19 C 454/2022-178

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudců Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Jiřího Pacovského ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 49 800 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 4. 2023, č. j. 19 C 454/2022-117, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 24 684 Kč, jinak se v tomto výroku a ve výroku I. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 6 352,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 19 C 454/2022-117, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí 49 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 16. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 16 456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že s ohledem na zákonnou úpravu musí mít uchazeč v rámci přijímacího řízení možnost jednostranně ukončit smlouvu o studiu, a to kdykoliv v průběhu přijímacího řízení. Smluvní omezení práva odstoupení od smlouvy v čl. 6 odst. 6.1. smlouvy o studiu a souhlas se zápisem vyžadovaný touto smlouvou v čl. 2 již při jejím uzavření na samém počátku přijímacího řízení jsou v rozporu se zákonem (§ 51 zákona č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách, dále jen„ ZVŠ“), ale i dobrými mravy a excesem se zákonem připuštěné smluvní autonomie (§ 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění). Shora uvedenými smluvními ujednáními byla dle soudu prvního stupně nepřípustně omezena možnost žalované realizovat své právo zákonem předvídaným způsobem, což je v rozporu jak se zákonem, tak i dobrými mravy. Proto ustanovení smlouvy o studiu posoudil ve vztahu k žalované jako neplatné, kdy k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Dále smlouvu o studiu uzavřenou mezi účastnicemi soud prvního stupně posoudil jako smlouvu adhezní, tedy jako jednostranně výhodné ujednání pro žalobkyni. Uzavřel, že rozhodnutí žalobkyně o nepřijetí ke studiu je absolutně neplatné správní rozhodnutí, neboť nebylo účinně doručeno, poplatky za studium nebyly řádně upraveny ve vnitřním předpisu žalobkyně a jsou proto rovněž neplatné. Soud prvního stupně neprováděl dokazování ke zjištění, zda jde o spor spotřebitele a podnikatele, neboť pro rozhodnutí ve věci to nebylo nezbytné. Pouze uvedl, že výuka na soukromých školách od 1. 1. 2018 není financována ze státního rozpočtu, odkázal na směrnici Evropského parlamentu a Rady EU 2006 [číslo] ze dne 12. 12. 2006 a rozhodnutí Soudního dvora ze dne 11. 9. 2007, ve věci C [číslo], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proti Finanzamt [příjmení] [příjmení], ze dne 27. 9. 1988, [příjmení] a [příjmení] ([číslo], Recueil, s . [číslo], bod 18.) a ze dne 7. 12. 1993, [příjmení] ([číslo], Recueil, s . I [číslo], bod. 17.). Soud prvního stupně zdůraznil, že sama žalobkyně vyhodnotila obsah e-mailu žalované jako odstoupení od smlouvy. Z důvodu závěru o neplatnosti ustanovení smlouvy o studiu o smluvní pokutě žalobu zamítl.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, pokud smlouvu o studiu označil jako smlouvu adhezní. Odmítá, že by žalovaná byla slabší stranou smlouvy. Smlouva neobsahuje žádná obtížně čitelná či nesrozumitelná ustanovení a ani nelze hovořit o tom, že by obsahovala pro žalovanou zvláště nevýhodnou doložku, aniž je pro to rozumný důvod. Žalobkyně je soukromou vysokou školou s řadou povinností vyplývajících zejména ze ZVŠ a její povinností je mimo jiné i dle § 40 ZVŠ zajistit zdroj finančních příjmů. Před získáním akreditace konkrétního studijního programu musí deklarovat a zajistit veškeré zabezpečení studijního programu a musí jej garantovat po celou dobu trvání akreditace, která zpravidla činí 5 až 10 let. Před začátkem každého semestru žalobkyně musí zajistit dostatečný počet pedagogických pracovníků splňující akreditační standardy tak, aby mohla přijatým studentům poskytnout vzdělávání v rozsahu stanoveném akreditací. Musí těmto pracovníkům garantovat jistotu příjmu a pedagogické a vědecké působení po delší dobu. Musí zajistit prostory pro výuku studentů, a to vše ještě před započetím výuky. Při kalkulaci vychází z počtu přihlášených studentů, a tedy oprávněně předpokládá, že uchazeč, který podepsal smlouvu o studiu, má zájem tuto školu studovat. Žalobkyně svoji hlavní činnost – poskytování vysokoškolského vzdělávání – financuje výhradně ze školného hrazeného studenty. Smlouva se soukromou školou je soukromoprávní vztah uzavřený jako inominátní smlouva dle o. z. Žalovaná nedoložila doklad o tom, že by ukončila středoškolské vzdělávání a nemohla být ke studiu přijata, ačkoliv po předložení dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání by byla přijata a zapsána do studia se všemi právy a povinnostmi s tím souvisejícími, včetně hrazení školného. Počet uchazečů vyplývající z počtu uzavřených smluv je pro soukromou vysokou školu zásadní a klíčový k tomu, aby mohla splnit své zákonné povinnosti. K nedostatku financí tvrzených žalovanou odkázala žalobkyně na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Cdo 293/2021, ze kterého se podává, že při uzavření smluvního vztahu soukromé vysoké školy a zájemce o studium vystupují ve zcela rovnoprávném postavení a je na zájemci o studium, aby zvážil své finanční, časové a jiné možnosti a následné plnění svých smluvních povinností. U žalované, jako zájemkyně o vysokoškolské studium, žalobkyně předpokládala, že si smlouvu o studiu řádně prostuduje a že je schopna ji pochopit i ve smyslu ustanovení § 4 o. z. Smluvní pokuta, která je předmětem tohoto řízení, je sankcí za porušení smluvní povinnosti předložit do stanoveného data (1. 10. 2021) příslušné dokumenty (buď doklad o úspěšném či neúspěšném ukončení středoškolského vzdělávání), kterou si mezi sebou účastnice sjednaly při podpisu smlouvy o studiu. Žalovaná svoji povinnost ze smlouvy vyplývající porušila, když ani jeden ze shora uvedených dokladů žalobkyni nedoručila. Žalovaná nemusela smlouvu se žalobkyní uzavřít, případně mohla v 14denní lhůtě ve smlouvě uvedené od této odstoupit. Její oznámení nelze považovat za řádné ukončení smlouvy, a to bez ohledu na správní řízení, a ani není možno je považovat za zpětvzetí přihlášky dle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Zároveň nebyly naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 2001 ve spojení s ustanovením § 2002 o. z. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením soudu prvního stupně právního jednání žalované jako jednostranného odstoupení od smlouvy v souladu s § 56 ZVŠ a odkázala na ustanovení § 48 odst. 1 ZVŠ, kdy je povinností uchazeče o studium doložit středoškolské vzdělání s maturitou, což žalovaná neučinila. Pokud jde o ustanovení ZVŠ, týkají se oprávnění studenta ukončit studium, avšak žalovaná studentkou nebyla, byla pouze uchazečkou o studium. Jako taková pak byla povinna splnit podmínky pro akademický rok, v němž měla být zapsána ke studiu do 1. 10. daného akademického roku. Pokud jde o, dle soudu prvního stupně, nesprávné doručení rozhodnutí o nepřijetí ke studiu, odkázala žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 65 A 65/2017-38 a zdůraznila, že žalovaná se materiálně s obsahem rozhodnutí žalobkyně seznámila. Žalobkyně má za to, že smluvní pokuta sjednaná smlouvou o studiu nepatří mezi poplatky spojené se studiem a nevztahuje se na ní ustanovení ZVŠ, jde o sankci za porušení smluvní povinnosti předložit do stanoveného data shora uvedené dokumenty, které si strany mezi sebou sjednaly smlouvou o studiu. Žalobkyně zdůraznila, že její studijní a zkušební řád byl registrován a schválen Ministerstvem školství. Poplatky o studiu jsou ve vnitřním předpisu žalobkyně upraveny a to v čl. 15 odst. 2 jejího statutu a odkazují na smlouvu o studiu v otázce výše poplatků registrovaných v souladu s § 36 ve spojení s § 41 ZVŠ Ministerstvem školství. Nelze stanovit s ohledem na dynamiku nákladů souvisejících se vzděláváním taxativní výčet poplatků, tyto jsou stanoveny opatřením rektora a implicitně v tomto smyslu jsou uvedeny ve smlouvě o studiu. Pokud by byl vnitřní předpis školy v rozporu s právními předpisy, Ministerstvo by žádost subjektu o jeho registraci jako vysoké školy zamítlo. Žalobkyně je přesvědčená, že ve vztahu ke studentovi nevystupuje jako podnikatel či dodavatel služby, neboť v případě školného se nejedná o protiplnění za poskytnutou službu a žalovaná tak nebyla ve vztahu k žalobkyni v pozici spotřebitele, neboť žalobkyně poskytuje službu veřejnou. V tomto směru pak odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 a na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/17, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3805/2018. Žalobkyně konstatovala, že ZVŠ svěřuje soukromým vysokým školám výkon ve veřejné moci v oblasti vysokoškolského vzdělání a orgány soukromé školy v právních vztazích pak působí jako orgány moci veřejné a jako takové autoritativně stanovují práva a povinnosti podřazeným subjektům, typicky studentům. Dochází tak k naplnění definice veřejnoprávního vztahu a právní vztahy vznikající při realizaci studia musí být bez ohledu na druh školy považovány za vztahy veřejnoprávní. Při uzavření smlouvy o studiu nejde o vztah prodejce zboží a neobeznámeného kupujícího, ale o poskytování vzdělávání jako ústavně zaručeného práva na základě ZVŠ. Žalobkyně argumentovala i směrnicí o DPH (2006 [číslo]), ve které je zakotveno osvobození vzdělávacích služeb od daně za splněných podmínek ve výchově a vzdělávání. Tento zákon pak nerozlišuje mezi veřejnou vysokou školou a soukromou vysokou školou. Dle komentáře ASPI k § 57 odst. 1 písm. c) ZVŠ je zřejmé, že osvobození se týká pouze akreditovaných programů, nikoliv různých komerčních kurzů. Soud prvního stupně se se shora uvedenou argumentací žalobkyně nevypořádal a své rozhodnutí postavil na jiném právním základu, respektive z předložené judikatury vyvodil nesprávné závěry. Žalobkyně odkázala na rozsudky Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, v nichž bylo konstatováno, že věc byla posouzena jako nikoliv spotřebitelský vztah s tím, že student není slabší stranou právního vztahu. Rovněž odkázala i na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 21 Co 298/2002-164. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů v řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek soudu prvního stupně zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že pokud argumentuje rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 23 Co 293/2021, jde o nepřiléhavou argumentaci. Studentka v této věci nebyla zastoupena a ani se nebránila a Městský soud svůj právní názor opřel o tři judikaturní rozhodnutí, z nichž 33 Cdo 4532/2014 se týká škol poskytující veřejnou službu a nelze je tak aplikovat na danou věc. Pokud jde o nálezy Ústavního soudu, které řeší přiměřenost soudních poplatků, a to rozhodnutí IV. ÚS 461/12, jde o usnesení, nikoliv meritorní rozhodnutí, a nemůže tak tedy být podkladem pro argumentaci, a navíc se týkalo ztráty akreditace a jde pouze o názor jednoho z účastníků, nikoliv o názor soudu. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo podáno dovolání a rovněž tak proti rozsudku Krajského soudu v Praze, o kterých dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. Ministerstvo školství uvedlo, že přijímací řízení vždy probíhá za osobní a prezenční účasti studenta, pokud chce být zapsán ke studiu, případně studium přerušit a případně znovu být opětovně ke studiu zapsán. Nelze učinit to, co učinila žalobkyně v řešené věci, že je student automaticky zapisován ke studiu bez své účasti. Žalovaná má za to, že žalobkyně vydala ke dni 28. 8. 2023 nový statut a studijní a zkušební řád, neboť došlo dle žalované k pochybení na straně žalobkyně i Ministerstva školství, kdy nemůže změnou registrovat nové předpisy, neboť je to v rozporu s § 36 ZVŠ. Poplatek za studium má být podle § 59 ZVŠ uveden ve vnitřním předpisu, a jak nové vnitřní předpisy žalobkyně, tak i ty minulé jsou v rozporu s platnou právní úpravou. Vztah školy a studenta se řídí veřejným právem a žalobkyně tak neměla žádný právní titul k vymáhání školného. V § 17 odst. 1 písm. k ) ZVŠ je stanoveno, co může být dalším vnitřním předpisem, ale musí to být uvedeno v statutu vysoké školy, což u žalobkyně nebylo a ani nyní to v jejím statutu není. V tomto konkrétním případě šlo ze strany žalobkyně o lichevní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, neboť přijetí studenta ke studiu pouze na základě podpisu smlouvy je protiprávní. Dle žalované nelze uzavírat se studenty smlouvy o studiu, aniž by byly splněny zákonné podmínky a předpoklady pro takové studium.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, a neshledal odvolání opodstatněným.

6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Účastnice uzavřely smlouvu o studiu nejpozději mezi 14. 7. 2021 a 22. 7. 2021 Smlouva byla připravena žalobkyní a doplněna pouze o konkretizaci osoby žalované. V čl. 6 odst. 6.1. bylo sjednáno, že strany od této smlouvy mohou odstoupit i bez udání důvodů ve lhůtě čtrnácti dnů od jejího uzavření a v čl. 6 odst. 6.2. si vyhradila žalobkyně odstoupení od smlouvy bez časového určení pro případ, že by nebyla naplněna minimální kapacita přijatých studentů. Minimální kapacita není smlouvou stanovena. V čl. 6 odst. 6.3. bylo sjednáno, že o odstoupení musí být druhá ze stran vyrozuměna doporučeným dopisem, případně uchazeč či student může pro odstoupení od smlouvy využít podání v úřadovně v IS. V čl. 6 odst. 6.4. bylo pro případ odstoupení od smlouvy podle odst. 6.1. a 6.2. sjednáno vrácení zaplaceného školného žalobkyní uchazeči či studentu na příslušný akademický rok. V čl. 9 odst. 9.1. je uvedeno, že poplatky spojené se studiem jsou stanoveny vnitřním předpisem žalobkyně, ta má nárok na tyto poplatky po celou dobu trvání smlouvy a jsou nárokovatelné za podmínek ve smlouvě uvedených i v případech pokud studium netrvá, tj. bylo přerušeno či bylo ukončeno či dosud uchazeč nebyl zapsán. V čl. 10 odst. [číslo] je uveden ceník studia a způsob úhrady školného na rok 2021 [číslo] za bakalářský program Bezpečnostní management – kombinovaná forma studia, při ceně za akademický rok při roční platbě 49 800 Kč. V čl. 11 odst. [číslo] je stanoveno, že uchazečem je osoba, která podepsala smlouvu o studiu, ale nesplnila veškeré podmínky pro přijetí ke studiu včetně podmínek definovaných v § 48 ZVŠ. Podle odst. [číslo] je uchazeč povinen nejpozději do 1. 10. akademického roku, v němž měl být zapsán ke studiu, doložit splnění podmínek ukončení středního vzdělání s maturitou (případně je povinen doložit, že maturitní zkoušku nesložil v řádném ani opravném termínu). Podle odst. [číslo], poruší-li uchazeč svou povinnost doložit splnění podmínky pro přijetí do studia nedoložením shora uvedeného dokladu, je povinen zaplatit za porušení této povinnosti žalobkyni smluvní pokutu ve výši školného na daný ekonomický rok a žalobkyně je oprávněná smlouvu vypovědět bez výpovědní doby. Povinnost hradit školné od počátku zaniká a zároveň je uchazeč povinen zaplatit žalobkyni náhradu škody v plné výši. Žalovaná zaslala dne 28. 9. 2021 žalované e-mail adresovaný specialistce zákaznického oddělení [jméno] [příjmení], kterým žádala o zrušení přihlášky ke studiu z důvodu ztráty zaměstnání. V e-mailu ze dne 29. 9. 2021 uvedla [jméno] [příjmení] upozornění na skutečnost, že podpisem smlouvy se žalovaná zavázala k úhradě akademického roku a při odstoupení od smlouvy žalobkyni vzniká nárok na sankci v této výši. Zároveň jí zaslala žádost o odstoupení od smlouvy, kterou žádala vyplnit a zaslat poštou na adresu školy. Šlo o standardní formulář žalobkyně k jakýmkoliv žádostem. Žalobkyně zaslala žalované dne 19. 10. 2021 ze dne 18. 10. 2021 o nepřijetí ke studiu, které převzala matka žalované (má stejné jméno a příjmení a adresát nebyl označen datem narození). Součástí zásilky byla faktura [číslo] vystavená dne 25. 10. 2021 žalobkyní na částku 49 800 Kč se splatností 15. 11. 2021, kterou byla žalované žalobkyní vyúčtována smluvní pokuta dle smlouvy o studiu podepsané dne 30. 6. 2021. Vnitřním předpisem žalobkyně je její statut, ve kterém je v čl. XIV uvedeno, že studium se uskutečňuje za úhradu a výše poplatků spojených se studiem, způsob a termín jejich úhrady jsou stanoveny smlouvou o zajištění výuky, která je s uchazečem uzavírána před zápisem do studia.

7. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle o. z. a ZVŠ.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1746 o. z., zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

11. Podle § 1798 odst. 1 a 2 o. z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

12. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 36 odst. 1 a 4 ZVŠ, vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci ministerstvem. Žádost o registraci podává ministerstvu rektor. [ulice] předpis nabývá platnosti registrací.

14. Podle § 40 odst. 1 ZVŠ, právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost.

15. Podle § 59 ZVŠ, poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o studiu uzavřená mezi účastníky je smlouvou nepojmenovanou ve smyslu § 1746 o. z., jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované po splnění podmínek pro přijetí ke studiu k vzdělávání v bakalářském programu Bezpečnostní management kombinovanou formou studia na tři roky ze zahájení v akademickém roce 2021 [číslo] a zároveň závazek žalované uhradit žalobkyni za poskytnuté vzdělání školné.

17. Ve smyslu ustanovení § 1798 odst. 1 a 2 o. z. je adhezní smlouva takovou smlouvou, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran anebo slabší strana neměla skutečnou příležitost obsah základních podmínek ovlivnit.

18. Dle odvolacího soudu při jazykovém výkladu shora uvedeného ustanovení o adhezní smlouvě lze dovodit, že výrazy tam jsou sice slučovací, ale přesto lze dle názoru odvolacího soudu interpretovat toto ustanovení tak, že stačí alternativně splnit jednu podmínku, jelikož splnění jedné podmínky nevylučuje podmínku druhou. Zpravidla jde o takové smlouvy, kdy je vyhotovena smlouva pouze jednou ze smluvních stran a druhá nemůže návrh připomínkovat. V řešeném případě je zřejmé, že žalovaná podepsala smlouvu o studiu, kde byly dovyplněny pouze její osobní údaje, její kontaktní údaje a v čl. 1 odst. 1.1. byl uveden pro ni konkrétní studijní program a jeho forma. Jinak šlo o smlouvu předvyplněnou, která je v podstatě smlouvou formulářovou a standardizovanou, jejíž obsah žalovaná těžko mohla ovlivnit. Zároveň lze dojít k závěru, že smlouva o studiu byla koncipována tak, že ustanovení o smluvní pokutě je v této smlouvě o studiu zvlášť nevýhodná, neboť tato smlouva nezakládala žádnou obdobnou sankci pro žalobkyni pro případ odstoupení od smlouvy, kdy naopak z důvodů nenaplnění kapacity studia, o které žalovaná projevila zájem, odstoupení na své straně smluvně připustila a zároveň si vyhradila možnost žalovanou přeřadit do jiného studijního programu a rovněž si vyhradila změny ve studijním plánu. Lze uzavřít, že smlouva o studiu vytvořená a předložená žalované žalobkyní je koncipována tak, aby žalobkyně měla vždy za každých okolností uhrazenu částku odpovídající částce stanoveného ročního„ školného“ a bez dalšího nepřipouštěla jakoukoliv možnost žalované odstoupit od smlouvy o studiu bez sankce (mimo přípustné odstoupení žalované v 14denní lhůtě od uzavření smlouvy, kdy ostatně ani toto datum není dobře zjistitelné, neboť bylo prokázáno, že smlouva o studiu nebyla uzavřena k datu v ní uvedeném), ať již v pozici uchazeče o studium či studenta. Dle odvolacího soudu by nastala pro žalobkyni jiná situace, pokud by došlo k ukončení studia studentem po zahájení studia, tedy po kladném přijímacím řízení ze strany žalobkyně, kdy s ohledem na povinnost žalobkyně zajistit vzdělávání, k němuž jako soukromá škola musí zajistit prostředky, které jsou tvořeny příjmem od studentů, lze shledat důvod.

19. Odvolací soud dospěl k závěru, že ustanovení o smluvní pokutě v adhezní smlouvě bylo pro žalovanou obzvláště nevýhodné a způsobilé jí způsobit újmu. Odvolací soud je proto považuje za neplatné. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud konstatuje, že ustanovení o smluvní pokutě ve smlouvě o studiu lze považovat za neplatné i jako jednání, které se příčí dobrým mravům dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2007 sp. zn. III. ÚS 729/06 (byť v tomto případě jde již o vztah studenta a soukromé střední školy).

20. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že za stavu věci, kdy uzavřel jako neplatné ustanovení o smluvní pokutě uzavřené smlouvy o studiu mezi účastnicemi řízení, kdy žalobkyně se domáhá zaplacení právě smluvní pokuty, považoval za nadbytečné hodnotit vnitřní předpisy žalobkyně ve vztahu k ZVŠ (jejich správnost, úplnost atd.).

21. Odvolací soud konstatuje, že nelze zatím uzavřít, zda vztah mezi žalobkyní a žalovanou je vztahem spotřebitelským, neboť dokazování před soudem prvního stupně nebylo vedeno k prokázání rozsahu podnikání žalobkyně a skutečnosti, že její zásadní činností je vysokoškolské vzdělávání, které by představovalo podstatnou část zisku žalobkyně. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že se neztotožňuje s odkazem soudu prvního stupně na evropskou judikaturu, pokud jde o závěr, zda poskytování vzdělávání je službou poskytovanou za úplatu, neboť směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2006 [číslo] by dle odvolacího soudu nebyla aplikovatelná v tomto případě, neboť dle čl. 1 a 2 této směrnice lze dovodit, že se vztahuje pouze na služby v rámci realizace svobody usazování, tedy neplatí zde pravidlo, že by judikatura soudního dvora EU v dané směrnici byla upotřebitelná na tento konkrétní případ, neboť nevykazuje mezinárodní prvek. V tomto případě jsou účastnicemi řízení česká právnická osoba a občanka české republiky.

22. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., avšak nesprávně určil výši jí účelně vynaložených nákladů řízení. Proto odvolací soud stanovil výši této náhrady nově. Žalované vzniklo právo na úhradu odměny advokáta sestávající z šesti úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 6 a § 7 zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), vycházeno z tarifní hodnoty 49 800 Kč, z šesti náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) sepis odporu a vyjádření k žalobě, písm. g) účast při jednání dne 22. 3. 2023 a 20. 4. 2023 (obě delší jak dvě hodiny). Právní zástupce žalované doložil skutečnost, že je plátcem DPH, a proto mu byla náhrada této daně v rozsahu 21 % přiznána dle § 14a odst. 1 AT. Účelně vynaložené náklady žalované před soudem prvního stupně činí 26 684 Kč a žalobkyni bylo soudem prvního stupně správně uloženo zaplatit je v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na správně stanovené zákonné platební místo, tedy k rukám jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku II. dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výši náhrady nákladů řízení a v meritorním výroku I. jej jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. neboť žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Byla jí proto přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů za jeden a půl úkonu právní služby po 3 100 Kč dle § 7 AT, ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) AT, z pct 49 800 Kč, a za 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. g) účast při odvolacím jednání, účast při vyhlášení rozsudku. Žalované bylo přiznáno 21 % DPH se shodným odůvodněním jako před soudem prvního stupně. Účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení činí 6 352,50 Kč a žalobkyni bylo uloženo jí je zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo, tedy k rukám jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).