19 C 251/2022 - 221

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající prostřednictvím [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o odškodnění nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 52 273,83 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 23. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku požadované částky ve výši 136 524,60 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 45 140 Kč k rukám právního zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, která byla u soudu podána dne 20. 6. 2022 ve znění pozdějších doplnění domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s příslušenstvím z důvodu odškodnění nemajetkové újmy. Žalobce byl účastníkem řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále také jen „OS P3“) pod sp.zn. 5 C 4/2018. Vystupoval v něm jako žalobce. Dle žalobce je řízení nepřiměřeně dlouhé, vedené průtahy, přičemž žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma, kterou požaduje žalobou odškodnit. Žalobce uplatnil 22. 12. 2021 písemně u žalovaného nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaný nárok zaregistroval, ale v zákonné lhůtě šesti měsíců nevydal stanovisko a ani neuspokojil nárok žalobce. Žalobce požaduje prodlení žalovaného již od data 23. 2. 2022, z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu šesti měsíců neodpovídá úrovni společnosti (techniky atd.). Žalobce má za to, že přiměřená doba pro předběžné projednání nároku je dva měsíce. Rovněž má za to, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu šesti měsíců je protiústavní, přičemž ponechává na soudu, zda tento zahájí řízení o zrušení části zákona u Ústavního soudu.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala s odůvodněním, že žádost žalobce byla shledána nedůvodnou ohledně peněžitého odškodnění, přiznala žalobci pouze odškodnění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě jakožto odpovídající kompenzační prostředek plně způsobilý reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Specifikovala úkony, které byly provedeny ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 4/2018, s tím, že soudní řízení veo věci trvalo 4 roky a 3 měsíce, celé kompenzační řízení trvalo 4 roky a 9 měsíců. Neshledala, že by v řízení byly výrazné průtahy na straně soudu, zabývala se především otázkou, zda došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 4/2018, s tím, že se žalobci za délku řízení omluvila dopisem ze dne 31. 10. 2022. Soudní řízení proběhlo meritorně na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodl meritorně jednou, soud II. stupně rovněž jednou. Na dvou stupních bylo rozhodováno i o procesních věcech. V řízení nebyly výrazné průtahy na straně soudů, nicméně postup nalézacího soudu byl nekoncentrovaný. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako snížený. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovně-právním, věcem osobního stavu či věcem týkajícím se života nebo zdraví. Nic u uvedeného však nebylo předmětem posuzování. Dodala, že žalobce se účastní velkého množství různých soudních řízení, ať na straně žalobce nebo na straně žalovaného, význam řízení pro žalobce tak nemůže být shodný jako pro osobu, která by se účastnila řízení pouze jednoho. Účast žalobce v mnoha řízeních význam jednotlivého řízení pro jeho osobu výrazně snižuje. Dodala, že v řízení nebyly řádné výrazné průtahy, řízení bylo na rok a půl přerušeno do pravomocného skončení souvisejícího soudního řízení, přičemž žalobce se dokonce odvolal proti následnému usnesení soudu o pokračování v řízení, odvolací soud však usnesení potvrdil. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 12. 2012, sp.zn. 30 Cdo 3076/2012, dle kterého konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není namístě žádným způsobem bagatelizovat. Rovněž v rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp.zn. 30 Cdo 1684/2010, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce přichází v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené majetkové újmě adekvátní. Vzhledem k tomu, že konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, dospěla na základě těchto okolností k závěru, že uvedené konstatování je dostačující formou satisfakce vzniklé nemajetkové újmy bez náhrady v penězích. Žalovaná se žalobci rovněž omluvila za porušení článku 13 Úmluvy, tj. za porušení práva na účinný právní prostředek nápravy před vnitrostátním orgánem.

3. Soud ve věci rozhodl již jednou rozsudkem č.j. 19 C 251/2022-107 ze dne 27. 7. 2023, který byl z důvodu odvolání žalobce usnesením Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 317/2023-154 dne 26. 10. 2023 zrušen a vrácen nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 200 000 Kč dne 22. 12. 2021 za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 5 C 4/2018, že žaloba ve věci byla podána až po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované a že žalovaná dle stanoviska ze dne 31. 10. 2022, kdy žádost žalobce byla shledána nedůvodnou ohledně peněžitého plnění, přiznala žalobci odškodnění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě jakožto odpovídající kompenzační prostředek plně způsobilý reparovat vzniklou újmu, která žalobci vznikla, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví žalované jako dostačující.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z žádosti o zadostiučinění za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. adresované žalované právním zástupcem žalobce ze dne 22. 12. 2021 má soud prokázané, že žalobce se obrátil na žalovanou ve věci nároku na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp.zn. 5 C 4/2018, kdy předmětem řízení bylo kompenzační řízení za nepřiměřenou délku řízení.

7. Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne 22. 12. 2021 má soud prokázané, že žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce o zadostiučinění dnem 21. 12. 2021 (správně 22. 12. 2022).

8. Z písemného sdělení žalovaného – Stanovisko ze dne 31. 10. 2022 má soud prokázané, že žalovaná konstatovala podání žalobce ze dne 21. 12. 2021 (správně 22. 12. 2022). V Stanovisku žalovaná shrnula průběh řízení ve věci vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 4/2018 a konstatovala, že došlo k porušení práva žadatele na přiměřenou délku řízení vedeného před zdejším soudem pod sp.zn. 5 C 4/2018, avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující. Žalovaná se rovněž omluvila za porušení čl. 13 Úmluvy, tj. za porušení práva na účinný právní prostředek nápravy před vnitrostátním orgánem. Žalobce byl poučen, že pokud nesouhlasí s vydaným Stanoviskem žalované, může se žalobce obrátit v souladu s ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. s nárokem s náhradou škody na příslušný soud.

9. Ze spisu OS P3 sp.zn. 5 C 4/2018 soud zjistil:

10. Žaloba byla podána dne 2. 1. 2018 žalobcem proti žalované, kdy předmětem řízení je žaloba o zadostiučinění za nemajetkovou újmu v podobě povinnosti zlikvidovat nebo zajistit likvidaci žalobcových osobních údajů ve všech evidencích Policie ČR a označujících ho za pachatele nebo spojujícího ho s „loupežným přepadením“ – trestným činem loupeže, který byl vyšetřován v roce 1993, ohledně kterého byl pravomocně zproštěn obžaloby, o jejíž zlikvidování bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 a poté rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 27. 8. 2022, a uložit povinnost žalované písemně se žalobci omluvit doporučeným, datovaným a oprávněnou osobou podepsaným dopisem s otiskem úředního razítka ve znění formulovaném v žalobním petitu, uložit povinnost žalované zaplatit žalobci částku 120 000 Kč s příslušenstvím, eventuálně v případě zamítnutí žaloby o peněžitou náhradu a omluvu aby soud konstatoval porušení práv žalobce tak, že došlo k porušení jeho základního práva na ochranu osobnosti a na ochranu osobních údajů (informační sebeurčení) podle čl. 10 odst. 1, 3 LZPS.

11. Dne 14. 3. 2018 požádal soud [Anonymizováno] a [Anonymizováno] o zapůjčení spisu a rozhodnutí sp.zn. PPR-44-1/SŘI-SOU-2022, zapůjčení spisu sp.zn. 10 C 1/98 týkající se likvidace údajů o trestním stíhání žalobce, spis sp.zn. MV-83106-7/P,2017.

12. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 3. 2018 soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že v současné době nelze spis zapůjčit, neboť byl zaslán Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k sp.zn. 11 C 1/2015.

13. Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne 27. 3. 2018 soud zjistil, že [Anonymizováno] sděluje, že žádaný materiál nelze předložit, neboť byl již v roce 2007 skartován.

14. Podáním ze dne 2. 5. 2018 se dostalo žalobci poučení o jeho procesních právech a povinnostech, žalované byla dne 3. 5. 2018 doručena žaloba s možností vyjádření k ní.

15. Dne 6. 8. 2018 učinil zdejší soud dotaz adresovaný [Anonymizováno] na stav řízení sp.zn. S-MHMP 455967/2017/Van.

16. Dne 6 8. 2018 bylo [Anonymizováno] požádáno o zapůjčení spisu a rozhodnutí sp.zn. PPR.-19777-1/ČJ-2017-990115.

17. Dne 6. 8. 2017 soud učinil dotaz adresovaný [Anonymizováno] na stav řízení sp.zn. S-MHMP 455967/2017/Van.

18. Dne 8. 8. 2018 bylo soudu doručeno sdělení [Anonymizováno] týkající se zapůjčení spisu a rozhodnutí č.j. PPR-19777-1/ČJ-2017-990115 týkající se stížnosti žalobce.

19. Dne 21. 8. 2018 bylo soudu doručeno sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5, že žádný spis sp.zn. 10 C 1/2018 nelze zapůjčit, neboť byl zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k jejich sp.zn. 11 C 1/2015.

20. Dne 3. 12. 2018 bylo vyjádření žalované k žalobě přeposláno právnímu zástupci žalobce.

21. Dne 21. 1. 2019 učinil žalobce repliku k vyjádření žalované k podané žalobě.

22. Usnesením č.j. 5 C 4/2018-88 ze dne 11. 2. 2019 bylo řízení ve věci přerušeno do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 10 A 88/2017, neboť v tomto řízení je řešena tatáž situace, pouze s tím rozdílem, že v řízení sp.zn. 10 A 88/2017 se žalobce domáhá deklarace nezákonnosti postupu [Anonymizováno] při silniční kontrole a v řízení vedeném u zdejšího soudu požaduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla týmž postupem [Anonymizováno] způsobena. Řízení bylo přerušeno v souladu s ust. § 109 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

23. Dne 13. 3. 2019, 14. 6. 2019, 13. 9. 2019, 10. 1. 2020, 14. 4. 2020, 14. 7. 2020 byla soudem prováděna kontrola stavu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 10 A 88/2017, pro které bylo řízení ve věci přerušeno.

24. Dne 6. 8. 2020 soud požádal Městský soud v Praze ke sp.zn. 10 A 88/2017 o zaslání pravomocného rozhodnutí ve věci.

25. Dne 12. 8. 2020 zdejšímu soudu bylo k jeho žádosti doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 10 A 88/2017.

26. Usnesením č.j. 5 C 4/2018-117 ze dne 13. 8. 2020 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení přerušeném usnesením zdejšího soudu č.j. 5 C 4/2018-88 ze dne 11. 2. 2019.

27. Dne 31. 8. 2020 bylo soudu doručeno odvolání žalobce proti usnesení o pokračování v řízení.

28. Dne 10. 9. 2020 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o opravném prostředku z důvodu odvolání žalobce.

29. Dne 24. 9. 2020 bylo soudu doručeno usnesení odvolacího soudu ze dne 16. 9. 2020, kterým bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 13. 8. 2020, č.j. 5 C4/2018-117, kterým bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, potvrzeno.

30. Dne 18. 12. 2020 učinil soudce pokyn k vyžádání spisu Městského soudu v Praze sp.zn. 10 A 88/2017.

31. Dne 2. 2. 2021 byl vydán pokyn soudcem k nařízení jednání na den 30. 3. 2021.

32. Ze žádosti zástupce žalobce ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání nařízeného na den 30. 3. 2021 z důvodu kolize nařízeného jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4.

33. Dne 19. 2. 2021 vydal soudce pokyn k přeodročení jednání ze dne 30. 3. 2021 na 8. 4. 2021.

34. Dne 8. 4. 2021 se uskutečnilo první jednání ve věci a jednání bylo odročeno na 13. 5. 2021, neboť soud poučil žalobce v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů.

35. Dne 8. 4. 2021 vydal soud usnesení č.j. 5 C 4/2018-142, kterým vyslovil věcnou nepříslušnost k projednání a rozhodnutí návrhu žalobce zlikvidovat nebo zajistit likvidaci jeho osobních údajů ve všech evidencích (databázích) [Anonymizováno] označujících jej za pachatele nebo spojujících jej s loupežným přepadením – trestným činem loupeže, který byl vyšetřován v roce 1993, ohledně kterého byl pravomocně zproštěn obžaloby, o jejichž zlikvidování bylo pravomocně rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 5 a poté rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 27. 8. 2022. Současně bylo rozhodnuto, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze jako věcně příslušnému.

36. Dne 11. 5. 2021 byla soudu doručena omluva předvolaného svědka z účasti u jednání dne 13. 5. 2021 z důvodu lékařského vyšetření.

37. Dne 12. 5. 2021 soud vydal pokyn k odročení jednání ze dne 13. 5. 2021 na den 22. 7. 2021.

38. Dne 20. 7. 2021 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k postupu policistů.

39. Dne 22. 7. 2021 se ve věci konalo ústní jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek.

40. Dne 20. 8. 2021 učinil soudce žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozhodnutí do 22. 9. 2021 a o její schválení.

41. Dne 20. 9. 2021 učinil soudce pokyn k rozeslání písemného vyhotovení rozsudku.

42. Dne 21. 9. 2021 byl rozsudek odeslán.

43. Dne 4. 10. 2021 bylo soudu doručeno nepodepsané odvolání žalobce proti rozsudku.

44. Dne 5. 10. 2021 bylo soudu doručeno podepsané odvolání žalobce proti rozsudku.

45. Dne 26. 10. 2021 bylo soudem vydáno usnesení, kterým se žalobce vyzývá k zaplacení soudního poplatku z odvolání.

46. Ve spise se nachází úřední záznam ze dne 19. 11. 2021 týkající se sdělení, že poplatek z odvolání žalobcem nebyl uhrazen.

47. Z úředního záznamu ze dne 1. 11. 2021 soud zjistil, že v souladu se změnou č. 8 rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 3 na rok 2021 z důvodu dočasného neobsazení senátu je zastupující soudkyní JUDr. Dáša Vítková.

48. Z úředního záznamu ze dne 16. 12. 2021 má soud prokázané, že v souladu se změnou č. 10 rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 3 na rok 2021 se s účinností od 16. 12. 2021 stává zákonnou soudkyní ve věcech, v nichž byla k 31. 10. 2021 zákonnou soudkyní JUDr. Jarmila Senešiová, Mgr. Nikol Saláková.

49. Z usnesení č.j. 5 C 4/2018-190 ze dne 17. 12. 2021 soud zjistil, že odvolací řízení bylo dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastaveno, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené usnesením soudu č.j. 5 C 4/2018-187.

50. Z podání ze dne 20. 12. 2021 soud zjistil, že žalobce podal odvolání do usnesení, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.

51. Dne 22. 12. 2021 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání nadřízenému soudu, který předmětný spis obdržel dne 6. 1. 2022.

52. Usnesením č.j. 58 Co 8/2022-201 ze dne 10. 1. 2022 bylo usnesení soudu I. stupně č.j. 5 C 4/2018-190 změněno tak, že řízení o odvolání žalobce se nezastavuje.

53. Usnesením č.j. 5 C 4/2018-202 byla žalovaná dne 27. 1. 2022 vyzvána k vyjádření se k odvolání žalobce proti rozsudku.

54. Podáním doručeným soudu dne 2. 2. 2022 žalovaná učinila vyjádření k odvolání žalobce proti rozsudku.

55. Dne 4. 2. 2022 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání Městskému soudu v Praze, který došlou věc zaevidoval dne 8. 2. 2022.

56. Dne 15. 2. 2022 vydal soudce odvolacího soudu pokyn k nařízení jednání ve věci na den 3. 3. 2022.

57. Dne 1. 3. 2022 žalobce prostřednictvím právního zástupce učinil doplnění důvodů odvolání proti rozsudku č.j. 5 C 4/2018-106 ze dne 22. 7. 2021.

58. Dne 3. 3. 2022 se uskutečnilo jednání u odvolacího soudu a ve věci byl vyhlášen rozsudek č.j. 58 Co 46/2022-222, který byl doručen nalézacímu soudu dne 29. 3. 2022.

59. Dne 30. 3. 2022 vydala soudkyně pokyn k rozeslání rozsudku dovolacího soudu.

60. Dne 28. 4. 2022 dal asistent soudce pokyn předložit spis dne 6. 6. 2022 k dokončení postagendy, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání dovolání.

61. Dne 6. 6. 2022 je ve spise založen záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu soudu – dovolání žalobce bez elektronického podpisu.

62. Dne 13. 6. 2022 vydal asistent soudce pokyn k zaslání dovolání žalované současně s přípisem, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení přípisu žalovaná vyjádřila k dovolání žalobce.

63. Podáním ze dne 1. 7. 2022 oznamuje asistent soudce právnímu zástupci žalobce, že 6. 6. 2022 bylo soudu doručeno na elektronickou podatelnu e-mailem podání ze dne 6. 6. 2022, označené jako Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 58 Co 46/2022-222 ze dne 3. 3. 2022, které vzhledem ke skutečnosti, že nebylo elektronicky podepsáno a doplněno ve lhůtě tří dnů v souladu s ust. § 42 o. s. ř., nebude soudem k němu přihlíženo.

64. Dne 14. 7. 2022 provedl asistent soudce závěrečný referát ve věci a požádal o založení spisu do spisovny.

65. Podáním ze dne 14. 8. 2023 právní zástupce žalobce sděluje soudu, že dovolání ze dne 6. 6. 2022 bylo podáno prostřednictvím e-mailu a dne 7. 6. 2023 bylo doplněno prostřednictvím datové zprávy zaslané do datové schránky soudu. Součástí tohoto sdělení je detail zprávy ze dne 7. 6. 2022 prokazující doručení dovolání v tento den v 8:30:33 hodin.

66. Podáním ze dne 17. 8. 2023 sděluje asistent soudce právnímu zástupci žalobce, že k postoupení věci na dovolací soud nedošlo, neboť dovolání nebylo elektronicky podepsáno v souladu s ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb,, o elektronickém podpisu, a soud k podání nepřihlížel, což bylo oznámeno přípisem ze dne 1. 7. 2022.

67. Z usnesení č.j. 5 C 4/2018-250 ze dne 7. 9. 2023 má soud prokázané, že dovolání žalobce doručené soudu dne 14. 8. 2023, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, č.j. 58 Co 46/2022-222, bylo odmítnuto. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 7. 9. 2023.

68. Z podání žalobce ze dne 7. 9. 2023 má soud prokázané, že podal blanketní odvolání proti usnesení o odmítnutí dovolání žalobce. Odvolání žalobce bylo doplněno podáním ze dne 8. 9. 2023.

69. Z úředního záznamu ze dne 15. 9. 2023, pořízeného asistentem soudce, má soud prokázané, že po konzultaci se správkyní aplikace a kontrole v systému ISAS bylo zjištěno, že žalobce podal dne 7. 6. 2022 dovolání, které však nebylo fyzicky založeno do spisu. V tento den byl rovněž vydán pokyn asistenta soudce dovolání společně s dodejkou ze dne 7. 6. 2022 zažurnalizovat do spisu.

70. Z odvolání ze dne 22. 9. 2023 proti usnesení asistenta soudce č.j. 5 C 4/2018-250 ze dne 7. 9. 2023 má soud prokázané, že ho žalobce učinil prostřednictvím e-mailu bez elektronického podpisu. Toto podání bylo doplněno žalobcem dne 23. 9. 2023 prostřednictvím datové schránky.

71. Z usnesení č.j. 5 C 4/2018-274 ze dne 26. 9. 2023 soud zjistil, že zákonná soudkyně změnila usnesení asistenta soudce ze dne 7. 9. 2023, č.j. 5 C 4/2018-250, tak, že se dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, č.j. 58 Co 46/2022-222, neodmítá.

72. Usnesením č.j. 5 C 4/2018-275 ze dne 26. 9. 2023 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání dle položky 23, bodu 1, písm. d/ Sazebníku soudních poplatků ve výši 14 000 Kč.

73. Ze záznamu o složení ze dne 2. 10. 20234 soud zjistil, že žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 7 000 Kč.

74. Z úředního záznamu ze dne 18. 10. 2023 soud zjistil, že usnesením ze dne 26. 9. 2023, č.j. 5 C 4/2018-275, soud nesprávně vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč, když dovolatel zaplatil soudní poplatek dne 29. 9. 2023 za dovolání ve výši 7 000 Kč, neboť učinil předmětem dovolání částku 100 000 Kč s příslušenstvím.

75. Dne 18. 10. 2023 vydala zákonná soudkyně pokyn k předložení spisu Nejvyššímu soudu ČR s předkládací zprávou.

76. Usnesením Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 3322/2023-283 ze dne 26. 3. 2024, které bylo nalézacímu soudu doručeno dne 2. 4. 2024, soud zjistil, že dovolání žalobce bylo odmítnuto. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 3. 2024.

77. Dne 4. 4. 2024 byl spis předložen asistentovi soudce, který spis poplatkově a spisově prověřil, učinil závěrečný referát a vydal pokyn k založení spisu.

78. Dle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

79. Dle ust. § 5 písm. b/ cit. zák. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

80. Dle ust. § 6 odst. 1 cit. zák. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“).

81. Dle ust. § 13 odst. 1 cit. zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

82. Dle ust. § 14 odst. 1 cit. zák. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

83. Dle ust. § 14 odst. 3 cit. zák. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

84. Dle § 15 odst. 2 cit. zák. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

85. Dle ust. § 31a odst. 1 cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

86. Dle ust. § 31a odst. 2 cit. zák. zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samostatné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

87. Dle ust. § 31a odst. 3 cit. zák. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci v jeho řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného.

88. Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, k výkladu ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě: „Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.“ … „Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 a písm. b/ až e/ zákona.“ … „Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (bod 10 Stanoviska).“ … „Evropský soud vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, a žádné důkazy v tomto odhledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella, odst. 93, nebo Kmec, J.) k výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (Právní zpravodaj, srpen 2006, s. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy namístě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ Uvedené neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu – jako předpoklad jeho nároku vzniklého mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2009). Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou coby rozhodné skutečnosti obtížně prokazatelné. I proto by bylo nadbytečným zjišťovat ji prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 o. s. ř. Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Byla-li by újma spojována s jiným následkem, uplatní se plně procesní povinnosti a břemena včetně důkazního. Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu. … „Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona.“ … „Ministerstvo spravedlnosti při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vychází z částky 15 000 Kč za rok řízení.“ … „Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, za niž při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 až 20 000 Kč (cca 600 000 až 800 000 €) za 1 rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 €) za 1 měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možné považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první 2 roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše, tedy 15 000 až 20 000 Kč za první 2 roky řízení dohromady (za 1 rok pak 7 500 – 10 000 Kč).“ … „Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za 1 rok řízení (modifikované za prvé 2 roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písm. b/ až e/ § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit.“ 89. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 3. 2011, sp.zn. 30 Cdo 2742/2019: „Pro posouzení toho, zda v konkrétním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 OdpŠk, je nejprve třeba vymezit celkovou dobu řízení, tedy jeho počátek a jeho konec (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2009). Následně je nutno zhodnotit, zda tato celková délka řízení byla nepřiměřená, a to při zohlednění kritérií příkladmo vypočtených v § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ OdpŠk. Je-li doba řízení shledána nepřiměřenou, pak je třeba uvážit, zda tím byla způsobena újma nemajetkové povahy, a v případě, že ano, v jaké formě, eventuálně v jaké výši bude poskytnuto přiměřené zadostiučinění.“ 90. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2009: „I při posuzování délky řízení se totiž použijí kritéria vyplývající z § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona č. 82/1998 Sb. ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30 Cdo 35/2012). K nesprávnému úřednímu postupu totiž nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti (skutková, procesní, hmotněprávní a počet instancí jako samostatný důvod), a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně překračující podíl poškozeného na celkové délce projednání věci (srov. např. usnesení NS ČR sp.zn. 30 Cdo 1355/2012 nebo sp.zn. 30 Cdo 1027/2015).“ … „Jde-li o kritérium postupu orgánu veřejné moci, ten je kvalifikován jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase při zachování zákonem předepsaném procesním postupu nebo jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení).“ 91. Na základě provedeného dokazování soud posuzoval oprávněnost nároku žalobce podle shora uvedené právní úpravy a související judikatury a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný částečně. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce uplatnil u žalované nárok ve smyslu ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. a že ve lhůtě 6 měsíců ode dne uplatnění nároku žalovaná nárok žalobce plně neuspokojila a teprve po uplynutí šestiměsíční lhůty ve svém Stanovisku ze dne 31. 10. 2022 vyjádřila žalobci omluvu za zpoždění s vyřízením žádosti způsobené enormním množstvím vyřizované agendy z důvodu vysokého nápadu na Ministerstvo spravedlnosti ČR, proto byl žalobce oprávněn domáhat se dle ust. § 15 cit. zák. náhrady škody u soudu. Soud dospěl k závěru, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 5 C 4/2018 netrvalo extrémně dlouhou dobu, jak bude níže podrobněji rozvedeno, přičemž žalovaná uvedla, že v řízení nebyly výrazné průtahy na straně soudu, nicméně postup nalézacího soudu byl nekoncentrovaný. Soud určil počátek doby řízení ve vztahu k žalované ke dni 3. 5. 2018, tj. k okamžiku, kdy byla žalované doručena žaloba, neboť od uvedeného dne vznikla na straně žalobce nejistota ve vztahu k výsledku řízení, konec řízení tak soud určil na den 26. 3. 2024, tj. den, kdy rozhodnutí ve věci nabylo právní moci. Celková doba řízení tak trvala 4 roky, 11 měsíců a 23 dnů. K závěru délce posuzovaného řízení soud dospěl po posouzení kritérií vymezených v § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb.

92. Soud má za to, že v daném případě se jednalo o procesně, skutkově a právně složitou věc (§ 31a odst. 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.). Procesní složitost věci vychází ze skutečnosti, že soud probíhal ve třech stupních, soud rozhodoval o přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 10 A 88/2017, kdy dne 11. 2. 2019 rozhodl usnesením o přerušení řízení, které nabylo právní moci 28. 2. 2019, a následně po 1 roce a 6 měsících bylo vydáno dne 13. 8. 2020 usnesení o pokračování řízení, které nabylo právní moci 25. 9. 2020. Současně u jednání soudu dne 8. 4. 2021 bylo vyhlášeno usnesení, dle kterého soud vyslovil věcnou nepříslušnost k projednání a rozhodnutí o návrhu žalobce, aby soud uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zlikvidovat nebo zajistit likvidaci jeho osobních údajů ve věcech v databázi [Anonymizováno], kdy toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 4. 2021. Nelze přehlédnout skutečnost, že sám žalobce proti usnesení o pokračování v řízení č.j. 5 C 4/2018-117 ze dne 13. 8. 2018 podal odvolání a odvolací soud usnesením č.j. 58 Co 308/2020-124 ze dne 16. 9. 2020 usnesení soudu I. stupně o pokračování v řízení potvrdil. Sám žalobce požádal dne 10. 2. 2021 o odročení jednání z důvodu kolize jednání, kdy jednání bylo soudem odročeno na 8. 4. 2021, následně musel soud z důvodu omluvy svědka z účasti na nařízeném jednání dne 13. 5. 2021 (svědka navrhl žalobce) odročit jednání na 22. 7. 2021, kdy se ve věci konalo ústní jednání, přičemž byl vyhlášen rozsudek. K jistému pochybení soudu došlo, když soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku a následně vydal usnesení, kterým bylo odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem zastaveno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě, kterého odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že řízení o odvolání žalobce ze dne 4. 10. 2021 se nezastavuje. O odvolání žalobce odvolací soud rozhodl na jednání dne 3. 3. 2022. Je třeba připomenout, že žalobce podával a činil procesní úkony ve věci často bez ověřeného elektronického podpisu, který následně sanoval doručením procesního úkonu s ověřeným elektronickým podpisem. Tak tomu bylo, i když žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu č.j. 58 Co 46/2022-222 ze dne 3. 3. 2022 dovolání dne 6. 6. 2022, které bylo předloženo k vyřízení asistentovi soudce. Jednalo se o procesní úkon učiněný žalobcem na elektronickou podatelnu e-mailem bez elektronického podpisu a takto byl založen i do spisu. Vzhledem k tomu, že do spisu nebylo založeno ve lhůtě tří dnů v souladu s ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. ve spojením s ust. § 11 odst. 1 zákona č. 227/2002 Sb. podání žalobce s elektronickým podpisem nebo předložením jeho originálu, žalobci bylo dne 1. 7. 2022 soudem sděleno, že k podání se dle ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. nepřihlíží, a spis byl založen do spisovny soudu dne 14. 7. 2022. Následně dne 14. 8. 2023, tedy po uplynutí 14 měsíců (!!) od podání dovolání ze dne 6. 6. 2022, žalobce sdělil, že dovolání ze dne 6. 6. 2022 bylo soudu založeno i se zaručeným elektronickým podpisem dne 7. 6. 2022. Soud následně vydal usnesení č.j. 5 C 4/2018-250 ze dne 7. 9. 2023, kterým dovolání žalobce doručené soudu dne 14. 8. 2023 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, č.j. 58 Co 46/2022-222, odmítl. Z důvodu odvolání žalobce proti usnesení o odmítnutí dovolání, ve kterém konstatoval, že 7. 6. 2022 podal dovolání do datové schránky soudu, správce aplikace následně kontrolou zjistil, že žalobce skutečně dne 7. 6. 2022 podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu správným způsobem, tedy se zaručeným elektronickým podpisem. Soud následně vydal dne 26. 9. 2023 usnesením č.j. 5 C 4/2018-274, kterým usnesení ze dne 7. 9. 2023, č.j. 5 C 4/2018-250, změnil tak, že dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu ze dne 3. 3. 2022, č.j. 58 Co 46/2022-222, se neodmítá, a po procesních úkonech byl spis předložen k rozhodnutí Nejvyššímu soudu o dovolání dne 18. 10. 2023. Nejvyšší soud dovolání žalobce usnesením č.j. 30 Cdo 3322/2023-283 ze dne 26. 3. 2024 (právní moc 26. 3. 2024) odmítl. Zde soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že došlo k pochybení na straně soudu, nicméně toto pochybení je vyváženo i jednáním žalobce, který při vědomí, že učinil ve správné formě dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, č.j. 58 Co 46/2022-222, učinil dotaz na průběh dovolacího řízení až po uplynutí 14 měsíců. Soud pak jednání žalobce považuje za při nejmenším spekulativní se snahou dosáhnout příznivějšího zadostiučinění za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení i s ohledem na datum podání žaloby v této věci, tj. dne 20. 6. 2022, kdy nebylo do tohoto data skončeno řízení ve věci sp.zn. 5 C 4/2018. Soud se pak se všemi jednotlivými souvisejícími procesními návrhy byl povinen vypořádat.

93. Věc však byla složitá i skutkově, muselo být provedeno četné množství listinných důkazů, proběhla jednání u nalézacího, odvolacího a dovolacího soudu, byl proveden výslech svědka.

94. Soud považuje věc i za právně složitou, spočívající v řízení o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkon veřejné moci státem, kdy tento nárok je posuzován jako právně složitý. Věc rozhodoval soud I. stupně, odvolací soud a Nejvyšší soud ČR.

95. Co se týče postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.), však dospěl soud k závěru, že ve věci došlo ke třem průtahům, a to, když po doručení spisu dovolacím soudem dne 24. 9. 2020 (č.l. 124) bylo další jednání dne 2. 2. 2021 na den 30. 3. 2021. Další průtah vznikl, když soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání dne 26. 10. 2021 (č.l. 187), následně usnesením ze dne 17. 12. 2021 (č.l. 190) řízení ve věci zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, věc byla předložena z důvodu odvolání žalobce proti tomuto usnesení dne 22. 12. 2021 Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 10. 1. 2022 (č.l. 201) usnesení soudu I. stupně změnil tak, že řízení o odvolání žalobce se nezastavuje. Další významnější průtah byl ve věci v souvislosti s podáním dovolání, o kterém bylo pojednáno výše.

96. Význam předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.) byl v daném případě dle názoru soudu významně snížen, pročež doba posuzovaného řízení nemohla jeho psychickou sféru nikterak zásadně negativně zasáhnout, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce iniciuje velké množství obdobných soudních řízení, v nichž požaduje po žalované odškodnění nemateriální újmy za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci. Je tedy zřejmé, že pro žalobce je účast v těchto soudních řízeních běžnou až rutinní záležitostí a účast žalobce v jednom z mnoha soudních řízení tak nelze vnímat jako mimořádný zážitek negativního významu, který by měl stresující dopad na jeho osobní život, jako je tomu například u osob, které jsou účastníky soudního řízení ojediněle a takové řízení proto pro ně více či méně je úzkostným zážitkem, není-li skončeno v přiměřené lhůtě (srov. usnesení NS ČR ze dne 16. 4. 2014, sp.zn. 30 Cdo 3725/2013, ze dne 19. 2. 2014, sp.zn. 30 Cdo 3916/2013, ze dne 30. 9. 2014, sp.zn. 30 Cdo 1098/2014, ze dne 19. 11. 2014, a přiměřeně i rozhodnutí ESLP o nepřijatelnosti stížností ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. 9. 2011, č. stížnosti 733210, 42666/10 a 61523/10). Na základě posouzení shora uvedených kritérií soud hodnotí celkovou délku řízení jako dlouhou ve smyslu ust. § 31a odst. 3 písm. a/ cit. Zák. kdy, jak již bylo výše uvedeno, soud stanovil ve vztahu k žalobci počátek řízení na den 3. 5. 2018, k okamžiku, kdy byla žalovanému doručena žaloba, neboť od uvedeného dne vznikla na straně žalobce nejistota ve vztahu k výsledku řízení, konec řízení pak soud určil na den 26. 3. 2024, kdy celková doba řízení tak trvala 4 roky, 11 měsíců a 23 dnů. Postup Obvodního soudu pro Prahu 3 byl převážně plynulý, soud je nicméně toho názoru, že bez shora uvedených průtahů by mohlo uvedené řízení být skončeno přibližně o 10 až 12 měsíců dříve. Soud má tedy za to, že ve věci došlo v určitých jeho fázích k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť některé úkony nebyly učiněny v přiměřené lhůtě a v důsledku této skutečnosti pak byla žalobci způsobena újma nemajetkové povahy (§ 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) spočívající v nejistotě ve vztahu k výsledku řízení, proto žalobci vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění ve smyslu ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Současně soud dospěl k závěru, že vzhledem k délce řízení se nejeví jako dostačující samotné konstatování porušení práva (§ 31a odst. 2 cit. zák.).

97. Při stanovení výše zadostiučinění ve smyslu ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. soud vyšel ze základní částky stanovené ve Stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, které od okamžiku svého vydání nedoznalo změny, a proto soud neshledává důvod základní částku 15 000 Kč za rok trvání řízení navyšovat a shledává ji zcela odpovídající. Uvedenou částkou soud v souladu s uvedeným stanoviskem ponížil za první 2 roky trvání řízení na polovinu. Za první 2 roky řízení tak bez korekce uvedené níže vznikl žalobci nárok na částku v celkové výši 15 000 Kč (do 3. 5. 2020), další pak ve výši 15 000 Kč (do 3. 5. 2021), 15 000 Kč (do 3. 5. 2022), 15 000 Kč (do 3. 5. 2023), 13 750 Kč (do 3. 3. 2024), tj. 11 měsíců x 1 250 Kč, a 926,90 Kč (od 4. 3. do 26. 3. 2024, tj. 23 dnů x 40,30 Kč). Základní částka tak tvoří částku 74 676,90 Kč. Jak již bylo uvedeno výše v této věci nejde nikterak o extrémní délku řízení, jež by opodstatňovala přiznání vyšší částky základní zadostučinění.

98. Uvedenou částku však soud naopak dále korigoval níže popsaným způsobem. Jak již bylo popsáno, věc soud posoudil jako procesně, skutkově a právně složitou (§ 31a odst. 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.). S ohledem na tuto skutečnost soud základní částku snížil o 20 %. Důvody nepřiměřené délky řízení (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona č. 82/1998 Sb.) byly dány i jednáním žalobce, který nesplnil svou poplatkovou povinnost v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb. s podáním dovolání dne 7. 6. 2022 a učinil tak až po výzvě soudu ze dne 26. 9. 2023, a dále jednáním žalobce, který po uplynutí 14 měsíců, tj. dne 14. 8. 2023, od podání dovolání dne 7. 6. 2022 učinil dotaz na stav dovolacího řízení. Soud v daném případě snížil základní částku pouze o 10 %, když k délce řízení tak přispěl i postup orgánů veřejné moci v důsledku pochybení v souvislosti se záznamovým systémem a učiněného procesního úkonu dovolání ze strany žalobce (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.). Význam předmětu řízení pro žalobce soud v souladu s ust. § 31a odst. 3 písm. e/ hodnotil výše.

99. Vzhledem ke skutečnosti, že základní částka činila 74 676,90 Kč, činí celková výše přiměřeného zadostiučinění žalobce snížená o 20 % (14 935,38 Kč) částku 59 741,52 Kč a při snížení o 10 % (částka 7 467,69 Kč) částku 52 273,83 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 52 273,83 Kč i s ohledem na skutečnost, že je nezbytné zohlednit také to, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, přičemž v této věci nejde o nikterak extrémní délku řízení, jež by opodstatňovala přiznání vyšší částky základního zadostiučinění. Proto byla žaloba v části o zaplacení částky 147 726,17 Kč s příslušenstvím zamítnuta.

100. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím ke Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 (bod 10. stanoviska), podle kterého poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Žalovaná obdržela žádost žalobce dne 22. 12. 2021, žalobci tak bylo přiznáno příslušenství pohledávky ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění učinil, tedy dne 23. 6. 2022.

101. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 2. 2015, sp.zn. 30 Cdo 3223/2013, podle kterého výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdci uhradit mu nemateriální újmu nebo poskytnout mu morální satisfakci, popřípadě dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobné jako plný úspěch, byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo výše. Žalobce má tak právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč dne 10. 10. 2022, nákladů zastoupení žalobce advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 9 odst. 4 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z 10 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a. t. (příprava a převzetí věci, podání žaloby, odvolání ze dne 21. 6. 2022, dovolání ze dne 11. 8. 2022, účast u jednání dne 27. 2. 2023, 9. 4. 2024, vyjádření ve věci ze dne 20. 2. 2023, 3. 5. 2023, 5. 9. 2023 a 8. 12. 2023– celkem 31 000 Kč) včetně 10 paušálních náhrad po 300 Kč, tj. 3 000 Kč, dle ust. § 13 odst. 4 a. t., DPH ve výši 21 %, tj. 7 140 Kč dle ust. § 137 o. s. ř., celkové náklady řízení žalobce tak činí částku 45 140 Kč. Soud žalobci nepřiznal 1 úkon právní služby včetně paušální náhrady za úkon ze dne 27. 7. 2023 za blanketní odvolání žalobce.

Poučení