19 C 250/2022-116

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní Mgr. Barborou Hrčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 14 142 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4676 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 466 Kč zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 937 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 14 142 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno jeho vozidlo zn. Škoda Rapid, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo žalobce“ či„ poškozené vozidlo“). Tuto nehodu způsobil provoz vozidla zn. Škoda Fabia, [registrační značka], které bylo v době této události pojištěné dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) u žalované. V důsledku této události si žalobce musel půjčit náhradní vozidlo, což učinil u [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [IČO], a to v období od [datum] do [datum], tedy po dobu 22 dnů, ve které bylo vozidlo žalobce opravováno, za celkovou cenu 26 000 Kč vč. DPH (při denní sazbě 1 181,80 Kč vč. DPH). Žalobce následně cenu půjčovného náhradního vozidla u žalované uplatnil, ta mu však uhradila toliko 11 858 Kč vč. DPH. Krácení pojistného žalovaná odůvodnila tím, že akceptuje půjčovné pouze po dobu 14 dnů při denní sazbě 700 Kč bez DPH, tedy 847 Kč s DPH. Žalobce s tímto nesouhlasil, když oprava byla provedena v autorizovaném smluvním servisu žalované – [právnická osoba] – a žalobce neměl možnost, jak délku opravy ovlivnit. Rovněž má za to, že si zapůjčil náhradní vozidlo za cenu obvyklou v daném místě a čase. Vyzval proto žalovanou k úhradě zbylé částky předžalobní výzvou ze dne [datum], ta však i přes výzvu ničeho neuhradila a je tak od [datum] v prodlení.

2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], proti kterému žalovaná podala včasný odpor a následně včasné vyjádření. V něm žalovaná uplatněný nárok neuznala ani částečně, když sporuje jak dobu nutného pronájmu náhradního vozidla, tak jeho výši. Pokud jde o dobu trvání nájmu náhradního vozidla, dle faktury [číslo] vystavené společností [právnická osoba] dne [datum] byla žalobci vyúčtována oprava poškozeného vozidla v délce 16 hodin, tj. 2 a 3 pracovních dnů. Na základě tohoto údaje pak žalovaná při likvidaci pojistné události stanovila dobu 14 dnů jako nezbytnou dobu opravy, v rámci které byl pronájem náhradního vozidla účelný. Žalovaná dále uvedla, že k pojistné události došlo dne [datum], k objednávce prohlídky poškozeného vozidla dne [datum]. Následovaly dva pracovní dny (10- 11.2.2022) a víkend (12.-13.2022). Dne [datum] došlo k prohlídce vozidla technikem pojišťovny. Dále následovaly 4 pracovní dny (15.- 18.2.2022), během kterých mohla proběhnout oprava vozidla, následoval opět víkend (19.2 20.2.2022) a dne [datum] mohlo dojít k vrácení náhradního vozidla. Žalované tak není zřejmé, z jakého důvodu bylo náhradní vozidlo pronajato po dobu 22 dnů, když dle faktury oprava trvala 2-3 pracovní dny. Ke škodné události došlo dne 8. 11 2021 a vozidlo bylo dopraveno do servisu až dne [datum], bylo tedy pojízdné, pokud by tedy k prodlevám došlo v důsledku nedostupnosti náhradních dílů, nelze toto klást k tíži žalované. Ohledně výše nájemného pak žalovaná odkázala na jí uvedené autopůjčovny, které vozidlo stejného typu jako bylo vozidlo žalobce pronajímaly za průměrnou cenu 546 Kč bez DPH/den.

3. Žalobce v písemné replice zopakoval, že vozidlo bylo opravováno ve smluvním servisu žalované, lze tedy očekávat, že oprava bude realizována s maximální odborností a v přiměřeném čase. K době opravy je navíc nutno přičíst technologické přestávky, dny pracovního klidu a zohlednit kapacity servisu. Nadto opravu vozidla objednal žalobce již dne [datum], kdy vzhledem vytíženosti servisu bylo vozidlo k opravě předáno až dne [datum] případě pochybností o obvyklé době opravy poškozeného vozidla navrhl vypracovat znalecký posudek. Pokud jde o výši nájemného uvedl, že nelze po poškozeném požadovat, aby činil rozsáhlý průzkum trhu s cílem najít nejnižší nabídku. Žalovaná účelově označila nejnižší nabídky na trhu, které vybočují z obvyklé ceny, přičemž žalobce je přesvědčen, že žalovaná není povinna hradit pouze nabídky, které by zcela zjevně překračovaly cenu obvyklou. Dále uvedl příklady jiných pojišťoven, které poškozeným hradí za nájem shodného vozidla vyšší částky než žalovaná a rovněž uvedl příklady několika autopůjčoven, jejichž denní ceny za zapůjčení shodného typu vozidla překračují částku požadovanou žalobcem. V případě pochybností o ceně obvyklé žalobce rovněž navrhl vypracování znaleckého posudku. Závěrem odkázal na princip plného odškodnění poškozeného.

4. K replice žalobce se vyjádřila i žalovaná, která zejména doplnila, že v projednávané věci se jednalo o relativně jednoduchou opravu – výměnu zadního nárazníku. Při posuzování obvyklé doby opravy žalovaná počítala s technologickými přestávkami a dny pracovního klidu a víkendy, i přesto se žalované jako nezbytná doba opravy jeví 14 dnů. Dobu 22 dnů a její rozpor s fakturou servisu žalobce nijak nevysvětlil. Dále odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 15 Co 273/2021, dle kterého v případě, kdy dojde k prodlení při opravě vozidla na straně oprávce, nelze toto prodlení klást k tíži škůdce, resp. pojistitele odpovědnosti z provozu vozidla. Dále uvedla, že ceníky jiných pojišťoven neodráží nájemné v místě a čase obvyklém, ale jen ochotu těchto subjektů poskytnout plnění v určité výši. Následně doplnila seznam dalších 7 autopůjčoven a jejich denních sazeb nájemného u vozidla shodného typu jako vozidlo žalobce. K těm pak žalobce v průběhu řízení uvedl, že žalovanou předložené autopůjčovny neměly stejně výhodné podmínky jako autopůjčovny, na které odkazoval žalobce, neboť požadovaly např. kauci za vozidlo či omezovaly množství kilometrů, které smí nájemce s vozidlem ujet.

5. Po skutkové stránce učinili účastníci nespornými následující skutková tvrzení. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo žalobce. Ke dni této dopravní nehody byla pojistitelem z provozu vozidla, jehož provoz dopravní nehodou způsobil, žalovaná. Žalovaná dosud poskytla žalobci pojistné plnění ve výši 11 858 Kč, tj. částku 847 Kč vč. DPH za 14 dnů pronájmu náhradního vozidla.

6. Provedeným dokazováním, a to kopií velkého technického průkazu vozidla Škoda Rapid, [registrační značka], bylo zjištěno, že vlastníkem tohoto vozidla je žalobce.

7. Z kopie nedatovaného čestného prohlášení žalobce bylo zjištěno, že tento používal vozidlo k zajištění běžných potřeb jako nákupy a dojíždění do zaměstnání.

8. Z protokolu o dopravní nehodě ze dne [datum] soud zjistil základní popis rozsahu poškození vozidla žalobce uvedený účastníky dopravní nehody, který byl rovněž v souladu s tvrzením žalované a údaji uvedenými ve faktuře [číslo] ze dne [datum], vystavené servisem. Z této faktury soud dále zjistil cenu provedených prací, která činila částku 25 184 Kč a podrobný rozsah provedených prací.

9. Z kopie e-mailové komunikace mezi servisem a žalobcem soud zjistil, že žalobce si dne [datum] objednal opravu poškozeného vozidla, a tímto servisem mu bylo sděleno, že s ohledem na vytíženost dílny mají volný termín nejdříve [datum].

10. Z faktury [číslo] vystavené žalobci [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] dne [datum] a protokolu o předání vozidla ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce si od této společnosti pronajal náhradní vozidlo v období od [datum] do [datum], tj. na 22 dnů, a za toto období mu byla vyfakturována částka ve výši 26 000 Kč. Takto pronajaté vozidlo sice nebylo stejného druhu jako poškozené vozidlo, žalobce nicméně po žalované požadoval cenu vozidla stejného druhu (nikoliv zapůjčeného druhu vozidla) a o tomto nebylo mezi účastníky sporu.

11. Z dopisu žalované žalobci ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná se zavázala uhradit žalobci za náhradní vozidlo částku 11 858 Kč s tím, že zbylou částku žalobci neuhradí, neboť oprava vozidla přesáhla dobu považovanou žalovanou za obvyklou, tj. 14 dnů, a rovněž žalovaná neakceptovala denní sazbu za pronájem vozidla nad částku 700 Kč bez DPH, kterou považuje za obvyklou sazbu pro zapůjčení srovnatelného vozidla na trhu.

12. Z rozsudku Městského soud v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. 15 Co 273/2021-168, soud zjistil, že v tam řešeném případě dospěl odvolací soud k závěru, že tam uvedené žalované (pojišťovně) nelze klást k tíži, že servis, jako autorizovaná osoba, při provádění opravy nepostupoval s veškerou péčí a s přihlédnutím ke svým zkušenostem a technologickým postupům si před přistoupením k opravě vozidla nezajistil i náhradní díly, u kterých mohl předpokládat, že i při zachování předepsaných postupů může s vysokou pravděpodobností dojít k jejich poškození a bude nezbytná jejich výměna. Pokud z tohoto důvodu nemohla být oprava dokončena v odpovídajícím termínu, bylo její prodloužení vyvoláno činností servisu a pokud měl poškozený po celou tuto dobu pronajato i náhradní vozidlo, nejednalo se o nutné a účelně vynaložené náklady, které by byla povinna hradit žalovaná z pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla.

13. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, soud zjistil, že v tam řešeném případě dospěl Ústavní soud k závěru, že poškozený má nárok na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla před poškozením a po opravě. Zároveň uvedl, že je věcí obecných soudů, aby našly rovnováhu mezi právem chráněnými zájmy všech účastníků sporu a korigovaly případné excesivní náklady, které by mohly vzniknout v důsledku jednání poškozeného bez souvislosti se škodnou událostí, a tudíž mimo kontrolu škůdce.

14. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 12 C 153/2015, soud zjistil, že tento soud v tam řešeném případě dospěl mimo jiné k závěru, že ohledně výše nájmu neodpovídá realitě běžného života, aby žalobce, který vznik škody nezavinil ani porušením právní povinnosti nezpůsobil, byl nucen po vzniku škody provádět komplikovaná a náročná šetření za účelem zjištění nejnižší ceny náhradního vozidla.

15. Z ceníku vozidla Škoda Rapid autopůjčovny [příjmení] [jméno] [příjmení] v [anonymizováno] kraji soud zjistil, že cena za půjčení náhradního vozidla stejného typu jako poškozené by byla 1 210 Kč vč. DPH za den.

16. Z kopie sjetin webových stránek s podmínkami autopůjčoven [anonymizována čtyři slova], [příjmení] [příjmení], [anonymizována tři slova], [právnická osoba] a [ulice] [anonymizováno] soud zjistil, že všechny tyto autopůjčovny požadují při zapůjčení vozidla kauci, u [anonymizována dvě slova] je rovněž limit na počet ujetých kilometrů denně.

17. Z kalkulace autorizovaných autoservisů [právnická osoba] a [právnická osoba] vyhotovených prostřednictvím programu [anonymizováno] pak plyne, že časová náročnost opravy shodné s opravou poškozeného vozidla by trvala v případě první uvedené společnosti 4,3 normohodiny a v případě druhé společnosti 3,9 normohodiny.

18. Z vyjádření autorizovaného servisu [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova] plyne, že popsaná oprava by z hlediska pracovního postupu trvala cca 6 normohodin, tedy zjednodušeně jeden den práce. S ohledem na technologické postupy udávané výrobcem vozů a lakovacího materiálu lze takovouto opravu provést nejdříve do cca 4 pracovních dnů. V případě plné obsazenosti karosárny a lakovny a po započtení všech možných komplikací může taková oprava trvat i 14 dnů.

19. Z vyjádření servisu [právnická osoba] plyne, že poškozené vozidlo bylo přijato k opravě [datum] a tato oprava byla dokončena [datum] a že se protáhla z důvodu nedostatečného personálního obsazení vlivem epidemické situace viru COVID-19. Z tohoto důvodu nebylo možné dokončit nabrané opravy v daném termínu.

20. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou mj. k úhradě dosud neuhrazené části částky za pronájem náhradního vozidla ve výši 14 142 Kč, a to nejpozději do [datum].

21. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro věc žádné významné skutečnosti, když zejména k provedeným ceníkům předložených autopůjčoven soud dodává, že vyjma výše uvedeného ceníku autopůjčovny [příjmení] [jméno] nebylo možné z těchto zjistit cenu obvyklou v místě a čase, neboť tyto autopůjčovny nebyly z [příjmení] kraje, kde došlo k dopravní nehodě a kde si rovněž nechával žalobce své auto servisovat.

22. Důkaz znaleckým posudkem pak soud zamítl pro nadbytečnost, když jeho vyhotovení jak k otázce obvyklé doby opravy, tak k otázce obvyklé ceny pronájmu srovnatelného vozidla by bylo s ohledem na žalovanou částku nehospodárné a tyto skutečnosti měl soud za dostatečně prokázané ze zpráv autorizovaných servisů a z ceníků relevantních autopůjčoven tak, jak je uvedeno shora.

23. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

24. Žalobce byl dne [datum] jako poškozený účastníkem dopravní nehody. Pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla škůdce této dopravní nehody byla ke dni vzniku této škodní události žalovaná. Žalobce proto u žalované uplatnil pohledávku na náhradu škody vzniklé při dopravní nehodě, včetně náhrady za užívání náhradního vozidla po dobu 22 dnů. V průběhu této doby si žalobce pronajal za účelem vyřizování svých běžných záležitostí náhradní vozidlo za cenu 1 181,80 Kč vč. DPH za den u [právnická osoba] [anonymizováno 7 slov]. Žalovaná odmítla uhradit celou částku za pronájem náhradního vozu. Žalobci uhradila toliko 11 858 Kč, v částce 14 142 Kč úhradu odmítla. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě této částky předžalobní výzvou ze dne ze dne [datum], ta ji však neuhradila.

25. Podle § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

26. Podle § 9 odst. 1 věty první zákona o pojištění odpovědnosti, má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, výše náhrady účelně vynaložených nákladů na vypůjčení či pronájem vozu po dobu opravy vlastního poškozeného vozidla zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Důkazní břemeno o výjimečných okolnostech odůvodňujících v konkrétním případě náhradu v částce vyšší, než odpovídá nákladům na pronájem srovnatelného vozu, nese poškozený.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 25 Cdo 232/2012, rozsah plnění, k němuž je žalovaná povinna podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti, je dán rozsahem způsobené škody. Jak již dříve dovodila judikatura, újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na„ vypůjčení“ osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Jde o náklady na vypůjčení věci, která má nahradit věc v důsledku poškození dočasně nepoužitelnou. Poškozený má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozu (zejména po dobu opravy vlastního motorového vozidla, je-li skutečně opravováno); tato náhrada zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných vozidel v daném místě a čase. Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení náhradního vozu, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na vypůjčení (nájem) náhradní věci, odpovídající věci poškozené. I u srovnatelného náhradního vozidla platí, že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Výši náhrady škody, za níž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny pronájmu obdobných osobních automobilů v daném místě a čase; výše náhrady není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené. Otázka, zda náklady na nájem náhradního vozidla byly nutné a účelné, závisí na posouzení konkrétních okolností případu.

29. Nejvyšší soud rovněž opakovaně judikoval, že rovněž škůdce má být chráněn proti excesivním nákladům, které by v důsledku jednání poškozeného, bez souvislosti se škodnou událostí, a tudíž mimo kontrolu škůdce mohly vzniknout. Případné excesy v jednání poškozeného (např. příliš drahá či neefektivní oprava) mohou být v řízeních o náhradu škody korigovány – je ostatně úkolem obecných soudů nalézt v řízení spravedlivou rovnováhu mezi právem chráněnými zájmy všech účastníků řízení.

30. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná, a to ohledně výše pronájmu vozidla na den, není však důvodná ohledně doby opravy, kterou nadepsaný soud shledal zjevně přesahující standardní dobu opravy poškozené části vozidla.

31. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] došlo ke škodné události, k opravě bylo poškozené vozidlo nicméně předáno z důvodu vytíženosti autoservisu až dne [datum] a bylo zde umístěno 22 dnů. Po tuto dobu si také žalobce zapůjčil náhradní vozidlo, které používal pro zajištění svých běžných záležitostí, o čemž ani nebylo mezi účastníky sporu. Z písemných vyjádření dotázaných autoservisů má dále soud za prokázané, že doba opravy (při započtení samotné práce) se měla pohybovat v řádu několika málo dnů, po započtení doby vyžadované výrobními postupy v době do jednoho týdne. I při zohlednění různých komplikací však nejvýše 14 dnů. Je tak zjevné, že doba, po kterou bylo autoservisem vozidlo žalobce opravováno byla zcela zjevně neúměrná poškození vozidla a soud proto takový pronájem náhradního vozidla shledal v části přesahující 14 dnů jako neúčelný. Částka uhrazená žalobcem za pronájem náhradního vozidla za tuto dobu proto nemůže jít tíži žalované, a to bez ohledu na to, zda toto prodlení při opravě bylo způsobeno nedodržením smluvené doby opravy autoservisem, či žalobcem při sjednávání délky opravy v případě, že autoservisu byly jeho provozní problémy způsobené onemocněním jeho zaměstnanců známy již při sjednávání doby opravy vozidla a žalobce i přes upozornění na možné delší doby opravy nekontaktoval jiný autoservis. Soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

32. Pokud jde o půjčovné za prvních 14 dnů pronájmu náhradního vozidla, v řízení bylo prokázáno, že v [anonymizováno] kraji obvyklá cena půjčovného vozidla typu poškozeného vozidla částku požadovanou žalobcem dokonce převyšovala, žalobcem vynaložená částka za pronájem náhradního vozidla tak byla účelně vynaložená. Jak je již uvedeno výše, k žalovanou předloženým nabídkám autopůjčoven soud nepřihlédl, neboť se ani v jednom z případů nejednalo o nabídku z [příjmení] kraje, která je pro daný případ relevantní. Soud je totiž povinen vycházet z ceny v daném místě obvyklém; nabídky z [obec], [územní celek] či [anonymizováno] přitom za takové nabídky soud nepovažuje. Nadto není povinností žalovaného jako poškozeného, aby v situaci, kdy dojde k poškození jeho vozidla, hledal tu nejlevnější nabídku na trhu, postačí, je-li taková cena alespoň cenou obvyklou. Soud rovněž přihlédl k argumentu žalobce, který v řízení prokázal, že část žalovanou předložených nabídek byla limitována např. počtem ujetých kilometrů či zde byla nutnost složení kauce. Soud proto v této části žalobě žalobce vyhověl (výrok I.).

33. Výrok III. tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že žalobce byl ve sporu úspěšný co do 33 % (po zaokrouhlení) a žalovaná co do 67 % (po zaokrouhlení), náleží žalované náhrada nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 34 % z celkových jí vynaložených nákladů řízení. Té náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.), z tarifní hodnoty ve výši 14 142 Kč za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, odpor spolu s vyjádřením k žalobě z [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a [datum]) ve výši 1 700 Kč za jeden úkon. V souladu s § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s 6 úkonů právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne [datum], když v tomto se toliko vyjádřila k zaslaným zprávám autorizovaných servisů, což mohla učinit i v rámci dokazování na jednání nařízeném dne [datum]. V souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21 % DPH v částce 2 520 Kč, protože právní zástupce žalované je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalované tak činí 14 520 Kč, soud proto přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 937 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru).

Poučení