19 C 205/2019-92

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Punčochářovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] pro doručení: [příjmení] [anonymizováno] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o určení správy části zaniklého a doposud nevypořádaného společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Soud upravuje správu k části společného jmění manželů účastníků na dobu ode dne 2. 10. 2019 do vypořádání společného jmění manželů zaniklého rozvodem manželství dle rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí č. j. 17 C 265/2018-37 ze dne 3. 4. 2019 tak, že jednotku [adresa] byt v budově [adresa] bytový dům na pozemku [parcelní číslo] na [list vlastnictví] a související spoluvlastnické podíly o velikosti ideálních [číslo] na budově [adresa] bytový dům na [list vlastnictví] a na pozemku [parcelní číslo] na [list vlastnictví], vše v obci [obec] a [katastrální uzemí] – město, zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], je oprávněna užívat výlučně žalovaná.

II. Žalovaná je povinna hradit žalobci za užívání nemovitostí bytové jednotky [adresa] byt v budově [adresa] bytový dům na pozemku p. [číslo] související spoluvlastnické podíly o velikosti ideální [číslo] na budově [adresa] bytový dům a na pozemku p. [číslo] vše v obci [obec] a katastrálním území Valašské Meziříčí – město, částku ve výši 5 000 Kč měsíčně, vždy k poslednímu dni příslušného měsíce, za který je byt užíván, počínaje dnem 2. 10. 2019.

III. Dluh za období od 2. 10. 2019 do 24. 2. 2021 ve výši 83 963 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobci v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, kdy první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, až do úplné úhrady dlužné částky.

IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku 63 646,85 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2019 se žalobce domáhá proti žalované upravit správu bytové jednotky ve společném jmění manželů za situace, kdy manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 24. 4. 2019. Manželé se na vypořádání zaniklého společného jmění manželů dosud nedohodli. Předmětná bytová jednotka je součástí společného jmění manželů účastníků, přičemž od roku 2015 je výlučně užívána žalovanou. Žalobce se z bytu odstěhoval dobrovolně, nicméně v bytě si zanechal své osobně věci, které mu žalovaná odmítá vydat. Žalovaná vyměnila vstupní zámky a neumožnila ani na výzvu žalobci přístup do předmětného bytu. Vzájemné vztahy účastníků nejsou dobré. S ohledem na další majetkové nároky, které žalovaná vůči žalobci v minulosti vznášela, zejména stran výživného rozvedené manželky, se finanční situace žalobce podstatně zhoršila. Za této situace mu nezbývá, než požadovat, aby žalovaná za užívání bytové jednotky, kterou užívá v celém rozsahu sama, když se jedná o bytovou jednotku o velikosti 3+1, poskytla žalobci kompenzaci vy výši poloviny obvyklého tržního nájemného za situace, kdy pro dobu do vypořádání zaniklého společného jmění navrhuje s ohledem na faktický stav užívání bytové jednotky, aby po tuto dobu byla oprávněna žalovaná tuto bytovou jednotku užívat.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalobce se z bytové jednotky odstěhoval v roce 2015 do rodinného domu, který nabyl v dědickém řízení po své sestře. Žalobce zapříčinil rozpad manželství, když žalovanou opustil a odstěhoval se do své nemovitosti. Navázal přitom vztah s paní [příjmení] a požíval alkohol. Žalovaná po dobu od přestěhování žalobce do jeho rodinného domu hradila veškeré náklady spojené s bydlením v bytové jednotce, žalobce jí přispěl pouze polovinou na daň z nemovitosti. Žalobu tedy považuje za zcela bezdůvodnou. Poukazuje dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 3922/2015 a zdůrazňuje, že žalobci není bráněno v užívání bytové jednotky, může se do bytové jednotky kdykoliv nastěhovat. Žalobu považuje za šikanózní a zjevné zneužití práva.

3. V průběhu řízení žalovaná strana deklarovala snahu věc řešit mimosoudně. Soud proto poskytl stranám lhůtu, v rámci níž mělo dojít mimo jiné i k ocenění předmětné bytové jednotky. Ocenění bytové jednotky však znemožnila žalovaná, jak je blíže prokázáno z e-mailové korespondence účastníků, když přes výzvu a domluvu stran nevpustila sjednanou znalkyni do bytové jednotky, bezdůvodně odmítla provedení znaleckého šetření a ocenění bytové jednotky.

4. Žalovaná v průběhu soudního řízení souhlasila s řešením, že předmětnou bytovou jednotku opustí a tato bude pronajata třetí osobě. K tomuto se zavázala u jednání dne 30. 9. 2020 s tím, že ve lhůtě jednoho měsíce se z předmětné bytové jednotky odstěhuje. K realizaci však nedošlo. Žalovaná tvrdila, že v mezidobí onemocněla onemocněním Covid-19, že měla vážný průběh, tuto skutečnost však žádným způsobem v řízení neprokázala.

5. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 3. 4. 2019 č. j. 17 C 265/2018-37, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2019. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, soud shledal, že účastníci spolu nežili od července 2015, žádný z nich si nepřál zachování manželství, přičemž výraznější neshody v manželství začaly po odchodu žalobce do důchodu, tj. kolem roku 2006. Stále více času trávil na zahrádce, vracel se z ní v pozdějších hodinách, a to i pod vlivem alkoholu, docházelo k nadávkám manželce. V červenci 2015 pak bez podstatnějšího důvodu manželku opustil a navázal nadstandardní vztah s paní [příjmení]. Nebylo však prokázáno, že by důvodem rozvratu manželství byla agresivita manžela a že by byl manželce po dobu soužití nevěrný.

6. Dle výpisu z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce], je bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] v [katastrální uzemí] – město ve společném jmění manželů účastníků žalobce a žalované.

7. Žalobce nabyl vlastnické právo k rodinnému domu ve [anonymizováno] na základě usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně 15 D 1790/2014-124 ze dne 19. 3. 2015.

8. Na základě rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 7. 2017 č. j. 12 C 107/2017-79 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2018 č. j. 56 Co 313/2017-118 byl žalovaný zavázán hradit žalobkyni výživné manželky ve výši 4 000 Kč měsíčně počínaje dnem 7. 11. 2016 a k úhradě dlužného výživného. Žalovaná podala vůči žalobci dále návrh na určení výživného rozvedené manželky, věc je vedena pod sp. zn. 13 C 191/2019 u Okresního soudu v Novém Jičíně.

9. Výzvou ze dne 4. 6. 2019 vyzvala žalovaná žalobce, aby nevstupoval do bytové jednotky, nedomáhal se vstupu do bytové jednotky, když tímto zasahuje do nedotknutelnosti obydlí žalované, která má právo na ochranu soukromí a svého obydlí.

10. Žalobce vyzval žalovanou přípisem ze dne 24. 7. 2019 k vypořádání společného jmění manželů, zpřístupnění bytu a úpravy majetkových vztahů na dobu do vypořádání společného jmění manželů.

11. Z potvrzení Policie České republiky ze dne 10. 7. 2019 vyplývá, že se žalobce obrátil na orgány činné v trestním řízení za situace, kdy žalovaná vyměnila zámek ve vstupních dveřích bytu, nechtěla jej pustit dovnitř, a to ani za součinnosti hlídky Policie ČR.

12. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 17. 2. 2020 pak bylo dále zjištěno, že tento je sepsán Policií České republiky, Obvodní oddělení policie [obec], kdy žalobce uvedl, že se snažil do bytové jednotky dostat, když v ní má uložené své věci, avšak žalovaná v březnu 2019 vyměnila klíče od bytové jednotky, on nové klíče od zámku nemá, opakovaně se snažil do bytové jednotky dostat, když jsou v něm jeho osobní věci, nadto i trezor na osobní legálně drženou zbraň. Žalovaná mu neumožnila vstup do bytové jednotky ani při součinnosti hlídky Obvodního oddělení policie [obec] s tím, že nikoho do bytu nepustí a že se s nimi bavit nebude.

13. Z nabídek pronájmu bytů ve [obec] [právnická osoba] bylo zjištěno, že byty 3+1 jsou nabízeny k pronájmu v částkách od 10 000 Kč do 14 000 Kč měsíčně.

14. Žalovaná do spisu doložila výměry úhrad za užívání prostoru a inventuru stavu dlouhodobých záloh na náklady spojené se zajišťováním oprav, provozu a údržby společných částí domu za rok 2019. Přes výzvu soudu však nedoložila doklad o tom, jaké platby v žalovaném období, tedy od podání žaloby v říjnu 2019, uhradila na nákladech spojených se zajišťováním oprav, provozu a údržby společných částí domu.

15. Žalobce ke svým majetkovým poměrům předložil smlouvu o úvěru ze dne 16. 7. 2019.

16. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 17 C 17/2020 o vypořádání zaniklého společného jmění manželů mezi účastníky bylo zjištěno, že žalobu podala žalovaná dne 20. 1. 2020. Řízení dosud není skončeno, v této fázi řízení jsou ustanoveni znalci k ohodnocení mimo jiné i předmětné bytové jednotky. V řízení žalovaná požaduje disparitu podílů. Ve svém vyjádření ze dne 30. 11. 2020 mimo jiné tvrdí, že v době manželství vedl žalobce zcela nezřízený život, kdy se dlouhodobě oddával užívání alkoholu, nemorálně udržoval mimomanželské intimní styky s jinými ženami a zanedbával péči o rodinnou domácnost a dále zde uvádí, že si je vědoma strachu sousedů z žalobce, když žalovaný jako notorický uživatel alkoholu je zároveň vlastníkem střelné zbraně.

17. Žalovaná strana se k otázce výše náhrady za užívání bytové jednotky vůbec nevyjádřila, navrženou částku žalobcem ve výši 5 000 Kč měsíčně nijak nerozporovala, resp. nerozporovala výši obvyklého nájemného ve výši 10 000 Kč, k této věci se vůbec žalovaná strana přes výzvu soudu nevyjádřila.

18. Na základě shora provedeného dokazování má skutkový stav soud ve věci za prokázaný.

19. Podle ustanovení § 708 odst. 1 a 2 občanského zákoníku to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

20. Podle ustanovení § 713 odst. 1 a 2 občanského zákoníku součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

21. Podle ustanovení § 714 odst. 1 občanského zákoníku v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.

22. Obě strany sporu pak dál odkazovaly na judikát Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 3922/15, z něho soud cituje právní větu:„ Podle § 145 odst. 1 obč. zák. majetek, který tvoří společné jmění manželů užívají a udržují oba manželé společně (po zániku manželství se do doby vypořádání společného jmění použije toto ustanovení analogicky). Pokud se o užívání nedohodnou, má kterýkoliv z nich možnost obrátit se na soud. Soud může upravit užívání věci ve společném jmění manželů tak, že ji bude užívat výlučně jeden z manželů. V zásadě též platí, že osoba, jenž má dosud spoluvlastnické právo k věci náležející do společného jmění manželů, nemůže být zcela vyloučena z užívání takové věci. Z této zásady jsou ovšem možné výjimky, jsou-li dány výjimečné okolnosti. Úpravu užívání jediného bytu v domě, který je předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků, může soud provést i tak, že jeden nebo více účastníků budou z užívání zcela vyloučeni. Spoluvlastníkům vyloučeným z užívání vznikne právo na peněžní náhradu. Při zvažování toho, zda jediný byt v domě může na základě rozhodnutí soudu užívat více spoluvlastníků, je třeba vycházet z velikosti tohoto bytu a z osobních poměrů účastníků, zejména též z jejich vzájemných vztahů. I nadále tak platí, že pro vyloučení spoluvlastníka, jehož právo k věci se opírá o zaniklé, avšak nevypořádané SJM, musí být vážné důvody; takovým důvodem mohou být i konfliktní vztahy mezi účastníky. Je třeba přihlédnout i k tomu, že újma, která mu vyloučením z užívání vzniká, je kompenzována peněžním plněním a že úprava užívání po zániku SJM má jen prozatímní povahu, zejména vedou-li účastníci spor o jeho vypořádání. Jsou-li tedy vztahy mezi účastníky zaniklého, ale dosud nevypořádaného SJM, konfliktní, tak lze po zvážení všech dalších okolností věci rozhodnout o tom, že společný byt bude nadále užívat jen jeden spoluvlastník a že druhému bude vyloučení z užívání kompenzováno v penězích; to platí zejména v případě, kdy z užívání vyloučený spoluvlastník má možnost jiného bydlení. Soud musí dbát o spravedlivé řešení věci a o zabránění dalším konfliktům, které (a pokud) by v konkrétní věci při soužití účastníků pravděpodobně vznikly.“ 23. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 24. 4. 2019. Za trvání manželství nabyli účastníci do společného jmění manželů mimo jiné bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] v bytovém domě ve [obec]. K vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků dosud nedošlo, věc je vedena u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 17/2020. Předmětnou bytovou jednotku o velikosti 3+1 užívá od roku 2015 výlučně žalovaná, když žalobce od července 2015 v bytové jednotce nebydlí. Poté, kdy se žalobce odstěhoval z předmětného bytu, bydlel v nemovitosti, kterou nabyl děděním a navázal nadstandardní vztah s jinou ženou, jak je prokázáno rozsudkem o rozvodu manželství účastníků ve věci 17 C 265/2018 Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí. Žalobce byl zavázán k úhradám výživného manželky za dobu do rozvodu manželství ve výši 4 000 Kč měsíčně, přičemž po rozvodu manželství podala žalovaná návrh na výživné rozvedené manželky u Okresního soudu v Novém Jičíně. Z listinných důkazů má soud dále prokázáno, že žalobce nyní (od léta 2015) bydlí v nemovitosti ve [anonymizováno], kterou nabyl na základě dědění po své zemřelé sestře na základě usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně 15 D 1790/2014-124 ze dne 19. 3. 2015. Vztahy mezi účastníky nejsou dlouhodobě dobré. Žalovaná znemožňuje žalobci přístup do předmětné nemovitosti, jak vyplývá mimo jiné z úředního záznamu ze dne 10. 7. 2019 a ze dne 17. 2. 2020 Obvodního oddělení policie [obec]. Žalovaná vyměnila zámek ve vstupních dveřích, tuto skutečnost žalobci neoznámila a do doby rozhodnutí soudu žalobci klíče od bytové jednotky nepředala. Je to žalovaná, kdo neustále poukazuje na konfliktní povahu žalobce. I v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů uvádí ve svém vyjádření z 30. 11. 2020, že žalobce považují i sousedé za osobu nebezpečnou, která může být nebezpečná pod vlivem alkoholu, když vlastní legálně drženou zbraň. Opakovaně poukazuje na agresivitu žalobce a jeho„ nemorální chování“. Přípisem ze dne 4. 6. 2019 žalovaná výslovně vyzývala žalobce k tomu, aby se zdržel požadavku na vstup do bytové jednotky s tím, že má právo na ochranu svého soukromí.

24. Předmětná bytová jednotka je stále ve společném jmění manželů účastníků, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce], práva a povinnosti k ní účastníci po rozvodu manželství neupravili, na jejím užívání se nedohodli. Funguje toliko faktický stav, kdy od roku 2015 užívá bytovou jednotku výlučně žalovaná. Žalobce tedy po právu žádal soud o úpravu užívání této věci do doby, než dojde k vypořádání společného jmění manželů účastníků k předmětné bytové jednotce, když jak je již shora uvedeno, toto řízení v současné době probíhá.

25. Soud nárok žalobce posoudil ve smyslu ve smyslu ustanovení §§ 713 a 714 občanského zákoníku a s přihlédnutím k závěrům shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 3922/15.

26. V řízení je prokázáno, že žalobce má vlastní bytovou potřebu uspokojenou, bydlí v rodinném domě, který nabyl dědictvím po své zemřelé sestře. Z rozvodového rozsudku účastníků ve věci 17 C 265/2018-37 ze dne 3. 4. 2019 vyplývá, že příčiny rozvratu manželství tkví na straně žalobce (odešel od žalované a ze společné domácnosti). Nebylo však prokázáno, že by důvodem rozvratu manželství byla agresivita žalobce či že by za dobu soužití s žalovanou byl této nevěrný. Naopak v předmětném řízení je prokázáno, že vztahy mezi účastníky jsou vzájemně nesouladné. Zejména však soud musí konstatovat, že je to žalovaná, která opakovaně obviňuje žalobce z nemravného chování, že je„ notorický uživatel alkoholu a vlastník střelné zbraně“. Žalovaná opakovaně žalobci znemožnila přístup do bytové jednotky, jak je již shora uvedeno, a to ani za asistence Policie České republiky. Vyměnila zámky ve vstupních dveřích, nové klíče žalobci nepředala. Pokud tedy u druhého jednání ve věci žalovaná nově tvrdila, že umožní žalobci bytovou jednotku užívat, pak tuto změnu jejího stanoviska a toto její tvrzení soud považuje za ryze účelové. Ze všech jejích předcházejících úkonů jednoznačně vyplývá, že si nepřeje, aby žalobce byť jen vstupoval do předmětné bytové jednotky, jak je již shora prokázáno zprávami Policie České republiky, přípisem žalované z června 2019 adresované žalobci, či (pokud jde o vztah k žalobci) přípisem ze dne 30. 11. 2020 ve věci vypořádání společného jmění. O účelovosti jednání žalované svědčí i skutečnost, že v průběhu řízení nejprve deklarovala snahu věc vyřešit mimosoudně, když mělo dojít k ocenění bytové jednotky, žalovaná však zcela bezdůvodně zabránila provést prohlídku předmětné bytové jednotky a znemožnila tak vypracování znaleckého posudku a možnost dále ve věci mimosoudně jednat. Žalovaná v řízení tvrdila, že žalobce by se měl podílet na těch nákladech, které za bytovou jednotku již uhradila v období, kdy žalobce bytovou jednotku neužíval, a to platbami do společného fondu. Přes výzvu soudu částky, které již vynaložila za žalobce, řádně neprokázala. Z předložených podkladů žalovanou vyplývá toliko vyměřená výše poplatků, nikoli však to, že by uvedenou částku za žalobce žalovaná skutečně uhradila. Pokud dále v řízení žalovaná odkazovala na rozpor s dobrými mravy, když to byl žalobce, kdo zavinil rozpad manželství účastníků a dále na skutečnost, že její finanční příjmy jsou výrazně nižší, než příjem žalobce, odkazujíc na rozsudky o přiznání výživného manželky a výživného rozvedené manželky, pak dle názoru soudu tyto skutečnosti nejsou pro rozhodnutí v předmětné věci právně významné. Je sice lidsky smutné, že manželství účastníků po 30 letech skončilo, nicméně žalobkyně si musela být od roku 2015 (nejpozději pak od dubna 2019), vědoma toho, že manželství skončilo a majetková práva s ním související bude nutné vypořádat. Žalobkyně užívá bytovou jednotku o velikosti 3+1, tedy pro jednu osobu zcela nadstandardně veliký byt, s čímž souvisejí logicky i vyšší náklady, včetně větších odvodů do bytového fondu s ohledem na podlahovou plochu předmětné bytové jednotky. Všechny tyto skutečnosti a okolnosti musely být minimálně tedy od dubna 2019, kdy pravomocně manželství účastníků zaniklo, být zřejmé, že otázku budoucích právních vztahů k bytové jednotce bude nutné řešit.

27. Soud proto na základě všech shora provedených důkazů a prokázaných skutečností dospěl k závěru, že objektivně není možné, aby účastníci s ohledem na své konfliktní vztahy v předmětné bytové jednotce bydleli a společně tuto užívali, aniž by docházelo k dalším konfliktům. Soud proto žalobě ve výroku I. zcela vyhověl a upravil správu k části společného jmění manželů účastníků, tedy k předmětné bytové jednotce tak, že do doby vypořádání společného jmění manželů účastníků je oprávněna užívat bytovou jednotku výlučně žalovaná. Tuto úpravu sama žalovaná preferuje, když, jak vyplývá mimo jiné i ze spisu 17 C 17/2020, navrhuje, aby do budoucna byla bytová jednotka jejím výlučným vlastnictvím.

28. Soud dále ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku a judikátu Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 3922/15 rozhodl o kompenzaci žalobci, která mu při této úpravě užívání bytu náleží, tedy o výši peněžní náhrady, když sám bytovou jednotku užívat nemůže. Soud tuto náhradu stanovil ve výši 5 000 Kč měsíčně, když vycházel z předložených důkazů o nabídkách pronájmů bytů ve [obec]. Srovnatelné bytové jednotky o velikosti 3+1 jsou nabízeny k pronájmu v částkách od 10 000 Kč do 14 000 Kč měsíčně. K těmto předloženým listinným důkazům, nabídkám a výši obvyklého nájemného strana žalovaná nevznesla žádné připomínky. Soud tedy považuje výši obvyklého nájemného v částce 10 000 Kč za skutečnost mezi účastníky nespornou. Za této situace soud stanovil náhradu za užívání bytové jednotky ve výši jedné poloviny, tedy ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to ode dne podání žaloby, když tento nárok žalobci bude příslušet po dobu do vypořádání společného jmění manželů ve vztahu k předmětné bytové jednotce. Pokud jde o dluh za období od podání žaloby, tedy ode dne 2. 10. 2019 do dne rozhodnutí soudu ve věci ve výši 83 963 Kč, pak tuto částku soud umožnil uhradit žalované v měsíčních splátkách po 2 000 Kč tak, jak vyplývá z bodu III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce má ve věci plný úspěch, náleží mu plná náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 15 000 Kč a dále nákladech právního zastoupení v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. ve znění novel. Tyto náklady pak dále představují náhradu za úkony právní pomoci (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka, účast na jednání dne 30. 9. 2020 a dne 22. 2. 2021) po 9 500 Kč, režijní paušály za úkony shodné právní pomoci po 300 Kč, cestovné ze [obec] do [obec] a zpět, tedy dvakrát 40 km, a to dne 30. 9. 2020 ve výši 307,14 Kč a dne 22. 2. 2021 ve výši 296,87 Kč, ztráta času celkem 4 započatých půlhodin po 100 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH. Celkem tedy účelně vynaložené náklady řízení procesně úspěšného žalobce činí 63 646,85 Kč.

Poučení