19 C 342/2021-97

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 218 346 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 218 346 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 209 016 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů částku 37 920 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 21. 6. 2019. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla částku 220 000 Kč, a to převodem dne 24. 6. 2019 na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3292 Kč měsíčně, a to od 30. dne následujícího po dni poskytnutí úvěru a následně vždy k 24. dni v měsíci. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána na 9,60 % ročně, RPSN 10,03 % ročně a celkem se zavázala žalovaná uhradit 316 032 Kč. Žalovaná zároveň přistoupila k rámcové smlouvě o pojištění schopnosti splácet úvěr, tak že se zavázala hradit 6,99% měsíční splátky na toto pojištění.

2. Žalovanou byl úvěr částečně splacen. Vzhledem k opakovanému prodlení žalované však žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru dopisem ze dne 1. 7. 2020. Odstoupení nabylo účinnosti dne 13. 7. 2020. Dále žalobkyně uvedla, že ji vznik nárok na za první upomínku 300 Kč, za druhou upomínku 500 Kč a za ukončení smlouvy ze strany věřitele z důvodu prodlení dlužníka 1000 Kč, tyto nároky však žádala jen ve výši 1 100 Kč.

3. Celkový dluh žalované činí 218 346 Kč. Skládá se z nedoplatku jistiny 209 016 Kč dlužných úroků z úvěru ke dni odstoupení 8 230 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky 1 100 Kč. Dále žalobkyně žádala úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 209 016 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení. Žalovaná byla mimo jiné vyzvána dopisem ze dne 1. 10. 2020, aby dluh uhradila.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla žalobu zamítnout v plném rozsahu z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], neboť byla k jednání donucena hrozbou násilí. Žalovaná v době zavření úvěrové smlouvy žila ve společné domácnosti se svým tehdejším manželem [jméno] [příjmení], který byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] pravomocně odsouzen za [anonymizována dvě slova] osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Při jednání dále žalovaná namítala, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žádala, aby celá jí dosud uhrazená částka 23 944 Kč byla započtena na úhradu jistiny 5. Žalobkyně k námitkám žalované uvedla, že dle skutečností zjištěných v trestním řízení v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy nebyla žalovaná pod vlivem A. [příjmení], tedy jednala při podpisu smlouvy o úvěru svobodně.

6. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) a neposkytoval jí poučení dle §118a odst. 1,3 o.s.ř..

7. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

8. Žalovaná učinila nesporným, že na jistině uhradila 23 944 Kč, jak uváděla žalobkyně (l. [číslo] verze spisu).

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 6. 2019 (čl. 63 a násl, spisu) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 220 000 Kč, který se žalovaná zavázali uhradit v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 292 Kč. K dotazu soudu žalovaná při jednání uvedla, že v dané době nečinil její průměrný příjem 58 000 Kč (uvedeno na potvrzení o příjmu za poslední tři měsíce (l. [číslo] verze spisu), ale částku nižší cca 34 000 Kč měsíčně, což odpovídá cca 12 příjmům za poslední zdaňovací období, který je uveden v částce 380 151 Kč (l. [číslo] verze). Aktuální zvýšení na 58 000 Kč způsobily nenárokové odměny. Žalovaná byla zaměstnána ve společnosti [právnická osoba]

10. Z výpisů z účtu žalované za období 9. 4. - 7. 5. 2019 (l. [číslo] spisu) se podává, že žalovaná 9. 4. 2019 obdržela 55 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno] (na základě smlouvy č. [tel. číslo]), 10. 4. 2019 hradila žalobkyni 2 361 Kč (důvod není zřejmý), 11. 4. 2019 uhradila dalšímu poskytovateli nebankovních úvěrů společnosti [právnická osoba] 14 600 Kč a obdržela od žalobkyně platbu 3688 Kč 23. 4. [číslo] (důvod není znám), od dalšího poskytovatele nebankovních úvěrů [právnická osoba] obdržela částku 6 500 Kč.

11. Z Obratu na účtu žalobkyně (čl. 57 spisu) bylo zjištěno, že na účet žalované byla odeslána částka 220 000 Kč dne 21. 6. 2019. Žalovaná toto nerozporovala.

12. Z Print Screenu ze systému žalobkyně (čl. 78 spisu) se podává, že žalovaná elektronicky odsouhlasila smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 21. 6. 2021 v 18:24:44.

13. Všeobecné pojistné podmínky žalobkyně (čl. 6, shodně též čl. 65 spisu), sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 4. 2016 (čl. 7, shodně též čl. 67spisu), sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru účinný od 15. 1. 2020 na č. l. 8 (čl. 59 spisu), listina označená jako zpracování osobních údajů (čl. 60 spisu) a listina označená jako pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (čl. 62 spisu) upravují bližší úpravu práv a povinností účastníků.

14. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (čl. 61 spisu) dokládá splnění povinnosti dle ust. § 95 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ze strany žalobkyně.

15. Občanský průkaz žalované a řidičský průkaz žalované (čl. 68- 70 spisu) prokazují, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila totožnost žalované.

16. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalované (čl. 76 spisu) se podává, že žalovaná měla hradit měsíční splátku úvěru ve výši 3 292 Kč a dále jako dlužník hradit měsíční splátky jiných dluhů ve výši 18 603 Kč. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 57 058 Kč a výdajů žalované ve výši 18 603 (splátky úvěrů), nekalkulovala žádné výdaje na domácnost, bydlení atd. Po provedené analýze byla žalovaná shledána úvěruschopnou. Zpráva není datována.

17. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 1. 10. 2020 (čl. 58 spisu) vyplývá, že z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru odstoupila žalobkyně od smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 218 346 Kč.

18. Výpis splácení úvěru ze strany žalované (čl. 52 verze spisu) prokazuje, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 23 944 Kč.

19. Z plánu pro případ řádného splácení (čl. 52 spisu) vyplývá, jak měla žalovaná hradit sjednané splátky úvěru, a z listina označené jako reálné splácení (čl. 52 verze spisu), jak žalovaná splátky skutečně hradila.

20. Žalovaná při jednání soudu uvedla, že si předmětný úvěr vzala z donucení od bývalého manžela. Peníze bývalý manžel čerpal sám, a kdy chtěl.

21. Soud má toto tvrzení žalované prokázané, zejména skutečnostmi zjištěnými v rámci trestního řízení sp. zn. [spisová značka] vedeného zdejším soudem.

22. Rozsudek zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] prokazuje, že bývalý manžel žalované ([jméno] [anonymizováno]) byl shledán mimo jiné vinným, tím že v přesně nezjištěné době, nejméně od roku 2016 do 9. 6. 2020, vyjma období od května 2019 do listopadu 2019, kdy žalovaná, v důsledku jednání obžalovaného opustila společnou domácnost sdílenou s obžalovaným, ve společně obývaných bytových jednotkách v [obec] na adrese [adresa], psychicky a fyzicky týral svoji manželku (žalovanou), tím způsobem, že jí zakazoval chodit ven, intenzivně ji kontroloval, slovně ji často a opakovaně urážel a nadával do sviní a do bláznů, napadal a opakovaně vyhrožoval zabitím, omezoval její sociální kontakty, zakazoval ji mít vlastní bankovní účet, nechával si pro sebe její výplatu, nutil ji užívat návykové látky, nutil ji k půjčkám finanční hotovosti od rodičů, sjednávat úvěry na svoji osobu, a zejména pokud obžalovanému nevyhověla, tak ji občasně fyzicky napadal, a to údery otevřenou dlaní do hlavy, až žalovaná upadla na zem, nebo ji zdvihl za krk do vzduchu, přičemž žalované přikazoval, aby o všem mlčela, a po narození syna [jméno] [příjmení], [datum narození], tohoto ohrožoval, držel ho za nohu a kýval s ním, žiletkou mu oholil hlavu, čemuž se žalovaná snažila zabránit prosbami, na to obžalovaný vystupňoval svoje výhrůžky zabitím, kdy žalovaná se z obav ze stupňujících a agresívních útoků příkazům obžalovaného podrobovala, a v důsledku takového jednání měla žalovaná modřiny a hematomy po těle, kdy zejména narůstající obavy o zdraví a život syna žalovanou přimělo opustit společnou domácnost i se svým synem dne [datum], tedy týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, a takový čin páchal po delší dobu. V průběhu trestního řízení byl na žalovanou zpracován znalecký posudek oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Žalovaná dle znalkyně vykazovala syndrom týrané osoby. Znalkyně zjistila její silný, závislý vztah k obžalovanému, neschopnost vztah ukončit, kdy ještě v nedávné době byl vztah žalované k obžalovanému ambivalentní. Žalovaná měla tendenci obžalovaného omlouvat, částečně ho vyvinovat. Byly přítomny sebezničující tendence, naučená bezmoc, neschopnost situaci řešit, doufání ve změnu partnera a pokřivené vnímání reality.

23. Skutkový stav ohledně doby, kdy nebyla žalovaná pod vlivem [jméno] [příjmení], byl trestním řízení zjištěn na základě výpovědi žalované. V rámci tohoto civilního řízení byla tato skutečnost zjištěna s větší přesností, než v trestním řízení a sice tak, že žalovaná žila s manželem ve společném bytě (tedy byla pod jeho vlivem) do [datum]. V době kdy uzavírala předmětnou smlouvu o úvěru, tak byla pod jeho vlivem. Uvedenou skutečnost má soud za prokázanou z následujících důkazů 24. Z protokolu o jednání před soudem I. stupně ve věci určení a popření otcovství 26 Nc 2763/2020 z 20. 9. 2020 (na l. [číslo] spisu) má soud za prokázané, že žalovaná k opuštění společné domácnosti vedené s A. [příjmení], a dřívější výpovědi o těchto skutečnostech na Policii ČR uvedla:„ na Policii jsem uváděla, že jsem odjela v květnu 2019, ale až teď na základě dokumentů, které jsem našla, jsem zjistila, že to bylo až v červenci. Zpět jsem se vrátila v září 2019“. Výpověď v řízení sp. zn. [spisová značka] byla učiněna dříve než žalobce podal žalobu (podána [datum]), tedy nemohla být účelová ve vztahu k nyní projednávané věci.

25. Protokolem o výslechu svědka [jméno] [příjmení], [datum narození] provedený na Policii ČR (č.l. 83 spisu) má soud za prokázané, že tento se s žalovanou seznámil [datum] a dne [datum] s ní odjel na dovolenou do Řecka následně hned do [příjmení] [jméno].

26. Přehled pojistného a penále (č.l. 91-92 spisu) – z něho zjištěno, že žalovaná byla zaměstnankyní [právnická osoba] do 8. 8. 2019 a dále zjištěno, že v následujícím období byla bez platby pojistného a osobou bez zdanitelných příjmů, a to až do 3. 10., kdy se zaevidovala jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce, tímto soud považuje za prokázané tvrzení žalované o tom, že se nezdržovala na území ČR od 19., respektive 20. 7., kdy odletěla do Řecka a posléze do [příjmení] [jméno]

27. Z dohody o rozvázání pracovního poměru (č.l. 90 spisu), bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaná rozvázala ke dni 8. 8. 2019 a dohoda je datována 7. 8. 2019) po návratu z dovolené v Řecku).

28. Z protokolu v řízení o rozvod manželství sp. zn. 15 C 226/2019 (na č.l. 93), soud zjistil, že se k jednání dne 15. 8. 2019 se nedostavila, dostavil se manžel, který uvedl, že manželku nedokáže kontaktovat více než 14 dní. Soud má z důkazu za prokázané z tvrzení manžela, že manželku postrádal [příjmení] v řádu dní, nikoliv měsíců, což odpovídá tvrzení o tom, že A. [příjmení] opustila a odjela z ČR 19. 7. 2019, nikoliv jak uvedla ve výpovědi v trestním řízení, že manžela opustila již v květnu 2019 a nebyla pod jeho vlivem do listopadu 2019.

29. Toto odpovídá Tvrzení žalované, že teprve 20. 7. 2019 odjela s panem [příjmení] do Řecka (A. [příjmení] ji postrádal cca 14 dní)

30. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloba o rozvod manželství byla podána žalovanou dne [datum].

31. Z protokolu z jednání o rozvod manželství [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] (č.l. 94 spisu), bylo zjištěno, že se nikdo nedostavil.

32. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

33. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 220 000 Kč, který se žalovaná zavázali uhradit v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 292 Kč. Na čerpané peněžní prostředky o celkovém objemu 220 000 Kč uhradila žalovaná celkem částku ve výši 23 944 Kč.

34. Žalovaná byla k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru přinucena svým bývalým manželem hrozbou tělesného i duševního násilí (bod [číslo] rozsudku). V této souvislosti soud poukazuje i na bod [číslo] rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v němž Krajský soud v Praze konstatoval, že bývalý manžel žalované žalovanou kontroloval i v zaměstnání prostřednictvím telefonátů, což bylo potvrzeno i výslechy svědků, přičemž obsah svědky popisovaných telefonátů, se zjevně vymykal běžné komunikaci. Uvedené svědčilo o neustálé kontrole žalované a jejímu ponižování bývalým manželem.

35. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěru [číslo] již dne [datum] ve výši 90 000Kč. Žalovaná tehdy v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedla čistý měsíční příjem 34 000 Kč, výdaje na nájemném/hypotéku 7 640 Kč a výdaje na splátky úvěrů, leasingů a půjček 3 863 Kč. V posouzení úvěruschopnosti žalované pro poskytnutí nyní posuzovaného úvěru však žádné náklady kromě úhrady úvěrů uvedeny nebyly, vedle toho průměrný měsíční příjem zjištěný za poslední tři měsíce stoupl o cca 23 000 Kč. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za období od 9. 4. do 7. 5. 2019, z kterého vyplýval i další úvěrové závazky žalované. Žalobkyně tedy minimálně výdajovou stránku u žalované neměla řádně zjištěnou, když se spolehla pouze na údaj sdělený žalovanou ohledně výdajů. Je pak zarážející, že žalobkyně akceptovala informaci, že kromě výdajů na úvěry cca 18 603 Kč žalovaná další výdaje nemá (nemá výdaje na domácnost, na běžný život atd.) Avšak ani údaj o výši výdajů na úvěry neodpovídal výpisu z účtu žalované, když jen od 9. 4. do 7. 5. 2019 uhradila žalovaná nebankovním společnostem poskytujícím úvěry (včetně žalobkyně) 20 649 Kč a zároveň přijala od dalších nebankovních společností 61 500 Kč jejich splácení, tedy nebylo obsaženo v částce 20 649 Kč (bod 9). Již z uvedeného vyplývá, že závěry o úvěruschopnosti žalované hrubě neodpovídají ani podkladům pro její vyhodnocení, které žalobkyně měla k dispozici.

36. Důkazy uvedenými pod bodem [číslo] má tedy soud za prokázané, že v období, do kterého spadá uzavření úvěrové smlouvy, tj. [datum], byla žalovaná stále osobou týranou a pod vlivem svého tehdejšího manžela [jméno] [příjmení], a tudíž uzavřením smlouvy neprojevovala svou svobodnou a pravou vůli, a tedy smlouva je neplatná. Společnou domácnost opustila až [datum], kdy též podala žádost o rozvod a následně [datum] odcestovala do Řecka, po návratu rozvázala pracovní poměr ve [právnická osoba] a odcestovala do [příjmení] [jméno], z které se vrátila někdy na podzim 2019.

37. Soud věc právě posoudil na základě níže uvedených ustanovení zákonů takto:

38. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

39. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Úvěrující (žalobkyní) byla přenechána úvěrované (žalované) věc určená podle druhu (částka 220 000 Kč), čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrované (žalované) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu včetně úroků (96 měsíčních splátek ve výši 3 292 Kč včetně plateb pojistného).

40. Dle ust. § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

41. Soud považuje uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 6. 2019 ze strany žalované za neplatné právní jednání. Bylo před soudem prokázáno, že žalovaná k tomuto jednání byla přinucena svým bývalým manželem hrozbou tělesného i psychického násilí a žalovaná se této neplatnosti vůči žalobkyni dovolala.

42. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

43. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

44. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

45. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

46. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

47. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

48. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li na jedné straně z příjmu žalované ve výši 57 058, 789 Kč, což sice bylo prokázáno potvrzením zaměstnavatele jako průměrný plat ale jen za poslední tři měsíce, a však nekorespondovala s údaji, jež měla o žalované k dispozici z období ani ne pře 6 měsíci (soudu je toto známo z úřední činnosti ze spisu [spisová značka]), a tedy se skutečným průměrným příjmem cca 34 000 Kč měsíčně. Na druhé straně vycházela-li z měsíčních výdajů ve výši 18 603 Kč označeným jako splátky půjček, které neodpovídaly ani závazkům dohledatelným z listin předložených žalovanou, zároveň akceptovala prohlášení o absenci jiných závazků než z úvěru, což zcela odporuje logice (chybí výdaje na život). Žalobkyně tak zjevně nemohla mít za to, že její vstupní údaje pro analýzu úvěruschopnosti žalované jsou pravdivé a kompletní a nemohla tak provést v dobré víře řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Posouzení tak bylo zcela formální bez kritického hodnocení získaných podkladů.

49. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše) .

50. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

51. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

52. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

53. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byla by povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované by odpovídalo částce, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (220 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni vrátila (23 944 Kč), když žalovaná v rámci své obrany navrhla tuto částku započíst.

54. Dle ust. § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

55. V nálezu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021 Ústavní soud uvedl, že mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Například by mohlo jít o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit (tato povinnost vyplývá z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a vyzdvihl ji také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 (N 32/92 SbNU 334)). U spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu totiž nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěrů v postavení slabší smluvní strany. To platí zvláště u tak zranitelných skupin, jako jsou lidé s psychosociálním postižením a omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše, kteří by se v opačném případě mohli stát terčem nepoctivých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. I proto Ústavní soud zdůrazňuje, že v případě stěžovatele bylo povinností obvodního soudu se s uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu v napadeném rozsudku vypořádat, když navíc stěžovatel na toto konkrétní rozhodnutí výslovně poukazoval. Nelze také přehlížet, že podkladem pro užití korektivu dobrých mravů nejsou jen obecné základy spravedlnosti, ale i ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku, podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

56. Lze tedy shrnout, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy.

57. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru přinucena hrozbou fyzického i psychického násilí ze strany svého bývalého manžela a s vyplacenými peněžními prostředky nemohla nakládat – byly vybrány a utraceny jejím bývalým manželem, který ji k uzavření smlouvy přinutil (jak vyplynulo v trestním řízení), shledal soud v posuzovaném případě výjimečné okolnosti odůvodňující posouzení žalobou uplatněného nároku jako rozporného s dobrými mravy.

58. Při posouzení nároku jako rozporného s dobrými mravy soud rovněž velmi akcentoval skutečnost, že žalobkyně neměla žalované úvěr vůbec poskytnout. Za situace, kdy skutečný průměrný příjem žalované činil cca 34 000 Kč a její výdaje na splátky dřívějších úvěrů, zjistitelné z měsíčního výpisu z účtu, přesahovaly 20 000 Kč měsíčně, a nadto bylo evidentní z výpisu, že přijala další úvěry, které tyto splátky ještě nehradí, bylo zřejmé, že žalovaná nejen nebude mít na splácení nového žalobkyní poskytnutého úvěru, ale ani nemá na zajištění nezbytných výdajů (strava, ošacení, elektřina, voda, kosmetika, ad.).

59. Jelikož, jak výše uvedeno, soud posoudil účastníky uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako rozpornou s dobrými mravy (ust. § 2 odst. 3 o. z.), žalobkyně nepřiznal ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, na které by měla jinak z neplatně uzavřené smlouvy nárok (dle ust. § 587 odst. 1 o. z. i dle ust. § 580 odst. 1 o. z.) a žalobu zamítl v celém rozsahu (výrok I.).

60. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 26. 10. 2021 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Žalobkyně byla o obraně žalované informována v předstihu (bod [číslo] rozsudku) a nic jí nebránilo se nařízeného ústního jednání účastnit a k obraně žalované se vyjádřit.

61. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

62. O náhradě nákladů řízení a lhůtě k plnění soud rozhodl takto:

63. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 920 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 218 346 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. 36 120 Kč a dále čtyři paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..

65. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalobkyně povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

66. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalobkyni dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.