19 C 370/2018-261

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 86 297,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. září 2020, č. j. 19 C 370/2018-197 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výroku I., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 291 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 291 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje; jinak, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 325,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 325,65 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, mění tak, že v uvedeném rozsahu se žaloba zamítá, b) v napadené části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 42 596,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 596,18 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 751,26 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 616,65 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 616,65 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky ve výši 55 681,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 55 681,15 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku ve výši 5 905 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného, přičemž v řízení před nalézacím soudem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem a provozovatelem distribuční soustavy a je povinna zajištovat pro obchodníka s plynem distribuci plynu do odběrných míst dle smluv, které uzavřel obchodník s plynem s odběrateli. Žalobkyně je tak odlišným subjektem od obchodníka s plynem. Žalobkyně dne 10. 5. 2017 pojala podezření při odečtu z měřícího zařízení, že odběr plynu na základě smlouvy uzavřené mezi obchodníkem s plynem a žalovaným, je měřen plynoměrem výr. [číslo] na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Plynoměr tak byl opatřen bezpečnostní přelepkou [číslo] dne 23. 5. 2017 demontován a znovu zajištěn proti neoprávněné manipulaci bezpečností přelepkou [číslo]. Ověřením v Autorizovaném metrologickém středisku bylo zjištěno, že úřední značka měřidla byla poškozena, o čemž bylo vyhotoveno Osvědčení o přezkoušení stanoveného měřidla [číslo] [rok]. Měřidlo bylo rovněž podrobeno znaleckému zkoumání, kdy znalec z oboru kriminalistika, se specializací kriminalistika, mechanoskopie ve znaleckém posudku č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 13. 10. 2017 zkonstatoval, že úřední značka krytu číselníku měřidla je poškozena a na číselníku se nacházejí stopy svědčící o násilném přetočení číselníku. Žalovaný tak v období od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017 na odběrném místě v [obec], [ulice a číslo] neoprávněně odebíral plyn, čímž způsobil žalobkyni škodu. Počátek neoprávněného odběru byl stanoven ode dne následujícího po poslední provedené kontrole měřidla dne 15. 11. 2016 a konec neoprávněného odběru odpovídá dni, který předcházel dni, kdy bylo pojato podezření na neoprávněný odběr. Došlo tak k neoprávněnému odběru plynu podle § 74 odst. 1 písm. d), bod 3 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Výše škody byla stanovena dle vyhl. č. 108/2011 Sb., o měření a stanovení způsobu náhrady škody při neoprávněném odběru, kdy se v případě znalosti štítkových příkonů a počtu jednotlivých plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru vypočítá dle vzorce uvedeného v příloze [číslo] uvedené vyhlášky. Od této výše škody je odečtena částka, která byla měřidlem zjištěna při kontrole dne 10. 5. 2017 a která byla vyúčtována obchodníkem s plynem. Žalobkyně rovněž uplatňuje i náklady, které jí vznikly v souvislosti s neoprávněným odběrem, kdy se jedná o náklady na znalecký posudek č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 13. 10. 2017 ve výši 3 500 Kč. Uvedená částka byla žalobkyni vyúčtována fakturou pod č. [bankovní účet] a žalobkyně ji uhradila dne 28. 11. 2017. Žalobkyně rovněž požaduje uhradit náklady v souvislosti se zjištěním neoprávněného odběru. K odhalování neoprávněného odběru a k dalším činnostem byla žalobkyní na základě smlouvy pověřena spol. [právnická osoba], která zplnomocnila spol. [právnická osoba] a tato společnost svou činnost žalobkyni vyúčtovala fakturou pod č. 2017 v částce 6 950 Kč a žalobkyně tuto částku uhradila dne 4. 8. 2017. K náhradě škody v celkové výši 86 297,80 Kč byl žalovaný vyzván, a to fakturou pod VS [číslo] splatnou dne 28. 12. 2017. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že odběrné místo na adrese [adresa], kde byl údajně zjištěn neoprávněný odběr, od roku 2009, tedy od doby, co zemřela jeho matka, nikdo neobývá, spotřebiče nejsou používány a dům je pouze temperován na 17-18 stupňů a rovněž tomuto způsobu vytápění odpovídá vyúčtování a naměřená spotřeba energií za předcházející roky. I pokud by byl neoprávněný odběr uskutečněn, nemohla žalobkyni vzniknout škoda téměř ve výši 90 tisíc Kč. Žalovaný však popírá, že by se na odběrném místě jednalo o neoprávněný odběr a skutečnost, že plynoměr měl být údajně poškozen, si nedovede vysvětlit. V průběhu řízení žalovaný rovněž poukazoval na skutečnost, že s plynoměrem mohli manipulovat pracovníci NTL Forensics, kteří měli neoprávněný odběr odhalit, samotné zjištění neoprávněného odběru, resp. protokol o tomto zjištění nebyl sepsán transparentně.

3. Okresní soud poté, co ve věci vyslechl svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zaměstnance společnosti [právnická osoba] a svědky [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] a provedl listinné důkazy, dospěl k závěru, že došlo k neoprávněnému zásahu do plynoměru, neboť neoprávněný zásah byl jednoznačně prokázán fotografiemi, svědeckými výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], ale zejména znaleckým posudkem znalce [titul]. [příjmení], kde je podrobně neoprávněný zásah do úředních plomb plynoměru popsán. Ze svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] měl okresní soud rovněž za prokázané, že ve věci odhalení a dokumentace neoprávněného odběru bylo postupováno profesionálně a standardním způsobem. Svědci uvedli, že plynoměr byl poškozen cizí osobu, oni sami vyloučili, že by provedli násilný zásah do plynoměru. Všichni svědci jsou navíc spol. [právnická osoba] [anonymizováno] odměňováni bez ohledu na množství odhalených a zdokumentovaných neoprávněných odběrů. Jejich výpověď je navíc podpořena objektivním důkazem, a to videozáznamem na DVD, kterým okresní soud rovněž provedl důkaz. Z videozáznamu není patrné, že by pracovníci [právnická osoba] s plynoměrem neoprávněně manipulovali, či že by zneužili vetchozrakosti žalovaného. Obrana žalovaného, který uváděl, že s neoprávněným zásahem do měřícího zařízení nemá nic společného, není dle názoru okresního soudu důvodná. Odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr plynu je dle energetického zákona konstruována jako objektivní a postačuje tak zjištění, že k neoprávněnému odběru došlo. Je tak nerozhodné, kdo neoprávněný odběr zavinil. Žalovaný se tak nemůže zprostit odpovědnosti za neoprávněný odběr s poukazem na skutečnost, že nenese žádnou odpovědnost za to, že bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřícího zařízení, či že si ho ani nebyl vědom. S ohledem na to, že plynový kotel byl funkční a došlo k neoprávněné manipulaci s plynoměrem (násilné přetočení číselníku) vzal okresní soud za prokázáno, že došlo k neoprávněnému odběru plynu a že za neoprávněný odběr odpovídá žalovaný.

4. Po právní stránce okresní soud posuzoval věc dle ust. § 74 zákona č. 458/2000 Sb. a dle vyhl. č. 108/2011 Sb. Okresní soud při stanovení výše škody, vědom si mantinelů, které stanovil Ústavní soud v nálezu pod sp. zn.: I. ÚS 668/15, vycházel ze simulované faktury, kterou žalobkyně předložila soudu a kde na místo štítkového příkonu spotřebiče je vycházeno ze sníženého příkonu, která se vypočítá z průměrné roční spotřeby a tato spotřeba se přepočte na jednotlivé dny. V simulační faktuře byla výše škody způsobené neoprávněným odběrem stanovena částkou 43 701,62 Kč. Výpočet vychází z přílohy č. 2 vyhl. č. 108/2011 Sb. s tím, že příkon plynového kotle byl snížen z 50 kWh na 31,21 kWh, kdy takto stanovený příkon odráží reálnou spotřebu. Za období od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017 dle počtu jednotlivých dní v měsíci a počtu hodin pravděpodobného provozování kotle (v zimních měsících je kotel využíván víc než v měsících letních či jarních) byla pravděpodobná spotřeba stanovena ve výši 45 000,76 kWh. Od uvedené spotřeby je odečtena spotřeba, která byla zjištěna na měřidle ke dni 9. 5. 2017 a která byla předmětem řádného vyúčtování obchodníka s plynem - 25 269,68 kWh (tento údaj nebyl stranami nijak rozporován). Neoprávněně odebraný plyn tak byl stanoven ve výši 19 731,08 kWh, kdy neoprávněná spotřeba za rok 2016 činila 6 245,37 kWh a za rok 2017 13 485 kWh. Hodnota 19 731,08 kWh byla vynásobena cenou za dodávku dle tabulky žalobkyně v hodnotě 1,096 Kč/kWh, čímž byla určena cena neoprávněně odebraného plynu v částce 21 627,63 Kč Cena za distribuované množství plynu byla vypočtena ve výši 2 771,60 Kč. Stálý měsíční plat za kapacitu byl za období od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017 určen částkou 1 826,52 Kč. Poplatek za služby operátora trhu byl vypočten částkou 48,73 Kč Náklady na odhalení a zjištění neoprávněného odběru vyplacené žalobkyní firmě [právnická osoba] činí 6 950 Kč.

5. Okresní soud ve věci prvně rozhodl rozsudkem ze dne 11. 11. 2019, č. j. 19 C 370/2018-131, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 701,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 701,62 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky ve výši 42 596,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 596,18 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání žalovaného krajský soud jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 95 Co 20/2020-153 rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III. zrušil a věc okresnímu soudu v uvedeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

6. Poté, co věc byla okresnímu soudu vrácena, tak tento soud z pokynu odvolacího soudu provedl dokazování ke zjištění skutečné výše nákladů potřebných ke zjištění neoprávněného odběru plynu. Zjistil, že mezi žalobkyněm a firmou [právnická osoba] existuje smluvní vztah, na základě kterého [právnická osoba] poskytuje služby žalobkyni, což vzal za prokázané ze smlouvy o dílo ze dne 30. 3. 2015, která byla za žalobkyni uzavírána ještě jejím právním předchůdcem spol. [právnická osoba] V uvedené Smlouvě a Dodatcích č. 1-3 je podrobně popsána činnost spol. [právnická osoba] spočívající ve zjišťování a dokumentaci neoprávněných odběrů. V Dodatku č. 2 Smlouvy o dílo je rovněž obsažena tabulka cenového ujednání, ze které vyplývá, že dokumentace neoprávněného odběru bude spol. [právnická osoba] hrazena částkou 6 950 Kč. V rámci této cenové sazby se provádí úkony spočívající v odhalení neoprávněného odběru bez neprokázaných okolností, zajištění dokumentace NOP, včetně výměny měřícího zařízení a instalace montážní plomby. Okresní soud uvedené úkony považoval za nezbytné k řádnému odhalení a dokumentace NOP.

7. Okresní soud dále z tvrzení žalovaného zjistil, že je sice v předmětném domě provozována večerka od roku 2007 a v současné době ji tři roky provozuje pan [jméno] [jméno] [příjmení], [IČO] na základě nájemní smlouvy. Z uvedené nájemní smlouvy však vyplývá, že nájemce není na plynoměr v. [číslo] připojen a ani nikdy nebyl, neboť dodávka tepla není vůbec smluvena. Nájemce hradí pouze zálohy na vodu a elektřinu. Provozovatelé večerky vietnamské národnosti totiž většinou své prodejny nevytápí a vystačí si s teplem, které vydávají motory chladících a mrazících boxů. Podle předmětné nájemní smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a [jméno] [jméno] [příjmení] dne 1. 2. 2017, předmětem nájmu je část nemovitosti [adresa], ul. [ulice] v [obec] za účelem provozování večerky. V uvedené nájemní smlouvě je pouze pasáž o přihlášení elektroměru (nikoliv plynoměru) [číslo] na nájemce. Na podporu tvrzení žalovaného, že dům není obýván, okresní soud provedl důkaz i předloženými fakturami za spotřebu vody a energií na odběrném místě [adresa]. Z faktury [právnická osoba], [číslo] zjistil, že na uvedeném odběrném místě byla vyúčtována za období od 11. 11. 2015 do 16. 9. 2016 spotřeba vody ve výši 4 102 Kč (odběr vodného + stočného, 42 m3 +42 m3) Z faktury [právnická osoba] [číslo] zjistil, že za období od 17. 9. 2016 do 26. 9. 2017 byla účtována spotřeba vody v částce 5 205 Kč (odběr vodného + stočného 53 m3 +53 m3). Z faktury [právnická osoba] [číslo] bylo zjištěno, že za období od 27. 9. 2017 do 19. 9. 2018 byla účtována spotřeba vody v částce 5 125 Kč (vodné + stočné, 52 m3 + 52 m3). Z faktury vystavené společností [právnická osoba] pod [číslo] bylo zjištěno, že ve shora uvedeném odběrném místě bylo za období od 21. 6. 2016 do 20. 6. 2017 účtována částka 5 122,75 Kč (odběr 0,586 MWh) Z faktury [číslo] bylo za období od 16. 6. 2015 do 20. 6. 2016 účtována částka za odběr elektřiny ve výši 5 096,33 Kč (0,58 MWh). Z faktury pod [číslo] zjistil, že za období od 21. 6. 2017 do 18. 6. 2018 byla účtována částka 4 404,11 Kč (0,377 MWh). Z faktur vystavených innogy [právnická osoba] žalovanému za odběr plynu v odběrném místě (např. faktura pod [číslo]) zjistil, že spotřeba plynu za období od 11. 11. 2015 do [číslo] 2016 činila 27 732,90 kWh, za období od 16. 11. 2016 do 27. 11. 2017 činila 27 541,02 kWh a za období od 28. 11. 2017 do 19. 11. 2018 činila 22 227,79 kWh.

8. Okresní soud znovu uzavřel, že došlo k neoprávněnému zásahu do plynoměru, neboť neoprávněný zásah byl jednoznačně prokázán fotografiemi, svědeckými výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], ale zejména znaleckým posudkem znalce [titul]. [příjmení], kde je neoprávněný zásah do úředních plomb plynoměru podrobně popsán. Ze svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] vyplynulo, že ve věci odhalení a dokumentace neoprávněného odběru bylo postupováno profesionálně a standardním způsobem. Svědci uvedli, že plynoměr byl poškozen cizí osobu, oni sami vyloučili, že by provedli násilný zásah do plynoměru. Všichni svědci jsou navíc spol. [právnická osoba] [anonymizováno] odměňováni bez ohledu na množství odhalených a zdokumentovaných neoprávněných odběrů. Jejich výpověď je navíc podrobena objektivním důkazem, a to videozáznamem na DVD, kterým soud rovněž provedl důkaz. Z videozáznamu není patrné, že by pracovníci [právnická osoba] s plynoměrem neoprávněně manipulovali, či že by zneužili vetchozrakosti žalovaného, který již ve svém věku špatně vidí nablízko a na místo kontroly si zapomněl vzít brýle. Je pravdou, že žalovaný svědky [příjmení] a [příjmení] upozorňoval, že si zapomněl brýle, avšak obsah protokolu mu byl v podstatných částech pracovníky vysvětlen. To, že si žalovaný na místo kontroly plynoměru zapomněl vzít brýle, přestože věděl, že bez brýlí není schopen číst, nelze klást k tíži pracovníkům [právnická osoba]

9. Okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 3394/2014 a při stanovení výše škody vycházel ze simulované faktury, kterou žalobkyně předložila soudu a kde je dle tvrzení žalobkyně při výpočtu náhrady škody reagováno na nález ÚS ČR a na místo štítkového příkonu spotřebiče je vycházeno ze sníženého příkonu, která se vypočítá z průměrné roční spotřeby a tato spotřeba se přepočte na jednotlivé dny. V simulační faktuře byla výše škody způsobené neoprávněným odběrem stanovena částkou 43 701,62 Kč. Výpočet vychází z přílohy č. 2 vyhl. č. 108/2011 Sb. s tím, že příkon plynového kotle byl snížen z 50 kWh na 31,21 kWh, kdy takto stanovený příkon odráží reálnou spotřebu. Za období od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017 dle počtu jednotlivých dní v měsíci a počtu hodin pravděpodobného provozování kotle byla pravděpodobná spotřeba stanovena ve výši 45 000,76 kWh. Od uvedené spotřeby je odečtena spotřeba, která byla zjištěna na měřidle ke dni 9. 5. 2017 a která byla předmětném řádného vyúčtování obchodníka s plynem - 25 269,68 kWh. Neoprávněně odebraný plyn tak byl stanoven ve výši 19 731,08 kWh, kdy neoprávněná spotřeba za rok 2016 činila 6 245,37 kWh a za rok 2017 13 485 kWh. Hodnota 19 731,08 kWh byla vynásobena cenou za dodávku dle tabulky žalobkyně v hodnotě 1,096 Kč/kWh, čímž byla určena cena neoprávněně odebraného plynu v částce 21 627,63 Kč. K této částce pak byly připočteny ceny za distribuci a celkově s nimi včetně nákladů na zjištění neoprávněného odběru plynu se jednalo o částku 43 701,62 Kč.

10. Okresní soud však uvedenou částku (43 701,62 Kč) snížil, tak, aby se v maximální možné míře přiblížila pravděpodobnému odběru plynu, kdy k tomuto snížení využil institutu soudcovské úvahy dle § 136 o. s. ř., resp. § 2955 o. z. Důvody, které vedly okresní soud k využití soudcovské úvahy při snížení výše škody, spočívaly ve vyhodnocení svědeckých výpovědí [celé jméno svědkyně] a [jméno] [příjmení], kteří shodně uvedli, že žalovaný v uvedeném domě nebydlel, pouze jej občasně navštěvoval. O pravdomluvnosti těchto výpovědí neměl okresní soud důvodu pochybovat a rovněž korespondují s fakturami, které žalovaný předložil, a které prokazují spotřebu vody, elektřiny a plynu v obdobích před i po neoprávněném odběru plynu. Z těchto faktur vyplývá, že na odběrném místě byla v zásadě konstantní spotřeba a že zde nedošlo v minulosti k žádnému výraznějšímu výkyvu, což opět nasvědčuje, že žalovaný předmětnou nemovitost pouze navštěvoval, avšak trvale zde nebydlel. S ohledem na zjištění, že žalovaný byl pouze občasným návštěvníkem předmětné nemovitosti, nemohl okresní soud akceptovat údaje uvedené v simulační faktuře žalobkyně ohledně množství neoprávněně odebraného plynu ve výši 19 731,08 kWh. Uvedený údaj totiž vychází z kalkulace, která uvažuje, že plynový kotel byl od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017 užíván tzv. na plno (v listopadu 8,13 hod., v prosinci 10,08 hod., v lednu 11 hod., v únoru 9,12 hod., v březnu 7,94 hod., v dubnu 4,76 hod a v květnu 2,18 hod.) tedy jako, kdyby zde žalovaný trvale bydlel, což je v rozporu se shora uvedenými závěry. Okresní soud proto považoval za spravedlivé, aby žalobkyní vypočtený údaj o neoprávněném odběru (19 731,08 kWh) byl snížen na poloviční hodnotu, tedy na údaj 9 865,54 kWh. Složená cena za neoprávněné odebraný plyn tak bude činit nikoliv částku 21 627,63 Kč (19 731,08 kWh x 1, 0961 Kč/kWh - cena za neoprávněnou distribuce a neoprávněný odběr) ale částku 10 813,61 Kč (9 865,54 x 1, 0961 Kč/kWh). K této částce okresní soud připočetl další položky tak, jak byly žalobkyní předestřeny a vysvětleny v simulační faktuře. Tedy k částce 10 813,61 Kč byla připočtena částka za distribuované množství plynu ve výši 2 771,60 Kč, částka za stálý měsíční plat za kapacitu ve výši 1 826,52 Kč, poplatek za služby operátora ve výši 48,73 Kč a částka za náklady za zjištění a dokumentaci NOP ve výši 6 950 Kč. Výsledná částka činí 22 410,46 Kč, přičemž DPH z uvedené částky činí 4 706,19 Kč. K uvedené částce byla připočtena částka vynaložená žalobkyní na vypracování znaleckého posudku ve výši 3 500 Kč. Výslednou částku 30 616,65 Kč okresní soud žalobkyni přiznal jako škodu za neoprávněně odebraný plyn, a to včetně požadovaného úroku z prodlení. Co do částky 55 681,15 Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl.

11. K tvrzení žalovaného, že videozáznam uložený na DVD (viz přílohová obálka) byl žalobkyní manipulován, okresní soud uvedl, že z vyjádření spol. [právnická osoba] vyplývá, že záznam je kontinuální a do dvou souborů byl uložen pouze z kapacitních důvodů. Uvedeným DVD okresní soud provedl důkaz a nebylo zjištěno, že by zde byl nějaký časový úsek vymazán. Záznam je kontinuální a obsahově tvoří logický celek. Z předložených faktur o historické spotřebě plynu v předmětném domě vyplývá spotřeba plynu za období předcházející, tyto údaje však nijak nevylučují tu možnost, že by spotřeba v rozhodném období (16. 11. 2016 - 9. 5. 2017) nemohla být vyšší než v období minulém či období následujícím. Žalovaný totiž mohl předmětný dům navštěvovat častěji a mohl tak spotřebovat více plynu, rovněž se mohlo stát, že plynový kotel zapomněl po ukončení návštěvy vypnout (resp. snížit jeho výkon), čímž se spotřeba rovněž mohla zvýšit.

12. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před nalézacím soudem, okresní soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl v řízení před nalézacím soudem úspěch jen částečný, kdy navíc výše náhrady škody závisela na úvaze soudu (142 odst. 3 o. s. ř.), okresní soud tedy rozhodl, že každý z účastníků si ponese náklady řízení před nalézacím soudem ze svého, resp. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení však nastala jiná situace před odvolacím soudem, kde byl žalovaný se svým odvoláním zcela úspěšný, kdy věc byla soudu vrácena zpět k doplnění dokazování. Zde okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení žalovanému žalobkyní dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný zastoupen advokátem byla výše náhrady nákladů řízení vypočtena dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za jeden úkon právní služby (podání odvolání) ve výši á 4 580 Kč (počítáno z punktu 86 297,80 Kč), režijní paušál ve výši 300 Kč DPH z uvedených částek činí 1 024,80 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 5 905 Kč.

13. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání oba účastníci.

14. Žalobkyně podaným odvoláním napadá výroky II. a III. rozsudku. Výrok II. přitom jen co do částky 42 596,18 Kč s příslušenstvím. Okresnímu soudu vytýká, že v napadené části výroku II. rozsudku znovu rozhodl o části již pravomocného rozhodnutí, tedy o tomto nároku již okresní soud neměl znovu rozhodovat. Nesouhlasí dále s přiznáním nákladů odvolacího řízení žalovanému, odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4504/2018. Při rozhodování o nákladech řízení se domáhá aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. Navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. tak, že se zamítá žaloba jen co do částky 13 084,97 Kč s příslušenstvím a ve výroku III., o nákladech řízení tak, že žalobkyni se přiznává náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1 650,54 Kč, in eventum tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Žalovaný podaným odvoláním napadá výroky I. a III. rozsudku. Okresnímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho námitkami, a to, že nebylo prokázáno, že plomba na plynoměru byla poškozena, že žalovaný se před odnesením plynoměru neměl možnost o poškození přesvědčit. Ze znaleckého posudku nevyplývá, kdo a kdy plynoměr poškodil, plynoměr před jeho odnesením nebyl umístěn do přelepkami zabezpečeného obalu, aby se zabránilo jakkoliv do plynoměru zasahovat. Po výměně plynoměru spotřeba v odběrném místě ještě o cca 5000 kWh za srovnatelné období klesla, z čehož je zřejmé, že údajně poškozený plynoměr měřil dokonce vyšší spotřebu a rozhodně tak nebylo naplněno ustanovení § 74 odst. 1 písm. e), bod 3, neboť měřící zařízení rozhodně nevykazovalo chybu spotřeby ve prospěch zákazníka. Společnost NTL je ekonomicky závislá na žalobkyni, když pro něho vykonává deseti tisíce zakázek ročně, nejedná se tak o nestrannou společnost, která by neměla zájem na výsledku sporu. Případný negativní výsledek by šel k její tíži, pokud by její pracovníci selhali. Tomu svědčil též průběh demontáže plynoměru, kdy pracovníci uvedené společnosti žalovanému přečetli dle okresního soudu podstatný obsah protokolu. Je však třeba zdůraznit, že zapomněli přečíst údaj v protokole o tom, že na plynoměru je poškozená plomba. Přesto okresní soud jejich chování hodnotil jako nestranné a věrohodné. Pokud by žalovaný věděl, že protokol takovou skutečnost obsahuje, nikdy by svým podpisem protokol nestvrdil. V protokolu není zmínka o poškození a násilné manipulaci s plynoměrem jako takovým. To vše v situaci, kdy odpovědnost žalovaného je objektivní a kde by soudy o to více měly hodnotit veškeré důkazy velmi pečlivě a stejně pečlivě by měly posuzovat celkové okolnosti případu, mimo jiné i léta konstantní a víceméně neměnnou spotřebu. Poškození plomby samo o sobě neznamená, že došlo též k násilné manipulaci s měřidlem plynoměru, proto byl také plynoměr předán znalci, aby zásah potvrdil či vyvrátil. Zásah do plynoměru však znalec konstatoval až poté, co byl plynoměr k dispozici komukoli a neznámo kde. Okresní soud pominul, že i zde musí být naplněny všechny předpoklady vzniku škody. Spokojil se jen s tím, že zde existuje znalcem konstatované poškození plynoměru a předpoklad porušení právní povinnosti žalovaného a z toho důvodu nutně vzniklá škoda. Situace, kdy se na vznik škody usuzuje pouze z poškození měřidla, však klade zvýšené nároky na přesvědčivost důkazů prokazujících, že k poškození došlo ve sféře odpovědné osoby, tj. žalovaného. V posuzovaném případě však důkazy jednoznačnost postrádají a žalobkyně ničím neprokázala, že by k poškození a zásahu nemohlo dojít až po demontáži plynoměru. Navrhl změnu napadeného výroku rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby.

16. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v žalovaným napadené části.

17. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu osobami oprávněnými (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212, § 212a o. s. ř. napadený rozsudek, přičemž odvolání žalobkyně shledal důvodným a odvolání žalovaného důvodným shledal jen v nepatrné části.

18. Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

19. Podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

20. Podle ustanovení § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

21. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

22. Byť zákon č. 99/1963 Sb. nemá ustanovení, v němž by vypočítával všechny podmínky řízení, lze uzavřít, že podmínkami řízení jsou podmínky určené občanským právem procesním, bez jejichž splnění soud nemůže rozhodnout ve věci samé a jejichž dostatek soud ex officio kdykoli za řízení zkoumá. Nedostatek podmínek řízení způsobuje, že soud nesmí vydat rozhodnutí ve věci, dokud nedostatek nebude odstraněn. Teorie procesního práva a ve shodě s ní soudní praxe řadí mezi podmínky řízení i tzv. překážku věci pravomocně rozhodnuté (lat. rei iudicatae) (srov. DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 668, SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renata a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 355). Překážka věci pravomocně rozhodnuté je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto soud musí v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. pro tuto překážku řízení zastavit.

23. Lze souhlasit s žalobkyní, že okresní soud v části výroku II. napadeného rozsudku, pokud jím zamítl žalobu i ohledně částky 42 596,18 Kč spolu ze zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 596,18 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, rozhodl o části nároku žalobkyně, o které již bylo jeho předchozím rozsudkem ze dne 11. 11. 2019, č. j. 19 C 370/2018-131 pravomocně rozhodnuto, a to ve výroku II., který nebyl žalobkyní napaden odvoláním. Rozsudek okresního soudu ze dne 11. 11. 2019, č. j. 19 C 370/2018-131 napadl odvoláním pouze žalovaný, a to v jeho vyhovujícím výroku ve věci samé (výrok I.) a souvisejícím výroku o nákladech řízení (výrok III.). Usnesením krajského soudu ze dne 28. 5. 2020, č. j. 95 Co 20/2021-153 proto byl uvedený rozsudek okresního soudu zrušen jen ve výrocích I. a III., tedy výrok II. odvoláním nenapadený a na napadených výrocích nezávislý nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu a samostatně nabyl právní moci. Po zrušení rozsudku okresního soudu soudem odvolacím tedy nadále předmětem řízení před okresním soudem byl jen nárok žalobkyně na zaplacení pouze částky 43 701 Kč s příslušenstvím, nikoliv částky 86 297,80 Kč s příslušenstvím. Pokud tedy okresní soud výrokem II. zamítl i zaplacení částky 42 596,18 Kč s příslušenstvím, rozhodl nesprávně a odvolací soud proto v této části výroku II. napadeného rozsudku rozsudek okresního soudu zrušil, a v uvedeném rozsahu řízení zastavil.

24. Jinak řízení před okresním soudem netrpí dalšími vadami, které by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

25. Podle § 74 odst. 1 písm. e) bod 3 zákona č. 458/2000 Sb. (dále jen,,energetický zákon“) neoprávněným odběrem plynu je odběr měřený měřicím zařízením, které prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení.

26. Podle § 74 odst. 7 energetického zákona při neoprávněném odběru plynu je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá plyn, povinna uhradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit výši škody určenou výpočtem podle příkonů plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru nebo rozměrů a tlaku přívodního plynového potrubí nebo jmenovitého průtoku plynu regulátorem tlaku, nedohodnou-li se jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru plynu.

27. Podle § 9 odst. 13 vyhlášky č. 108/2011 Sb. součástí náhrady škody je úhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru plynu, neoprávněné dodávky plynu, neoprávněné přepravy plynu nebo neoprávněné distribuce plynu, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případný znalecký posudek, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přepravu plynu nebo distribuci plynu.

28. Okresním soudem učiněná skutková zjištění, jak již byla shora citována, mají spolehlivou oporu v provedených důkazech. Pro posouzení důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku okresní soud učinil skutková zjištění v potřebném rozsahu. Pokud jde o jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná z jednotlivých okresním soudem provedených důkazů, odvolací soud pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje.

29. Odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 odst. 1, 2 o. s. ř.) zprávou společnosti [právnická osoba] ze dne 28. 4. 2021, ze které zjistil, že částka 6 950 Kč účtována uvedenou společností žalobkyni za službu,,Dokumentace NOP (bez neprokázaných okolností), zajištění dokumentace NOP, včetně výměny měřícího zařízení a instalace montážní plomby“ se sestává z částky 421,20 Kč za převzetí požadavku objednatele, založení požadavku do interní databáze a jeho zpracování, naskladnění plynoměrů pro výměnu na OM vč. prostředků proti neoprávněné manipulaci (plomby, objímky, přelepky), vedení evidence přijatých/vydaných technických a bezpečnostních prostředků, příprava požadavku pro terénní činnost, nastavení termínů a priorit kontrol, optimalizace trasy, částky 210,60 Kč – technik 1- příprava a seznámení se s kontrolou, doplnění potřebných relevantních informací, domluvení termínu s odběratelem, částky 212,60 Kč – technik 2 příprava a seznámení se s kontrolou, kontrola funkčnosti techniky, doplnění potřebných relevantních informací, částek 4 x po 631,80 Kč za cestovní náklady vynaložené technikem 1 a technikem 2 v souvislosti s cestou ke kontrolní a z kontrolní činnosti, částky 1 684,80 Kč spojené s celým průběhem kontroly, tj. pořízení fotodokumentace, demontáž zařízení, seznámení odběratele s výsledkem kontroly atd., částky 140, 40 Kč za stažení audiovizuálního záznamu a fotodokumentace, archivace, částky 351 Kč za zpracování dokumentů kontroly, skenování a elektronické předání dokumentů objednateli, částky 210,60 Kč za odeslání měřidel do Autorizovaného metrologického střediska, částky 210,60 Kč za vyzvednutí měřidla z AMS a odeslání do provozovny dodavatele, částky 421,20 Kč za odvoz měřidla soudnímu znalci, částky 421,20 Kč za vyzvednutí měřidla u soudního znalce a odvoz měřidla do určených prostor objednatele služeb.

30. Odvolací soud předně uvádí, že odvolací námitky žalovaného se v podstatné míře shodují s jeho námitkami uplatněnými jak v průběhu řízení před soudem prvního stupně, tak v předchozím odvolacím řízení. Pokud žalovaný nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že plynoměr byl poškozen a že k neoprávněnému odběru plynu došlo, a nesouhlasí tedy s hodnocením důkazů okresním soudem v tomto směru učiněném, tak odvolacímu soudu nezbývá, než stejně jako ve zrušujícím usnesení v této věci ze dne 28. 5. 2020 znovu a důrazně uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá jak zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v § 132 o. s. ř., tak i právo soudu rozhodovat o tom, které z navrhovaných důkazů provede (§120 o. s. ř.). Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů dospěl okresní soud k závěru, se kterým se žalovaný neztotožňuje, nemůže sama o sobě zakládat odůvodněnost podaného odvolání, neboť právo na spravedlivý proces nelze zaměňovat s domnělým nárokem na úspěch ve věci. Okresní soud ve vztahu ke zjištění, zda došlo k neoprávněnému zásahu do měřícího zařízení (plynoměru výrobního čísla [číslo]) provedl rozsáhlé dokazování, přičemž v souladu s ust. § 157 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvedl, o které důkazy opřel v uvedeném směru svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil. Zde okresní soud postupoval zcela v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Pokud tedy žalovaný vytýká okresnímu soudu, že na základě hodnocení provedených důkazů dospěl k nesprávnému závěru, že plomba na plynoměru byla poškozena s tím, že okresní soud vycházel jen z výpovědí v řízení slyšených pracovníkům společnosti [právnická osoba] a k jeho tvrzení nepřihlédl, tak tato jeho odvolací námitka je zcela nedůvodná. Žalobkyně ke svému tvrzení, že došlo k poškození předmětného plynoměru, označil okresnímu soudu celou řadu důkazů, které tento soud procesně korektním způsobem provedl a takto provedené důkazy i zákonem odpovídajícím způsobem řádně hodnotil a na základě tohoto hodnocení dospěl i ke správnému závěru, že uvedený plynoměr byl poškozen. Správně, a to i s ohledem na závěry judikaturní praxe, okresní soud uzavřel, že za toto poškození je odpovědný žalovaný, a to bez ohledu, zda on sám fyzicky poškození zrealizoval, neboť v daném případě se vychází z objektivní odpovědnosti. Dle energetického zákona totiž nese odběratel objektivní odpovědnost za stav odběrného místa a nese případné důsledky neoprávněného odběru, aniž by bylo nutno zkoumat jeho zavinění. Vychází se totiž z toho, že poškozením měřícího zařízení, bez ohledu kdo jej poškodil, vznikne prospěch odběrateli elektřiny či plynu.

31. Pokud žalovaný stále upozorňuje na to, že výpovědi svědků (zaměstnanců externí společnosti povolaných ke zjištění stavu plynoměru) slyšených před okresním soudem nejsou věrohodné, pak, jak již bylo řečeno ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu, by jednak musel konkrétně tvrdit, z čeho tak usuzuje (pouhé domněnky nestačí), a toto tvrzení by musel i označenými důkazy prokázat, což se nestalo. Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, se rozumí tvrzení a pomocí důkazů i prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný či věrohodný, popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak.

32. V daném případě zásah do měřícího zařízení byl jednoznačně prokázán na místě samém pořízenou fotodokumentací a dále znaleckým posudkem, jakož i výpověďmi svědků, jejichž věrohodnost doposud nebyla ničím zpochybněna. Tvrzení žalovaného, že zaměstnanci externí společnosti, která zjišťuje zásah do měřícího zařízení, jsou finančně zainteresování na počtu zjištění neoprávněných odběrů, nebylo prokázáno, když navíc zaměstnanci uvedené společnosti, slyšení jako svědci, jasně sdělili, že tomu tak není. Žalovaný tedy během celého řízení netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že před okresním soudem slyšení svědci vypovídali nepravdivě. Zvolená legislativní konstrukce objektivní odpovědnosti v tomto případě znamená, že je to odběratel (žalovaný), kdo musí v takovémto případě jednoznačně tvrdit a prokázat, že zásah do měřícího zařízení provedla jiná od něho odlišná osoba. Žalovaný jen naznačoval, že zásah do měřícího zařízení mohli provést zaměstnanci shora uvedené externí společnosti, ale nic konkrétního v tomto směru netvrdil, natož prokazoval. Ve shodě s okresním soudem lze proto konstatovat, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný se v rozhodném období (tj. od 16. 11. 2016 do 9. 5. 2017) v odběrném místě [adresa] dopouštěl neoprávněného odběru plynu.

33. Dále bylo třeba věnovat se posouzení, zda výše fiktivní škody vypočtená žalobkyní podle právních předpisů nevychyluje v tomto případě spravedlivou rovnováhu mezi legitimním zájmem distributora plynu na náhradě skutečné škody a zásahem do majetkových práv neoprávněného odběratele již natolik v neprospěch žalovaného, že i přes sledování legitimního cíle žalobkyně jde o nepřiměřený zásah do majetkových práv žalovaného. Žalovaný tyto skutečnosti zpochybňuje. I zde břemeno tvrzení i důkazní, tedy že výše náhrady škody vypočtená podle prováděcího přepisu k energetickému zákonu je nepřiměřeným zásahem do základních práv škůdce - tedy žalovaného je na žalovaném. Žalovaný ani s výší škody, jak ji žalobkyně vypočítala (upravila) dle prováděcí vyhlášky, a to s přihlédnutím na judikaturní závěry Ústavního soudu v simulační faktuře (částka 43 701,62 Kč) nesouhlasil, poukazoval na konkrétní spotřebu plynu za předchozí období, jakož i období následné, což dokládal fakturami za dodávky plynu, uváděl a prokazoval, že dům je dlouhodobě neobýván, pouze v jeho přízemí je provozována večerka, která ale na přívod plynu do domu není napojena.

34. Okresní soud po doplnění dokazování a především s přihlédnutím k tomu, že dům je dlouhodobě neužíván, jakož i s přihlédnutím k historické spotřebě plynu a spotřebě dalších médií pak volnou úvahou dle § 136 dospěl k závěru, že částku 43 701,62 Kč žalobkyní požadovanou je třeba snížit tak, aby se v maximální možné míře přiblížila pravděpodobnému odběru plynu. Za spravedlivé považoval, aby žalobkyní vypočtený údaj o neoprávněném odběru (19 731,08 kWh) byl snížen na poloviční hodnotu, tedy na údaj 9 865,54 kWh, a to s tím, že cena za neoprávněně odebraný plyn tak bude činit nikoliv částku 21 627,63 Kč, ale částku 10 813,61 Kč, přičemž včetně nákladů na distribuci, nákladů za zjištění a dokumentaci NOP a nákladů na znalečné se bude jednat o částku celkem 30 616,65 Kč, kteroužto uložil žalovanému zaplatit.

35. V daném případě ale nelze přehlédnout to, že žalobkyně původně stanovila výši náhrady škody při neoprávněném odběru nebo distribuci plynu podle § 9 odst. 3 vyhl. č. 108/2011 Sb. částkou 86 297,80 Kč, sestávající z množství fiktivně odebraného plynu ve výši 46 823,82 kWh. Následně pak vyhotovil simulační fakturu, ve které stanovil výši náhrady škody při neoprávněném odběru plynu, a to dle doporučení Ústavního soudu reflektovat skutečnou spotřebu na odběrném místě, vyjádřeném v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15, částkou celkově 43 701,62 Kč. Vycházel přitom ze sníženého příkonu kombinovaného kotle na 31,21 kW a stanovil množství neoprávněně odebraného plynu 19 731,08 kWh. Vzhledem k tomu, že již v pořadí druhé faktuře žalobkyně při výpočtu náhrady škody při neoprávněném odběru vycházela ze skutečné spotřeby plynu v odběrném místě za uplynulé období, bylo tedy nadbytečné z téhož důvodu přistoupit k dalšímu snížení, přičemž namístě bylo snížení množství neoprávněně odebraného plynu jen s ohledem k té skutečnosti, že dům, v němž k odběru plynu docházelo, nebyl dlouhodobě denně užíván k bydlení. Snížení, které soud prvního stupně učinil, a to o jednu polovinu množství neoprávněně odebraného plynu, se tak odvolacímu soudu jevilo jako velmi velkorysé, když s ohledem ke všem okolnostem případu (průměrná roční spotřeba plynu v domě od roku 2005 do roku 2018 činila 24 885 kWh, za rozhodné období skutečně naměřené množství odebraného plynu k datu 9. 5. 2017 činilo 25 269,68 kWh, dům nebyl celoročně užíván k bydlení, v minulosti za prokázané porušení úřední značky na měřidle byla v roce 2015 zaplacena žalobkyni manželkou žalovaného částka 21 886,78 Kč a v roce 2016 částka 21 528,14 Kč), by bylo namístě sice tuto spotřebu dále snížit, ale dle názoru odvolacího soudu nejvýše o jednu třetinu. Tedy po snížení neoprávněného odběru plynu ve výši 19 731,08 kWh o 1/3 by se jednalo o výši neoprávněného odběru 13 154 kWh v částce 14 418 Kč (tj. 13 154 x 1, 0961 Kč/kWh). Se skutečnou spotřebou by činila celková spotřeba plynu v rozhodném období 38 423,68 kWh, což nikterak mnohonásobně historicky naměřenou spotřebu plynu nepřekračuje. Soud prvního stupně ale při snížení neoprávněného odběru plynu o jednu polovinu stejně nepostupoval, pokud jde o náklady na distribuci (cena za distribuované množství plynu, stálý měsíční plat za kapacitu a poplatek za služby operátora), ač jejich výše je odvislá od stanovené výše neoprávněného odběru plynu. Dle názoru odvolacího soudu proto i tyto náklady je třeba snížit o jednu třetinu, tedy pokud jde o cenu za distribuované množství plynu z částky 2 771,60 Kč na částku 1 848 Kč, pokud jde o stálý měsíční plat za kapacitu z částky 1 826,52 Kč na částku 1 218 Kč a pokud jde o poplatek za služby operátora z částky 48,73 Kč na částku 32,73 Kč.

36. Soud prvního stupně se dále podrobně nezabýval tím, zda náklady na zjištění neoprávněného odběru plynu byly skutečně náklady nezbytně nutné. Odvolací soud je toho názoru, že náklady v celkové výši 6 900 Kč, které zaplatila žalobkyni společnosti [právnická osoba], nejsou náklady nezbytně nutnými ve smyslu § 9 odst. 12 vyhlášky č. 82/2011 Sb. Pokud externí společnost ke zjištění a zdokumentování neoprávněného odběru plynu využila dva pracovníky a náklady na ně vyčíslila, tak z žádného právního přepisu, složitosti provedených úkonů, ani z rozhodovací praxe soudů neplyne povinnost využívat k této činnosti dvou pracovníků. Proto odvolací soud za náklady nezbytně nutné považuje v tomto případě jen náklady na jednoho pracovníka. Celkem tedy nezbytně nutné náklady ve smyslu § 9 odst. 12 vyhlášky 82/2011 Sb. činily dle názoru odvolacího soudu toliko částku 4 634 Kč, nikoliv částku 6 900 Kč.

37. Z uvedeného tedy plyne, že celkově po snížení neoprávněného odběru plynu o 1/3, tedy na částku 14 418 Kč, včetně snížených veškerých nákladů na distribuci tohoto plynu (1848 Kč + 1 218 Kč + 32,73 Kč), jakož i nákladů na zajištění a dokumentaci NOP v částce 4 634 Kč, 21 % DPH z uvedených položek v částce 4 634 Kč a nákladů na znalečné ve výši 3 500 se tak jedná o částku 30 291 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit.

38. Z vyložených důvodů odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 291 Kč včetně přiznaného úroku z prodlení z této částky, jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., jinak v části tohoto výroku, pokud okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni i částku 325,65 Kč včetně příslušenství, rozsudek okresního soudu změnil a žalobu v uvedeném rozsahu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.).

39. Vzhledem k tomu, že byť jen zčásti byl rozsudek okresního soudu změněn, musel odvolací soud znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V dané věci při rozhodování o nákladech řízení by bylo na místě aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť základ nároku byl zde bezpochyby dán a při rozhodování o výši plnění okresní soud vycházel z volné úvahy ve smyslu § 136 o. s. ř. Žalobkyně tedy co do základu nároku měla ve věci plný úspěch, její neúspěch se projevil jen co do výše plnění, kdy při vyčíslení požadavku na náhradu škody za neoprávněný odběr plynu vycházela při stanovení výše škody pouze z vyhlášky č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, aniž by přitom přihlédla k závěrům Ústavního soudu vysloveným v jeho nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15. Až později ve druhé své faktuře zohlednila stanovisko Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15 a požadavek na náhradu škody stanovila částkou 43 701,62 Kč, nicméně svůj žalobní požadavek v duchu tohoto vyčíslení neomezila. Žalobkyni, která se tak domáhala zaplacení částky 86 297,80 Kč s příslušenstvím, byla meritorním výrokem rozhodnutí soudu přiznána částka 30 291 Kč s úrokem z prodlení, co do částky 56 006,80 Kč s příslušenstvím byla její žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně v řízení tak byl 35 % a neúspěch 65 %. Za situace kdy úspěch žalobkyně byl zhruba jen třetinový, není aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. důvodná. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, jakým způsobem si účastníci řízení počínali v jeho průběhu, kdy žalobkyně ač si byla vědoma stanoviska Ústavního soudu, setrvala přesto na svém původním požadavku výše náhrady škody vypočtené podle vyhlášky č. 108/2011 Sb. v částce 86 297,80 Kč, přičemž na druhé straně žalovaný nehodlal uhradit škodu v žádné výši, neboť žalobní nárok neuznával co do jeho základu. Nebyl zde tak ani důvod pro poměrné rozdělení nákladů řízení. Za popsané situace a ve světle obecného principu spravedlnosti je proto namístě za použití § 150 o. s. ř. rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jak to konečně navrhovala i žalobkyně v jejím odvolacím návrhu na č. l. 206 spisu.

40. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že v odvolacím řízení žalobkyně byla neúspěšná jen v nepatrné výši, tudíž jí dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2 340 Kč dle § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen,,AT“), z hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, cestovného z místa sídla zástupce do Ústí nad Labem a zpět v částce 326 Kč, náhrady za ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a 21% DPH v částce 1 345,26 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Jedná se tak o náklady v celkové výši 7 761,26 Kč, které je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).