19 C 193/2019-594

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně], [příjmení] [anonymizováno] [země] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o vydání náhradního pozemku takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků: [země] – [anonymizována tři slova] se sídlem [adresa] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně], [příjmení] [anonymizováno] [země] (dále jen„ nabyvatel 1“) a [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] (dále jen„ nabyvatel 2“) (dále nabyvatel 1 a nabyvatel 2 také společně jen jako„ nabyvatelé“) uzavírají mezi sebou podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto smlouvu o převodu pozemků: 1. [země] – Státní [anonymizována dvě slova] jako převodce je příslušný spravovat ve smyslu zákona o půdě mimo jiné též tyto pozemky ve vlastnictví [země]: pozemek [parcelní číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] a zapsaný v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; pozemky p. [číslo] se v [katastrální uzemí] a zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; pozemek p. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] a zapsaný v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; pozemek [parcelní číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] a zapsaný v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; pozemek [parcelní číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] a zapsaný v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; pozemky p. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] a zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; pozemek [parcelní číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] I a zapsaný v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; pozemky p. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] II a zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; pozemek p. [číslo] se v [katastrální uzemí] a zapsaný v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]; (Všechny uvedené nemovitosti jsou dále ve smlouvě označeny jen jako„ pozemky“.)

2. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě. Pozemky uvedené v článku 1. této smlouvy mají hodnotu celkem 363.115,06 Kč (slovy: tři sta šedesát tři tisíc sto patnáct korun českých šest haléřů). Nárok nabyvatelů vůči převodci na převod jiného pozemku dle zákona o půdě vyplývá z následujících rozhodnutí: - pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 27. dubna 2004, [číslo jednací]; - pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 8. března 2017, [číslo jednací].

3. Na uspokojení nároku nabyvatelů vymezeného v čl. 2 této smlouvy převodce bezúplatně převádí do spoluvlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. 1 této smlouvy, a to včetně všech jejich součástí a příslušenství, a nabyvatelé tyto pozemky uvedené v čl. 1 smlouvy včetně všech součástí a příslušenství přijímají do svého spoluvlastnictví, přičemž nabyvatel 1 takto nabývá spoluvlastnický podíl na pozemcích ve výši ideální jedné čtvrtiny (1/4) k celku a nabyvatel 2 takto nabývá spoluvlastnický podíl na pozemcích ve výši ideálních tří čtvrtin (3/4) k celku.

4. Smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatelé dále prohlašují, že jim je znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého spoluvlastnictví přijímají tak, jak je uvedeno v bodu 3 této smlouvy.

5. Vlastnické právo k převáděným pozemkům včetně všech jejich součástí a příslušenství přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 242.690,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Česká republika – Okresní soud v Trutnově nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se u soudu domáhali vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného - souhlas s bezúplatným převodem v žalobě (ve znění následných změn žaloby a částečných zpětvzetí) vymezených pozemků k uspokojení nároku žalobců plynoucího z § 11a a následujících zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění (dále jen zákon o půdě). Tvrdili, že jsou právními nástupci oprávněné osoby ve smyslu § 4 zákona o půdě, přičemž mají stále nevypořádané nároky na převod náhradních pozemků za pozemky nevydané. Upřesnili, že rozhodnutími [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 4. 2004 a [anonymizováno] [číslo] ze dne 8. 3. 2017 bylo příslušnými pozemkovými úřady rozhodnuto o nevydání pozemků, a to jednak pozemků v k. ú. [obec]: 1/2 zbytku par. [číslo] (role) o výměře 24 679 m2, 1/2 zbytku parc. [číslo] (role) o výměře 19 230,50 m2, a dále pozemků v k. ú. [část obce]: 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 86 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (louka) o výměře 148 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 221 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 8.452 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 1.383 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 583 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zastavěná plocha) o výměře 647 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 2.127 m2 a 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 6.352 m2. Pozemkový fond České republiky nevydané pozemky v k. ú. [obec] ocenil na částku 203.250,60 Kč. Žalobcům byla vyplacena finanční náhrada ve výši 76.979,72 Kč. Hodnota nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] byla Státním pozemkovým úřadem oceněna na částku 1.340.600,40 Kč. Žalobcům byla vyplacena finanční náhrada ve výši 837.875,25 Kč. Avšak žalobci tuto hodnotu pozemků, resp. jejich ocenění u žalovaného sporovali, považovali takto stanovenou cenu za nepřiměřeně nízkou, přičemž poukazovali na nesprávné ocenění, kdy tyto pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební, případně u nich neměla být při oceňování provedena srážka pro stavební nesrostlost území. Žalobci znaleckými posudky znaleckého ústavu [právnická osoba] ohledně nevydaných pozemků v k. ú. [obec] a znalce [jméno] [příjmení] ohledně nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] žalovanému dokládali, že hodnota nevydaných pozemků měla být výrazně vyšší. Dle těchto znaleckých posudků měla výše nároku žalobců ke dni podání žaloby činit celkem 6.656.270,28 Kč (5.411.707,78 Kč + 1.244.562,50 Kč). Hodnotu svého neuspokojeného nároku proto žalobci stanovili na částku 6.656.270,28 Kč s tím, že žalobkyni a) náleží celkem celkové hodnoty nároku, žalobci b) pak celkové hodnoty nároku. Žalovaný však na nesprávném ocenění nevydaných nemovitostí trvá, ačkoli sám uznává, že pozemky v k.ú. [část obce] byly v době jejich odnětí všechny určeny k zastavění a tato skutečnost je mezi účastníky nesporná. Byť žalovaný prosazuje aplikaci srážek za stavební nesroslost pozemků dle Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988, ani tak neupravil svou evidenci výše nároků, která má být mnohem vyšší než je nyní evidovaná, a to i při aplikaci dané srážky. Žalobci přitom při ocenění nevydaných pozemků vychází z konstantní judikatury NS ČR (viz. např. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4401/2015). V důsledku nesprávného ocenění nevydaných pozemků žalovaným se žalobci nemohli účinně ucházet o náhradní pozemky ve veřejných nabídkách. Postup žalovaného žalobci označili za liknavý a svévolný, neboť přes včasné předložení všech podkladů a přes aktivní přístup žalobců žalovaný trvá na nesprávném ocenění odebraných pozemků, čímž žalobcům v podstatě znemožňuje uspokojení jejich nároků prostřednictvím veřejných nabídek. Nadto žalobce b) se se svými nároky do veřejných nabídek hlásil a svůj žalovaným dosud přiznaný nárok uspokojil v plné výši. Žalobkyně a) pak má žalovaným přiznaný nárok v natolik nízké výši, že je obtížné jej uspokojit ve veřejných nabídkách. Konečně o svévoli žalovaného svědčí i to, že v průběhu řízení převedl pozemky parc. [číslo] ve k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a pozemky pac. [číslo] v k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] na třetí osobu, přestože již v době převodu byly předmětem žaloby a přestože žalovaný ohledně nich namítal, že jsou v III. zóně KRNAP a jsou tudíž zatíženy překážkou převoditelnosti.

2. Žalobci v průběhu řízení měnili rozsah konkrétních pozemků, které navrhovali k bezúplatnému převodu coby náhradní pozemky procesními návrhy, o kterých soud rozhodl v průběhu řízení, a to usnesením o připuštění změny žaloby č.j. 19 C 193/2018-239 ze dne 5. 6. 2020, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2020; usnesením o částečném zastavení řízení č.j. 19 C 193/2019-306 ze dne 1. 10. 2020, které nabylo právní moci dne 21. 10. 2020; usnesením o připuštění změny žaloby č.j. 19 C 193/2019-506 ze dne 26. 7. 2021, které nabylo právní moci dne 27. 7. 2021 a usnesením o částečném zastavení řízení č.j. 19 C 193/2019-582 ze dne 21. 10. 2021, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2021.

3. Žalovaný se žalobou (ve znění změn a částečných zpětvzetí) nesouhlasil a navrhoval ji zcela zamítnout. Nesporoval, že žalobcům vznikl nárok na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané příslušnými rozhodnutími Pozemkového úřadu, kdy žalobcům přísluší náhrada dle § 11a zákona o půdě, to na základě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 8. 3. 2017 (chybně uvedeno datum 8. 3. 2011) a [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 4. 2004 za pozemky, které se nacházely v k. ú. [obec] a k. ú. [část obce]. Dle žalovaného však žalobci uplatňují restituční nárok v nesprávné celkové výši, a to zejména co do neuznání důvodů pro aplikaci srážek dle přílohy [číslo] vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen„ oceňovací vyhláška“). Žalovaný trvá na tom, že v daném případě je nezbytné při stanovení hodnoty restitučního nároku žalobců uplatnit ze zákonných důvodů příslušné srážky u hodnoty pozemků, a to u pozemků v k.ú. [část obce] oceněných dle § 14 odst. 1) oceňovací vyhlášky na použití srážky 60 % dle položky č. 1 tabulky č. I. přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Žalovaný se nadále domnívá, že je nezbytné přihlédnout k výkladu předchozí vyhlášky č. 128/1984 Sb., která předcházela vyhlášce č. 182/1988 Sb. Jde o části obcí (zpravidla dříve samostatné obce nebo samoty), které nejsou spojeny s kmenovou obcí souvislou zástavbou, tj. není zde jeden souvislý intravilán. Dle ortofoto snímků a územně plánovacích dokumentací z 50. – 70. let nebyla [část obce] stavebně srostlá s [část Prahy] se sousedními [anonymizováno] územími [územní celek]. Kromě toho se oceňované pozemky v k.ú. [část obce] nacházely také na samotě mimo souvisle zastavěné území [část obce] (mimo souvislý intravilán). [ulice] nesrostlost oceňovaných pozemků je tak splněna hned dvakrát (tehdy existující mlýn se nacházel na samotě mimo intravilán [část obce] a zároveň [část obce] nebyla stavebně srostlá s [příjmení]). Žalovaný má současně za to, že nebylo nijak prokázáno, že by se vůči žalobcům choval diskriminačně či liknavě, přičemž poukázal na skutečnost, že část nároku žalobce b) byla uspokojena zákonným způsobem, tedy získáním náhradních pozemků na základě úspěšné účasti ve veřejné nabídce dne 12. 2. 2018 a dne 23. 4. 2018. Takto se dle žalovaného žalobci mohli domáhat i uspokojení zbytku jejich nároku, a že tak neučinili, nelze přičítat k tíži žalovaného. Současně při stanovení výše nároku žalovaný i jeho právní předchůdce postupoval vždy v souladu se zákonem o půdě a vycházel při rozhodování o výši restitučního nároku žalobců nebo jejich právních předchůdců z doložených listin, na základě kterých rozhodoval v restitučním řízení příslušný správní orgán v rámci správního řízení. Pokud žalobci poukázali na tu skutečnost, že některé pozemky, a to v k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] [příjmení] byly v průběhu řízení žalovaným převedeny na třetí osobu, není toto důvod pro tvrzení svévole a liknavosti ze strany žalovaného, neboť tyto pozemky byly do žaloby doplněny žalobci dodatečně změnou žaloby, kdy jsou nyní žalobci požadovány zcela jiné pozemky, než byly uvedeny v žalobě původně. Žalovaný proto o dotčení předmětných pozemků žalobou dříve nemohl vědět a mohl s jimi disponovat ve prospěch třetí osoby.

4. Dále se žalovaný vyjádřil k převoditelnosti jednotlivých žádaných náhradních pozemků. Ohledně pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec], a pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaný nenamítal žádnou překážku převoditelnosti. Ohledně pozemku p. [číslo] v k. ú. [ulice], pozemku p. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a pozemků p. [číslo] k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovaný uvedl jako překážku převoditelnosti to, že se nachází v III. zóně národního parku. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Předmětný restituční nárok žalobců podle § 11a zákona o půdě vyplývá z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 27. dubna 2004, [číslo jednací] a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 8. března 2017, [číslo jednací], když žalobci jsou dědici oprávněné osoby pana [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo] zemřelého 2. 10. 2006 (viz. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017 [číslo jednací] [spisová značka] a evropské dědické osvědčení z 23. 10. 2019) a žalobce 2 je současně právním nástupcem oprávněné osoby [příjmení] [příjmení], [rodné číslo] na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 20. 11. 2017 a 12. 1. 2018. Žalobci 1 tak náleží jedna čtvrtina výše uvedených nároků a žalobci 2 náleží tři čtvrtiny výše uvedených nároků. Existence tohoto restitučního nároku, resp. nároků ostatně nebyla v řízení sporována.

6. Spornou byla v řízení výše restitučního nároku žalobců. Soud proto dále provedl dokazování k výši restitučního nároků žalobců, tedy k ocenění nevydaných pozemků, které bylo mezi účastníky sporné. Jde o pozemky v k. ú. [obec]: 1/2 zbytku par. [číslo] (role) o výměře 24 679 m2, 1/2 zbytku parc. [číslo] (role) o výměře 19 230,50 m2, a pozemky v k. ú. [část obce]: 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 86 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (louka) o výměře 148 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 221 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 8 452 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 1 383 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 583 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zastavěná plocha) o výměře 647 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 2 127 m2 a 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 6 352 m2. V průběhu řízení žalovaný učinil nesporným, že pozemky v k. ú. [část obce] byly v době jejich odnětí určeny k zastavění, avšak trval na aplikaci 60 % srážky za stavební nesroslost těchto pozemků dle Přílohy č. 7 vyhl. č. 182/1988 Sb. Ze znaleckého posudku [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], ze kterého vycházel žalovaný, soud zjistil, že tento ocenil předmětné pozemky v k.ú. [obec] na částku celkem 165.590 Kč, když je ocenil dle vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. jako pozemky zemědělské (ornou půdu) s tím, že nebyly doloženy podklady, podle kterých, ve smyslu platných stavebních předpisů, byly pozemky určeny k zastavění ke dni přechodu pozemku do vlastnictví státu (6. 5. 1965), tudíž je nelze ocenit jako pozemky stavební. Ve znaleckém posudku [číslo] znaleckého ústavu [právnická osoba], který předložili žalobci, ocenil znalecký ústav pozemky v k.ú. [obec] částkou 10.977.375 Kč s tím, že jde o ocenění dle vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. ke dni nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., tj. k 24. 6. 1991 při zohlednění jejich stavu k datu odnětí státem (6. 5. 1965) a s tím, že v době vyvlastnění se jednalo o pozemky orné půdy, které byly dle územního plánu z roku 1964 plochy občanské vybavenosti a tedy stavební pozemky. Ve znaleckém posudku [číslo] který předložili žalobci, znalec [jméno] [příjmení] ocenil předmětné pozemky v k.ú. [část obce] na částku celkem 3.331.900,40 Kč s tím, že lze prokázat stavební sroslost [část obce] s hl.m. Prahou a nelze použít koef. snižující základní cenu pozemků. Vzhledem k diametrálně odlišnému ocenění předmětných pozemků účastníky a znaleckými posudky, ze kterých vycházeli, byl v řízení vedeném mezi týmiž účastníky o nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu pozemků u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ustanoven revizním znalcem pro ocenění nevydaných pozemků v k. ú. [anonymizováno] a [část obce] znalecký ústav [právnická osoba], který podal revizní znalecký posudek [číslo]. Tento revizní znalecký posudek byl proveden k důkazu i v tomto řízení a současně soud provedl k námitkám účastníků k závěrům revizního znaleckého posudku výslech znalce po ustanovení znaleckého ústavu [právnická osoba] znalcem též v tomto řízení. Revizní znalec ocenil pozemky v k.ú. [obec] na částku 9.053.849 Kč a pozemky v k. ú. [část obce] na částku 3.318.938 Kč s tím, že pozemky v k.ú. [obec] se v době jejich odnětí nacházely na stavebně srostlém území s [anonymizována tři slova] [územní celek], když tento závěr podporuje územní plán z roku 1964, přičemž okolí oceňovaných pozemků je zastavěné a tyto stavby souvisle navazují na centrální část [obec] a totéž platí pro pozemky v k. ú. [část obce], když nelze dojít k závěru, že se jedná o samostatné sídlo či část obce, která není stavebně srostlá s centrální částí [obec]. Naopak dle územního plánu z roku 1964 [část obce] je stavebně srostlé území s centrální částí [obec], neboť navazuje na [část obce], které navazují na [část obce], dále následují [obec] a konečně [část obce]. Se závěry znalce [jméno] [příjmení] se revizní znalec ztotožnil, taktéž v podstatné části se závěry znaleckého ústavu [právnická osoba] s výjimkou ocenění části pozemků v k. ú. [část obce], které představují náhon přehrady a zeleň, které dle revizního znalce nejsou svých charakterem a způsobem využití stavebními pozemky, i když byly zahrnuty do rozhodnutí o umístění stavby přehrady [číslo] ze dne 28. 8. 1959 a byly určeny k zastavění vodní nádrží. Znalecký posudek znalce ing. [jméno] [příjmení] revizní znalecký posudek označil za nesprávný, neboť znalec ocenil pozemky v úrovni zemědělského využití v rozporu se skutečným stavem z roku 1965. Při znalecké výpovědi revizní znalec obhájil závěry znaleckého posudku. K námitkám žalovaného ohledně charakteru pozemků v [část obce] dostatečně osvětlil závěry o stavební propojenosti původní zástavby na předmětných pozemcích (stavby mlýna) na další zástavbu v [část obce] a stavební [anonymizováno] s [anonymizováno] a tudíž nevyužití 60 % srážky při ocenění těchto pozemků. Závěr revizního znalce navíc podporuje provedený důkaz opatřením Útvaru hlavního architekta [anonymizována dvě slova]. [obec] (ÚHA) k aplikaci ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. na území [územní celek], kde jsou jmenovitě vymezena samostatná sídla nebo části, které nejsou se souvisle zastavěným územím [anonymizována dvě slova]. [obec] stavebně srostlé, přičemž [část obce] zde uvedena není. Soud proto vycházel při určení výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců z ocenění nevydaných pozemků stanoveného revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu [ulice] znalecká a.s [číslo].

7. Soud dále provedl dokazování k tvrzené liknavosti a svévoli žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobců a k aktivitě žalobců v tomto směru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci žádali žalovaného o přecenění nevydaných pozemků žádostí ze dne 26. 2. 2018, ke které doložili výše uvedené znalecké posudky znalce [jméno] [příjmení] a znaleckého ústavu [právnická osoba] a současně v žádosti citovali judikaturu NS ČR k dané problematice. Dle žádosti klientů do veřejných nabídek pozemků a přehledu úspěšnosti podaných žádostí ze dne 29. 8. 2019 se žalobce 2 úspěšně zúčastnil veřejné nabídky 12. 2. 2018, dne 23. 4. 2018 a dne 25. 6. 2018 a jeho neuspokojený restituční nárok byl žalovaným evidován ke dni 29. 8. 2019 jako nulový. Restituční nárok právní předchůdkyně žalobce 1 byl ke stejnému datu evidován ve výši 23.713,73 Kč. Dle nesporných tvrzení účastníků byl restituční nárok žalobcům, případně jejich právním předchůdcům částečně uspokojen, a to v celkové výši 914.854,97 Kč.

8. Soud dále provedl dokazování k hodnotě a převoditelnosti jednotlivých žalobou žádaných náhradních pozemků, k jejichž převodu do vlastnictví žalobců má být rozhodnutím v této věci nahrazen souhlas žalovaného. Všechny žádané pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví]. Žalovaný ohledně pozemků p. [číslo] v k. ú. [část obce], p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], p. [číslo] v k. ú. [obec], p. [číslo] v k. ú. [obec], p. [číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] v k. ú. [obec] nenamítal žádnou překážku převoditelnosti. Ohledně pozemků p. [číslo] v k. ú. [ulice], pozemku p. [číslo] v k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a pozemků p. [číslo] v k.ú. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalovaný namítal jako překážku převoditelnosti, že se pozemky nachází ve III. zóně KRNAP. Ze zprávy Správy Krkonošského národního parku ze dne 9. 9. 2020 soud zjistil, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [ulice], pozemek p. [číslo] v k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a pozemky p. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] se nacházejí v ochranném pásmu KRNAP ve smyslu zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

9. Hodnota všech náhradních pozemků uvedených ve výroku rozsudku byla určena znaleckými posudky znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] předloženými žalovaným a takto učiněna žalobci nespornou, když celková nesporná hodnota těchto pozemků činí 363.115,06 Kč.

10. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci a provedení dalších důkazů účastníci nenavrhovali.

11. Dle § 11a odst. 1, 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (ve znění změn a doplňků) oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, Státní pozemkový úřad vykonává působnost podle tohoto zákona a podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

12. Soud při rozhodování ve věci vycházel z toho, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě. Žalobcům nemohly být vydány konkrétní pozemky původně ve vlastnictví jejich právních předchůdců. Za tohoto stavu vzniklo žalobcům právo na náhradu v podobě jiných pozemků podle § 11a zákona o půdě. Realizace převodů náhradních pozemků postupem podle § 11a zákona o půdě patří do působnosti Státního pozemkového úřadu jako organizační složky státu. Žalovaný v řízení trval na tom, že nejsou důvody pro vyhovění žalobě, když jeho postup v tomto konkrétním případě nelze kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační.

13. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srovnej zejména nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) vyplývá, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalovaného může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu viz především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. Judikatura Nejvyššího soudu ČR je přitom rovněž ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalovaného (a jeho právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015 sp. zn. Cdo 2956 /2014, usnesení ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). Tím ovšem nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu ČR, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést pozemkovou náhradu za oprávněné osobě nevydaný zemědělský pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu„ vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu žalované – do veřejné nabídky zařaditelný); k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015 Ani oprávněná osoba, vůči níž žalovaný postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (srov. Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1007/2020, a ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016).

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb. a vznikl jim nárok na vydání náhradních pozemků podle ust. § 11 zákona o půdě, neboť jim nebylo možné vydat původní pozemky, přičemž za tyto pozemky nebyla žalobcům doposud poskytnuta plná náhrada z důvodu liknavého a svévolného postupu žalovaného při vypořádání jejich nároků. V prvé řadě žalovaný nesprávně ocenil hodnoty odňatých pozemků a na tomto nesprávném ocenění trval i přes vytrvalou aktivitu žalobců směřující k správnému ocenění těchto pozemků zahrnující i předložení znaleckých posudků. Rozdíl mezi nesprávným oceněním odňatých nevydaných pozemků žalovaným 1.543.851 Kč a správným oceněním 12.372.787 Kč zjištěným v rámci dokazování v řízení na základě revizního znaleckého posudku je natolik diametrální, že žalobcům bylo v podstatě z drtivé části znemožněno účastnit se veřejných nabídek vyhlašovaných žalovaným ve smyslu zákona o půdě. Současně žalobce b) se s restitučním nárokem ve výši, kterou mu žalovaný přiznal, účastnil veřejných nabídek, a tak jej alespoň v malé části uspokojil a tedy projevil aktivitu, v rámci možností daných mu jednáním žalovaného, směřující k uspokojení jeho restitučního nároku„ zákonným způsobem“ na základě úspěšné účasti ve veřejných nabídkách. Nesprávné ocenění hodnoty odňatých pozemků žalovaným a konstantní trvání na tomto ocenění přes projevenou konstruktivní snahu žalobců o nápravu je nutno posoudit jako liknavý a zejména svévolný postup žalovaného. Žalovaný s ohledem na své setrvalé lpění na nesprávném ocenění hodnoty odňatých pozemků nesplnil svou povinnost nabídnout žalobcům jako oprávněným osobám k uspokojení restitučních nároků dostatek vhodných pozemků co do množství a kvality tak, aby náhrada za nevydané pozemky byla poskytnuta v co možná nejkratší době. Výše popsané okolnosti spolu naplňují znaky liknavosti a svévole žalovaného. Současně nelze přehlédnout fakt, že v době, kdy již byly předmětem řízení, žalovaný některé pozemky převedl na třetí osobu na základě kupní smlouvy, konkrétně šlo o pozemky p. [číslo] ve k. ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a p. [číslo] v k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] (převedeny na základě kupní smlouvy ze dne 17. 7. 2020 jak vyplývá z výpisů z KN k těmto pozemkům). Tyto pozemky byly předmětem řízení coby požadované náhradní pozemky na základě usnesení soudu ze dne 5. 6. 2020 č.j. 19 C 193/2019-239, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2020. Žalovaný současně ohledně těchto pozemků v řízení namítal, že se nachází ve III. zóně národního parku. I v tomto jednání žalovaného lze spatřovat dle názoru soudu svévoli. Soud na základě všeho výše uvedeného dospěl k závěru, že podání žaloby o nahrazení projevu vůle je v daném případě jediným adekvátním prostředkem, jakým můžou žalobci dosáhnout ochrany svých práv, konkrétně úplného uspokojení svého restitučního nároku, a proto se dále zabýval otázkou převoditelnosti, resp. tím, zda jsou dány žalovaným tvrzené překážky pro vydání žalobou požadovaných pozemků.

16. K námitce překážky převoditelnosti žalovaného ohledně pozemku p.č [číslo] v k.ú. [ulice], pozemku p. [číslo] v k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a pozemků p. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] v tom smyslu, že se nacházejí v III. zóně národního parku soud uvádí, že prokázaná skutečnost, že se nacházejí v ochranném pásmu KRNAP ve smyslu zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny nezakládá překážku převoditelnosti ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 503/2012 Sb., neboť pozemky se nenacházejí na území národního parku, pouze v jeho ochranném pásmu, které dle § 15 odst. 5 a § 15 b zákona č. 114/1992 Sb. a contrario není zahrnuto do území národního parku.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když za plný úspěch ve věci je třeba považovat vyhovění žalobě o nahrazení projevu vůle jako celku, byť žalobci vzali v části ohledně některých požadovaných náhradních pozemků žalobu zpět. Soud žalobcům přiznal náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za 24 úkonů právní služby (po 12 úkonech pro každého z žalobců) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhl. ve výši 363.115,06 Kč (celková hodnota požadovaných vydaných náhradních pozemků); a to 2 úkony za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl., 2 úkony za podání žaloby, 2 úkony za vyjádření ve věci ze dne 20. 9. 2019, 2 úkony za vyjádření ve věci ze dne 5. 5. 2020, 2 úkony za návrh na změnu žaloby ze dne 1. 6. 2020, 2 úkony za vyjádření ve věci ze dne 29. 9. 2021, 2 úkony vyjádření ve věci ze dne 25. 3. 2021, 2 úkony za vyjádření ve věci ze dne 18. 6. 2021, 2 úkony za návrh na změnu žaloby ze dne 23. 7. 2021 a 2 úkony za písemný závěrečný návrh ze dne 26. 10. 2021; vše dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.; dále 2 úkony za účast u jednání dne 3. 6. 2021 a 2 úkony za účast u jednání dne 21. 10. 2021; obojí dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 6 vyhl. po snížení o 20 % podle § 12 odst. 4 vyhl. 7.824 Kč, celkem tedy 7.824 Kč x 24 = 187.776 Kč. Soud při stanovení odměny advokáta vycházel z hodnoty požadovaných pozemků, když pozemek je věc ocenitelná, a proto je třeba odměnu určit z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhl., nikoli dle § 9 odst. 3 písm. b). K tomu viz. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 6064/2017:„ Jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků.“ Žalobcům dále náleží na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za 24 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. ve výši 7.200 Kč a náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 vyhl. za 18 půlhodin strávených na cestě k jednáním z [obec] do [obec] a zpět po 100 Kč ve výši 1.800 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno cestovné - k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět částkou 3.794,40 Kč (2 x 1.897,20 Kč), ujeto 2 x 310 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 6,4 l motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 27,20 Kč a sazbě základních náhrad 4,40 Kč/km. Zástupce žalobců osvědčil, že je plátcem DPH, proto náleží žalobcům na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Základem daně je částka 200.570,40 Kč, daň činí 42.119,80 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 242.690,20 Kč. Soud nepřiznal žalobcům náklady za další dva požadované úkony právní služby, a to za sepsání ústavní stížnosti, neboť nejde o úkon za právní službu poskytnutou v předmětném řízení ve smyslu § 11 advokátního tarifu Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

18. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle výsledku řízení by měl žalovaný nahradit státu jím zálohované náklady řízení, a to náhradu za znalečné ve výši 1.061 Kč. Žalovaný je však dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona čl. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozen od soudních poplatků, proto soud rozhodl o náhradě nákladů státu tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Poučení