19 C 23/2024 - 51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Anonymizováno] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala konstatování, že zasláním sdělení stavebního úřadu o výsledku podnětu žalobkyně ze dne [datum] podle § 42 správního řádu, které obsahovalo uvedení totožnosti žalobkyně jakožto podatelky podnětu ze dne [datum] k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona, vlastníkovi pozemku, došlo k porušení práva žalobkyně na ochranu soukromí, totožnosti a osobních údajů.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaslat žalobkyni písemnou omluvu prostřednictvím dopisu: „Vážená paní [jméno FO], omlouváme se Vám za způsobenou újmu vzniklou tím, že stavební úřad porušil [právnická osoba] na ochranu soukromí, totožnosti a osobních údajů tím, že nezákonně zaslal sdělení o výsledku Vašeho podnětu ze dne [datum] podle § 42 správního řádu, které obsahovalo Vaši totožnost jakožto podatelky podnětu ze dne [datum] k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona, vlastníkovi pozemku.“

III. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost odčinit nemajetkovou újmu žalobkyně poskytnutím zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, za současného uložení povinnosti k omluvě (ve znění věrně zachyceném ve výroku pod bodem II.) a povinnosti k zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce [částka].

2. Nemajetková újma žalobkyně pochází podle žalobních tvrzení z nesprávného úředního postupu, který žalobkyně spatřuje v tom, jak Úřad městské části [adresa], odbor stavební úřad (dále jen „Stavební úřad“), zabývající se jejím podnětem podle § 42 zák. č. [hodnota] /2004 Sb., správní řád („správní řád“) a § 129 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném do [datum] („stavební zákon“) k odstranění nepovolené stavby, s věcí naložil, kdy v rámci sdělení o výsledku podnětu sdělil totožnost a osobní údaje žalobkyně jakožto podatelky podnětu vlastníkovi pozemku. Výsledek podnětu měl Stavební úřad sdělit toliko žalobkyni. Žalobkyně dovodila, že Stavební úřad porušil povinnost mlčenlivosti a právo žalobkyně na ochranu soukromí, osobních údajů a totožnosti a postupoval v rozporu s ust. § 42 správního řádu, článku 10 Listiny základních práv a svobod, § 22 zák. č. 255/2012 Sb., o kontrole („kontrolní řád“) a také s článkem 6 Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 ze dne [datum]. Stavební úřad postupoval také v rozporu se závěry judikatury na věc se uplatňujícími - rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] a rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka].

3. Žalobkyně Stavební úřad upozornila na jeho pochybení a na nesprávný postup při zaslání sdělení vlastníkovi pozemku [právnická osoba]. cestou e - mailového sdělení ze dne [datum]. Stavební úřad reagoval obhajováním správnosti svého postupu s tím, že k porušení zákona nedošlo. Dne [datum] podala žalobkyně stížnost a Stavební úřad v rámci vyřízení stížnosti opětovně sdělil, že jeho postup byl v pořádku a stížnost je nedůvodná. Žalobkyně se obrátila na nadřízený správní orgán s žádostí o přešetření způsobu vyřízení její stížnosti, nadřízený správní orgán dospěl k závěru o tom, že stížnost měla být posouzena jako důvodná, avšak žalobkyně ani poté neobdržela ze strany Stavebního úřadu žádné sdělení. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. žalobkyně uplatnila dne [datum] u Ministerstva financí, jež věc postoupilo Ministerstvu pro místní rozvoj, od něhož však žalobkyně neobdržela žádnou odpověď. Žalobkyně usilovala o nápravu dostupnými prostředky. Stavební úřad svým postojem a vyjádřením dával opakovaně najevo, že pochybení neuznává, že se jednalo o vědomé a aktivní sdělení totožnosti a osobních údajů. Žalobkyně takový postup správního orgánu vnímá jako velmi poškozující, jelikož se jednalo o poskytnutí údajů v kontextu podnětu, který může mít negativní následky pro kontrolovanou osobu („stavební společnost patřící do skupiny velkého silného developera“). Žalobkyně byla a je vystavena stresu a obavám z přenášení takových negativních následků vůči ní. Totožnost i okolnosti podnětu byly nevratně odhaleny. To, že se jednalo o úmyslný postup stavebního úřadu, újmu znásobuje a Stavební úřad svými reakcemi prohlubuje protiprávnost, svoji libovůli, vědomé porušování zákona vydává za zákonný a oprávněný postup. Újma se promítá do každé následné komunikace se Stavebním úřadem. Žalobkyně nemá jinou možnost než se obracet právě na něj. Žalobkyně dovodila, že ochrana její totožnosti, osobních údajů a soukromí může být narušována i v dalších věcech, žalobkyně se obává, že Stavební úřad bude takto postupovat i nadále. Postup Stavebního úřadu ohrožuje i ostatní, a tedy věc přesahuje i vlastní zájmy žalobkyně. Nesprávnou je také argumentace hypotetickou otázkou nahlížení do spisu (a možnosti odtajnění identity podatele podnětu), žalobkyně ani nerozporuje, že by vlastník pozemku v postavení kontrolované osoby neměl právo nahlížet do spisu, ale i v rámci výkonu práva nahlížet do spisu musí být zajištěno, aby totožnost podatele podnětu nebyla odhalena. Je-li žalobkyni vytýkáno, že neuvedla, jak se nemajetková újma projevuje, pak morální újma je dána okolnostmi případu, vyplývá z povahy věci, nemajetková újma se projevuje úkorně, sdělení totožnosti a osobních údajů žalobkyně je jednostranný, nevratný proces, žalobkyně nemůže příslušné důsledky vlastně ani domyslet a je nucena žít s obavou. Vlivem obavy z dalšího porušování zákona je ochrana práv žalobkyně ve stavu trvalého zhoršení, je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena. Každý, kdo by podal podnět upozorňující na porušování právních předpisů, z něhož by pro určitou osobu plynuly negativní důsledky či kontrola, by měl obavu z přenášení těchto důsledků na něj a měl by strach podat jakýkoliv další podnět. Jakákoliv osoba ve stejném postavení jako žalobkyně „by mohla“ výkon veřejné moci a jeho následky vnímat úkorně.

4. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že významné okolnosti vzniku a trvání újmy spatřuje v okolnostech podání podnětu, žalobkyně byla v obavách „z tzv. msty“ neboli přenášení negativních důsledků vůči její osobě, ale také v okolnostech dalšího postupu správního orgánu a jeho reakcí. Nově žalobkyně poukázala na to, že je osobou s právnickým vzděláním a úspěšně složila advokátní zkoušku. Morální újma je tak víc citelná a „příslušné okolnosti“ žalobkyně vnímá intenzivněji, neboť je v pozici osoby, která si je vědoma nejen pochybení úřadu, ale pochybení vnímá i „v příslušných právních souvislostech“ a je schopna vyhodnotit „relevanci odůvodnění reakcí úřadu“. Po obdržení sdělení výsledků podnětu byla žalobkyně nejprve v šoku z toho, že sdělení bylo zasláno i vlastníkovi pozemku, takový postup neočekávala, jako právník si byla vědoma, že k tomu nemělo vůbec dojít. Žalobkyně se cítila velmi poškozená a obávala se, jaké důsledky to může pro ni znamenat, respektive, že se stavebník bude mstít. Po počátečním šoku žalobkyně upozornila správní orgán na to, že postupoval nesprávně, reagovala neprodleně, a to i v zájmu toho, aby vyloučila možnost administrativního omylu - uvedení adresy v rozdělovníku, případně aby poskytla možnost úřadu revidovat svůj postup a uznat své pochybení, čímž by žalobkyně dosáhla alespoň určitého zadostiučinění. Správní orgán argumentoval správním uvážením, což žalobkyně považovala za flagrantní pochybení a libovůli. Žalobkyně také žádala o dodržování příslušných předpisů a odmítavá reakce Stavebního úřadu opětovně prohloubila pocit příkoří a křivdy. Žalobkyně dále zdůraznila, že činí-li podněty a obrací-li se na příslušné úřady, toto jí nemůže být na újmu, svá podání vždy odůvodní a podloží, do budoucna má žalobkyně strach obracet se na příslušný úřad a musí počítat s tím, že její totožnost nebude chráněna. K doložení důvodnosti strachu z přenášení důsledků podnětů žalobkyně doložila článek o praktikách developera, do jehož skupiny patří i vlastník pozemku, žalobkyně sice nemá uzavřený žádný závazek ani smlouvu s vlastníkem pozemku, samo o sobě však stačí, že její totožnost je známa a vlastník pozemku může vůči ní podnikat kroky či tuto informaci v budoucnu ke škodě žalobkyně použít. Strach ze msty je něco, co by pociťoval každý podatel podnětu, k pocitu strachu se přidává pocit příkoří a křivdy znásobovaný reakcemi Stavebního úřadu. Každá osoba s právnickým vzděláním by pociťovala na místě žalobkyně příkoří, které by s ohledem na reakce Stavebního úřadu a jejich obsah narůstalo. Žalobkyně věnovala hájení svých práv značné úsilí a po dobu více než roku se snaží dosáhnout přiměřeného zadostiučinění. Závěrem žalobkyně poukázala na to, že má rodinu, pečuje o malé dítě a netěší ji, že musí uvedené záležitosti věnovat tolik úsilí a času, jenž by radši trávila se svou rodinou. Požadovaná finanční kompenzace je adekvátní za život ve strachu ať už z možné mzdy, vyvažuje trvající příkoří a dosavadní značné úsilí a čas, který žalobkyně věnovala h0ájení svých práv po dlouhou dobu.

5. Na další výzvu soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), k doplnění a prokázání tvrzení o skutečnostech vedoucích k závěru o vzniku nemajetkové újmy, žalobkyně zareagovala tak, že nemajetková újma se neprokazuje, neboť se jedná o vnitřní stav pociťované újmy. Z již vylíčených skutečností podle žalobkyně vyplývá, že každá osoba by pociťovala újmu a vnímala příkoří. Žalobkyně pociťuje strach z dalšího poškozování, ze msty. Žalobkyně zdůraznila i délku řízení ve smyslu toho, že žalobkyně činila podnět v lednu roku 2023, po zjištění, že informace o její totožnosti se mohla dostat k vlastníkovi pozemku, věc okamžitě řešila e-mailem, upozorňovala na porušení zákona. Žalobkyně spoléhala na právní úpravu, věděla, že právní úprava ji chrání, správní úřad s podnětem pracoval jako s podnětem ke kontrole, sám tedy postupoval i podle kontrolního řádu. Zákon byl porušen, avšak žalobkyně se několikrát dozvěděla o tom, že zákon nebyl podle správního orgánu porušen. Tím je dána důvodnost pocitu příkoří. Žalobkyně zdůraznila i to, že nadřízený správní orgán uznal, že stížnost měla být vyhodnocena jako důvodná.

6. Žalobkyně také v průběhu jednání soudu vysvětlovala, že mstou a obavou ze msty ze strany developera měla na mysli to, že se obává, že se informace o totožnosti žalobkyně mohla dostat až k developerovi, vlastník pozemku je dceřiná společnost developera. Žalobkyně neví, jakým způsobem se může msta projevovat, jakou může mít konkrétní podobu, uvažovala o tom, že jí mohou např. poslat výhrůžný dopis, žalobkyně se může ocitnout na nějaké černé listině, což dávala žalobkyně do souvislosti i s případným (a potenciálně zhaceným) zájmem žalobkyně o koupi nemovitosti od developera. Žalobkyně dovozuje, že pokud bude mít developer možnost, může postupovat k tíži žalobkyně.

7. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Neshodla se s žalobkyní už v otázce existence odpovědnostního titulu. K nesprávnému úřednímu postupu při zaslání sdělení k podnětu nedošlo, správní orgán respektoval ust. § 42 správního řádu upravující podmínky o povinnosti vyrozumět podatele podnětu o závěrech prošetření, nestanovící, že se má o výsledku prošetření podnětu uvědomit též osoba, se kterou by případně bylo vedeno řízení z moci úřední jako s účastníkem řízení. Vyřízení podnětu je striktně upraveno správním řádem, v němž je upraveno také nahlížení do spisu. Podle § 38 odst. 1 správního řádu mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do spisu a podle § 38 odst. 2 správního řádu jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. V případě, že by vlastník pozemku projevil zájem na nahlížení do spisu, který je veden v souvislosti s podáním podnětu k zahájení řízení z moci úřední (k zahájení řízení o odstranění stavby na pozemku), lze očekávat, že by byl naplněn oprávněný zájem vlastníka pozemku nahlížet do spisu, a v tom případě by vlastníku pozemku byly zpřístupněny i osobní údaje o podateli podnětu. Nejednalo by se přitom o neoprávněné nakládání s osobními údaji. Žalovaná se bránila i tím, že vyřizování podnětu k zahájení řízení z moci úřední ve smyslu § 42 správního řádu a nakládání se správním spisem v rámci prošetření podnětu se neřídí kontrolním řádem, nejedná se o kontrolní činnost podle kontrolního řádu.

8. I v případě závěru o tom, že úřední postup nebyl správný, nemělo by to pro žalobkyni zásadního významu, protože vlastník pozemku by vždy prokázal právní zájem pro nahlížení do správního spisu, pokud by se jednalo o podnět k zahájení řízení o odstranění jeho stavby a závěry prošetření takového podnětu.

9. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalovaná namítla, že žalobkyně neuvedla, jakým způsobem se nemajetková újma projevuje, žalobkyně nespecifikovala podrobnosti nemajetkové újmy a tvrzení o vzniku nemajetkové újmy ničím nedoložila.

10. Žalovaná v průběhu jednání ve vztahu k nemajetkové újmě zdůraznila i to, že žalobkyně zmiňuje potencionální rizika, nic se však nestalo a žalované je z úřední činnosti a praxe známo, že často „hrozí“ i pozitivní rizika v tom smyslu, že developeři se často snaží vypořádat s osobami, které činí podněty, a to i cestou finančního vypořádání.

11. Soud učinil na podkladě provedeného dokazování následující skutková zjištění:

12. Z žádosti o poskytnutí informací sepsané dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne sepsala a podle otisku razítka podatelny Stavebnímu úřadu doručila písemnost, podle které žádala o poskytnutí informací podle zák. č. 106/1999 Sb. ohledně „stavby plochy komunikace budované“ na blíže označených pozemcích, děkovala za zaslání informací k její zřejmě předchozí žádosti, navazovala na (v tomto řízení nedoložené) sdělení Stavebního úřadu a žádala o informaci, na jakém základě Stavební úřad učinil závěr o tom, že se v případě stavby jedná o odstavnou, manipulační plochu, či případně že jde „pouze“ o zabezpečení pozemku po odstranění stavby. Vyzývala ke sdělení ohledně komunikace Stavebního úřadu se stavebníkem, ke sdělení, jaké podklady má Stavební úřad k dispozici, jaké kontrolní prohlídky byly učiněny, žádala o zaslání „kopie takové komunikace, podkladů, případně zápisů z takových prohlídek“. Současně žalobkyně podrobně a obsáhle argumentovala ve prospěch svého přesvědčení o tom, že stavebník provádí stavbu, u níž nebyly splněny zákonné podmínky, nebyla vydána příslušná povolení a dochází k porušování zákona. Žalobkyně současně učinila podnět k zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona a žádala o vyrozumění o dalším postupu ve smyslu ust. § 42 správního řádu.

13. Z žádosti o poskytnutí informací, učiněné e-mailovou zprávou ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne sepsala žádost o poskytnutí informací, v níž upozorňovala, že v postupu Stavebního úřadu spatřuje nečinnost, která umožňuje stavebníkovi pokračovat v protiprávní činnosti, a tedy Stavební úřad měl neprodleně jednat.

14. Ze sdělení ze dne [datum] soud zjistil, že Stavební úřad uvedeného dne zareagoval na podnět žalobkyně ze dne [datum] a žalobkyni sdělil, že dne [datum] Stavební úřad vyzval vlastníka pozemku k účasti na kontrolní prohlídce, vlast a předložení zaměření zpevněné plochy. Kontrolní prohlídka byla provedena dne [datum] a Stavební úřad učinil (ve sdělení) podrobněji popsaná zjištění, na jejichž základě konstatoval, že zpevněná plocha je odstavnou, manipulační plochou o výměře 300 m2, jejíž umístění nevyžaduje rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas, a zároveň taková stavba nevyžaduje stavební povolení nebo ohlášení. V písemnosti je uvedeno, že se vyjma žalobkyně doručuje také vlastníkovi pozemku [právnická osoba]. Žalobkyně je ve sdělení ztotožněna jménem, příjmením, adresou a také tím, že právě od ní vzešel podnět týkající se stavby na pozemku vlastníka [právnická osoba].

15. Ze sdělení ze dne [datum] soud zjistil, že Stavební úřad reagoval na žádost žalobkyně o poskytnutí informace a žalobkyni mj. informoval o tom, že předchozí sdělení ze dne [datum] bylo doručováno žalobkyni.

16. Z další žalobkyní předložené žádosti o poskytnutí informací, učiněné e-mailovou zprávou ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne sepsala další žádost o poskytnutí informací, v níž požadovala vysvětlení postupu Stavebního úřadu v tom, že v rozdělovníku sdělení ze dne [datum] byla uvedena i společnost [právnická osoba]. Žalobkyně požadovala sdělit a v kopii doložit, jaké sdělení bylo uvedené společnosti zasláno, a také sdělit, podle kterého ustanovení kterého právního předpisu Stavební úřad zaslal/doručoval sdělení společnosti [právnická osoba].

17. Stavební úřad odpověděl žalobkyni sdělením ze dne [datum], v němž potvrdil, že sdělení ze dne [datum] zaslal společnosti [právnická osoba]., jiné sdělení jí zasláno nebylo a Stavební úřad takto při doručování postupoval dle svého správního uvážení, doručoval subjektu, o jehož stavbu se jednalo.

18. Z další žalobkyní předložené žádosti o poskytnutí informací, učiněné e-mailovou zprávou ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne sepsala další žádost o poskytnutí informací, v níž reagovala na (žalobkyní v tomto řízení nepředložené) sdělení Stavebního úřadu ze dne [datum] a na sdělení ze dne [datum], která vyhodnotila nedostatečnými. Současně žalobkyně Stavebnímu úřadu vytkla, že sdělením její totožnosti a osobních údajů společnosti [právnická osoba]. bez jakéhokoliv zákonného podkladu či souhlasu žalobkyně došlo ze strany Stavebního úřadu k porušení zákona a k zásahu do práv žalobkyně, zásah a újma tím způsobená je o to víc poškozující, když se jednalo o podnět k zahájení řízení vedoucího ke kontrole dodržování předpisů ze strany stavebníka a může mít pro něj negativní důsledky. Žalobkyně důrazně žádala Stavební úřad o dodržování povinnosti mlčenlivosti a ochrany osobních údajů tak, jak to vyžaduje zákon.

19. Ze sdělení ze dne [datum] soud zjistil, že se Stavební úřad vyjádřil mj. k výtce žalobkyně ohledně zásahu do jejích práv, a to tak, že identifikační údaje žalobkyně byly uvedeny v podnětu coby součásti správního spisu, žalobkyně výslovně požádala o podání informace o postupu Stavebního úřadu, pokud by byly osobní údaje žalobkyně anonymizovány, totožnost žalobkyně lze zjistit na základě místních, časových a věcných souvislostí.

20. Stížností sepsanou žalobkyní dne [datum] je prokázáno, že žalobkyně sepsala a podle otisku razítka podatelny také Stavebnímu úřadu dne [datum] doručila podání, jímž namítala hrubé porušení právních předpisů Stavebním úřadem v souvislosti se zpřístupněním údajů o žalobkyni vlastníkovi pozemku, žádala o bezodkladné učinění nezbytných opatření k nápravě a podání informace o výsledku šetření a přijatých opatření.

21. Ze sdělení ze dne [datum] soud zjistil, že vedoucí Stavebního úřadu zareagovala na podání žalobkyně došlé dne [datum]. Stavební úřad setrval na oprávněnosti předchozího postupu při zaslání informace o vyřízení podnětu na vědomí vlastníkovi pozemku coby dotčené osobě a vyložil žalobkyni důvody, které jej k nezměnění stanoviska vedly, a odkázal žalobkyni na ust. § 175 správního úřadu pro případ nesouhlasu žalobkyně se způsobem vyřízení stížnosti.

22. Podle sdělení ze dne [datum], Magistrát hlavního města Prahy, Odbor stavebního úřadu, Oddělení právní se uvedeného dne vyjádřil k žádosti žalobkyně o přešetření způsobu vyřízení její stížnosti proti postupu Stavebního úřadu ve věci podnětu žalobkyně na zahájení řízení o odstranění stavby. Správní orgán dospěl k závěru o pochybení Stavebního úřadu tím, že sdělení ze dne [datum] zaslal i další osobě – vlastníkovi stavby, jelikož má zapovězeno komukoliv sdělovat identitu osoby, která učinila podnět ke kontrole. Ač se správní orgán ne zcela ztotožnil se závěry (žalobkyní odkazovaných) soudních rozhodnutí, neboť ze stavebního zákona vyplývá, že na provádění prohlídek staveb se kontrolní řád nevztahuje, vyhodnotil, že Stavební úřad neoprávněně zpřístupnil osobní údaje žalobkyně, způsob vyřízení stížnosti žalobkyně Stavebním úřadem proto nebyl správný a stížnost žalobkyně měla být shledána důvodnou.

23. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy u Ministerstva financí podáním ze dne [datum], a to s odůvodněním odpovídajícím argumentaci žalobkyně v žalobě, vyzývala k odškodnění újmy peněžitým zadostiučiněním v částce [částka], jiné odškodnění nežádala.

24. Vyrozuměním ze dne [datum] byla žalobkyně Ministerstvem financí zpravena o tom, že vytýkaný nesprávný úřední postup se týká postupu orgánu patřícího do působnosti Ministerstva pro místní rozvoj, jemuž bylo podání žalobkyně postoupeno k vyřízení.

25. Žalobkyni bylo následně potvrzeno přijetí žádosti Ministerstvem pro místní rozvoj, jak se podává z písemnosti datované [datum].

26. Sdělením ze dne [datum] Ministerstvo pro místní rozvoj odmítlo žalobkyni odškodnit, neshledalo existenci předpokladů odpovědnosti státu za škodu již pro neexistenci odpovědnostního titulu - k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a i pokud by k němu došlo, nemělo by to pro žalobkyni zásadní význam, protože vlastník pozemku by vždy prokázal právní zájem pro nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu. Ministerstvo poukázalo i na to, že žalobkyně vůbec neuvedla, jak se nemajetková újma projevuje. Sdělení byl žalobkyni podle doručenky datové zprávy – ID zprávy 1320746257 doručeno dne [datum].

27. Podle osvědčení vydaného Českou advokátní komorou, žalobkyně dne [datum] úspěšně složila advokátní zkoušku.

28. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 15730 soud zjistil, že podle stavu zápisu ke dni [datum] byla jediným společníkem společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO] společnost [právnická osoba], IČO [IČO].

29. Z článku uveřejněného na webu e15.cz pod názvem „Mlčte, nebo zaplatíte dva miliony. Developer [jméno FO] si zavazuje kupce bytů“ soud zjistil, že byl publikován článek, podle kterého developer [právnická osoba] je enormně citlivý na aktivitu občanů v lokalitě sídliště Suomi, což má dokazovat případ majitelky bytu, která si nepřála být jmenována a která prostřednictvím datové schránky zaslala na pražský magistrát dotaz, nikoli připomínku, k záměru navýšení pater v projektu Tampere a Rosala; vedle reakce úřadu o pár dnů později obdržela i výzvu k upuštění od porušování závazků plynoucích z kupní smlouvy, advokátní kancelář Havel & Partners jí na základě plné moci od developera s podpisem advokáta [jméno FO] zaslala vysvětlení a „vyúčtování“ dvoumilionové smluvní pokuty, které v dokumentu nazývá jistinou.

30. Jiné dokazování soud neprováděl, ostatně vyčerpal veškeré důkazní návrhy uplatněné účastníky. Řízení je ovládáno zásadou kontradiktornosti a zásadou projednací, bylo povinností účastníků tvrdit právně významné skutečnosti a označovat důkazy (ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., § 120 odst. 1 o. s. ř.). Soud nenaznal potřebu provádět jiné než účastníky navržené důkazy ve smyslu ust. § 120 odst. 2 o. s. ř.

31. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud také v souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků. Účastníci nebrojili proti pravosti a správnosti listin provedených k důkazu a v řízení ani nevyšly najevo skutečnosti, které by zavdávaly příčinu k jakýmkoliv pochybnostem o pravosti a věrohodnosti důkazů.

32. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobkyně, právní profesionál s úspěšně slouženou advokátní zkouškou, požádala dne [datum] Stavební úřad o poskytnutí informací a současně učinila podnět k zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, na pozemku vlastníka [právnická osoba]. (jeho jediným společníkem byla [právnická osoba], kterou žalobkyně označuje za developera), žádala o vyrozumění o dalším postupu ve smyslu ust. § 42 správního řádu. V lednu roku 2023 žalobkyně Stavebnímu úřadu vytýkala nečinnost a Stavební úřad ve sdělení ze dne [datum] žalobkyni vyložil, že v součinnosti s vlastníkem pozemku provedl kontrolní prohlídku stavby – zpevněné plochy, která je odstavnou, manipulační plochou o výměře 300 m2, jejíž umístění nevyžaduje rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas, a zároveň taková stavba nevyžaduje stavební povolení nebo ohlášení. Ve sdělení Stavební úřad žalobkyni ztotožnil jménem, příjmením, adresou a také tím, že právě od ní vzešel podnět týkající se stavby, z obsahu sdělení je zřejmé, že Stavební úřad zamýšlel sdělení zaslat také vlastníkovi pozemku. To Stavební úřad následně, po dotazech žalobkyně, potvrdil – Stavební úřad skutečně zaslal sdělení ze dne [datum] i vlastníkovi pozemku, svůj postup odůvodnil tím, že při doručování postupoval dle svého správního uvážení, doručoval subjektu, o jehož stavbu se jednalo. Žalobkyně poprvé již dne [datum] Stavebnímu úřadu vytkla, že sdělením její totožnosti a osobních údajů vlastníkovi pozemku bez jakéhokoliv zákonného podkladu či souhlasu žalobkyně došlo ze strany Stavebního úřadu k porušení zákona a k zásahu do práv žalobkyně. Stavební úřad zareagoval sdělením, v němž setrval na správnosti předchozího postupu, žalobkyně si proto v březnu roku 2023 stěžovala, žádala o bezodkladné učinění nezbytných opatření k nápravě. Stavební úřad se stížností naložil tak, setrval na stanovisku o oprávněnosti předchozího postupu při zaslání informace o vyřízení podnětu na vědomí vlastníkovi pozemku. Žalobkyně se následně obrátila na Magistrát hlavního města Prahy, Odbor stavebního úřadu, Oddělení právní, který v červenci roku 2023 vyhodnotil (a žalobkyni sdělil), že Stavební úřad neoprávněně zpřístupnil osobní údaje žalobkyně, způsob vyřízení stížnosti žalobkyně Stavebním úřadem proto nebyl správný a stížnost žalobkyně měla být shledána důvodnou. Žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež měla být odškodněna peněžitým zadostiučiněním v částce [částka] (a nikoliv jinou formou kompenzace) a jež má pocházet z vytýkaného (a dle žalobkyně nesprávného) úředního postupu Stavebního úřadu, uplatnila v květnu roku 2023 u Ministerstva financí, které věc postoupilo k vyřízení Ministerstvu pro Místní rozvoj. Naposledy uvedený rezort v únoru roku 2024 odmítl požadavek žalobkyně na odškodnění. Blíže neztotožněná žena (dle vyjádření žalobkyně se nejedná o žalobkyni, která ani nebyla ve smluvním vztahu s developerem) dotazovala pražský magistrát k záměru developera a vedle reakce úřadu obdržela i výzvu advokáta zastupujícího developera k upuštění od porušování závazků plynoucích z kupní smlouvy, zřejmě jí byla developerem vyúčtována i dvoumilionová smluvní pokuta.

33. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

34. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

35. Podle ust. § 31a odst. 1, 2 zák. č. 82/1998 Sb., (1) bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

36. Úspěch žaloby, kterou žalobkyně usilovala o náhradu nemajetkové újmy proti státu, závisel na současném splnění tří podmínek, a to (1.) podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, (2.) podmínky vzniku nemajetkové újmy a (3.) podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně.

37. Pokud jde o odpovědnostní titul, žalobkyně vytýkala Stavebnímu úřadu, že jeho úřední postup nebyl správný. Žalobkyně v žalobě odkazovala na rozhodnutí správního soudu (ve věci nesouvisející s projednávanou věcí), jehož závěry argumentovala i v žádosti o přešetření způsobu vyřízení její stížnosti na postup Stavebního úřadu. Jedná se o rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], vydaný v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu.

38. V tam projednávané věci správní soud určil, že zásah stavebního úřadu spočívající v uvedení osobních údajů žalobce (osoby, jež učinila podnět týkající se existence „černé stavby“), byl nezákonný. Skutkový základ tohoto soudního sporu a řízení o zásahové žalobě mají leccos společného, včetně toho, že správní orgán po provedení kontrolní prohlídky stavby zpřístupnil údaje o podateli podnětu. V tam projednávané věci šlo o to, že údaj o podateli byl zanesen do protokolu o kontrolní prohlídce. Správní soud podle odůvodnění odkazovaného rozsudku pracoval s vědomostí o ust. § 133 odst. 6 věta první stavebního zákona, podle kterého se na provádění prohlídek stavby nevztahují zvláštní právní předpisy o státní kontrole (tím byl kontrolní řád). V té souvislosti správní soud dospěl k závěru o tom, že (cit.) „nadepsaná právní úprava, konkrétně faktického provádění kontrolních prohlídek v režimu stavebního zákona, nicméně nikterak nevylučuje aplikaci kontrolního řádu, který je zvláštním právním předpisem upravujícím postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů a právnických nebo fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy při kontrole činnosti orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů, právnických a fyzických osob (§ 1 odst. 1 kontrolního řádu), jako celku, resp. neznamená jeho absolutní nepoužitelnost ve věci.“ Následně zdůraznil ust. § 20 kontrolního řádu, jímž je stanovena povinnost mlčenlivosti, zahrnující též respektování ochrany osobních údajů, s tím, že (cit.) „povinnost mlčenlivosti je třeba chápat jako zákaz sdělit zjištěné informace, a to jakýmkoli způsobem. Nejenže nemohou být zveřejňovány (tedy učiněny dostupným široké veřejnosti), ale nemohou být ani sděleny (zpřístupněny) žádné jiné osobě, která se na samotné kontrole nepodílí a povinnost mlčenlivosti nemá. Zpřístupnění zjištěných informací přitom nemůže být provedeno ani přímo (tím, že by je nositel povinnosti mlčenlivosti sám někde řekl, napsal apod.), ani nepřímo prostřednictvím jiné osoby. Povinnost mlčenlivosti tedy dopadá na nejrůznější skutečnosti, které v zájmu kontrolovaných, povinných či dalších dotčených osob nebo ve veřejném zájmu mají být chráněny před sdělováním jiným osobám či zneužitím k soukromým účelům kontrolujících nebo přizvaných osob. Povinnost mlčenlivosti tak v sobě zahrnuje i respektování ochrany utajovaných informací podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, ochrany osobních údajů podle zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, a dalších informací chráněných zvláštními zákony, pokud se s nimi kontrolující v souvislosti s kontrolou seznámili (srov. Jelínková, J., Kontrolní řád. Praktický komentář, [adresa]: Wolters Kluwer, 2016).“ 39. Správní soud zmínil i zvláštní úpravu obsaženou v § 22 kontrolního řádu, kterou se při nahlížení do kontrolního spisu chrání totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole, s tím, že vyjma ochrany utajovaných informací a jiných zákonem chráněných údajů je zde tedy navíc výslovně zakotvena i ochrana podatele podnětu ke kontrole. Správní soud odkázal v otázce rozsahu, v jakém lze, resp. je třeba, k ochraně totožnosti podatele podnětu vyloučit z nahlížení dokumenty nebo jejich části, na rozsudek odkazovaný i žalobkyní v žalobě, tj. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle kterého (cit.) „na základě § 22 kontrolního řádu nelze z nahlížení vyloučit celý podnět ke kontrole včetně příloh, ale pouze ty části, které umožňují identifikovat podatele podnětu, a to buď přímo (uvedením identifikačních údajů podatele), či nepřímo (popisem konkrétních skutkových okolností vedoucích k podání podnětu)“. Správní soud také dovodil, že (cit.) „z právní úpravy v kontrolním řádu jednoznačně vyplývá, že kontrolující má zapovězeno (mimo zákonem předpokládaných možností) komukoli sdělovat identitu osoby, která podala podnět ke kontrole, a současně je oprávněn pro účely nahlížení do (kontrolního) spisu vyjmout z něj dokumenty, z nichž by tato osoba byla identifikovatelná. … Za daných okolností tak totožnost žalobce (konkrétně jeho jméno, příjmení a adresa pobytu), jakožto osoby, která podala podnět ke kontrolní prohlídce v odkazovaném případě, nepochybně podléhala povinnosti mlčenlivosti. Nadepsaná právní úprava přitom stanoví zproštění mlčenlivosti jako jedinou možnost, kdy kontrolující osoby nemusí této povinnosti dostát. V projednávaném případě však takové zproštění, z důvodů stanovených zvláštním zákonem nebo vyslovením souhlasu osobou, jíž se předmětná skutečnost týkala, dáno nebylo. Kontrolující osoba jednající za žalovaného tak byla v dané věci povinna důsledně dbát na to, aby k „vyzrazení“ totožnosti žalobce nedošlo. Má-li totiž mít citovaná právní úprava smysl, resp. má-li být dosaženo cíle, k němuž směřuje, nejde pouze o to, že kontrolující osoba nesdělí jméno či příjmení oznamovatele (tedy osoby, která podala podnět ke kontrole), ale její povinností je postupovat natolik obezřetně, aby ani sdělením jiných informací z (kontrolního) spisu neumožnila kontrolované (či jakékoliv třetí) osobě identifikovat podatele podnětu.“ Zpřístupnění osobních údajů podatele v protokolu o kontrolní prohlídce, které znamenalo odhalení totožnosti podatele kontrolované osobě, správní soud shledal nezákonným, dovodil zásah do právní sféry podatele ve smyslu porušení práva na soukromí dle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, poukázal i na ochranu soukromí člověka stanovenou § 81 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), do které nepochybně patří i jisté omezení šíření osobních údajů osoby.

40. Ač v souzené věci není soud povolán k tomu, aby autoritativně určil (ne)zákonnost zásahu Stavebního úřadu ve vztahu k žalobkyni, musel se vypořádat s tím, zda vytýkaný postup Stavebního úřadu je možné hodnotit jako nesprávný.

41. V případě nesprávného úředního postupu jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. (VOJTEK, Petr. § 13 [Nesprávný úřední postup státu]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 147, marg. č. [hodnota].)

42. Soud neshledal důvody, pro které by v souzené věci měl přijmout jiné závěry, než ty, které dovodil správní soudu ve shora odkazovaném případě, který se v mnohých ohledech od posuzované věci neliší. Především nelze, při posouzení otázky (ne)správnosti úředního postupu, vyslyšet argumentaci žalované o tom, že vlastník pozemku by se beztak o totožnosti žalobkyně mohl dozvědět, pokud by využil možnosti žádat o povolení nahlížení do správního spisu a do spisu by nahlédl. I za situace, že by vlastník pozemku do správního spisu nahlížel, by totiž správní orgán měl zajistit, v rámci dodržování povinnosti mlčenlivosti, aby nebyla odhalena totožnost žalobkyně (k tomu srov. výklad, který zaujal správní soud ve shora odkazovaném rozsudku a s nímž se soud v tomto řízení zcela ztotožnil).

43. Stavební úřad měl postupovat tak, aby nezpřístupnil osobní údaje žalobkyně tím, že zaslal vlastníkovi pozemku sdělení o vyřízení podnětu žalobkyně, v podobě, kde identifikoval žalobkyni jejím jménem, příjmením, adresou a současně jako podatele. Stavebním úřadem zvolený postup, který byl v rozporu s ust. § 20 a 22 kontrolního řádu, ve svém důsledku znamenal odhalení totožnosti žalobkyně kontrolované osobě (vlastníkovi pozemku). Postup Stavebního úřadu byl nezákonný, zasáhl do právní sféry žalobkyně ve smyslu porušení práva na soukromí dle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, byl v rozporu i s požadavkem na ochranu soukromí člověka ve smyslu ust. § 81 odst. 2 o. z., přičemž ve shodě se závěry správního soudu lze připomenout, že do ochrany soukromí člověka nepochybně patří i jisté omezení šíření osobních údajů osoby.

44. Závěr o nezákonnosti postupu Stavebního úřadu vedl soud k závěru o naplnění předpokladu odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu Stavebního úřadu. Jelikož se Stavební úřad dopustil nesprávního úředního postupu při výkonu přenesené (nikoliv samostatné) působnosti, byla by k odpovědnosti volána žalovaná (stát).

45. Aby bylo možné dospět k závěru o důvodnosti žaloby co do jejího základu, musela by žalobkyně také tvrdit a prokázat vznik nemajetkové újmy. Soud i pomocí poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyni vedl k tomu, aby vylíčila a prokázala skutečnosti, z nichž by bylo možné učinit závěr o existenci nemajetkové újmy.

46. Z podstaty nemajetkové újmy vyplývá, že spočívá v oprávněně úkorném pocitu poškozeného, do jehož práv bylo zasaženo (k tomu srov. SIMON, Pavel. a) Pojem nemajetkové újmy. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, s. 26, marg. č. [hodnota].)

47. Duševní prožívání není měřitelné, při úvaze o tom, zda došlo ke vzniku nemajetkové újmy, je tak třeba vycházet z její objektivizace. Soud si musel položit otázku, zda měla žalobkyně objektivní důvod cítit se v důsledku nesprávného úředního postupu úkorně, přičemž objektivní důvod je dán tehdy, pokud by se každá jiná osoba v postavení poškozeného úkorně cítila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]), přičemž důraz je třeba klást na to, aby byly skutečně srovnávány osoby ve srovnatelném postavení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]).

48. Žalobkyně netvrdila a z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně v době, kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu, aktivně vykonávala advokacii. Soud však musel přihlédnout k tomu, že žalobkyně již tedy byla právním profesionálem, který již v roce 2015 úspěšně složil advokátní zkoušku. Žalobkyně v tomto řízení uvedla, že po zjištění, že mezi adresáty sdělení ze dne [datum] je uveden i vlastník pozemku, byla v šoku. U právního neprofesionála (laika) by možná takové zjištění nevyvolalo překvapení či šok, pokud by takovou informaci z obsahu písemnosti vůbec zaznamenal. Žalobkyně, osoba znalá svých práv, vylíčila v tomto řízení svou reakci na uvedené zjištění tak, že lze usuzovat na reakci značně přeexponovanou, pokud žalobkyně takto skutečně reagovala (žalobkyně uvedené tvrdila, avšak neoznačila žádný důkaz, kterým by prokázala intenzitu prožívání při zjištění uvedené informace).

49. Správní orgán zasáhl do práva žalobkyně na ochranu soukromí, a právě do kontextu s tím je třeba dávat vznik naznačené nemajetkové újmy, nikoliv s tím, jak žalobkyně domýšlí veškeré možné konsekvence hypotetického budoucího počínání vlastníka pozemku. Tak, jak žalobkyně vylíčila jednotlivé skutečnosti, nelze vycházet z toho, že by každá jiná osoba v postavení žalobkyně vnímala sdělení identity vlastníkovi pozemku úkorně¨. Soud má naopak za to, že jiná osoba (právní profesionál) by za dané situace nemusela reagovat tak přeexponovaně, jak popsala své prožívání žalobkyně, a to již z toho důvodu, že by odtajnění identity vnímala i v kontextu výsledku prošetření podnětu žalobkyně, který nevyzněl pro vlastníka pozemku nijak nepříznivě (bylo tomu právě naopak). Soudu není znám z rozhodovací praxe (vyšších) soudů skutkově a právně obdobný případ, v němž by soudy dospěly k závěru o tom, že by odtajnění identity (zásah do ochrany práva na soukromí) vedlo samo o sobě ke vzniku nemajetkové újmy ve smyslu úkorného prožívání.

50. Soud žalobkyni vedl k tomu, aby podrobně popsala a prokázala skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na vznik nemajetkové újmy. Žalobkyně taková tvrzení soudu nenabídla. V průběhu řízení se opakovaně zmiňovala o obavě ze msty, jejímž původcem by mohl být vlastník pozemku či developer. V průběhu jednání soudu žalobkyně uvedla, že msta nemá konkrétní podobu. Pak ale (logicky) nemůže být ani zřejmé, čeho konkrétního se žalobkyně obává, a není možné dost dobře posoudit, zda se jedná o objektivizovanou obavu. Později žalobkyně uvedla, že může jít třeba o to, že se žalobkyně ocitne „na černé listině“, že žalobkyně např. nedosáhne na koupi bytu od developera. Jedná se o úvahy jednak hypotetické, navíc uzavření smlouvy je vždy výrazem smluvní autonomie a koncepce takové obavy žalobkyně je velmi hypotetická a značně subjektivizovaná. Obdobně hypotetická totiž může být úvaha o ziskuchtivosti developera, jemuž v zájmu naplnění ekonomických cílů může jít čistě o to prodat, bez ohledu na to, komu prodá. Obdobně hypotetická je i úvaha žalované v tom, že někdy dochází i k tomu, že se developeři snaží kompenzovat nesouhlasná stanoviska i finančním vypořádáním. Na uvedeném soud zamýšlel demonstrovat, že veškeré úvahy, které se nabízí, jsou skutečně v rovině čistě hypotetické.

51. Jelikož žalobkyně tím, jak vnitřní prožívání vylíčila a co v tomto řízení prokázala, nepřesvědčila soud o tom, že nemajetková újma vznikla, již tím se žalobkyně stala ve sporu neúspěšnou.

52. I kdyby však bylo možné dospět k závěru o vzniku nemajetkové újmy, nemohlo by se jednat o újmu, která by měla původ (příčinu) v nesprávném úředním postupu Stavebního úřadu. Žalobkyně dává újmu do souvislosti s hypotetickým budoucím chováním vlastníka pozemku (developera), přičemž jeho budoucí počínání nemůže stát předem nijak ovlivnit. Konkrétní újma má vždy původ v konkrétní příčiny. I kdyby žalobkyni nemajetková újma vznikla, není v příčinné souvislosti s vytýkaným úředním postupem, neboť sama žalobkyně ji dává do kontextu s chováním osoby odlišné od žalované.

53. Z jednotlivých písemných podání i ústního přednesu žalobkyně je zjevná frustrace žalobkyně a zklamání žalobkyně z postupu orgánu veřejné moci, Žalobní tvrzení naznačují, že žalobkyně se zklamáním vnímala, jak Stavební úřad naložil se stížností žalobkyně, žalobkyně zdůrazňovala i to, že nemá jistotu ohledně postupu správního orgánu do budoucna, resp. musí počítat s tím, že správní orgán bude i napříště postupovat nezákonně. Frustraci žalobkyně z toho, že zákon nebyl respektován a že správní orgán, který byl původcem nezákonného postupu, neuznal ani zpětně své pochybení, nelze zaměňovat s nemajetkovou újmou pramenící z odtajnění identity žalobkyně vlastníkovi pozemku. Koncepce odpovědnosti státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem zde není proto, aby byl stát prostřednictvím odškodňovacích žalob sankcionován, český právní řád nezná soukromoprávní institut sankční škody, sankční postih je vyhrazen výlučně státní moci a veřejnému právu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka] a tam odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], a judikatura, na kterou naposledy uvedené rozhodnutí odkazuje). Smyslem odškodnění podle zák. č. 82/1998 Sb. není ani „převýchova“ orgánu veřejné moci, pozornost je třeba soustředit na posouzení předpokladů odpovědnosti za újmu. Nelze také ponechat bez povšimnutí, že žalobkyně sama zdůrazňuje a výsledky provedeného dokazování je podpořeno, že nadřízený správní orgán uznal, že stížnost žalobkyně měla být vyhodnocena důvodnou, čímž dal určité vodítko Stavebnímu úřadu k tomu, jak v budoucnu postupovat v obdobných případech. V řízení nevyšlo najevo, že by Stavební úřad v jiném případě postupoval jakkoliv svévolně ve vztahu k žalobkyni, tedy i takové obavy žalobkyně, které však pro posouzení projednávané věci nemají přímý význam, jsou znovu v rovině čistě hypotetické a ničím nepodložené. Žalobkyně nespokojenost s tím, jak Stavební úřad k záležitosti přistoupil a odmítl uznat své pochybení, dává do souvislosti s požadavkem na satisfakci. Pokud žalobkyně hledala takovou satisfakci, pak sdělení nadřízeného správního orgánu je jistě způsobilé do budoucna eliminovat to, že by v případě žalobkyně došlo k odtajnění její identity. Argumentuje-li žalobkyně tím, že záležitost přesahuje její vlastní zájmy, pak k tomu lze znovu poukázat na požadavek přísného rozlišování, k čemu je institut odškodnění podle zák. č. 82/1998 Sb. určen, že smyslem je odškodnit konkrétní osobu pro naplnění všech podmínek odpovědnosti státu, tedy včetně podmínky konkrétní újmy. Ve vztahu k obavám žalobkyně ohledně možného budoucího počínání vlastníka pozemku (či developera) nelze nezmínit, že i vzhledem k době, která již od doby faktického odtajnění identity žalobkyně uplynula, se v čase zjevně snižuje riziko naznačované „msty“. Z toho, co žalobkyně v řízení vylíčila a podpořila důkazy, vyplývá také to, že pokud žalobkyně pociťovala obavy, pak se na jejich vzniku a případném prohlubování sama aktivně podílela vyhledáváním informací jí subjektivně vnímaných jako potenciálně ohrožujících (informace o tom, že developer uplatňuje práva ve vztahu k osobě odlišné od žalobkyně). Sestavováním scénářů o více či méně, avšak stále toliko hypotetických krocích vlastníka pozemku (či developera) žalobkyně ukazuje, že se stále snaží domýšlet a hledat, co vše jí hypoteticky hrozí, aniž by měly obavy potřebný racionální základ. V právním státě nelze vycházet z premisy o tom, že žalobkyni bude jiný v budoucnu škodit v souvislosti s tím, jaké kroky žalobkyně učinila před více než rokem.

54. Jak ze závěru o tom, že žalobkyně neprokázala vznik nemajetkové újmy, tak podpůrně ze závěru o tom, že není dán vztah příčiny a následku mezi nesprávným úředním postupem Stavebního úřadu a popisovanými pocity příkoří (bylo-li by na místě přijmout závěr o vzniku nemajetkové újmy), vyplývá závěr o nedůvodnosti žaloby, který vedl k rozhodnutí o jejím zamítnutí.

55. Již bez dopadu na (pro žalobkyni nepříznivě vyznívající) rozhodnutí soud uvádí, že tak, jak žalobkyně formulovala požadavky na odškodnění, nebylo by možné jí vedle sebe přisoudit kompenzaci v podobě konstatování porušení práva a požadované omluvy – požadovaná omluva v sobě obsahovala i konstatování porušení práva a o souběžném odškodnění oběma těmito kompenzačními prostředky (poskytnutí omluvy a konstatování porušení práva) lze uvažovat jen tehdy, jestliže z omluvy takové konstatování nevyplývá (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud se jedná o požadavek žalobkyně na odškodnění peněžitým zadostiučiněním, soudu nejsou z rozhodovací praxe vyšších soudů známy případy, v nichž by soudy přistoupily (ve skutkově a právně obdobných věcech) k poskytnutí zadostiučinění ve výši, jak jej požadovala žalobkyně. Ani žalobkyně soudu nenabídla žádná srovnávací rozhodnutí. Není zřejmé, na základě čeho konkrétního žalobkyně požadovanou kompenzaci [částka] vnímá tak, aby odpovídala spravedlivému řešení, za situace, kdy stojí v neodpovídajícím poměru k odškodněním poskytovaným v případech nezákonných trestních stíhání, majících pro poškozené potenciálně nesrovnatelně tíživější důsledky.

56. Žalobkyně byla procesně neúspěšná, byla proto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. soudem zavázána k povinnosti zaplatit procesně úspěšné žalované její náklady řízení. Ty žalovaná uplatnila v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Žalované náleží paušální náhrada hotových výdajů po [částka] za sepis celkem dvou vyjádření ve věci samé, za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání dne [datum], tj. 4 x [částka].

57. Lhůta k plnění povinnosti uložené žalobkyni byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.