19 C 258/2020 - 275

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Hradilové a přísedících Bc. Hany Králové a Dany Demlové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 240 478 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 178 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 178 704 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 279 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 279 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 816 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 816 Kč od 15. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 679 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 679 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 20 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit státu České republice na nákladech řízení 42 740 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2020 se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení částky 178 704 Kč z titulu odstupného s odkazem na ustanovení § 67 odst. 2 zákoníku práce a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 20. 11. 2018 do 19. 5. 2019 ve výši 27 279 Kč. Svůj žalobní nárok ve vztahu k náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně rozšířila pro další období od 20. 5. 2019 do 31. 8. 2019 v částce 15 816 Kč podáním doručeným soudu dne 21. 3. 2022, a dalším podáním doručeným soudu dne 6. 9. 2022 pro období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 v částce 18 679 Kč.

2. Rozšíření žaloby soud připustil usnesením ze dne 24. 1. 2024 č. j. 19 C 258/2020-270.

3. Žalobkyně tvrdí, že pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 3. 2015 na pozici [Anonymizováno]. Dne 28. 11. 2017 utrpěla pracovní úraz, který si vyžádal léčbu do 30. 6. 2018, kdy skončila její pracovní neschopnost. Poté opětovně vykonávala pro žalovanou sjednanou práci. Po vyšetření lékařem ke dni 10. 7. 2018 bylo shledáno, že dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost ke sjednané práci, tedy [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž z lékařské zprávy vyplývalo, že zdravotní omezení je následkem pracovního úrazu ze dne 28. 11. 2017. Žalované bylo dne 23. 7. 2018 žalobkyni nabídnuto pracovní místo v kanceláři firmy, které žalobkyně odmítla z psychických důvodů. Nadále proto pracovala na úseku výroby, ovšem bez manipulace s těžkými břemeny. Dne 27. 8. 2018 navrhla žalobkyně žalované ukončit pracovní smlouvu dohodou. Tuto dohodu však žalovaná odmítla s tím, že žalobkyně má možnost přejít na místo v administrativě. Žalobkyně proto následně řešila situaci výpovědí z pracovního poměru. Žalobkyně tvrdí, že k ukončení pracovního poměru došlo pro důvody uvedené v § 52 písm. d) zákoníku práce, proto jí vznikl nárok na odstupné v rozsahu 12ti násobku průměrného platu, tedy částky 208 704 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla částku 30 000 Kč, kterou obdržela od žalované při skončení pracovního poměru a proto požaduje částku 178 704 Kč s úrokem z prodlení od 16. 11. 2018 do zaplacení. Po skončení pracovního poměru byla vedena na úřadu práce. Od 20. 11. 2018 do 31. 12. 2019, kdy byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání jí proto vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tedy škoda v souvislosti s pracovním úrazem, pro který nemohla být již zaměstnána a pobírat sjednanou hodinovou mzdu ve výši 100 Kč hrubého. Vzhledem ke splatnosti výplaty, resp. náhrady za ztráty na výdělku, vždy k 15. dni následujícího kalendářního měsíce, dále požaduje úrok z prodlení z částky 27 279 Kč (období od 20. 11. 2018 do 19. 5. 1019) od 16. 6. 2019 do zaplacení, z částky 15 816 Kč (období od 20. 5. 2019 do 31. 8. 2019) od 16. 9. 2019 do zaplacení a z částky 18 679 Kč (období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019) od 16. 1. 2020 do zaplacení.

4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 30. 8. 2021 pod č. j. 19 C 258/2020-119, jímž nároky žalobkyně zamítl. K odvolání žalobkyně ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně zpět. Odvolací soud mimo jiné zdůraznil, že je nutné akceptovat důkazní návrh žalované a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví zjistit, zda žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce v [Anonymizováno] a zda její dlouhodobá nezpůsobilost k výkonu této práce je zapříčiněna následky pracovního úrazu ze dne 28. 11. 2017 nebo jiným zdravotním důvodem.

5. Po zrušení předcházejícího rozhodnutí žalobkyně na podané žalobě v rozsahu rozšířeného návrhu v celém rozsahu setrvala.

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zdůraznila, že činí nesporným, že dne 28. 11. 2017 došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně, pro který byla následně v pracovní neschopnosti do 30. 6. 2018. Po návratu do pracovního procesu s účinností od 1. 7. 2018 bylo mezi stranami dohodnuto, že žalobkyně bude pracovat na plný pracovní úvazek 40 hodin týdně na pozici [Anonymizováno]. Žalobkyně tvrdila žalované, že je zdravotně v pořádku a nemá žádné pracovní omezení. S novým dodatkem byl žalobkyni předán mzdový výměr s hrubou hodinovou mzdou ve výši 100 Kč. Dne 11. 7. 2018 žalobkyně předložila žalované posudek lékařky s tím, že dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výrobě [Anonymizováno]. Tento lékařský posudek žalovaná rozporuje, má ho za nesprávný a vadný. Přesto žalovaná nabídla žalobkyni 23. 7. 2018 méně fyzicky náročnou práci, a to práci v administrativě. Pobírala by shodnou mzdu 100 Kč za hodinu. Žalobkyně však převedení na jinou práci odmítla a dne 29. 8. 2018 doručila žalobkyně žalované výpověď z pracovního poměru, a to z osobních důvodů. V souvislosti s ukončením pracovního poměru žalovaná předala žalobkyni částku 30 000 Kč za práci ve společnosti. Nad rámec toho žalovaná poskytla žalobkyni ještě bezúročnou zápůjčku na základě smlouvy ze dne 14. 11. 2017 ve výši 21 000 Kč, kterou již po žalobkyni nepožadovala vrátit. Žalovaná považuje nárok na odstupné za nedůvodný, když žalobkyně měla možnost jiného výkonu práce u žalované jako zaměstnavatele. Ze stejných důvodů nevznikl žalobkyni ani nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, když sama žalobkyně podala výpověď z pracovního poměru z osobních důvodů a její pracovní poměr proto skončil dne 31. 10. 2018. V tomto směru žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že důvodem pro podání výpovědi nebyl zdravotní stav žalobkyně, ale skutečnost, že si zakoupila rodinný dům v [Anonymizováno] a vznikl jí problém s každodenním dojížděním do zaměstnání u žalované. Žalobkyni byla nabídnuta vhodná práce poté, kdy již ze zdravotních důvodů nemohla vykonávat původně sjednané pracovní místo. Nevznikla jí proto žádná škoda, resp. nárok na náhradu za ztrátu na výdělku. Ve vztahu k rozšíření žaloby za období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 nadto vznáší námitku promlčení, když nárok byl uplatněn pozdě. Žalobkyně věděla o tomto nároku a vůči komu tento nárok může vnést, uplatnila jej však až po marném uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Ze všech těchto důvodů proto žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

7. Žalobkyně potvrdila, že práci administrativního pracovníka jí žalovaná nabídla v průběhu let vícekrát, věděla, co tato práce obnáší. Měla z této práce obavy, že ji psychicky nezvládne. Léčí se pro deprese. Fyzicky by práci administrativního pracovníka byla schopna zvládnout.

8. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 3. 2015 se sjednaným druhem práce [Anonymizováno] [Anonymizováno] výkonu práce [adresa]. Pracovní smlouva byla původně uzavřena na 40 hodin týdně na dobu neurčitou. Změnou pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2015 byla s účinností od 1. 7. 2015 pracovní doba změněna na 30 hodin týdně. Hrubá hodinová mzda žalobkyně činila od 1. 1. 2017 částku 66 Kč a od 1. 1. 2018 73,20 Kč na základě mzdového výměru ze dne 16. 11. 2017. Dohodou o změně pracovní smlouvy č. [hodnota] ze dne 17. 10. 2017 došlo opět k úpravě pracovní doby žalobkyně u žalované, a to od 1. 11. 2017 na 25 hodin týdně. Konečně dodatkem č. [hodnota] ze dne 14. 6. 2018 byla pracovní doba žalobkyně nově rozšířena na 40 hodin týdně s účinností od 1. 7. 2018. Žalobkyně obdržela nový mzdový výměr s účinností od 1. 7. 2018 s hrubou hodinovou mzdou ve výši 100 Kč. Výplatní termín byl stanoven k 15. dni následujícího kalendářního měsíce (čl. II.a) smlouvy).

9. Dne 14. 11. 2017 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce a poskytnutí bezúročné částky 21 000 Kč se splatností 31. 12. 2018.

10. Ze záznamu o úrazu bylo zjištěno, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz dne 28. 11. 2017, a to zlomeninu pažní kosti. Z posudku o zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu práce ze dne 10. 7. 2018 vydaného [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa], vyplývá, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce v jednosměnném provozu v kategorii 2 s rizikovým faktorem pracovní poloha. Shodný závěr vyplývá z potvrzení o zdravotní způsobilosti k práci vystaveném [Anonymizováno] pojišťovnou dne 11. 7. 2018, v němž je uvedeno, že u žalobkyně v důsledku pracovního úrazu ze dne 28. 11. 2017 přetrvává funkční omezení v manipulaci s těžkými břemeny, je neschopna vykonávat činnosti vyžadující práci paže nad horizontálem.

11. Z protokolu o projednání převedení na jinou práci bylo zjištěno, že byla žalobkyni nabídnuta nová pracovní pozice, a to administrativní pracovník dne 23. 7. 2018. Žalobkyně sama stvrzuje na této listině, že převedení odmítá a není k tomuto datu převedena ani bez souhlasu. Pracovní náplň pracovníka administrativy zahrnuje třídění a zakládání objednávek, archivaci objednávek, cenových nabídek, zápisů z porad, péči o návštěvy, vychystávání propagačních materiálů a vzorníků pro stávající a nové zákazníky, psaní a rozesílání hromadných mailů.

12. Žalobkyně navrhla ukončení pracovního poměru dohodou, která není podepsána žalovanou stranou.

13. Žalobkyně dala výpověď z pracovního poměru žalované dne 29. 8. 2018 s odkazem na ustanovení § 50 odst. 3 zákoníku práce s uvedením z osobních důvodů.

14. Výstupní prohlídka byla provedena dne 10. 9. 2018. Dle potvrzení o zaměstnání byla žalobkyně zaměstnána u žalované od 20. 3. 2015 do 31. 10. 2018. 15. [Anonymizováno] pojišťovna sdělila žalobkyni dne 3. 5. 2019, že neuznává nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s tím, že léčba následků pracovního úrazu trvala od 28. 11. 2017 do 30. 6. 2018. Potvrzuje, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě způsobilost k výkonu původní profese [Anonymizováno] [Anonymizováno], ale bylo jí nabídnuto jiné pracovní místo administrativního pracovníka, které odmítla. Za situace, kdy v této nové pozici by měla stejnou mzdu, jako na původní profesi, nedošlo k poklesu mzdy. Žalobkyně, pokud následně rozvázala pracovní poměr z osobních důvodů, nemá nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

16. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě svého nároku předžalobní výzvou dne 21. 10. 2020.

17. Ze znaleckého posudku č. 51/5/2022 zpracovaného ke dni 26. 8. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni mimořádné zdravotní prohlídky dne 10. 7. 2018 dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci dělnice v [Anonymizováno] ve firmě žalované. Důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k práci jsou následky pracovního úrazu ze dne 28. 11. 2017. Dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti k práci v kompletaci [Anonymizováno] je primárně způsobeno následky pracovního úrazu. Další zdravotní důvody či obecná onemocnění žalobkyně nehrají zásadní roli. Jiné obecné onemocnění žalobkyně mělo být posouzeno jako možná kontraindikace k práci při vstupní prohlídce na administrativní pozici ve firmě žalované.

18. K otázce případné kontraindikace obecného onemocnění ve vztahu k nabídnutému jinému pracovnímu místu administrativního pracovníka soud nechal vypracovat další znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví [podezřelý výraz], znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], která ve svém znaleckém posudku č. 1175/2023 ze dne 31. 5. 2023 uvedla, že v obecné rovině lze konstatovat, že nemocný trpící [Anonymizováno] trpí žalobkyně, může pracovat v administrativě. Tato porucha sama o sobě neznemožňuje pracovní zařazení nemocného v administrativě. K vyjádření, zda sama žalobkyně mohla pracovní místo administrativního pracovníka k datu 23. 7. 2018 vykonávat, by bylo potřeba [podezřelý výraz] vyšetření v dané době. [podezřelý výraz] a případně [Anonymizováno] vyšetření by bylo cíleně zaměřeno na možnosti a schopnosti posuzované danou práci vykonávat. Také pracovní pokus by mohl dopomoci ke zhodnocení, když ze zpráv ambulantního [podezřelý výraz] v daném období, tj. duben až červenec 2018, neplyne přímo, že by žalobkyně nebyla schopna zařazení jako administrativní pracovník.

19. S ohledem na shora uvedené doplnila znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], znalecký posudek ke dni 12. 6. 2023 s tím, že v obecné rovině [podezřelý výraz] diagnóza žalované neznemožňuje pracovní zařazení nemocné jako administrativního pracovníka. Kvůli nesplnění povinnosti zaměstnavatele vyslat žalobkyni na vstupní prohlídku před zahájením práce došlo k situaci, že s takovým časovým odstupem a pouze na základě záznamů ze zdravotní dokumentace žalobkyně vedené odborným lékařem nelze více objektivizovat, zda byla schopna ke dni 23. 7. 2018 práci administrativního pracovníka vykonávat. K tomuto datu žalobkyně trpěla několika onemocněními, příčinou eventuální nezpůsobilosti k výkonu práce v administrativně firmě by u ní nebyly následky pracovního úrazu. Ty znemožnily žalobkyni původní manuální práci ve výrobě [Anonymizováno]. Její nástup do administrativy by eventuálně nebyl možný pro obecné onemocnění [Anonymizováno], které existovalo již před vznikem pracovního úrazu.

20. Ze zprávy Úřadu práce České republiky bylo zjištěno, že žalobkyně byla mimo jiné v evidenci uchazečů o zaměstnání od 20. 11. 2018 do 19. 5. 2019 a dále od 1. 6. 2019 do 9. 2. 2020.

21. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení, Okresní správy sociálního zabezpečení [anonymizováno], soud dále zjistil, že žalobkyně je v současné době od 10. 2. 2020 dosud zaměstnána u společnosti [Anonymizováno] [adresa]. Ze mzdového listu žalobkyně za rok 2016 a 2017 a mzdových lístků za rok 2018 byla zjištěna průměrná mzda 17 392 Kč. Není poživatelkou dávek důchodového pojištění. Byla posuzována stran invalidity a je osobou zdravotně znevýhodněnou s poklesem pracovní schopnosti o 25 %.

22. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [anonymizováno], bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí mimo jiné rodinného domu čp. [Anonymizováno] v obci [adresa] na základě kupní smlouvy ze dne 23. 7. 2018.

23. Podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

24. Podle ustanovení § 50 odst. 3 zákoníku práce zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu.

25. Podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

26. Podle ustanovení § 67 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

27. Podle ustanovení § 271b odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

28. Po provedeném a doplněném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Soud má v prvé řadě v řízení prokázáno, že pracovní poměr žalobkyně u žalované vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 3. 2015 na dobu neurčitou se sjednaným druhem práce [Anonymizováno]. Pracovní doba byla následně dalšími dodatky k pracovní smlouvě měněna, a to nejprve na dobu 30 hodin týdně, následně s účinností od 1. 11. 2017 na dobu 25 hodin týdně. S účinností od 1. 7. 2017 byla mezi stranami sjednána opět 40 hodinová týdenní pracovní doba. Mzdovými výměry byla stanovena žalobkyni hodinová hrubá mzda ve výši 66 Kč s účinností od 1. 1. 2017, 73,20 Kč s účinností od 1. 1. 2018 a 100 Kč s účinností od 1. 7. 2018.

29. V řízení je dále prokázáno, že dne 28. 11. 2017 utrpěla žalobkyně pracovní úraz, a to zlomeninu pažní kosti. Toto zranění si vyžádalo léčbu a pracovní neschopnost žalobkyně do 30. 6. 2018. K tomuto datu byla pracovní neschopnost žalobkyně ukončena a žalobkyně k 1. 7. 2018 nastoupila opět do zaměstnání u žalované a vykonávala sjednanou práci [Anonymizováno].

30. Dne 10. 7. 2018 po mimořádné zdravotní prohlídce byl žalobkyni vydán posudek o zdravotní způsobilosti, který následujícího dne předala žalované jako zaměstnavateli. Z pracovního posudku vyplývá, že dlouhodobě pozbyla schopnost výkonu dosavadní práce pro omezení v manipulaci s těžkými břemeny, neschopnosti činností vyžadujících práci paže nad horizontály. Shodné potvrzení jí bylo vystaveno [Anonymizováno] pojišťovnou s tím, že toto omezení je v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem ze dne 28. 11. 2017. Tvrzení žalobkyně, že od 10. 7. 2018 proto nebyla schopna pro žalovanou vykonávat dosud sjednanou práci, tedy [Anonymizováno], má soud v řízení dále jednoznačně prokázanou na základě znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání ze dne 28. 6. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalkyně na základě veškerých předložených listinných důkazů ve věci a zdravotních zpráv žalobkyně dospěla k jednoznačnému závěru, že žalobkyně ke dni 10. 7. 2018 dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci dělnice v [Anonymizováno] u žalované a důvodem tohoto dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k práci jsou následky pracovního úrazu z 28. 11. 2017. Další případná obecná onemocnění či zdravotní důvody žalobkyně nehrají zásadní roli.

31. Soud má dále prokázáno, že 23. 7. 2018 projednala žalovaná s žalobkyní převedení žalobkyně na místo administrativního pracovníka. Žalobkyně toto převedení odmítla. Práce administrativního pracovníka, jak je dále prokázáno z popisu tohoto pracovního místa, nevyžaduje žádnou fyzicky náročnou činnost, jedná se o běžnou administrativní činnost jako je zakládání objednávek, psaní emailů, archivace objednávek, přičemž obsah této práce žalobkyně, jak sama potvrdila v řízení, znala. Žalobkyně však sama poukazovala na skutečnost, že by tento druh výkonu práce nebyla schopna zvládnout z [Anonymizováno] důvodů. Žalovaná proto žalobkyni na nabídnuté místo administrativního pracovníka nepřevedla. Na základě dalších znaleckých posudků znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví [podezřelý výraz], [tituly před jménem] [jméno FO] ve spojení s doplňkem znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, pracovní úrazy a nemoci z povolání [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], má soud prokázáno, že v obecné rovině zjištěná [podezřelý výraz] diagnóza, tedy obecné onemocnění žalobkyně ([Anonymizováno]) neznemožňuje žalobkyni pracovní zařazení jako administrativního pracovníka. Zda by však k datu 23. 7. 2018 byla schopna na pozici administrativního pracovníka pracovat, nelze již stanovit. Kvůli nesplnění povinnosti zaměstnavatele vyslat zaměstnance na vstupní prohlídku před zahájením práce, tedy ve vztahu k pracovnímu místu administrativního pracovníka, došlo k situaci, že s časovým odstupem a pouze na základě záznamů nelze blíže schopnosti žalobkyně více objektivizovat. Nástup žalobkyně do administrativy by tak mohl být eventuálně nemožný pro obecné onemocnění žalobkyně, které existovalo již před vznikem pracovního úrazu.

32. Žalobkyně pracovala pro žalovanou i po datu 11. 7. 2019 s určitými úlevami na pozici dělnice a následně dne 29. 8. 2018 podala sama výpověď z pracovního poměru s odkazem na ustanovení § 50 odst. 3 zákoníku práce z „osobních důvodů“, když předcházející návrh žalobkyně na ukončení pracovního poměru dohodou žalovaná neakceptovala. Pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil 31. 10. 2018, jak je dále mimo jiné prokázáno též z potvrzení o zaměstnání vydaného žalobkyni. Pojišťovna žalované žalobkyni uhradila nároky související s utrpěným úrazem a bolestné a ztížení společenského uplatnění, náklady léčení a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti. Nároky z titulu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti však pojišťovna již žalobkyni nepřiznala. Žalobkyně dne 23. 7. 2018 uzavřela kupní smlouvu, na základě které se stala vlastníkem mimo jiné rodinného domu čp. [Anonymizováno] v obci [adresa]. V řízení však nebylo prokázáno, že by tato skutečnost měla zásadní vliv na skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované. Mezi stranami je nesporné, že žalovaná prominula žalobkyni úhradu bezúročné půjčky ve výši 21 000 Kč, která byla splatná ke dni 31. 12. 2018 a že při odchodu ze zaměstnání obdržela od žalované částku 30 000 Kč (žalobkyně tuto odečetla od žalobního nároku na odstupné).

33. Z provedeného dokazování soud dále zjistil, že po skončení zaměstnání u žalované byla žalobkyně vedena na úřadu práce, a to od 20. 11. 2018 do 19. 5. 2019 a dále od 1. 6. 2019 do 9. 2. 2020 v evidenci uchazečů o zaměstnání. V období od 20. 5. 2019 do 30. 5. 2019 nebyla v pracovním poměru ani nevykonávala jinou výdělečnou činnost. Od 10. 2. 2020 je opět zaměstnána. Nepobírá žádné dávky důchodového zabezpečení. Na základě rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v [anonymizováno] byla shledána osobou zdravotně znevýhodněnou v rozsahu poklesu pracovní schopnosti o 25 % z důvodu pracovního úrazu a [Anonymizováno] potíží.

34. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že v důsledku utrpěného pracovního úrazu ze dne 28. 11. 2017 žalobkyně ke dni 10. 7. 2018 pozbyla dlouhodobě způsobilost k výkonu práce dělnice [Anonymizováno] Tato skutečnost je v řízení jednoznačně prokázána. Dále má soud prokázáno, že žalovaná ve smyslu ustanovení § 41 zákoníku práce nabídla žalobkyni převedení na jinou práci, a to administrativního pracovníka, kterou by z pohledu svých fyzických omezení vyplývající z utrpěného pracovního úrazu byla schopna vykonávat. Nabízené pracovní místo žalobkyně odmítla. Na základě dalšího provedeného dokazování, zejména znaleckých posouzení znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] nelze dovodit, že by odmítla žalobkyně nabízené pracovní místo administrativního pracovníka zcela bez důvodu. Při absenci zdravotního posouzení žalobkyně k nabízené práci administrativního pracovníka ke dni 23. 7. 2018 nelze jednoznačně určit, že by s ohledem na své obecné onemocnění byla schopna tuto práci pro žalovanou vykonávat. Žalobkyně pak za situace, kdy návrh na skončení pracovního poměru dohodou žalovaná neakceptovala, skončila pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnance dne 29. 8. 2018 a pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil 31. 10. 2018. Na základě provedeného dokazování nelze dospět k závěru, že by žalobkyně bezdůvodně odmítla převedení na práci administrativního pracovníka, když zároveň má soud jednoznačně prokázáno, že nebyla schopna vykonávat sjednanou práci pro následky utrpěného pracovního úrazu. Žalobkyně již nemohla vykonávat sjednanou práci pro žalovanou a neakceptovala převedení na jiné pracovní místo. Důvod ukončení pracovního poměru žalobkyně je důvodem vymezeným v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, a to bez ohledu na skutečnost, že pracovní poměr ukončila sama žalobkyně z „osobních důvodů“. Žalobkyni proto vznikl nárok na odstupné ve smyslu ustanovení § 67 odst. 2 zákoníku práce ve výši nejméně 12ti násobku průměrného výdělku. V tomto směru má soud dále prokázáno, že průměrný výdělek žalobkyně stanovený před skončením pracovního poměru žalobkyně u žalované, tedy v období třetího čtvrtletí 2018 činil částku 17 392 Kč. Výše odstupného v rozsahu 12ti násobku činí částku 208 704 Kč, po odečtení částky 30 000 Kč, kterou žalobkyně odečetla, zbývá k úhradě částka 178 704 Kč, kterou žalobkyně proti žalované z tohoto titulu požaduje. Nárok na úhradu této částky jako částky dosud neuhrazeného odstupného je tedy zcela po právu a soudu proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Odstupné se stalo splatným ke dni 15. 11. 2018, ode dne 16. 11. 2018 je proto žalovaná v prodlení. Soud proto žalovanou dále zavázal k úhradě úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne prodlení do zaplacení.

35. Žalobkyně se dále domáhala úhrady náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to za dobu od 20. 11. 2018 do 19. 5. 2020 v částce 27 279 Kč, dále pro období od 20. 5. 2019 do 31. 8. 2019 v částce 15 816 Kč a konečně v období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 v částce 18 679 Kč. V řízení je prokázáno, že po skončení pracovního poměru u žalované byla žalobkyně vedena jako uchazeč o zaměstnání až do nástupu do dalšího zaměstnání dne 10. 2. 2020. Soud dospěl k závěru, že v žalovaném období žalobkyni vznikla škoda na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Pracovní neschopnost žalobkyně skončila 30. 6. 2018, ode dne 1. 7. 2018 vykonávala práci pro žalovanou se sjednanou hrubou mzdou ve výši 100 Kč za hodinu při 40 hodinové týdenní pracovní době. V příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem však tuto práci žalobkyně již nemohla vykonávat a od ukončení pracovního poměru dne 31. 10. 2019 do 10. 2. 2019 jinou vhodnou práci nenalezla a byla, jak je uvedeno výše, vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Ve smyslu ustanovení § 271b odst. 5 a § 269 zákoníku práce proto vznikl žalobkyni nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. V daném případě je za výdělek po pracovním úrazu nutno považovat výdělek ve výši minimální mzdy platný v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Náhrada za ztrátu na výdělku pak činí rozdíl mezi mzdou, kterou mohla dosahovat žalobkyně u žalované dosahovat nebýt následků pracovního úrazu a nemožnosti tuto dosavadní práci z těchto důvodů vykonávat a výší minimální mzdy. Minimální mzda v roce 2018 činila 12 200 Kč měsíčně (což představuje hrubou hodinovou mzdu 73,20 Kč). Průměrný výdělek dosahovaný žalobkyní před vznikem škody, tedy okamžikem poklesu jejího příjmu v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem, resp. skončením pracovního poměru z tohoto důvodu, činil 17 392 Kč měsíčně. Žalobkyni tak přísluší nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za část měsíce listopadu 2018 ve výši rozdílu mezi částkou průměrného výdělku před vznikem škody v rozsahu 9 pracovních dnů (v souladu s žalobním návrhem požadováno od 20. 11. 2018), po odečtení alikvotní části minimální mzdy (opět v rozsahu 9 pracovních dnů) ve výši 1 845 Kč. Za měsíc prosinec 2018 pak rozdíl mezi průměrným výdělkem a minimální mzdou činí 5 192 Kč. Pro období roku 2019 byla stanovena minimální mzda v částce 13 350 Kč (hodinová 79,80 Kč hrubého), průměrný výdělek žalobkyně 17 392 Kč byl valorizován od 1. 1. 2019 o 3,4 % na částku 17 983 Kč. Za období měsíců leden až duben 2019 proto činí rozdíl 4 633 Kč měsíčně a za období 11 pracovních dnů měsíce května 2019 pak rozdíl činí 2 427 Kč, celkem 27 279 Kč tak, jak požaduje žalobkyně. Stejně tak v dalším období, kdy je požadováno plnění za období od 20. 5. 2019 do 31. 8. 2019, ve smyslu shora uvedeného činí rozdíl za část měsíce května (10 pracovních dnů) částku 2 206 Kč a za měsíce červen, červenec a srpen včetně 4 633 Kč, celkem tedy částku 15 816 Kč. Konečně za období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 činí částka rozdílu za jeden měsíc 4 633 Kč, celkem tedy částka 18 679 Kč. Soud proto žalobě i v rozsahu těchto tří nároků uplatněných ze stejného právního titulu, tedy z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, žalobě žalobkyně zcela vyhověl. Soud dále zavázal žalovanou k úhradě úroku z prodlení z každé jednotlivé částky, když žalobkyně požadovala úhradu ke dni výplatního termínu mzdy, tedy k 15. dni následujícího měsíce po splatnosti posledního měsíčního jednotlivého nároku. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku je proto žalovaná povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení z částky 27 279 Kč ode dne 16. 6. 2019 do zaplacení, z částky 15 816 Kč ode 16. 9. 2019 dne do zaplacení a z částky 18 679 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení.

36. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku za období od 1. 9. 2019, když uplatnění nároku na náhradu za ztrátu na výdělku za měsíce září 2019 až prosinec 2019 uplatnila rozšířením žaloby podaným u soudu dne 6. 9. 2022.

37. Podle ustanovení § 620 odst. 1 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škodu zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě, to platí období i pro odčinění újmy. Podle ustanovení § 623 věta prvá občanského zákoníku, při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle ustanovení § 636 odst. 1 občanského zákoníku právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let, kdy škoda nebo újma vznikla.

38. Ve smyslu shora citovaných ustanovení tzv. subjektivní promlčecí lhůta činí tři roky ode dne, kdy se poškozený o újmě dozvěděl a kdy zjistil, kdo za ni odpovídá. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 byl žalobkyní uplatněn v této subjektivní promlčecí lhůtě. Rozšíření žaloby stran tohoto plnění byl učiněn podáním doručeným soudu dne 6. 9. 2022. Jednotlivý nárok ve smyslu ustanovení § 623 občanského zákoníku za měsíc září 2019 byl splatný ke dni 15. 10. 2019, tříletá subjektivní lhůta k uplatnění tohoto dílčího nároku, jakož ve vztahu k dalším následujícím měsícům nároku, běžela do dne 15. 10. 2022. Námitka promlčení proto není důvodná, když žalobkyně svůj nárok i na úhradu částky za září 2019 uplatnila řádně a včas.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má ve věci plný úspěch, náleží jí plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby a odvolání do předcházejícího rozhodnutí prvoinstančního soudu po 10 300 Kč, celkem 20 600 Kč, když další náklady řízení žalobkyně výslovně nepožadovala.

40. V souvislosti s vypracováním znaleckých posudků vznikly náklady státu v celkové výši 42 740 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve věci nemá úspěch, je povinna ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tyto náklady státu vzniklé uhradit. Soud proto dále zavázal žalovanou k úhradě této částky na účet Okresního soudu ve Vsetíně tak, jak vyplývá z bodu VI. tohoto rozsudku.