19 C 454/2022-117

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 49 800 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 49 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 16. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5% ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 16 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se poddanou žalobou domáhala úhrady v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o studiu, jako sankce za nesplnění povinnosti předložit nejpozději do 1. 10. 2021 žalobkyni maturitní vysvědčení, nebo potvrzení o neúspěšném složení maturitní zkoušky. Žalobkyně v žalobě uvedla, že smlouva o studiu byla s žalovanou uzavřena 30. 6. 2021. Žalobkyně vystavila žalované k úhradě smluvní pokuty fakturu [číslo] znějící na částku 49 800 Kč se splatností 15. 11. [číslo] a zaslala poštou na adresu žalované spolu s rozhodnutí rektorky [právnická osoba]

2. Ve svém vyjádření žalovaná nároky uplatněné žalobkyní v žalobě neuznala, a to co do právního základu i jejich výše. Nároky považuje za účelové. Žalovaná podrobně rozebrala vztah mezi účastníky z mnoha aspektů. Soud zde shrnuje ty nejzásadnější.

3. Podle žalované byla Smlouva o studiu Bezpečnostního managementu, kombinovanou formou s počátkem studia v akademickém roce 2021 [číslo] byla uzavřena nejdříve 14. 7. 2021, nikoli 30. 6. 2021, jak tvrdí žalobkyně. Odmítla, že by k 1. 10. 2021 měla povinnost předložit žalobkyni maturitní vysvědčení, neboť 28. 9. 2021 oznámila žalobkyni emailem, že z osobních důvodů (ztráta zaměstnání a z toho plynoucí nedostatek financí) na školu nenastoupí a žádá o zrušení její přihlášky (smlouvy). Dne 29. 9. 2021 žalobkyně emailem odpověděla žalované, že tuto skutečnost bere na vědomí. Dne 19. 10. 2021 žalobkyně překvapivě zaslala žalované doporučený dopis prostřednictvím České pošty, kterým sdělila žalované, že porušila povinnost předložit maturitní vysvědčení nejpozději do 1. 10. 2021 ve smyslu článku 11 odst. 11. 2. smlouvy. Přílohou dopisu byla fakturu na úhradu smluvní pokuty z tohoto porušení plynoucí a rozhodnutí o nepřijetí ke studiu. Žalovaná tvrdila, že dopis jí doručen nebyl (v té době pobývala v zahraničí), ač byl určen do vlastních rukou, vydala jej pošta matce, která nese stejné jméno, žalobkyně adresátku neoznačila datem narození. Žalovaná tak nemohla na rozhodnutí reagovat. Nadto dopis i rozhodnutí obsahuje vady, chybí jméno a podpis osoby, která jej vyhotovila a rozhodnutí vydala, jde pro absenci podpisu o absolutně neplatné právní jednání dle ustanovení § 561 občanského zákoníku. Zároveň pokazuje na ustanovení § 69a zákona č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách (dále jen„ ZVŠ“) o způsobu doručování písemností uchazeči, které vyžaduje doručení do vlastních rukou. Rozhodnutí o nepřijetí žalované ke studiu ze dne 18. 10. 2021 je vedle toho právně irelevantní, jelikož k ukončení právního vztahu (smlouvy o studiu) došlo mezi účastníky již dříve, konkrétně dne 28. 9. 2021, to analogicky s postupem při ukončení studia dle §56 ZVŠ na základě zanechání studia žalovanou.

4. Žalovaná poukázala na čl. 7 odst. 7. 2. smlouvy, který stanoví, že účinnost smlouvy končí dnem, kdy studium bylo ukončeno jiným než řádným způsobem a dovozuje, že je tím myšleno ustanovení § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 ZVS a na článek 5. odst. 5. 2. smlouvy, tedy zanechání studia, a že této možnosti využila žalovaná 28. 9. 2021.

5. Účinnost smlouvy podle žalované skončila nejpozději dne 28. 9. 2021, tj. jednak před zápisem žalované do studia, který navíc nemohl být k 1. 9. 2021 proveden (viz článek 2. odst. 2. 3. smlouvy), jelikož k uvedenému dni žalovaná nebyla jakkoli přijata ke studiu, resp. žalobkyně nevydala rozhodnutí o přijetí ke studiu, jednak před zahájením výuky v akademickém roce 2021 [číslo] u žalobkyně, která začíná vždy nejdříve 1. 10. příslušného kalendářního roku 6. Žalovaná namítala, že jednání žalobkyně spočívající v požadavku úhrady školného kdykoli student využije práva jednostranně ukončit smlouvu o studiu je de facto sankcí za využití tohoto práva (§56 ZVŠ).

7. Žalovaná dále namítla, že žalobou o plnění nelze žalovat ani školné, ani smluvní pokutu, neboť neexistuje ani hlavní závazek, ani porušení jakékoli povinnosti. Navíc smluvní pokuta je vždy akcesorickým vztahem. Fakticky je smluvní pokuta požadována za předčasné ukončení smlouvy žalovanou, tvrzení o neplnění povinnosti předložit maturitní vysvědčení společně s vadným rozhodnutím o nepřijetí ke studiu je jen účelové jednání, tak aby žalobkyně měla důvod požadovat dle smlouvy smluvní pokutu ve výši školného. Uvedené účelové jednání pokládá žalovaná za v rozporu s dobrými mravy § 1 odst. 2, 547 OZ a takové právní jednání je dle § 580 OZ neplatné. Jednání žalobkyně je rovněž porušením povinností jednat v právních vztazích poctivé § 6 OZ a zneužitím práva dle § 8 OZ, nemá požívat právní ochrany, jde o neplatné jednání, neboť se příčí dobrým mravům a zákonu § 580 odst. 1 OZ.

8. Žalovaná poukazuje nerovnost nastavených podmínek ve smlouvě o studiu, když žalobkyní určené školné – minimálně 49 800 Kč, je možné požadovat i byť jen za jeden den po uplynutí 14 dní (v ní lze smlouvu vypovědět bez udání důvodů) od uzavření smlouvy, aniž by za to žalobkyně byla nucena poskytnout jakoukoli protislužbu a bez ohledu na závažnost důvodů, které by studenta vedly k ukončení smlouvy. Přitom žalobkyně může odstoupit od smlouvy z důvodu nenaplnění minimální kapacity studentu v ročníku bez jakýchkoli sankcí, bez jasné definice co je minimální počet studentů a stanovení termínu do kdy toto musí uchazeči či studentovi sdělit. Žalovaná považovala ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu, která je de facto školným, při ukončení uchazečští za neplatnou část smlouvy dle §1796 OZ, neboť majetková hodnota plnění požadována tímto ujednáním po žalované (školné za celý akademický rok) je v hrubém nepoměru k plnění poskytnutém žalobkyní, neboť ukončení smlouvy se děje před zahájením výuky a před rozhodnutím o přijetí ke studiu.

9. K charakteru právního vztahu, který žalobkyně s žalovanou uzavřela, žalovaná uvedla, že jde o čistě soukromoprávní vztah. Žalobkyně, akciová společnost, je totiž právnickou osobou soukromého práva (obchodní korporací) a zároveň soukromou vysokou školou regulovanou a podléhající zákonu o vysokých školách s tím, že pozice žalobkyně je vždy rozhodujícím způsobem definována podle typu právních vztahů, kterých se účastní. Vztah mezi účastníky byl podle žalované vztahem spotřebitelským (žalovaná spotřebitel), poukazuje na porušení ustanovení na ochranu spotřebitele § [číslo], § 1815 OZ, 10. Žalovaná namítla, že žalobkyně nemá poplatky spojené se studiem (tedy i sankce) stanoveny ve vnitřních předpisech splňujících ustanovení § 41 ZVŠ, jak je stanoven v § 59 ZVŠ i čl. 9 odst. 9. 1. smlouvy. Vnitřním předpisem žalobkyně je jen Statut [obec] školy regionálního rozvoje a Bankovního institutu – AMBIS, a zkušební řád [obec] školy regionálního rozvoje a Bankovního institutu – [právnická osoba] v nich o poplatcích není stanoveno ničeho konkrétního.

11. K odůvodnění odporu žalované se žalobkyně písemně vyjádřila mimo jiné tak, že na základě žalovanou podané přihlášky bylo zahájeno přijímací řízení a mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o studiu. Podmínkou pro přijetí ke studiu v bakalářském nebo v magisterském studijním programu je, v souladu s ust. § 48 odst. 1 ZVŠ, dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou. Tuto skutečnost byla žalovaná povinna doložit předložením maturitního vysvědčení žalobkyni do 1. 10. 2021. V souladu s ust. čl. 2. odst. 2. 3. smlouvy ve spojení s čl. 4 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu registrovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR pod č. j.: MSMT [číslo] dne 31. 8.2017 by žalovaná byla přijata a zapsána do studia. Jedinou výjimkou je naplnění rozvazovací podmínky uvedené v čl. 11 odst. 11. 2. smlouvy, a to kdyby žalovaná neměla ukončené středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou. Pro případ, že žalovaná poruší svoji povinnost předložit do stanoveného data (1. 10. 2021) příslušné dokumenty (buď maturitní vysvědčení, anebo doklad o neúspěšném konání maturitní zkoušky), byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta. Žalovaná svoji povinnost porušila, žalobkyni žádný z dokumentů do stanoveného termínu nedoručila, za to jí byla vyměřena smluvní pokuta.

12. Dále žalobkyně s poukazem na judikaturu vyšších soudů uvádí, že ve vztahu založeném smlouvou o studiu nevystupuje žalovaná jako spotřebitel.

13. Žalobkyně trvala na tom, že uchazeč o studium má možnost odstoupit od smlouvy o studiu jen ve lhůtě 14 dní od jejího uzavření, poté již tuto možnost nemá, a to ani analogicky s ustanovením o ukončení studia dle§ 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 ZVŠ. Podle žalobkyně by se tak uchazeč musel nechat zapsat, i proti své vůli ke studiu, a pak by teprve mohl využít svého zákonného práva ukončit jednostranně studium, což je dle smlouvy stiženo sankcí úhrady školného na celý akademický rok.

14. Mezi účastníky bylo v závěru řízení nesporné, že došlo k uzavření smlouvy o studiu. Žalovanou byla smlouva podepsána nejdříve dne 14. 7. 2021 nejpozději 22. 7. 2021. Kdy smlouvu podepsala žalobkyně, zjištěno nebylo.

15. Mezi účastnicemi zůstalo sporné zejména to, zda je důvodně vymáhána pokuta za nepředložení maturitního vysvědčení, zda 28. 9. 2021 žalovaná platně odstoupila od smlouvy. [příjmení] byl rovněž o charakter právního vztahu jako spotřebitelského.

16. Skutková zjištění 17. Smlouva o studiu byla ze strany žalované podepsána nejdříve 14. 7. 2021 nejpozději 22. 7. 2021 (nesporná tvrzení účastníků, vyplývá též z e-mailové komunikace z 13. 6., 14. 7. a 22. 7. 2021 l. [číslo] 22. 7. 2021), údaje na smlouvě tj. 30. 6. 2021 u podpisu žalované a 15. 6. 2021 u podpisu žalobkyně jsou antidatací. Přílohou [číslo] smlouvy je dokument nazvaný Základní informace o průběhu studia [číslo] 2021 ze dne 1. 12. 2020, tu žalovaná podepsala. Smlouva je adhezní smlouvu, do které byla ručně doplněna toliko identifikace žalované (uchazeče/studenta) a antidatovaný údaj o jejím uzavření. Znění smlouvy tak neměla žalovaná možnost změnit. Smlouva v čl. 12 odst. 12. 5. odkazuje v otázkách, které smlouva neupravuje na zákon a na blíže nespecifikované vnitřní předpisy žalobkyně. Soud za vnitřní předpisy žalobkyně (soukromé vysoké školy) považuje výhradně předpisy registrované MŠMT dle § 41 ZVŠ (viz níže v odůvodnění).

18. V článku 2 odst. 2. 3. smlouvy je stanoveno, že uchazeč bude zapsán ke studiu v příslušném akademickém roce k 1. 9., nebudou-li splněny podmínky nezbytné pro přijetí, bude uchazeč přijat a zapsán po jejich splnění. Dále se ujednává, že zápis do studia provede z organizačních důvodů po přijetí ke studiu VŠ AMBIS a uchazeč s tím souhlasí.

19. V článku čl. 5 odst. 5. 2. je stanoveno, že jiným, než řádným způsobem se studium ukončuje dle ustanovení § 56 ZVŠ.

20. V čl. 6 odst. 6. 1. je uvedeno, že strany mohou od smlouvy o studiu odstoupit bez uvedení důvodu, a to ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření. Po této lhůtě je právo odstoupit ujednáno jen pro žalobkyni, to v čl. 6 odst. 6.

2. Žalobkyně tak má právo od smlouvy odstoupit i v případě, že nebude naplněna minimální kapacita přijatých studentů. Toto odstoupení není nijak sankciováno. Není stanovena minimální kapacita, ani termín do kdy může žalobkyně takto odstoupit a sdělit to uchazeči/ studentovi.

21. V čl. 6 je stanoveno, že se odstoupení činí doporučeným dopisem. Uchazeč může pro odstoupení od smlouvy využít také podání v úřadovně v IS.

22. V článku 12. odst. 12. 6. je uvedeno, že není-li právním předpisem stanoveno jinak, veškeré písemnosti, rozhodnutí, oznámení, či další sdělení, se doručují též prostřednictvím IS, písemnosti mohou být doručeny též prostřednictvím e-mailu na e-mailové adresy stran uvedené v záhlaví této smlouvy a dále na e-mail, který bude uchazeči pro účely tohoto studia přidělen.

23. Z uvedeného vyplývá, že odstoupení od smlouvy bylo možno zaslat žalobkyni též všemi způsoby uvedenými v čl. 12 6. smlouvy, protože tyto možnosti jsou vyloučeny jen ve vazbě na odlišnou úpravu v právním předpisem, nikoli na jiné ustanovení této smlouvy. To lze tedy vyložit jen tak, že oba způsoby doručení, jak stanovený v odst. 12. 6., tak stanovený v odst. 6. 3. obstojí vedle sebe.

24. V čl. 7 odst. 7. 2. je stanoveno, že účinnost smlouvy končí řádným ukončením studia, nebo dnem, kdy studium bylo ukončeno jiným než řádným způsobem a nejsou tím dotčena ustanovení, ze kterých je patrno, že platí i nadále, jako např. smluvní pokuty, náhrady škody, nárok na školné za akademický rok, v němž studium bylo ukončeno.

25. V čl. 9 odst. 9. 1. je stanoveno, že poplatky spojené se studiem a jejich výše jsou stanoveny vnitřním předpisem žalobkyně. Žalobkyně má nárok na poplatky spojené se studiem dnem účinnosti této smlouvy po celou dobu trvání této smlouvy. Nárok na poplatky spojené se studiem trvá i v případě, pokud studium netrvá, či dosud uchazeč nebyl zapsán. Poplatky spojené se studiem jsou zdrojem pro zajištění finančních prostředků pro vzdělávací činnost žalobkyně.

26. V čl. 9 odst. 9. 7. se uvádí, bude-li studium ukončeno, nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení, nezaniká, a pokud již bylo zaplaceno, nevrací se.

27. V čl. 9 odst. 9. 11. je stanoveno, že další administrativní poplatky se student zavazuje hradit ve výši stanovené vnitřním předpisem žalobkyně.

28. V článku [číslo] je uveden ceník studia a způsob úhrady školného na rok 2021 [číslo], program bakalářský – bezpečnostní management, kombinovaná forma studia stojí na školném 49 800 Kč při jednorázové platbě.

29. Článek 11. upravuje situaci, kdy uchazeč nesplní podmínky pro přijetí. Uchazečem se podle odst. 11. 1. rozumí osoba, která podepsala smlouvu o studiu, ale nesplnila veškeré podmínky pro přijetí ke studiu, včetně podmínek definovaných v § 48 ZVŠ. V odst. [číslo] je stanovena povinnost uchazeče do 1. 10. daného akademického roku, v němž měl být zapsán ke studiu doložit splnění podmínek, mimo jiné předložení maturitního vysvědčení, byla-li maturitní zkouška složena.

30. V článku 11. odst. 11. 3. je stanovena smluvní pokuta ve výši školného na daný akademický rok za nesplnění povinnosti doložit splnění podmínek pro přijetí ke studiu, dále je stanoveno, že povinnost hradit školné od počátku zaniká a uchazeč je zároveň povinen zaplatit žalobkyni náhradu škoda v plné výši.

31. Podle článku 12. odst. 12. 5. se smlouva v otázkách, které přímo neupravuje, řídí obecně závaznými předpisy a vnitřními předpisy žalobkyně.

32. Podle článku 12. odst. 12. 15. se pro účely smlouvy termín student používá i ve smyslu uchazeče o studium.

33. V e-mail žalobkyně na l. [číslo] verze, 27 spisu je uvedeno, že přihláška ke studiu byla žalovanou podána dne 30. 7. 2021, jak vyplývá z jiných důkazů, je uvedené datum o podání přihlášky nepravdivé, přihláška byla podána 14. 6. 2021.

34. Z dopisu na l. [číslo] soud zjistil, že je datován dnem 19. 10. 2021, odesílatelem je žalobkyně adresátem žalovaná, není podepsán, je na něm razítko žalobkyně, avšak není uvedena jméno osoby jednající za žalobkyni. Dopis v rozporu se skutečností uvádí, že žalovaná 30. 6. 2021 uzavřela s žalobkyní smlouvu o studiu. Dále se vněm tvrdí porušení povinnosti předložit do 1. 10. 2021 maturitní vysvědčení s odkazem na odst. [číslo] smlouvy o studiu, za což je žalovaná vyzvána k úhradě smluvní pokuty ve výši školného za celý akademický rok. Dopis uvádí, že jeho přílohou je faktura na úhradu smluvní pokuty a rozhodnutí o nepřijetí ke studiu.

35. Z faktury [číslo], vystavené 25. 10. 2021 na částku 49 800 Kč se splatností 15. 11. 2021 (l. [číslo]) soud zjistil, že takto byla žalované vyúčtována„ smluvní pokuta dle smlouvy o studiu podepsané dne 30. 6. 2021“. Datum vystavení faktury neodpovídal skutečnosti, na fakturu odkazuje totiž dopis odeslaný a datovaný 19. 10. 2021.

36. Z rozhodnutí o nepřijetí ke studiu ze dne 18. 10. 2021 na l. [číslo] soud zjistil, že toto rozhodnutí, jež má být správním rozhodnutím, nemá náležitosti stanovené pro správní rozhodnutí §69 z. č. 500/2004Sb. U jména rektorky není zkratka v. r., která by odůvodňovala uvedení příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení", nadto ani jedna tato osoba nepřipojila podpis, chybí jméno rektorky v záhlaví. Nejde tedy o řádné rozhodnutí o nepřijetí ke studiu. Nad to bylo v řízení prokázáno, že nebylo doručeno do vlastních rukou žalované, jak správní řád v §19 odst. 5 z. [číslo] vyžaduje. Rozhodnutí převzala matka žalované, která nese stejné jméno a příjmení, když adresát nebyl označen datem narození, Doručenka na l. [číslo] s uvedením čísla občanského průkazu„ adresáta“ prokazuje, že šlo o občanský průkaz matky žalované. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o nepřijetí nebylo řádně vydáno, nebylo však ani řádně doručeno. Součástí zásilky byla i faktura účtující smluvní pokutu, jež je nárokem uplatněným žalobkyní v tomto řízení. Ani faktura řádně doručena nebyla, tudíž splatnost nároku, pokud by byl oprávněn, by nastal až po doručení žaloby žalované v tomto řízení.

37. Z e-mailů ze dne 14. 7. 2021, 22. 7. 2021 na l. [číslo] verze a 25 spisu, podepsaného [jméno] [příjmení], specialistky zákaznického oddělení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná podepsanou smlouvu o studiu a přeložila žalobkyni mezi 14. 7. a 22. 7. 2021 (14. 7. ji žalobkyně ještě nedostala, 22. 7. 2021 sděluje, že smlouva od žalované má).

38. Z e-mailu ze dne 28. 9. 2021 (l. [číslo] verze) soud zjistil, že žalovaná na e-mail [jméno] [příjmení], specialistky zákaznického oddělení žalobkyně, která po celou dobu uchazečští o studium s žalovanou komunikovala, zaslala žádost o zrušení přihlášky z důvodu ztráty zaměstnání.

39. Na to v e-mailu ze dne 29. 9. 2021 (l. [číslo]) reagovala [jméno] [příjmení] informací„ při odstoupení od smlouvy vzniká nárok na sankci v této výši“ z předchozího textu vyplývá, že je míněna úhrada školného za akademický rok, zároveň informuje žalovanou, aby vyplnila žádost o odstoupení od smlouvy a zaslala ji poštou na adresu školy. Z rozboru smlouvy o studiu však vyplývá, že odstoupení od smlouvy mohlo být platně zasláno i emailem (viz odst. 28).

40. Z ohledání mobilního telefonu žalované, v němž má i e-mailovou schránku bylo zjištěno, že přílohou tohoto e-mailu [jméno] [příjmení], byl formulář nazvaný žádost (ohledání na l. [číslo] verze spisu), nešlo o žádnou speciální žádost k odstoupení od smlouvy, ale standardní formulář [obec] školy k jakýmkoli žádostem, což potvrdila i žalobkyně.

41. Dále bylo soudem zjištěno, že vnitřními předpisy žalované ve smyslu § 41 ZVŠ je Statut [obec] školy regionálního rozvoje a institut – [právnická osoba], registrovaný pod č. j. MSMT-23840/2017-6 v čl. XIV uvádí, že studium se uskutečňuje za úhradu, výši poplatků spojených se studiem, způsob a termíny jejich úhrady stanoví smlouva o zajištění výuky, která je s uchazečem uzavírána před zápisem do studia. Smlouvou jistě může být stanovena výše a způsob úhrady oplatku, jejich druh však musí být jednoznačně stanoven ve vnitřním předpise soukromé VŠ. Přenechání kompletně celé úpravy na smlouvu je v rozporu s §59 ZVŠ. Avšak ni smlouva o studiu sama žádný katalog poplatků neuvádí naopak čl. 9 odst.. 9.1 smlouvy o studiu stanoví„ Poplatky spojené se studiem a jejich výše jsou stanoveny vnitřním předpisem VŠ AMBIS“. Znění vnitřního předpisu si ohledně úpravy poplatků protiřečí se smlouvou o studiu. Dále byl vnitřním předpisem ke dni uzavření smlouvy o studiu Studijní a zkušební řád registrovaný Ministerstvem školství pod č. j. MSMT-18960/2017-5, který v čl. 14 nazvaném poplatky za studium uvádí, že student je povinen uhradit příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem„ školné“ v souladu s § 59 ZVŠ, v souladu se smlouvou o studiu, v souladu s tímto vnitřním předpisem této [obec] školy a předpisem rektora o poplatcích. V odstavci 2 je uvedeno, že vnitřním předpisem a předpisem rektora je stanovena povinnost hradit administrativní poplatky související se studiem.

42. Podle § 59 ZVŠ platí, že poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu. Předpis rektora AMBIS není vnitřním předpisem ve smyslu § 41 ZVŠ, proto v něm nemůže být stanoven jakýkoliv poplatek spojený se studiem na soukromé [obec] škole. Vnitřní předpisy žalobkyně tak ke dni uzavření smlouvy o studiu s žalovanou upravovaly jediný poplatek spojený se studiem, a to školné. Smlouva o studiu však vyžadovala dle odst.. 9.1., aby upravovaly i jeho výši. Ta ve vnitřních předpisech upravena není, a proto není dle smlouvy její výše platně stanovena.

43. Pokud žalobkyně namítala, že s ohledem na dynamiku poplatků nemohou být poplatky stanoveny ve vnitřním předpise, soud s tímto souhlasí, pokud jde o výši poplatků. Dikci § 59 ZVŠ by vyhovovala úprava konkretizující poplatek co do druhu a důvodu platby, výše by mohla být stanovena jinde. V daném případě však sama žalobkyně do smlouvy čl. 9 uvedla, že poplatky spojené se studiem a jejich výše jsou stanoveny vnitřním předpisem žalobkyně, je nutno na tomto smluvní ujednání trvat.

44. Soud musí konstatovat, že žalobkyně nemá v souladu se zákonem a smlouvou o studiu upraven žádný poplatek spojený se studiem. Jediným poplatkem stanoveným vnitřním předpisem žalobkyně je školné, chybí však smlouvou vyžadované stanovení výše školného ve vnitřním předpise. Z uvedeného plyne, že žádný vnitřní předpis neupravuje poplatek spojený s nedodržením podmínek pro zápis uchazeče ke studiu, a proto jej nelze po uchazeči vymáhat. Z textu čl. 9 je zřejmé, že poplatkem spojeným se studiem je míněna i smluvní pokuta, to vyplývá zejména z části čl. 9„ poplatky spojené se studiem trvají a jsou nárokovatelné (…) i v případě, pokud (…) dosud uchazeč nebyl zapsán“ 45. Na l. [číslo] je výpis z vnitřního administrativního programu žalobkyně, z kterého je zřejmé, že se žalovaná rovněž hlásila i na další vysoké školy.

46. Žalobkyně k otázce, zda je vztah ze smlouvy o studiu vztahem, v němž je žalovaná spotřebitelkou předložila odpověď [obec] obchodní inspekci (dále jen„ ČOI“) na její dotaz ze dne 23. 2. 2021 ČOI v e-mailu ze dne 26. 3. 2021 uvedla, že podle jejich názoru nevystupuje student ve vztahu k vysoké škole v pozici spotřebitele, a to s odkazem na usnesení NS ČR ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4532/2014. Proč uvedené rozhodnutí NS ČR nelze aplikovat na současné vysoké školy, tedy i na žalobkyni, uvádí soud v závěru odůvodnění. Soud odpověď ČOI nehodnotil jako důkaz způsobilý prokázat skutkový stav, ale pouze jako podporu pro právní názor žalobkyně.

47. Shodně soud přistupoval i k judikatuře předkládané oběma účastníky.

48. Soud provedl důkaz podnětem MŠMT podaným v jiném právním sporu Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem. Soud z tohoto důkazu při svém rozhodování nevycházel, neboť z něj nezjistil skutkové okolnosti relevantní pro toto řízení.

49. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil zejména dle ustanovení zákona č. 89/2012Sb. občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a zákona č. 111/1998Sb., zákon o vysokých školách (dále jen„ ZVŠ“) z. [číslo] správní řád, z. č. 150/2002Sb. správní řád soudní. Podle § 1 odst.

2. OZ platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 OZ má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 OZ zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle §561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2001 OZ lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2004 OZ se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku. Podle § 2048 odst. 1 OZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 40 odst. 1 ZVŠ je právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost. Podle § 41odst. 2 ZVŠ pro registraci vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich změn platí § 36 obdobně. Podle §36 odst. 1,4 ZVŠ vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci ministerstvem. Žádost o registraci podává ministerstvu rektor. Vnitřní předpis nabývá platnosti registrací. Podle § 51 ZVŠ sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí. Podle § 56 odst. 1 písm. a) ZVŠ, se studium mimo jiné ukončuje zanecháním studia, podle odst. 2 je dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia. Podle § 59 ZVŠ, poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

50. Soud shrnuje zjištěný skutkový stav a právně jej hodnotí následovně:

51. Uzavření smlouvy o studiu Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o studiu, která je nepojmenovanou smlouvou dle § 1746 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout po splnění podmínek pro přijetí ke studiu žalované vzdělávání v bakalářském programu bezpečnostní management se standardní dobou studia v kombinované formě 3 roky se zahájením studia v akademickém roce 2021 [číslo]. Žalovaná se mimo jiné zavázala v odst. 9. 8. uhradit školné ve lhůtě splatnosti uvedené na faktuře. Dle smlouvy měla být výš školného upravena ve vnitřním předpise žalobkyně, což není (viz odst. [číslo] odůvodnění). Závazek hradit školné byl sjednán i pro případ, že uchazeč se nestane studentem, vyjma případu, kdy nesloží maturitní zkoušku.

52. Odstoupení od smlouvy o studiu žalovanou 53. Adhezní smlouva o studiu připravená žalobkyní v čl. 6 umožňuje žalované odstoupit od smlouvy jen ve lhůtě 14 dní od jejího podpisu v čl. 2 odst. 2. 3. zajišťuje předem souhlas žalované se zápisem ke studiu.

54. Dle § 1725 OZ je stranám ponechána smluvní autonomie v mezích právního řádu. Podle § 2001 lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. V §51 ZVŠ stanoví„ Sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí.“ 55. Odstoupení od smlouvy je v čl. 6 omezeno jen na lhůtu 14 dní po uzavření smlouvy, dále je ukončení smlouvy upraveno v čl. 5 ukončením studia, tedy až po zápise ke studiu. Právo studenta na zápis ke studiu se dle zákona realizuje až na konci přijímacího řízení, po sdělení rozhodnutí o přijetí. Takovou úpravou zákonodárce respektuje obvyklý běh věcí, kdy studenti podávají více přihlášek na VŠ současně. Uchazeč má mít právo rozhodnout o tak podstatné záležitosti jako je studium konkrétního oboru a školy až v okamžiku, kdy může mít k dispozici výsledky přijímacích řízení i z další VŠ.

56. Se zákonným právem studenta zapsat se ke studiu je neoddělitelně spjato právo z opaku, tj. právo jej nevyužít, nezapsat se, a tedy se nestát studentem, čímž musí i vztah ze smlouvy o studiu logicky končit. Uchazeč proto musí mít v rámci přijímacího řízení možnost jednostranně ukončit smlouvu o studiu, to kdykoli v průběhu přijímacího řízení.

57. Jestliže má uchazeč po splnění všech podmínek přijímacího řízení na jeho konci a contrario k §51ZVŠ právo nestát se studentem, má a musí mít toto právo i v průběhu celého přijímacího řízení – argumentum a maiori ad minus (argument od většího k menšímu). Není totiž rozumně odůvodnitelné, aby se potenciálního práva zapsat se jako student, jehož uplatnění musí být výsledkem jeho svobodné vůle, nemohl vzdát odstoupením od smlouvy již před okamžikem termínem pro jeho uplatnění. Z uvedeného plyne, že odstoupení žalované dne 28. 9. 2021, kdy věděla, že svého práva zapsat se ke studiu, i při splnění podmínek pro přijetí, nechce/nemůže využít, bylo v souladu se zákonem, bylo jím uplatněno a contrario právo dle §51ZVŠ. Soud poznamenává, že zákon v §51 ZVŠ stanovuje okamžik od kdy lze uplatnit právo na zápis ke studiu, pro právo z opaku toto lhůta neplatí.

58. Smlouva o studiu však uchazeči brání ve využití zákonného práva nezapsat se ke studiu, to jednak ustanovením čl. 2 odst. 2. 3., kterým si již předem zajistila žalobkyně souhlas uchazeče se zápisem, jednak ustanovením čl. 6 odst. 6. 1., které od 15. dne účinnosti smlouvy nepřipouští ukončení smluvního vztahu, to až do zapsání ke studiu.

59. Článek 6. odst. 6. 1. de facto vylučuje a mění zákonné právo uchazeče na zápis ke studiu v povinnost se zapsat a nutí ho strpět zapsání ke studiu (i když nechce studovat), neboť paradoxně může smlouvu jednostranně ukončit jen dle čl. 5 už jen jako student po zápisu ukončením studia dle §56 ZVŠ. Ukončení studia dle § 56 ZVŠ je ale spojeno s povinností uhradit školné za celý akademický rok (čl. 9 odst. 9. 7. smlouvy).

60. Článek. 2 odst. 2. 3. nerespektuje, že být zapsán ke studiu, je právem studenta, které se podle zákona realizuje projevem vůle až na konci přijímacího řízení, nikoli již podpisem adhezní smlouvy o studiu.

61. Z právě uvedeného jednoznačně vyplývá, že smluvní omezení práva k odstoupení od smlouvy v čl. 6 odst. 6. 1. a souhlas se zápisem, vyžadovaný adhezní smlouvou v čl. 2 3. již při uzavření smlouvy o studiu na samém počátku přijímacího řízení, jsou v rozporu se zákonem §51 ZVŠ, ale i dobrými mravy a excesem ze zákonem připuštěné smluvní autonomie (§1725 OZ). Uvedená smluvní ustanovení se nemohou uplatnit vedle zákonného práva uchazeče mít právo na zápis ke studiu, s kterým je bytostně spjato i právo nezapsat se a ukončit tak smlouvu o studiu. Těmito smluvními ujednáními byla nepřípustně omezena možnost realizovat právo zákonem předvídaným způsobem, to je v rozporu se zákonem i dobrými mravy 62. Z důvodu rozporu se zákonem a dobrými mravy jsou ustanovení smlouvy čl. 6 odst. 6. 1. a čl. 2 odst. 2.3 věta třetí ve vztahu k uchazeči (žalované) neplatná § 580 OZ, k jejich neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu §588OZ.

63. Využití a contrario práva dle §51 ZVŠ nelze sankcionovat požadavkem na úhradu rovnající se školnému, sankcionovat výkon práva je v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Veškeré požadavky žalobkyně na úhradu plného školného při ukončení právního vztahu ze smlouvy do zápisu ke studiu jsou jednání v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem a jde o neplatná právní jednání §580 OZ, k neplatnosti soud přihlédne bez návrhu §588 OZ. Bylo by možné uvažovat pouze o požadavku na úhradu administrativních nákladů spojených přijímacím řízením.

64. Závěre k otázce odstoupení od smlouvy o studiu: žalovaná od smlouvy o studiu odstoupila platně e-mailem z 28. 9. 2021 doručeným na e-mailovou adresu pracovnice zákaznického centra [jméno] [příjmení], osoby, která za žalobkyni po celou dobu vystupovala jako osoba oprávněná s žalovanou ohledně jejího studia jednat. Možnost doručení jakékoli písemnosti včetně odstoupení od smlouvy e-mailem vyplývá z odst. [číslo] smlouvy, které se uplatní vedle odst. 6. 3. smlouvy. Žalobkyně jednoznačně vyhodnotila obsah e-mailu jako odstoupení od smlouvy, jak vyplývá z e-mailu [jméno] [příjmení] z 29. 9. 2021. Odstoupení je jednostranným právním jednáním, tedy jakákoliv žádost o odstoupení je z podstaty věci nepřípadná, nadto formulář, který byl žalované zaslán, není žádnou žádostí o odstoupení. Oprávněná pracovnice žalobkyně vzala odstoupení od smlouvy na vědomí. Soud má tedy za to, že právní jednání žalované bylo jako odstoupení od smlouvy srozumitelné, jednoznačné, žalobkyně je zcela správně pochopila, z e-mailu [jméno] [příjmení] vyplývá, že proti odstoupení nemá výhrady, pouze připomíná úhradu školného. K úhradě školného však žalobkyně žalovanou nikdy nevyzvala a žádnou fakturu na školné nevystavila.

65. Soud uzavírá, žalovaná nebyla platně dle odst. 6. 1. smlouvy o studiu omezena v právu odstoupit od smlouvy, toto právo jí svědčilo po celé přijímací řízení. Odstoupení od smlouvy dne 28. 9. 2021 však na víc žalobkyně akceptovala, to s připomenutím úhrady školného. Žalobkyně nikdy žalované nesdělila, že by s odstoupením od smlouvy nesouhlasila.

66. Nerovné podmínky v úpravě odstoupení v adhezní smlouvě o studiu a rozpor s dobrými mravy.

67. Vyloučení práva žalované odstoupit od smlouvy po uplynutí 14 dní od podpisu smlouvy, při zachování této možnosti žalobkyni (čl. 6 smlouvy o studiu), navíc bez zcela jasných podmínek jejího naplnění, to v adhezní smlouvě, porušuje povinnost jednat v právním styku poctivě §6 odst. 1 OZ a je proto dle názoru soudu právním jednáním, které se příčí dobrým mravům §580 OZ. Žalovaná učinila námitku neplatnosti tohoto právního jednání (§586OZ).

68. Soud pokládá za nepoctivé jednání, spočívající v nerovnoměrném rozložení práva odstoupit od smlouvy mezi obě strany. Nepoctivost přičítá soud žalobkyni, neboť ona formulovala adhezní smlouvu o studiu. Žalobkyně – VŠ si smluvně založila právo od smlouvy bez jakýchkoli sankcí odstoupit, pokud nebude otevřen v daném akademickém roce první ročník příslušného studia pro nenaplnění minimální kapacity. Smlouva přitom neupravuje, co je minimální kapacita ani termín do kdy nejpozději může VŠ od smlouvy odstoupit, dle textu lze odstoupit i vůči studentovi, tedy i po zápisu ke studiu. Žalobkyně tak uzavřením smlouvy o studiu ničeho neriskuje. Naproti tomu uchazeč počínaje 15. dnem od uzavření smlouvy o studiu (uzavírá se na začátku přijímacího řízení) nemá podle znění smlouvy a jejího výkladu, jež studentům prezentuje žalobkyně, žádnou možnost ukončit smlouvu ve fázi přijímacího řízení/ uchazečství, obdobnou té, kterou si pro sebe upravila žalobkyně. Uchazeč možnost vztah ukončit nemá, to bez ohledu na závažnost důvodů k ukončení.

69. Podle jazykového znění smlouvy i výkladu žalobkyně může uchazeč smlouvu ukončit až po zápisu ke studiu dle § 56 ZVŠ, což je dle ujednání ve smlouvě spojeno s povinností uhradit celý akademický rok. Kromě toho, že tento výklad odporuje právu být zapsán ke studiu §51ZVŠ (viz shora). Je takový postup vnucovaný uchazeči pro svoji zjevnou účelovost též v rozporu s dobrými mravy. Při ukončení smlouvy až v průběhu studií je lépe obhajitelný vyšší poplatek za ukončení studií, zde jsou již na místě argumenty o vynaložených prostředcích na zajištění pedagogů, prostor atd. Naproti tomu 15. den od podpisu smlouvy lze těžko požadavek na odstupné v podobě plné úhrady školného na akademický rok ospravedlnit vynaloženými prostředky ve vztahu k odstupujícímu uchazeči.

70. Nelze přehlédnout, že i uchazeč smlouvou uzavřenou s žalobkyní riskuje. Při neotevření ročníku může promarnit akademický rok, nepodal-li přihlášku i na jinou VŠ. Pokud by však druhá soukromá škola jednala stejně jako žalobkyně, platil by zbytečně jedno školné. K uvedenému je třeba připomenout, že jde o smlouvu adhezní, neumožňující uchazeči na nevýhodné podmínky reagovat a vyjednat si lepší.

71. Jednostranně výhodné ujednání práva odstoupit od smlouvy, upravené žalobkyní v adhezní smlouvě pro ni samotnou, je nepoctivým jednáním dle § 6 OZ, a tedy neplatným dle § 580 OZ. K neplatnosti by soud přihlédl i bez návrhu v souladu s § 588 OZ, žalovaná však neplatnost namítala. Požadovat při ukončení smlouvy o studiu do okamžiku zápisu studenta ke studiu úhradu plného školného (byť třeba formálně jako smluvní pokutu, např. dle odst. 11. 3.) navíc při současném právu žalobkyně na náhradu škody (odst. 11. 3.) je podle soudu úmyslným lichevním jednáním §1796 OZ. Z velké části jde o čistý zisk vysoké školy (po odečtení administrativních nákladů na vedení přihlášky ke studiu), tedy jde o hrubý nepoměr mezi hodnotou získanou žalobkyní a hodnotou získanou žalovanou i jen za 15 dní smluvního vztahu. Toto je další důvod, proč žalobkyně nemá právo na smluvní pokutu požadovanou po žalované s odkazem na odst. 11. 3. smlouvy.

72. Zánik povinnosti doložit maturitní vysvědčení – absence smluvní pokutou sankcionované povinnosti 73. Odstoupením žalované od smlouvy dne 28. 9. 2021, zanikly její povinnosti uchazeče ze smlouvy, tedy i povinnost doložit splnění podmínek pro přijetí na vysokou školu včetně předložení maturitního vysvědčení (§ 2004 OZ).

74. Žalovaná k termínu, ke kterému žalobkyně tvrdí porušení povinnosti, tj. k 1. 10. 2021, smluvní pokutou utvrzenou povinnost neměla, protože 28. 9. 2022 odstoupila od smlouvy a nebyla uchazečem o studium. Smluvní pokuta je akcesorickým právním vztahem a v době jejího vzniku musí existovat hlavní právní vztah, ten neexistoval. Žalobkyně proto neměla nárok na smluvní pokutu za nepředložení maturitního vysvědčení žalovanou, která je ujednána v čl. 11 3. smlouvy o studiu. To je další důvod, pro zamítnutí žaloby.

75. Nadto smluvní pokuta, jejíž vyúčtování bylo doručováno spolu s rozhodnutím o nepřijetí žalované ke studiu, nebyla žalované doručena, tedy její splatnost uvedená v žalobě k 15. 11. 2021 nenastala (§ 1958 odst. 2 OZ)

76. Rozhodnutí o nepřijetí ke studiu – absolutně neplatné správní rozhodnutí, neúčinné doručení 77. Správní rozhodnutí o nepřijetí žalované ke studiu trpí zásadními vadami v jeho náležitostech (§69 z. č. 500/2004Sb.), pro které je soud považuje za absolutně neplatné. O nicotnosti by musel rozhodnout dle § 77 z. č. 500/2004Sb. nadřízený správní orgán, nebo dle § 65 zákona č. 150/2002Sb. soud na základě podané žaloby ve správním soudnictví. Posuzované rozhodnutí nepředstavuje relevantní projev výkonu pravomoci správního orgánu. Nikoho nezavazuje, a tudíž nikomu z něj de iure nevznikají práva a povinnosti. Nadto nebylo ani řádně doručeno do vlastních rukou žalované. Neplatným jednáním je i průvodní dopis vyzývající k úhradě smluvní pokuty, který neuvádí, kdo za VŠ AMBIS jedná (§ 561 OZ).

78. Dalším důsledkem absolutní neplatnosti rozhodnutí o nepřijetí žalované ke studiu ze dne 18. 10. 2021 je, že do dnešního dne nebylo žalobkyní rozhodnuto o ne/přijetí ke studiu žalované. V prodlení se svými povinnostmi by tak byla především žalobkyně. Po 28. 9. 2021 nemohlo být rozhodováno o ne/přijetí žalované ke studiu, když sama dříve dala najevo, že se dále o studium neuchází, a toto bylo jednoznačně žalobkyní přijato jako odstoupení od smlouvy. Žalovaná logicky rozhodnutí o ne/přijetí ke studiu nepostrádala, neboť měla oprávněně za to, že vztah ze smlouvy o studiu byl ukončen jejím odstoupením 28. 9. 2021.

79. Rozhodnutí o nepřijetí žalované ke studiu nemělo po odstoupení žalované od smlouvy o studiu, které žalobkyně přijala a nikdy s ním neprojevila nesouhlas, spravedlivý důvod. Soud tak musí dát zapravdu žalované, že šlo o účelový krok k vytvoření právní situace tak, aby mohlo být po žalované požadováno celé školné, avšak skryté ve smluvní pokutě. Pokud by toto rozhodnutí nebylo absolutně neplatné již z důvodu jeho formálních vad, bylo by absolutně neplatné proto, že se příčí dobrým mravům dle §588 OZ, neboť je zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 8 OZ, a rovněž pro porušení povinnosti žalobkyně jednat poctivě § 6 OZ.

80. Poplatky za studium nebyly řádně upraveny ve vnitřním předpise žalobkyně, jsou proto ujednány neplatně 81. Podle § 59 ZVŠ veškeré poplatky spojené se studiem, tedy i s uchazečstvím o toto studium musí být uvedeny ve vnitřním předpise registrovaném Ministerstvem školství (§ 41 ZVŠ). To je třeba vykládat tak, že ve vnitřním předpise musí být uvedeny minimálně všechny druhy těchto poplatků, tj. popsán důvod jejich výběru. Výše oplatku ve vnitřním předpise dle zákona uvedena být nemusí, avšak tuto povinnost založila sama žalobkyně v čl. 9 1., kde je uvedeno, že vnitřní předpis upraví i výši těchto poplatků. Soud musí konstatovat, že smlouva o studiu stanovuje povinnost k platbě poplatků, které nejsou vůbec vnitřním předpisem upraveny ani co do druhu, natož výše (požadavek stanovený smlouvou). Poplatky (školné, smluvní pokuta atd.) nejsou sjednány platně a je to další důvod pro zamítnutí žaloby, která požaduje neplatně sjednanou smluvní pokutu.

82. Ze skutkového stavu zjištěného v řízení soudem vyplynulo hned několik důvodů pro zamítnutí žaloby (shora podrobně rozebrány) -) smluvní pokutou utvrzená povinnost zanikla (28. 9. 2021) před vznikem žalobou požadované sankce, neboť žalovaná platně od smlouvy o studiu 28. 9. 2021 odstoupila, povinnost předložit maturitní vysvědčení by byla porušena až 2. 10. 2021 a sankce mohla vzniknout až po porušení povinnosti -) požadavek na smluvní pokutu ve výši školného je nepoctivým právním jednáním, proto je neplatné §580,588 OZ -) smluvní pokuta, jako poplatek spojený se studiem nebyla upravena v souladu se zákonem a smlouvou, co do druhu a výše, ve vnitřních předpisech žalobkyně. Soud z uvedených důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl.

83. Jak vyplývá z právního a skutkového hodnocení, nebylo, pro množství jiných důvodů k zamítnutí žaloby, nutné řešit, zda jede o spor mezi spotřebitelem (studentem /uchazečem) a podnikatelem (VŠ), či nikoli. Soud by musel přistoupit k obsáhlejšímu zjišťování, z jakých zdrojů je převážně financována akreditovaná vzdělávací činnost poskytovaná žalobkyní, zda je to zásadním zdrojem školné hrazené studenty. Je však zřejmé, že výuka na soukromých školách v ČR není od 1. 1. 2018 financována ze státního rozpočtu (viz §40 z. č. 111/1998Sb.), a že nejčastější zdroj jejího financování je školné placené studenty, (viz [webová adresa]).

84. Soud však s ohledem na další obdobné spory pokládá za vhodné ve stručnosti objasnit kritéria pro určení, zda je určitý vztah spotřebitelským, a to i proto, že jsou často citována starší rozhodnutí NS ČR (viz odpověď ČOI), která ale reflektují zásadní legislativní změny, nastalé po jejich vydání.

85. Spotřebitelský vztah musí splňovat jednak kritérium kvalifikovaných subjektů, které se vztahu účastní a kritériu kvalifikovaného obsahu vztahu, tím musí být poskytnutí plnění za protihodnotu (viz odst.89). Poskytnutí plnění za protihodnotu je právem EU označeno za službu.

86. Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2006 [číslo] ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu v článku 4 nadepsaném„ Definice“ odstavci 1 uvádí:„ Službou je jakákoli samostatná výdělečná činnost poskytovaná zpravidla za úplatu ve smyslu článku 50 Smlouvy“. Konsolidované znění 2012 C 326/01 Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU v čl. 57 (bývalý čl. 50 Smlouvy o [příjmení]) službu definuje cit:„ Za služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.“ V úvodních odstavcích zdůvodňujících přijetí směrnice EP a Rady EU 2006 [číslo] je v odstavci 34 uvedeno:„ Podle judikatury Soudního dvora musí být posouzení toho, zda určité činnosti, zejména činnosti financované z veřejných prostředků nebo poskytované veřejnými subjekty, představují„ službu“, provedeno případ od případu s ohledem na všechny jejich vlastnosti, zejména pak na způsob jejich poskytování, organizace a financování v dotyčném členském státě. Soudní dvůr došel k závěru, že podstatným znakem úplaty je skutečnost, že představuje protiplnění za dotyčné služby, a uznal, že v případě činností prováděných bez protiplnění státem nebo z pověření státem v rámci jeho povinností v sociální, kulturní, vzdělávací a soudní oblasti, jako jsou kursy poskytované v rámci vnitrostátního vzdělávacího systému nebo správa systémů sociálního zabezpečení, které nejsou spojeny s hospodářskou činností, charakteristický znak úplaty chybí. Úhrada poplatku příjemci, například školné nebo zápisné hrazené studenty za účelem určitého příspěvku na úhradu provozních nákladů systému, sama o sobě úplatu nepředstavuje, neboť daná služba je stále v zásadě financována z veřejných zdrojů. Na tyto činnosti se tedy nevztahuje definice„ služby“ v článku 50 Smlouvy, a nespadají proto do oblasti působnosti této směrnice.“ Zde je na místě upozornit, že od 1. 1. 2018 po novelizaci zákona č. 111/1998 Sb. provedené zákonem č. 303/2017Sb. platí, že stát na vysokoškolské vzdělání poskytované na soukromých školách nepřispívá.

87. Z citované legislativy EU vyplývá, že rozhodujícím pro závěr, že je určité plnění službou ve smyslu čl. 57 konsolidovaného znění smlouvy EU (dříve čl. 50 Smlouvy ES) skutečnost, že služba je poskytována za úplatu, úplatou je hodnotově odpovídající protiplnění příjemcem služby. Podle § 2 odst. 1, písm. g) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je službou jakákoli podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto činností souvisejících. Službou tak může být za uvedených podmínek i poskytnutí vzdělání.

88. Pokud je poskytnutí vzdělání službou ve smyslu čl. 57 konsolidovaného znění Smlouvy EU a ve smyslu § 2 odst. 1, písm. g) zákona č. 634/1992 Sb. a zároveň je poskytováno subjektem, který je podnikatelem podle § 420 odst. 1, §421 odst. 1 OZ, pak jde o spotřebitelský vztah.

89. S jak bylo zmíněno shora s účinností od 1. 1. 2018 byla provedena z. č. 303/2017Sb. novelizace z. č. 111/1998Sb., která se dotkla financování vzdělání poskytovaného soukromými vysokými školami ze státního rozpočtu. Podle původního znění § 40 ZVŠ, mohly soukromé vysoké školy se statusem veřejné prospěšnosti získat od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy státní dotaci na podporu uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Zmíněnou novelizaci z. [číslo] byla z § 40 odst. 2 vyjmuta věta první, umožňující poskytnutí dotací a zůstala jen zákonem stanovená povinnost pro soukromé vysoké školy zajistit si finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost.

90. S účinností od 1. 1. 2018 již není možné financovat vzdělávání na soukromých vysokých školách ze státního rozpočtu, jak se prostřednictvím dotací do té doby dělo (nadále jsou poskytovány jen dotace na soc. stipendia a ubytování, nikoli na samotnou vzdělávací činnost). Financování vzdělávání na soukromých vysokých školách se tak děje výhradně ze soukromých zdrojů. Rozhodující část příjmů soukromé vysoké školy tak zpravidla tvoří poplatky za studium –„ školné“, pokud nemá soukromá VŠ soukromého donátora. Za této situace, kdy není jiný soukromý zdroj financování soukromé VŠ než školné, je ze strany soukromé VŠ poskytováno vzdělávání za úplatu, kterou je školné, to již není pouhým příspěvkem na vzdělání, ale odpovídající protihodnotou = úplatou, a proto jde tedy o službu ve smyslu čl. 57 konsolidovaného znění Smlouvy EU (dříve čl. 50 Smlouvy ES) a o spotřebitelský vztah.

91. Dlužno dodat, že existují výjimky, kdy stát na terciální vzdělávání na soukromých školách přispívá, jde však o specifický hospodářský zájem státu na vzdělání ve vybraných oborech, zejména některých zdravotnických, např. ošetřovatelství, to je samostatně řešeno zákonem č. 2018/2000Sb. o rozpočtových pravidlech státu (žalobkyně tento typ vzdělání neposkytuje).

92. Pro použití judikatury z období před 1. 1. 2018 je proto zásadní limitující skutečností, že vzdělání poskytované na soukromé vysoké škole je s účinností 1. 1. 2018 financováno výlučně ze soukromých prostředků, ať již v převážné většině v 100% ze školného nebo s příspěvkem z jiných soukromých zdrojů.

93. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 11. 9. 2007, ve věci C [číslo], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proti Finanzamt [příjmení] [příjmení] poznamenal, že vzdělávání poskytované vzdělávacími institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků žáky a jejich rodiči (což je od 1. 1. 2018 převažující způsob financování českých vysokých soukromých škol, poz. soudu) představuje službu ve smyslu unijního práva, jelikož instituce sledují cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu.

94. Z rozsudků ze dne 27. září 1988, [příjmení] a [příjmení] ([číslo], Recueil, s . [číslo], bod 18), jakož i ze dne 7. prosince 1993, [příjmení] ([číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 17) vyplývá, že základním charakteristickým znakem služby poskytované za úplatu je platba, buď ze strany žáka, nebo třetí osoby, školného, které pokrývá značnou část nákladů na vyučování. Pokud by tomu tak bylo, představovala by nabídka služeb spočívajících ve vyučování činnost s cílem dosažení zisku.

95. Soudní dvůr v rozsudku [příjmení], bod 17, jakož i [příjmení] a Gootjes-Schwarz, bod 40 a [příjmení] [jméno] - [číslo] 33 rozhodl, že kurzy pořádané vzdělávacími zařízeními financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků, zejména žáky a jejich rodiči, představují„ služby“ ve smyslu článku 50 [příjmení], jelikož tato zařízení sledují cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu.

96. Nyní k jednotlivým rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR uváděným žalobkyní na podporu jejich tvrzení, že vztah ze smlouvy o studiu není spotřebitelským vztahem.

97. Rozhodnutí ve věci 33 Cdo 4532/2014 ze dne 26. 10. 2016 - uvedené rozhodnutí se týká soukromé vysoké školy zřízení ve formě obecně prospěšné společnosti (o.p.s.), která byla zákonem omezena v použití svého hospodářského výsledku, výlučně na veřejně prospěšnou službu. Obecně prospěšná společnost nebyla podnikatelem. Zákon [číslo] Sb. o obecně prospěšných společnostech byl k 1. 1. 2014 zrušen. S ohledem na uvedený Nejvyšší soud dovodil, že v případě vzdělání poskytnutého touto specifickou právnickou sobou, která není podnikatele, nelze hovořit o spotřebitelské smlouvě, neboť službu neposkytoval podnikatel za účelem zisku. Rozhodující pro posouzení tak vůbec nebyla otázka úplaty jako protihodnoty poskytnutého plnění. Spotřebitelský charakter vztahu byl vyloučen z důvodu subjektu, který službu poskytoval. Soukromé školy jsou dnes obchodními společnostmi zapsanými v obchodním rejstříku, tedy podnikateli § 421 odst. 1 OZ. Žalobkyně je akciovou společností. Rozhodnutí nelze s ohledem na změnu poměrů ve financování soukromých vysokých škol a neexistenci o.p.s. použít. Odkazem na judikát v odpovědi ČOI na dotaz žalobkyně byl proto nepřípadný.

98. Zmíněné rozhodnutí bylo Nejvyšším soudem argumentačně doplněno v rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 ze dne 17. 10. 2019. Toto další rozhodnutí však posuzuje stav před novelou z. č. 111/1998Sb. provedenou z. č. 303/2017Sb., která ukončila financování vzdělávání na soukromých vysokých školách ze státního rozpočtu (zachovány byly jen dotace na ubytování a sociální stipendia), jeho použití je tak nadále velmi omezené.

99. Rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 3305/2018 se netýká soukromé vysoké školy, ale soukromé základní školy, na kterou se aplikuje zákon č. 561/2014 Sb. – školský zákon, kterým se ale neřídí soukromá vysoká škola, tedy argumentovat tímto rozhodnutím v posuzovaném případě je zcela nepřípadné.

100. Soud žalobu z důvodu zrekapitulovaných v odst. 82 odůvodnění v celém rozsahu zamítl a rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalované, zastoupené advokátem podle § 142 odst. 1 o. s. ř..

101. Náhrada nákladů zastoupení advokátem je tvořena odměnou advokáta za 4 úkony právní služby, sazba úkonu á 3 100 Kč stanovena z tarifní hodnoty podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Advokát provedl úkony: příprava a převzetí, podání odporu ze dne 18. 1. 2023, účast na jednání před soudem 22. 3. 2023 a 20. 4. 2023, celkem na úkonech 12 400 Kč, k tomu 4 režijní paušály dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. á 300 Kč, celkem 1 200 Kč a 21% DPH ze součtu těchto částek, tj. 2 856 Kč Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. Platebním místem je advokát dle § 149 o. s. ř. Žalobkyně je povinna uhradit žalované celkem částku 16 456 Kč.