19 C 237/2020 - 246

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobkyně: [anonymizováno] [anonymizováno] zastoupen: [anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [anonymizováno] [Adresa žalovaného] o zaplacení 100 000 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 48 566 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [anonymizováno], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality, č. j. [Anonymizováno]. Žalobce uváděl skutková tvrzení spočívající v tom, že [datum] podal k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu [Anonymizováno] trestního zákoníku, trestného činu [Anonymizováno] trestního zákoníku a trestného činu [podezřelý výraz] trestního zákoníku z důvodu jednání strážníků městské policie z [datum], ke kterému došlo po odmítnutí ošetření žalobce v [anonymizováno]. Žalobce popisoval, že byl strážníky nejprve neúspěšně vyzván k opuštění nemocničních prostor a následně z budovy vyveden. Následně došlo ze strany strážníků k bití, kopání do různých částí jeho těla, následně nasazení pout a odtáhnutí do služebního vozidla, kde útoky pokračovaly. Žalobce byl odvezen na Obvodní ředitelství policie [anonymizováno], po ověření totožnosti žalobce příslušníci Policie ČR odmítali sepsat trestní oznámení, následně mu byly po několika hodinách poskytnuty psací potřeby k sepisu trestního oznámení, které následně bylo příslušníky Policie České republiky převzato. Žalobci byla na jeho žádost přivolána rychlá zdravotnická služba. K podanému trestnímu oznámení bylo dne [datum] Obvodním ředitelstvím Policie ČR [adresa] zahájeno šetření pro podezření neznámého pachatele ze spáchání trestného činu [Anonymizováno], o kterém bylo rozhodnuto usnesením z [datum] tak, že policejní orgán věc odložil. Proti uvedenému postupu podal žalobce blanketní stížnost [datum], kterou následně [datum] doplnil. Namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, vyhodnocení provedených důkazů jednostranně ve prospěch závěru o neexistence podezření z trestného činu, včetně nedostatečného vyhodnocení jím předložených lékařských zpráv popisujících jeho utrpěná zranění a opomenutí výslechu dalších zúčastněných osob. Žalobce dále poukazoval na nezajištění kamerových záznamů a na rozpor ve výpovědích zakročujících strážníků. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 stížnost usnesením z [datum] pod č. j. [Anonymizováno] zamítlo. [datum] proto žalobce podal podnět k výkonu dohledu nad obvodním státním zastupitelstvím adresovaný Městskému státnímu zastupitelství v Praze, které došlo ke stejnému závěru jako dva předešlé státní orgány, a postup a jejich závěry shledalo správnými a zákonnými a vyrozuměním z [datum] pod č. j. [Anonymizováno] podnět jako nedůvodný odložilo. Žalobce následně [datum] podal ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud Nálezem z [datum] sp. zn. [Anonymizováno], jímž stížnosti vyhověl, a konstatoval ze strany orgánů činných v trestním řízení porušení základního práva navrhovatele na účinné vyšetřování vyplývající z článku 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 3 Úmluvy a z tohoto důvodu napadená rozhodnutí zrušil. Žalobce v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí, požaduje zaplacení nemajetkové újmy ve finanční formě, poukazuje na konečné rozhodnutí Ústavního soudu, když dovozoval, že v příčinné souvislosti s jeho vydáním došlo k zasažení do důstojnosti žalobce, zásahům do nestranného a objektivního prošetření, zásahům do lidských práv, zejména práva na osobní svobodu, život a zdraví. Pokud jde o výši nemajetkové újmy, žalobce tuto dovozoval z obdobného případu řešeného Evropským soudem pro lidská práva ve věci [Anonymizováno] (stížnost číslo [Anonymizováno]), kde uváděl porušení obdobných práv na účinné vyšetřování a podezření ze špatného zacházení a následně obdržení částky 100 000 Kč žadatelem.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobce na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu doručenou žalované [datum] podle zákona č. 82/98 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky 100 000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u Policie České republiky, Obvodním ředitelstvím policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality pod č.j. [Anonymizováno]. Podání žalobce bylo doplněno [datum]. Žalovaná konstatovala, že stanoviskem dne [datum] zamítla žalobcův nárok na náhradu nemajetkové újmy, když učinila nesporným skutečnosti ohledně podání trestního oznámení žalobcem [datum] a následný vývoj věci, včetně rozhodnutí Ústavního soudu z [datum] pod sp. zn. [Anonymizováno], jímž byl rozhodnuto, že usnesením policejního orgánu o odložení věci z [datum], usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne [datum] a vyrozuměním Městského státního zastupitelství v Praze z [datum] bylo porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z článku 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a tato rozhodnutí byla proto zrušena. Žalovaná proto nesporovala existenci odpovědnostního titulu ve smyslu vydání nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 odpovědnostního zákona, za něž lze považovat usnesení policejního orgánu z [datum], které bylo po nabytí právní moci pro nezákonnost zrušeno nálezem Ústavního soudu. Žalovaná však sporovala, že by byl dán nárok žalobce na úhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, když nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení se následně promítl ve věci vydání usnesení policejního orgánu o odložení věci z [datum] a toto rozhodnutí bylo následně pro nezákonnost zrušeno. Odpovědnostním titulem tedy v dané věci může být pouze nezákonné rozhodnutí. Žalovaná však sporovala prokázání vzniku tvrzené nemajetkové újmy na straně žalobce. Poukázala na skutečnost, že v rámci rozsáhlého šetření policejního orgánu prováděného v intencích nálezu Ústavního soudu, nebyla potvrzena tvrzení žalobce ohledně spáchání trestného činu na jeho osobě, neboť následně poukazovala na následný vývoj věci po rozhodnutí Ústavního soudu, a to odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, usnesením policejního orgánu z [datum] pod č. j. [Anonymizováno]. Stížnost žalobce podaná proti tomuto usnesení byla následně zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 za dne [datum] č. j. [Anonymizováno]. Již samotné následné šetření policejního orgánu, kterým podle dozorujícího státního zastupitelství byly vyčerpány všechny dostupné důkazní prostředky, proto žalovaná pojímala jako náhradu nemajetkové újmy jinak, ve smyslu shora citovaného § 31a odst. 2 zákona č. 82/98 Sb., neboť následně popsaným postupem policejního orgánu bylo v nejvyšší možné míře naplněno právo žalobce na účinné vyšetřování. Žalovaná dále sporovala taktéž předpoklad existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti, tedy nezákonným rozhodnutím, a vznikem tvrzené nemajetkové újmy. Z tohoto důvodu žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že [datum] došlo k uplatnění žádosti žalobce u žalované na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Prahy I, Služby kriminální policie a vyšetřování, 9. oddělení obecné kriminality, pod č. j. [Anonymizováno], doplněné podáním z [datum]. Učiněno bylo dále nesporným zamítnutí nároku stanoviskem žalované ze dne [datum], existence nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 odpovědnostního zákona, a to právě shora uvedeného usnesení policejního orgánu z [datum], které bylo pro nezákonnost zrušeno nálezem Ústavního soudu z [datum] sp. zn. [Anonymizováno].

4. Mezi účastníky zůstalo sporným naplnění odpovědnostního titulu, tvrzeného nesprávného úředního postupu, případně naplnění dalších předpokladů podle odpovědnostního zákona pokud jde o příčinnou souvislost a vznik a výši nemajetkové újmy.

5. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy, výslechy účastníka a svědků, za kterých má za prokázané následující skutečnosti: z trestního spisu č. j. [Anonymizováno] Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality, má soud za zjištěno zahájení úkonů trestního řízení z [datum] ve věci podezření ze spáchání [anonymizováno] trestního zákoníku, s tím, že usnesením policejního orgánu z [datum], následně byla věc odložena podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť ve věci nešlo o podezření z přečinu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Žalobce ve věci podal stížnost, která byla následně zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Přípisem Městského státního zastupitelství v Praze z [datum] č. j. [Anonymizováno], byl žalobce vyrozuměn o tom, že jeho podnět k výkonu dohledu nad postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 byl odložen jako nedůvodný. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že usnesením policejního orgánu o odložení věci ze dne [datum], usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne [datum] a vyrozuměním Městského státního zastupitelství v Praze ze dne [datum] bylo porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a tato rozhodnutí byla proto zrušena. Soud má dále za prokázáno, že před těmito úkony trestního řízení byla podána [datum] žalobcem stížnost ve smyslu § 175 správního řádu na nezákonný a neprofesionální postup Policie ČR, zaslaná Krajskému ředitelství hlavního města Prahy, Odboru vnitřní kontroly [Anonymizováno] [datum], následně žalobce podal k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu [Anonymizováno] trestního řádu, [Anonymizováno] trestního zákoníku a [anonymizováno] trestního zákoníku. Žalobce dále zakládal zprávu [adresa], ortopedické kliniky vyhotovené [datum], zprávu neurologické kliniky [adresa] - vyšetření neurologie z téhož dne, propouštěcí zprávu ohledně hospitalizace žalobce z [datum] až [datum] s uvedením diagnózy a dále potvrzení o hospitalizaci učiněné [anonymizováno] z [datum] s uvedením hospitalizace ve dnech [Anonymizováno] až [anonymizováno] a následné přeložení žalobce na oddělení následné péče do [anonymizováno], odkud byl následně [datum] propuštěn do domácí péče. Z těchto listin má soud za zjištěno, že v rámci vyšetření žalobce na ortopedické klinice nebyly zjištěny žádné čerstvé traumatické změny, byl zjištěn přiměřený nálet CT mozku i RTG páteře, pacient byl při propuštění v celkově dobrém zdravotním stavu, vyšetření neurologické [Anonymizováno] taktéž neshledalo nález nepřiměřeným, nebyla nutná hospitalizace. Z propouštěcí zprávy [právnická osoba] pak vyplynulo, že žalobce po vyšetřeních byl následně propuštěn do domácího ošetření ve stabilizovaném stavu, po medikaci antibiotiky a po zlepšení otoku pravého bérce. Z trestního oznámení z [datum] adresovaného Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 má soud za prokázáno podání tohoto trestního oznámení pro podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů, úředním záznamem z [datum] byl proveden výslech žalobce na Policii ČR Obvodním ředitelství policie Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování s uvedením podrobné výpovědi žalobce, úřední záznam z [Anonymizováno] o výslechu [jméno FO] z téhož dne a o výslechu [jméno FO], dále úřední záznam o výslechu [anonymizováno] z [datum] a [Anonymizováno] o výslechu [jméno FO], následně [Anonymizováno] o výslechu [jméno FO]. Pokud jde o úkony orgánů činných v trestním řízení po vydání rozhodnutí - nálezu Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno], má soud za zjištěno, že následně dopisem ze [datum] došlo k zahájení trestního řízení pro přečin podle [Anonymizováno] s tím, že státní zástupkyně očekávala následnou zprávu o prověřování, ve věci byl zpracován znalecký posudek vypracovaný znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a forenzní traumatologie [anonymizováno], z [datum] č. [hodnota], ze kterého má soud za zjištěno, že znalec dospěl k závěru, že žalobce utrpěl kožní oděrku čela, krevní podlitinu a pohmoždění hrudníku v místě pravého prsu, krevní podlitinu vnitřní strany levé paže, pohmoždění pravého stehna a pohmoždění obou zápěstí (stopy po poutání). Tato poranění vznikal přímo tupým násilím malé až střední intenzity, např. údery, pády či jejich kombinací, smáčknutím zápěstí pouty či levé paže silnějším uchopením. Důvodem hospitalizace nebyly úrazové změny, ale onemocnění pravého bérce růží, kterým poškozený trpí opakovaně, s úrazovými změnami nesouvisí. Znalec hodnotil poškození zdraví jako lehké poranění s dobou léčby do jednoho týdne. Z doplňku znaleckého posudku z [datum] na základě založení zpráv [anonymizováno] z [datum], má soud zjištěno, že nelze dovodit vznik zranění násilím vedeným velkou silou, pokud jde o pohmoždění stehna, znalec nedovodil vznik tohoto poranění násilím, které by účinkovalo opakovaně. Ve věci byl následně proveden vyšetřovací pokus [datum], jak se podává z protokolu o vyšetřovacím pokusu, při němž byly zadokumentovány různé možnosti přepravy žalobce služebním vozidlem MP dne [datum] a bylo zjišťováno, zda bylo možné, aby tento byl ve vozidle napadán způsobem žalobcem vylíčeným. Vyšetřovacím pokusem bylo zjištěno, že prostorové podmínky ve vozidle s ohledem na tělesné konstituce zúčastněných osob s vyšší mírou možné pravděpodobnosti neumožňovaly [jméno FO] opakovaně kopat kolenem do pravého stehna poškozeného. Ve spise je dále založen protokol o prověrce na místě z [datum] ve smyslu ustanovení § 104 e) trestního řádu, když následně na základě provedeného dokazování došlo [datum] k vydání usnesení č. j. [Anonymizováno], jímž došlo k rozhodnutí o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu, [Anonymizováno] trestního zákoníku pokud jde o osoby [jméno FO] a [jméno FO]. Do tohoto rozhodnutí si podal žalobce blanketní stížnost [datum], o které bylo následně rozhodnuto usnesením Obvodního státního zastupitelství sp. zn. [Anonymizováno], jímž byla stížnost zamítnuta [datum]. Usnesením [právnická osoba] z [datum] bylo rozhodováno o nevyloučení poručíka [jméno FO] z případného vykonávání úkonu [podezřelý výraz] řízení v [podezřelý výraz] věci poškozeného, usnesením z [datum] došlo k zamítnutí stížnosti poškozeného [Anonymizováno] pro její nedůvodnost ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 pod č. j. [Anonymizováno].

6. Z výslechu svědkyně [jméno FO] má soud za zjištěno, že tato zná žalobce cca 7 let, aktuálně pracuje jako sociální pracovnice v [Anonymizováno], nicméně před sedmi lety (asi do [Anonymizováno] roku [Anonymizováno]) pracovala v neziskové organizaci [anonymizováno], kde se poprvé s žalobcem setkala. Žalobce s ní hovořil o jeho traumatické příhodě z roku [Anonymizováno]. Svědkyně popisovala žalobce před tímto incidentem jako člověka, který si stál pevně za svými názory a přesvědčením, uměl si jít za svými cíli, v té době již byl člověkem bez domova jako vícero jejích klientů. Cestoval i se svými zavazadly, dovedl se vypořádávat s negativními reakcemi okolí. Uváděla, že v rámci mnoha rozhovorů s ní dokázal i vtipkovat, koncentrovat se na témata, která během rozhovorů vedli, v té době měl pan žalobce velký zájem o rekvalifikační kurz administrativního pracovníka, bohužel s ohledem na jeho pozdní přihlášení se následně tohoto kursu nemohl zúčastnit. Jeho zájem o kurz však byl velký, měl mnohem více dalších zájmů. Následně svědkyně uvedla, že s žalobcem v kontaktu nebyla, pouze občas jej někde potkala, následně s ním měla možnost hovořit až po cca 6 letech a v té době již byl žalobce roztěkaný, pod velkým tlakem, nesoustředěný. Svědkyně potvrdila, že již v roce [Anonymizováno] byl jedním z mnoha klientů, kteří s ní sdíleli různé zkušenosti s Policií České republiky a dalšími orgány činnými v trestním řízení, již v té době žalobce neměl s policií dobré zkušenosti, následně po cca [Anonymizováno] letech jí ihned vyprávěl příhodu z roku [Anonymizováno], a to detailně. Tato jej natolik změnila, že přispěla k trvalé změně v jeho chování. Uvedla následnou nedůvěru žalobce k orgánům činným v trestním řízení, detailní informace ohledně průběhu trestního oznámení a následných rozhodnutí však svědkyně nevěděla, neboť v rozhodné době nebyla jeho klíčovou sociální pracovnicí. Uváděla však pocit nespravedlnosti, který v žalobci zůstal. Uváděla, že aktuálně je žalobce okolím vnímán jako agresivní, ona jej však tak s ohledem na dřívější zkušenost nevnímá, pokud pak jde o změnu chování, připisuje ji uvedené příhodě z roku [Anonymizováno]. Svědkyně potvrdila, že zkušenosti s policií v roce [Anonymizováno] nebyly žalobcovy první ani poslední, potvrdila, že žalobce svým chováním nikdy nesledoval nepoctivý úmysl či získání neoprávněné výhody, naopak se dle svědkyně zákonnými postupy snaží domoci spravedlnosti.

7. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěno, že tento zopakoval skutková tvrzení uváděná v žalobě ohledně postupu orgánů činných v trestním řízení po jeho podání trestního oznámení, kterým se dle jeho slov zpočátku nikdo nezabýval, nikdo jej nečetl, nikdo nic nešetřil. Uváděl nestandardní zásahy Policie České republiky, pokud jde o jeho odvezení na policejní stanici, utažení pout, když od té doby má zdravotní problémy s levým zápěstím, s tím, že se nikdo nezabýval následnými zásahy, které proti němu byly vedeny ve fyzické formě v automobilu Policie České republiky, nikdo nešetřil jeho zdravotní újmu, nezabýval se jeho zraněními ani psychickým stavem. Taktéž sporoval závěry znaleckého posudku, který byl následně zpracován znalcem [anonymizováno], sporoval, že by byl agresivní a tím pádem byl zásah proti němu důvodný. Žalobce uváděl i negativní chování jiných osob/orgánů vůči jeho osobě, například pracovnice Městské části Praha 2, či knihovnice, když nebyl vpuštěn k počítači, nemá přístup k síti veřejných knihoven. Uváděl obecně, že se k němu společnost chová tak, jako kdyby neměl právo na jakýkoliv normální život, a to z důvodu, že je osobou bez domova. Žalobce potvrdil, že předmětným zákrokem se změnila natrvalo důvěra v orgány činné v trestní řízení, uváděl, že se bude obracet na Evropský soud pro lidská práva, neboť mu strážníci vyhrožovali, jak slovně, tak fyzicky. Předmětné řízení před orgány Policie České republiky mu vzalo spoustu času, neustále byl nucen jej řešit, i aktuálně neustále cítí následky fyzických zranění a taktéž psychicky je v nepohodě. Žalobce i nadále nesouhlasí s výsledkem řízení spočívajícím v odložení podnětu a trestního stíhání. Předmětný nesprávný úřední postup, který vyústil v nezákonné rozhodnutí, žalobce opakovaně řešil se sociálními pracovnicemi, dále se společností [anonymizováno], věcmi se stále zabývá, neboť nedostal soudní ochranu.

8. Ze zprávy o spolupráci vyhotovené [datum] [jméno FO], terapeutem, sociálním pracovníkem [anonymizováno], má soud za zjištěno, že žalobce byl klientem zapsaného spolku od [datum] do [datum], kdy byl dobrovolným spolupracujícím uživatelem psychosociálních služeb, sociálně právní poradny, kde pravidelně v týdnu v rozsahu 60 minut individuálně konzultoval svoji obtížnou životní situaci. Klient hledal možnosti komunikačního řešení neshod v různých institucích, rozšíření svých dovedností při vyjednávání. Zažíval dehonestace, ponižování kvůli svému sociálnímu statusu a s tím spojené útoky okolí, upírání práv při využívání služeb v různých institucích, kde je uživatel znevýhodněn profesionálně, a to především ze strany sociálních služeb, Police České republiky či zdravotnických zařízení. Dle zprávy vykazuje velmi vysokou míru citlivosti pro spravedlnost, opakované neshody a nashromážděná frustrace z nespravedlivého řešení vedla k racionálnímu až příkrému komunikačnímu stylu v současnosti. Klient pak žádá o ochranu svých práv odpovědné nadřízené orgány, často však zažívá neúspěch, který nadále prohlubuje jeho frustraci z nedosažení spravedlnosti. Popsal taktéž výskyt psychosomatických příznaků, tiků, tlaku a bolesti v oku, bolesti žaludku, nepříjemné bušení srdce a vyrážku v obličeji. Subjektivně pak klient chce především zamezit pokračování dehonestování jeho osoby a ponižování. Pokud jde o osobní doporučení terapeuta, tento doporučil využívat blízké osoby i profesionály ke sdílení, vymezit si prostor pro odpočinek a odstup od řešení problémových situací, odbourat nestandardní slovní obraty, vyvážit v dialogu prostor obou stran, posilovat dovednost asertivity a zaměřit se na zkušenosti se šikanou ze školních let.

9. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechy svědků navržených ze strany žalobce, pokud jde o [tituly před jménem] [jméno FO], výslechy lékařů, kteří žalobce vyšetřovali a vypracovali zprávy na žalobce uvedených v trestním oznámení z [datum] a taktéž výslechem pracovníka [Anonymizováno] z místního oddělení Policie ČR, [Anonymizováno], navržených ze strany žalobce, taktéž pokud jde o výslech svědků navržených ze strany žalované, a to policistů [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] s ohledem na nadbytečnost, neboť na základě provedeného dokazování lze dospět jednoznačně k posouzení skutkového stavu věci, a navržené důkazy se jeví nadbytečné a neekonomické.

10. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: [datum] žalobce podal k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů [anonymizováno] trestního zákoníku, když podle jeho tvrzení mu bylo [datum] odmítnuto ošetření v [anonymizováno] a poté byl strážníky městské policie neúspěšně vyzván k opuštění nemocničních prostor, následně vyvezen na kolečkovém křesle a následně mělo dojít k jeho fyzickému napadení ze strany strážníků, k nasazení pout a dovlečení do služebního vozidla, kde měly útoky pokračovat. Usnesením z [datum], č. j. [Anonymizováno] policejního orgánu byla věc odložena podle § 159a odst. 1 trestního řádu, k podané stížnosti byla rozhodnutím Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] byla stížnost zamítnuta. Taktéž Městské státní zastupitelství podnět k výkonu dohledu nad postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 odložilo jako nedůvodný rozhodnutím z [datum], č. j. [Anonymizováno]. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum]. sp. zn. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí - usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality z [Anonymizováno], navazujícího usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne [datum] a vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze z [datum], neboť bylo jimi porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z článku 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nález byl právní zástupkyni žadatele doručen [datum]. Žalobce [datum] žalované zaslal žádost o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/98 Sb., v rámci které žádal zaplacení finanční částky ve výši 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, resp. nezákonného rozhodnutí. [datum] žalovaná zamítla stanoviskem žalobcův nárok na náhradu nemajetkové újmy. Usnesení policejního orgánu z [datum] č. j. [Anonymizováno] je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., neboť toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nálezem Ústavního soudu. V příčinné souvislosti s vydání nezákonného rozhodnutí došlo k porušení práva stěžovatele na účinné vyšetřování, podrobení špatnému zacházení ze strany strážníků, porušení zásady nestrannosti, důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování, které následně vedly v prohloubení nedůvěry žalobce v orgány činné v trestním řízení.

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platné znění (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 Odpšk odst. 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 31 a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním způsobem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 8, § 31 a) OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu/vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality pod č. j. [Anonymizováno], když toto rozhodnutí, stejně tak jako rozhodnutí na něj navazující (usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 z [Anonymizováno] a vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze z [datum]) bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutím Ústavního soudu dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. To vše za situace, kdy žalobce postupem podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk u žalované předběžně svůj nárok na národu nemajetkové újmy uplatnil, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Odpovědnostní zákon rozlišuje dva různé tituly, ze kterých se lze škody, případně nemajetkové újmy, domáhat. Jedná se jednak o nesprávný úřední postup, případně nezákonné rozhodnutí. Úřední postup je podle konkrétních okolností jakákoliv činnost spojená s výkonem pravomoci orgánů veřejné moci, která není rozhodnutím. Stát v případě jedné příčiny nemůže zároveň odpovídat z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. Jde o dva odlišné tituly, které nemohou stát zároveň vedle sebe. Zatímco nezákonné rozhodnutí nemůže být nikdy nesprávným úředním postupem, bude v některých případech odpovídat stát z titulu nezákonného rozhodnutí i v případě újmy, která má svůj původ v úředním postupu. Judikatura Nejvyššího soudu totiž dovodila, že odpovědnost za újmu z nesprávného úředního postupu orgánů státu nezakládá úřední postup, který se následně projevil ve výroku rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno]). V projednávaném případě proto, ač žalobce původně žádal nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu, je odpovědnostním titulem nezákonné rozhodnutí, neboť postup orgánů Policie České republiky vyústil ve vydání předmětného rozhodnutí o odložení věci dle ustanovení § 159 odst. 1 trestního řádu předmětným usnesením policejního orgánu z [datum], na které následně navazovala rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství z [datum] o zamítnutí stížnosti žalobce a taktéž přípis Městského státního zastupitelství v Praze z [datum], jímž byl odložen podnět k výkonu dohledu, a tato rozhodnutí byla následně nálezem Ústavního soudu z [datum] sp. zn. [Anonymizováno] pro nezákonnost zrušena (jak vyplývá z výroku II. tohoto rozhodnutí). Za odpovědnostní titul, který je v dané věci relevantní, je proto nutné považovat nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 a 8 OdpŠk.

18. Soud zkoumal, zda jsou kumulativně splněny tři základní podmínky pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu tak, jak ji žalobce žádal, a to existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újmy, když existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána a důkazní břemeno pak leží na žalobci. Žalovaná nesporovala vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, za nějž lze považovat usnesení policejního orgánu z [datum], nepřistoupila však v rámci předběžného projednání nároku k poskytnutí finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu tak, jak žalobce požadoval. Žalovaná totiž v rámci předběžného projednání nároku sporovala dostatečně prokázaný vznik tvrzené nemajetkové újmy na straně žalobce, když následnými úkony po rozhodnutí Ústavního soudu provedenými v rámci rozsáhlého šetření policejního orgánu v intencích nálezu Ústavního soudu nebyla potvrzena tvrzení žalobce ohledně spáchání [podezřelý výraz] činu na jeho osobě. Žalovaná vycházela především z odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu usnesením policejního orgánu z [datum] č. j. [Anonymizováno], včetně zamítnutí stížnosti proti tomuto usnesení podané, a to usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno]. Žalovaná tedy sporovala jednak existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti (nezákonným rozhodnutím) a vznikem tvrzené nemajetkové újmy. Již samotné následné rozsáhlé šetření ze strany policejního orgánu totiž spatřovala jako poskytnutí náhrady nemajetkové újmy jinak ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk.

19. Soud uvádí, že se s tímto názorem žalované neztotožnil, neboť v řízení bylo prokázáno jednak vydání nezákonného rozhodnutí policejním orgánem a následnými orgány, které prošetřovaly stížnost žalobce, resp. vykonávaly dohled nad Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1, s tím, že bylo porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z článku 7 odst. 2 Listiny základní práv a svobod a článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Provedeným dokazováním jednak listinnými důkazy a jednak výslechem účastnickým a taktéž svědeckým má soud za zjištěno, že v osobnostní sféře žalobce v důsledku předmětného vydání nezákonných rozhodnutí došlo k zásahu do cti a pověsti žalobce, k porušení práva stěžovatele na účinné vyšetřování, podrobení špatnému zacházení ze strany strážníků a porušení zásady nestrannosti, důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování, jak koneckonců hodnotil v odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud. Je pak zřejmé, že původní vyšetřování nesplnilo především požadavek nestrannosti, neboť žalobce byl znevýhodňován pro jeho sociální status a orgány činné v trestním řízení v rámci hodnocení důkazů nekriticky favorizovaly tvrzení strážníků městské policie. Žalobce proto tím, že byl hodnocen jako potížista se sklony k verbální agresivitě, a taktéž, že šlo o osobu bez domova, byl s ohledem na svá skutková tvrzení vylíčená v rámci výpovědí týkající se možných příčin jeho zranění a důvodu hospitalizace znevěrohodňován. Ústavní soud taktéž dospěl k závěru o nenaplnění požadavků důkladnosti a dostatečnosti provedeného vyšetřování, tedy k porušení především procesní stránky předmětného vyšetřování, když bylo vytýkáno příslušným orgánům činným v trestním řízení, že nepodnikly všechny kroky k zajištění důkazů o incidentu, které po nich lze rozumně požadovat a závěry šetření nebyly založeny na důkladné a nestranné analýze všech relevantních skutečností. Ze všech těchto důvodů bylo následně závěrem konstatováno porušení práva stěžovatele na účinné vyšetřování podle článku 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 3 Úmluvy, a ze všech těchto důvodů byla následně předmětná rozhodnutí zrušena. Soud uvádí, že ačkoliv z následného postupu orgánů činných v trestním řízení po rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že došlo k následnému šetření, vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a forenzní traumatologie, provedení vyšetřovacího pokusu ohledně převozu žalobce v policejním autě a prověrky výpovědi žalobce a následně došlo opět k odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu usnesením policejního orgánu z [datum], tento další postup orgánů činných v trestním řízení nemůže ospravedlnit původní vydání nezákonného rozhodnutí a případnou újmu, která v příčinné souvislosti s ním žalobci vznikla. Nelze tedy dospět k závěru, že následné důkladné provedení dokazování a hodnocení důkazů (které v první fázi řízení absentovalo), je dostačující satisfakcí.

20. Ačkoli nebylo z provedených důkazů jednoznačně prokázáno, že by žalobce, jak uváděl ve své účastnické výpovědi, nadále v důsledku fyzického násilí, které na něm bylo příslušníky Policie České republiky spácháno, trpěl zraněními rukou, jak uváděl, nelze odhlédnout od zásahu do dobré pověsti, cti a důstojnosti žalobce a porušení procesně právní části vyšetřování. Soud pak při úvahách o adekvátní formě a případné výši zadostiučinění vzal v potaz srovnávací případ ve věci [Anonymizováno] řešený Evropským soudem pro lidská práva (stížnost číslo [Anonymizováno]), který pro srovnání navrhl i samotný žalobce, a ve kterém byl řešen případ obdobný, taktéž špatného zacházení se stěžovatelem při zadržení policisty. I v tomto případě došlo k zásahu proti stěžovateli ze strany Policie České republiky, a to jeho poutáním, když použití omezovacích prostředků žadatel vnímal jako neodůvodněné, a celá situace v něm vyvolávala pocity strachu, úzkosti a méněcennosti a představovala útok na jeho důstojnost. Po zhodnocení všech kritérií předmětném případu dospěl Evropský soud pro lidská práva k závěru, že zacházení vnitrostátních orgánů se stěžovatelem nebylo souladu s ustanovení článkem 3 Úmluvy a představovalo v projednávaném případě ponižující zacházení, došlo proto k porušení článku 3 Úmluvy v jeho hmotněprávní části. Stejně tak soud dospěl k závěru porušení procesněprávní části, když stěžovatel podal trestní oznámení v den, kdy k tvrzenému špatnému zacházení došlo, policisté, kteří za toto zacházení údajně byli odpovědní, byli vyslechnuti až o téměř 3 měsíce později, a proto nebyl naplněn ani požadavek povinnosti vést pečlivé a rychlé vyšetřování. Uvedl tedy, že v projednávaném případě nesplnilo vyšetřování požadavky na účinné vyšetřování podle článku 3 Úmluvy a došlo k porušení ustanovení uvedeného článku i v jeho procesní části. Žadatel zde původně požadoval částku 5 040 Kč (198 EURO) jako náhradu majetkové škody za zranění, které na policejní stanice utrpěl, a částku 100 000 Kč (3 935 EURO) jako náhradu nemajetkové újmy. Vláda se pak domnívala, že by soud měl přiznat nejvyšší částku v poloviční výši, 2 000 EURO, pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy. Závěrem soud rozhodl o porušení článku 3 Úmluvy v jeho hmotněprávní i procesní části, a věc následně odložil, pokud jde o náhradu škody vyplývající z porušení, a vyzval účastníky, aby do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabude právní moci, v souladu s článkem 44 odst. 2 Úmluvy předložili svá písemná stanoviska ve věci a případně soud vyrozuměli o případné vzájemné dohodě. Žalobce argumentoval tím, že následně byla žadateli v projednávané věci vyplacena na náhradu nemajetkové újmy částka 100 000 Kč (tento závěr žalovaná nesporovala, nebyl prokázán).

21. Soud i v projednávaném případě, vědom si značného množství podstatných znaků s významným množstvím jednotících prvků s provedeným srovnávacím případem, dospěl taktéž k závěru o nutnosti finančního odškodnění žalobce, když argumentaci žalované o neshledání příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonných rozhodnutí a vznikem újmy, neshledává správnou. Ani následné splnění závazného pokynu nálezem Ústavního soudu na účinné a rychlé vyšetřování následným prošetřením případu neshledává samo o sobě dostačujícím. Poukazem na srovnávací rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva citovanou shora, kde bylo shledáno porušení, jak hmotněprávní, tak procesněprávní části článku 3 Úmluvy a poskytnuta částka plnění 100 000 Kč, soud dospěl s ohledem na zde projednávaný případ, kde došlo k rozhodnutí o porušení pouze procesněprávní části článku 3 Úmluvy (nikoliv hmotněprávní) k adekvátní částce přiměřeného zadostiučinění, které by se mělo žalobci dostat, ve výši poloviny přiměřeného zadostiučinění ve srovnávacím případě, tedy ve výši 50 000 Kč. Lze přisvědčit žalobci, že vydání nezákonných rozhodnutí jednoznačně prohloubila nedůvěru žalobce v činnost orgánů činných v trestním řízení, nespravedlnost, pocit nejistoty ohledně chování orgánů činných v trestním řízení vůči žalobci i v dalších případných kauzách, poškodilo do určité míry jeho čest a pověst a taktéž lidskou důstojnost. Je však nutno také přihlédnout k tomu, že i sám žalobce uváděl, že již v minulosti před vydáním tohoto nezákonného rozhodnutí měl opakovaně problémy s policií, které přetrvávají i nadále, žalobce se potýká nejen s nedůvěrou a špatným zacházením ze strany orgánů činných v trestním řízení v jiných případech, které řeší, ale taktéž s tvrzenou nedůvěrou široké veřejnosti, když je znevýhodněn svým sociálním statusem. Je však zřejmé, že v ostatních popisovaných případech nedošlo k vydání nezákonných rozhodnutí, která byla pro nezákonnost zrušena nadřízeným orgánem, která by vedla k závěru o existenci odpovědnostního titulu dle odpovědnostního zákona.

22. Pod výrokem I. proto soud žalobě co do částky 50 000 Kč vyhověl, co do částky 50 000 Kč pak žalobu pod výrokem II. jakožto nedůvodnou zamítl.

23. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl ve věci, pokud jde o její meritum, úspěšný ve smyslu stanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., uložil soud neúspěšné žalované zaplacení náhrady nákladů řízení, které žalobci vznikly, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 8 úkonů právní služby (příprava převzetí věci, podání žaloby [datum], doplnění přípisu [datum] na výzvu soudu, účast na soudním jednání [datum], návrh na doplnění důkazu [datum], účast u soudního jednání [datum], zaslání závěrečného návrhu z [datum] a účast u soudního jednání [datum]), á 3 100 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, 8× režijní paušál á 300 Kč za tytéž úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše, vyjma soudního poplatku zvýšeného 21 % řádně doloženého DPH advokáta, dále cestovné za 3 cesty ze sídla advokátky na jednání soudu 410 km na trase [adresa] celkem k jednání soudu dne [datum] v částce 2 840 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb. (vycházeje z údajů v technickém průkazu vozidla při náhradě za použití vozidla 4,70 Kč/km v roce [Anonymizováno], při kombinované spotřebě motorového vozidla 6 l/100 km a ceně pohonných hmot 37,10 Kč/litr benzínu do [datum]) a v částce celkem 6 044 Kč za další dvě soudní jednání ve dnech [Anonymizováno] s [datum] vycházeje z vyhl. č. 116/2022 Sb. navyšující cenu pohonných hmot na 44,50 Kč/litr benzínu a dále dle shodných údajů v technického průkazu, tedy v celkové výši 8 884 Kč, náhrady za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře na soudní jednání tam a zpět celkem [hodnota] hodin tedy 24 půlhodin dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši celkové 2 400 Kč, tedy celkově náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 48 566 Kč.

24. Na závěr soud uvádí, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívajících v úkonu mimosoudního uplatnění nároku žalobcem u žalované z [datum], a to s ohledem na ust. § 31 odst. 4 OdpŠk, podle kterého poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednávání uplatněného nároku u příslušného úřadu.

25. Lhůta k plnění ve výroku I. i ve výroku III. byla stanovena ve lhůtě 15 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1; o. s. ř. s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Poučení