19 C 57/2025 - 68

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená opatrovníkem [Jméno opatrovníka], advokátem sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 68 441,09 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 515 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 515 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení: – částky 51 926,09 Kč, – kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 231 Kč, – kapitalizovaného úroku ve výši 14 894,42 Kč, – úroku ve výši 18,69 % ročně z částky 42 983,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, – úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 25 457,45 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, – zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 68 441,09 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, – zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 51 926,09 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit [jméno FO] republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů žalované v rozsahu 52 % ve výši a lhůtě stanovené v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek v celkové výši 68 441,09 Kč s příslušenstvím.

2. Zaplacení první částky 42 983,64 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z důvodů, že společnost [právnická osoba], IČO [IČO], uzavřela dne 4. 3. 2021 s žalovanou smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 56 964 Kč, to vše ve 21 měsíčních hotovostních splátkách po 4 856 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 4. 12. 2022. [adresa] 964 Kč se skládala z kapitalizovaných úroků vypočtených sazbou 18,69 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 43 385 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč, z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 370 Kč a z pojistného. Společnost [právnická osoba] před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalované, přičemž žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a takto zjištěné informace byly ověřovány podle dokladů vyžádaných od žalované, zejména podle pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce a nájemní či podnájemní smlouvy. Žalovaná však sjednané splátky řádně nesplácela, poslední splátku splatila dne 2. 10. 2021 a celkem splatila jen 10 000 Kč. Uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalované byla smlouvou ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 124 562,93 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 42 983,64 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky a dále úrok ve výši 18,69 % ročně a úrok z prodlení, oba z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 42 983,64 Kč, a to jednak kapitalizované, jednak běžící od 28. 9. 2023. Úrok byl takto kapitalizován na částku 6 627,75 Kč za období ode dne 5. 12. 2022 jako dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 27. 9. 2023 a úrok z prodlení byl kapitalizován na částku 7 053,50 Kč za období ode dne 2. 11. 2021 jako dne o měsíc následujícího den splacení poslední splacené splátky do 27. 9. 2023 při sazbě 8,5 % ročně.

3. Zaplacení druhé částky ve výši 25 457,45 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z důvodů, že společnost [právnická osoba], uzavřela dne 19. 12. 2019 s žalovanou smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 59 816 Kč, to vše v 30 měsíčních hotovostních splátkách po 3 628 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 19. 6. 2022. [adresa] 816 Kč se skládala z kapitalizovaných úroků vypočtených sazbou 25,14 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 30 926 Kč, z částky za zpracování a za další péči o zákazníka ve výši 25 020 Kč a z pojistného. Společnost [právnická osoba] před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalované, přičemž žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a takto zjištěné informace byly ověřovány podle dokladů vyžádaných od žalované, zejména podle pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce a nájemní či podnájemní smlouvy. Žalovaná však sjednané splátky řádně nesplácela, poslední splátku splatila dne 2. 10. 2021 a celkem splatila jen 67 485 Kč. Uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalované byla smlouvou ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 72 339,22 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 25 457,45 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky a dále úrok ve výši 25,14 % ročně a úrok z prodlení, oba z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 25 457,45 Kč, a to jednak kapitalizované, jednak běžící od 28. 9. 2023 do zaplacení. Úrok byl takto kapitalizován na částku 8 266,67 Kč za období ode dne 20. 6. 2022 jako dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 27. 9. 2023 a úrok z prodlení byl kapitalizován na částku 4 177,50 Kč za období ode dne 2. 11. 2021 jako dne o měsíc následujícího den splacení poslední splacené splátky do 27. 9. 2023 při sazbě 8,5 % ročně.

4. Žalovaná výše uvedené částky nezaplatila ani přes výzvu ze strany žalobkyně.

5. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila, a to ani prostřednictvím opatrovníka, který jí byl ustanoven usnesením Okresního soudu [adresa]-město ze dne 19. 6. 2025, č. j. 13 C 333/2024-44.

6. Soud věc projednal při jednání dne 13. 10. 2025 od 13.00 hodin, k němuž se dostavil opatrovník žalované. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání před jeho skončením ve 13.12 hodin nedostavili ani nepožádali o odročení, přestože předvolání k jednání na původní termín 1. 10. 2025 od 13.30 hodin bylo zástupci žalobkyně doručeno prostřednictvím datové schránky dne 9. 9. 2025 (č. l. 48) a vyrozumění o odročení jednání na den 13. 10. 2025 a čas od 13.00 hodin bylo zástupci žalobkyně doručeno prostřednictvím datové schránky již dne 29. 9. 2025 (č. l. 55). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkových zjištěním:

8. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] (č. l. 12–13) a z písemnosti označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 3. 3. 2021 (č. l. 15) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měly uzavřít žalovaná a společnost [právnická osoba], IČO [IČO], dne 3. 3. 2021. Společnost [právnická osoba] podle smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 56 964 Kč, to vše ve 21 měsíčních hotovostních splátkách po 4 856 Kč kromě poslední splátky, jež měla činit 4 844 Kč, přičemž první splátka byla splatná 1 měsíc po uzavření smlouvy. [adresa] 964 Kč se měla skládat z kapitalizovaných úroků v sazbě 86 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 43 385 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč, z částky za doplňkovou nepovinnou službu komfortního a flexibilního splácení, tedy za poskytnutí a splácení peněžních prostředků v hotovosti, ve výši 9 370 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění, k němuž žalovaná v rámci smlouvy přistoupila, ve výši 2 709 Kč.

9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 3. 3. 2021 (č. l. 14) soud zjistil, že žalovaná před uzavřením výše uvedené smlouvy ze dne 3. 3. 2021 uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, nevyživuje žádné osoby, bydlí u rodičů a jediný příjem, který je i jediným příjmem domácnosti, má v čisté výši 18 850 Kč měsíčně ze zaměstnání na pozici dělník u zaměstnavatele ALMAX [jméno FO], IČO [IČO] Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti než [právnická osoba] Odhadované běžné výdaje žalované měly činit pouze 1 200 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalované byl ověřen podle pracovní smlouvy a výplatních pásek za prosinec 2020 a za leden 2021. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaná uvedla vybavení domácnosti.

10. Dále soud z tabulky umoření ke smlouvě číslo [hodnota] (č. l. 16) zjistil, že žalovaná splatila dne 15. 4. 2021 částku 5 000 Kč, dne 18. 8. 2021 částku 2 000 Kč a dne 2. 10. 2021 částku 3 000 Kč.

11. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] (č. l. 17–18) a z písemnosti označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 19. 12. 2019 (č. l. 20) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měly uzavřít žalovaná a společnost [právnická osoba], dne 19. 12. 2019. Společnost [právnická osoba] podle smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 59 816 Kč, to vše ve 30 měsíčních hotovostních splátkách po 3 628 Kč kromě poslední splátky, jež měla činit 3 604 Kč, přičemž první splátka byla splatná 1 měsíc po uzavření smlouvy. [adresa] 816 Kč se měla skládat z kapitalizovaných úroků v sazbě 42 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 30 926 Kč, z částky za zpracování, garanci celkové ceny a péči o zákazníka, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky společnosti [právnická osoba] v případě úmrtí žalované ve výši 25 020 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění, k němuž žalovaná v rámci smlouvy přistoupila, ve výši 3 870 Kč.

12. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 12. 2019 (č. l. 19) soud zjistil, že žalovaná před uzavřením výše uvedené smlouvy ze dne 19. 12. 2019 uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, nevyživuje žádné osoby, bydlí ve spolubydlení a jediný příjem, který je i jediným příjmem domácnosti, má v čisté výši 19 350 Kč měsíčně ze zaměstnání na pozici dělník u zaměstnavatele ALMAX [jméno FO], IČO [IČO] Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti než [právnická osoba] Odhadované běžné výdaje žalované měly činit pouze 2 200 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalované byl ověřen podle pracovní smlouvy a výplatních pásek za září a říjen 2019. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaná uvedla dovolenou.

13. Dále soud z tabulky umoření ke smlouvě číslo [hodnota] (č. l. 21) zjistil, že žalovaná v období od 11. 1. 2020 do 2. 10. 2021 splatila částky v celkové výši 67 485 Kč.

14. Z výpisů [jméno FO] národní banky (č. l. 63 a 64) soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem v [jméno FO] republice v prosinci 2019 činila 8,28 % ročně a v březnu 2023 činila 6,97 % ročně.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 58) včetně přílohy č. [hodnota] (č. l. 59–62) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni své pohledávky vůči žalované související s výše uvedenými smlouvami.

16. Dále soud z oznámení o postoupení pohledávek (č. l. 22) včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 (č. l. 23) zjistil, že společnost [právnická osoba] dopisem ze dne 29. 9. 2023 odeslaným dne 27. 10. 2023 oznámila žalované, že na základě smlouvy ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávek této společnosti vůči žalované z výše uvedených smluv na žalobkyni, a současně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu.

17. Konečně z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 (č. l. 24–25) včetně podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 (č. l. 26) soud zjistil, že advokát zastupující žalobkyni vyzval uvedeným dopisem žalovanou k plnění.

18. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 94 000 Kč, z nichž žalovaná již vrátila celkem 77 485 Kč. Podle žalobkyní předložených smluv se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími částkami v ujednaných splátkách. Společnost [právnická osoba] své pohledávky vůči žalované postoupila na žalobkyni, což žalované oznámila. Současně vyzvala žalovanou k plnění do 10 dnů od doručení dopisu, který žalované odeslala dne 27. 10. 2023.

19. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[p]řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 21. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.“ Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“ 22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 24. Podle § 1797 o. z. „[k]aždá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.“ 25. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ 26. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele tedy nejsou míněny takové informace, které byly získány pouze od spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost [právnická osoba] před uzavřením smluv řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelských úvěrů, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože se jednalo o spotřebitelské úvěry vymezené v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů také nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalované byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023, přičemž tvrzené listiny, podle nichž mělo k ověření dojít, žalobkyně k důkazu neoznačila ani je soudu nepředložila. Částky výdajů uvedené v zákaznických kartách byly navíc zcela nereálně nízké a v případě pozdější smlouvy ani nebyla ve výdajích vůbec zohledněna výše splátky z dřívější smlouvy, ačkoli tato skutečnost musela být předchůdkyni žalobkyně dobře známa.

28. Soud měl v úmyslu při jednání vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované jako spotřebitelky splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, jednak že žalované byla odeslána výzva k plnění dříve než v dopise odeslaném dne 27. 10. 2023. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Žalobkyně své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k případně dřívější výzvě k plnění neunesla.

29. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Espanol de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

30. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětné smlouvy o zápůjčce jako absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

31. K uvedené neplatnosti smlouvy soud přihlíží bez návrhu i přes § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, a to na základě § 588 věty první o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS [srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK (C-679/18), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, č. j. 30 Co 147/2021-89, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 22 Co 201/2023]. K tomu se sluší poznamenat, že podle čl. XVIII zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, zní § 87 odst. 2 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 výslovně takto: „Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ 32. Žalovaná však od společnosti [právnická osoba] převzala celkovou částku 94 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že uvedené společnosti nebo žalobkyni, na niž byly dané pohledávky postoupeny podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., splatila celkem 77 485 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 16 515 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 16 515 Kč představující nesplacené jistiny, vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitelky ve smyslu § 1958 o. z.

33. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 14. 11. 2023, a to v sazbě odpovídající době vzniku prodlení žalované. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 27. 10. 2023, kdy odeslala žalované výzvu k plnění s určením data splatnosti do 10 dnů od doručení. Tato výzva pak byla žalované ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 1. 11. 2023, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala dne 13. 11. 2023 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

35. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce soud žalobu co do zbývajících nároků, tedy co do částky požadované na úroku, poplatcích a pojistném, co do kapitalizovaného i běžícího úroku a co do úroků z prodlení nad rámec přiznaných, výrokem II. zamítl. Jelikož jsou smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatné, tak i smlouvy, jejichž předmětem bylo pojištění vážící se k zápůjčkám, s ohledem na § 1727 o. z. nemohly být platně uzavřené, neboť jde o smlouvy v daném případě závislé na smlouvách hlavních, které však platně sjednány nebyly.

36. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. podle § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. v tomto rozsudku, jímž se řízení u něho končí. Soud konkrétně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva přiznal žalované, jež měla ve věci částečný úspěch ve větším rozsahu než žalobkyně, a to proti žalobkyni, jež měla ve věci větší částečný neúspěch. Žalobkyně měla ve věci úspěch na jistině co do částky 16 515 Kč, neboť v tomto rozsahu na jistině soud žalobě vyhověl. Naopak žalovaná měla ve věci úspěch co do částky 51 926,09 Kč, protože co do této částky na jistině soud žalobu zamítl. Při celkové hodnotě předmětu řízení na jistině ve výši 68 441,09 Kč proto žalobkyně byla ve věci úspěšná na jistině v poměru přibližně 24 % (16 515 Kč : 68 441,09 Kč · 100 24 %), zatímco žalovaná byla ve věci na jistině úspěšná v poměru přibližně 76 % (51 926,09 Kč : 68 441,09 Kč · 100 76 %). Rozdíl mezi poměrem úspěchu žalované a poměrem úspěchu žalobkyně činí přibližně 52 % (76 % - 24 % = 52 %). Právě v poměru 52 % má proto žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla v řízení zastoupena ustanoveným opatrovníkem z řad advokátů a jediné náklady řízení, k jejichž náhradě je tak žalobkyně povinna, jsou náhrada hotových výdajů tohoto opatrovníka, odměna za zastupování a náhrada za daň z přidané hodnoty. Z uvedeného důvodu soud podle § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalobkyně náhradu všech nákladů řízení, které byly přisouzeny žalované, zaplatit státu [srov. například usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 74 Co 18/2021 (uveřejněné pod č. 44/2022 Sb. rozh. obč.), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 (uveřejněný pod č. 109/2010 Sb. rozh. obč.)]. Jelikož o odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za daň z přidané hodnoty ustanoveného opatrovníka žalované dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, rozhodl soud podle § 151 odst. 6 a § 155 odst. 1 části věty druhé za středníkem o. s. ř. jen o základu náhrady nákladů řízení, jejíž výši určí v samostatném usnesení až po pravomocném rozhodnutí o odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za daň z přidané hodnoty opatrovníka.

Poučení