19 Cmo 53/2022 - 678

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka, v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: č.1/ [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem 339 01 Předslav 99 zastoupen [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [Anonymizováno] č.2[Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupen [Jméno Zástupce C] sídlem [Adresa Zástupce C] o určení společníka ve společnosti, o odvolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 41 Cm79/2019-557 ze dne 16. května 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v bodě I. výroku mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je společníkem žalovaného č. 1/ s obchodním podílem ve výši 50% odpovídajícím splacenému vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 3 500 000 Kč.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v bodě II. výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1/ na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 77 318 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného č. 1/.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 2/ na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 77 129 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného č. 2/

Odůvodnění

1. Rozsudkem shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto: „Určuje se, že žalobce je společníkem žalovaného č.1/ s obchodním podílem ve výši 50 % odpovídajícím splacenému vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 2 150 000 Kč.“ V bodě II. výroku rozhodl takto: „Žalobní návrh na určení, že žalovaný č.2/ není společníkem žalovaného č.1/, se zamítá.“ V bodě III. výroku rozhodl takto: „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ 2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobou uplatněný nárok odůvodnil žalobce tvrzením, že jeho obchodní podíl ve společnosti žalovaného č.1/ dle společenské smlouvy ze dne 26. 2. 2015 byl převoditelný. Exekučním příkazem č. j. 176 EX 3523/18-053 ze dne 20. 3. 2019 vydaným [Anonymizováno], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [adresa] v rámci exekuce vedené proti povinnému – žalobci, kterým byl postižen tento obchodní podíl žalobce v žalovaném č.1/, účast žalobce ve společnosti nezanikla. Odkázal k tomu na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5719/2016. V dané věci by účast žalobce zanikla až udělením příklepu v dražbě nebo doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě. Žádná dražba se však v projednávané věci nikdy nekonala. Protože účast žalobce ve společnosti nezanikla, nelze považovat jeho podíl za uvolněný dle § 212 odst. 1 ZOK.

3. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 27. 7. 2020 č. j. 41 Cm 79/2019-278 soud žalobní návrh na určení, že žalobce je společníkem žalovaného č.1/ s obchodním podílem a ve výši 50 % odpovídajícím splacenému vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 2 150 000 Kč, zamítl. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že „ k odvolání žalobce ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který svým usnesením ze dne 29. 9. 2021 č. j. 6 Cmo 269/2020-380 uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že jestliže tehdejší druhý společník žalovaného č.1/ s 50 % podílem, [Anonymizováno], k žádosti exekutora zjišťujícího podmínky zpeněžení omezeně převoditelného podílu žalobce vyjádřil dne 1. 4. 2019 stanovisko, že s převodem obchodního podílu nesouhlasí a předmětný obchodní podíl je reálně nepřevoditelný, potom i podle odvolacího soudu bylo možno s takovým podílem nakládat pro účely exekuce jako s podílem nepřevoditelným s tím, že v takovém případě se dražba nenařizuje a podíl žalobce by se stal uvolněným za současného zániku účasti společníka ve společnosti právní mocí exekučního příkazu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle jiného právního předpisu /§ 46 odst. 6 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti – exekuční řád/. Dojde-li k podání návrhu na zastavení exekuce, potom se podle právního názoru odvolacího soudu podíl žalobce stává uvolněným za současného zániku účasti společníka ve společnosti až právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu. Pro právní závěry v projednávané věci bylo významné to, že podíly ve společnosti s ručením omezeným [právnická osoba] byly podle původní společenské smlouvy omezeně převoditelné s tím, že jejich převoditelnost byla závislá na orgánech společnosti. Při jejich nesouhlasu s převodem podílů se tak podíly mohly stát nepřevoditelnými, jak se také stalo v projednávaném případě. Proto byla-li by v červnu 2019 společnost s ručením omezeným [právnická osoba] v pozici zástupce ve smyslu § 213 odst. 1 ZOK oprávněna k prodeji omezeně převoditelného podílu, potom v důsledku nesouhlasu osoby oprávněné podle společenské smlouvy takovýto souhlas udělit, se stal podíl žalobce skutečně prakticky nepřevoditelným. V takovém případě nemohla společnost přistoupit v pozici zástupce /§ 213 ZOK/ ke zpeněžování podílu společníka, neboť neměla oprávnění nakládat s předmětným podílem žalobce. Byl-li v rozhodné době /v červnu 2019/ nepřevoditelný podíl společníka postižen exekučním příkazem, účast žalobce ve společnosti mohla zaniknout právní mocí tohoto exekučního příkazu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě podle § 46 odst. 6 exekučního řádu ke splnění vymáhané povinnosti a byl-li podán návrh na zastavení exekuce /§ 55 exekučního řádu/, potom by účast žalobce ve společnosti zanikla až právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu. Před rozhodnutím o včas podaném návrhu na zastavení exekuce podle právního názoru odvolacího soudu se podíl žalobce nemohl stát podílem uvolněným ve smyslu § 212 odst. 1 ZOK a společnosti nemohlo svědčit zákonem založené právo zastupovat žalobce v rámci prodeje žalobcova podílu. Podle právního názoru odvolacího soudu soud prvého stupně sice správně přihlížel k právní moci exekučního příkazu postihujícího podíl žalobce, jakož i k uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti, z napadeného rozhodnutí však není zřejmá dostatečnost odůvodnění úvahy soudu prvého stupně, týkající se časových souvislostí poslední okolnosti významné pro závěr o uvolnění nepřevoditelného podílu, a to časových souvislostí zahájení řízení a rozhodnutí o podaném návrhu na zastavení exekuce. Z rozhodnutí není zřejmé, proč není brán z hlediska závěrů o uvolnění podílu žalobce zřetel na skutečnost, že řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce nebylo skončeno ani v době rozhodování soudu prvého stupně, tedy ani dlouhou dobu poté, co byl podíl žalobce uvedenou smlouvou zpeněžen dne 25. 6. 2019 s tvrzením, že byl zpeněžován podíl již uvolněný. Z obsahu spisu je zřejmé, že teprve až 1. 4. 2019 po obdržení zprávy společníka [Anonymizováno] v důsledku právní skutečnosti vyplývající z této zprávy, exekutor změnil názor ohledně převoditelnosti exekucí postiženého obchodního podílu žalobce a od uvedeného data tento podíl považoval za nepřevoditelný se všemi z toho plynoucími závažnými dopady pro závěry o okamžiku uvolnění uvedeného obchodního podílu. Svůj nový názor na charakter podílu nově považovaného za nepřevoditelný exekutor sdělil povinnému /žalobci/ až ve zprávě o provedení exekuce ze dne 1. 4. 2019, ohledně ní však není zřejmé, kdy byla doručena žalobci, případně jeho zástupci v exekučním řízení. To, kdy se povinný /žalobce/ dozvěděl o změně názoru exekutora na charakter svého podílu, jenž byl podle společenské smlouvy převoditelný /byť omezeně/, a nově s ním začal exekutor nakládat jako s podílem nepřevoditelným v důsledku uvedené zprávy společníka Buchty, je podle právního názoru odvolacího soudu v projednávaném případě významné z toho důvodu, že v exekučním řízení žalobce podal přibližně ve stejné době s odstupem několika dnů dne 8. 4. 2019 návrh na zastavení exekuce. Rozhodnutí o uvedeném návrhu na zastavení exekuce by potom mělo význam pro závěry o uvolnění podílu /pro posun data uvolnění podílu/, a to v závislosti na rozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce, přičemž podle napadeného rozhodnutí soud o návrhu na zastavení exekuce nerozhodl ani v době rozhodování soudu prvého stupně. Podle právního názoru odvolacího soudu za situace, kdy exekutor i povinný /žalobce/ důvodně vycházeli ze skutečnosti, že předmětem exekučního řízení je postižení jiných majetkových práv povinného /jeho převoditelného obchodního podílu v žalovaném č.1/ a kdy názor na nepřevoditelnost podílu exekutor změnil až následně v průběhu exekuce, bylo nutno vycházet ze skutečnosti, že žalobce mohl podat návrh na zastavení exekuce mající fakticky za následek posunutí okamžiku uvolnění jeho podílu, a to až do okamžiku, kdy se dozvěděl z vyrozumění exekutora ze dne 1. 4. 2019 o uvedeném novém náhledu exekutora na charakter podílu a o tom, že exekuce byla provedena, aniž došlo k dražbě podílu. Z uvedeného podle právního názoru odvolacího soudu pro projednávanou věc vyplývá, že pokud by návrh na zastavení exekuce byl podán dříve, než se žalobce dozvěděl o novém náhledu exekutora na převoditelnost svého podílu v žalovaném č.1/, nebylo by možno uzavřít, že k uvolnění podílu povinného /žalobce/ došlo předtím, než o návrhu na zastavení exekuce bylo rozhodnuto. To by mělo ve svých důsledcích dopady na projednávanou věc v tom směru, že podíl převedený smlouvou ze dne 25. 6. 2019 žalovaným by byl převáděn v době, kdy neměl status uvolněného podílu. 4.

5. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že podáním, doručeným soudu dne 28. 1. 2022 rozšířil žalobce svůj žalobní návrh a domáhal se nadále i určení, že žalovaný č.2/ není společníkem žalovaného č.1/ Soud změnu žalobního návrhu při ústním jednání, které se konalo dne 28. 3. 2022, připustil. Žalovaný č.1/ zejména upozornil na skutečnost, že část zrušovacího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je postavena na úvaze, že zpráva /vyrozumění/ o provedení exekuce ze dne 1. 4. 2019 se doručuje povinnému. Z této premisy odvolací soud rozvíjí konstrukci o tom, že toto vyrozumění má nějaké účinky a z těchto účinků pak presumuje dopad na určení společníka /žalobce/. Celá tato teoretická úvaha je naprosto chybná a nelze z ní nic dovozovat, neopírá se o jakékoliv ustanovení exekučního řádu či o metodiku Ministerstva spravedlnosti. Soudní exekutor nemohl dne 1. 4. 2019 změnit názor, neboť do tohoto dne mu exekuční řád nestanovil povinnost provádět jakoukoliv úvahu na charakter podílu. Soudní exekutor do právní moci exekučního příkazu vůbec neřeší, jaký je charakter podílu. Exekutor vydává jednotlivé exekuční příkazy a přesně dle poučení, které je povinnému doručováno ve vyrozumění o zahájení exekuce a v jednotlivých exekučních příkazech, pak jednotlivé exekuční příkazy realizuje. Nedoručuje žádnou speciální zprávu o provedení exekuce povinnému. Kdy se povinný dozvěděl o změně názoru exekutora, nemůže být právně významné, neboť žádnou změnu exekutor nečinil a s žádnou změnou exekuční řád vůbec nespojuje jakékoliv účinky. Pokud měl odvolací soud na mysli nějakou lhůtu pro případné podání návrhu povinného na zastavení exekuce, pak jediná lhůta stanovená zákonem, je lhůta stanovená v § 46 odst. 6 exekučního řádu. Jelikož v této lhůtě povinný/ žalobce/ návrh na zastavení exekuce nepodal, pak došlo k zániku jeho účasti ve společnosti dle § 206 odst. 1 ZOK. Povinnému /žalobci/ bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce s výzvou ke splnění vymáhané povinnosti, a to dne 10. 12. 2018. V této výzvě byl povinný poučen, že do 30 dnů je oprávněn podat návrh na zastavení exekuce nebo její části. Jelikož tuto písemnost dle § 46 odst. 6 exekučního řádu povinný převzal dne 10. 12. 2018 a do dne 10. 1. 2019 nereagoval, byl exekutor povinen exekuci provést dle § 46 odst. 6 exekučního řádu, poslední věta. V následujících exekučních příkazech byl povinný znovu poučen, že exekuce může být provedena zápisem doložky právní moci do rejstříku zahájených exekucí a nabytím právní moci jednotlivého příkazu. Povinný tedy věděl, jaký je postup vedené exekuce, přesto se do provedení exekuce exekuci nebránil a návrh na zastavení nepodal. Vyrozumění o zahájení exekuce i výzva ke splnění povinnosti ze dne 30. 11. 2018, jakož i exekuční příkaz postižením podílu ze dne 20. 3. 2019 jsou unifikované vzory, které vyžaduje Ministerstvo spravedlnosti a které přesně odpovídají požadavku ochrany práv povinných. Účinky provedené exekuce jsou tedy plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ČR, s výkladem Exekutorské komory a s metodikou Ministerstva spravedlnosti. Žalobce nemá právní zájem na požadovaném určení, a to i z toho důvodu, že si svoji situaci sám způsobil a účinku ukončení své účasti ve společnosti se sám domáhal. Je objektivně zcela zřejmé, jaké byly v rozhodné době zájmy žalobce, kdy zcela promyšleně a systematicky decimoval společnost žalovaného č. 1/ Žalobce nemůže mít právní zájem na žalobním žádání, neboť jeho tvrzený zájem je čistě účelový. Dle ustanovení § 57 exekučního řádu uvedení v předešlý stav je vyloučeno. V tomto případě došlo k postižení podílu žalobce a žalobce se ve lhůtě dle § 206 odst. 1 ZOK ve spojení s § 46 odst. 6 exekučního řádu nebránil, a proto došlo k zápisu uvolněného podílu do veřejného rejstříku. Veřejný rejstřík tuto změnu zapsal a v důsledku tohoto zápisu došlo k naložení s uvolněným podílem, tj. nový vlastník podílu se stal vlastníkem podílu v dobré víře. Pokud stav vzešlý z exekuce nezměnil exekuční soud k tomu příslušný a nezměnil jej ani Ústavní soud, pak jakékoliv přezkoumávání v jiném typu řízení by bylo v rozporu s ustanovením § 57 exekučního řádu.

6. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný č.2/ zastával shodný právní názor s žalovaným č.1/ Nadto zdůraznil svoji dobrou víru při nabývání uvolněného obchodního podílu, kdy spoléhal na skutečnosti, že bývalý podíl žalobce je pravomocně postižen a že povinný od 10. 12. 2018 do 1. 4. 2019 nepodal návrh na zastavení exekuce, že podíl je pravomocně zapsán jako uvolněný v obchodním rejstříku, že žalobce se v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 Cm 41/2019 aktivně domáhá toho, že již nechce být společníkem žalovaného č.1/ a že již aktivně působí v konkurenční společnosti [právnická osoba] Žalobce podal proti žalované č.1/ žalobu o zaplacení, jejímž prostřednictvím se domáhá výplaty vypořádacího podílu ze zrušené své účasti v žalované č.1/. Je-li tedy sám žalobce přesvědčen o zániku své účasti v žalovaném č.1/ a existuje-li zde žaloba na plnění, jejímž nezbytným předpokladem je tento zánik, nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na určení, že jeho účast v žalovaném č.1/ nezanikla a už vůbec ne na určení, zda společníkem žalovaného č.1/ je žalovaný č.2/. I kdyby soud judikoval, že žalovaný č.2/ není společníkem žalovaného č.1/, žalobce by stejně nenabyl svůj obchodní podíl zpět, ale ten by se vrátil do podoby uvolněného podílu, přičemž žalobce by společníkem žalovaného č.1/ stejně nadále nebyl. V projednávané věci tak není dán naléhavý právní zájem ani žalobcova aktivní legitimace na jakémkoliv určení, neboť dle úvah odvolacího soudu účast žalobce ve společnosti zanikla buď právní mocí exekučního příkazu postižením podílu, tedy 28. 3. 2019 nebo okamžikem právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, tedy 7. 4. 2021, přičemž pro posouzení věcné legitimace je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí.

7. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že soud má v dané věci za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Žalobce byl zakládajícím společníkem žalovaného č.1/, ten vznikl dne 22. 3. 1996. Od 21. 3. 2015 byl žalobce vlastníkem obchodního podílu ve výši 50 % odpovídající splacenému vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 2 150 000 Kč. Obchodní podíl žalobce byl dne 12. 4. 2019 v obchodním rejstříku společnosti zapsán jako uvolněný. V obchodním rejstříku společnosti žalovaného č.1/ je rovněž zapsáno, že soudní exekutor [Anonymizováno], Exekutorský úřad [adresa], se sídlem [adresa] rozhodl exekučním příkazem č. j. 176 EX 03523/18-053 ze dne 20. 3. 2019 o provedení exekuce postižením práva povinného: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [právnická osoba], IČO [IČO žalovaného] (viz výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl C vložka 7573). Dle společenské smlouvy žalovaného č.1/ ve znění ze dne 26. 2. 2015 každý společník může svůj podíl převést na jiného společníka nebo jinou osobu jen se souhlasem valné hromady nebo všech společníků. Smlouva o převodu podílu nenabude účinnosti dříve, než bude souhlas udělen. Není-li souhlas udělen do 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy o převodu podílu, nastávají tytéž účinky jako při odstoupení od smlouvy, ledaže je ve smlouvě o převodu určeno jinak /§ 207, § 208 ZOK/, /viz notářský zápis sepsaný [Anonymizováno], notářem v Domažlicích dne 26. 2. 2015 sp. zn. N 60/2015/. U Okresního soudu v Klatovech byla vedena exekuce oprávněného [Anonymizováno] /bývalý společník žalovaného č.1/ proti povinnému – žalobci. Soudem byl pověřen provedením exekuce soudní exekutor [Anonymizováno], Exekutorský úřad [adresa]. Exekučním příkazem ze dne 20. 3. 2019 soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce postižením účasti povinného ve společnosti s ručením omezeným, tedy obchodního podílu povinného z titulu společníka ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalovaného] k vymožení pohledávky oprávněného na základě exekučního titulu, kterým je usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2018 č. j. 46Nc 2003/2018-26, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018 č. j. 14Cmo 313/2018-153, jímž Krajský soud v Plzni nařídil předběžné opatření, kterým žalobci uložil povinnost zdržet se jakéhokoliv právního jednání ve společnosti žalovaného č.1/ s tím, že předběžné opatření zanikne právní mocí rozhodnutí ve věci vedené u soudu 1. stupně pod sp. zn. 46Nc 5001/2018. Uvedený exekuční příkaz ze dne 20. 3. 2019 nabyl právní moci dne 28. 3. 2019. Výzvou ke splnění vymáhané povinnosti byl povinný /žalobce/ vyzván ke splnění vymáhané nepeněžité i peněžité povinnosti, vymáhaná peněžitá povinnost ke dni vydání výzvy činila 8 772,50 Kč, a to do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva ke splnění vymáhané povinnosti byla žalobci doručena dne 10. 12. 2018 /viz výzva ke splnění vymáhané povinnosti ze dne 6. 12. 2018 č. j. 176 EX 03523/18-033, doklad o doručení žalobci/. Návrhem na zastavení exekuce ze dne 8. 4. 2019 se žalobce domáhal, aby uvedená exekuce byla zastavena, neboť dle jeho názoru neexistuje žádný zákonný důvod, který by odůvodňoval nařízení exekuce a její další pokračování. Následně se žalobce domáhal odkladu exekuce s odůvodněním, že dle jeho názoru lze očekávat, že exekuce bude zastavena. Usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 5. 2019 č. j. 27 EXE 827/2018-94 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2019 č. j. 10 Co 189/2019-154 byl návrh povinného ze dne 16. 4. 2019 na odklad exekuce zamítnut. K výzvě soudního exekutora tehdejší společník žalovaného č.1/ [Anonymizováno] prohlásil, že společenská smlouva společnosti žalovaného č.1/ ze dne 26. 2. 2015, uložená ve Sbírce listin obchodního rejstříku je aktuálně platná a účinná. Ve smyslu ustanovení článku III. odst. 5, část B společenské smlouvy prohlásil, že nesouhlasí s převodem podílu žalobce. Dále ve svém prohlášení uvedl, že jelikož podmínky dané společenskou smlouvou nebyly splněny a toto splnění není možné ani reálně očekávat /naplnění souhlasu VH nebo společníka není docíleno/, v případě obchodního podílu postiženého exekučním příkazem ze dne 20. 3. 2019 č. j. 176 EX 03523/18-053 ve společnosti [právnická osoba] se jedná o podíl reálně nepřevoditelný /viz sdělení soudního exekutora ze dne 1. 4. 2019, prohlášení společníka [Anonymizováno] ze dne 1. 4. 2019/. Dražba nařízena nebyla. Soudní exekutor ve vyrozumění o provedení exekuce mimo jiné uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že předmětný obchodní podíl je dle společenské smlouvy ze dne 26. 2. 2015 převoditelný pouze se souhlasem valné hromady nebo všech společníků a společník [Anonymizováno] na výzvu soudního exekutora dne 1. 4. 2019 prohlásil, že s převodem obchodního podílu nesouhlasí, je předmětný obchodní podíl nepřevoditelný. Exekuce postihuje pohledávku z práva na vypořádání (§ 320ab odst. 8 o. s. ř. ve spojení s § 52 exekučního řádu), právní mocí exekučního příkazu č. j. 176 EX 3523/18-053 ze dne 20. 3. 2019 a uplynutím lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 exekučního řádu účast povinného ve společnosti zaniká (§ 206 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích v platném znění/ a obchodní podíl povinného se stává uvolněným podílem ve smyslu § 212 citovaného předpisu /viz obsah spisu vedeného u Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 27 EXE 827/2018, obsah spisu soudního exekutora [Anonymizováno] sp. zn. 176 EX 03523/18/.

8. Důkazní řízení i k pokynu odvolacího soudu bylo doplněno a soud tak má dále za prokázané, že vyrozumění exekutora ze dne 1. 4. 2019 nebylo nikdy doručeno či dáno na vědomí žalobci /viz obsah spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 27 EXE 827/2018, nesporná skutečnost mezi účastníky/. K pravomocnému zastavení vedené exekuce došlo dne 7. 4. 2021 usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 10. 2020 č. j. 27 EXE 827/2018-359 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2021 sp. zn. 13 Co 310/2020 /viz uvedená usnesení, nesporná skutečnost mezi účastníky/.

9. Dále soud v rámci shrnutí skutkového stavu rovněž konstatoval, že „ protože žalobce měl a má za to, že jeho účast ve společnosti žalovaného č.1/ nikdy nezanikla, nepodával žádost o obnovení své účasti ve společnosti dle § 206 odst. 2 ZOK.

10. Soud dále v odůvodnění odkázal na dikci ustanovení § 206 odst. 1 ZOK v aktuálním znění, dále na dikci ustanovení § 80 o.s.ř. a poté přistoupil k hodnocení otázky právního zájmu na straně žalobce. Učinil závěr, že právní zájem žalobce, pokud jde o nárok, popsaný v bodě I. výroku, je dán. V dané souvislosti soud v čl. 8 odůvodnění předestřel podrobnou obecnou právní argumentaci v daném směru a učinil závěr, že rozhodnutí o návrhu na určení, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným, vyřeší celý obsah a dosah sporného právního vztahu a vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu – tj. společnosti, osoby, která je jako společník společnosti zapsána v obchodním rejstříku a osoby, která se tohoto postavení domáhá /viz právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 488/2012/. Soud má za to, že z předestíraného chování žalobce nelze bez dalšího dovodit, že jeho pohnutky jsou nepoctivé, nekalé a v rozporu s právem a že není tak naplněna materiální podmínka opravdového zájmu být společníkem žalovaného č.1/.

11. Dále soud učinil závěr, že aktivní legitimace žalobce je dána, neboť jeho účast v žalovaném č.1/ nezanikla.

12. Dále z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud vázán názorem odvolacího soudu dospěl k závěru, že podíl žalobce byl převáděn v době, kdy neměl statut uvolněného podílu, společnost nebyla oprávněna nakládat s podílem žalobce. Svůj názor na nepřevoditelnost podílu soudní exekutor sdělil až 1.4.2019 po obdržení zprávy od společníka Buchty, že nesouhlasí s převodem podílu. Návrh na zastavení exekuce byl podán dřív, než se žalobce dozvěděl o novém náhledu exekutora a není možno uzavřít, že k uvolnění podílu povinného / žalobce / došlo předtím, než o návrhu na zastavení exekuce bylo rozhodnuto. K pravomocnému zastavení exekuce vedené na obchodní podíl žalobce v 1. žalované došlo dne 7. 4. 2021. Podmínky citovaného ustanovení § 206 odst. 1 ZOK naplněny nebyly, účast žalobce v 1. žalované nezanikla, neboť je-li ve lhůtě určené ke splnění vymáhané povinnosti podán návrh na zastavení exekuce, nelze před právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu exekuci provést /§ 47 odst. 2 písm. b/ exekučního řádu/ a účast společníka zaniká až právní mocí rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o zastavení exekuce nebo kterým byl návrh na zastavení exekuce odmítnut nebo zamítnut. Dojde-li tedy v průběhu lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti k podání návrhu na zastavení exekuce a návrhu bude vyhověno, jako se tomu stalo v daném případě, účast ve společnosti nezanikne. Odvolací soud vymezuje lhůtu, ve které bylo možné podat návrh na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 206 odst. 1 ZOK, a to v návaznosti na povědomost žalobce o novém náhledu exekutora na převoditelnost jeho obchodního podílu v žalovaném č.1/. Na základě doplněného dokazování soud vázán právním názorem odvolacího soudu uzavřel, že návrh na zastavení exekuce byl žalobcem podán ve lhůtě, k níž se váže právní úprava stanovená v ustanovení § 206 odst. 1 ZOK, a návrhu , jak byl popsán v bodě I. výroku, vyhověl. S tím, že vázán právním názorem odvolacího soudu nemohl soud prvního stupně zohlednit námitky žalovaného č.1/ obsažené v jeho podání ze dne 18.1.2022, týkající se aplikace právní úpravy dle exekučního řádu, výkladu § 206 ZOK ve spojení s § 46 odst. 6 exekučního řádu apod.

13. V odstavci 8 odůvodnění soud dále dovodil nedostatek dobré víry na straně žalovaného č.2/ při uzavírání smlouvy o převodu obchodního podílu. Jednak zápis údaje v obchodním rejstříku sám o sobě dobrou víru automaticky nezakládá, za situace, že procesní úprava rejstříkového řízení je ovládaná registračním principem, který nedává rejstříkovému soudu prostor pro zjišťování sporných. Navíc způsob úhrady ceny obchodního podílu, jak byl ujednán v dodatku č.1/ smlouvy a jenž reflektuje probíhající spory, dobrou víru žalovaného č.2/ popírá. Soud dále poukázal na stanovisko odvolacího soudu, že obchodní podíl v době převodu neměl charakter uvolněného podílu, načež návrhu na určení, že žalobce je společníkem žalovaného č.1/, vyhověl.

14. Pokud jde o nárok, popsaný v bodě II. výroku, pro toto určení soud právní zájem žalobce neshledal, neboť požadovaným určením, že žalovaný č.2/ není společníkem žalovaného č.1/, by nedošlo ke změně v zápisu v obchodním rejstříku žalobce, nebyl by vyřešen obsah a dosah sporného vztahu ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn 29 Cdo 488/2012.

15. O nákladech řízení soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.

16. Žalobce podal včasné odvolání, směřující proti bodu II. a III. rozsudku soudu prvního stupně a navrhoval změnu rozhodnutí ve smyslu vyhovění návrhu. Ve svém odvolání poukázal na skutečnost, že soud správně dospěl k závěru, že žalobce je společníkem žalovaného č.1/. Žalobce nesouhlasí ale se závěrem soudu, že žalobce nemá právní zájem na určení, že žalovaný č.2/ není společníkem žalovaného č.1/. „ Za situace, kdy před prováděnou exekucí byli dva společníci se stejným obchodním podílem ve výši 50%, není důvod žalobci upírat určení jeho účasti jak pozitivně, tak i negativně, protože z vlastního výroku rozsudku soudu o určení společníka by nebylo jednoznačně patrné, zda je žalobce společníkem namísto 2. žalovaného nebo druhého původního společníka [Anonymizováno], jehož obchodní podíl byl taktéž 50%. Věcně obsahují oba výroky stejnou informaci a vzájemně se upřesňují. Nebylo by nic proti ničemu, pokud by pozitivní a negativní určení účasti bylo obsaženo v jednom petitu žaloby, resp. výroku rozsudku. Nelze přehlédnout, že i po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 8.6.2022 uspořádaly subjekty, které jsou zapsány ve veřejném rejstříku jako společníci společnosti další valnou hromadu. I proto má žalobce naléhavý zájem na tom, aby bylo určeno, že žalovaný č.2/ společníkem není. Tento postup nevylučuje ani rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 488/2012, na něž odkazuje soud prvního stupně.

17. Žalovaný č.1/ se včas odvolal proti bodu I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně a navrhoval změnu bodu I. výroku rozhodnutí ve smyslu zamítnutí žaloby. Žalovaný č.1/ soudu prvního stupně vytýká, že „nerespektoval právní názor Vrchního soudu v Praze, který definoval / vyložil § 206 odst. 1 ZOK/, jakým postupem došlo k zániku účasti povinného [Anonymizováno] ve společnosti.“ V této souvislosti žalovaný č.1/ poukazuje na znění bodu 30 odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 269/2020 ze dne 29.9.2021, kde se praví: „ Odvolací soud zastává právní názor, že zánik účasti společníka ve společnosti nastává právní mocí exekučního příkazu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 exekučního řádu. Dojde-li k / včasnému / podání návrhu na zastavení exekuce, podíl žalobce se stává uvolněným za současného zániku účasti společníka ve společnosti až právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu.“ 18. Za použití podrobné právní argumentace označil žalovaný č.1/ rozsudek soudu prvního stupně za nepředvídatelný za situace, že soud prvního stupně po zrušení předchozího rozhodnutí odvolacím soudem vyzval žalobce, aby ve smyslu § 206 odst. 2 ZOK tvrdil a prokázal, zda a kdy doručil žalovanému č.1/ projev společníka směřující k obnově jeho účasti. Žalovaný č.1/ tedy zcela legitimně dovozoval, že soud prvního stupně zastává právní názor, že účast žalobce v žalovaném č.1/ zanikla a že jediným důvodem pro který by bylo možno žalobě vyhovět, je případ, kdyby žalobce prokázal , že následně došlo postupem dle § 206 odst. 2 ZOK k obnově jeho účasti. Vzhledem k tomu, že žalobce k této výzvě soud sdělil, že žádný hmotněprávní úkon směřující k obnově jeho účasti neučinil, žalovaný č.1/ zcela legitimně očekával, že soud prvního stupně dle takového předvídatelného postupu následně rozhodne tak, že žalobu v bodě I. výroku zamítne. Žalovaný č.1/ se fakticky až v okamžiku vyhlášení rozsudku dozvěděl, že soud prvního stupně překvapivě zastává právní názor zcela opačný, a sice, že účast žalobce v žalovaném č.1/ nikdy nezanikla a že tedy ani nemohla být obnovena.

19. Dále, odvolací soud neměl / coby důkaz / k dispozici doručenku Zprávy o provedení exekuce ze dne 1.4.2019, vycházel proto z přesvědčení, že vyrozumění o provedení exekuce se doručuje povinnému. „ Toto své přesvědčení vtělil do bodu 39 zrušovacího usnesení, ze kterého je jasně zřetelné, že odvolací soud má za to, že ‚ exekutor sdělil svůj názor na charakter podílu nově považovaného za nepřevoditelný , až ve zprávě o provedení exekuce ze dne 1.4.2019 , ohledně níž však není zřejmé, kdy byla doručena povinnému / žalobci.‘ “ Dle žalovaného č.1/ v bodě 39 usnesení Vrchního soudu v Praze tkví celý problém a nesprávnost rozsudku soudu prvního stupně, kdy se v něm skrývají tři nesprávné hypotézy. Přitom dle žalovaného č.1/ jsou správné tyto teze: 1/ vyrozumění o provedení exekuce se nedoručuje povinnému, 2/ soudní exekutor nikdy neměnil žádný svůj názor, 3/ zákon s povědomím povinného o průběhu exekuce nespojuje žádné účinky.

20. Žalovaný č.1/ poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně provedl důkaz doručenkou Vyrozumění o provedení exekuce ze dne 1.4.2019 / dodáno osobně do podatelny jako příloha vyjádření ze dne 18.1.2022/, ze které dle žalovaného č.1/ jasně vyplývá, že toto vyrozumění soudního exekutora se doručuje Obchodnímu rejstříku Krajského soudu v Plzni. Žalovaný č.1/ v dané souvislosti zdůraznil, že „ doručením Vyrozumění o provedení exekuce ze dne 1.4.2019 Obchodnímu rejstříku byla exekuce na obchodní podíl provedena.“ 21. Ve svém odvolání žalovaný č.1/ s odkazem na dikci ustanovení § 46 odst. 6 Exekučního řádu popsal průběh exekuce v daném případě. Uvedl, že povinnému / žalobci / bylo dne 10.12.2018 doručeno Vyrozumění o zahájení exekuce a Výzva ke splnění vymáhané povinnosti / fakticky jde o unifikované vzory, vyžadované [právnická osoba], zdůraznil žalovaný č.1/ /. V této výzvě byl povinný poučen, že do 30 dnů je oprávněn podat návrh na zastavení exekuce nebo její části. V bodě 1/ poučení na str. 1 a dále v bodech 1/, 2/ a 3/ Informací na str. 4 a dále ve Schématu exekuce na str. 5, byl povinný vyrozuměn o tom, že do 30 dnů je oprávněn podat návrh na zastavení exekuce, jinak exekutor exekuci provede. Jelikož tuto písemnost dle § 46 odst. 6 Ex. řádu povinný převzal dne 10.12.2018 a do dne 10.01.2019 nereagoval /nepodal návrh na zastavení exekuce/, byl exekutor povinen exekuci provést dle § 46/6 ExŘ poslední věta. Následovaly jednotlivé exekuční příkazy, přičemž v jednotlivých exekučních příkazech byl povinný / žalobce / znovu poučen, že exekuce bude provedena zápisem doložky právní moci do Rejstříku zahájených exekucí a nabytím právní moci jednotlivého příkazu /viz např. výrok III. Exekučního příkazu postižením podílu/. Tedy žalobce, zastoupený advokátem, věděl, jaký je postup vedené exekuce, přesto se do provedení exekuce /Vyrozumění exekutora doručené Rejstříku exekucí a Obchodnímu rejstříku dne 01.04.2019/ exekuci nebránil / dle žalovaného č.1/ z toho důvodu, že stejné účinky sám sledoval v řízení o zánik své účasti ve společnosti a likvidaci [Anonymizováno]/ a návrh na zastavení exekuce nepodal. Takže jestliže došlo k postižení podílu žalobce, přičemž žalobce se ve lhůtě dle § 206 odst. 1 ZOK ve spojení s § 46/6 ExŘ nebránil, došlo k realizaci / provedení / exekuce na podíl. Dle žalovaného č.1/ platí premisa Vrchního soudu v Praze / bod 30, str. 6 ad A/, že „ zánik účasti společníka ve společnosti nastává právní mocí exekučního příkazu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 exekučního řádu.

22. Ve své odvolací argumentaci pokračoval žalovaný č.1/ tak, že pokud jde o návrh na zastavení exekuce, ten podal rovněž oprávněný [Anonymizováno], a to z toho důvodu, že exekuce byla od počátku vedena důvodně / povinný porušoval exekuční titul, avšak s ohledem na zahájení trestního stíhání [Anonymizováno] a s tím související existenci vazebních důvodů, pokud by povinný v trestné činnosti pokračoval, již dalšího vedení exekuce nebylo potřeba/. Z obsahu rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech považuje žalovaný č.1/ za zjevné, že exekuce byla zastavena na návrh oprávněného, nikoliv povinného. V dané souvislosti žalovaný č.1/ poukázal na skutečnost, že pokud žalobce napadl usnesení soudu ústavní stížností, tak Ústavní soud konstatoval, že nedošlo k porušení jakýchkoli právních předpisů, ani k porušení práva žalobce na spravedlivý proces a exekuce vyhověla i přísným požadavkům testu přiměřenosti.

23. Dále žalovaný č.1/ nesouhlasil se závěrem soudu, že obchodní podíl byl převáděn v době, kdy neměl status uvolněného podílu. Uvedl, že byť má za to, že k převodu došlo v souladu se zákonem i společenskou smlouvou, „ tak přesně tento případ řeší ustanovení § 206 odst. 2 ZOK, které dává takovému bývalému společníku možnost domáhat se obnovy jeho účasti ve společnosti, a to tím, že společnosti doručí projev vůle účast obnovit. Nestane-li se tak však do 4 měsíců ode dne právní moci takového rozhodnutí /zastavení exekuce/, toto právo zaniká. [Anonymizováno], tvrdí-li, že s ‚jeho‘ postiženým podílem nebylo naloženo platně, měl zákonnou možnost domáhat se obnovy své účasti ve společnosti, přičemž pokud tuto možnost nevyužil, neprojevil vůli být společníkem BSG / žalovaný č.1/ a zánik své účasti v [Anonymizováno] tím fakticky akceptoval, jen stěží se nyní může domáhat toho, že společníkem [Anonymizováno] je!“ 24. Dále, pokud soud hovoří o „Novém náhledu exekutora na charakter podílu“ /bod 8, str. 12, Rozsudku z 16.05.2022/, tak dle žalovaného č.1/ žádný „starý“ a „nový“ názor na charakter podílu neexistuje. Soudní exekutor se řídí exekučním řádem a do právní moci exekučního příkazu neprovádí žádnou úvahu nad charakterem podílu. Pokud by se do tohoto dne povinný řídil několika poučeními, která mu byla doručena a podal návrh na zastavení exekuce, soudní exekutor by nemohl doručit rejstříkovému soudu Vyrozumění o provedení exekuce a nedošlo by tak k účinkům dle § 206 odst. 1 ZOK.

25. Dále žalovaný č.1/ argumentoval na podporu svého přesvědčení, že žalobce o právní moci exekučního příkazu na podíl věděl ještě před tím, než podal návrh na zastavení exekuce.

26. Dále, žalovaný č.1/ je přesvědčen, že žalobce není aktivně legitimován k podání předmětného návrhu, neboť v době rozhodování soudu již není společníkem žalovaného č.1/, přičemž ani nemá právní zájem na požadovaném určení. Od ledna do června 2019 totiž aktivně požadoval ukončení své účasti ve společnosti a likvidaci společnosti, logicky tak nemůže mít právní zájem na určení, že ve stejném období o svoji účast nepřišel. Dále, žalovaný č.1/ považuje za fatální pochybení soudu, pokud došel k naprosto nepochopitelnému závěru, že „Z předestíraného chování žalobce nelze bez dalšího dovodit, že jeho pohnutky jsou nepoctivé, nekalé a v rozporu s právem a že není tak naplněna materiální podmínka opravdového zájmu být společníkem žalovaného č.1/. Povinnosti společníka jsou dány zákonem a společenskou smlouvou. Společník nesmí činit vůči společnosti takové úkony, které jsou způsobilé ji poškodit, a to jak ve vztahu ke společníkům, tak ke třetím osobám. To samozřejmě neznamená, že by společník nebyl oprávněn vůči společnosti postupovat v mezích a na základě zákona.“ /viz str. 11 napadeného rozsudku/.

27. V reakci na citovanou pasáž odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně žalovaný č.1/ uvedl, že „Korunu tomu pak soud I. stupně nasazuje tím, že i přes veškerá doložená porušení všech možných povinností jednatele a společníka, která si lze v praxi vůbec představit a která jasně vyplývají z pravomocných rozhodnutí civilních soudů, jakož i z trestních řízení, [Anonymizováno] dle názoru soudu prvního stupně i přesto postupoval vůči [Anonymizováno] ‚v mezích a na základě zákona.‘ “ 28. Dále žalovaný č.1/ vyjádřil přesvědčení o tom, že žalobce nemá a nemůže mít naléhavý právní zájem již proto, že přednost má žaloba na plnění a žalobce podal žalobu o zaplacení vypořádacího podílu. Je v zájmu korporace, aby se osoba v nepřátelském postavení vůči koncernu [Anonymizováno] / v tomto směru žalovaný č.1/ předestřel podrobnou argumentaci /, nevrátila do struktury společníků a neměla aktivní legitimaci a právní zájem na přezkumu interních poměrů společnosti.

29. S odkazem na dikci ustanovení § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., předestřel dále žalovaný č.1/ podrobnou argumentaci na podporu svého přesvědčení o dobré víře žalovaného č.2/, soudu prvního stupně rovněž vytýká, že nepochopitelně bagatelizuje stav zapsaný v obchodním rejstříku, z nějž žalovaný č.2/ v dobré víře vycházel.

30. Svou odvolací argumentaci žalovaný č.1/ shrnul v rubrice XII. svého odvolání, označené jako Rekapitulace zásadních argumentů žalovaného, takto : „1. Absolutně platí názor Vrchního soudu v Praze, že ‚zánik účasti společníka ve společnosti nastává právní mocí exekučního příkazu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 exekučního řádu.‘ 2. Lhůtu dle § 46/6 ExŘ nelze svévolně prodlužovat, neboť to zákon neumožňuje. Jelikož povinný v této lhůtě návrh na zastavení exekuce nepodal, došlo k tzv. PROVEDENÍ EXEKUCE. Kdyby podal, dle § 47/2 ExŘ by k účinkům ex. příkazu na podíl nedošlo.

3. Vyrozumění o provedení exekuce ze dne 01.04.2019 zasílá soudní exekutor dle § 47/2 d) ExŘ Rejstříku zahájených exekucí a dále Obchodnímu rejstříku (provedení exekuce postižením podílu se realizuje zápisem tzv. ‚uvolněného‘ podílu/. Povinnému se toto Vyrozumění nedoručuje.

4. Z ustanovení § 46/6 ExŘ /ve spojení s § 47/2 ExŘ/ vyplývá, že došlo k provedení exekuce na podíl, což má účinky předpokládané v § 57 ExŘ /nelze již měnit účinky exekuce/. Tyto účinky byly přezkoumávány exekučním soudem i Ústavním soudem /testem přiměřenosti/ a byly shledány jako účinky nastalé v souladu s právem.

5. Z ustanovení § 206 odst. 2 ZOK plyne, že pokud exekuce na podíl byla tzv. provedena, avšak povinný má za to, že zanikly účinky exekučního příkazu postižením podílu /ukončením exekuce/, pak jediným instrumentem povinného byl projev vůle bývalého společníka účast obnovit. Soud I. stupně zcela správně tuto okolnost zkoumal, avšak vyvodil naprosto chybné právní závěry.

6. Soud I. stupně postavil rozsudek na tom, že ‚návrh na zastavení exekuce byl žalobcem podán ve lhůtě, k níž se váže právní úprava stanovená v ustanovení § 206 odst. 1 ZOK, a návrhu bylo vyhověno.‘ /viz str. 12 rozsudku/. Skutečnost je úplně opačná: návrh povinného na zastavení exekuce byl podán po lhůtě /tedy pozdě/ a návrhu povinného na zastavení exekuce nebylo vyhověno ani v jednom argumentu.

7. Soud I. stupně dále postavil rozsudek na tom, že ‚z chování žalobce nelze bez dalšího dovodit, že jeho pohnutky jsou nepoctivé, nekalé a v rozporu s právem‘ /viz str. 11 rozsudku/. Skutečnost je úplně opačná: doložili jsme 4 trestní stíhání, kde se [Anonymizováno] nebrání obhajobou že ‚se skutek nestal‘, ale tvrzením, že tím ‚zachraňoval‘ společnost [Anonymizováno]. Existence těchto skutkových tvrzení uvedených v obvinění jsou tedy nesporná! Vedle toho jsme doložili /civilní/ pravomocný Rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 10Co 299/2020 z 4.3.2021 o tom, že z obchodního majetku koncernu [Anonymizováno] odcizil částku 12,5 milionu Kč a kde soud na 21 stranách dovozuje, jaké nezávažnější civilní delikty proti zájmům koncernu [Anonymizováno] spáchal /porušení § 51 až 55 ZOK/.

8. Žalovaný [Anonymizováno] dle našeho názoru řádně nabyl uvolněný podíl zapsaný ve Veřejném rejstříku. Pokud by někdo dovozoval nesprávný zápis v OR, pak jsou zde splněny podmínky nabytí od neoprávněného dle § 1109 ObčZ, když ‚nabyvatel vynaložil všechny rozumně dostupné prostředky k ověření, že podíl lze nabýt‘ /judikát Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 24/2022/.

9. Přestože žalobce [Anonymizováno] 5 měsíců ignoroval exekuční řízení, přestože se totožných účinků /zánik účasti ve společnosti [Anonymizováno]/ aktivně domáhal ve stejné době /duben 2019/, přestože návrh na zastavení exekuce podal až když se dozvěděl o účincích pravomocného exekučního příkazu postižením podílu a přestože projev vůle dle § 206/2 ZOK k obnovení účasti nikdy společnosti nedoručil, přesto jsou jeho práva zachována v řízení o žalobě na plnění /o výplatu vypořádacího podílu/. Není zde tedy dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.“ 31. Žalovaný č.2/ ve svém odvolání, směřujícím proti bodu I. a III. výroku rozsudku, a navrhoval změnu bodu I. výroku ve smyslu zamítnutí návrhu. Úvodem uvedl, že soud prvního stupně se snažil při svém rozhodování držet právního názoru Vrchního soudu v Praze, vyjádřeného v jeho usnesení č.j. 6 Cmo 269/2020-380 ze dne 29.9.2021, a v důsledku tohoto postupu pak rozhodl přesně opačně, než ve svém prvním rozsudku č.j. 41 Cm 79/2019-278 ze dne 27.7.2020.

32. Ve svém odvolání žalovaný č.2/ dále zdůraznil, že soud prvního stupně i soud odvolací se shodují v právním názoru, že pokud bývalý společník žalovaného č.1/ [Anonymizováno] prohlášením ze dne 1.4.2019 exekutorovi sdělil, že nesouhlasí s převodem podílu žalobce v žalovaném č.1/, pak s ohledem na znění tehdy platné Společenské smlouvy ze dne 26.2.2015, bylo možno se žalobcovým podílem nakládat pro účely exekuce jako s podílem nepřevoditelným, , takže exekutor s ohledem na nesplnění podmínek dle § 320ab odst. 5 o.s.ř. nemusel a neměl nařizovat dražbu.

33. Dále žalovaný č.2/ poukázal na názor soudu v otázce, zda v době převodu byl žalobcův podíl uvolněným, a zda tedy byl převod po právu, kdy soud uzavřel, že nikoli, a to s odkazem na náhled exekutora v daném směru. Soud své závěry odvíjel od toho, kdy se žalobce dozvěděl o náhledu exekutora na nepřevoditelnost žalobcova podílu v žalovaném č.1/, což se dozvěděl až z vyrozumění exekutora ze dne 1.4.2019, přičemž až do dne 8.4.2019 o tomto názoru vlastně nevěděl / což však nebylo nijak prokázáno, podotkl žalovaný č.2 /. Dle soudu podal-li žalobce dne 8.4.2019 návrh na zastavení exekuce, nemohla doběhnout lhůta k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti a ve smyslu § 206, odst. 1 zákona o obchodních korporacích ve spojení s § 46, odst. 6/ exekučního řádu nemohla zaniknout účast žalobce v žalovaném č.1/ a jeho podíl se ve smyslu § 212, odst. 1 zákona o obchodních korporacích nestal uvolněným, v důsledku čehož nemohl žalovaný č.1/ smlouvou ze dne 25.6.2019 tento podíl převést žalovanému č.2/.

34. Z odvolání dále vyplývá, že s předestřeným názorem soudu prvního stupně žalovaný č.1/ nesouhlasil s tím, že „ Věc je třeba posuzovat podle platných procesních předpisů a v procesní oblasti nelze vytvářet náhradní či analogické konstrukce, povinnosti, ani lhůty. Soudní exekutor [Anonymizováno] postupoval důsledně podle platného znění § 46 exekučního řádu. Podle něho doručuje povinnému jen jednu, jedinou výzvu ke splnění vymáhané povinnosti, a to současně s vyrozuměním o zahájení exekuce. Takovou výzvu soudní exekutor vypracoval dne 6.12.2018, dne 10.12.2018 ji žalobci doručil a tomu tak lhůta k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti uplynula dne 10.1.2019. Stalo se tak bez ohledu na to, jakou povědomost žalobce měl či mohl mít o charakteru svého podílu v žalovaném č.1/, protože vymáhanou povinnost jednoduše měl splnit za každých okolností; to je jediný smysl exekučního řízení a exekučního řádu. Žalobce však na tento zákonný postup exekutora nijak nereagoval, vymáhanou povinnost nesplnil, a dokonce ani /v této zákonem stanovené lhůtě/ nepodal návrh na zastavení exekuce. To učinil až 8.4.2019, a jistě v tom naprosto žádnou roli nehrály žalobcovy úvahy o charakteru jeho podílu. Žalobce se konečně tehdy, a ještě dlouhou dobu poté, vlastně až do podání žaloby dne 29.7.2019, o charakteru svého podílu ani nezmínil, a tento argument využil až jako odůvodnění svého žalobního návrhu. Povinností exekutora ze zákona není obesílat povinného sděleními o exekutorově názoru na charakter postihovaného podílu a samozřejmě mu výslovně ani nesmí z podobných důvodů prodlužovat lhůty k procesním úkonům nad rámec zákona. Taková exekuce by nutně musela být shledána nezákonnou.“ V dané souvislosti žalovaný č2/ poukázal na skutečnost, že soudy, včetně Ústavního soudu, dospěly k závěru o zákonnosti dané exekuce.

35. Svou argumentaci v daném směru žalovaný č.2/ shrnul takto: „Žalobcova účast v žalovaném č.1/zanikla ke dni 28.3.2019, kdy mu byl doručen exekuční příkaz na postižení podílu a stal se ihned pravomocným /když lhůta k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti uplynula již před tím dne 10.1.2019/, jeho podíl se tím stal uvolněným a po právu byl smlouvou ze dne 25.6.2019 převeden na žalovaného č.2/.“ 36. V dané souvislosti žalovaný č.2/ poukázal rovněž na závěry, jež vysvítají ze zrušujícího usnesení Vrchního soudu v Praze, a sice, že „Podle odvolacího soudu, byl-li v rozhodné době /v červnu 2019/ nepřevoditelný podíl společníka postižen exekučním příkazem, účast žalobce ve společnosti mohla zaniknout právní mocí tohoto exekučního příkazu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě podle § 46 odst. 6 exekučního řádu ke splnění vymáhané povinnosti a byl-li podán návrh na zastavení exekuce /§ 55 exekučního řádu/, potom by účast žalobce ve společnosti zanikla až právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu.“ 37. Žalovaný č.2/ zdůrazňuje, že oba tyto dny již nastaly, a jedna z hypotéz se bezpochyby naplnila.

38. Dále žalovaný č.2/ ve svém odvolání zdůraznil, že „ soud prvního stupně se velmi mýlí, když na straně 12 napadeného rozsudku uvádí, že ‚Na základě doplněného dokazování je proto nutné uzavřít, že návrh na zastavení exekuce byl žalobcem podán ve lhůtě, k níž se váže právní úprava stanovená v ustanovení § 206 odst. 1 ZOK, a návrhu bylo vyhověno.‘ “ Z odvolání žalovaného č.2/ je dále zřejmé, že odvolatel má v daném směru za to, že „Toto konstatování není pravdivé. Žalobce skutečně podal návrh na zastavení exekuce, ale ta byla zastavena nikoli k jeho návrhu, nýbrž k rovněž podanému návrhu oprávněného [Anonymizováno]. To Okresní soud v Klatovech i odvolací Krajský soud v Plzni jasně vyjádřily rozhodnutím o tom, že právě oprávněnému přiznaly plnou náhradu nákladů exekučního řízení a Ústavní soud tyto závěry zcela podpořil.“ 39. Ve vztahu k zániku žalobcovy účasti v žalovaném č.1/ doplnil žalovaný č.2/ svou argumentaci konstatováním, že k pravomocnému zastavení exekuce došlo dne 7.4.2021, tedy za účinnosti zákona č. 90/2012 Sb. , přičemž podle ustanovení § 206, odst. 2 a 5 tohoto zákona by se žalobcova účast v žalovaném č.1/ mohla obnovit jedině v případě, kdyby žalobce ve lhůtě 4 měsíců od pravomocného skončení exekuce doručil žalovanému č.1/ písemný /ověřeně podepsaný/ projev své vůle k obnově jeho účasti, a ačkoli soud prvního stupně žalobce k doložení důkazu o uskutečnění takového projevu výslovně vyzval, žalobce tento krok ani netvrdil, ani neprokázal.

40. Ve svém odvolání dále označil žalovaný č.2/ za podstatné to, že oprávněnost převodu žalobcova podílu na žalovaného č.2/ nelze směšovat s otázkou zániku žalobcovy účasti v žalovaném č.1/.

41. K otázce dobré víry při nabytí obchodního podílu žalovaný č.2/ akcentoval okolnost, že z důvodu bezpečnosti a opatrnosti přistoupil ke koupi uvolněného podílu až poté, co měl k dispozici příslušná rozhodnutí v exekučním řízení, a dále výpis z obchodního rejstříku, obsahující zápis, že bývalý obchodní podíl žalobce v žalovaném č.1/ se stal uvolněným. Navíc disponoval i potvrzenou informací, že se žalobce v soudním řízení, vedeném před Krajským soudem v Plzni, sám snaží o zrušení své účasti v žalovaném č.1/. Pokud jde o žalobu v této věci, ta v době uzavření smlouvy ještě nebyla podána.

42. Pokud jde o údaje, zapsané v obchodním rejstříku, k tomu žalovaný č.2/ uvedl, že mu „ může být může být lhostejné na jakých principech pracuje obchodní rejstřík a jaké má rejstříkový soud zjišťovací schopnosti či kapacity. Obchodní rejstřík je nepochybně ‚veřejným seznamem‘ a subjekt do něj nahlížející není povinen / v drtivé většině případů ani schopen/ zkoumat, které zápisy jsou konstitutivní, které deklaratorní, zda jsou správné, nebo jak se do rejstříku dostaly.“ 43. Závěrem si odvolatel položil otázku ve vztahu k možné vykonatelnosti rozsudku a současně vyjádřil přesvědčení o tom, že ani při závěru o neplatnosti předmětného převodu obchodního podílu by se žalobcova účast v žalovaném č.1/ neobnovila, neboť zákonné podmínky podle § 206, odst. 2 a 5 žalobce nesplnil, a tak podíl by se mohl nanejvýš stát znovu uvolněným.

44. K otázce naléhavého právního zájmu žalobce na určení žalovaný č.1/ zaujal stanovisko, že naléhavý právní zájem může mít žalobce pouze na určení, zda je či není společníkem žalovaného č.1/.

45. Ve svém vyjádření k odvolání žalovaných žalobce zdůraznil, že bylo prokázáno, že návrh na zastavení exekuce byl podán 8.4.2019 a současně bylo prokázáno, že o návrhu na zastavení exekuce bylo rozhodnuto tak, že exekuce byla zastavena. Dále žalobce odkázal na dikci ustanovení § 206 zákona č. 90/2012 Sb. / ZOK/, rovněž vyjádřil přesvědčení o tom, že měl mít právo na informaci o tom, že jeho obchodní podíl je hodnocen jako nepřevoditelný a jak s ním bude dále nakládáno.

46. Pokud jde o otázku obnovení účasti, tak jestliže účast žalobce nezanikla, nebyl důvod činit úkon k obnovení účasti ve společnosti.

47. Pokud jde o předmětný převod, tak ten byl uskutečněn na základě souhlasu valné hromady s nabytím obchodního podílu žalovaným č.2/. Žalobce trvá na tom, že obchodní podíl nikdy nebyl uvolněný, převod byl neplatný, a proto je žalobce stále společníkem.

48. Pokud je argumentováno dobrou vírou, tak dle konstantní judikatury nemůže jít o dobrou víru v případě absolutně neplatného právního úkonu pro nezákonnost převodu. Žalobce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2020 sp. zn. 22 Cdo 1980/2020, kde se praví: „ Nabytí práva podle § 984 o.z. je vyloučeno v případě absolutně neplatného nabývacího právního jednání. Zákonem požadovaná dobrá víra nabyvatele pokrývá pouze nedostatek vlastnického práva převodce, nikoli jiné vady právního jednání, způsobující jeho neplatnost. Materiální publicita nepůsobí, jestliže se nesoulad mezi evidovaným a skutečným stavem netýká údajů o právech, nýbrž údajů vypovídajících o technickém stavu, ekonomické hodnotě či veřejnoprávních omezeních, která se k věci vážou.“ 49. Dle žalobce dobrou víru v daném případě popírá dodatek ke smlouvě o převodu obchodního podílu, jenž jasně předvídá spory ohledně vlastnictví obchodního podílu. V době převodu obchodního podílu bylo zřejmé, že se žalobce několika podáními domáhá zastavení exekuce.

50. Dále, pokud jde o namítanou nevykonatelnost rozsudku, tak žalovaní nesdělili, že krátce před vyhlášením rozsudku před soudem prvního stupně došlo k zápisu základního kapitálu ze 4 300 Kč na 7 000 000 Kč. „ Nabízí se otázka, zda žalovaný č.2/ nezvyšoval základní kapitál účelově tak, aby mohl vyvolat nevykonatelnost soudních rozhodnutí v této věci.“ 51. K další argumentaci, jež ze strany žalovaných v jejich odvolání zazněla, žalobce zejména uvedl, že měl právo na informaci o postupu exekutora ve vztahu k jeho podílu, dále, jestliže byla exekuce zastavena a nelze ji dokončit, tak je nelogické, aby v tomto okamžiku zanikala účast. Dále, obchodní podíl se nikdy nestal uvolněným. Dále, žalobce tvrdí, že je společníkem, ale ve veřejném rejstříku jako společník zapsaný není. „ Z tohoto důvodu má naléhavý právní zájem na určení toho, že je společníkem, aby mohlo dojít k zápisu do veřejného rejstříku a on mohl vykonávat práva společníka.“ 52. Žalobce navrhuje, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku s údajem vkladu do základního kapitálu v rozsahu 3 500 000 Kč, a aby v bodě II. rozsudek soudu prvého stupně změnil ve smyslu vyhovění návrhu s údajem sumy vkladu jak výše.

53. V průběhu odvolacího řízení zaslal žalovaný č.1/ odvolacímu soudu své vyjádření, datované dnem 17.5.2023, jež shrnulo právní stanoviska [právnická osoba], obsažená v písemnosti, datované dnem 29.9.2022, v níž se rovněž praví, že „Ministerstvo spravedlnosti není oprávněno poskytovat právní rady a rovněž není oprávněno podávat závazný výklad k jakémukoli právnímu předpisu. Takovým oprávněním disponuje pouze nezávislý soud, který může ve věci rozhodnout.“ 54. Z rekapitulace obsahu sdělení [právnická osoba] žalovaným č.1/ vyplývá mimo jiné závěr, že „ v exekuci obecně platí pravidlo stanovené v § 35 odst. 5 ExŘ, že v exekučním řízení nelze prominout zmeškání lhůty. Lhůtu dle § 46 odst. 6 Exř tedy nelze prodloužit.“ Dále: „ Účast společníka ve společnosti zaniká / není-li podíl převoditelný / právní mocí exekučního příkazu k postižení podílu po uplynutí lhůty ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti / dle § 46 odst. 6 exekučního řádu/. Pokud nebyl podán návrh na zastavení exekuce ve lhůtě dle § 46 odst. 6 exekučního řádu, zaniká účast povinného ve společnosti a podíl se tím stává uvolněným.“ [právnická osoba]: „ Obnovení účasti společníka je možné pouze do doby, než společnost naloží s uvolněným podílem. Naloží-li společnost s uvolněným podílem postupem dle § 212 a násl. ZOK, k obnovení účasti společníka / přes zánik účinků exekučního příkazu / dojít nemůže, neboť podíl byl prodán / § 213 ZOK /.“ A rovněž: „ Aby se účast společníka / zaniklá v důsledku exekuce postihující jeho podíl / obnovila, musí k zániku účinků exekučního příkazu, jímž byl podíl postižen, dojít předtím, než společnost naloží s uvolněným podílem postupem dle § 212 a 213 ZOK / prodej/.“ 55. Ve svém vyjádření žalovaný č.1/ rovněž citoval pasáže z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 520/2017, 26 Cdo 2053/2014, 20 Cdo 1943/2016, 28 Cdo 3767/2019.

56. Na vyjádření žalovaného č.1/ reagoval žalobce svým podáním, datovaným dnem 22.5.2023, v němž uvedl, že je zamlčováno, že obchodní podíl byl omezeně převoditelný dle společenské smlouvy, exekutor na základě nesouhlasu zástupce společníka dovodil, že je nepřevoditelný, a tento podíl byl jako převoditelný převáděn společností na třetí osobu, žalovaného č.2/, před skončením dané exekuce, s tím, že na valné hromadě byl udělen souhlas s převodem. Tento fakt vyvrací, že by byl podíl nepřevoditelný v průběhu exekuce. Pokud jde odkaz na judikaturu, ten je nepřípadný, v těch věcech exekutor realizoval dražbu.

57. Dále žalobce předestřel otázky, jež by měly být položeny k odpovědím Ministerstva spravedlnosti. Mimo jiné, zda měla v projednávané věci společnost exekutorovi sdělit, že valná hromada společnosti udělila souhlas s převodem údajně nepřevoditelného podílu na třetí osobu.

58. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o.s.ř., a po provedeném jednání / §214 odst. 1 o.s.ř./, v jehož průběhu účastníkům řízení sdělil svůj předběžný právní názor na otázku právního zájmu žalobce na určení ve vztahu k bodu I. výroku v tom směru, že tento právní zájem je dán, a rovněž připustil změnu žaloby, týkající se údaje výše splaceného vkladu, dospěl k závěru , že odvolání žalovaných ve vztahu k bodu I. výroku je důvodné, odvolání žalobce vůči bodu II. výroku důvodné není.

59. V otázce právního zájmu žalobce lze uvést, že význam určení společníka nelze zúžit na podklad / v podstatě předběžnou otázku / pro účely vyplacení vypořádacího podílu. Přiznání sumy vypořádacího podílu nepochybně nebude postačovat pro zápis společníka do obchodního rejstříku.

60. Podle ustanovení § 206 zákona č. 90/2012 Sb. ve znění platném a účinném v rozhodném období, účast společníka ve společnosti zaniká zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek jeho majetku nebo zrušením konkursu proto, že je jeho majetek zcela nedostačující. Účast společníka ve společnosti zaniká také pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu nebo právní mocí exekučního příkazu k postižení obchodního podílu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle jiného právního předpisu a byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu, není-li obchodní podíl převoditelný / odst. 1 /.

61. Podle ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu Exekutor zašle povinnému společně s vyrozuměním výzvu ke splnění vymáhané povinnosti, v níž vyčíslí vymáhaný nárok a zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného. Zároveň povinného poučí, že splní-li ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy vymáhaný nárok a uhradí zálohu, vydá exekutor neprodleně příkaz k úhradě nákladů exekuce. Právní mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce bude exekuce provedena. Splněním vymáhaného nároku a uhrazením zálohy zaniká zákaz podle § 44a odst. 1 a podle § 47 odst.

6. Jinak exekutor provede exekuci.

62. V daném případě účast žalobce ve společnosti zanikla v souvislosti se správným postupem exekutora v exekuci ve smyslu ustanovení § 46 exekučního řádu v kontextu obsahu znění společenské smlouvy a skutečnosti, že společník žalovaného č.1/, [Anonymizováno], prohlásil, že nesouhlasí s převodem podílu žalobce. V podrobnostech k průběhu exekuce odkazuje odvolací soud na zjištění, učiněná soudem prvního stupně v původním řízení, jež, pokud jde o předmětnou věc, reflektovalo již usnesení odvolacího soudu č.j. 6 Cmo 269/2020-380 ze dne 29. září 2021 v odstavci 4 až 8 odůvodnění a jež nyní soud prvního stupně shrnul v pasáži odůvodnění, vymezující zjištěný a prokázaný skutkový stav Je zřejmé, že výzva ke splnění vymáhané povinnosti ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy byla žalobci doručena dne 10.12.2018, a dále, že předmětný exekuční příkaz č.j. EX 3523/18-053 ze dne ze dne 20.3.2019 nabyl právní moci dne 28.3.2019. Zánik žalobce v žalovaném č.1/ nastal právní moci exekučního příkazu k postižení podílu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 exekučního řádu.

63. Jinak k pokynu odvolacího soudu, vyplývajícího z jeho předchozího rozhodnutí v dané věci, se soud v novém řízení důkazně zaměřil na otázku doručení Vyrozumění exekutora ze dne 1.4.2019 žalobci a v tomto směru z odstavce 5 odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá závěr, že na základě doplněného dokazování má soud za prokázáno obsahem spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 27 EXE 827/2018, že vyrozumění exekutora ze dne 1.4.2019 nebylo žalobci nikdy doručeno či mu dáno na vědomí.

64. Tedy, žalobce v souvislostí s exekucí o obchodní podíl v žalovaném č.1/ přišel. Na tomto závěru ničeho nemění okolnost, že žalobce podal návrh na zastavení exekuce. Lhůta totiž dle ustanovení § 206 odst. 1 zákona č.90/2012 Sb. ve vazbě na § 46 odst. 6 exekučního řádu uplynula již před podáním toho návrhu.

65. V této souvislosti je třeba říci, že lhůty v exekučním řízení jsou jasně stanoveny v ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu, tyto lhůty nelze pominout, není dán zákonný prostor pro závěr, že by bylo možno běh stanovených lhůt odvíjet od jiného okamžiku, než je dán v popsaném zákonném ustanovení, tedy se nemůže odvíjet například od okamžiku, jenž je formulován jako „ povědomost žalobce o novém náhledu exekutora na převoditelnost jeho / žalobcova / obchodního podílu v žalovaném č.1/. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že návrh na zastavení exekuce byl žalobcem podán ve lhůtě, dané ustanovením § 206 odst. 1 zákona č.90/2012 Sb., neztotožňuje se se závěrem o tom, že účast žalobce v žalovaném č.1/ nezanikla, odkazujícím na dopady podání návrhu na zastavení exekuce ve lhůtě určené ke splnění vymáhané povinnosti. Nikoliv, návrh na zastavení exekuce byl podán po uplynutí zákonných lhůt a na okolnost, že žalobcova účast v žalovaném č.1/ již dříve zanikla, neměl podaný návrh na zastavení exekuce žádný dopad. Pokud se v odstavci 39 odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího č.j. 6 Cmo 269/2020-380 ze dne 29. září 2021, vydaného v předmětné věci, praví, že „ svůj nový názor na charakter podílu nově považovaného za nepřevoditelný, exekutor sdělil povinnému / žalobci / až ve zprávě o provedení exekuce ze dne 1.4.2019, ohledně níž však není zřejmé, kdy byla doručena povinnému / žalobci /, případně jeho zástupci v exekučním řízení.“, a následně jsou odvolacím soudem v odstavci 40 až 43 odůvodnění činěny vývody a závěry ve vztahu k možnému dopadu této skutečnosti „ povědomosti žalobce o novém náhledu exekutora na převoditelnost obchodního podílu“ na lhůty v exekučním řízení a na účast žalobce v žalovaném č.1/, s těmi se odvolací soud, rozhodující v senátu 19 Cmo ve věci, vedené nyní pod sp. zn. 19 Cmo 53/2022 neztotožňuje.

66. Dále, pokud nastolíme otázku obnovení účasti společníka, tak tato je možná jen do doby, než společnost naloží s uvolněným podílem postupem dle § 212 a následujících zákona č. 90/2012 Sb. /ZOK/ Je zřejmé, že účast žalobce v žalovaném č.1/ se neobnovila, i v odvolacím řízení žalobce tvrdí, že žádné kroky k obnovení své účasti nečinil. Žalobce tedy společníkem žalovaného č.1/ není, žalobu na určení v tomto směru je třeba zamítnout.

67. Pro úplnost odkazuje odvolací soud na závěr, v daném směru vysvítající z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5455/2014 ze dne 30.9.2015, kde se praví: „ obnovení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným je možné pouze do doby, než společnost naloží s uvolněným podílem postupem podle § 212 a násl. ZOK. Naloží-li s uvolněným podílem postupem podle § 212 a násl. ZOK, k obnovení účasti společníka / přes zánik účinků exekučního příkazu / dojít nemůže. Neboť podíl, která představoval účast společníka ve společnosti / resp. práva a povinnosti z účasti plynoucí/ byl prodán / 213 ZOK/, přešel na zbývající společníky či zanikl v důsledku snížení základního kapitálu / 215 ZOK/.“ 68. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce není společníkem žalovaného č.1/, nemá naléhavý právní zájem na určení, že žalovaný č.2/ není společníkem žalovaného č.1/. Rovněž zde je žalobu třeba zamítnout.

69. Pro úplnost odvolací soud v dané souvislosti uvádí, že jestliže účast žalobce v žalovaném č.1/ zanikla v exekuci a neobnovila se, a současně v důsledku toho není dán právní zájem žalobce na požadovaném určení ve vztahu k účasti žalovaného č.2/ v žalovaném č.1/, není zde ani vzdáleně dán procesní prostor k posuzování převodu obchodního podílu v žalovaném č.1/ na žalovaného č.2/. Související odvolací argumentací účastníků řízení odvolací soud tedy nehodnotil.

70. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě I. výroku podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil, v bodě II výroku podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.

71. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a účelně vynaložené náklady přiznal procesně úspěšným žalovaným.

72. Pokud jde o náklady řízení, představované náklady právního zastoupení, vzniklé žalovanému č.1/, za původní řízení před soudem prvního stupně se jednalo o náklady právního zastoupení v rozsahu 8 odměn advokáta po 3 100 Kč za 8 úkonů právní služby / převzetí a příprava zastoupení, 4x písemné vyjádření ve věci, 3x účast při jednání, 8x režijní paušál po 300 Kč,/ celkem 27 200 Kč. Za odvolací řízení, vedené pod sp. zn. se jednalo o 5 odměn advokáta po 3 100 Kč za 5 úkonů právní služby / 4x písemné vyjádření ve věci, 1x účast při jednání /+ 5 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 18 784 Kč. Za další řízení před soudem prvního stupně se jednalo o 5 odměn po 3 100 Kč za 5 úkonů právní služby / 3x účast při jednání, 2x písemné vyjádření ve věci /, 5x režijní paušál po 300 Kč, celkem 17 000 Kč. Pokud jde o další odvolací řízení, zde šlo o 3 odměny po 3 100 Kč za 3 úkony právní služby /odvolání, písemné vyjádření ve věci, účast při jednání/ + 3x režijní paušál po 300 Kč, dále cestovné, cesta automobilem k jednání a zpět ve výši 1 534 Kč a dále náhrada za promeškaný čas celkem 600 Kč. Celkem 12 334 Kč. Náklady žalovaného č.1/ za řízení před soudy obou stupňů, jež mu byly odvolacím soudem přiznány, činí celkem 77 318 Kč, kdy jde o náklady právního zastoupení ve výši 75 318 Kč a zaplacený soudní poplatek v částce 2 000 Kč z podaného odvolání.

73. Pokud jde o náklady řízení, představované náklady právního zastoupení, vzniklé žalovanému č. 2/, za původní řízení se tak jednalo o 7 odměn po 3 100 Kč za 7 úkonů právní služby / převzetí a příprava, 3x účast při jednání, 3x písemné podání ve věci + 7 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas celkem 600 Kč, cestovné služebním vozem k jednáním a zpět celkem 2 022,80 Kč. Náklady celkem 31 466 Kč. Za první odvolací řízení šlo o 2x odměnu po 3 100 Kč za 2 úkony právní služby, 2x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas 700 Kč, cestovné, jízda služebním vozem k jednání a zpět, celkem 1 697,60 Kč, celkem 11 129 Kč. Za další řízení před soudem prvního stupně šlo o 5 odměn po 3 100 Kč za úkony právní služby / 3x účast při jednání, 2x písemné podání ve věci samé /+ 5 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas celkem 600 Kč, cestovné, cesta služebním vozem k jednáním a zpět, celkem 1 788 Kč. Náklady řízení včetně 21 % DPH 23 459 Kč celkem. Pokud jde o další odvolací řízení, zde šlo o 2 odměny po 3 100 Kč za úkony právní služby / odvolání, účast při jednání / + 2x režijní paušál po 300 Kč, dále náhrada za promeškaný čas ve výši 700 Kč, celkem včetně 21% DPH 9 075 Kč. Náklady žalovaného č. 2/ za řízení před soudy obou stupňů, jež mu byly odvolacím soudem přiznány, činí 77 129 Kč, kdy jde o náklady právního zastoupení ve výši 75 129 Kč a zaplacený soudní poplatek v částce 2 000 Kč z podaného odvolání.

Poučení