19 C 20/2020-160

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci Žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem: [adresa žalobce] Zastoupeného: Mgr. [jméno] [příjmení], advokát, sídlem: [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [IČO], sídlem: [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 105 208 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 214 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 25 377 Kč od 29.12.2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 104 994 Kč se zákonnými úroky z prodlení 10 % ročně z částky 105 208 Kč za období od [číslo] do 28.12.2019 a z částky 79 831 Kč od 29.12.2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 33 164 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce v řízení vedeném před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce své nároky vymezil jakožto nároky na náhradu obhajného v celkové výši původně žádané 30 371Kč s příslušenstvím, které taktéž skutkově podrobně v žalobě popsal, a nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. Uváděl, že v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním probíhajícím proti žalobci po dobu 9 měsíců (od 6.8.2018 do 7.5.2019), ve kterém byl následně obžaloby pravomocně zproštěn, došlo v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem k zásahům do osobnostní sféry žalobce, pokud jde o jeho čest a pověst, taktéž k zásahům do jeho společenského a rodinného života a možnosti pracovního uplatnění. Své nároky předběžně u žalované uplatnil, v době podání žaloby ke zdejšímu soudu na nároky nebylo ani z části hrazeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároků žalobce u žalované z titulu náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním vedeným Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka]. Ve svém prvotním vyjádření uváděla však uplatnění až dne 1.7.2019, narozdíl od tvrzených skutečností žalobních ohledně uplatnění nároku dříve, již 26.6.2019. Žalovaná v posuzovaném řízení shledala existenci odpovědnostního titulu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí, a na nároky svým stanoviskem z 20.5.2020 částečně hradila, když žalobci přiznala náhradu nákladů obhajoby ve výši celkově 25 163 Kč, které podrobně odůvodnila. Pokud jde o nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, původně žádaném ve výši 100 000 Kč, žalovaná v této souvislosti konstatovala porušení práva a na nároky finančně nehradila. Ke své argumentaci ohledně absence finančního odškodnění žalovaná uvedla skutečnost, že žalobce nebyl osobou bezúhonnou, pokud jde o posouzení samotné žádosti žalobce, tuto shledala pouze obecnou, bez uvedení konkrétních tvrzení ohledně konkrétních zásahů do osobnostních sfér v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Z důvodu i kratšího trvání daného trestného řízení a nízké trestní sazby, kterou byl žalobce ohrožen, následně uvedla, že formu konstatování porušení práva považuje za zcela přiměřenou a žádala žalobu co do relutárního plnění v plném rozsahu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 121/2018 a taktéž shledání existence odpovědnostního titulu dle zákona č. 82/98 Sb. a částečná úhrada nákladů obhajoby ve výši 25 163 Kč, jakožto uplatněného dílčího nároku na náhradu škody při konstatování porušení práva, pokud jde o nárok druhý na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, stanoviskem z 20.5.2020. Mezi účastníky bylo dále učiněno nesporným zamítnutí nároku na finanční zadostiučinění týmž stanoviskem žalované.

4. Mezi účastníky zůstal sporným nárok na zaplacení zbývajících nákladů obhajného ve výši 5 208 Kč s příslušenstvím (žalovanou nehrazených včetně zákonného příslušenství z částky hrazené) a dále zaplacení finančního plnění přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím.

5. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování podstatným obsahem spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. [spisová značka], ze kterého má za prokázaný následující průběh řízení: Záznam o sdělení podezření ze 6. srpna 2018 na čísle listu 51, pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestného zákoníku. Návrh na potrestání doručen Okresnímu soudu v Hodoníně 15.8.2018, na čísle listu 61 a následujících, následně vydaný trestní příkaz č. j. 3 T 121/2018-64, jímž došlo k odsouzení žalobce pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, přečin poškození cizí věci, podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání ve výměře 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let a dále mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému [jméno] [příjmení] náhradu škody ve výši 19 560 Kč, se zbytkem nároků, pokud jde o poškozenou zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra České republiky, byla tato odkázána na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz byl vydán 17. srpna 2018. Následně byl podán odpor dne 31.8.2018. Referátem soudce následně 5.10.2018 nařízeno hlavní líčení na 23.10.2018. Následně došlo k dodatečnému upřesnění výše náhrady nákladů na hrazené zdravotní služby, zasílané k Okresnímu soudu v Hodoníně 19.9.2018. Ve spise je dále založen opis z evidence rejstříku trestu fyzických osob na [celé jméno žalobce], ze kterého se podávají dvě odsouzení v minulé době. Z protokolu o hlavním líčení z 23.10.2018 má soud za zjištěno, že byl přednesen návrh na potrestání. Následně proveden výslech obžalovaného, výslech svědka [jméno] [příjmení]. Odročeno hlavní líčení na 28.11.2018. Následoval návrh obžalovaného na doplnění dokazování 26.10.2018. Opětovný výpis, resp. opis z evidence rejstříku trestu fyzických osob na žalobce a taktéž [jméno] [příjmení]. Následně založen protokol o hlavním líčení z 28.11.2018, ze kterého se podává výslech svědkyně [jméno] [příjmení], výslech svědka [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení]. Dále konstatován podstatný obsah listinných důkazů a následně hlavní líčení odročeno na 29.1.2019. Dále je založen protokol o hlavním líčení z 29.1.2019, kdy došlo k výslechu [jméno] [příjmení] a následně hlavní líčení odročeno na 12.3.2019. Následovala žádost obžalovaného o odročení hlavního líčení nařízeného na 12.3.2019, z 11.3.2019, s ohledem na potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené obžalovanému, které bylo následně dodáno. Založen protokol o hlavním líčení z 12.3.2019, ve kterém bylo konstatováno, že hlavní líčení je odročováno na 9.4.2019. Z protokolu o hlavním líčení z 9.4.2019 se podává výslech svědkyně [jméno] [příjmení]. Dále provedeny listinné důkazy a následně je hlavní líčení odročeno na 7.5.2019. V rámci tohoto konaného hlavního líčení byl ve věci vyhlášen rozsudek, jímž došlo ke zproštění obviněného návrhu na potrestání pro skutek spočívající ve vymezených skutcích, dle § 229 odst. 3 trestního řádu byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody v řízení ve věcech občanskoprávních. Právní moci nabylo rozhodnutí 4.6.2019.

6. K prokázání proplacení nákladů obhajoby ze strany žalobce svému právnímu zástupci žalobce předložil příjmový pokladní doklad z 24.5.2018 na částku 6 050 Kč, příjmový pokladní doklad z 30.8.2018 na částku 9 680 Kč, příjmový pokladní doklad z 28.9.2018 na částku 9 680 Kč, příjmový pokladní doklad z 1.11.2018 na částku 6 050 Kč, ze kterých vyplývá zaplacení celkové částky 31 460 Kč ze strany žalobce svému obhájci, tedy částky vyšší, než která je žalobou žádána. Z výpisu z Komerční banky z účtu žalobce [číslo], resp. právního zástupce žalobce [jméno] [příjmení] z 22.5.2020, má soud za prokázáno zaslání částky 25 163 Kč jakožto úhrady ze strany žalované na předmětný nárok obhajného.

7. Z žádosti poškozeného o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou škodu a nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem, zasílané žalované, datované 20.6.2019, má soud za zjištěno, že na žádosti je razítko Ministerstva spravedlnosti z 1.7.2019, avšak ze samotné obálky vyplývá již doručení předmětné výzvy žalované 28.6.2019 (toto datum nakonec žalovaná revidovala a taktéž jej uznala správným, pokud jde o doručení předběžného uplatnění nároku).

8. Žalobce dále soudu doložil potvrzení o poradě s klientem z 3.8.2018, z 23.10.2018, 6.5.2019, z 24.5.2018 ohledně jednotlivých úkonů obhajného, které byly těmito listinnými důkazy stvrzeny, a dále kopii velkého technického průkazu osobního vozidla [registrační značka] Mgr. [jméno] [příjmení], obhájce žalobce, ze kterého vyplývá, že osobní automobil Volkswagen AG má průměrnou spotřebu 6,8/5,1/5,7 l [číslo] km, a palivo motorová nafta. Žalobce dále soudu doložil osvědčení o registraci advokáta k DPH. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze 14.4.2021 má soud za zjištěno, že tato je přítelkyní žalobce a vyjadřovala se ke skutkovým okolnostem vedení trestního řízení proti žalobci. V čestném prohlášení potvrdila, že s žalobcem žila i v průběhu jeho vedení a vedla s ním společnou domácnost. Toto trestní řízení představovalo pro ni i žalobce největší zkoušku, do té doby nikdy nebyla u soudu, ani neměla co do činění s policií. Ač žalobci chtěla věřit, že předmětný skutek nespáchal a že je nevinným, s ohledem na průběh trestního řízení pochybovala o jeho nevině, uváděla, že celé vedení trestního řízení pro jejich vztah znamenalo nepříjemné a psychicky náročné období. V té době se jim narodila dcera, dne 3.1.2018, svědkyně byla finančně na žalobci plně závislá, nemohli si naplánovat žádnou budoucnost a ve vztahu panovala nejistota ohledně výsledku trestního řízení. Svědkyně ve svém čestném prohlášení taktéž uváděla nervozitu a podrážděnost žalobce v průběhu vedení trestního řízení, nespavost a taktéž hádky, které vztah provázely. Uvedla, že známí z rodiny i okolí žalobce odsoudili, z tohoto důvodu se svědkyně, ani žalobce neukazovali příliš na veřejnosti, neboť čelili pomluvám okolí. Následně po zproštění obžaloby svědkyně uvedla, že vztah se zaběhl do běžných kolejí. Z čestného prohlášení žalobce ze 17.4.2021, nahrazujícího jeho účastnickou výpověď, má soud za zjištěno, že tento taktéž popisoval vedení trestního řízení jakožto psychicky náročnou zkoušku, kdy byl nucen prokazovat svou nevinu. Uváděl, s ohledem na vedení trestního řízení, že si nemohl dostatečně užívat harmonický vztah se svojí partnerkou, včetně čerstvě narozené dcery, bojoval s velkým stresem, nervozitou a špatnou náladou, kterou často přenášel domů a která následně vyvolávala hádky ve vztahu. Taktéž uváděl svou nespavost, s tím, že partnerský vztah si prošel velkou zkouškou a byly zde obavy ohledně jeho výdrže. Žalobce v čestném prohlášení taktéž prokazoval zásahy do cti a pověsti, s ohledem na skutečnost, že žije na malém městě, uváděl, že byl neustále nucen vysvětlovat okolí průběh trestního řízení, přátelé a rodinní známí mu nevěřili, udržovali si odstup. Taktéž uváděl zklamání svého otce, který byl nucen, ač ve služebním poměru u Městské policie v [obec], čelit neustálým tlakům okolí. Žalobce v čestném prohlášení uváděl následnou úlevu ve chvíli, kdy byl zproštěn obžaloby, s tím, že následně se vztahy v okolí vyrovnaly. Z čestného prohlášení [jméno] [celé jméno žalobce] z 19.4.2021 nahrazujícího výslech svědka, má soud za zjištěno, že jde o otce žalobce, se kterým má velmi blízký vztah, uváděl a potvrzoval, že trestní řízení jeho syna pro něj představovalo nepříjemnou výzvu, zda synovi věřit či nikoliv, taktéž čelil otázkám okolí a to mu příjemné nebylo. Uváděl, že díky trestnímu řízení byl značně otřesen i jeho vztah k žalobci a tento procházel pochybnostmi. Svědek v čestném prohlášení uvedl, že zde byla pochybnost ohledně výsledku trestního řízení, nejistota, zda žalobce nepůjde do vězení, a veškeré debaty se následně stočily k trestnímu řízení a případně znamenaly hádky. Žalobce popisoval jako podrážděného a psychicky nevyrovnaného, velmi zklamaného z průběhu řízení. Taktéž uváděl jeho obavy o případné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Svědek taktéž potvrdil odvrácení se části známých a přátel od rodiny, a taktéž svou snahu se lidem vyhýbat, neboť pro něj bylo velmi nepříjemné čelit otázkám okolí. Svědek popsal, že po zproštění obžaloby byl velmi šťastný, bylo mu líto, že pochyboval o nevině svého syna.

9. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Proti žalobci bylo vedeno v období od 6.8.2018 do 7.5.2019 trestní řízení pro trestné činy ublížení na zdraví dle §148 odst. 1 trestního zákoníku, výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2a trestního zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, tedy po dobu 9 měsíců. Žalobce byl do té doby osobou nikoliv zcela bezúhonnou, když z opisu z rejstříku trestů plyne, že žalobce byl Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka] s právní mocí ke dni 22.12.2009 odsouzen pro trestný čin výtržnictví a dále Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka] s právní mocí ke dni 12.12.2013 pro trestný čin ublížení na zdraví. V aktuálně vedeném řízení před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobce stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví, výtržnictví a poškození cizí věci, když šlo o typově shodné trestné činy, jichž se již v minulosti dopustil a byl za ně pravomocně odsouzen. Za trestné činy mu hrozil trest odnětí svobody v trvání až 3 roky. V příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání byl žalobce nucen vynaložit náklady obhajoby, trpěl nejistotou ohledně výsledku trestního stíhání, pročež byl podrážděný a trpěl tím i jeho partnerský vztah. Své nároky na náhradu majetkové a nemajetkové újmy žalobce uplatnil u žalované dne 28.6.2019, žalovaná stanoviskem ze dne 20.5.2020 částečně hradila na nárok na náhradu obhajného ve výši 25 163 Kč a pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy konstatovala porušení práva žalobce bez finančního zadostiučinění.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 Odpšk odst. 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 8, § 31 a § 31a odst. 1,3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhal jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného proti žalobci před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 121/2018, a taktéž vyplacení náhrady majetkové újmy, která nebyla žalovanou hrazena, ve výši nehrazeného obhajného 5 208 Kč, včetně zákonného příslušenství. To vše za situace, kdy původně žalobou uplatnil několik dílčích nároků, konkrétně 2 nároky žádané v celkové výši 130 371 Kč s příslušenstvím. Žalovaná pak svým stanoviskem z 20.5.2020 (tedy po zákonné 6 měsíční lhůtě k vyřízení nároku, ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 a § 15 odst. 1, 2 OdpŠk) hradila na nárok žalobce představující náhradu škody částečně ve výši 25 163 Kč, pokud jde o nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, formu konstatování porušení práva shledala dostačující bez relutární satisfakce. V řízení bylo prokázáno, že žalobce postupem dle ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk u žalované předběžně své nároky uplatnil, a to po vyjasnění data doručení, dne 28.6.2019, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Soud zkoumal, zda jsou kumulativně splněny tři základní podmínky pro odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu tak, jak je žalobce žádal, a to existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újem, když existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána a důkazní břemeno pak leží na žalobci.

18. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 121/2018, před Okresním soudem v Hodoníně proti žalobci, když bylo zjištěno, že žalobce byl trestně stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví, podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2a trestního zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku v období od 6.8.2018 do 7.5.2019, tedy po období 9 měsíců. Následně byl žalobce obžaloby pravomocně zproštěn. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 Odpšk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, podle § 7 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk.

19. Pokud jde o nároky na náhradu obhajného, původně žádané v celkové výši 30 371 Kč, aktuálně ponížené o částku žalovanou hrazenou ve výši 25 163 Kč, aktuálně zůstal předmětem řízení nárok ve výši 5 208 Kč. Soud uvádí, že shledal důvodnou argumentaci žalované, která neplnila na dva úkony právní služby, které se konaly před zahájením trestního stíhání. Konkrétně jde o účast u podání vysvětlení ze strany žalobce z 28.5.2018 a poradu žalobce s jeho tehdejším obhájcem z 3.8.2018. Soud vycházel ze zahájení trestního stíhání usnesením z 6.8.2018, kdy bylo sděleno podezření. Podle § 31 odst. 1 Odpšk lze poskytnout náhradu takových nákladů, které byly účelně vynaloženy na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, tedy je nutné klást příčinnou souvislost ohledně vynaložení předmětných nákladů obhajoby do nezákonného rozhodnutí, jímž se následně stalo sdělení podezření z 6.8.2018. Soud tedy uvádí, že argumentace žalované ohledně nepřiznání úkonů, které byly učiněny před tímto datem, je argumentací důvodnou. Shodně pak soud posuzoval nárok na náhradu cestovních výdajů a promeškaného času, které obhájci měly vzniknout v souvislosti právě s cestami činěnými v rámci žalobcovy obhajoby k těmto úkonům.

20. Pokud jde o další nároky, které žalovaná hradila, případně které hradit odmítla, a které aktuálně zůstaly předmětem řízení, soud přepočítal nárok na náhradu cestovného a dospěl k závěru, že je na místě žalobci přiznat částku dalších 214 Kč. Soud poté, co měl k dispozici kopii velkého technického průkazu, jímž bylo cestovné provedeno, vzal v potaz trasu ze sídla advokátní kanceláře obhájce žalobce, [jméno] [příjmení] [číslo] [obec], do sídla Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 2269 Hodonín, když shodně s žalovanou přiznal náhradu za jednotlivé cesty v roce 2018 ve dnech 6.8., 23.10 a 28.

11. Při určení výše náhrady cestovného vycházel z vyhlášky č. 463/2017 Sb., ceny nafty 29,8 Kč/litr, náhrad 4 Kč/km a celkových kilometrů za 3 dny cest ve výši 150 km a dospěl k závěru při kombinované spotřebě osobního automobilu [registrační značka], která byla zjištěna z velkého technického průkazu 6,8/5,1/5,7 l /100 km k částce 287 Kč za jeden den. Žalovaná pak na nároky za rok 2018 hradila částku pouze 259 Kč za jednu cestu. Pokud jde o nároky na cestovné za rok 2019, konkrétně v období 29.1, 9.4. a 7.5., soud se taktéž ztotožnil s jejich důvodností, posuzoval však jejich výši. Při určení výše vycházel z téhož technického průkazu osobního automobilu obhájce a hodnot zde uvedených, jímž bylo cestovné provedeno na téže trase k jednotlivým jednáním soudu, když vycházel při určení výše z vyhlášky č. 333/2018 Sb., která stanoví hodnotu nafty 33,60 Kč/litr a náhradu 4,1 Kč/km. Soud shodným výpočtem jako shora pak dospěl k částce 304 Kč za jeden den (žalovaná hradila pouze částku 273 Kč za jeden den). Z tohoto důvodu soud následně žalobci přiznal důvodný doplatek cestovného za rok 2018, 3x 28 Kč, jakožto rozdíl mezi částkou zjištěnou soudem a částkou žalovanou proplacenou a dále za rok 2019 3x 31 Kč opět zjištěnou jako rozdíl částek soudem zjištěných a žalovanou proplacených v celkové výši 177 Kč + DPH, tedy v celkové výši 214 Kč. Pokud jde o náhradu za promeškaný čas, soud se ztotožnil s hodnocením žalované ohledně 12 započatých půlhodin, pokud jde o celkovou úhradu, když bylo zjištěno, že celková cesta trvá cca 30 minut jízdy a její vzdálenost je v rozmezí 22 -27 km. Soud pak dále vzal za prokázáno, že žalobce řádně doložil vznik majetkové škody v jeho osobnostní sféře, a to z důvodu proplacení náhrady nákladů obhajného svému obhájci, které byly prokázány dokonce ve výši vyšší než žalobce žádal.

21. Pokud jde o druhý nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žádanou z titulu nezákonného rozhodnutí v částce původně 100 000 Kč, na kterou žalovanou nebylo finančně hrazeno, soud zjišťoval, zda je na místě finanční odškodnění, když žalovaná v rámci svého stanoviska pouze konstatovala porušení práva, k relutárnímu odškodnění však nepřistoupila. Žalobce s tímto vyřízením nároku nesouhlasil a setrvával na náhradě nemajetkové újmy v plné výši. Soud poukazuje na srovnávací rozhodovací činnost zdejšího soudu a soudu odvolacího, poukazuje na skutečnost, že nedospěl k závěru o adekvátnosti finančního zadostiučinění s ohledem na specifika projednávaného řízení. Poskytnuté konstatování porušení práva pak shledal formou zcela dostačující. Soud se řídil judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, když posuzoval povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby, taktéž pak okolnosti vzniku újmy a odškodnění poskytnuté v obdobných případech.

22. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za 3 trestné činy, s tím, že mu hrozila nejvyšší trestní sazba v trvání trestu odnětí svobody na 3 roky, s tím, že nebyl osobou bezúhonnou, neboť v minulosti byl již trestně stíhán a pravomocně odsouzen za obdobnou trestnou činnost, a to v roce 2009 a 2013. I přesto soud uvádí, že není na místě uvažovat o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody žalobci, s ohledem na trestnou činnost, která mu byla kladena za vinu. Pokud jde o délku trestního řízení, to trvalo po dobu 9 měsíců, tedy po dobu nikoliv významně dlouhou. Pokud jde pak o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z čestných prohlášení. To vše za situace, kdy žalobce původně požadoval svůj účastnický výslech a taktéž navrhl svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce], včetně [jméno] [příjmení] k prokázání příčinné souvislosti a mezi odpovědnostním titulem a následky způsobenými v jeho osobnostní sféře, následně však, ačkoliv byli svědci řádně k ústnímu jednání předvoláni, žádal nahrazení svědeckých výpovědí čestnými prohlášeními svého otce a své přítelkyně, včetně čestného prohlášení své osoby k předmětným následkům a na výsleších svědků následně již netrval. Soud proto mohl vycházet pouze z čestných prohlášení bez možnosti dalšího kladení dotazů na předmětné osoby s ohledem na jejich nedostavení se k soudu.

23. Soud pak uzavírá, že z provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i ve své vzájemné souvislosti, pokud jde o samotný trestní spis, čestná prohlášení, která byla provedena, a taktéž další listinné důkazy, nebyly zjištěny žádné zásadní zásahy do osobnostních sfér žalobce v příčinné souvislosti s předmětným odpovědnostním titulem, které by odůvodňovaly přiznání finančního zadostiučinění v penězích tak, jak žalobce požadoval, natož ve výši žalobcem uváděné. Z čestných prohlášení vyplývá sice poškození cti a pověsti žalobce, kterou žalobce uváděl v souvislosti s trestním řízením, soud se však ztotožňuje s vyjádřením žalované v tom ohledu, že s ohledem na absenci bezúhonnosti žalobce nelze přisvědčit žalobcovu tvrzení o dopadu trestního stíhání a jeho osobní přítomnosti na výsleších u policie či u soudu na žalobcovu psychiku, ani pokud jde o poškození cti a pověsti žalobce v okolí. V tomto případě je nutné přihlédnout k tomu, že žalobce byl již v minulosti trestně stíhán a dokonce pravomocně odsouzen za trestnou činnost obdobného charakteru, tedy lze dospět k závěru (bez možnosti bližšího svědeckého zkoumání výpovědí svědků), že jeho pověst byla pošramocena již v minulosti v důsledku předchozí trestné činnosti, které se žalobce dopustil a za kterou byl taktéž pravomocně odsouzen. Trestní řízení aktuálně posuzované pak nebylo prvním řízením, kde by žalobce jakkoliv přišel do styku s orgány činnými v trestním řízení. Pokud jde o další zásahy, nebyly zjištěny zásadní zásahy do sféry rodinné, ačkoliv byly tvrzeny, nebyly nikterak prokázány. Z čestných prohlášení vyplynulo, že žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku trestního řízení, což soud shledal důvodným, neboť každé trestní řízení, které je následně shledáno nezákonným, tyto zásahy obecně vyvolává. Přítelkyně žalobce však uváděla, že koneckonců za žalobcem stála, následně i otec žalobce, ač byly chvíle, kdy pochyboval o žalobcově nevinně. Pokud jde o rodinu širší či přátele, bylo sice uváděno v čestných prohlášeních případné odvrácení se od žalobce, avšak následně taktéž bylo uváděno, že vztahy se následně daly dohromady po té, co byl žalobce obžaloby pravomocně zproštěn. Soud proto uvádí, že žalobcova tvrzení uváděná v žalobě ohledně rozpadu rodiny, případně zásahu do sféry finanční, profesní či jiné nebyla prokázána.

24. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že již poskytnutá forma zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva je formou dostačující, a to i s přihlédnutím k samotné délce řízení a taktéž trestní sazbě, která žalobci hrozila.

25. Soud poukazuje na související rozhodovací činnost zdejšího soudu, se kterou předmětný případ srovnal, a to pod sp. zn. 11 C 36/2016, kde byl žadatel trestně stíhán po obdobně dlouhou dobu jako žalobce, 10 měsíců, a hrozil mu trest odnětí svobody v trvání až 3 let, tedy ve shodné trestní sazbě jako u žalobce za obdobnou formu trestné činnosti. I v tomto případě žalobce nebyl bezúhonným, i v tomto případě shodně jako v posuzovaném případě nebyly shledány žádné zásadní zásahy do osobnostních sfér v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem a jako přiměřená forma zadostiučinění bylo shledáno konstatování porušení práva. Shodně konstatování porušení práva, jakožto dostatečná forma zadostiučinění, byla shledána v případě vedeném pod sp. zn. 22 C 73/2013, kde trestní stíhání žadatele trvalo po dobu 435 dnů, tedy po dobu delší než u žalobce (14,5 měsíce) trestní sazba pak hrozila obdobná, v trvání až 4 let, tedy ještě o rok vyšší než u žalobce. I v tomto případě byl žadatel dříve trestán a taktéž odsouzen, tedy nebyl osobou zcela bezúhonnou. V tomto případě bylo zjištěno provedeným dokazováním, že v příčinné souvislosti s nezákonným vedením trestního řízení došlo k zásahům do rodinného života, konstatování porušení práva však bylo shledáno i v tomto případě formou dostačující. Částka 10 000 Kč pak byla určena jakožto částka finančního zadostiučinění přiměřená v řízení vedeném pod sp. zn. 23 C 92/2017, kde nezákonné trestní řízení trvalo po dobu delší než u žalobce, dokonce po dobu 3 let a 5 měsíců, a hrozil žadateli i trest vyšší, pokud jde o trest odnětí svobody v trvání 5 let. V tomto případě šlo o žadatele bezúhonného, taktéž starší osobu, kde byly zjištěny zásahy do osobnostních sfér, pokud jde o jeho zdravotní stav. Shodná výše zadostiučinění ve výši 10 000 Kč pak shledána důvodnou v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 34/2013, kde trestní řízení trvalo po dobu 749 dnů, tedy po dobu skoro 25 měsíců, mnohem delší než u žalobce. Trest odnětí svobody, který zde hrozil, byl o rok nižší, tedy v trvání až 2 let. V tomto řízení byly prokázány zásahy do cti a pověsti a taktéž do rodinného života, kdy žadatel pečoval o invalidního otce, který byl na něm zcela závislým. Dalším případem, který soud porovnával, byl případ vedený pod sp. zn. 28 C 166/2015, kde žadatel byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 10 let, tedy trestem více jak 3x vyšším než u samotného žalobce a taktéž trestní stíhání trvalo po dobu mnohem delší, 1 roku a 10 měsíců v porovnání s žalobcem. I zde soud dospěl k závěru, že po provedeném dokazování nebyly prokázány zásadní zásahy do osobnostních sfér žadatele a konstatování porušení práva bylo shledáno formou dostačující. Posledním případem, se kterým soud předmětný nárok posuzoval, byla věc vedená pod sp. zn. 28 C 73/2016, kde trestní stíhání probíhalo po dobu 415 dnů, tedy opět po dobu delší než u žalobce a trest odnětí svobody hrozil téměř 3x vyšší, až v sazbě 8 let. V tomto případě byly prokázány zásahy do rodinného a profesního života žadatele, přesto konstatování porušení práva bylo shledáno forma odškodnění zcela adekvátní.

26. Soud v kontextu projednávaných případů, na které použil srovnávací případy a s ohledem na provedené dokazování pak dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je formou dostačující a adekvátní posuzovanému případu a finanční zadostiučinění taktéž žalobci nepřiznal.

27. Ze všech shora uvedených důvodů soud proto uvádí, že pod výrokem I. přiznal žalobci náhradu nákladů obhajného spočívající v přehodnoceném nároku na výši cestovného, které bylo ze strany žalované částečně hrazeno a soudem dopočítáno ve výši 214 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 214 Kč + částky hrazené 25 163 Kč za období prodlení žalované, od 29.12.2019 do zaplacení, když provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok až dne 28.6.2019, tedy do prodlení se nemohl dostat dříve.

28. Pod výrokem II. pak soud zamítal nároky, které svou výší přesahují nároky přiznanné, včetně zákonných úroků z prodlení za celou částku za období od 27.12 do 28.12.2019, za které byly žádány předčasně, v období, kdy se žalovaná ještě nemohla dostat do prodlení s úhradou žalované částky.

29. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když vzal v potaz kumulaci nároků a aktuální judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, která při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok či nároky na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace) vychází ze vzájemného poměru tarifních hodnot, jako uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a následujících advokátního tarifu. Soud proto vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., zvlášť u odpovědnostního titulu za nezákonné trestní stíhání, pokud jde o újmu nemajetkovou, a dále z částky žádaného plnění újmy majetkové spočívající v obhajném, původně žádané v celkové výši 30 371 Kč, kde byl žalobce úspěšný pouze částečně. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na nárok na náhradu obhajného a taktéž konstatování porušení práva, pokud jde o formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, plnila až po uplynutí 6 měsíční lhůty od uplatnění nároku žalobce u žalované stanoviskem s 20.5.2020, soud uvádí, že žalobce byl co do značné části sporu úspěšným, a to co do částky základu tarifní hodnoty 50 000 Kč, pokud jde o újmu nemajetkovou, neboť rozhodnutí o výši plnění dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. záviselo na úvaze soudu, dále pokud jde o újmu majetkovou, soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 o.s.ř., když částečně byl vzat nárok zpět pro chování žalované, která hradila, avšak pozdě, v částce většiny nároku 25 163 Kč a dále soudem byla přiznána částka dalšího plnění ve výši 214 Kč. Soud proto uvádí, že při odečtení úspěchu a neúspěchu, byl žalobce úspěšný (po zaokrouhlení) v 88 % svého nároku, proto mu náleží i 88 % žádaných náhrad nákladů řízení. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem, ve výši 4 000 Kč, náklady právního zastoupení právního zástupce žalobce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, doplnění žaloby ze 7.5.2020, vyjádření z 2.6.2020, částečné zpětvzetí žaloby z 5.6.2020, vyjádření z 19.1.2021, kdy soud vycházel z celkové výše tarifní hodnoty 80 371 Kč (50 000 Kč + 30 371 Kč) á 4.340 Kč, dále soud připočetl náhradu režijních paušálů ve výši 300 Kč, dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za tytéž úkony právní služby, to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o 21 % řádně doloženého DPH advokáta, tedy při plném úspěchu ve sporu by žalobci náležela náhrada nákladů řízení ve výši 37 686 Kč a při poměrném úspěchu žalobce ve věci proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízní ve výši 33 164 Kč 30. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. byla stanovena ve lhůtě 15 dnů dle ust. § 160 ods. 1 o.s.ř., část věty za středníkem, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.