19 C 184/2021-61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 500 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 3 500 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem při řešení následků úrazů, které žalobkyně utrpěla při výkonu služby jako vojákyně [ulice] [anonymizováno] ve služebním poměru. Žalobkyně spatřuje nesprávný úřední postup v dlouholeté nečinnosti služebních orgánů ve vztahu k její osobě, pokud jde o včasné a správné zařazení do odpovídajícího stupně zdravotní způsobilosti pro výkon vojenské služby ve smyslu Vyhlášky č. 357/2016 Sb., o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské služby (dále jen„ Vyhláška“), a s tím související trvalé přetěžování organismu, které následně vyústilo v další služební úraz a s ním související trvalé zdravotní postižení. Žalobkyně má za to, že žalovaná svým jednáním porušila hned několik relevantních ustanovení zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Zákon o vojácích z povolání“), zejména ust. § 59 odst. 2, písm. a) ve spojení s ust. § 94 téhož zákona, dle něhož stát prostřednictvím žalované zabezpečuje po celou dobu služebního poměru vojáka výkon zdravotní služby, a dále dle ust. § 98 téhož zákona, dle něhož jsou služební orgány povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáka při výkonu služby a přijímat ze své iniciativy opatření k omezení takových rizik. Důsledkem porušení těchto povinností [anonymizováno] potažmo žalovaná odpovídá za škodu způsobenou vojákovi při výkonu vojenské služby ve smyslu ust. § 112 a násl. Zákona o vojácích z povolání. Dle žalobkyně se v případě služebního poměru jedná o vztah veřejnoprávní, který vzniká mocenským aktem služebního funkcionáře a odlišuje se tak zcela od soukromoprávní povahy poměru zaměstnaneckého, v důsledku čehož není možné na něj hledět jako na obdobu pracovněprávního poměru. Povinnost poskytovat vojákům z povolání adekvátní zdravotní péči je jednou z povinností žalované, což je navázáno také na nemožnost vlastní volby poskytovatele zdravotních služeb. Nejedná se tedy o klasický vztah pacienta a lékaře, potažmo zdravotnického zařízení. Následné zařazení do příslušné kategorie odpovídající zdravotnímu stavu vojáka tedy nenavrhuje sám voják podle toho,„ jak se cítí“, ale jedná se o rozhodnutí, které vydává vojenský poskytovatel zdravotních služeb. Z těchto důvodů je nutné vycházet z předpisů upravujících pracovní poměr a a nikoli z obecné úpravy poskytování zdravotních služeb. Žalobkyně má za to, že žalovaná odpovídá v důsledku porušení svých povinností, uvedených výše a vážících se ke služebnímu poměru vojáka, také za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalobkyně uvedla podrobný popis služebních úrazů a následný vývoj událostí, které dle jejího vyjádření zapříčinily předmětné pochybení ze strany služebních orgánů vedoucích k postupné trvalé zdravotní indispozici, pro kterou žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy. Dne [datum] žalobkyně utrpěla úraz při pádu při plnění služebních povinností. Následkem pádu došlo ke zhmoždění pravého kolenního kloubu, úraz byl žalobkyni řádně prošetřen a následně posouzen jako služební úraz, v důsledku čehož byla žalobkyni přiznána náhrady škody za bolest ve výši 1 200 Kč. Dne [datum] si žalobkyně v rámci plnění programu preventivní rehabilitace způsobila úraz pravého hlezenního kloubu, přičemž tento úraz byl posouzen odpovědným pracovníkem jako služební, následkem čehož byla žalobkyni přiznána náhrada škody za bolest, za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 5 146 Kč. Dne [datum] se žalobkyně podrobila operaci pravého kolene (v souvislosti s utrpěným služebním úrazem) a následně byla žalobkyni přiznána náhrada škody za bolest, ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 18 395 Kč. Žalobkyně se následně v souvislosti s prodělanými služebními úrazy podrobila další operaci dne [datum], v důsledku které byla neschopná k výkonu vojenské služby, za což jí bylo přiznána náhrada škody za bolest, za ztrátu na platu po dobu své neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením v celkové výši 51 740 Kč. Žalobkyně poté utrpěla další služební úraz dne [datum] při výcviku střeleb na posádkovém cvičišti, následkem čehož jí byla přiznána náhrada škody za bolest a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 25 450 Kč. Žalobkyně má za to, že v důsledku porušení povinnosti, vyplývající z ust. § 98 odst. 4 písm. e) Zákona o vojácích z povolání a ve smyslu Vyhlášky, kdy ji měla být navržena změna zdravotní klasifikace po prodělaném operačním zákroku ze dne [datum] a kdy ji nebyly předány všechny relevantní informace o jejím zdravotním stavu, došlo ke zhoršování zdravotního stavu pravé nohy, současně docházelo k přetěžování levé končetiny (což vyústilo v následný služební úraz dne [datum], kdy došlo k opakovanému podvrtnutí pravého kolenního kloubu). Dle žalobkyně jí byla navržena změna zdravotní klasifikace až v listopadu 2019, tj. v době, kdy její zdravotní stav neodpovídal schopnosti činné služby v souvislosti se služebními úrazy, trvalého zhoršování zdravotního stavu a přetěžování levé nohy neustálou léčbou pravé nohy a chronickou nestabilitou nyní již obou dolních končetin. Žalobkyně má za to, že měla být již od roku 2014 zdravotně klasifikována na úroveň C, neboť úrovni A její zdravotní stav v dané době již nemohl odpovídat. Toto mělo být dle žalobkyně konstatováno během pravidelných pracovně- lékařských kontrol, kterých se žalobkyně každoročně účastnila a kdy také každoročně absolvovala pravidelné přezkoušení fyzické a profesní způsobilosti, čehož, jak žalobkyně uvádí, byla schopná pouze pod vlivem silných analgetik. Dne [datum] bylo rozhodnutím Přezkumné komise u [ulice] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) rozhodnuto o tom, že je žalobkyně nadále schopna výkonu vojenské služby s omezením v kategorii zdravotní klasifikace C/36 (výkon vojenské služby se stanovením úlev pro zamezení většího zatížení velkých kloubů). Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání s odkazem na obsah revizního posudku [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [adresa] ze dne [datum], kde soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] označil jako rozhodující zdravotní stav žalobkyně ke dni [datum], kdy mělo dojít vlivem zhoršení zdravotního stavu žalobkyně nejen k posouzení středně těžkých trvalých následků s nevratnými změnami, ale také ke změně zdravotní klasifikace. Původní rozhodnutí bylo [ulice] přezkumnou komisí zrušeno a vráceno zpět k dalšímu projednání. V předmětném rozhodnutí je konstatováno, že žalobkyně trpí v důsledku služebních úrazů a operačních zákrok oboustrannou gonartrozou II. stupně s bolestivými projevy, na základě čehož toto závažné zdravotní omezení vyžaduje trvalé úlevy při výkonu vojenské služby. Žalobkyně se opakovaně domáhala řádného poskytování zdravotních služeb ze strany vojenského poskytovatele, stěžovala si na svůj zdravotní stav, nicméně k vyřízení její žádosti došlo až sdělením [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalované (dále jen„ [anonymizováno]“) ze dne [datum] poté, co žalobkyně podala podnět k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Dle žalobkyně lze z reakce [anonymizováno] vyvodit závěr, že žaloba je v předmětu důvodná a že je v případě žalobkyně potřeba provést detailnější prošetření měkkých tkání, což si žalobkyně poté nechala provést v civilní nemocnici, na základě kterého se dle vyjádření žalobkyně rozsah poškození jednoznačně projevil. Žalobkyně se za účelem objektivního vyhodnocení jejího zdravotního stavu podrobila několika lékařským vyšetřením a následné operaci dne [datum] v [obec], kde jí byl proveden zákrok TEP pravého kolene. Žalobkyně uvedla, že z lékařských zpráv o vyšetření [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne [datum] je zřejmý rozsah jejích závažných zdravotních potíží. Tyto byly žalované známy, jelikož byly léčeny vojenským poskytovatelem zdravotních služeb. Žalobkyně má za to, že kdyby služební orgán [ulice] [anonymizováno] (tj. vojenský poskytovatel zdravotních služeb žalované, kterým je v tomto případě komise lékařů ortopedie [anonymizováno] [část obce]) splnil svou povinnost vyplývající z ust. § 98 odst. 4 písm. e) Zákona o vojácích z povolání včas, tedy došlo-li by ke změně zdravotní kvalifikace žalobkyně po služebních úrazech v letech 2009 a 2011, neutrpěla by další služební úraz dne [datum] a její zdravotní stav by neodpovídal současnému středně těžkému zdravotnímu postižení obou kolenních kloubů, omezující schopnost vykonávat činnou vojenskou službu bez trvalých úlev, což se projevuje nejen v pracovní, ale i osobní rovině žalobkyně.

2. Žalovaná žalobu neuznává co do důvodu, ani co do výše a navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalovaná má za to, že žalobkyně nesprávně rozšiřuje obsah pojmu úřední postup na řadu různých situací a činností, se kterými se voják při výkonu služby či v souvislosti s ní může setkat a které přitom s výkonem veřejné moci ve smyslu Zákona o odpovědnosti státu za škodu spojeny nejsou. Dle žalované je žaloba směřována proti nesprávnému úřednímu postupu žalované při výkonu veřejné moci, tedy v rámci řízení ve věcech služebního poměru, kdy jde o postup služebních orgánů při správní činnosti podpůrně upravené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, v znění pozdějších předpisů (dále jen„ s. ř.“). Podmínkou aplikace Zákona o odpovědnosti státu za škodu je vznik škody (újmy) v příčinné souvislosti s výkonem takové státní správy. Žalobkyně vznik škody dle Zákona o odpovědnosti státu za škodu neprokazuje a výtky, které žalobkyně uvádí, jsou směřovány do oblasti, která leží mimo správní činnost žalované. Žalovaná v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), v němž Nejvyšší soud došel k závěru, že o výkon státní moci nejde v případech, kdy stát nevystupuje v tzv. vrchnostenské pozici, nýbrž kdy vstupuje do právních vztahů jako jejich účastník rovný s účastníky ostatními. U nároků, kdy pak stát vystupuje jako zaměstnavatel, je dána pracovněprávní odpovědnost. Tomu pak odpovídají svou podstatou služební vztahy. Dle žalované tedy žalobkyní namítaným chybným výkonem veřejné moci není ve skutečnosti správní činnost žalované, ale plnění zaměstnavatelových povinností transformovaných do služebních vztahů v ozbrojených silách, které v mantinelech správního řádu neprobíhají. Navíc, pokud žalobkyně namítá chybný výkon veřejné moci ze strany lékaře (tj. v daném případě vojenského poskytovatele zdravotních služeb), pak nejde v tomto případě už z povahy věci o výkon činnosti správní, neboť lékař nevykonává svoji činnost v pozici správního orgánu podle správního řádu. Ani v případě obdoby zaměstnaneckého poměru by se nejednalo o porušení povinností vojenského poskytovatele coby zaměstnavatele, neboť žalobkyně v rámci prováděných lékařských prohlídek nepoukazovala na subjektivní potíže, tyto nejsou uvedeny ani v lékařské zprávě [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], dle které je naopak žalobkyně schopná zvýšené fyzické námahy v rámci absolvování kurzu do pozorovatelské mise [příjmení]. Žalovaná uvádí, že v letech 2016, 2017 a 2018 žalobkyně splnila profesní přezkoušení a v letech 2013, 2015 – 2017 také výroční přezkoušení fyzické zdatnosti, přičemž ani při nich žádné potíže neuváděla a byť byl ve služebních hodnoceních stupeň zdravotnické klasifikace vždy uveden, žalobkyně vůči těmto hodnocením žádné výhrady nevznesla. I z tohoto důvodu má žalovaná za to, že nedošlo k žádnému porušení povinnosti ve smyslu ust. § 98 odst. 4 písm. e) Zákona o vojácích z povolání a Vyhlášky, jak uvádí žalobkyně, neboť změna zdravotní klasifikace může nastat až po obdržení relevantního podkladu, resp. relevantní informace, kterou však příslušný orgán neměl k dispozici. Služební orgán vychází vždy z aktuálně stanoveného stupně zdravotní způsobilosti vojáka a teprve na základě konkrétní informace oprávněně zpochybňující stanoveného stupně zdravotní způsobilosti může postupovat tak, že v postavení zaměstnavatele ve smyslu ust. § 69 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, odešle zaměstnance (v tomto případě žalobkyni) na mimořádnou zdravotní prohlídku. Konkrétní informací může být podnět ošetřujícího lékaře nebo žádost samotné žalobkyně. Nicméně žalovaná uvádí, že ani v tomto případě by se nejednalo o výkon správní činnosti. Samotné rozhodnutí, kterým dochází ke změně kategorie zdravotní způsobilosti, už svou povahou správní činností je, nicméně nevydává jej vojenský poskytovatel zdravotních služeb, ale v souladu s ust. § 29 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon) přezkumná komise, zřízená jakožto orgán sui generis, jemuž jsou svěřeny specifické správní činnosti. Žalovaná k probíhajícímu přezkumnému řízení uvedla, že toto řízení bylo dne [datum] ukončeno vydaným rozhodnutím, žalobkyně se vzdala odvolání proti němu a zrušeno tak pro nezákonnost nebylo. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2081/2011 ohledně vymezení nesprávného úředního postupu, namítaného žalobkyní, kdy Nejvyšší soud v rozhodnutí uvedl, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel při výkonu úkonů, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (úkony tzv. úředního postupu nevedou samy o sobě k vydání rozhodnutí). Případný nesprávný úřední postup prováděný přezkumnou komisí mimo rámec činnosti rozhodovací, který by se však neodrazil v obsahu rozhodnutí, žalobkyně rovněž nepopsala či nedoložila. Žalobkyně se dle žalované ani nevypořádala s konkrétní úvahou o nemajetkové újmě odpovídající Zákonu o odpovědnosti státu za škodu a nevysvětlila tak způsob jejího výpočtu. Pokud žalobkyně uvádí, že je potřeba (bez jakékoliv návaznosti na související předpisy a daný kontext) vycházet z předpisů upravujících pracovní poměr, pak žalovaná poukazuje na skutečnost, že nemajetková újma související s poškozením zdraví (kterou žalobkyně de facto uplatňuje) je v rámci předpisů upravujících služební poměr řešena v podobě náhrady za ztížení společenského uplatnění. K žalobnímu tvrzení, že soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku označil jako rozhodující zdravotní stav žalobkyně ke dni [datum], kdy mělo dojít k zásadnímu zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, žalovaná uvádí, že žalobkyně interpretací zkreslila fakta, když zmiňovaný soudní znalec v předmětném znaleckém posudku pouze uvedl, že hodnocení ztížení společenského uplatnění ve vztahu ke služebnímu úrazu ze dne [datum] lze provést na základě lékařské zprávy ze dne [datum] a dále se věnoval způsobu výpočtu náhrady škody na zdraví. O zdravotním stavu žalobkyně, plynoucího z obsahu revizního posudku ze dne [datum], [adresa] (a jeho následného doplnění ze dne [datum]) se žalovaná neměla jak dozvědět, když se jedná o veskrze citlivé osobní údaje, k nimž nemá žalovaná přístup. Žalovaná netvrdí, že pro posouzení oprávněnosti žaloby je rozhodující otázka aktivity žalobkyně při sdělování jejích subjektivních potíží lékaři vojenského poskytovatele zdravotních služeb. Při reakci ze strany tohoto lékaře (jakožto vojenského poskytovatele zdravotních služeb) o výkon úřední činnosti, resp. o úřední postup vůbec nejde, proto žalobkyní navržené důkazní prostředky k prokázání zmíněné aktivity žalobkyně jsou pro právní posouzení žaloby zcela irelevantní. Žalobkyně mísí činnost dvou zcela odlišných subjektů s jejich právně i fakticky odlišnými postupy, přičemž vše konstruuje do formy úřední činnosti žalované, což je z hlediska aplikace Zákona o odpovědnosti státu za škodu zcela nepřípustné.

3. Mezi stranami nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že dne [datum] žalobkyně utrpěla služební úraz, v důsledku čehož jí byla přiznána náhrada bolestného ve výši 1 200 Kč. Dne [datum] si žalobkyně v rámci plnění programu preventivní rehabilitace způsobila úraz pravého hlezenního kloubu, následkem čehož byla žalobkyni přiznána náhrada za bolest, za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 5 146 Kč. Dne [datum] se žalobkyně podrobila operaci pravého kolene a následně byla žalobkyni přiznána náhrada za bolest, ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 18 395 Kč. Žalobkyně se podrobila další operaci dne [datum], v důsledku které byla neschopná k výkonu vojenské služby, za což jí bylo přiznána náhrada za bolest, za ztrátu na platu po dobu své neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením v celkové výši 51 740 Kč. Žalobkyně poté utrpěla další služební úraz dne [datum] při výcviku střeleb na posádkovém cvičišti, následkem čehož jí byla přiznána náhrada škody za bolest a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 25 450 Kč. Mezi stranami dále nebylo sporu o tom, že žalobkyně každoročně v letech [rok] až do [datum] absolvovala pravidelnou lékařskou prohlídku, při níž byla hodnocena klasifikací„ schopen (značka A)“, v letech 2016, 2017 a 2018 žalobkyně splnila profesní přezkoušení a v letech 2013, 2015 až 2017 také výroční přezkoušení fyzické zdatnosti. Dne [datum] bylo rozhodnutím Přezkumné komise u [ulice] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) rozhodnuto o tom, že je žalobkyně nadále schopna výkonu vojenské služby s omezením v kategorii zdravotní klasifikace C/36 (výkon vojenské služby se stanovením úlev pro zamezení většího zatížení velkých kloubů). Dne [datum] v [obec] byl žalobkyni proveden zákrok TEP pravého kolene.

4. Z rozhodnutí vyšší přezkumné komise u [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vzal soud za prokázané, bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Přezkumné komise u [ulice] [anonymizována dvě slova] k Osvědčení o nemoci [číslo] [rok], vydaného dne [datum], kterým byla žalobkyni stanovena zdravotní klasifikace„ Schopna s omezením (značka C)“ tak, že se toto napadené rozhodnutí ruší a věc se vrací zpět k novému projednání. [ulice] přezkumná komise dle odůvodnění předmětného rozhodnutí vyhodnotila, že v rámci prvoinstančního řízení došlo k procesnímu pochybení ze strany správního orgánu při zahájení přezkumného řízení, spočívající v možnosti žalobkyně vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

5. Z rozhodnutí Přezkumné komise u [ulice] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] – [anonymizováno] vzal soud za prokázané, že bylo zahájeno přezkumné řízení s žalobkyní na základě Lékařské zprávy po přezkum ze dne [datum] vydané [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zpracovaného osvědčení o nemoci z [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum]. Přezkumná komise došla k závěru, že zdravotní způsobilost žalobkyně odpovídá třetímu stupni zdravotní způsobilosti, tj.„ schopnosti k vojenské činné službě s omezením (značka C)“ na dobu 36 měsíců.

6. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že dne [datum] Přezkumná komise provedla přezkum zdravotního stavu žalobkyně a určila zdravotní klasifikaci žalobkyně stupněm C. Komise doporučila žalobkyni osvobodit od fyzicky náročného výcviku, minimalizovat pěší přesuny a běh, zejména se zátěží.

7. Ze stížnosti žalobkyně řediteli [anonymizováno] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně podala řediteli [anonymizováno] stížnost proti postupu lékaře při předání informací pacientovi o zdravotním stavu ze dne [datum] a [datum] na ortopedickém oddělení u [anonymizováno] a dále na porušení vyhlášky č. 357/2016 Sb. o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby. Žalobkyně namítala především předání neúplné lékařské zprávy bez popisu RDG vyšetření uskutečněného dne [datum] a dále rozporuplný a neúplný obsah popisu RDG vyšetření ze dne [datum].

8. Z odpovědi [anonymizováno] [příjmení], ředitele [anonymizováno] na stížnost žalobkyně ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že stížnost žalobkyně na postup lékařů nebyla ředitelem [anonymizováno] vyhodnocena jako oprávněná, obě namítané zprávy jsou dle ředitele [anonymizováno] formálně a věcně v souladu s vnitřními předpisy nemocnice, po provedeném vyšetření byla žalobkyni doporučena odpovídající léčba. [anonymizováno] v reakci odmítá tvrzené skutečnosti žalobkyně o případném odborném či posudkovém pochybení, [anonymizováno] dále nesouhlasí s tím, že by žalobkyni způsobila škodu na zdraví při poskytování zdravotní péče, neboť postup lékařů byl shledán lege artis.

9. Z nesouhlasu žalobkyně ohledně vyřízení své stížnosti, podaný odboru [anonymizována dvě slova] sekce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce] ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že žalobkyně podala žalované stížnost proti postupu poskytovatele zdravotních služeb v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb [anonymizováno] v reakci na odpověď ředitele [anonymizováno] ze dne [datum].

10. Z dopisu sekce [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce], oddělení [anonymizována tři slova], adresovaných žalobkyni ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že žalovaná v reakci na stížnost žalobkyně požaduje po žalobkyni pro účely šetření stížnosti žalobkyně nezbytný souhlas s nahlížením do zdravotnické dokumentace žalobkyně.

11. Ze sdělení zástupkyně [anonymizována čtyři slova] [příjmení], adresované žalobkyni ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že zástupkyně [anonymizována čtyři slova] [jméno] [příjmení], v reakci na podnět žalobkyně se rozhodla zahájit šetření postupu žalované a prověřit, zda byla stížnost žalobkyně vyřízena v souladu s příslušnými právními předpisy a principy dobré správy, tedy zejména řádně a včas.

12. Z osvědčení vydané žalobkyni ze dne [datum] (osvědčení válečného veterána), vzal soud za prokázané, že žalobkyni bylo uděleno osvědčení ev. [číslo] s odůvodněním, že žalobkyně splnila všechny podmínky pro přiznání statusu válečného veterána. Žalobkyně konala službu od [datum] do [datum] v mírové operaci [anonymizováno] a od [datum] do [datum] v mírové operaci [anonymizováno].

13. Z lékařské zprávy [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, ž žalobkyně má stanovenou zdravotní klasifikaci A a je schopna zvýšené fyzické námahy. Žalobkyně je schopna absolvovat kurz do pozorovatelské mise [příjmení].

14. Z lékařské zprávy [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, dle nálezu [anonymizována dvě slova] je žalobkyně neschopná přezkoušení z tělesné výchovy v roce 2018.

15. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [ulice] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že dne [datum] byla provedena kontrola zdravotního stavu žalobkyně po provedené operaci žalobkyně dne [datum], kdy bylo doporučeno dále pokračovat v rehabilitaci.

16. Ze zprávy [anonymizováno 7 slov] [rok] vzal soud za prokázané, že byla žalobkyni povolena na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře úprava podmínek pro plnění služebních úkolů (tedy bez výročního i profesního přezkoušení z tělesné přípravy).

17. Ze záznamu o roční zdravotní prohlídce [anonymizována tři slova] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že zdravotní stav žalobkyně byl vyhodnocen jako dobrý, stávající zdravotní klasifikace odpovídá stupni A, žalobkyně je neschopna přezkoušení z TV (tělesné výchovy).

18. Ze zprávy o vyšetření z [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že na základě vyšetření žalobkyně došlo ke stanovení aktuálního zdravotního stavu žalobkyně odpovídající provedené operaci žalobkyně ze dne [datum] po opakovaných úrazech a operaci obou kolen žalobkyně. Žalobkyni byla doporučena rehabilitační léčba.

19. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom k veškerým tvrzením a argumentaci stran. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav byl prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

20. Po zhodnocení dokazování lze o skutkovém stavu učinit následující závěr: Žalobkyně utrpěla v souvislosti se služební činností jako vojákyně [ulice] [anonymizováno] několik úrazů pravého i levého kolenního kloubu, a to konkrétně v letech 2009, 2011 a 2018. Dne [datum] se žalobkyně podrobila operaci pravého kolene, dne [datum] se žalobkyně podrobila další operaci a dne [datum] byl žalobkyni v [obec] proveden zákrok TEP (totální endoprotézy) pravého kolene. V důsledku úrazů a následných operačních zákrok byla žalobkyni přiznána odpovídající náhrada škody za bolest, za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Žalobkyně každoročně v letech 2013 až do [datum] absolvovala pravidelnou lékařskou prohlídku, při níž byla hodnocena klasifikací„ schopen (značka A)“, v letech 2016, 2017 a 2018 žalobkyně splnila profesní přezkoušení a v letech 2013, 2015 až 2017 také výroční přezkoušení fyzické zdatnosti. V roce 2019 byl zdravotní stav žalobkyně vyhodnocen jako dobrý, odpovídající stupni klasifikace A, nicméně byla povolena na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře úprava podmínek pro plnění služebních úkolů a žalobkyně nepodstoupila výroční a profesní přezkoušení z tělesné přípravy. Dne [datum] bylo rozhodnutím Přezkumné komise u [anonymizováno] rozhodnuto o tom, že je žalobkyně nadále schopna výkonu vojenské služby s omezením v kategorii zdravotní klasifikace C/36 (výkon vojenské služby se stanovením úlev pro zamezení většího zatížení velkých kloubů). Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání, které odůvodnila tím, že tento závěr neodpovídá jejím skutečným zdravotním potížím, které považuje za vážnější, trvale zhoršující a bránící ve výkonu další vojenské činné služby, na kterou se již necítí být zdravotně způsobilá. Na základě tohoto odvolání bylo rozhodnutím Vyšší přezkumné komise u [stát. instituce] dne [datum] rozhodnuto tak, že se původní rozhodnutí v důsledku procesních pochybení ruší a věc se vrací zpět k prvoinstančnímu orgánu k novému projednání. Dne [datum] přezkumná komise u [anonymizováno] rozhodla o zdravotní způsobilosti žalobkyně tak, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá schopnosti k vojenské činné službě s omezením (značka C), a to na dobu 36 měsíců. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí již neodvolala a rozhodnutí tak dne [datum] nabylo právní moci. Žalobkyně podala postupně stížnost na postup vojenských poskytovatelů v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb stížnost řediteli [anonymizováno], která byla vyhodnocena jako neopodstatněná a dále v reakci na vyřízení této stížnosti podala podnět k přešetření postupu také [anonymizována čtyři slova]. Žalobkyně shledává nedostatečnou aktivitu služebních orgánů žalované při každoročních prohlídkách jejího zdravotního stavu, kdy tím, že žalobkyně byla klasifikována zdravotní způsobilostí značka C (omezená zdravotní způsobilost) až v roce 2020, přičemž předtím na základě prováděných zdravotních prohlídek nebyly shledány jakékoli změny co do jejího zdravotního omezení, měla tato nečinnost dle žalobkyně za následek trvale zhoršený zdravotní stav pohybového aparátu, vyústěný až totální endoprotézou (výměnou) kolenního kloubu.

21. Výše uvedený skutkový stav vyhodnotil soud po právní stránce následovně. Právní posouzení právní otázky, zda lze žalobkyní uváděný postup žalované považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu Zákona o odpovědnosti státu za škodu. Pouze nesprávný úřední postup by žalovanou (při případném naplnění dalších předpokladů) činil odpovědnou za tvrzenou nemajetkovou újmu. Dle žalobkyně měl nesprávný úřední postup spočívat v dlouholeté nečinnosti služebních orgánů žalované ve vztahu k osobě žalobkyně, pokud jde o včasné a správné zařazení do odpovídajícího stupně zdravotní způsobilosti pro výkon vojenské služby, a která vyústila v další služební úraz a trvalé zdravotní následky žalobkyně.

22. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok dle níže uvedených předpisů:

23. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. a) Vyhlášky posuzování zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby se provádí při lékařské prohlídce v rámci odvodního nebo přezkumného řízení, není-li stanoveno dále jinak.

24. Podle ust. § 1 odst. 3 Vyhlášky v průběhu lékařské prohlídky zjistí lékař odvodní komise, lékař přezkumné komise nebo vojenský lékař zdravotní stav posuzované osoby a učiní závěr, na jehož základě vojenský poskytovatel nebo jiný k tomu oprávněný poskytovatel zdravotních služeb vydá lékařský posudek o schopnosti nebo neschopnosti posuzované osoby vykonávat vojenskou činnou službu, ve kterém současně stanoví stupeň zdravotní způsobilosti posuzované osoby, popřípadě omezení a úlevy pro výkon služby na vojenském místě.

25. Podle ust. § 8 písm. b) Vyhlášky se zdravotní způsobilosti vojáka v činné službě posuzuje při lékařských prohlídkách, prováděných jako preventivní roční lékařská prohlídka vojáka z povolání.

26. Podle ust. § 59 odst. 2 písm. a) Zákona o vojácích z povolání je Ministerstvo zejména povinno zajišťovat pro vojáky zdravotní služby.

27. Podle ust. § 94 odst. 1 Zákona o vojácích z povolání rozsah zdravotních služeb a podmínky jejich poskytování ve své působnosti organizuje, řídí a kontroluje ministerstvo s využitím své působnosti podle zákona o zdravotních službách. V zájmu ochrany zdraví osob a vojenských kolektivů může ministerstvo nařizovat mimořádné preventivní prohlídky a protiepidemická opatření, včetně očkování, diagnostických zkoušek a léčení přenosných nebo jinak společensky závažných onemocnění, izolace a karanténních opatření.

28. Podle ust. § 94 odst. 2 věta prvá Zákona o vojácích z povolání zdravotní služby poskytuje vojákům stát zpravidla prostřednictvím poskytovatelů zdravotních služeb, kterým ministerstvo udělilo oprávnění k poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních jím zřízených (dále jen„ vojenský poskytovatel“), a nejsou-li, u jiných poskytovatelů zdravotních služeb na základě smlouvy o poskytování zdravotních služeb vojákům uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou zákonem o veřejném zdravotním pojištění.

29. Podle ust. § 98 odst. 4 písm. e) Zákona o vojácích z povolání jsou služební orgány dále povinny nepřipustit, aby voják vykonával vojenskou službu, jejíž výkon by neodpovídal jeho zdravotní způsobilosti.

30. Podle ust. § 112 Zákona o vojácích z povolání za škodu způsobenou při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby porušením právní povinnosti odpovídá stát.

31. Podle ust. § 1 odst. 1 Zákona o odpovědnosti státu za škodu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

32. Podle § 5 Zákona o odpovědnosti státu za škodu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

33. Podle § 7 odst. 1 Zákona o odpovědnosti státu za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

34. Podle § 8 odst. 1 Zákona o odpovědnosti státu za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

35. Podle ust. § 13 odst. 1 Zákona o odpovědnosti státu za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

36. Podle ust. § 13 odst. 2 Zákona o odpovědnosti státu za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

37. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Tento závěr je rovněž potvrzován judikaturou Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 541/08 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1015/10). Jinými slovy řečeno, řízení odškodňovací není ve vztahu k posuzovanému řízení řízením přezkumným, přičemž soud v rámci občanského soudního řízení při nalézání podmínek odpovědnosti státu za škodu (újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci nemůže nahrazovat či obcházet rozhodovací činnost příslušných orgánů, v jejichž působnosti je rozhodování o opravných prostředcích či jiných účinných právních prostředcích nápravy ve vztahu k posuzovanému řízení a v něm vydaným pravomocným rozhodnutím. Právě z toho důvodu je esenciální podmínkou odpovědnosti státu z nezákonného rozhodnutí, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (§ 8 odst. 1 OdpŠk).

38. K otázce vzájemného vztahu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí coby odpovědnostních titulů státu judikatura Nejvyššího soudu spočívá na konstantních závěrech, podle nichž odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládá úřední postup, který se následně projeví v obsahu rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1260/2014, ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1761/2016). Z uvedených rozhodnutí plyne závěr, že pro vzájemný vztah odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím platí, že„ ačkoliv není vyloučeno, aby škoda byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1260/2014).

39. Ve světle shora citovaných právních norem a citované judikatury Nejvyššího soudu lze v poměrech projednávané věci vyslovit následující závěry.

40. Je nepochybné, že přezkumné řízení zdravotního stavu žalobkyně vyústilo ve vydání prvostupňového rozhodnutí Přezkumné komise [anonymizováno] dne [datum], jímž byla žalobkyně shledána schopnou k výkonu vojenské služby s omezením v kategorii zdravotní klasifikace C. Vyšší přezkumná komise následně k opravnému prostředku žalobkyně a v reakci na doložení odborných posudků o zdravotním stavu žalobkyně rozhodnutím ze dne [datum] původní rozhodnutí zrušila a vrátila k dalšímu projednání. Proti dalšímu prvostupňovému rozhodnutí ze dne [datum], jímž bylo rozhodnuto shodně (se závěrem: žalobkyně schopna služby s omezením v kat. C), se žalobkyně vzdala odvolání a rozhodnutí nabylo právní moci.

41. Lze tedy učinit právní závěr, že se nejedná o situaci, kdy by pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, nedošlo tedy k naplnění podmínky ve smyslu § 8 odst. 1 Zákona o odpovědnosti státu za škodu. Předmětné rozhodnutí nelze považovat za nezákonné, přičemž závěry k jeho zákonnosti nelze nalézat a vyvozovat v rámci tohoto řízení, které není řízením přezkumným ve vztahu k řízení posuzovanému. Žalobkyně se tak nemůže v tomto případě domáhat žádného nároku z titulu odpovědnosti státu z nezákonného rozhodnutí.

42. Žalobkyně se však nemůže (úspěšně) domáhat žádného nároku z odpovědnostního titulu, kterým by byl nesprávný úřední postup – který žalobkyně spatřuje v nečinnosti a nesprávném postupu [stát. instituce], respektive vojenského poskytovatele zdravotnických služeb, kdy žalobkyni nebyla včas a řádně stanovena zdravotní klasifikace.

43. Postup žalované, i měl-li by být považován za postup úřední, je v každém případě postupem, který se v konečném rozhodnutí projevil, na němž konečné rozhodnutí spočívalo a který je vlastním důvodem rozhodnutí. Za takové situace nepřichází ve smyslu shora citované judikatury v úvahu odpovědnost státu z takového (nesprávného) úředního postupu, ale jen z případného (nezákonného) rozhodnutí, v nějž vyústil.

44. Žalobkyně spatřovala nesprávný úřední postup v nečinnosti žalované (jejích přezkumných komisí a poskytovatelů lékařských služeb), když věcně tvrdila, že byl-li by její zdravotní stav posouzen správně již před úrazem v březnu 2018, k úrazu by nedošlo a zdravotní stav žalobkyně by se více nezhoršil, resp. že již následkem služebních úrazů z let 2009, 2011 a souvisejících operací v letech 2013 a 2014, měla být žalobkyni již v roce 2014 žalovanou navržena změna zdravotní klasifikace na úroveň C.

45. Mezi stranami nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že sama žalobkyně do úrazu v březnu 2018 žádným prokazatelným způsobem nesignalizovala nedostatky své zdravotní způsobilosti k výkonu služební činnosti, když v pravidelných intervalech až do roku 2018 plnila profesní přezkoušení a přezkoušení fyzické zdatnosti, a nevznášela žádné výhrady proti stupni zdravotnické klasifikace, který byl v hodnoceních z té doby uváděn.

46. K tomu lze poukázat na právní argumentaci žalované, která správně rozlišuje mezi kompetencemi vojenského poskytovatele zdravotních služeb, který obstarává podklady a činí posudkové závěry včetně určení zdravotní klasifikace vojáka, a kompetencemi správních orgánů v přezkumném řízení, které z těchto posudkových závěrů věcně vycházejí. Úředním postupem je rozhodně jen správní činnost přezkumné komise, která rozhodne o změně kategorie zdravotní způsobilosti vojáka, úředním postupem nemůže být činnost poskytovatele zdravotních služeb. Pakliže by žalobkyně např. podala podnět ke změně stanoveného stupně zdravotní způsobilosti, případně by podala návrh na přezkoumání lékařského posudku, týkající se jejího zdravotního stavu, žalovaná by byla povinna ve smyslu zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, se takovým podnětem zabývat a případně odeslat žalobkyni na mimořádnou zdravotní prohlídku. V situaci, kdy žalobkyně byla v zmíněných směrech pasivní, vycházela žalovaná správně z aktuálně stanoveného stupně zdravotní způsobilosti žalobkyně, resp. z uskutečněných prohlídek vojenských lékařů, kteří až do roku 2020 hodnotili zdravotní způsobilost žalobkyně bez omezení. Žalovaná neměla žádný legitimní důvod postupovat až do okamžiku rozhodnutí Přezkumné komise u [anonymizováno] ze dne [datum] o změně klasifikace žalobkyně v kategorii C/36 jinak a její postup nelze ani věcně hodnotit jako nesprávný.

47. Ze všech uvedených důvodů neshledal soud naplněnými předpoklady odpovědnosti žalované za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobkyně ve smyslu Zákona o odpovědnosti státu za škodu. Proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a ust. § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jejich výše, stanovená za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., odpovídá částce 300 Kč za každý z pěti následujících úkonů provedených v řízení: vyjádření k žalobě ze dne [datum], duplika žalované ze dne [datum], účast na ústním jednání soudu dne [datum], vyjádření žalované k podání žalobkyně ze dne [datum], účast na ústním jednání ze dne [datum] Celkem bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč.

Poučení