19 C 40/2024 - 105

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: [anonymizováno] proti žalované: [anonymizováno] pro zaplacení 250 000 Kč + 256 466,50 Kč + 1 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 38 115 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 79 292 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 651 825 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 461,53 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 2 006 466,50 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná částka sestávala z náhrady nákladů obhajoby ve výši 256 466,50 Kč, náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 1 500 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 250 000 Kč. Nárok na nemajetkovou újmu žalobkyně odůvodnila psychickými útrapami, pocity úzkosti a nejistoty, zejména s ohledem na dlouhodobý průběh řízení, opakované změny rozhodnutí, jakož i hrozbou výkonu trestu, který byl po určitou dobu pravomocně a vykonatelně uložen. Dále poukazuje na negativní dopad do oblasti mateřství a podnikání, kdy byla jako samoživitelka existenčně ohrožena. K délce řízení uvádí, že trestní stíhání trvalo [Anonymizováno] měsíců a nebylo jí nijak zaviněno.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Potvrdila, že žalobkyně uplatnila nároky u [Anonymizováno] dne [datum]. V rámci mimosoudního projednání žalovaná přiznala náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč a za nepřiměřenou délku řízení ve výši 53 375 Kč, celkem tedy částku 103 375 Kč, kterou žalobkyni dne [datum] vyplatila. Nárok na náhradu nákladů obhajoby byl zamítnut pro neprokázání vzniku škody – žalobkyně nedoložila, že by uhradila částky fakturované společností [anonymizováno], která náklady na obhajobu zaplatila. Po dalším doplnění žalobkyně doložila výpočet nákladů obhajoby podle advokátního tarifu v celkové výši 343 700,50 Kč, z nichž žalovaná přiznala částku 147 465 Kč. Zbývající částka 122 607 Kč zůstala předmětem sporu. Na ústním jednání pak soud připustil rozšíření žaloby ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby co do částky 13 605,50 Kč.

3. Na ústním jednání dne [datum] pak žalobkyně vzala zpět nárok na náhradu nákladů obhajoby co do částky 38 115 Kč a nadále požadovala na obhajném pouze částku 84 492 Kč, a to za jednotlivé úkony, jak tyto vymezila ve svém podání zde dne [datum].

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Při posuzování nároků soud vyšel z následujících nesporných skutečností, které vyplynuly z písemných podání obou účastníků a nesporných tvrzení, které účastnící učinili v rámci ústních jednání: - Žalobkyně uplatnila dne [datum] u žalované nároky, které jsou předmětem tohoto řízení. - Žalované nároky projednala a stanoviskem z [datum] žalobkyni sdělila, že požadavek žalobkyně na náhradu majetkové škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby zamítla z důvodu neprokázání vzniku škody, požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání posoudila tak, že bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, za to byla žalobkyni poskytnuta omluva a zároveň bylo žalobkyni přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 50 000 Kč a požadavek na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení byl shledán důvodným co do částky 53 375 Kč, ve zbylém rozsahu byla žádost žalobkyně shledána nedůvodnou. - Částka 103 375 Kč byla žalobkyni žalovanou uhrazena. - Ve stanovisku ze dne [datum] po dodatečném prokázání úhrady nákladů obhajoby ze strany žalobkyně žalovaná uznala oprávněnost tohoto nároku žalobkyně co do částky 147 465 Kč a tuto částku žalobkyni dne [datum] uhradil.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] má soud za prokázán následující průběh řízení: Žalobkyně byla trestně stíhána na základě usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [anonymizováno], Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality – [Anonymizováno]. oddělení, ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobckyně pro spáchání [anonymizováno]. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne [datum] stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] jako nedůvodná zamítnuta. Dne [datum] podala žalobkyně námitku podjatosti policejního orgánu. Dne [datum] Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [anonymizováno], Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality – [Anonymizováno]. oddělení vydalo usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že příslušní vyšetřovatelé nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v rámci trestního řízení. Dne [datum] žalobkyně podala stížnost proti usnesení policejního ze dne [datum]. Stížnost byla zamítnuta [datum]. Dne [datum] došlo k výslechu žalobkyně. Dne [datum] byla žalobkyně vyrozuměna o možnosti prostudovat trestní spis, čehož využila dne [datum]. Dne [datum] byla na žadatelku u Obvodního soudu pro [anonymizováno] podána obžaloba. Dne [datum] a [datum] se konala hlavní líčení, kde byla vyslechnuta řada svědků a provedené dokazování listinným důkazy. Dne [datum] Obvodní státní zastupitelství pro [anonymizováno] vyrozumělo právního zástupce žalobkyně o tom, že v jeho námitku podjatosti policejního orgánu státního zástupce nelze považovat za důvodnou. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně požádal o odročení hlavního líčení z důvodu dovolené plánované na přelomu [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne [datum] a [datum] se konala další hlavní líčení. Rozsudkem Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] byla žadatelka zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání. Dne [datum] státní zástupce podal proti rozsudku odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Dne [datum] podalo Nejvyšší státní zastupitelství dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] byla zrušena rozhodnutí obou soudů a věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro [anonymizováno], aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soudu prvního stupně pak uložil, aby doplněním dokazování řádně zjistil skutkový stav, dále aby zjistil skutečnou výši škody, která [Anonymizováno] hrozila, a poté uvážil, zda došlo k naplnění všech znaků zločinu, který je předmětem obžaloby, případně zkoumal, zda nejde o jiný trestný čin. Usnesením ze dne [datum] soud přibral znalecký ústav [anonymizováno] k podání znaleckého posudku v trestní věci. Dne [datum] soudem ustanovený znalec soudu sdělil, že nedisponuje potřebnými znalostmi ani požadovanou specialistů v oblasti stanovení ušlého zisku a majetkové újmy. Dne [datum] soud znalce ustanovení zprostil. Dne [datum] vypracoval znalec [anonymizováno] pro soud znalecký posudek o ceně obvyklé. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, na kterém došlo k výslechu znalce [anonymizováno]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, na kterém došlo k výslechu svědka [anonymizováno]. Dne [datum] [anonymizováno] soudu předložila doplnění znaleckého posudku. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, na kterém byl vynesen rozsudek, kterým žalobkyně byla zproštěna podle § 226 písm b) trestního řádu obžaloby, a to z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti rozsudku podal státní zástupce dne [datum] odvolání. Usnesením Městského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] byl zrušen napadený rozsudek. Odvolací soud vrátil věc obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutím s tím, že skutková zjištění obvodního soudu nemají oporu v provedených důkazech. Dále se ztotožnil s námitkami státního zástupce, který napadenému rozsudku vytýká jednak nesprávnost skutkových zjištění, jednak hmotněprávní posouzení skutkového stavu. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, na kterém byl vynesen rozsudek. Rozsudkem Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] byla tak žadatelka zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž je obžalovaná stíhána. Proti rozsudku podal státní zástupce dne [datum] odvolání. Usnesením Městského soudu v [jméno FO] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] byl zrušen napadený rozsudek a zároveň bylo nařízeno, aby tato věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Odvolací soud se ztotožnil s tvrzením státního zástupce, že obvodní soud znovu učinil nesprávná skutková zjištění založená na tendenčním a nelogickém hodnocení důkazů a že ignoroval předchozí zrušující usnesení odvolacího soudu, když jedinou změnou je vypuštění explicitního závěru, že ke škodě na majetku družstva nedošlo jako hlavního důvodu zproštění obžaloby. Dále nařídil, aby trestní věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu, a to z důvodu nerespektování právního názoru odvolacího soudu a Nejvyššího soudu obvodním soudem. Podle odvolacího soudu rozsudek v této trestní věci zrušen již opakovaně a vznikly tak pochybnosti o nestrannosti obvodního soudu, kterým nebyla důkazy hodnoceny v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu, ale hodnotí zcela jednostranně a nekriticky a pouze ve prospěch obhajoby obžalované. Dne [datum] podala žalobkyně proti usnesení Městského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum] ústavní stížnost. Dne [datum] se konala další hlavní líčení. Rozsudkem Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání [anonymizováno] a za toto jednání byla odsouzena k [Anonymizováno]. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně [datum] odvolání. Odvolání doplnila podáním ze dne [datum]. Usnesením Městského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum] bylo odvolání žadatelky zamítnuto. Dne [datum] žalobkyně podala proti usnesení Městského soudu v [anonymizováno] ze dne [datum] dovolání. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] byla zrušena rozhodnutí obou soudů a zároveň byla žadatelka zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. V odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud uvedl, že dospěl k závěru, že v posuzované věci jde o mimořádný případ malé společenské škodlivosti, neboť z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Shledal proto, že z hlediska materiálního korektivu ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku nejde o čin, na níž by měly dopadat prostředky trestního práva, a proto je trestní odpovědnost obviněné vyloučena. Rozsudek byl doručen právnímu zástupci žalobkyně, a tedy vůči ní nabyl právní moci dne [datum].

7. Z účastnického výslechu žalobkyně má soud za prokázané, že nezákonné trestní stíhání mělo značný negativní dopad na její osobní sféru. Žalobkyně popsala toto období jako velmi obtížné a stresující, které mělo dlouhodobý dopad na různé aspekty jejího života. Zdůraznila, že ačkoli je trestní stíhání uzavřeno, následky tohoto období stále přetrvávají. Ve své účastnické výpovědi uvedla, že trestní stíhání začalo krátce po narození jejího prvního dítěte, což situaci značně komplikovalo. Popsala, že během výslechů zažívala fyzické nepohodlí spojené s poporodním obdobím. Celou situaci vnímala jako absurdní nedorozumění, které jí připomínalo Kafkův Zámek. Žalobkyně dále vypověděla, že trestní stíhání mělo významný vliv na její psychiku. Trpěla nespavostí, často spala jen hodinu denně před důležitými úkony v řízení. Musela vyhledat pomoc odborníků kvůli psychickým problémům a hrozil jí [Anonymizováno]. Tyto zdravotní komplikace byly doloženy lékařskými zprávami, které potvrzovaly [Anonymizováno]. V profesní oblasti žalobkyně čelila reputačnímu riziku, zejména v akademické sféře, kde její firma úzce spolupracuje. Nemohla se účastnit veřejných výběrových řízení, protože nemohla podepsat čestné prohlášení o bezúhonnosti. Hrozilo jí, že nebude moci vykonávat svou ekonomickou činnost a živit své děti jako matka samoživitelka. Trestní stíhání se podepsalo i na jejím osobním životě. V průběhu řízení se jí narodilo druhé dítě a situace se negativně odrazila na jejím partnerském vztahu. Žalobkyně také zmínila, že dostávala anonymní výhružné zprávy, což dále přispívalo k její psychické zátěži.

8. Z potvrzení vystavených praktickou lékařkou [anonymizováno], první s označením poukaz na vyšetření vystavené dne [datum], má soud za prokázané, že [anonymizováno] uvádí, že důvod požadavku na vyšetření je, že pacientka je pod dlouhodobým tlakem v práci i v soukromí, přetrvávající [Anonymizováno]. Dále potom z potvrzení od lékaře ze dne [datum] se uvádí, že doporučuje čerpat s ohledem na aktuální zdravotní stav 2 týdny dovolené.

9. Z dokazování provedeného na ústních jednáních [datum] a [datum] listinným důkazy přeloženými žalobkyní, a to kopiemi příslušných podání a záznamy z porad žalobkyně s obhájcem má soud za prokázané, že úkony právní služby, které žalobkyně specifikuje ve svém podání z [datum], byly provedeny. Sporné tak zůstává pouze právní posouzení, zda za ně náleží náhrada či nikoli.

10. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [anonymizováno]). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], sp .zn. [Anonymizováno].

23. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený zločin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

24. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. [Anonymizováno], dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [Anonymizováno]). V rozsudku z [datum], sp.zn. [Anonymizováno], pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

26. Soud se při posuzování nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíhání žalobkyně zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z [datum], sp.zn. [Anonymizováno], na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci a c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce.

27. Soud vyšel z výše popsaných nesporných skutečností a z provedeného dokazování, a to včetně účastnického výslechu žalobkyně.

28. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka, kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobkyně trvalo [Anonymizováno] let a [Anonymizováno] měsíce.

29. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Žalobkyni hrozila sazba trestu odnětí svobody s horní hranicí 8 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

30. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

31. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [Anonymizováno]

32. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně soud uzavřel, že byly prokázány žalobní tvrzení žalobkyně, že v důsledku trestního stíhání došlo k zásahům do její osobní sféry, a to do sféry rodinné, zdravotní i profesní. Z účastnického výslechu žalobkyně však vyplynulo, že trestní stíhání bylo pro žalobkyni velmi obtížné a stresující, a to zejména z důvodu, že začalo krátce po narození jejího prvního dítěte a v jeho průběhu se jí narodilo dítě druhé. Žalobkyně trpěla psychickými obtížemi, pro které musela vyhledat pomoc odborníků, hrozil jí [Anonymizováno]. V profesní oblasti žalobkyně čelila reputačnímu riziku. Nemohla se účastnit veřejných výběrových řízení, kde je nutná bezúhonnost. Hrozilo jí, že nebude moci vykonávat svou ekonomickou činnost a živit své děti jako matka samoživitelka.

33. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně. Zde soud provedl srovnání s následujícími rozhodnutími zdejšího soudu. Vzhledem k tomu, že délka řízení v předmětném řízení, posuzovaná v rámci zvláštního nároku žalobkyně, byly srovnatelné případy soudem vybrány bez ohledu na tento parametr, který nebude zohledněn v rámci stanovení přiměřené výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobkyně: - Řízení zdejšího soudu sp. zn. [Anonymizováno] poškozený byl stíhán pro trestný čin [Anonymizováno], hrozil trest odnětí svobody až [Anonymizováno] let, trestní stíhání trvalo přes [Anonymizováno] roky, v rámci řízení byly prokázány zásahy do profesního života, kdy vlivem trestního stíhání přicházel o některé zakázky, vliv do rodinného života, kdy v období trestního stíhání manželka čekala potomka, zásahy do zdraví, poškození dobré pověsti, poškozený byl v průběhu řízení podmíněně odsouzen k uložení peněžitého trestu, který by způsoboval majetkové problémy. Soud dospěl k závěru, že v dané věci bylo přiměřeným zadostiučiněním částka 45 000 Kč. - Řízení zdejšího soudu sp. zn [Anonymizováno], poškozený byl stíhán pro trestný čin [Anonymizováno], hrozila trestní sazba až [Anonymizováno] let, trestní stíhání trvalo přes [Anonymizováno] roky, byly prokázány zejména zásahy do profesní sféry, poškození dobré pověsti, prokázány zásahy do sféry zdraví, zejména psychické stránky, stres, nejistota, nespavost, přiměřeným zadostiučiněním byla v této věci soudem určena částka 100 000 Kč, - Řízení zdejšího soudu sp. zn. [Anonymizováno] poškozený byl stíhán pro trestný čin [Anonymizováno], hrozila sazba odnětí svobody až [Anonymizováno] let, trestní řízení trvalo téměř [Anonymizováno] roky, zásahy do profesního života poškozené v důsledku ztráty dobré pověsti, kdy toto byla nucena ukončit svoji živnost, dále prokázány zásahy do sféry zdravotní, kdy trpěla [Anonymizováno]. Ve věci bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.

34. Žalovaná navrhla srovnatelný případ, a to rozhodnutí [Anonymizováno] jednalo se o stejnou trestnou činnost, stejnou sazbou, délka trvání trestního stíhání byla [Anonymizováno] měsíců, prokázány zásahy do osobní sféry, především rodinné a zdravotní. V daném případě tedy soud poskytl částku 35 200 Kč.

35. Na základě posouzení žalobkyní tvrzených a v rámci dokazování prokázaných zásahů do osobnostní sféry žalobkyně a při porovnání se srovnatelnou judikaturou zdejšího soudu z pohledu zásahů do osobní sféry žalobkyně, závažnosti trestné činnosti a hrozící trestní sazby, kterou soud účastníkům v průběhu jednání prezentoval, soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě se jako dostatečným zadostiučiněním jeví částka 100 000 Kč, tedy na horní hranici srovnatelných případů. Soud zde uvádí, že s ohledem na skutečnost, že délka řízení je žalována jako samostatný nárok v rámci tohoto řízení, nebyl parametr délky trestního stíhání zohledňován soudem při výběru srovnatelné judikatury, neboť by došlo ke dvojímu odškodnění shodného parametru. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni poskytla částku 50 000 Kč, soud přiznal žalobkyni částku 50 000 Kč a ve zbylé části nárok zamítl.

36. Ve vztahu k nárok na zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení s pak soud se nejprve zabýval otázkou, zda Okresní soud pro [anonymizováno] vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk, podle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž i ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na to, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

37. Na základě tvrzení žalobkyně a provedené dokazování má soud za prokázané, že předmětné trestní stíhání žalobkyně u Obvodního soudu pro [adresa] trvalo [Anonymizováno] let a [Anonymizováno] měsíce. Soud tak s ohledem provedené dokazování podstatným obsahem daného soudního spisu zhodnotil průběh toto řízení co do své délky jako řízením zjevně nepřiměřeným. Z tohoto důvodu pak soud dospěl k závěru, že je zde dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb.

38. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nebo ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 16 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění ve výši 82 667 Kč. Tuto pak podrobil kritériím uvedeným citovaném stanovisku NS.

39. Soud přisvědčil obranném tvrzení žalované, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti. Soud prováděl řadu procesních úkonů, vyslýchal vetší počet svědků, bylo nezbytné vypracovat 3 znalecké posudky. Soud tak snížil základní částku od 20%. Dále soud snížil základní částku o dalších 10% za počet stupňů soudní soustavy, neboť věc byla opakovaně projednána ve 3 stupních soudní soustavy. Soud naopak zvýšil základní částku 10 % z důvodu nekoordinovaného postupu soudů při k projednání dané věci, kdy zejména rozsudky soudu prvního stupně byly opakovaně rušeny z důvodu nesprávného skutkového zjištění na hodnocení provedených důkazů či nerespektování právního názoru odvolacího soudu a Nejvyššího soudu. Soud dále zvýšeno základní částku korun 20 % zvýšil z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni, neboť se jednalo o v trestní stíhání, u kterého chce vyšší význam řízení presumuje.

40. Soud tak dospěl k závěru, že po zohlednění shora uvedených korekcí žalobkyni náleží coby náhrady nemajetkové újmy způsobená nepřiměřenou délkou trestního řízení základní částka v plném rozsahu, tj. ve výši 82 667 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila dobrovolně částku 53 375 Kč, soud žalobkyni přiznal částku 29 292 Kč a ve zbylé části, tj. v částce 167 333 Kč, soud žalobu zamítl.

41. Ve vztahu k nárok na náhradě škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby soud nejprve výrokem I. řízení zastavil co do částku 38 115 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žalobkyně na ústním jednání [datum].

42. Na základě provedeného dokazování měl soud za prokázané, že všechny úkony obhajoby, jak tyto vymezila žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] a jejichž úhrada zůstala v momentě rozhodování soudu předmětem řízení, byly provedeny a uhrazeny. Soud se tak zaměřil pouze na právní posouzení, zda s ohledem na jejich vymezení a návaznosti na další úkony obhajoby žalobkyni náleží náhrada za jejich úhradu.

43. Soud se ve svém rozhodnutí podrobně zabýval každým z úkonů právní služby, jejichž náhradu žalobkyně požadovala ve svém konsolidovaném návrhu ze dne [datum], a dospěl k závěru, že ve všech případech je třeba přisvědčit obranné argumentaci žalované. U úkonu ze dne [datum] – podnět k dozoru nad zákonností – soud souhlasí se žalovanou, že tento úkon byl proveden před zahájením trestního stíhání a nelze jej považovat za účelně vynaložený náklad v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Totéž platí pro úkon ze dne [datum] – doplnění dokumentů do policejního spisu – který byl rovněž mimo rámec trestního řízení a nelze jej považovat za účelný. U úkonu ze dne [datum] – stížnost proti zahájení trestního stíhání – soud konstatuje, že výše přiznané odměny žalovanou odpovídá judikatuře (srov. usnesení VS v Olomouci sp.zn. [Anonymizováno]), a považuje její stanovisko za správné. Stejně tak u úkonu ze dne [datum] – vyjádření obviněné – soud akceptuje posouzení žalované a přiznání pouze poloviční sazby dle § 11 odst. 2 písm. d) AT. U úkonu ze dne [datum] – návrh svědků – soud shledal odměnu přiznanou žalovanou ve výši poloviny dle advokátního tarifu jako přiměřenou a důvodnou. U všech úkonů označených jako porady s klientem – konkrétně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] – soud shledává argumentaci žalované za přesvědčivou, neboť se jednalo o opakované porady, které nebyly následovány žádným dalším kvalifikovaným úkonem ve smyslu AT, a nelze je proto označit za účelně vynaložené náklady. V případě návrhů na doplnění dokazování a vyjádření – konkrétně úkony ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] (dvakrát) – soud shledal, že přiznané poloviční částky odpovídají složitosti a povaze daných úkonů a jsou v souladu s § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. U úkonu ze dne [datum] – otázky pro IT konzultanta – soud má za to, že šlo o náklad, který nebyl nezbytný pro procesní obranu obviněné a nepředstavoval úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Soud dále konstatuje, že žalobkyní požadované navýšení sazby odměny za jednotlivé úkony nebylo důvodné, neboť nebyly splněny podmínky mimořádné obtížnosti úkonu či potřeba cizího práva či jazyka. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že u všech úkonů, jejichž náhradu žalobkyně v konsolidovaném návrhu požaduje v rozsahu částky 84.492,- Kč, je třeba přisvědčit obranným tvrzením žalované a žalobní návrh v tomto rozsahu zamítnout.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 461,53 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalované v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 356 466,50 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 9 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 9 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 9 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 335 758,50 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 9 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 380 Kč ve výši 12 679,80 Kč.

Poučení