19 C 347/2018

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Určuje se, že betonová jímka zbudovaná na parcele č. st. [anonymizováno] pro [územní celek], [katastrální uzemí] je ve vlastnictví žalobkyně.

II. Žaloba, aby soud určil, že nemovitosti, a to vedlejší stavby – stodůlka, stodola (zemědělská stavba bez čp./č. ev.) na parcele č. st. [anonymizováno], ploty a vrata zbudované na parcele č. st. [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] jsou ve vlastnictví žalobkyně, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 54 187,96 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 465 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala, aby soud určil, že je vlastníkem nemovitostí a to vedlejších staveb-stodůlky, stodoly (zemědělské stavby bez čp/č.e.) a žumpy z budované na parc.č. st. 103, plotu a vrat zbudovaných na parc.č. st. [číslo] nacházejících se v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Dále se žalobkyně toutéž žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému vyklidit shora uvedenou stodolu a stodůlku, odstranit z nich svůj majetek a předat je do dispozice žalobkyně. Předmětnou žalobou žalobkyně rovněž požadovala, aby žalovaný do 14i dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranil z hranice parc. [číslo] drátěný plot z pletiva spolu s jeho kovovými sloupky. Žalobkyně uvedla, že je dcerou [jméno] [celé jméno svědkyně], [datum narození], která na základě kupní smlouvy s Československým státem-státní statek, n.p. [obec] ze dne [datum] se stala vlastníkem domu [adresa] v obci [obec], na kterém hospodařila od roku 1953 (jednalo se o zemědělský příděl pro dosídlení v pohraničí). V uvedené kupní smlouvě je v čl. I. jsou převáděné nemovitosti specifikovány jako„ domek [adresa] v [obec], postavený na st. parc č [částka s příslušenstvím], součástmi i se stavbami k domku náležejícími“. V čl. II. je uvedeno, že nemovitosti zde uvedené jsou a tvořily zeměděl. příděl [číslo] v [obec]. [jméno] [celé jméno svědkyně] domek [adresa] v [obec] řádně užívala spolu s příslušenstvím, to jest se stavbami, které k domu náležejí. S hlavní stavbou, domem [adresa], byly řádně užívány i tzv. vedlejší stavby-stodůlka, stodola-kůlna, chlívek, žumpa, plot, předzahrádky a do ulice vrata a cihelná zeď, které stály na stavební parc. [číslo]. Dne [datum] byla uvedená kupní smlouva řádně zaregistrována Státním notářstvím [obec]. Za svého života [jméno] [celé jméno svědkyně] dne [datum] darovala shora uvedené nemovitosti žalobkyni, která jí zde zřídila doživotní užívací právo jako tzv. věcné břemeno. Darovací smlouva byla do katastru nemovitostí vložena dne [datum] a žalobkyně uvedené nemovitosti, tedy dům [adresa] a shora uvedené vedlejší stavby užívala do roku 2016 [číslo]. V této době žalobkyně zjistila, že žalovaný z vedlejších staveb začal vyklízet její majetek a provádí zde stavební práce. Vzhledem k tmu, že žalovaný na výtky žalobkyně nereagoval, byla na něj nucena podat žalobu na určení vlastnického práva k parc.č st. [anonymizováno] a parc.č. st. [číslo], kdy požadovala, aby soud určil, že se stala vlastníkem uvedených parcel na základě vydržení. [příjmení] mezi žalobkyni a žalovanou byl veden u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn.: [spisová značka]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný se stal vlastníkem parc.č. st. [anonymizováno] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kdy uvedenou parcelu zakoupil o [jméno] a [jméno] [příjmení]. V uvedené kupní smlouvě je uvedeno, že součástí parc.č. st. [anonymizováno] je budova bez čp/če. [jméno] [jméno] [celé jméno svědka] nabyli parc.č. st. [anonymizováno] od [územní celek] dle kupní smlouvy ze dne [datum], kdy však v této smlouvě zmínka o nabytí budov na této parcele není a nemohlo dojít k tomu, aby žalovaný zakoupil s parc.č. st. [anonymizováno] i budovy na ní stojící. Žalobkyně uvedla, že shora uvedené drobné stavby užívá fakticky od roku 1953, právně od roku 1976 a došlo tak ze strany žalobkyně k vydržení vlastnického práva k uvedeným budovám. Pokud jde o uvedenou stodolu a stodůlku jedná se o zděné budovy spojené se zemí pevným základem, stodůlka je podsklepená a do staveb je z domu [adresa] zaveden el. proud. Jedná se o drobné stavby, které se neevidují v katastru nemovitostí. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na dlouhodobé užívání vedlejších staveb stala se jejich vlastníkem na základě vydržení vlastnického práva.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že pokud žalobkyně dovozuje své vlastnictví ke shora uvedeným vedlejším stavbám na parc.č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec], vychází z toho, že [jméno] [celé jméno svědkyně] uvedené stavby získala jako příslušenství k hlavní stavbě [adresa], kterou po té žalobkyni darovala a s vlastnictvím domu [adresa] mělo na žalobkyni přejít i vlastnictví uvedených vedlejších staveb. S tímto však žalovaný nesouhlasí, neboť v kupní smlouvě ze dne [datum] není o stavbách, které požaduje žalobkyně přiřknout do svého vlastnictví, žádná zmínka. Dle textu uvedené kupní smlouvy [jméno] [celé jméno svědkyně] nabyla od Československého státu dům [adresa] s „ příslušenstvím, součástmi a se stavbami k domku náležejícím“, avšak nikde již není uvedeno co se rozumí„ stavbami k domu náležející“. Navíc shora uvedenou kupní smlouvou [jméno] [celé jméno svědkyně] získala do svého vlastnictví domek [adresa], který se nachází na parc.č. st. [anonymizováno] a pokud by [jméno] [celé jméno svědkyně] skutečně získala vlastnictví (vyjma domu [adresa]) i ke„ stavbám k domku náležejícím“, tak by se muselo jednat o stavby, které se rovněž nacházejí na parc.č. st [anonymizováno], nikoliv na zcela jiné parcele. Dále žalovaná poukázala na to, že sama žalobkyně uvádí, že [jméno] [celé jméno svědkyně] byla vedena jako Uživatel (nikoliv jako vlastník) parc.č. st. [anonymizováno] a pokud by měla postavení vlastníka, nebyla by označována jako uživatel. Vyjma shora uvedených námitek žalovaný dále uvedl, že ani sama žalobkyně nemohla k vedlejším stavbám vlastnického právo vydržet. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] zakoupil pozemek parc.č. st. [anonymizováno] [celé jméno svědka] s [celé jméno svědkyně], přičemž tito uvedený pozemek zakoupili se vším příslušenstvím za dohodnutou kupní cenu. Manželé [celé jméno svědka] uvedený pozemek užívali i se stavbami, které se na něm nacházeli. [celé jméno svědka], jakožto bratr žalobkyně, pouze této umožnil, aby stodoly užívala. Užíváním stodol však žalobkyně nemůže zdůvodnit trvající dobrou víru ve vztahu k vydržení, neboť věděla, že stavby užívá na základě svolení svého bratra. Žalobkyně získala dům [adresa] na parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] se vším zákonným příslušenstvím na základě darovací smlouvy v roce 1997. Avšak ani v uvedené darovací smlouvě není uvedeno, co se rozumí oním zákonným příslušenstvím. V každém případě by se muselo jednat o zákonné příslušenství nacházející se na pozemku parc.č. st. [anonymizováno], nikoliv na zcela jiných pozemcích, jak tvrdí žalobkyně.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala část žalobního petitu týkající se požadavku na odstranění drátěného plotu z pletiva spolu s jeho kovovými sloupky z hranice parc. [číslo] zpět, soud řízení v této části usnesením pod č.j.: [číslo jednací] ze dne 1.9.2020, které nabylo právní moci dne [datum] zastavil.

4. Soud provedl důkazy, které soudu předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. Z Výpisu katastru nemovitostí, vedených [stát. instituce], [stát. instituce], prokazující stav evidovaný k datu [datum], [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec], bylo zjištěno, že vlastníkem parc.č st. [číslo] a parc.č st. [anonymizováno] je žalovaný. Ve vtahu k parc.č. st. [anonymizováno] je zde uvedeno, že na pozemku stojí stavba: bez čp/če, zemědělská stavba, bez LV. Jako nabývací titul je v části„ E“ uvedeného výpisu uvedena kupní smlouva ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Z Výpisu katastru nemovitostí, vedených [stát. instituce], [stát. instituce], prokazující stav evidovaný k datu [datum], [list vlastnictví] pro obec Kamýk, k.ú. [obec] u [obec], bylo zjištěno, že vlastníkem parc.č st. [číslo] je žalobkyně. Ve vtahu k parc.č. st. [číslo] je zde uvedeno, že na pozemku stojí stavba: [obec], [adresa], rodinný dům. Jako nabývací titul je v části„ E“ uvedeného výpisu mj. uvedena darovací smlouva ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum].

5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi Československým státem-státním statkem n.p. [obec] jako prodávajícím a [jméno] [celé jméno svědkyně], jako kupující, soud zjistil, že [jméno] [celé jméno svědkyně] nabyla do svého vlastnictví nemovitosti specifikované v kupní smlouvě jako„ domek [adresa] v [obec], postaveného na stavební parcele č [částka s příslušenstvím], součástmi i se stavbami k domku náležejícím“. Z darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [celé jméno svědkyně], jako dárkyní a žalobkyni, jako obdarovanou, soud zjistil, že dárkyně darovala obdarované nemovitosti v darovací smlouvě specifikované jako„ dům [adresa] na st. [parcelní číslo] se vším zákonným příslušenstvím, se všemi součástmi a se všemi právy a povinnostmi sním spojené obdarované“.

6. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi obcí [obec] jako prodávajícím a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že kupující do svého vlastnictví nabyli nemovitost v darovací smlouvě specifikovanou jako parc. č. st. [anonymizováno]„ se vším příslušenstvím a součástmi, právy a povinnostmi“. V uvedené kupní smlouvě je čl. a uvedeno, že kupující„ prohlašují, že je jim znám stav kupovaných nemovitostí a že se o něm prohlídkou na místě přesvědčili“. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že manželé [jméno] [jméno] [celé jméno svědka], jako prodávající prodali žalovanému, jako kupujícímu, nemovitosti v kupní smlouvě specifikované mj. jako pozemek„ parc.č st. [anonymizováno], jehož součástí je budova bez čp/če“.

7. Z kopie katastrální mapy soud zjistil, že mezi parc.č. st. [číslo] (ve vlastnictví žalobkyně) a parc.č st. [anonymizováno], na které se nacházejí stavby, které žalobkyně požaduje přiřknout do svého vlastnictví (parcela č. st. [anonymizováno] je ve vlastnictví žalovaného) se nachází parc.č. st. [číslo] (ve vlastnictví žalovaného). Předmětné stavby, které žalobkyně požaduje přiřknout do svého vlastnictví se nacházejí na protilehlé straně parc.č. st. [anonymizováno], nesousedí tedy s parcelou č. st. [číslo], která se nachází mezi parc.č. st. [číslo] a parc.č. st. [anonymizováno]. Uvedené skutečnosti byly zjištěny i místním šetřením, které se uskutečnilo dne [datum] a byla o něm pořízena fotodokumentace a videozáznam. Místním šetřením bylo rovněž zjištěno, že na stodole (stavba vpravo z pohledu od ulice) je vyměněna střešní krytina, vnitřek stodoly i stodůlky je v dezolátním stavu, skladují se zde různé věci, je zde nepořádek. Na parc.č. st. se nachází betonová jímka.

8. Ze svědecké výpovědi [celé jméno svědka], manžela žalobkyně, soud zjistil, že předmětné stavby, tedy stodolu a stodůlku, začali užívat ještě za života matky žalobkyně a uvedené stavby užívali i po její smrti. Stodola byla využívána na skladování sena a ve stodůlce měli garáž. Pokud jde o vlastnictví těchto staveb, o to se nikdy nezajímal, má za to, že je žalobkyně zdědila spolu s domem [adresa]. Svědek dále uvedl, že se o nabývací tituly k uvedeným stavbám nezajímal a ani neví, na jakých konkrétních parcelách se stavby nacházejí. Pokud jde o manžele [příjmení], neví, že by v dané lokalitě někdy zakoupili nějakou parcelu, od smrti matky žalobkyně v roce 1997 se s nimi nestýká. S žalobkyní bydlí v ulici [ulice] v [obec], avšak na [obec] jezdí pravidelně, předmětné stavby navštěvovali téměř každý víkend. Asi před 3-4 lety začal stodolu a stodůlku užívat žalovaný, zboural dělící zeď mezi svým a jejich pozemkem a začal stodolu vyklízet.

9. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že je dcerou žalobkyně a na usedlost na [obec] jezdila od svého dětství. Vyjma domu užívali i stodolu a stodůlku, ve stodole skladovali seno, skladovalo se zde zemědělské náčiní a dole jako děti měly hračky. [příjmení] byla užívána jako garáž, dole byl sklep a nahoře půda. Jako dítě na [obec] jezdila téměř každý víkend. Pokud jde o strýce a tetu, tedy [jméno] a [jméno] [příjmení], tak teta na [obec] niky moc nejezdila a po smrti babičky, tam již nevídala ani strýce. Předmětné stavby se po smrti babičky zamykaly a klíč byl v hlavním domě.

10. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že je synem žalobkyně a shodně jako svědkyně [celé jméno svědkyně] popsal způsob užívání stodoly a stodůlky, kdy uvedl, že ve stodole se skladovaly ovoce a zelenina i zemědělské nástroje, stodůlka byla podsklepená. Uvedené hospodářské budovy užívali pro skladování plodin i jako sklad pro zemědělské nástroje do doby, než je začal žalovaný vyklízet. Pokud jde o strýce [celé jméno svědka], ten na [obec] za života babičky rovněž jezdil a předmětné stavby užíval a skladoval zde různé věci. Po smrti babičky jej na [obec] již neviděl, avšak v té době sám na [obec] už tak často nejezdil. Neví nic o tom, že by strýc [celé jméno svědka] na [obec] zakoupil nějakou nemovitost. Shodně o způsobu užívání stodoly a stodůlky vypověděla i svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcera žalobkyně a [jméno] [příjmení], dlouholetá kamarádka žalobkyně, která dříve [příjmení] rovněž pravidelně navštěvovala.

11. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že je bratr žalobkyně, avšak vzájemně se nestýkají. Pokud jde o předmětné stavby, tedy stodolu a stodůlku, tyto ještě za života matky zakoupil od [územní celek]. Tehdy jim představitelé obce sdělili, že na [obec] užívají stavby, u kterých nejsou zapsáni jako vlastníci a obec jim nabídla, aby uvedené stavby od obce odkoupili. V odkupu jej tehdy podpořila i matka, ale následně došlo k rodinné roztržce, neboť se žalobkyni nelíbilo, že uvedené nemovitosti bude vlastnit on. Bylo to krátce před smrtí matky, kdy se v rodině řešily majetkové záležitosti a on tehdy žalobkyni sdělil, že od obce zakoupil ty stavby. Po té co předmětné hospodářské budovy koupil, tak je užíval jako sklad, ve stodůlce byla garáž i dílna, část staveb, ve kterých byly cenné věci se zamykala. Do smrti matky na [obec] pravidelně jezdil a užíval obě stavby, více však tu stodůlku s dílnou. Po smrti matky uvedené stavby užíval spíš nárazově a z důvodu zhoršených rodinných vztahů stodolu a stodůlku prodal žalovanému, kterého znal jako souseda a dříve i z motorkářských soutěží. Stav prodávaných nemovitostí byl žalovanému znám, neboť jej tam svědka žalovaný v minulosti navštívil.

12. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že je manželkou [celé jméno svědka]. Vzpomíná si, že [územní celek] nabízela odkup nemovitostí a matka manžela mu řekla, aby předmětné nemovitosti zakoupil. Jednání s obcí [obec] byla tehdy přítomna, neboť s manželem kupní smlouvu oba podepisovali. [jméno] na [obec] moc nejezdila, ale manžel to tam měl rád a jezdil tam často. Když se rodinné vztahy zhoršily, tak se manžel rozhodl, že tu stodolu a stodůlku prodá. To, že s manželem od obce zakoupily předmětné nemovitosti, tedy tu stodolu a stodůlku, zcela jistě věděla matka manžela a ona se tak logicky domnívá, že o tom věděla i žalobkyně.

13. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že byl starostou [územní celek] do roku 1992 do roku 2009 a dobře zná jak žalobkyni, tak žalovaného. Svědek si pamatuje, že v minulosti státní statek nabízel k prodeji budovy jejich uživatelům, kdy takto si domek zakoupila i matka žalobkyně. Státní statek však již nemohl nabízet k prodeji parcely, které se pod těmito budovami nacházely, a proto se stalo, že obec vlastnila parcely a stavby, které na nich stály, vlastnili jejich uživatelé. [příjmení] se tyto majetkové vztahy narovnaly, obec nabízela majitelům staveb k odkupu i parcely pod těmito stavbami. Takto byla oslovena i matka žalobkyně, která však odkoupila pouze parcelu pod svým domem, avšak ostatní parcely v té lokalitě zůstaly obci. Obec po té tyto parcely prodala manželům [příjmení], přičemž prodejem těchto parcel byly prodány i stavby, které se na nich nacházely. To, zda žalobkyně věděla, že byly uvedené nemovitosti manželům [příjmení] ze strany obce prodány, svědek říci s jistotou nemůže, avšak v kontextu celé události má za to, že o tom vědět musela. Obec tehdy s prodejem těch nemovitostí žádné tajnosti nedělala, vše bylo zveřejňováno na úřední desce a rovněž si tom lidi mezi sebou běžně povídali. Svědek dále uvedl, že [celé jméno svědka] předmětné stavby, které mu byly ze strany obce prodány, užíval, na [obec] často jezdil a pokud jako starosta obce potřeboval ve vztahu k nemovitostem něco řešit, vždy se obracel na [celé jméno svědka]. Předmětné stavby [celé jméno svědka] užíval jako sklad, avšak po smrti matky jej tam přestal vídat.

14. K samotnému vyklízení stodoly a stodůlky žalovaným vypověděli svědci [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka]. [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovaný je její švagr a žalobkyni zná asi 10 let jako sousedku. Uvedla, že žalovaný předmětné stavby zakoupil asi před šesti lety od [celé jméno svědka]. Po té co byly stavby zakoupeny, tak se zde svépomocí vyměnila střecha. Stavebních prací se účastnil žalovaný a jeho bratr [jméno]. Výměna střechy včetně vyklizení těch stodol trvala asi 6 týdnů. Žalobkyně tehdy s žalovaným komunikovala, bylo vidět, že se jí to nelíbí.

15. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že žalovaný je jeho bratr. Vzpomíná si, že asi za 1-2 měsíce po té, co žalovaný ty nemovitosti zakoupil, na stodole vyměnili střechu a zajistili obvodové zdi. Tehdy bylo léto a stavební práce trvaly asi 3 týdny. Žalobkyni se nelíbilo, že se ty stavby začaly vyklízet, ale nějak zásadně neprotestovala, vše s ní tehdy řešil žalovaný. Žalovaný jí tehdy sdělil, že ty stavby zakoupil od pana [celé jméno svědka] Pan [celé jméno svědka] v těch stavbách skladoval stavební materiál a rovněž jim spolu se stavbou předal i klíče, neboť garáž, která se nacházela v té menší stavbě, byla zamčená. To, že uvedené stavby dříve užíval [celé jméno svědka] potvrdil soudu i svědek [celé jméno svědka], který bydlí v sousedství na adrese [adresa] a na předmětný pozemek má výhled.

16. Podle § 80 o.s.ř. určením zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Při posuzování sporu se soud tedy nejprve zabýval otázkou, zda má žalobkyně na určení vlastnictví k spornému pozemku aktivní legitimaci dle ust. § 80 o.s.ř. a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně na určení vlastnictví k nemovitosti je dána, neboť na jejím určení má tzv. naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kde by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako vlastník (rozsudek NS ČR sp. zn.: 30 Cdo 4593/2010).

18. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobu je nutno zamítnout, neboť žalobkyně neprokázala, že by byla vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobkyně své vlastnictví k nemovitostem, které byly předmětem tohoto řízení, odvozovala z titulu vydržení vlastnického práva. Předpokladem vydržení vlastnictví je tvrzení, že v důsledku omylu došlo k uchopení držby věci, která vlastníku nepatří, ale který se na základě tzv. putativního (domnělého) právního titulu držby této věci chopí v domnění, že mu patří. Následně je zkoumáno, zda se jednalo omyl omluvitelný a zda u osoby, který se omylem chopí držby, je dána objektivní dobrá víra o tom, že je vlastníkem věci. Již na základě této základní premisy je třeba konstatovat, že žalobkyně ani netvrdila, že by předmětné stavby užívala v důsledku tzv. omluvitelného omylu (což je předpoklad vydržení), ale tvrdila, že vlastnictví k uvedeným stavbám řádně nabyla od své matky na základě darovací smlouvy ze dne [datum] a následně předmětné stavby užívala až do roku 2016 [číslo].

19. Z předmětné darovací smlouvy ze dne [datum] však bylo zjištěno, že žalobkyně byla obdarována toliko domem [adresa] na st.parc. [číslo] v k.ú. [obec]„ se vším zákonným příslušenstvím, se všemi součástmi a se všemi právy a povinnostmi s ním spojenými“. V uvedené darovací smlouvě byla tedy konkrétně specifikována pouze nemovitost-dům [adresa] na [anonymizováno] a z textu darovací smlouvy není vůbec jasné, co s mělo rozumět oním„ příslušenstvím, součástmi a právy a povinnostmi“. Vzhledem k tomu, že se uvedená klauzule při převodech nemovitostí v té době občas vyskytovala, vyjádřila se k její platnosti i soudní judikatura. Z judikátu Nejvyššího soudu pod sp. zn.: 3 Cdon 1248/96 vyplývá, že pokud darovací smlouva obsahuje uvedené pasáže („ se vším zákonným příslušenstvím, se všemi součástmi a se všemi právy a povinnostmi“), jedná se o ustanovení pro zjevnou neurčitost neplatné. Soud má tedy za to, že darovací smlouva uzavřená mezi žalobkyní a její matkou dne [datum] je neplatná a to pouze v části, kde je žalobkyně obdarovávána oním„ zákonným příslušenstvím, všemi součástmi a všemi právy a povinnostmi“. Protože neplatnost této části darovací smlouvy lze oddělit od jejího zbytku, posoudil soud neplatnost darovací smlouvy pouze jako částečnou, když je nepochybné, že vůlí stran bylo obdarovat žalobkyni domem [adresa], přičemž v této části je darovací smlouva určitá a proto platná (§ 41 obč. zák.) S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne [datum] nemohla pro částečnou neplatnost dle § 37 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.) nabýt vlastnictví ke stavbám, které jsou specifikovány v petitu žaloby (stodola a stodůlka), a které měly být oním„ vším zákonným příslušenstvím, všemi součástmi a všemi právy a povinnostmi“. Neplatnost právního úkonu pro neurčitost je neplatností absolutní.

20. Následně se soud zabýval tím, zda žalobkyně mohla vlastnictví k uvedeným stavbám nabýt na základě vydržení, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně držby předmětných staveb, která měla vést k následnému vydržení, chopila na základě uzavření darovací smlouvy dne [datum], posuzoval soud po právní stránce institut vydržení dle zákona účinného v této době, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.)

21. Podle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost a pod dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

22. K shora uvedenému institutu vydržení v poměrech obč. zák., resp. k existenci dobré víry vydržitele, byla vytvořena bohatá soudní judikatura. Např. z judikátu Nejvyššího soudu pod sp. zn.: 28 Cdo 2070/2007 vyplývá, že„ držitelem věci je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, jde držitelem oprávněným. [obec] víra je přesvědčením nabyvatele, že nejedná bezprávně, když si např. přisvojuje určitou věc. Jde tedy o psychický stav, o vnitřní přesvědčení subjektu, které samo o sobě nemůže být předmětem dokazování; předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek, tedy okolnosti, z nichž lze dovodit přesvědčení nabyvatele o dobré víře, že mu věc patří“.

23. Ze shora uvedených svědeckých výpovědí má soud za prokázáno, že žalobkyně, resp. její rodina (manžel a děti) stodolu a stodůlku užívali. K užívání uvedených staveb se podrobně vyjádřili svědci [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] i další, kdy soud o pravdivosti jejich výpovědi nepochybuje. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně předmětné stavby užívala v dobré víře o tom, že je jejich vlastník. Soud zdůrazňuje, že dobrou víru žalobkyně, jakožto vydržitele není možné zkoumat z pohledu jejího subjektivního přesvědčení (které se z povahy věci ani nemůže stát předmětem dokazování) ale je třeba ji posuzovat objektivně, se zřetelem ke všem okolnostem. V této souvislosti soud považuje za zásadní svědectví jak manželů [příjmení], tak zejména svědka [celé jméno svědka] [celé jméno svědka] vypověděl, že žalobkyně věděla o tom, že od [územní celek] koupil parc.č st. [anonymizováno] i s uvedenu stodolou a stodůlkou, kdy tato skutečnost se před smrtí jejich matky stala důvodem rodinné hádky. Svědkyně [celé jméno svědkyně] rovněž uvedla, že zcela jistě o koupi parc.č. st. [anonymizováno] od obce manželi [příjmení] věděla matka žalobkyně, která je v této koupi podporovala a musela to tak vědět i žalobkyně. Byť svědek [celé jméno svědka] vypovídal podrobně a přesvědčivě, soud jeho svědectví s ohledem na chladné vztahy s žalobkyní hodnotí opatrně. Podstatné tak je proto svědectví [celé jméno svědka], bývalého starosty [územní celek], který stojí mimo okruh rodinných příslušníků a jeho svědectví tak soud považuje za věrohodné, když tento svědek nemá jakýkoliv důvod vypovídat tendenčně. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že o prodeji předmětné parcely se stodolou a stodůlkou ze strany obce manželům [příjmení] zcela jistě věděla matka žalobkyně, popsal okolnosti, za jakých obec převáděla nemovitosti na uživatele a s ohledem na kontext celé věci se domnívá, že o tom, věděla i žalobkyně, neboť obec uvedené prodeje zveřejňovala na úřední desce a mezi lidmi se o tom běžně povídalo. Svědectví [celé jméno svědka] tak koresponduje se svědectvím manželů [příjmení] a na jejich základě má soud za prokázáno, že žalobkyně věděla o tom, že manželé [celé jméno svědka] od obce zakoupili parc.č. st. [anonymizováno] se stavbami, které se zde nacházejí, a proto žalobkyně nemohla být objektivně v dobré víře o tom, že ona sama je vlastníkem těchto staveb.

24. Rovněž pokud jde o putativní právní titul, na základě kterého žalobkyně opírala své vydržení (darovací smlouva ze dne [datum]), ani z něho nemohla žalobkyně objektivně dovodit svou dobrou víru o tom, že je vlastníkem předmětných staveb. Jak již bylo uvedeno shora, uvedená darovací smlouva je v pasáži, kde je žalobkyně obdarovávána„ vším zákonným příslušenstvím, všemi součástmi a všemi právy a povinnostmi s ním spojenými“ částečně pro neurčitost neplatná. Žalobkyně tak nemohla být objektivně v dobré víře, že na základě této neurčité klauzule se vyjma domu [adresa] na parc. [číslo] stává vlastníkem i staveb (stodoly a stodůlky), které se nacházejí na zcela jiné parcele, jsou zcela samostatnými stavbami a ani s domem [adresa] bezprostředně nesousedí a nejsou s ním stavebně srostlé či jinak propojené. Pokud se tedy žalobkyně na základě shora uvedené neurčité klauzule v darovací smlouvě chopila držby zcela jiných staveb na zcela jiném pozemku, nemohlo se objektivně z její strany jednat o tzv. omluvitelný omyl, který by vedl k vydržení těchto staveb.

25. Soud rovněž podrobil přezkumu kupní smlouvu uzavřenou mezi obcí [obec] a manželi [příjmení] ze dne [datum], kterou [územní celek] převedla na manžele [příjmení] parc.č. st. [anonymizováno]. Z výpovědi jak manželů [příjmení], tak [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že záměrem smluvních stran bylo převést na manžele [příjmení] nejen parc.č. st. [anonymizováno], ale i stavby, které se zde nacházejí. V uvedené kupní smlově však o stavbách rovněž není zmínka, kdy je zde opět neurčitá klauzule, že parc.č. st. [anonymizováno] se převádí se„ vším zákonným příslušenstvím, se všemi součástmi a se všemi právy a povinnostmi s ním spojenými“. Protože v poměrech starého občanského zákoníku stavby nebyly součástí pozemku (viz § 119 odst. 2 obč. zák.) a mohly mít jiný právní osud než pozemek, a kterém se nacházejí, zabýval se soud otázkou, zda touto smlouvou, vyjma parc.č. st. [anonymizováno], byly na manžele [příjmení] převedeny i stodola a stodůlka, které se na této parcele nacházely. V darovací smlouvě ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a její matkou, byla primárně převáděna parc. [číslo] s domem [adresa] a nebylo tak možno objektivně dovodit, že se uvedenou darovací smlouvou na základě neurčité klauzule převádějí i další stavby, které se nacházejí na zcela jiné parcele a s domem [adresa] ani netvoří stavební celek. Oproti tomu v kupní smlouvu ze dne [datum] byla převáděna toliko parc.č. st. [anonymizováno] (na které se vyjma stodoly a stodůlky nic nenacházelo) a je tak možno dospět k závěru, že„ oním zákonným příslušenstvím, se všemi součástmi“ nelze logicky rozumět nic jiného, než právě ony stavby, které se zde nacházejí. To, že uvedenou kupní smlouvou byly vyjma parc.č. st. [anonymizováno] převedeny i stavby, vyplývá z čl. IV uvedené kupní smlouvy, kde je uvedeno, že„ kupujícím je dobře znám stav kupovaných nemovitostí a že se o něm prohlídkou na místě přesvědčili“. Pokud by uvedenou smlouvou bylo převáděno vlastnictví toliko k holému pozemku bez staveb, postrádala by tato pasáž význam. Soud tedy uzavřel, že manžele [celé jméno svědka] se stali vlastníky jak parc.č. st. [anonymizováno], tak taveb, které se na parcele nacházejí. I pokud by soud zvolil výklad, že uvedenou kupní smlouvou byla na manžele [příjmení] převedena toliko parcela č.st. [anonymizováno] (bez staveb), tak by se manželé [celé jméno svědka] stali vlastníky staveb zde se nacházejících na základě vydržení. Putativním právním titulem, který je způsobilý vést k vydržení uvedených staveb by byla kupní smlouva. Rovněž bylo svědecky prokázáno, že [celé jméno svědka] uvedené stavby užíval, byť po smrti matky stavby užíval spíše nárazově, neboť na [obec], v důsledku špatných rodinných vztahů, jezdil mnohem méně. To, že [celé jméno svědka] stavby užíval i po smrti matky je prokázáno i ze svědectví [celé jméno svědka], který uvedl, že [celé jméno svědka], když žalovanému stavby s parcelou prodal, tak mu předal i klíče od těchto staveb s tím, že zde [celé jméno svědka] skladoval stavební materiál, který si odvezl. To, že [celé jméno svědka] stavby užíval i po smrti matky, byť na [obec] nejezdil tak často, uvedl i svědek [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Nejpozději ke dni [datum] (po uplynutí 10i leté vydržecí doby) by se tak manželé [celé jméno svědka] stali vlastníky nejen parc.č. st. [anonymizováno], ale i stodoly a stodůlky.

26. Shora uvedené úvahy o vlastnictví stodoly a stodůlky manžely [příjmení] však nejsou pro posouzení toho, zda žalobkyně je vlastníkem uvedených staveb, rozhodující. Podstatné je, že dne [datum] uzavřeli manželé [celé jméno svědka] s žalovaným kupní smlouvu, na základě které převedli na žalovaného vlastnictví nemovitostem označené jako parc.č. st. [anonymizováno], jejíž součástí je budova bez čp/če. I pokud by tedy (navzdory shora uvedeným úvahám) manželé [celé jméno svědka] nebyli vlastníky staveb nacházejících se na parc.č. st. [anonymizováno], stal se vlastníkem těchto staveb spolu s parc.č. st. [anonymizováno] žalovaný, neboť nový občanský zákoník (zákon č. 89/5012 Sb.), za jehož účinnosti byla uvedená kupní smlouva uzavřena, umožňuje nabýt vlastnictví nemovitosti od nevlastníka. V ust. § 984 o.z. je uvedeno, že není-li zapsaný stav ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné.

27. I pokud by tedy stav zapsaný v KN na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec], tedy to, že manželé [celé jméno svědka] jsou vlastníci pozemku – zastavěná plocha a nádvoří parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je budova bez čp/če, neodpovídal skutečnosti, tak žalovaný shora uvedenou parc.č. st. 103, včetně staveb na ní se nacházejících, nabyl v dobré víře, neboť uvedené nemovitosti nabyl za úplatu a v dobé víře o tom, že je kupuje od osob, které jsou jejich vlastníky, spoléhaje na to, že stav zapsaný v KN odpovídá skutečnosti. [obec] víra žalovaného, že vlastníky předmětných nemovitostí jsou manželé [celé jméno svědka] je dána, neboť, žalovaný nemohl vědět, zde existuje konkurenční právní titul (darovací smlouva ze dne [datum]), na základě kterého žalobkyně dovozuje své vlastnicí ke stavbám. Žalovaný navíc [celé jméno svědka] osobně znal, věděl o tom, že předmětnou parcelu č.st. [anonymizováno] spolu se stodolou a stodůlkou také užívá a pokud mu [celé jméno svědka] stavby, jako prodávající na základě kupní smlouvy, předal spolu s klíči, nemohl mít žádného důvodu se domnívat, že by [celé jméno svědka] nebyl jejich vlastníkem. To, že stavby užívali i další příbuzní [celé jméno svědka] (žalobkyně a její rodina) nemohlo na jeho dobré víře nic měnit, neboť logicky předpokládal, že stavby jsou užívány tzv. v rodině po vzájemné dohodě.

28. Na základě shora uvedeného soud shrnuje, že vlastníky parc.č. st. [anonymizováno] spolu s předmětnými stavbami (stodola stodůlka) se stali manželé [celé jméno svědka], kteří je zakoupili od obce Kamýk. Žalobkyně o této koupi věděla, přinejmenším se zřetelem ke všem okolnostem (tedy s ohledem na to, že o této koupi věděla její matka, s kterou byla žalobkyně v pravidelném kontaktu, a s ohledem na to, že se prodeje vyvěšovaly na úřední desce obce Kamýk, jak sdělil bývalý starosta [celé jméno svědka]) objektivně vědět musela. Následně manželé [celé jméno svědka] v důsledku zhoršených rodinných vztahů parc.č. st. [anonymizováno] s předmětnými stavbami prodali již za účinnosti tzv. nového občanského zákoníku žalovanému, který se stal dobrověrným nabyvatelem a tedy oprávněným vlastníkem parc.č. st. [anonymizováno] i staveb, které se na této parcele nacházejí.

29. Soud ve výroku pod bodem I. určil, že žalobkyně je toliko vlastníkem betonové jímky zbudované na parcele č. st. [anonymizováno]. Bylo svědecky prokázáno svědectvím [celé jméno svědka] i [celé jméno svědka], že [územní celek] nemá veřejnou kanalizaci. Splašky z domu [adresa] tak musejí být odváděny do jímky. Z místního šetření má soud za prokázané, že jímka se na parc.č st. [anonymizováno] nachází, přičemž se jedná o jímku vybetonovanou. Pokud soudní judikatura dovodila, že studna či vrt s betonovou konstrukcí je samostatnou věcí (22 Cdo 134/2020) lze zde učiněné právní závěry nepochybně vztáhnout i na vybetonovanou jímku. Soud tak má za to, že betonová jímka je výsledkem stavební činnosti, kterou byla vytvořena podzemní konstrukce a ve směru dovnitř ohraničuje samostatný prostor a je oddělena od ostatních věcí. Betonová jímka tak je samostatným předmětem občanskoprávních vztahů a je možné, aby se stala předmětem rozhodování v této věci. Je rovněž nepochybné, že betonová jímka je za situace, kdy dům [adresa] (stojící na parc.č. st. [číslo], [číslo] a [číslo]) ve vlastnictví žalobkyně není napojen na veřejnou kanalizaci, příslušenstvím domu. Dle ust. § 510 o.z. je příslušenstvím věci vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s věcí hlavní v rámci jejich hospodářského určení. Dle § 510 odst. 2 o.z. se má za to, že právní jednání a práva i povinnosti, týkající se hlavní věci, se týkají i jejího příslušenství. Pokud je tedy žalobkyně v KN zapsána jako vlastník domu [adresa] na základě darovací smlouvy ze dne [datum], tak se stala i vlastníkem betonové jímky, která jakožto příslušenství domu sdílí právní osud věci hlavní, tedy domu [adresa].

30. Pokud jde o„ vrata“, ke kterým se rovněž žalobkyně domáhala určení vlastnictví, bylo na jednání dne [datum] zjištěno, že se jedná o vrata, která jsou součástí drátěného plotu. Vrata jsou nepochybně součástí věci (plotu), neboť dle § 505 o.z. součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží, a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Vrata tedy nemohou být v tomto případě samostatným předmětem občanskoprávních vztahů a nelze se domáhat určení vlastnictví k „ vratům“. Pokud jde o plot, ke kterému se žalobkyně v petitu žaloby domáhala určení svého vlastnictví, bylo na jednání dne [datum] vyjasněno, že jde o drátěný plot s kůly, nacházející se mezi parc.č. st. [číslo] a příjezdovou cestou, tedy parc. [číslo]. Jako vlastník parc.č. st. [číslo] je zapsán žalovaný a vlastníkem parc. [číslo] je obec Kamýk. Je tak zjevné, že žalobkyni v této věci nesvědčí aktivní legitimace, neboť se domáhá určení vlastnictví k plotu, který odděluje dvě parcely, přičemž ani jednu z nich žalobkyně nevlastní. Navíc z ust. § 1024 odst. 1 o.z. vyplývá vyvratitelná právní domněnka o tom, že ploty jsou společné.

31. Žalobkyně na podporu svého žalobního nároku argumentovala tím, že„ nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám“ a proto se žalovaný nemohl stát vlastníkem předmětných staveb zakoupených od manželů [příjmení], jakožto od nevlastníků. K tomu soud uvádí, že konstrukt, kdy„ nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám“ byl opuštěn ještě za účinnosti starého občanského zákoníku a to v důsledku nálezu Ústavního soudu pod sp. zn.: IV ÚS 405/15. Zmiňovaný nález upřednostnil dobrou víru nabyvatele od nevlastníka před konstruktem, že„ nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám“. V poměrech nového občanského zákoníku je jednoznačně upřednostněn princip ochrany dobrověrného nabyvatele a materiální publicita katastru nemovitostí. Argument„ že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám“, je tak argumentem obsolentním. Soud rovněž zamítl návrh na opětovný výslech manžela žalobkyně, který by se měl vyjádřit k rodinné hádce, tak jak ji zmínil svědek [celé jméno svědka], kdy svědek žalobkyni sdělil, že prac.č.st. [anonymizováno] spolu se stavbami zakoupil od [územní celek]. Soud se manžela žalobkyně při výslechu ptal, zda je mu něco známo o vlastnictví předmětných staveb, přičemž svědek uvedl, že o tom nic neví, ačkoliv byl vyslýchán u zdejšího ve věci pod sp.zn. [spisová značka] (spor mezi stejnými účastníky), kde bylo řešeno vlastnictví k parc.č. st. [anonymizováno] (bez staveb na této parcele se nacházejících) a musel tak být i s ohledem na to, že je manželem žalobkyně, která již dříve absolvovala uvedené soudní řízení, logicky s majetkovými problémy ve vztahu k předmětným parcelám a stavbám alespoň zevrubně seznámen. Soud tedy jeho výpověď v tomto řízení hodnotí jako vyhýbavou a opětovné přeslýchání by tak důkazně žádné novum do věci nevneslo. Rovněž tak, pokud bylo odkazováno na„ šetření“, které ve vztahu k vlastnictví parc.č. st. [anonymizováno] a předmětných staveb prováděl katastrální úřad, soud z těchto šetření nemůže ničeho dovozovat, neboť to, kde je vlastníkem nemovitostí a na základě jakých skutečností, může učinit pouze soud.

32. Ve výroku pod bodem IV. soud uložil žalobkyni, aby jako neúspěšný účastník řízení podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. uhradila státu náklady, které vynaložil. Soud vynaložil náklady na vyplacení svědečného svědku [celé jméno svědka] ve výši 2 465 Kč, kdy o výši svědečného bylo rozhodnuto pravomocným usnesením pod č.j.: [číslo jednací].

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy ikdyž měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, mě-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části (učení vlastnictví k betonové jímce) a proto soud žalovanému přiznal náhradu nákladu řízení v plné výši. Odměna za jeden úkon právní služby v dané věci činí 3 100 Kč, kdy je vycházeno z tarifní hodnoty sporu ve výši 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Právní zástupkyně žalovaného ve věci uskutečnila celkem 9 právních úkonů a to přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě, vyjádření se k odvolání žalobkyně a dále 6 x účast na ústním jednání. [obec] jednání byla uskutečněna v termínech [datum], [datum], [datum], [datum] [datum] (místní šetření), [datum] (v rozsahu přesahující dvě hodiny), [datum] a [datum] Celkem za devět právních úkonů náleží odměna ve výši 27 900 Kč a režijní paušál ve výši 2 700 Kč (9 x 300 Kč). Za osm shora uvedených soudních jednání včetně místního šetření náleží právní zástupkyni žalovaného i cestovné do místa soudu a zpět a to ze sídla advokátní kanceláře, tedy z [obec], přičemž cesta tam a zpět činí 140 Km. Právní zástupkyně žalovaného se dopravovala osobním vozem o spotřebě 6,1 litru nafty [číslo] km, jak bylo zjištěno z předložené kopie TP. Výše cestovné byla vypočtena dle vyhlášky účinné vždy v době, kdy byla cesta vykonána, tedy za rok 2019 dle vyhl.č. 333/2018 Sb., za rok 2020 dle vyhl.č. 358/2019 Sb., za rok 2021 dle vyhl.č. 589/2020 Sb. a za rok 2022 dle vyhl.č. 511/2021 Sb., ve znění novely účinné od 10.5.2022 [číslo] 2022 Sb. Výše cestovného byla vypotena prostřednictvím programu Justtarif a to v celkové výši 7 776 Kč (za cestu v roce 2019 bylo cestovné vypočteno ve výši 860,94 Kč, za cestu v roce 2020 ve výši 859,57 Kč, za cestu v roce 2021 ve výši 848,28 Kč za jednu cestu do [datum] ve výši 966,29 Kč a za čtyři cesty od [datum] ve výši 4 240,93 Kč). Náhrada za promeškaný čas za 8 vykonaných jízd na trase [obec] [obec] byla přiznána v rozsahu dvou hodin za jednu jízdu. Za celkem 8 cest tam a zpět na trase [obec] [obec] právní zástupkyně strávila čas na cestě v rozsahu 36 hod (16 x 2 hodiny), tedy 64 půlhodin á 100 Kč. Náhrada za ztrátu času tedy činí 6 400 Kč Celkem tak odměna za právní služby právní zástupkyni žalovaného činí 44 776 Kč (27 900 Kč 2 700 Kč 7 776 Kč 6 400 Kč) a DPH u uvedené částky činí 9 402,96 Kč. Celková částka na náhradě nákladů právního zastoupení tak činí 54 178,96 Kč.

34. Soud se neztotožnil s názorem právní zástupkyně žalobkyně, že by v dané věci měla odměna za jeden úkon právní služby činit 10 290 Kč a vycházet tak z tarifní hodnoty sporu ve výši 300 000 Kč. Je pravdou, že judikatorně ustálená praxe hovoří o tom, že pokud jde o určení práva k věci, jejíž hodnota je vyjádřitelná v penězích, výše mimosmluvní odměny se stanoví podle tarifní hodnoty odpovídající ceně určovací žalobou dotčené věci nebo práva. Je rovněž pravdou, že v dané věci byla kupní smlouvou ze dne [datum] mezi manžely [příjmení] a žalovaným určena tržní cena převáděných nemovitostí částkou ve výši 300 000 Kč a z této částky byla rovněž určena odměna právní zástupkyně žalovaného ve sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn.: 9 C 158/2017. V této věci však byly předmětem sporu pouze stavby (stodola, stodůlka, popř. jímka) a hodnota těchto staveb dle kupní smlouvy ze dne [datum] nečiní částku 300 000 Kč, neboť pokud byla celková cena za převod nemovitostí v kupní smlouvě vyčíslena částkou 300 000 Kč bylo to včetně parcel, které mají oproti stavbám vyšší hodnotu. Při místním šetření soud navíc zjistil, že stav stodoly a stodůlky je špatný, nová střešní krytina byla vyměněna až po té, co byly zakoupeny. Soud tedy nemohl vycházet z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč, neboť předmět tohoto sporu (omezen toliko na stavby, které se nacházejí na parc.č. st. 103) není totožný s předmětem sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn.: 9 C 158/2017, přičemž hodnotu samotných staveb by nebylo možno zjistit jinak než znaleckým posudkem. Jinými slovy bylo by nespravedlivé, aby žalobkyně hradila náklady řízení, kdy by bylo vycházeno ze stejné tarifní hodnoty sporu jako ve věci pod sp. zn.: 9 C 158/2017, přestože předmět tohoto sporu byl jiný. Protože provádět další dokazování pouze za účelem zjištění tarifní hodnoty tohoto sporu by bylo neefektivní, vycházel soud s odkazem na ust. § 9 odst. 3 písm.b) AT z tarifní hodnoty sporu ve výši 50 000 Kč.

35. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalovaného. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.