28 Co 354/2022- 95

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy (o zaplacení [částka] s příslušenstvím) k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19C 184/2021-61, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 6, dále„ soud prvního stupně“, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19C 184/2021-61, zamítl žalobní návrh, aby žalovaná žalobkyni zaplatila [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu při řešení následků úrazů, které utrpěla při výkonu služby vojákyně [ulice] ČR. Nesprávný úřední postup spatřuje v dlouholeté nečinnosti služebních orgánů ve věci včasného a správného zařazení žalobkyně do odpovídajícího stupně zdravotní způsobilosti pro výkon vojenské služby ve smyslu vyhlášky č. 357/2016 Sb., o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské služby, a s tím související trvalé přetěžování jejího organismu, které vyústilo v další služební úraz a s ním související trvalé zdravotní postižení. Žalovaná porušila § 59 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 94 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, podle něhož stát prostřednictvím žalované zabezpečuje po celou dobu služebního poměru vojáka výkon zdravotní služby, dále porušila § 98, podle něhož jsou služební orgány povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáka při výkonu služby a přijímat ze své iniciativy opatření k omezení takových rizik. Důsledkem porušení těchto povinností žalovaná odpovídá za škodu způsobenou vojákovi při výkonu vojenské služby ve smyslu. § 112 a násl. zákona o vojácích z povolání. Dle žalobkyně se v případě služebního poměru jedná o vztah veřejnoprávní, který vzniká mocenským aktem služebního funkcionáře a odlišuje se tak od soukromoprávní povahy poměru zaměstnaneckého, v důsledku čehož není možné na něj hledět jako na obdobu pracovněprávního poměru. Povinnost poskytovat vojákům z povolání adekvátní zdravotní péči je jednou z povinností žalované, což je navázáno také na nemožnost vlastní volby poskytovatele zdravotních služeb. Nejedná se tedy o klasický vztah pacienta a lékaře, potažmo zdravotnického zařízení. Následné zařazení do příslušné kategorie odpovídající zdravotnímu stavu vojáka nenavrhuje sám voják podle toho„ jak se cítí“, ale jedná se o rozhodnutí, které vydává vojenský poskytovatel zdravotních služeb. Žalobkyně má za to, že žalovaná odpovídá za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni popsaným nesprávným úředním postupem. Dále žalobkyně v žalobě podrobně popsala své služební úrazy. Dne [datum] utrpěla úraz při pádu při plnění služebních povinností, došlo ke zhmoždění pravého kolenního kloubu, úraz byl řádně prošetřen a následně posouzen jako služební úraz a žalobkyni byla přiznána náhrada škody [částka]. Dne [datum] si žalobkyně v rámci plnění programu preventivní rehabilitace způsobila úraz pravého hlezenního kloubu, tento úraz byl posouzen jako služební a byla jí přiznána náhrada za bolest, za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši [částka]. Dne [datum] se žalobkyně podrobila operaci pravého kolene a následně jí byla přiznána náhrada škody za bolest, ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši [částka]. Žalobkyně se podrobila další operaci dne [datum] a byla jí přiznána náhrada za bolest, ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením v celkové výši [částka]. Žalobkyně utrpěla další služební úraz dne [datum] při výcviku střeleb na posádkovém cvičišti, byla jí přiznána náhrada škody za bolest a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši [částka]. Žalobkyně má za to, že v důsledku porušení povinnosti, vyplývající z ust. § 98 odst. 4 písm. e) zákona o vojácích z povolání (měla jí být navržena změna zdravotní klasifikace po prodělaném operačním zákroku ze dne [datum]), došlo ke zhoršování zdravotního stavu její pravé nohy, současně docházelo k přetěžování levé končetiny, což vyústilo dne [datum] ve služební úraz, kdy u ní došlo k opakovanému podvrtnutí pravého kolenního kloubu. Žalobkyně měla být již od roku 2014 zdravotně klasifikována na úroveň C, neboť úrovni A její zdravotní stav již nemohl odpovídat. Změna zdravotní kvalifikace jí byla navržena až v listopadu 2019. Žalobkyně zdůraznila, že se každoročně účastnila pravidelných pracovně- lékařských kontrol, každoročně také absolvovala pravidelné přezkoušení fyzické a profesní způsobilosti, ale toho byla schopná pouze pod vlivem silných analgetik. Dne [datum] Přezkumná komise u [ulice] vojenské nemocnice rozhodla, že je žalobkyně nadále schopna výkonu vojenské služby s omezením v kategorii zdravotní klasifikace C/36 (výkon vojenské služby se stanovením úlev pro zamezení většího zatížení velkých kloubů). Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání s odkazem na obsah revizního posudku Vojenského ústavu soudního lékařství ze dne [datum], v němž soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] označil jako rozhodující zdravotní stav žalobkyně ke dni [datum], kdy mělo dojít vlivem zhoršení zdravotního stavu žalobkyně nejen k posouzení středně těžkých trvalých následků s nevratnými změnami, ale také ke změně zdravotní klasifikace. Původní rozhodnutí bylo [ulice] přezkumnou komisí zrušeno a vráceno zpět k dalšímu projednání. V předmětném rozhodnutí je konstatováno, že žalobkyně trpí v důsledku služebních úrazů a operačních zákrok oboustrannou gonartrozou II. stupně s bolestivými projevy, na základě čehož toto zdravotní omezení vyžaduje trvalé úlevy při výkonu vojenské služby. Žalobkyně se opakovaně domáhala řádného poskytování zdravotních služeb ze strany vojenského poskytovatele, stěžovala si na svůj zdravotní stav, nicméně k vyřízení její žádosti došlo až sdělením Sekce zprávy a řízení organizací žalované ze dne [datum] poté, co žalobkyně podala podnět k Úřadu veřejného ochránce práv. Dle žalobkyně lze ze zmíněného stanoviska vyvodit závěr, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se za účelem objektivního vyhodnocení jejího zdravotního stavu podrobila několika lékařským vyšetřením a následné operaci dne [datum] v [obec], kde jí byl proveden zákrok TEP pravého kolene. Žalobkyně uvedla, že z lékařských zpráv MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne [datum] je zřejmý rozsah jejích závažných zdravotních potíží. Tyto potíže byly žalované známy, jelikož byly léčeny vojenským poskytovatelem zdravotních služeb. Žalobkyně má za to, že kdyby služební orgán [ulice] ČR (tj. vojenský poskytovatel zdravotních služeb žalované, kterým je v tomto případě komise lékařů ortopedie ÚVN [část obce]) splnil svou povinnost vyplývající z § 98 odst. 4 písm. e) zákona o vojácích z povolání včas, tedy došlo-li by ke změně zdravotní kvalifikace žalobkyně po služebních úrazech v letech 2009 a 2011, neutrpěla by další služební úraz dne [datum] a její zdravotní stav by neodpovídal současnému středně těžkému zdravotnímu postižení obou kolenních kloubů, omezující její schopnost vykonávat činnou vojenskou službu bez trvalých úlev, což se projevuje nejen v pracovní, ale i osobní rovině žalobkyně.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu orgánu veřejné moci v tomto případě nedošlo. Žalobkyně nesprávně rozšiřuje obsah pojmu úřední postup na řadu různých situací a činností, se kterými se voják při výkonu služby či v souvislosti s ní může setkat a které přitom s výkonem veřejné moci ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu spojeny nejsou. Dle žalované je žaloba směřována proti údajně nesprávnému úřednímu postupu žalované při výkonu veřejné moci, ale výtky žalobkyně jsou směřovány do oblasti, která leží mimo správní činnost žalované a namítá-li žalobkyně chybný výkon ze strany lékaře (tj. v daném případě vojenského poskytovatele zdravotních služeb), pak nejde už z povahy věci o výkon činnosti správní, neboť lékař nevykonává svoji činnost v pozici správního orgánu podle správního řádu. Ani v případě obdoby zaměstnaneckého poměru by se nejednalo o porušení povinností vojenského poskytovatele coby zaměstnavatele, neboť žalobkyně v rámci prováděných lékařských prohlídek nepoukazovala na subjektivní potíže, tyto nejsou uvedeny ani v lékařské zprávě MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], dle které je naopak žalobkyně schopná zvýšené fyzické námahy v rámci absolvování kurzu do pozorovatelské mise [příjmení]. Žalobkyně v letech [rok], [rok] a [rok] splnila profesní přezkoušení a v letech [rok], [rok] až [rok] také výroční přezkoušení fyzické zdatnosti, přičemž při přezkoušení žádné potíže neuváděla a byť byl ve služebních hodnoceních stupeň zdravotnické klasifikace vždy uveden, žalobkyně vůči těmto hodnocením žádné výhrady nevznesla. Žalovaná má proto za to, že nedošlo k žádnému porušení povinnosti ve smyslu § 98 odst. 4 písm. e) zákona o vojácích z povolání, jak tvrdí žalobkyně, neboť změna zdravotní klasifikace může nastat až po obdržení relevantního podkladu, resp. relevantní informace, kterou však příslušný orgán neměl k dispozici. Služební orgán vychází vždy z aktuálně stanoveného stupně zdravotní způsobilosti vojáka a teprve na základě konkrétní informace oprávněně zpochybňující stanovený stupeň zdravotní způsobilosti může postupovat tak, že v postavení zaměstnavatele ve smyslu § 69 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, odešle zaměstnance (v tomto případě žalobkyni) na mimořádnou zdravotní prohlídku. Konkrétní informací může být podnět ošetřujícího lékaře nebo žádost samotné žalobkyně, nicméně ani v tomto případě se nejedná o výkon správní činnosti. Samotné rozhodnutí, kterým dochází ke změně kategorie zdravotní způsobilosti, už svou povahou správní činností je, nevydává jej vojenský poskytovatel zdravotních služeb, ale v souladu s § 29 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), přezkumná komise, zřízená jakožto orgán sui generis, jemuž jsou svěřeny specifické správní činnosti. Takové přezkumné řízení bylo naposledy skončeno rozhodnutím ze dne [datum] a žalobkyně proti tomuto rozhodnutí nebrojila a dokonce se vzdala odvolání, tudíž na rozhodnutí nelze hledět jako na nezákonné. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 2081/2011, z něhož plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel při výkonu úkonů, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (úkony tzv. úředního postupu nevedou samy o sobě k vydání rozhodnutí), a zdůraznila, že nesprávný úřední postup prováděný přezkumnou komisí mimo rámec činnosti rozhodovací (který by se neodrazil v obsahu rozhodnutí) žalobkyně nepopsala a nedoložila. Žalobkyně rovněž nevysvětlila újmu, kterou měla utrpět, ani způsob jejího vyčíslení. Nemajetková újma související s poškozením zdraví (kterou žalobkyně de facto uplatňuje) je v rámci předpisů upravujících služební poměr řešena v podobě náhrady za ztížení společenského uplatnění. K žalobnímu tvrzení, že soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku označil jako rozhodující zdravotní stav žalobkyně ke dni [datum], kdy mělo dojít k zásadnímu zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, žalovaná uvedla, že žalobkyně svou interpretací zkreslila fakta, neboť v předmětném znaleckém posudku pouze uvedl, že hodnocení ztížení společenského uplatnění ve vztahu ke služebnímu úrazu ze dne [datum] lze provést na základě lékařské zprávy ze dne [datum], a dále se věnoval způsobu výpočtu náhrady škody na zdraví. O zdravotním stavu žalobkyně, plynoucího z obsahu revizního posudku ze dne [datum], včetně doplnění ze dne [datum], se žalovaná neměla jak dozvědět, neboť se jedná o veskrze citlivé osobní údaje, k nimž nemá žalovaná přístup. Postup lékaře, jakožto vojenského poskytovatele zdravotních služeb, není výkonem úřední činnosti orgánu veřejné moci. Žalobkyně mísí činnost dvou zcela odlišných subjektů s jejich právně i fakticky odlišnými postupy, přičemž vše konstruuje do formy úřední činnosti žalované, což je z hlediska aplikace zákona o odpovědnosti státu za škodu zcela nepřípustné.

4. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně a jasně popsal v odůvodnění rozsudku, vyložil, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje. Žalobkyně utrpěla v souvislosti s výkonem služby několik úrazů pravého i levého kolenního kloubu, dne [datum] a dne [datum] se podrobila operaci a dne [datum] jí byl proveden zákrok TEP (totální endoprotézy) pravého kolene. Ve všech případech byla žalobkyni přiznána náhrada škody za bolest, za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Žalobkyně každoročně v letech 2013 až 2020 absolvovala pravidelnou lékařskou prohlídku, při níž byla hodnocena klasifikací„ schopen (značka A)“, v letech 2016, 2017 a 2018 splnila profesní přezkoušení a v letech 2013, 2015 až 2017 také výroční přezkoušení fyzické zdatnosti. V roce 2019 byl zdravotní stav žalobkyně vyhodnocen jako dobrý, odpovídající stupni klasifikace A, nicméně byla jí povolena na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře úprava podmínek pro plnění služebních úkolů a žalobkyně nepodstoupila výroční a profesní přezkoušení z tělesné přípravy. Dne [datum] bylo rozhodnutím Přezkumné komise u ÚVN rozhodnuto o tom, že je žalobkyně nadále schopna výkonu vojenské služby s omezením v kategorii zdravotní klasifikace C/36 (výkon vojenské služby se stanovením úlev pro zamezení většího zatížení velkých kloubů). Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání, které odůvodnila tím, že tento závěr neodpovídá jejím skutečným zdravotním potížím, které považuje za vážnější, trvale se zhoršující a bránící jí ve výkonu další vojenské činné služby, na níž se již necítí být zdravotně způsobilá. Na základě tohoto odvolání [ulice] přezkumná komise u Ministerstva obrany dne [datum] rozhodla, že se odvoláním napadené rozhodnutí v důsledku procesních pochybení ruší a věc se vrátila prvoinstanční přezkumné komisi k dalšímu projednání. Dne [datum] Přezkumná komise u ÚVN rozhodla o zdravotní způsobilosti žalobkyně tak, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá schopnosti k vojenské činné službě v kategorii zdravotní klasifikace C s omezením, a to na dobu 36 měsíců. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí již neodvolala a rozhodnutí dne [datum] nabylo právní moci. Žalobkyně podala postupně stížnost na postup vojenských poskytovatelů zdravotní péče v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb řediteli ÚVN, ta byla vyhodnocena jako neopodstatněná, a dále stížnosti Úřadu veřejného ochránce práv. Dle žalobkyně měl nesprávný úřední postup žalované spočívat v dlouholeté nečinnosti služebních orgánů žalované ve věci včasného a správného zařazení žalobkyně do odpovídajícího stupně zdravotní způsobilosti pro výkon vojenské služby, v důsledku čehož měla žalobkyni vzniknout nemajetková újma, kterou žádá odškodnit peněžitým plněním v žalované výši.

5. Soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce zejména podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dále„ OdpŠk“, neboť předně řešil otázku existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postup ve smyslu § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1 a § 13 odst. 1 OdpŠk, jako prvního předpokladu pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk). Vzal v úvahu judikaturu v odůvodnění rozsudku označenou a dospěl k závěru, že v projednávané věci není nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu orgánu veřejné moci, a proto uplatněný nárok nemůže být důvodný.

6. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 1230/2003, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2162/2005). Jinými slovy řečeno, řízení odškodňovací není ve vztahu k posuzovanému řízení řízením přezkumným, přičemž soud v rámci občanského soudního řízení při nalézání podmínek odpovědnosti státu za škodu (újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci nemůže nahrazovat či obcházet rozhodovací činnost příslušných orgánů, v jejichž působnosti je rozhodování o opravných prostředcích či jiných účinných právních prostředcích nápravy ve vztahu k posuzovanému řízení a v něm vydaným pravomocným rozhodnutím. Právě z toho důvodu je esenciální podmínkou odpovědnosti státu z nezákonného rozhodnutí, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (§ 8 odst. 1 OdpŠk).

7. Ve věci vzájemného vztahu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí coby odpovědnostních titulů státu judikatura Nejvyššího soudu spočívá na konstantních závěrech, podle nichž odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládá úřední postup, který se následně projeví v obsahu rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2Cdon 129/97, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1260/2014, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1761/2016). Z označené judikatury plyne závěr, že pro vzájemný vztah odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím platí, že ačkoliv není vyloučeno, aby škoda byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30Cdo 1260/2014).

8. Je nepochybné, že přezkumné řízení ve věci zdravotního stavu a zdravotní klasifikace žalobkyně vyústilo ve vydání prvostupňového rozhodnutí Přezkumné komise ÚVN dne [datum], jímž byla žalobkyně shledána schopnou k výkonu vojenské služby s omezením v kategorii zdravotní klasifikace C. [ulice] přezkumná komise následně k opravnému prostředku žalobkyně a v reakci na doložení odborných posudků o zdravotním stavu žalobkyně rozhodnutím ze dne [datum] původní rozhodnutí zrušila a vrátila k dalšímu projednání. Proti dalšímu prvostupňovému rozhodnutí ze dne [datum], jímž bylo rozhodnuto shodně, se žalobkyně vzdala odvolání a rozhodnutí nabylo právní moci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zde není nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

9. Postup žalované se v konečném rozhodnutí projevil a za této situace nepřichází v úvahu odpovědnost státu z důvodu nesprávného úředního postupu, ta by mohla být založena jen z důvodu případného nezákonného rozhodnutí, v nějž úřední postup vyústil.

10. Žalobkyně spatřovala nesprávný úřední postup v nečinnosti žalované (jejích přezkumných komisí a poskytovatelů lékařských služeb) a tvrdila, že pokud by byl její zdravotní stav posouzen správně již před úrazem v březnu [rok], k úrazu by nedošlo a zdravotní stav žalobkyně by se nezhoršil, respektive, že již v důsledku služebních úrazů v roce [rok] a [rok] a souvisejících operací v roce [rok] a [rok] jí měla být v roce [rok] žalovanou navržena změna zdravotní klasifikace na úroveň C. Mezi účastníky nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že žalobkyně do úrazu v březnu [rok] žádným prokazatelným způsobem nesignalizovala nedostatky své zdravotní způsobilosti k výkonu služební činnosti, v pravidelných intervalech až do roku [rok] plnila profesní přezkoušení a přezkoušení fyzické zdatnosti, nevznesla žádné výhrady proti stupni zdravotnické klasifikace, který byl v hodnoceních z té doby uveden. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na argumentaci žalované, která správně rozlišuje mezi kompetencemi vojenského poskytovatele zdravotních služeb, který obstarává podklady a činí posudkové závěry včetně určení zdravotní klasifikace vojáka, a kompetencemi správních orgánů v přezkumném řízení, které z těchto posudkových závěrů věcně vycházejí. Úředním postupem je jen správní činnost přezkumné komise, která rozhoduje o kategorii zdravotní způsobilosti vojáka. Úředním postupem není činnost poskytovatele zdravotních služeb. Jestliže by žalobkyně např. podala podnět ke změně stanoveného stupně své zdravotní způsobilosti nebo návrh na přezkoumání lékařského posudku o jejím zdravotním stavu, pak by žalovaná byla povinna ve smyslu zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, se takovým návrhem (podnětem) zabývat a případně by mohla žalobkyni odeslat na mimořádnou zdravotní prohlídku. V řízení vyšlo najevo, že žalobkyně byla v tomto směru pasivní, zmíněný návrh (podnět) nepodala, tudíž žalovaná správně vycházela z aktuálně stanoveného stupně zdravotní způsobilosti žalobkyně, resp. z uskutečněných prohlídek vojenských lékařů, kteří až do roku 2020 hodnotili zdravotní způsobilost žalobkyně bez omezení. Žalovaná neměla žádný legitimní důvod postupovat až do okamžiku rozhodnutí Přezkumné komise u ÚVN dne [datum] o změně klasifikace žalobkyně v kategorii C/36 jinak a její postup nelze ani věcně hodnotit jako nesprávný.

11. Z popsaných důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl, protože v projednávané věci neshledal existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postup ve smyslu § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1 a, § 13 odst. 1 OdpŠk, jako prvního předpokladu pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk).

12. Úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na bránění práva, kterou vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

13. Žalobkyně včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně. Zdůraznila, že žalobou nenapadá existenci (vznik) nezákonného rozhodnutí a z něho vyplývající škodu, žalobu podala pro nesprávný úřední postup, který spočívá v tom, že žalovaná nevydala rozhodnutí o snížení zdravotní způsobilosti žalobkyně, ač věděla či musela vědět o zdravotním stavu žalobkyně, který vydání rozhodnutí o snížení zdravotní způsobilosti odůvodňoval. Žalobkyně tedy žalobou napadá nevydání včasného rozhodnutí o snížení její zdravotní způsobilosti. V důsledku nevydání včasného rozhodnutí byla žalobkyně neúměrně zatěžována, což způsobilo její další zranění a z toho vyplývající újmu. Odpovědnost žalované za takto způsobenou újmu žalobkyně spatřuje právě v povinnosti žalované poskytovat vojákům z povolání zdravotní péči, která plyne přímo ze služebního poměru a zdravotní péče o vojáky je neoddělitelně spojena právě s existencí tohoto poměru. Povinnost žalované poskytovat vojákům z povolání zdravotní péči je jednou z povinností, které žalovaná má vůči vojákům ve služebním poměru, tuto povinnost výslovně stanoví zákon o vojácích z povolání. Ministerstvo obrany odpovídá rovněž za organizaci zdravotní péče. V dané věci se jedná o nárok plynoucí z porušení povinnosti vydat na podkladě dostupných faktů (lékařské dokumentace) autoritativní rozhodnutí, kterým by byla žalobkyně zařazena do příslušné kategorie zdravotní způsobilosti. Zařazení do příslušné kategorie odpovídající zdravotnímu stavu vojáka přitom nenavrhuje voják sám podle toho„ jak se cítí“, jak se snad žalovaná domnívá, ale jde o rozhodnutí, které vydává vojenský poskytovatel zdravotních služeb v přezkumném řízení stanovenou přezkumnou komisí v souladu se správním řízením, které je zásadně ze strany vojáka nenávrhové. Podklady do lékařské dokumentace pro rozhodnutí komise zpracovávají opět vojenští lékaři stanovení vojenským poskytovatelem zdravotnických služeb. Vojáci mají při výkonu svého povolání nejen právo na poskytování řádné zdravotní péče, ale legitimně očekávají, že na podkladě takové řádně vykonávané péče bude následně adekvátně a včas přizpůsoben režim výkonu služby tak, aby nebyl jejich organismus zbytečně přetěžován, nebyli vystaveni s ohledem na své zdravotní limity zvýšenému riziku dalších úrazů či progresi následků úrazů, které již ve službě utrpěli. V daném případě žalovaná tyto povinnosti zjevně zanedbala a je nerozhodné, že se tak stalo nedbalostí orgánů vojenského poskytovatele zdravotnických služeb, které k tomu byly povinny. Žalobkyni nebyla včas a řádně stanovena zdravotní kvalifikace, za což je odpovědný vojenský poskytovatel zdravotních služeb žalované. V důsledku této opožděně stanovené snížené zdravotní klasifikace byla žalobkyně neúměrně svému zdravotnímu stavu zatěžována, což vedlo k dalším úrazům a zhoršení jejího zdravotního stavu. Pokud žalovaná namítá, že bylo věcí žalobkyně, aby si včas, při znalosti svého zdravotního stavu, podala žádost o přehodnocení svého zařazení do příslušné kategorie zdravotní způsobilosti, pak se jedná o zjevný alibismus. Žalobkyně s přihlédnutím k vyjádření odborníků soudního lékařství ve vztahu k datu [datum] je přesvědčena, že kdyby jí byla včas přezkumnou komisí na návrh vojenských lékařů stanovena relevantní zdravotní klasifikace C - schopna s omezením s výčtem dle odborného posouzení vojenských lékařů, nebyla by se zúčastnila vojenského výcviku v [obec] při nočním výcviku se zbraní střelecké přípravy a přesunu za zhoršených klimatických podmínek a nedošlo by k poslednímu služebnímu úrazu dne [datum], v důsledku čehož došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu jejího pohybového aparátu. Žalobkyně dále soudu prvního stupně vytýká neprovedení důkazu výslechem žalobkyně a důkazu znaleckým posudkem o zdravotním stavu žalobkyně. Závěrem žalobkyně uvedla, že si je vědoma toho, že v obdobných případech jsou přiznávány částky výrazně nižší, než je částka požadovaná, nicméně žalobu a návrh na zaplacení částky [částka] podala také proto, aby poukázala na postup žalované nejen vůči ní, ale i vůči jiným vojákům z povolání. Výši konkrétní přiznané částky přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, ponechává na úvaze soudu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

14. Žalovaná se k odvolání podrobně vyjádřila, zopakovala dosavadní skutkovou a právní argumentaci a zdůraznila, že žalobkyně po celou dobu řízení směšuje postup služebního orgánu při rozhodování o zdravotní způsobilosti vojáka z povolání a postup poskytovatelů zdravotních služeb v rezortu Ministerstva obrany. [jméno] žalobkyně v odvolání uvedla, že jí„ nebyla včas a řádně stanovena zdravotní klasifikace, za což je odpovědný vojenský poskytovatel zdravotních služeb“, tedy sama v odvolání tvrdí, že to není žalovaná, kdo je odpovědný za to, že jí nebyla řádně a včas stanovena zdravotní klasifikace, nicméně v takovém případě není žalovaná pasivně legitimována. Žalovaná je odpovědná za činnost vojenských poskytovatelů zdravotních služeb stejně jako odpovědné Ministerstvo zdravotnictví (resp. krajské úřady) za činnost civilních poskytovatelů zdravotních služeb, tedy vůbec. Dodala, že žalobkyně nebrojila proti rozhodnutím přezkumné komise, jímž byl její zdravotní stav klasifikován značkou A. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

15. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, věc projednal při jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

16. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

17. Pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk) je zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek, a to 1/ existence nezákonného rozhodnutí (§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk) nebo nesprávného úředního postupu (§ 5 písm. b/ a § 13 odst. 1 OdpŠk), 2/ vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové, a 3/ existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé.

18. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).

19. V projednávané věci žalobkyně existenci konkrétního nezákonného rozhodnutí netvrdí, ale odpovědnost žalované dovozuje z nesprávného úředního postupu, který podle jejího mínění a tvrzení má spočívat v tom, že žalovaná nevydala včas rozhodnutí o snížení zdravotní způsobilosti žalobkyně, ač věděla či musela vědět o zdravotním stavu žalobkyně, který vydání rozhodnutí o snížení zdravotní způsobilosti odůvodňoval.

20. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

21. Soud prvního stupně předně řešil otázku, zda v posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Vysvětlil, že nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu pro jeho činnost, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i jiné vady ve způsobu vedení řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 38/2000, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Nesprávnosti úkonů úředního postupu přímo směřující k vydání rozhodnutí, který nachází svůj odraz v jeho obsahu, např. typické úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou (srov. [příjmení], T.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - komentář, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 91). Pro tuto formu odpovědnosti je tedy rozhodující, zda úkony tzv. úředního postupu samy k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí.

22. Podle § 29 odst. 1 zákona č. 585/2004 Sb., branného zákona, se při přezkumném řízení posuzuje schopnost vojáka vykonávat vojenskou činnou službu na základě závažných změn jeho zdravotního stavu. Zdravotní způsobilost se posuzuje při lékařské prohlídce podle potřeby doplněné o odborná vyšetření. Podle § 29 odst. 2 téhož zákona se k provádění přezkumného řízení zřizují tříčlenné přezkumné komise u vojenských nemocnic a § 29 odst. 7 dále praví, že podle výsledků lékařské prohlídky přezkumná komise stanoví stupeň zdravotní způsobilosti a rozhodne o schopnosti nebo o neschopnosti vojáka vykonávat vojenskou činnou službu. Podle § 30 vyšší přezkumná komise rozhoduje o odvolání proti přezkumným rozhodnutím přezkumných komisí u vojenských nemocnic a přezkumné rozhodnutí potvrdí nebo změní. Proti jejímu rozhodnutí se nelze odvolat. Pokud není v zákoně č. 585/2004 Sb. stanoveno jinak, použije se na řízení podle tohoto zákona správní řád (§ 38 zákona). Podle vyhlášky Ministerstva obrany č. 103/2005 Sb., o zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě, přezkumná komise při přezkumném řízení podle výsledku lékařské prohlídky stanoví stupeň zdravotní způsobilosti a rozhodne o schopnosti nebo neschopnosti vojáka vykonávat vojenskou činnou službu. Přezkumné řízení se koná za přítomnosti posuzovaného vojáka. [příjmení], kterému v jednání před přezkumnou komisí brání procesní nezpůsobilost, zastupuje zákonný zástupce nebo opatrovník (§ 11 odst. 1 vyhlášky). Přezkumná komise na základě výsledku lékařské prohlídky vydá posudkový závěr, který obsahuje zdravotní klasifikaci s případným uvedením doby nového přezkumného řízení, vyjádření o souvislosti zjištěné poruchy zdraví s výkonem vojenské činné služby, popřípadě vyjádření o zařazení na vhodnou funkci a vyjádření o potřebě dalších preventivních, léčebných a jiných opatření. [ulice] souvislost se stanoví v případech, kdy výkon vojenské činné služby byl hlavní, převažující a nejpodstatnější příčinou vzniku nebo závažného zhoršení zjištěné poruchy zdraví. Posudkový závěr přezkumné komise je podkladem pro vydání rozhodnutí přezkumné komise (§ 11 odst. 2). Podle § 11 odst. 3 uvedené vyhlášky rozhodnutí přezkumné komise obsahuje zdravotní klasifikaci s vyjádřením o souvislosti zjištěné poruchy zdraví s výkonem vojenské činné služby a výrok o schopnosti nebo o neschopnosti vojáka vykonávat vojenskou činnou službu. Dále obsahuje odůvodnění výroku a poučení o odvolání.

23. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že rozhodnutí, jímž dochází ke změně kategorie zdravotní způsobilosti, je svou povahou správní činností, rozhodnutí nevydává vojenský poskytovatel zdravotních služeb, ale přezkumná komise, zřízená zákonem jako orgán, jemuž jsou svěřeny specifické správní činnosti. Soud prvního stupně správně uvedl, že není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí, ale v projednávaném případě úřední postup prováděným v rámci činnosti přezkumné komise vedl k vydání rozhodnutí a v rozhodnutí o zdravotní způsobilosti žalobkyně se přímo odrazil. Zbývá dodat, že případné nesprávnosti či vady postupu přezkumné komise by mohly být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno.

24. Uvedla-li žalobkyně v žalobě, že měla být již od roku [rok] zdravotně klasifikována na úroveň C, neboť úrovni A její zdravotní stav již nemohl odpovídat, a že právě v tom spočívá vytýkaný nesprávný úřední postup, pak k tomu nutno dodat, že žalobkyně netvrdila, že by kdy brojila proti rozhodnutí přezkumné komise, jímž byla v následujícím období zařazena do kategorie A.

25. Soud prvního stupně provedl dokazování procesně správným způsobem, v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní, neboť aplikoval právní předpis, který aplikovat měl, správně jej vyložil a ze skutkových zjištění vyvodil správné právní závěry. Odůvodněné přezkoumávaného rozsudku je přesvědčivé a odvolací soud na odůvodnění znovu odkazuje. Jestliže není naplněna již první ze shora popsaných podmínek pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci, nemůže žalobkyně s žalobním návrhem uspět, tudíž bylo a je nadbytečné zkoumat zdravotní stav žalobkyně a za tím účelem provést žalobkyní navržené důkazy. V projednávané věci neexistuje zákonný podklad pro to, aby byla žalobkyni přiznána náhrada tvrzené nemajetkové újmy a závěr soudu prvního stupně, že uplatněný nárok žalobkyně není po právu, je správný.

26. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

27. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř., neboť je v obou výrocích věcně správný.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu 3x [částka] za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání před soudem a účast na jednání před soudem vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

Poučení