19 C 55/2022 - 197

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] trvale bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žalobní návrh, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], to vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 20 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], to vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] (dále jen „předmětných nemovitých věcí“). Žalobu odůvodnil tím, že předmětné nemovité věci zdědil po svých rodičích na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tvrdil, že žalovaná je jeho sestřenicí, po rozvodu jejího manželství ji žalobce ve snaze jí pomoci nechal od září 2014 bydlet u sebe v předmětných nemovitostech, žili společně v jednom bytě a hospodařili spolu. Ještě během září 2014 žalovaná žalobce požádala, aby sepsal závěť ve prospěch jejích dětí, s čímž žalobce souhlasil, neboť sám je bezdětný. Žalobce dále tvrdil, že příslušné dokumenty připravila advokátka [tituly před jménem] [jméno FO], v jejíž advokátní kanceláři došlo dne 22. 9. 2014 k jejich podpisu účastníky tohoto řízení. Žalobce žalované věřil, dokumenty nečetl, pouze je podepsal. Nikdy ani od žalované neobdržel žádné peníze, žil v domnění, že učinil závěť. Až v roce 2022, kdy jej žalovaná donutila se z předmětných nemovitostí se vystěhovat, se dozvěděl, že ve skutečnosti podepsal kupní smlouvu, kterou předmětné nemovité věci prodal žalované za kupní cenu 400 000 Kč. Žalovaná je dle tvrzení žalobce zapsána jako vlastník nemovitých v katastru nemovitostí, žalobci však nikdy nic takového nesdělila. Žalovaná od září 2014 hradila náklady za energie, což di žalobce vysvětloval jako protiplnění za to, že ji nechává u sebe bydlet.

2. Žalobce dále tvrdil, že trpí tzv. Huntingtonovou nemocí, která má vliv na jeho volní a rozumové schopnosti, poprvé mu byla diagnostikována v roce 2001 a z tohoto onemocnění byl uznán invalidním v I. stupni. Žalobce proto kupní smlouvu ze dne 22. 9. 2014 měl za absolutně neplatnou, neboť s ohledem na své onemocnění nebyl k takovému právnímu jednání způsobilý a nebyl schopen posoudit jeho následky. Kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení považoval žalobce nadto i za smlouvu lichevní, neboť při jejím uzavírání žalovaná zneužila jak jeho onemocnění Huntingtonovou chorobou, tak i nezkušenosti a rozumové slabosti žalobce a slíbila žalobci plnění (400 000 Kč), jehož hodnota je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění (nemovitých věcí).

3. Naléhavý právní zájem žalobce na určení jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem je dán tím, že bez požadovaného určení se žalobce nemůže domoci zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobce svá tvrzení v průběhu řízení doplnil tak, že lichevní charakter smlouvy spatřuje vedle zneužití žalobcova zdravotního stavu i ve zneužití jeho rozumové slabosti a lehkomyslnosti. Dále z procesní opatrnosti pro případ, že by kupní smlouvy byla shledána platnou, žalobce namítl, že od kupní smlouvy ze dne 22.9.2014 odstoupil z důvodu neuhrazení kupní ceny žalovanou.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Tvrzení žalobce o procesu uzavírání kupní smlouvy označila za nepravdivá, motivovaná snahou žalobce žalovanou poškodit poté, co ji po četných konfliktech při soužití účastníků v předmětných nemovitostech žalobce po požití alkoholu fyzicky napadal a musel následně za asistence policie předmětné nemovitosti nedobrovolně opustit. Žalobkyně dále tvrdila, že totožný skutkový stav byl již prošetřován Policií ČR na základě trestního oznámení žalobce v létě 2022, které bylo shledáno nedůvodným a tvrzení v něm uvedená nepravdivými. Žalovaná tvrdila, že mezi účastníky bylo výslovně dohodnuto, že dojde k prodeji předmětných nemovitých věcí ve prospěch žalované a byla oběma výslovně dohodnuta kupní cena 400 000 Kč. Kupní smlouvu sepsala advokátka [tituly před jménem] [jméno FO], která účastníky s obsahem smlouvy seznámila, účastníci si smlouvu přečetli a podepsali. Dále žalovaná tvrdila, že žalobce předmětné nemovité věci šest let bezplatně užíval, následně jej žalovaná po četných konfliktech způsobených jeho požíváním alkoholu žádala o dobrovolné vystěhování. Kupní cena byla sjednána jako cena tržní, byla započtena oproti pohledávkám žalované za žalobcem z titulu půjček, nejedná se o lichevní jednání. Mezi účastníky bylo smlouvou o výpůjčce písemně ujednáno, že po prodeji nemovitých věcí tyto budou žalobcem užívány ještě po dobu 6 let. Spolu s kupní smlouvou tak byla uzavřena i smlouva o výpůjčce, kterou žalobce předkládal úřadům k prokázání svých nákladů na bydlení. Žalovaná akcentovala, že veškeré náklady na užívání nemovitých věcí hradila po celou dobu ona, rovněž v minulosti její otec pomohl matce žalobce vyplatit při vypořádání SJM částku 600 000 Kč, aby nemovité věci zůstaly v rodině.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná od právního zástupce žalobce obdržela přípis ze dne 2. 12. 2022 obsahující odstoupení od kupní smlouvy ze dne 22. 9. 2014 z důvodu nezaplacení kupní ceny.

6. Soud k prokázání mezi účastníky sporných právně významných skutečností v dané věci provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

7. Z kupní smlouvy ze dne 22. 9. 2014 bylo zjištěno, že touto smlouvou žalobce jako prodávající převedl vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem za kupní cenu ve výši 400 000 Kč na žalovanou jako kupující. Dle čl. 3 odst. 3.2 kupní smlouvy byla sjednaná kupní cena uhrazena před podpisem smlouvy v hotovosti k rukám žalobce, který stvrdil převzetí kupní ceny svým podpisem na kupní smlouvě. Dle čl. 5 odst. 5.3 kupní smlouvy žalobce prohlásil, že jeho dispozice s nemovitými věcmi není nijak omezena a že mu není známa žádná okolnost, která by bránila převodu nemovitých věcí na žalovanou. Dle čl. 8 odst. 8.1 účastníci prohlásili, že jsou plně způsobilí k právním úkonům, že obsahu smlouvy rozumí, že tato vyjadřuje jejich pravou vůli a smlouvu uzavírají svobodně a vážně, což dokládají svým podpisem. Listina obsahuje úředně ověřený podpis žalobce i žalované, podpis úředně ověřila advokátka [tituly před jménem] [jméno FO].

8. Ze smlouvy o výpůjčce ze dne 23. 9. 2014 bylo zjištěno, že žalovaná jako půjčitelka a žalobce jako vypůjčitel podepsali smlouvu o výpůjčce, na základě které žalovaná přenechala nemovité věci k bezplatnému užívání žalobci na dobu 6 let, tedy do 23. 9. 2020.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 23. 8. 2022 bylo zjištěno, že k tomuto datu byla jako výlučný vlastník nemovitých věcí v katastru nemovitostí evidována žalovaná, jejíž vlastnické právo bylo do katastru zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne 22. 9. 2014 s účinky k témuž dni.

10. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí č. [č. účtu] ze dne 20. 12. 2023 vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], bylo zjištěno, že znalec provedl ocenění nemovitých věcí k datu 22. 9. 2014 a stanovil obvyklou cenu nemovitých věcí v částce 2 480 000 Kč. Při zpracování posudku vycházel jednak ze soudního spisu, ze stavební a stavebně-právní dokumentace, výpisů z katastru nemovitostí, výsledků místního šetření, z podkladů evidovaných v katastru nemovitostí, dále ze srovnávacího souboru podobných zcizených nemovitostí ve stejné lokalitě ve stejném časovém období. Znalecký posudek je doplněn fotografiemi nemovitých věcí z místního šetření, je zřejmé, že bylo pracováno se stavební dokumentací. Znalec podrobně popsal, na základě jaké metodiky dospěl ke svému znaleckému závěru; v příloze č. [hodnota] jsou uvedeny jednotlivé nemovitosti zcizené v období roku 2014, a to v podobné lokalitě, obdobné rozlohy a charakteru, kdy znalec pracoval s údaji z katastru nemovitostí a porovnával skutečně reálné ceny nemovitostí. Na základě těchto dat z reálně uskutečněných prodejů znalec analyzoval cenu nemovitostí v daném místě a v daném čase a dospěl k částce 2 480 000 Kč jako obvyklé ceně předmětných nemovitostí k 22.9.2014.

11. Z lékařské zprávy praktického lékaře žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne 30. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobce má invaliditu I. stupně pro komplikovanou zlomeninu patní kosti s následnou artrózou. Ve zprávě je uvedeno, že žalobce trpí Huntingtonovou chorobou, jedná se o vzácné dědičné degenerativní onemocnění mozku, na které není žádná léčba.

12. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 12. 7. 2023 vypracovaného soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že znalec při zpracování posudku vyšel ze soudního spisu vedeného pod sp. zn. [spisová značka], posudku o invaliditě, zdravotnické dokumentace žalobce a vlastního znaleckého vyšetření. Z posudku o invaliditě žalobce vyplynulo, že invalidita žalobce byla zjištěna pro artrózu a deformitu patní kosti po pádu ze žebříku ke dni 10. 3. 2022 s omezení pracovní schopnosti žalobce o 45 %. Z neurologické zprávy ze dne 1. 10. 2012 od [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vyplývá, že žalobce vyhledal lékařskou pomoc z důvodu třesu horní končetiny, který se u něj objevil zhruba před rokem. V rodinné anamnéze žalobce je Huntingtonova nemoc. V posledním roce došlo mimo rozvoje třesu také k úzkostným stavům, bolesti svalů a kloubů, subjektivnímu pocitu poruchy paměti. Příznaky by mohly nasvědčovat velmi časné fázi diagnózy, žalobce však na onemocnění Huntingtonovou chorobou testován nebyl. Ve zprávě se uvádí, že žalobce je každodenním konzumentem alkoholu, třes může být projevem právě etyl problému, žalobce by měl abstinovat kvůli problémům s játry. Při vlastním znaleckém vyšetření žalobce dospěl znalec k diagnóze smíšené poruchy osobnosti a syndromu závislosti na alkoholu. Znalec konstatoval, že genetické vyšetření žalobce nebylo v minulosti provedeno, tedy Huntingtonova choroba nebyla nikdy diagnostikována (potvrzena). Tato choroba je neurodegenerativním dědičným onemocněním, které se projevuje nápadnými nekoordinovanými mimovolnými kroutivými pohyby různé lokalizace, pacienta ruší v klidu i při pohybu, při kterém se ještě zhoršují. Dále se projevuje poruchami kognitivních schopností, narušením soustředění, postupnou ztrátou vůle, impulzivitou a v dalších stadiích demencí. U žalobce znalec neshledal žádné poruchy pohybu a nemá za pravděpodobné, že by žalobce touto chorobou skutečně trpěl, avšak vyloučit to může pouze genetické vyšetření. Žalobce je letitým uživatelem alkoholu, proto lze vyskytující se třes vysvětlit tímto způsobem. I při vyšetření znalcem byl patrný alkoholový zápach z úst, byť žalobce opilost negoval. Invalidita I. stupně byla žalobci přiznána z ortopedické indikace. Žalobce dle znalce netrpí žádnou závažnou duševní poruchou v pravém slova smyslu, konstatoval však u žalobce smíšenou poruchu osobnosti, tedy trvalou charakteristiku odchylující se značně od kulturní normy v oblastech vztahů, zvládání impulzivity, afektivity, jsou patrné rysy jednoduché, emočně nestálé a impulzivní osobnosti. Osobnost žalobce je dlouhodobým nadužíváním alkoholu narušená, což může podtrhovat tendence k neuváženému jednání. Kognitivní výkon žalobce je v mezích nižší normy, intelekt v pásmu nižšího průměru až podprůměru. Znalec dospěl k závěru, že žalobce netrpí žádnou závažnou duševní poruchou, vlivem které by nebyl schopen právního jednání. Formálně žalobce podle závěrů znalce rozumí principu kupní, darovací smlouvy, chápe princip dědictví a závěti, rozumí jejich důsledkům. Vlivem nižší intelektové kapacity není schopen samostatně porozumět složitějším textům.

13. Znalecký posudek byl doplněn výslechem znalce v rámci jednání, kterým bylo zjištěno, že žalobce byl k vyšetření znalcem sice předveden Policií ČR, ale při samotném vyšetření spolupracoval. Vyšetření v ambulantní formě je pro učinění znaleckého závěru dostačující. U žalobce nebyla zjištěna žádná forenzně významná duševní porucha či choroba, která by snižovala jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti nebo která by závažným způsobem snižovala jeho způsobilost k právnímu jednání. K otázce Huntingtonovy choroby uvedl, že jde o dědičné neurodegenerativní onemocnění, které způsobuje rozpad buněk v mozku a má za následek kognitivní, motorické a psychiatrické symptomy. Projevuje nejčastěji mezi 30. a 40. rokem života, jejím symptomem jsou náhlé nekoordinované mimovolní pohyby končetin, také se projevuje úzkostnými stavy a vyvíjí se až do stádia závažné demence. Diagnostikuje se pomocí genetických testů, které u žalobce provedeny nebyly, dle znalce je však velmi nepravděpodobné, že by touto chorobou trpěl, neboť s jistotou by se v jeho věku manifestovala a pravděpodobně vyústila v invalidní stav z tohoto důvodu. S ohledem na osobnostní strukturu žalobce (jednodušší a spíše impulzivní) lze učinit závěr, že posuzovaný může být snadno ovlivnitelný a manipulovatelný i ve svůj neprospěch. U žalobce byla zjištěna nižší frustrační tolerance, tendence ke zkratkovitému jednání a unáhlení k definitivním závěrům, žalobce si dostatečně diferencovaně neuvědomuje vlastní emoce a prožívání a neschopnost jejich racionální kontroly. Osobnost žalobce, jeho charakterové a temperamentové rysy vedou k tomu, jak nakládá se svým životem, právními ujednáními, jak je ovlivnitelný, jak je nebo není schopen posuzovat následky právního jednání. V rámci vyšetření byl zjištěno, že žalobce žije na okraji společnosti a jeho schopnost s nakládáním s finančními prostředky je oproti nějaké normě nižší. Žalobce je schopen chápat hodnotu peněz, chápe, že nemovité věci mají vyšší hodnotu než věci běžné potřeby, nicméně dle názoru znalce (i když v tomto směru nebyl vyšetřovaný dotazován) nemá přehled o cenách nemovitostí. Není schopen samostatně porozumět složitějším textům, ale je schopen si zajistit za tímto účelem pomoc. Žalobce chápe obsah pojmů koupě, darování či závěť, dokáže si představit důsledky, které se na to vážou, není však schopen zcela porozumět detailním ujednáním kupní smlouvy. Byl schopen pochopit, že v případě podpisu listiny nazvané Kupní smlouva, se jedná o koupi a pokud by byla podepsána, že jej takové jednání zavazuje. Závěry o nižší intelektové kapacitě žalobce byly činěny na základě aktuálních zjištění, zpětně k roku 2014 mohly být jeho schopnosti stejné či lepší. Je nutno zohlednit syndrom závislosti na alkoholu. Do budoucna nelze předpokládat zlepšení, pouze případný úbytek intelektových schopností žalobce a intelektové schopnosti by tak znalec k roku 2014 hodnotil spíše v pásmu průměru.

14. Dále soud vyšel z podkladů pro vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinický psychologie č. [č. účtu] a [č. účtu] zpracovaného znalkyněmi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci znaleckého zkoumání osoby žalované pro účely trestního řízení č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], ze kterého byly zjištěny následující skutečnosti. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalobce ze dne 11. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobce toho dne u Policie ČR uvedl, že předmětné nemovité věci zdědil po své matce, nyní v nich žije žalovaná. Rozhodl se tak před 6 lety, že kdyby se s ním něco stalo, tak daruje dům žalované s břemenem dožití. Smlouvu připravovala paní [jméno FO], přečetl si ji a podepsal tak, jak byla, tj. podepsal, že může několik let užíval předmětný dům bez nájmu. Bezplatné užívání skončilo dne 1. 5. 2022. Myslel si, že je věcné břemeno dožití uvedeno ve smlouvě, ale nečetl to pořádně, vlastně to byl strašný „fofr“ a on neměl čas smlouvy přečíst. Před podpisem neměl smlouvy k nastudování, v den podpisu dostal papíry domů, pak si to doma prostudoval, nic s tím nedělal. Listiny z katastru mu nepřišly, sám si to v katastru nezjišťoval. Při podpisu smlouvy o darování od žalované měl dostat 400 000 Kč, nic však nedostal. Co se týče zápůjček a půjček žalované, ty jí nikdy neposkytl, ale podpisy na smlouvách jsou jeho, nedokáže si to vysvětlit. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalované ze dne 26. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná téhož dne na Policii ČR uvedla, že na předmětném pozemku její prarodiče postavili dům a dovolili její tetě se strýcem, aby tam postavili druhý dům. Když se teta se strýcem rozváděli, otec žalované matce žalobce (tetě žalované)půjčil 600 000 Kč na vypořádání společného jmění s manželem. Po její smrti všechno včetně nemovitých věcí zdědil žalobce. Před rokem 2014 žalobce prodal horní dům a část pozemku za 1,6 milionů Kč. Tyto peníze žalobce rozpůjčoval různým lidem. V roce 2014 od něj žalovaná koupila předmětné nemovité věci, kdy jí žalobce dlužil penízek z půjček, které mu od roku 2010 poskytovala, smlouva proto byla na částku 400 000 Kč, která pokryla náklady na dluhy žalobce vůči žalované. Ona si od žalobce nikdy žádné peníze nepůjčovala, smlouvy o půjčkách jsou nesprávně nadepsány. Půjčky jí žalobce nevrátil a „spláchlo“ se to koupí domu. Proto byla uzavřena smlouva o výpůjčce domu na 6 let, od roku 2014 užívali dům společně, od 2020 tak žalobce užíval dům neoprávněně. Za těch 6 let nikdy neplatil nájem ani energie. Jeho divné chování vnímá poslední 4 roky, záškuby a zvláštní chování měl vždy. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO] ze dne 26. 6. 2022 bylo zjištěno, že [jméno FO], bývalý manžel žalované, toho dne uvedl na Policii ČR, že žalovaná se s žalobcem běžně stýkala, byli širší rodina, protože její otec bydlel na stejném pozemku jako žalobce, pouze v jiném domě. Nemovité věci zdědil žalobce, hrozila jejich ztráta pro dluhy žalobce, proto byly převedeny na žalovanou; byly na ni napsány v katastru nemovitostí a po jejich rozvodu tam šla bydlet. Dluhy měl žalobce z toho, že nechodil do práce a pil alkohol. Žalobce měl peníze z prodeje horního domu po strýci asi 1,5 milionu Kč, které rozpůjčoval. Ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 18. 10. 2022 bylo zjištěno, že na výzvu Policie ČR uvedla, že kupní smlouva ze dne 22. 9. 2014 byla podepsána u ní v kanceláři, tři dny před podpisem každá ze stran obdržela návrh smlouvy k přečtení. Kupní cena nebyla vyrovnána před ní. Žalobce při podpisu smlouvy uvedl, že smlouvě rozumí.

15. Ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 2. 2012 uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že žalovaná žalobci půjčila finanční částku ve výši 160 000 Kč na jeho podnikání, přičemž žalobce svým podpisem potvrdil převzetí této částky a zavázal se prostředky žalované vrátit ve splátkách po 6 000 Kč.

16. Ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 6. 2010 bylo zjištěno, že žalovaná žalobci půjčila finanční částku ve výši 460 000 Kč na jeho potřeby, zejména na úhradu jeho závazků a pohledávek vůči médiím a telefonním operátorům, přičemž žalobce svým podpisem potvrdil převzetí této částky a zavázal se prostředky žalované vrátit do 31. 12. 2012.

17. Žalovaná v rámci účastnického výslechu vypověděla, že kupní cena byla žalobci uhrazena, její výše byla dána odhadem; žalobci však kupní cena nebyla předána v hotovosti z ruky do ruky. Uhrazena byla tak, že ty peníze od ní žalobce dostal jinak, kdy několik let před uzavřením kupní smlouvy (i několik let po jejím uzavření) žalobci poskytovala finanční prostředky v řádech statisíců na různé jeho závazky. Přesnou částku neví, ale minimálně jsou to částky uvedené v předložených smlouvách o půjčkách, které mu před podpisem kupní smlouvy předala. Půjčky pak při prodeji nemovitých věcí hrály roli, vše bylo na čestné slovo, proto bylo žalobci poskytnuto užívání nemovitých věcí na 6 let, přičemž skutečně vycházela z částky 400 000 Kč, které žalobci již zaplatila („tolik [Anonymizováno] stál“). Kupní cenu tedy uhradila započtením - tím, že žalobci po dobu několika let před podpisem kupní smlouvy poskytovala na jeho dluhy stovky tisíc Kč, které jí nevrátil. Vše bylo na sebe navázané. Peníze mu poskytovala dlouhodobě, šlo o drobné částky na jídlo až po statisíce, dávala mu i svou platební kartu na nákupy. Peníze pro žalobce měla ze své výdělečné činnosti, někdy od své matky, někdy si i sama půjčovala, splácí hypotéku. Zda vybírala pro něj peníze z účtu, si nepamatuje, bylo to mockrát. Tenkrát podnikala s manželem, měli stavební firmu a krejčovství, proto s penězi pro žalobce neměla problém. Žalobce měl bankovní účet, když prodával horní dům, ale několikrát mu byl účet rušen, v tomto byl žalobce „negramotný“. S žalobcem se zná od dětství, je to její bratranec, vyrůstali spolu u babičky a dědy („vyrostli spolu na jednom dvoře“ – v předmětných nemovitostech), byl to normální, pracovitý, pořádný a v jistém smyslu naivní kluk. Netušila, že by mohl mít Huntingtonovu chorobu. [adresa] úrazu je u něj pití alkoholu. Od mládí pije pořád, když má peníze, tak pije víc. Když se k němu přestěhovala, začala vnímat jeho divné chování mimo společenské normy stran jeho hygienických návyků, choval se k ní i násilně, vydíral ji kvůli penězům, vyhrožoval jí, nevracel jí přeplatky za energie.

18. Soud výpověď žalované hodnotil s přihlédnutím k její důkazní síle, kdy účastník řízení není povinen vypovídat pravdu a nic nezamlčet pod trestní sankcí, a rovněž k osobnímu zájmu žalované na výsledku sporu, přesto ji shledal věrohodnou. Byť byla výpověď žalované v některých okamžicích částečně zavádějící (např. uvedla, že půjčky v úhradě kupní ceny roli „hrály/nehrály“), ve svém celku byla pro soud přesvědčivá a korespondovala s tím, co uvedla v rámci podaného vysvětlení pro Policii ČR na úřední záznam dne 26. 7. 2022 i s dalšími provedenými důkazy, bylo patrné, že její výpověď nebyla předem připravená, mluvila spontánně, emocionálně a soud neměl důvod jí neuvěřit.

19. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítl. Zamítnut byl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaným v trestním řízení pro účely určení obvyklé ceny nemovitých věcí, neboť by jeho provedení bylo nadbytečné. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zjišťoval cenu nemovitých věcí pouze na základě oceňovacích předpisů s vyjádřením, že použití porovnávací metody není možné, protože nemá k dispozici podklady z katastru nemovitostí. Oproti tomu znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je zpracován velmi kvalitně, užita byla porovnávací metoda při zohlednění reálně zcizených nemovitostmi v místě a čase, které jsou pečlivě doloženy, a znalec podrobně odůvodnil, jak dospěl ke svému závěru, přičemž znalecký posudek nebyl žádnou ze stran rozporován. Ta tohoto stavu by bylo nadbytečné k důkazu provádět i posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále byl zamítnut návrh na provedení důkazu výslechem advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], neboť z jejího vyjádření ze dne 10. 5. 2024 vyplynulo, že ji o právní služby požádali oba účastníci řízení osobně. Lze tedy dospěl k závěru, že klienty [tituly před jménem] [jméno FO] byla jak žalovaná, tak žalobce, a pro účel její svědecké výpovědi by v souladu s § 21 zákona o advokacii a konstantní judikaturou vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3341/2006) bylo tedy nutné, aby ji oba zprostili mlčenlivosti, což však žalobce neučinil. Z tohoto důvodu nebylo možné výslech provést.

20. Po provedeném dokazování shora uvedenými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

21. Žalobce a žalovaná podepsali dne 22. 9. 2014 kupní smlouvu, na základě které žalobce jako prodávající převedl vlastnické právo k nemovitým věcem za kupní cenu ve výši 400 000 Kč na žalovanou jako kupující. Oba účastníci prohlásili, že obsahu smlouvy rozumí, že tato vyjadřuje jejich pravou vůli a smlouvu uzavírají svobodně a vážně, což dokládají svým podpisem. Podpisy obou účastníků byly na listině ověřeny advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO]. Vlastnické právo žalované k nemovitým věcem bylo zapsáno do katastru nemovitostí s účinností ke dni 22. 9. 2014. Obvyklá cena nemovitých věcí k tomuto datu byla určena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] v částce 2 480 000 Kč. Účastníci dále podepsali smlouvu o výpůjčce ze dne 23. 9. 2014, kterou žalovaná přenechala předmětné nemovité věci k bezplatnému užívání žalobci na dobu 6 let do 23. 9. 2020. Kupní smlouva byla podepisována v kanceláři advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], kupní cena 400 000 Kč v hotovosti nebyla mezi stranami fyzicky předána. Žalobce od kupní smlouvy ze dne 22. 9. 2014 z důvodu neuhrazení kupní ceny odstoupil přípisem jeho právního zástupce ze dne 2. 12. 2022, který byl doručen žalované. Žalovaná je sestřenicí žalobce, v minulosti se běžně stýkali, neboť její otec žil na stejném pozemku, pouze v jiném domě. Šlo o rodinný majetek, když se rodiče žalobce rozváděli, půjčil otec žalované jeho matce 600 000 Kč na vypořádání společného jmění manželů. Všechny nemovitosti zdědil žalobce, který následně horní dům na pozemku prodal za částku 1,6 milionů Kč, tyto peníze rozpůjčoval. Žalobce měl dluhy, žalovaná mu dlouhodobě poskytovala finanční zápůjčky, minimálně ve výši 160 000 Kč dne 1. 2. 2012 a ve výši 460 000 Kč dne 1. 6. 2010. Kupní cena sjednaná v kupní smlouvě ze dne 22. 9. 2014 byla na tyto dluhy žalobce započtena. Od roku 2018 po rozvodu užívala žalovaná nemovité věci společně s žalobcem, veškeré náklady s tím spojené hradila ona. Žalobce je invalidní v I. stupni pro komplikovanou zlomeninu patní kosti s následnou artrózou. V rodinné anamnéze má Huntingtonovu chorobu. Přítomnost Huntingtonovy choroby u žalobce je však dle závěrů soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nepravděpodobná, neboť by se již s jistotou v jeho věku manifestovala a pravděpodobně vyústila v invalidní stav z tohoto důvodu. Nemoc se u pacientů rozvíjí většinou mezi 30. a 40. rokem života, jejím symptomem jsou náhlé nekoordinované mimovolní pohyby končetin, také se projevuje úzkostnými stavy a vyvíjí se až do stádia závažné demence. U žalobce byl shledán zejména problém s užíváním alkoholu. Duševní poruchou v pravém slova smyslu žalobce netrpí, konstatovány byla smíšená porucha osobnosti, jsou patrné rysy jednoduché, emočně nestálé a impulzivní osobnosti. Osobnost žalobce je dlouhodobým nadužíváním alkoholu narušená, což může podtrhovat tendence k neuváženému jednání. Kognitivní výkon žalobce je v mezích nižší normy, intelekt v pásmu nižšího průměru až podprůměru. Znalec dospěl k závěru, že žalobce netrpí žádnou závažnou duševní poruchou, vlivem které by nebyl schopen právního jednání. Formálně rozumí principu kupní, darovací smlouvy, chápe princip dědictví a závěti, dokáže si představit důsledky, které se s tím vážou. Vlivem nižší intelektové kapacity není schopen samostatně porozumět složitějším právním textům. S ohledem na jeho abusus alkoholu lze předpokládat, že k roku 2014 mohly být jeho intelektové schopnosti stejné nebo lepší.

22. S ohledem na to, že žalobce uplatnil žalobou nárok na určení vlastnického práva, soud se při právním hodnocení věci nejprve zabýval otázkou, zda je na žalobou žádaném určení dán naléhavý právní zájem.

23. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

24. Žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není, se zahajuje řízení, v jehož rámci soud rozhoduje o tom, zda určité právo nebo právní poměr existuje, či nikoliv; přitom svým rozhodnutím pouze deklaruje, zda tu právo či právní poměr je, či není, nekonstituuje jím právo (nezakládá, nemění, neruší), neboť skutečnost, od níž se odvíjí konstituování práva (která založila jeho vznik, změnu, zánik), nastala v minulosti v době před rozhodnutím soudu. Z uvedených důvodů soudní praxe dospěla ke konstantnímu závěru, že jde o rozhodnutí preventivní, které má smysl jen tehdy, pokud může přinést účelnou ochranu práva či právního postavení žalobce předtím, než dojde k porušení práva. Proto jsou žaloby na určení existence či neexistence práva a právního poměru podmíněny naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení, jehož posouzením soud dospívá k závěru, zda-li právě rozhodováním o určovací žalobě vůbec může být naplněn smysl občanského soudního řízení, jak je vymezen v ustanovení § 6, tj. aby ochrana práv účastníků řízení byla rychlá a účinná. Pro žalobce to znamená, že musí v první řadě tento naléhavý právní zájem tvrdit a prokázat. Při řešení věci se pak soudce na otázku, zda je naléhavý právní zájem na určení dán, musí zaměřit nejprve na to, aby se vyvaroval vedení zbytečného řízení, které nemůže poskytnout účastníkovi účinnou ochranu práv. Je nadbytečné, aby prováděl ve věci rozsáhlé dokazování týkající se existence právního vztahu či práva, a poté žalobu zamítl proto, že zde naléhavý právní zájem není – viz usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 26 Cdo 1255/2006.

25. Po zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že v daném případě žalobce řádně tvrdil a zároveň prokázal svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, neboť hlavním důvodem podané žaloby je potřeba uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu s žalobcem tvrzeným faktickým stavem.

26. V návaznosti na to soud žalobu meritorně projednal a věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).

27. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

28. Podle § 1793 odst. 1 o. z. zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.

29. Podle § 1794 odst. 1 o. z. právo podle § 1793 nevzniká, pokud důvod nepoměru vzájemných plnění vyplývá ze zvláštního vztahu mezi stranami, zejména pokud zkrácená strana měla úmysl plnit zčásti za úplatu a zčásti bezúplatně, nebo jestliže již nelze výši zkrácení zjistit.

30. Podle § 1975 o. z. právo podle § 1793 zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy.

31. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

32. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

33. S ohledem na skutečnost, že žalovaná měla nabýt vlastnické právo k nemovitým věcem na základě kupní smlouvy ze dne 22. 9. 2014, se soud dále zabýval právní otázkou platnosti či neplatnosti kupní smlouvy jakožto předběžnou otázkou ve vztahu k určení vlastnického práva.

34. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; při tom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

35. Při uvedeném způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů a přihlédnutí ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně tvrzení účastníků, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

36. Ze strany žalobce bylo tvrzeno, že kupní smlouva ze dne 22. 9. 2014 je absolutně neplatná, a to z několika důvodů. Nejprve žalobce namítal, že trpí tzv. Huntingtonovou nemocí, která má vliv na jeho volní a rozumové schopnosti, a v důsledku nemoci nebyl k právnímu jednání spočívajícímu v uzavření kupní smlouvy způsobilý a nebyl schopen posoudit následky takového jednání. Znaleckým posudkem vypracovaným soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, však bylo prokázáno, že žalobce netrpí žádnou závažnou duševní poruchou, vlivem které by nebyl schopen právního jednání. Znalec rovněž konstatoval, že u žalobce nebylo provedeno žádné genetické vyšetření, které by u něj potvrzovalo přítomnost Huntingtonovy choroby, přičemž sám u žalobce neshledal v tomto směru ani žádné poruchy pohybu a ze svého odborného hlediska a zkušeností nemá za pravděpodobné, že by žalobce touto chorobou skutečně trpěl. Znalec vysvětlil, jak se Huntingtonova choroba projevuje, když se rozvíjí většinou mezi 30. a 40. rokem života, jejím symptomem jsou náhlé nekoordinované mimovolní kroutivé pohyby končetin, také se projevuje úzkostnými stavy a vyvíjí se až do stádia závažné demence. Znalec uvedl, že s ohledem na projevy tohoto onemocnění by se s jistotou ve věku žalobce choroba již manifestovala a pravděpodobně by vyústila v invalidní stav z tohoto důvodu. Žalobce je sice invalidní v I. stupni, nikoliv však z důvodu Huntingtonovy choroby, ale z důvodů ortopedických. Znalec dospěl k závěru, že žalobce chápe obsah pojmu koupě, dokáže si představit důsledky, které se na to vážou, pouze není schopen zcela porozumět detailním ujednáním kupní smlouvy. [tituly před jménem] [jméno FO] odborný posudek zpracoval pečlivě, zodpověděl na všechny soudem zadané otázky a při jednání jej vyčerpávajících způsobem doplnil v rámci svého výslechu. Soud proto nemá důvod z takto zpracovaného znaleckého posudku nevycházet. S ohledem na jeho závěry pak nelze přisvědčit tomu, že žalobce v době podpisu kupní smlouvy nebyl způsobilý takové právní jednání učinit, neboť takový závěr by byl v rozporu se závěrem soudního znalce, jakož i dalšími provedenými důkazy.

37. Dále žalobce namítal neplatnost kupní smlouvy dle § 1796 o. z. pro její lichevní charakter s tím, že při jejím uzavírání žalovaná zneužila zdravotního stavu žalobce, jeho nezkušenosti, rozumové slabosti a lehkomyslnosti a slíbila žalobci plnění (400 000 Kč), jehož hodnota je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění (nemovitých věcí). K neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, se přihlíží i bez návrhu. Právní úprava lichvy dle § 1796 o. z. představuje konkretizaci (typizaci) jednání, které se svojí povahou příčí dobrým mravům, a je tudíž neplatné dle § 588 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Lichva obecně zapovídá zneužití subjektivního stavu slabosti protistrany – případy, kdy poškozený nemůže dostatečně hájit své zájmy. Předpokládá: (i) existenci smlouvy, (ii) hrubý nepoměr mezi plněním a protiplněním (posuzovaný k okamžiku uzavření smlouvy), (iii) existenci některé (postačí byť jen jedna) subjektivní slabosti poškozeného (posuzované k okamžiku uzavření smlouvy), (iv) zneužití tohoto stavu lichvářem [JANOUŠEK, Michal. § 1796 [Lichva]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 3]. První předpoklad byl v daném případě splněn, když mezi žalobcem a žalovanou byla dne 22. 9. 2014 uzavřena kupní smlouva. Druhý předpoklad byl rovněž splněn, neboť ze znaleckého posudku Ing. [jméno FO] byla zjištěna obvyklá cena nemovitých věcí k datu 22. 9. 2014 v částce 2 480 000 Kč, která významným způsobem přesahuje sjednanou kupní cenu ve výši 400 000 Kč. Třetí a čtvrtý předpoklad existence lichvy však soudem shledán v daném případě nebyl. Pokud jde o existenci některé ze subjektivních okolností (slabostí) na straně žalobce, ke zdravotnímu stavu žalobce se soud vyjádřil již výše, když shledal, že jednání žalobce nebylo ovlivněno Huntingtonovou chorobou. Co se týče obecné rozumové slabosti žalobce a jeho lehkomyslnosti, dle závěrů znalce žalobce je schopen porozumět principu koupě či darování, chápe princip dědictví a závěti a dokáže pojmout důsledky takového jednání, byť některá detailní ustanovené smlouvy je pro něj pochopit obtížné. Žalobce je letitým uživatelem alkoholu (což bylo zjištěno jak z výslechu znalce i z dalších provedených důkazů) a trpí smíšenou poruchou osobnosti, kdy jsou patrné rysy jednoduché, emočně nestálé a impulzivní osobnosti. Osobnost žalobce je dlouhodobým nadužíváním alkoholu narušená, což může podtrhovat tendence k neuváženému jednání. Kognitivní výkon žalobce je však dle znaleckého zkoumání v mezích normy, byť nižší normy, a intelekt v pásmu nižšího průměru až podprůměru. S ohledem na to, že kondice žalobce má tendenci se v tomto směru dlouhodobým užíváním alkoholu zhoršovat, dle znalce musel být stav žalobce k datu 22. 9. 2014 (tedy téměř 10 let před samotným vyšetřením žalobce znalcem) buď stejný, anebo lepší. I přes svůj snížený intelekt byl k datu uzavření kupní smlouvy ve stavu, kdy chápal význam podepisovaného dokumentu a důsledky s tím spojené a měl možnost rozhodnout se, zda právní jednání učiní či nikoliv.

38. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 ICdo 69/2022, má-li smlouva o převodu nemovitých věcí představovat lichevní smlouvu, je nezbytné zjištění o naplnění objektivního a alespoň jednoho subjektivního znaku lichvy, které jsou v příčinné souvislosti, jakož i zjištění, že jednání osoby profitující z lichvy bylo úmyslné, a to alespoň ve formě nepřímého úmyslu (účastník profitující z lichvy věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena okolnostmi uvedenými shora, a tuto okolnost využil); půjde tedy o jednání, které s přihlédnutím k okolnostem případu a zjištěnému hrubému nepoměru ve vzájemném plnění vytěsňuje jakékoliv úvahy o tom, že se jednalo o projev běžného (standardního) jednání obvyklého při uzavírání převodní smlouvy mezi uvážlivě jednajícími osobami, a současně nevnáší žádné pochybnosti o tom, že toto jednání v daném místě a čase již překročilo pravidla slušnosti a poctivosti, a tedy ve smyslu § 3 odst. 1 ObčZ 1964 je v kolizi s dobrými mravy. V smyslu takto vyjádřeného závěru Nejvyššího soudu je nutné konstatovat, že ani čtvrtý znak lichevního jednání, tj. zneužití subjektivního stavu žalobce, nebyl naplněn. Z provedených záznamů o podání vysvětlení v trestní věci vedené Policií ČR pod sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], a to jak z vysvětlení žalobce, žalované, tak jejího bývalého manžela, tak i z účastnické výpovědi žalované před soudem, byly prokázány okolnosti uzavírání kupní smlouvy úzce navázané na rodinnou situaci účastníků. Soud na základě provedeného dokazování uvěřil žalované, že k převodu nemovitých věcí do jejího vlastnictví došlo v souvislosti s jejich příbuzenskými vztahy a s přihlédnutím k finančním výpomocem, ke kterým v rodině došlo v minulosti ( a které v případě půjček žalované žalobci byly v tomto řízení prokázány smlouvami o půjčkách – bod 15 a 16). Uzavření kupní smlouvy mělo zajistit ponechání rodinného majetku v rodině a zároveň vyřešit finanční situaci žalobce a úhradu jeho dluhů vůči žalované, aniž by žalovaná měla úmysl na stavu žalobce profitovat a vést jej k jednání, které by jinak neučinil. K podpisu kupní smlouvy došlo v advokátní kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO], obě strany prohlásily, že obsahu smlouvy rozumí. Na první straně smlouvy je velkým písmem uvedeno, že strany uzavírají KUPNÍ SMLOUVU. Žalobce soud nepřesvědčil, že se domníval, že podepisuje závěť; o tom přitom nehovořil ani při podaném vysvětlení dne 11. 7. 2022 u Policie ČR, kde opakovaně mluvil o darování nemovitých věcí žalované s břemenem jeho dožití, resp. později zmiňoval, že šlo o bezplatné užívání po dobu několika let. V rámci podaného vysvětlení na některých místech tvrdil, že si smlouvu před podpisem přečetl, dále pak uváděl, že vše nečetl pořádně, a dokonce že žádné smlouvy ani nepodepsal. Výpověď žalované však byla po celou dobu konzistentní a korespondovala i s tím, co pro [adresa] ČR uvedl její bývalý manžel [jméno FO], se kterým v té době byla již rozvedena a neměl tedy důvod své vysvětlení zkreslovat.

39. Poté, co soud vyloučil lichevní povahu kupní smlouvy, se dále zabýval tím, zda smlouva nevykazuje znaky neúměrného zkrácení dle § 1793 o. z. Neúměrné zkrácení se skládá (i) ze znaku objektivního (existence hrubého nepoměru), (ii) znaků subjektivních, které vyplývají z toho, že podle textu § 1793 je jeho použitelnost vyloučena, pokud: (ii a) zkrácený znal nebo musel znát hodnotu vlastního plnění a (ii b) zvýhodněná strana věděla nebo musela vědět o skutečnosti hrubý nepoměr plnění zakládající [JANOUŠEK, Michal. § 1793 [Neúměrné zkrácení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 2]. Právo podle § 1793 zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy, což žalobce neučinil, přesto měl soud za nutné se k povaze neúměrného zkrácení i s ohledem na to, co již bylo uvedeno výše k lichvě, vyjádřit.

40. K existenci objektivního hrubého nepoměru vzájemných plnění se soud již vyjadřoval, když mezi obvyklou cenou nemovitých věcí dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 2 480 000 Kč a kupní cenou ve výši 400 000 Kč skutečně významný nepoměr existuje. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021-II, hrubý nepoměr vzájemných plnění, který zakládá neúměrné zkrácení ve smyslu § 1793 odst. 1 ObčZ, nastává tehdy, neobdrží-li zkrácená strana zhruba ani polovinu (rozpětí 45 až 55 %) toho, co sama poskytla. Od tohoto rozpětí se lze odchýlit, pouze budou-li pro to zvláštní důvody. V pochybnostech je namístě se přiklonit k závěru, že o neúměrné zkrácení nejde. Byť se tedy sjednaná a obvyklá cena nemovitých věcí liší výrazně, soud v daném případě s ohledem na § 1794 odst. 1 o. z. shledal, že by se o neúměrné zkrácení nejednalo, neboť původ nepoměru vzájemných plnění vyplývá především z příbuzenského vztahu mezi účastníky, zohledňuje jejich minulost, ve které docházelo k vzájemnému plnění a zápůjčkám, přičemž se jedná o rodinný majetek, který měl být v rodině zachován. I z vyjádření žalobce v rámci podaného vysvětlení dne 11. 7. 2022 vyplývá, že jeho vůlí bylo nemovité věci na žalovanou převést s tím, že on bude v domě bezplatně bydlet, několikrát zmiňuje i darování. Smlouvu je v tomto směru nutné považovat za smlouvu smíšenou, tedy vykazující prvky kupní smlouvy, ale zároveň obsahující i prvky darování. Z provedeného dokazování vskutku vyplynula vůle žalobce převést vlastnické právo k nemovitým věcem na žalovanou za sjednanou kupní cenu, a to vzhledem k jejich rodinným vazbám a finančním tokům z minulosti. Pokud jde o neznalost hodnoty nemovitých věcí, dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] je žalobce schopen chápat hodnotu peněz, chápe, že nemovité věci mají vyšší hodnotu než věci běžné potřeby, byť dle názoru znalce (i když v tomto směru nebyl vyšetřovaný dotazován) žalobce nemá přehled o cenách nemovitostí a je snadno ovlivnitelný. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že v souvisejícím období žalobce jinou nemovitost („horní dům“) prodal za částku 1,6 milionů Kč a bylo mu tedy známo, v jakých cenových relacích se nemovitosti prodávají. Soud je proto přesvědčen, že vůle žalobce v předmětném období skutečně směřovala v prodeji nemovitých věcí za kupní cenu 400 000 Kč.

41. Nadto je nutné pro úplnost zohlednit prekluzivní lhůtu stanovenou § 1795 o.z. (bod 30) k uplatnění případných nároků plynoucích z neúměrného zkrácení, která žalobci uplynula již 22.9.2015.

42. Nakonec žalobce namítal pro případ, že soud shledá kupní smlouvu platnou, že od kupní smlouvy odstoupil pro neuhrazení kupní ceny přípisem jeho právního zástupce ze dne 2. 12. 2022, který byl žalované řádně doručen, což obě strany učinily nesporným. Žalobce tvrdil, že od žalované peníze nedostal; rovněž žalovaná v rámci své účastnické výpovědi sdělila, že částku 400 000 Kč žalobci fyzicky nepředávala. Nicméně z její výpovědi, z doložených smluv o půjčkách i ze záznamů o podaných vysvětlení soud došel k závěru, že kupní cena byla započtena na závazky žalobce vůči žalované, která mu před uzavřením kupní smlouvy, ale vesměs i posléze dlouhodobě poskytovala finanční prostředky. Minimálně pak žalobci na základě smlouvy o půjčce ze dne 1. 6. 2010 a na základě smlouvy o půjčce ze dne 1. 2. 2012 poskytla finanční prostředky v celkové výši 620 000 Kč, přičemž vzhledem k reálné povaze těchto smluv žalobce svým podpisem výslovně stvrdil, že prostředky od žalované převzal. Žalovaná pak v rámci účastnické výpovědi uvedla, že tyto zapůjčené prostředky na kupní cenu započetla, byť tak neučinila přesně těmito slovy, ale uvedla, že „Kupní cenu tedy uhradila tím, že mu po dobu několika let poskytovala na jeho dluhy stovky tisíc Kč“, z čehož je však smysl a účel započtení zcela zřejmý.

43. Nad rámec uvedeného pak soud učiněné odstoupení od smlouvy nepovažuje za řádné a včasné. Dle § 2002 odst. 1 o. z. platí, že poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Dle žalobce došlo k porušení povinnosti žalované zaplatit žalobci v souladu s uzavřenou kupní smlouvou ze dne 22. 9. 2014 sjednanou kupní cenu ve výši 400 000 Kč. Žalobce však od kupní smlouvy odstoupil až přípisem jeho právního zástupce ze dne 2. 12. 2022. Zákon ani judikatura blíže neupřesňují, jaký časový horizont lze ještě pokládat za odstoupení bez zbytečného odkladu, shoda nicméně panuje v tom, že tuto otázku je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím k okolnostem. I v případě lhůty bez zbytečného odkladu uvedené v § 2002 odst. 1 o. z. tedy lze přisvědčit závěru, že takto stanovená lhůta pro odstoupení od smlouvy je velmi krátkou lhůtou, která ze své podstaty určitý odklad příslušného jednání umožňuje, avšak takový odklad nesmí být zbytečný. Význam lhůty bez zbytečného odkladu v případě odstoupení od smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z. nepochybně spočívá v ochraně právní jistoty (resp. legitimního očekávání) strany, vůči níž je od smlouvy odstupováno. Odstupující si tudíž musí počínat tak, aby své právo vykonal ihned, jakmile to bude možné. Posouzení otázky, zda v konkrétním případě již marně uplynula lhůta bez zbytečného odkladu, proto není odvislé toliko od samotné skutečnosti, zda strana smlouvy od smlouvy neodstoupila ihned (bezodkladně), nýbrž od toho, zda byl případný odklad odkladem zbytečným (zda šlo o její nedůvodnou nečinnost). Obecně platí, že vznikne-li někomu právo učinit ve lhůtě bez zbytečného odkladu právní jednání, měl by svého práva využít neprodleně. Pokud tak bez jakéhokoli důvodu neučiní a své jednání odkládá, lze takový odklad zásadně považovat za zbytečný. O zbytečný odklad se však nejedná, pokud mu v příslušném (bezodkladném) právním jednání (dočasně) brání určité legitimní důvody. Legitimním důvodem pro odklad tak může být typicky potřeba zjištění nezbytných informací pro zvážení příslušného právního jednání (a jeho dopadů do sféry jednající osoby), či nutnost určitého časového úseku pro samotné vyhodnocení těchto informací a provedení rozhodovacího procesu (např. u právnických osob, kde může být rozhodnutí o provedení právního jednání navázáno na interní rozhodnutí příslušných orgánů; takovou potřebu však s přihlédnutím k individuálním okolnostem nelze vyloučit ani u osoby fyzické). I v takových případech je však třeba důsledně posuzovat, zda proces zjišťování nezbytných informací či rozhodovací proces nenesou znaky bezdůvodného odkládání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 163/2022).

44. V daném případě byla kupní smlouva uzavřena dne 22. 9. 2014 a ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že sjednaná kupní cena byla uhrazena před podpisem této kupní smlouvy v hotovosti k rukám žalobce a žalobce její příjem stvrzuje a potvrzuje podpisem kupní smlouvy. K odstoupení od smlouvy z důvodu neuhrazení kupní ceny však došlo až více než 8 let po jejím uzavření. Žalobce by si přitom musel být od počátku vědom, že mu kupní cena nebyla zaplacena, minimálně tuto skutečnost uváděl rovněž v rámci podaného vysvětlení dne 11. 7. 2022, přesto po celou dobu neučinil žádný projev vůle směřující z tohoto důvodu ke zrušení smlouvy, a to ani bezprostředně poté, co si dle svých tvrzení uvědomil, že se nejednalo o závěť, ale o kupní smlouvu, a situaci řešil s Policií ČR.

45. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že kupní smlouva ze dne 22. 9. 2014 byla uzavřena platně, odstoupení žalobce od kupní smlouvy nebylo učiněno platně ani důvodně, vlastnické právo k nemovitým věcem bylo platně převedeno na žalovanou a stav evidovaný v katastru nemovitostí odpovídá stavu faktickému. Z těchto důvodů soud shledal žalobu nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

46. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení ve výši 20 400 Kč. Náhrada těchto nákladů řízení je tvořena odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“) za 6 úkonů právní služby, a to za převzetí věci a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t, písemné vyjádření k žalobě ze dne 16. 1. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t, účast na jednání dne 17. 4. 2024 v rozsahu 2 x započaté dvě hodiny a účast na jednání dne 10. 6. 2024 v rozsahu 2 x započaté dvě hodiny. Odměna za právní zastoupení je stanovena dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. b) a. t. z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 6 úkonů celkem 18 600 Kč. V souladu se závěry Nejvyššího soudu (např. v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2136/2013 či sp. zn. 29 Odo 909/2004 soud přiznal odměnu pouze za jeden úkon spočívající v převzetí právního zastoupení, přestože žalovanou původně zastupoval [tituly před jménem] [jméno FO], neboť z obsahu spisu nevyplývá žádný relevantní důvod, pro který by změna v osobě zástupce žalované učiněná v průběhu řízení měla z pohledu nákladů řízení jít k tíži žalobce.

47. Tarifní hodnota byla určena s přihlédnutím k tomu, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (např. z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovitosti), je nezbytné za tarifní hodnotu mimo jiné ve sporech o určení vlastnictví k nemovité věci považovat fixní tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) a. t. Zjištění ceny pomocí znaleckého posudku však vylučuje pochybnost o samotné ocenitelnosti předmětu řízení a byl-li znalecký posudek podán, nelze již s úspěchem argumentovat ani tím, že cenu lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 725/2005). Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] byla stanovena toliko obvyklá cena nemovitých věcí k datu 22. 9. 2014, podle § 8 odst. 1 a. t. však platí, že za tarifní hodnotu se považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. V případě stanovení hodnoty nemovitých věcí k roku 2023, resp. 2024 pouze pro účely rozhodnutí o nákladech řízení by bylo řízení zatíženo zbytečnými náklady na další znalecké posouzení. Soud proto postupoval v souladu s výše nastíněným závěrem a k určení tarifní hodnoty využil ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) a. t.

48. Náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dále tvoří paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, tedy za 6 úkonů celková částka 1 800 Kč. Jiné hotové výdaje zástupkyně žalované nevyúčtovala. Náhrada nákladů řízení je vyčíslena bez DPH, neboť zástupkyně žalované nedoložila, že by byla plátcem DPH.

49. Celkem přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 20 400 Kč uložil soud žalobci zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokátky žalované [Jméno advokátky] (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), neboť platí, že jestliže má účastník v průběhu řízení postupně zástupců několik, nahradí se náklady k rukám toho zástupce, který je zde v době rozhodnutí o nich (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1509/2015). Oproti znění původně vyhlášeného rozsudku soud v jeho písemném vyhotovení opravil zjevnou nesprávnost ve znění výroku II. rozsudku spočívající v uvedení nesprávného platebního místa nákladů řízení, kdy namísto vyhlášeného znění „k rukám právní zástupkyně žalobkyně“ se nově uvádí „k rukám právní zástupkyně žalované“.

50. Náhrada nákladů státu vzniklých v souvislosti se zpracovanými znaleckými posudky nebyla s ohledem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. přiznána, neboť žalobce, jemuž by povinnost byla uložena, byl osvobozen od soudního poplatku.

Poučení