19 Co 1021/2015-592

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro 55 609 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 5. 2021, č. j. 21 C 68/2013-520, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, se ve výroku I. pro částku 24 493,40 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 135 Kč od 18. 8. 2013 do zaplacení, z částky 25 744 Kč od 3. 12. 2012 do zaplacení, z částky 13 784 Kč od 11. 12. 2012 do zaplacení a z částky 1 946 Kč od 20. 4. 2013 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, se ve zbývající části výroku I. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 115,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalovaném postupně (dvěma samostatnými žalobami, které byly okresním soudem spojeny do společného řízení a následným rozšiřováním žalob) domáhala zaplacení celkem 69 499 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako advokátka zastupovala žalovaného jako klienta v několika právních věcech (nároky žalobce na náhradu škody vyplývající z pracovního úrazu – bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění, náhrada nákladů léčení, náhrada za ztrátu na výdělku, navýšení bolestného i náhrady za ztížení společenského uplatnění, dále ve věci skončení pracovního poměru žalovaného a s tím spojený nárok na odstupné), když mezi advokátkou a klientem nebyla uzavřena dohoda o smluvní odměně a žalovaná částka tedy představuje nárok žalobkyně na mimosmluvní odměnu vyčíslenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Konkrétně jde o převzetí právního zastoupení a příprava zastoupení jako jeden úkon a zaslání dopisu pojistiteli zaměstnavatele klienta, mající povahu výzvy k plnění ze dne 13. 10. 2009 a obsahující výzvu k úhradě bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, mimořádného navýšení obou těchto nároků a dále úhrady nákladů spojených s léčením. Dále požaduje odměnu za další dopis z 20. 4. 2010, ve kterém požaduje další bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění a další náhradu nákladů léčení, kdy v této souvislosti požaduje náhradu za úkon spočívající v dalším převzetí právního zastoupení a úkon spočívající v této výzvě k plnění. Dále požaduje v souvislosti s dalším dopisem ze dne 28. 6. 2012, kterým vůči stejnému pojistiteli uplatnila jménem klienta další náklady léčení, pouze jediný úkon, a to za převzetí právního zastoupení ohledně tohoto dalšího nároku, odměnu za sepsání tohoto dopisu nepožaduje. Dále v souvislosti s plánovanou žalobou na úhradu mimořádného zvýšení (pětinásobku) již vyplacené náhrady za ztížení společenského uplatnění se žalobkyně spolu s žalovaným účastnila konzultace se soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 18. 8. 2010 a za toto jednání požaduje náhradu za jeden úkon právní služby a dále s tím spojené cestovné ze sídla advokátní kanceláře žalobkyně do místa jednání a zpět. Poslední dílčí nárok vyplývá ze zastupování žalovaného žalobkyní v jednání s jeho zaměstnavatelem v souvislosti se skončením pracovního poměru žalovaného u zaměstnavatele, jehož výsledkem bylo zrušení předtím uzavřené dohody o skončení pracovního poměru a nahrazení novou dohodu s nárokem žalovaného na odstupné, za toto požaduje tři úkony a to převzetí právního zastoupení, dále za dvě jednání s protistranou a poslední úkon za sepsání konceptu dohody o skončení pracovního poměru. Žalovaný nárok uplatněný žalobkyní neuznal, tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o smluvní odměně, a to taková, že žalobkyni bude příslušet přiznaná náhrada nákladů řízení v soudním sporu od protistrany s tím, že žalovaný nebude žalobkyni nad výše uvedené hradit žádnou částku. K tomu také došlo, když v řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 20 C 573/2010 žalobkyně zastupovala žalovaného ve sporu proti pojistiteli jeho zaměstnavatele ohledně nároku na mimořádné navýšení (pětinásobek) již vyplacené náhrady za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s pracovním úrazem žalovaného. Žalovaný byl v tomto sporu částečně úspěšný a žalobkyně obdržela přisouzenou náhradu nákladů řízení převyšující 220 000 Kč. Žalobkyně proto nad tuto částku nic nepřísluší. Soudy v této věci poprvé rozhodly rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 1. 2015, č. j. 21 C 68/2013-315 ve znění následného opravného usnesení, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2015, č. j. 19 Co 2001/2015-385. Soudy po provedeném dokazování uzavřely, že žalobkyně prokázala uskutečnění úkonů právního zastoupení žalovaného, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud jde o existenci či absenci dohody stran o smluvní odměně, oba soudy shodně uzavřely, že mezi stranami nebyla uzavřena jasná a určitá, tedy platná dohoda o smluvní odměně, proto žalobkyni přísluší za uskutečněné úkony právního zastoupení žalovaného mimosmluvní odměna ve smyslu advokátního tarifu. Odvolací soud dále poznamenal, že předmětem tohoto řízení není nárok na odměnu v rámci zastupování žalovaného v soudním řízení sp. zn. 20 C 573/2010 a není proto důvodná námitka žalovaného, že část požadované odměny již obdržela v tomto řízení. Oba soudy následně uzavřely, že postavení žalovaného v právním vztahu se žalobkyní je postavení slabší strany, smlouva o poskytování právních služeb je příkazní smlouvou, která v daném případě má povahu smlouvy spotřebitelské. V tomto smluvním vztahu žalobkyně vystupuje jako advokátka, tedy profesionál vůči žalovanému, který je právní laikem. Žalobkyně má povinnost jako advokátka postupovat transparentně v zájmu svého klienta a mimo jiné mu poskytnout úplnou a jasnou informaci o ceně právní služby, jak vyplývá z pravidel profesní etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky přijatých předsednictvem České advokátní komory na základě zmocnění § 17 zákona o advokacii. V tomto případě takto žalobkyně nepostupovala, mezi stranami došlo k uzavření neurčité a nejasné dohody o odměně za právní služby, když žalobkyně jako právní profesionál na rozdíl od žalovaného si musela být vědoma toho, že v případě absence dohody jí přísluší mimosmluvní odměna podle advokátního tarifu. Tuto informaci s uvedením konkrétní výše očekávaných nákladů však žalobkyně žalovanému nesdělila. Významné je i to, že tak neučinila ani v době ukončení smluvního vztahu mezi účastníky a dokonce uplatnila požadavek na úhradu nároku uplatněného v tomto řízení téměř po 3 letech od ukončení smluvního vztahu. Uvedený postup žalobkyně posoudily shodně oba soudy jako postup v rozporu s principem dobrých mravů a podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. přiznaly žalobkyni pouze 20 % z požadovaného nároku.

2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. S tímto neuspěla, když Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 33 Cdo 4302/2015-442, dovolání odmítl, když úvahy a závěry odvolacího soudu neshledal za rozporné s judikaturou ani za zjevně nepřiměřené. Žalobkyně následně podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR, který nálezem ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 299/18 zrušil výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu s odůvodněním, že tento se řádně nevypořádal s dovolací námitkou spočívající v tom, že podle dosavadní judikatury na základě shledaného rozporu s dobrými mravy lze nárok buď zcela zamítnout či naopak celý přiznat, ale nelze jej přiznat z části. Rozhodnutí nižších soudů je tedy v rozporu se zásadami uvedenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 875/2005 a 33 Cdo 1590/2016 Nejvyšší soud poté nově rozhodl o dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 33 Cdo 449/2019-488, kterým rozsudek krajského soudu v plném rozsahu a rozsudek okresního soudu pouze v rozsahu zamítavého výroku II. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v tomto novém rozhodnutí zohledňuje jak právní názor Ústavního soudu, tak výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a uzavírá, že právo advokáta na odměnu podle advokátního tarifu nemůže být v rozporu s dobrými mravy pouze částečně. Jestliže soudy nižších stupňů na základě aplikace institutu dobrých mravů snížily nároky žalobkyně na mimosmluvní odměnu, postupovaly tak v rozporu s konstantní soudní judikaturou. Odepřít zcela advokátovi odměnu za uskutečněné právní služby a vyúčtovanou jako mimosmluvní odměna lze výjimečně v situaci, kdy postup advokáta by byl shledán jako šikanózní výkon práva. Šikanózním výkonem práva je takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit či znevýhodnit jiného. Na základě shledaného rozporu s dobrými mravy není možné uvažovat o snížení podílové odměny advokáta (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1590/2016) a v občanskoprávních vztazích není upraveno moderační právo soudů a tak podle § 3 odst. 1 obč. zák. může být výkon práva pouze v souladu či v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 875/2005).

3. Okresní soud poté pokračoval v řízení, a to již pouze ohledně zbývající části nároku žalobkyně ve výši 55 609 Kč s příslušenstvím, neboť ve zbývající části nároku ve výši 13 890 Kč s příslušenstvím bylo již pravomocně rozhodnuto, a to výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2015, č. j. 21 C 68/2013-315, ve znění opravného usnesení. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 21 C 68/2013-520 ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, a to tak, že žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 49 067,70 Kč (výrok II.). Okresní soud se v tomto rozhodnutí nijak neodchýlil od skutkových zjištění, jak byly učiněny v dosavadním průběhu řízení, aplikoval stejnou právní úpravu a respektoval výše formulovaný závazný právní názor Nejvyššího soudu a setrval na závěru, že žalobkyně postupovala jak v rozporu se stavovskými etickými předpisy, tak s principem dobrých mravů, když jako silnější strana (právní profesionál) ve spotřebitelském vztahu nepostupovala transparentně a v zájmu žalovaného jako svého klienta a neposkytla mu úplnou a jasnou informaci o ceně právní služby a o způsobu jejího stanovení. Neučinila tak ani v době skončení právního zastupování, ale nárok uplatnila až po téměř 3 letech po ukončení právního zastoupení a tím oslabila důkazní postavení žalovaného, který po takto dlouhé době si nemůže zcela přesně pamatovat veškeré provedené úkony. Okresní soud tento postup žalobkyně vůči žalovanému označil za šikanózní výkon práva a uzavřel, že z tohoto důvodu nelze žalobkyni požadovaný nárok přiznat, proto žalobu v tom rozsahu, ve kterém je stále předmětem řízení, zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti oběma jeho výrokům podala odvolání žalobkyně, když rozsah odvolání formuluje tak, že odvolání směřuje proti výrokům I. a II. tohoto rozsudku a dále proti opravného usnesení Okresního soudu v Prachaticích, ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, kterým byl tento rozsudek opraven. Za odvolací důvody uplatňuje, že okresní soud nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a jí označeným důkazům, dále že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil po právní stránce. Odůvodnění zamítnutí žaloby v bodě 111 odůvodnění považuje žalobkyně za rozporné se zásadami logiky, když shledal za šikanózní postup žalobkyně, která se nejdříve pokusila získat úhradu nákladů právního zastoupení žalovaného po pojistiteli jeho zaměstnavatele a teprve poté je požadovala po žalovaném. Tento svůj postup považuje za postup šikovný a důvtipný a výhradně v zájmu klienta. Její postup nelze shledat za šikanózní, tedy výkon práva, jehož jediným cílem bylo poškodit či znevýhodnit žalovaného. Naopak se cítí šikanována ze strany soudce. Odvolatelka dále shrnuje a opakuje argumentaci uplatněnou v dosavadním průběhu řízení a uvádí, že při vyúčtování předmětných nákladů neporušila žádný právní předpis a účtované úkony skutečně provedla. Žalobkyně nebyla povinna s žalovaným uzavírat dohodu o smluvní odměně, pokud tedy tuto neuzavřela a vyúčtovala odměnu jako mimosmluvní podle advokátního tarifu, jednala zcela podle práva a nelze jí tento postup klást k tíži. Neporušila ani stavovský etický kodex, neboť tento stanoví pouze pravidla pro účtování smluvní odměny. Dále poukazuje na to, že pokud účtovala podle ustanovení o mimosmluvní odměně, mohla účtovat jen hlavní úkony právní služby, čímž významně ušetřila peníze žalovanému, neboť ve skutečnosti uplatnila daleko větší počet vedlejších úkonů. Sám soudce okresního soudu JUDr. [příjmení] pochválil její práci vykonanou pro žalovaného. Pokud by žalobkyně uzavřela se žalovaným dohodu o smluvní odměně, která se běžně pohybuje okolo 20 % až 30 % z vymožené částky, tak by mu účtovala podstatně vyšší odměnu. Dále se vyjadřuje k rozhodování okresního a krajského soudu v jiné právní věci, kde rozhodli v její prospěch. Navrhuje proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví i ve zbývající části. Žalobkyně své odvolání následně doplnila, když poukázala na to, že smlouva uzavřená mezi účastníky tohoto sporu je smlouvou příkazní a příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu, i když příkazník svou činností nedosáhl požadovaného výsledku. Příkazník nemá právo na odměnu pouze tehdy, pokud byl nezdar způsoben porušením jeho povinností. Předmětem činnosti příkazníka není totiž dosažení určitého výsledku, ale činnost sama.

5. K odvolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný a uvedl, že se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu, odvolání nepovažuje za důvodné a navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o. s. ř. Po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle § 724 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.

8. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem, není-li odměna takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

9. Podle § 17 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, za tím účelem je povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis. Podle článku 10 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky přijatých podle výše uvedeného § 17 zákona o advokacii představenstvem České advokátní komory, při sjednávání smluvní odměny je advokát povinen poskytovat pravdivé informace o očekávaném rozsahu svých výkonů a na jeho žádost i úplné vysvětlení o výši mimosmluvní odměny v dané věci.

10. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

11. Odvolatelka vymezila rozsah odvolání tak, že jím napadá vedle zmíněného rozsudku také jej se týkající opravné usnesení. Vzhledem k tomu, že odvolatelka nevznáší žádné námitky proti vydání ani obsahu opravného usnesení (blíže se o něm v odvolání vůbec nezmiňuje), je zřejmé, že odvoláním nenapadá vedle rozsudku samostatné též samostatně opravné usnesení, ale odvoláním napadá rozsudek ve znění opravného usnesení.

12. Senát odvolacího soudu (jehož složení se podstatně změnilo od složení stejně označeného odvolacího senátu, který rozhodoval v dosavadním průběhu řízení, neboť došlo ke změně osoby předsedy senátu a pověřeného člena senátu), musí zaujmout odlišné stanovisko o jedné dílčí otázce, než jak bylo formulováno v rozsudku č. j. 19 Co 1021/2015-385, kde odvolací soud uvedl, že„ předmětem řízení nebyl nárok na zaplacení odměny za zastupování žalovaného v řízení, která se vedla před soudy, proto není důvodná námitka žalovaného, že pokud jde o odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění, žalobkyně již obdržela odměnu za zastupování v nákladech přiznaných soudem a tudíž to požaduje dvakrát“. Tento předchozí závěr je neudržitelný, neboť přímo odporuje jak provedeným důkazům, tak zjištěnému skutkovému stavu. V řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 20 C 573/2010, kde žalovaný vystupoval v postavení žalobce a byl právně zastoupen žalobkyní, se řízení vedlo proti [právnická osoba] o plnění ve výši 1 003 800 Kč s příslušenstvím a tato částka představovala požadavek na mimořádné navýšení (pětinásobek) již vyplacené náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce v důsledku pracovního úrazu a to autonehody ze dne [datum], při které utrpěl mnohočetná zraněná. Toto řízení skončilo částečným úspěchem žalobce, když tomuto bylo přiznáno navýšení v rozsahu 573 600 Kč.

13. Stejného nároku (nároku na mimořádné navýšení – pětinásobek – nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ze stejné škodné události) se výslovně týkají dva uplatněné úkony právní služby v tomto řízení. Prvním z nich je požadovaná odměna za účast žalobkyně při konzultaci (spolu s žalovaným) se soudním znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], když žalobkyně tomuto úkonu v žalobě výslovně uvádí:„ Na počátku měsíce srpna roku 2010 žalovaný požádal žalobkyni, zda by ho mohla právně zastupovat ohledně jeho plánované žaloby o zaplacení doplatku do pětinásobku základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, když již obdržel základní bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění zvýšení o 50 % v předsoudní fázi od zaměstnavatele z titulu odškodnění pracovního úrazu v důsledku dopravní nehody ze dne [datum]. Žalobkyně souhlasila, za tím účelem po dohodě uskutečnila před podáním této žaloby odborné jednání se soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařky MUDr. [jméno] [příjmení]“. Dalším úkonem právní služby, který s tímto nárokem bezprostředně souvisí, je zaslání dopisu ze dne 13. 10. 2009, který má povahu výzvy k plnění, kterou žalobkyně jménem žalovaného vůči [právnická osoba] uplatnila kromě jiných i výše uvedený nárok na pětinásobné navýšení základního bodového ohodnocení za ztížení společenského uplatnění v důsledku stejné dopravní nehody. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně v tomto řízení požaduje mimo jiné odměnu za dva úkony právní služby, týkající se stejného nároku a uskutečněné ve fázi před podáním žaloby ve věci 20 C 573/2010. Nelze tedy posuzovat v tomto řízení uplatněné nároky bez zohlednění souvislostí s tímto dalším uvedeným řízením. Protože v tomto řízení byl proveden důkaz pouze rozsudkem soudu prvního stupně v řízení sp. zn. 20C 573/2010, avšak nikoliv již rozhodnutím odvolacího soudu, které se týkalo náhrady nákladů tohoto řízení a na které odkazoval žalovaný ve své obraně, doplnil odvolací soud dokazování o toto rozhodnutí. Jedná se o rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 12. 2013, č. j. 7 Co 2325/2013-236, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o náhradě nákladů řízení tak, že uložil žalované [právnická osoba] povinnost zaplatit žalobci [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 177 265 Kč k rukám žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] jako právní zástupkyně a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že uložil žalované [právnická osoba] zaplatit žalobci [jméno] [příjmení] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] částku 46 246,20 Kč. Pokud jde o specifikaci přiznané náhrady nákladů řízení, ta je uvedena v odůvodnění tohoto rozhodnutí, náklady řízení před soudem prvního stupně představují odměnu za 11 úkonů právní služby v sazbě 12 340 Kč a 1 úkon právní služby v poloviční výši, dále 12 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč a 21 % DPH. Pokud jde o výčet konkrétních úkonů, jedná se o převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, sepis podání ve věci samé ze dne 14. 1. 2011, 10. 4. 2012 a 26. 4. 2012, dále o účast právní zástupkyně žalobce na 2 jednáních u soudu prvního stupně a 4 porady zástupkyně žalobce s klientem. K dotazu odvolacího soudu žalobkyně doplnila, že tímto usnesením přiznané náklady od [právnická osoba] skutečně obdržela.

14. Odvolací soud neprovedl pro nadbytečnost žalobkyní navržený důkaz, a to vyjádření pracovníka České advokátní komory k otázce dobrých mravů při sjednávání odměny za právní zastoupení, když tento důkaz se týká právního hodnocení uplatněného nároku, které provádí soud na základě svých právních úvah a právní úvahy jiného subjektu, nejsou a nemají být předmětem dokazování (ostatně podstatnou navrhovaného předmětného důkazu je konstatování pisatele, že posouzení otázky v souladu s dobrými mravy přísluší soudu).

15. Odvolací soud neshledal žádné vady v řízení před soudem prvního stupně týkající se provedeného dokazování, hodnocení důkazů, ani zjištění a formulace skutkových zjištění. Okresní soud správně poukázal na rozpory ve skutkové verzi žalobkyně týkající se obsahu jí podávaných informací o způsobu úhrady nákladů za právní zastoupení žalovanému, též přesvědčivě odůvodnil závěr o tom, že žalobkyně žalovanému řádně nevysvětlila režim úhrady nákladů právního zastoupení a s ohledem na existenci zjevně rozdílných a neslučitelných názorů obou stran na otázku existence a obsahu dohody o smluvní odměně, je správným a jediným možným závěrem, že mezi účastníky nedošlo k jasné a jednoznačné dohodě ani o smluvní odměně, ani jasná informace pro žalovaného od žalobkyně o tom, že v případě neuspokojení nároku žalobkyně na odměna za právní zastoupení formou úhrady ze strany žalovaného v soudním řízení tyto bude hradit žalovaný podle ustanovení o mimosmluvní odměně.

16. Poté se odvolací soud zabýval přezkumem závěru okresního soudu ohledně otázky porušení jak stavovských etických pravidel, tak principu dobrých mravů ze strany žalobkyně při převzetí právního zastoupení žalovaného. Odvolací soud se plně ztotožňuje (a ztotožnil se již ve svém předchozím rozhodnutí) s úvahami a závěry okresního soudu o významném porušení stavovských etických předpisů i principů dobrých mravů ze strany žalobkyně při převzetí právního zastoupení žalovaného a komunikaci ohledně otázky náhrady za takové právní zastoupení. Jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti a jak ostatně vyplývá i z listinných důkazů předložených žalobkyní do spisu (rozhodnutí založená ve spise na č. l. 419, 422 a 425 spisu), tento případ vyznačující se selháním žalobkyně a absencí řádného vysvětlení a vyjasnění záležitosti hrazení nákladů za právní zastoupení není ojedinělý v advokátní praxi žalobkyně, ale vyskytuje se opakovaně včetně obdobných sporů žalobkyně proti jejím dalším klientům (viz výše označené listinné důkazy týkající se další sporů žalobkyně s klienty, kteří měli zcela odlišný názor na způsob úhrady nákladů za právní zastoupení).

17. Přes výše uvedené se však odvolací soud nemůže ztotožnit se závěrem okresního soudu, že toto popsané jednání žalobkyně při získávání právních zakázek pro svou advokátní kancelář lze označit za šikanózní výkon práva. Šikanou je totiž takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit či znevýhodnit jiného. Výše popsané pochybení žalobkyně však spočívá v deficitu řádného postupu při získání zakázky na právní zastoupení, kdy upřednostňuje svůj zájem jako podnikatele před právem klienta být řádně informován o všech aspektech právního zastoupení, včetně aspektu palmárního. Přes toto pochybné jednání žalobkyně při získání zakázky, však postupovala při zastupování žalovaného řádně (alespoň žalovaný netvrdí opak a ani to nevyplynulo z provedeného dokazování). Nelze tedy uzavřít, že by jediným cílem jednání žalobkyně při získání zakázky na právní zastoupení žalovaného bylo jej poškodit či znevýhodnit. Odlišný názor okresního soudu je závěrem zjevně nepřiměřeným. Odvolací soud uzavírá, že nelze označit jednání žalobkyně za šikanózní výkon práva, byť jde o závažné porušení stavovských etických předpisů i principů dobrých mravů. Odvolací soud vychází jednak ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu i z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu a musí uzavřít, že žalobkyni nelze odepřít její nárok na mimosmluvní odměnu za provedené úkony právního zastupování žalovaného uplatněné v tomto řízení. Jestliže však odvolací soud shledal zmíněné závažné porušení dobrých mravů i etických principů advokacie, současně tyto musí hodnotit jako závažnou skutečnost, která zásadním způsobem přispěla k vzniku a existenci tohoto soudního sporu. Je selháním žalobkyně jako právního profesionála (advokátky), že při převzetí právního zastoupení žalovanému jasně a jednoznačně nevysvětlila okolnosti týkající se úhrady nákladů právního zastoupení a vyvolala tak u žalovaného sice nesprávnou, ale u právního laika omluvitelnou představu, že náklady za jeho právní zastoupení budou hrazeny pojistitelem jeho zaměstnavatele. Toto odvolací soud zohledňuje ve svém dalším závěru, že je namístě a zcela přiměřené odepřít žalobkyni zcela nárok na úrok z prodlení z uplatněného nároku i nárok na náhradu nákladů tohoto řízení (nedochází tímto k nepřípustné moderaci existujícího nároku, ale k jeho odepření). Jestliže žalobkyně zásadním způsobem přispěla ke vzniku tohoto sporu, bylo by v rozporu s principem dobrým mravů, aby žalovaný nesl vedle úhrady uplatněné pohledávky, též další vedlejší náklady (zákonný úrok z prodlení a náklady řízení) vzniklé výhradně v důsledku existence předmětného sporu. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobkyni nelze přiznat nárok na zákonný úrok z prodlení (opřeno o aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák.) ani nárok na náhradu nákladů tohoto řízení (opřeno o § 150 o. s. ř.).

18. Jestliže žalobkyni přísluší uplatněný nárok, tento je však potřeba kriticky přezkoumat a uložit žalovanému plnění ve správné výši, a to odpovídající poskytnuté právní službě. Odvolací soud nemůže akceptovat postup žalobkyně, která při každém dalším rozšíření uplatněných nároků účtuje žalobci vždy další úkon právní služby spočívající v převzetí nového právního zastoupení. Jak vyplývá z provedených důkazů v tomto řízení, zejména z dopisů obsahujících výzvy k plnění, které žalobkyně jménem žalovaného zasílala [právnická osoba], již v pořadí prvním dopisem ze dne 13. 10. 2009 žalobkyně jménem žalovaného uplatnila u pojistitele většinu předmětných nároků (bolestné, ztížení společenského uplatnění, mimořádné navýšení obou těchto nároků, náklady léčení), pozdějšími dopisy uplatňovala vesměs rozšíření a navýšení těchto již uplatněných nároků. Tím, že advokát jménem klienta rozšíří již uplatněný nárok, rozhodně nedochází k tomu, že by tímto přebíral nové právní zastoupení klienta v nové věci. Z výše zmíněných listinných důkazů naopak vyplývá, že žalobkyně převzala právní zastoupení žalovaného ve dvou relativně samostatných věcech, když první věcí byla otázka skončení pracovního poměru žalovaného, tedy nahrazení původní dohody novou dohodou a s tím spojené jednání s protistranou včetně vypracování návrhu nové dohody. V tomto rozsahu se jedná o převzetí a zastupování žalovaného v konkrétní jasně vymezené věci a žalobkyni v této souvislosti náleží jí účtovaná mimosmluvní odměna ve výši 17 230 Kč v plném rozsahu, když stanovení tohoto nároku považuje odvolací soud za zcela správné. Druhou věcí, kterou žalobkyně převzala k právnímu zastupování, byl souhrn dílčích nároků na náhradu škody (bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení, ztráta na výdělku apod.) vyplývající ze stejné škodné události, a to pracovního úrazu žalovaného. Jedná se o komplex dílčích nároků majících stejnou povahu (nárok na náhradu škody), vyplývající ze stejného deliktu (pracovní úraz). Žalobkyně také prvním dopisem z roku 2009 uplatnila většinu takových nároků, dalšími dopisy rozsah a výši již uplatněných nároků pouze rozšiřovala. Podle názoru odvolacího soudu tedy žalobkyni přísluší náhrada za jediný úkon právní služby - převzetí právního zastoupení a příprava právního zastoupení ve věci nároků na náhradu škody z pracovního úrazu, výše náhrady však musí odrážet celý rozsah této převzaté věci, tedy tarifní hodnota odpovídá částce 2 720 137 Kč jako součtu všech uplatněných nároků doložených písemnými výzvami vypracovanými žalobkyní, sazba za úkon právní služby, a to převzetí právního zastoupení činí 19 220 Kč, s tím souvisí jedna paušální náhrada hotových výdajů advokáta, celkem tedy 19 520 Kč. Zde je však nutno přihlédnout k tomu, že jedním z dílčích nároků v této věci byl nárok na mimořádné navýšení (pětinásobek) náhrady za ztížení společenského uplatnění, který žalobkyně v zastoupení žalovaného následně uplatnila v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 20 C 573/2010 a kde žalobkyně obdržela od [právnická osoba] plnění (úhrada náhrady nákladů tohoto řízení ve vztahu mezi účastníky), která byla v souladu s rozhodnutím soudu placena k rukám žalobkyně a podle shodných tvrzení stran byla určena k tomu, aby si jí žalobkyně započetla na svůj nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení. Tato náhrada nákladů zahrnovala i odměnu za převzetí a přípravu právního zastoupení týkající se tohoto dílčího nároku (navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění), když za tento úkon žalobkyně obdržela 15 294,40 Kč (odměna za 1 úkon ve výši 12 340 Kč, navýšená o paušální náhradu hotových výdajů a DPH). Je tedy zřejmé, že na výše stanovený nárok související s převzetím právního zastoupení ve výši 19 520 Kč žalobkyně již obdržela 15 294,40 Kč, přísluší jí tedy doplatit pouze 4 225,60 Kč.

19. Podle názoru odvolacího soudu žalobkyni nepřísluší odměna za přítomnost na konzultaci žalovaného se soudním znalcem (a s tímto spojené cestovné), když takovou činnost nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v § 11 advokátního tarifu, nejedná se o účast u soudního jednání, jednání před správním úřadem a nejde ani o jednání s protistranou. Dále je zcela nejasné, proč žalobkyně, jestliže je přesvědčena, že za tuto činnost jí odměna náleží, toto neuplatnila při vyúčtování náhrady nákladů řízení sp. zn. 20 C 573/2010, pak by, pokud by za ní náležela náhrada, byla uhrazena stranou žalovanou. Podle názoru odvolacího soudu nelze postupovat ani podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu stanovit úvahou na základě podobnosti s jiným obdobným úkonem výslovně uvedeným v odstavci 1 či 2 § 11. Tato činnost (konzultace se znalcem) je součástí převzetí a přípravy právního zastoupení (vyjasnění, zda nárok existuje, případně v jaké výši) a nepřísluší za tuto činnost samostatná odměna jako za samostatný úkon. Naopak žalobkyni přísluší odměna za vypracování a odeslání dopisů ze dne 13. 10. 2009, 20. 4. 2010 a 28. 6. 2012 majících povahu výzvy k plnění (avšak za dopis z 28. 6. 2012 žalobkyně, jak výslovně uvádí v žalobě, odměnu nepožaduje, tedy v tomto rozsahu se odměny vzdává). Tedy za prvé dva dopisy žalobkyni náleží jí požadovaná odměna ve výši 16 090 Kč a 7 460 Kč. Celkem tedy žalobkyni přísluší 45 005,60 Kč jako součet nároku na mimosmluvní odměnu ve výši 17 230 Kč ve věci zastupování žalovaného o nahrazení původní dohody o skončení pracovního poměru, v druhé věci týkající se nároků na náhradu škody z pracovního úrazu žalobkyni přísluší výše uvedené tři částky 4 225,50 Kč, 16 090 Kč a 7 460 Kč. Protože žalobkyni již byla přiznána část požadovaných nároků ve výši 13 890 Kč (viz výrok I. rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19.1.2015, č.j. 21C 68/2013-315, které již nabyl právní moci), zbývá doplatit 31 115,60 Kč Odvolací soud proto napadený rozsudek z části změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 31 115,60 Kč, když ve zbytku zamítavý výrok potvrdil. Postupoval tak při změně rozsudku podle § 220 o. s. ř. a při potvrzení podle § 219 o. s. ř.

20. Pokud jde o konkrétní odvolací námitky žalobkyně, z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud se ztotožnil s její námitkou, že její jednání při převzetí právního zastoupení žalovaného nelze podle předmětné judikatury považovat za jednání šikanózní. Její další námitky však nelze za důvodné označit. Zcela irelevantní je její námitka, že neporušila žádný právní předpis tím, že neuzavřela s žalovaným dohodu o smluvní odměně, ale vyúčtovala odměnu jako mimosmluvní. V tomto podstata sporu i výtek vůči žalobkyni nespočívá. Jak bylo výše podrobně vysvětleno, pochybení žalobkyně spočívá v tom, že žalovanému jako svému klientu řádně nevysvětlila formální stránku právního zastoupení, upřela mu tedy možnost objektivně a v plném rozsahu posoudit výhodnost uzavření smlouvy s žalobkyní, když žalobkyně upřednostnila svůj zájem na získání zakázky nad zájmem klienta svobodně a informovaně se rozhodnout k uzavření smlouvy s žalobkyní. Důvodnou není ani námitka žalobkyně, že stavovský etický kodex se netýká postupu při stanovení mimosoudní odměny, neboť se týká pouze vyúčtování smluvní odměny. Zde je třeba odkázat na citaci článku 10 odst. 1 pravidel ČAK, které ukládají advokátu povinnost provést úplné vysvětlení o výši mimosmluvní odměny při převzetí právního zastoupení. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že se týká též převzetí věci, při které není sjednána smluvní odměna, navíc jde o konkrétní povinnost, kterou žalobkyně v daném případě přímo porušila. Zcela bez významu jsou spekulace žalobkyně o možné výši smluvní odměny, žalobkyně zde zcela pomíjí, že výše smluvní odměny je výsledkem dohody obou stran, nikoliv výsledkem libovůle advokáta. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný přistoupil na smluvní odměnu v žalobkyní uváděné výši 20 % až 30 % z vymožené částky. Za poněkud rozporuplnou lze označit argumentaci žalobkyně, která na jedné straně poukazuje na povahu příkazní smlouvy, při níž přísluší odměna již za samotnou činnost bez ohledu na výsledek, současně sama sebe opakovaně chválí za šikovnost a důvtipnost při zastupování žalovaného či poukazuje na výroky jednotlivých soudců v tomto či v jiných řízeních, který měly vyznít v její prospěch. Tyto okolnosti jsou pro posouzení tohoto sporu irelevantní. Důvodná není ani námitka, že se odvolatelka cítí šikanována soudcem rozhodujícím věc v prvním stupni. Rozhodování soudu prvního stupně naplňuje standarty kladené na činnost soudu v soudním řízení (odůvodnění zjištění a závěrů) a nelze v něm shledat žádnou libovůli. Pokud má být tato námitka míněna v souvislosti s možným vyloučením soudce pro podjatost, nemůže být úspěšná, neboť žalobkyně netvrdí žádné okolnosti týkající se zvláštního vztahu soudce k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, ale odkazuje pouze na postup soudce v tomto řízení, což je důvod nepřípustný (§ 14 odst. 4 o.s.ř.).

21. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř., podle něhož v případě změny rozhodnutí soudu prvního stupně, se nově rozhoduje o nákladech celého řízení. Zde lze odkázat na výše uvedené v odstavci 17, kde odvolací soud podrobně vysvětlil důvody aplikace § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů žalobkyni pro rozpor s dobrými mravy. Zde zbývá pouze doplnit, že předmětem tohoto řízení byly dva relativně samostatné nároky, a to nárok na mimosmluvní odměnu ve výši 17 230 Kč ve věci skončení pracovního poměru, ohledně tohoto nároku měla žalobkyně plný úspěch a pouze v tomto rozsahu by jí náhrada nákladů řízení příslušela. V případě druhého nároku, a to mimosmluvní odměny za zastupování žalovaného ohledně nároků na náhradu škody z pracovního úrazu, zde měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 53 %, a proto ohledně tohoto nároku by žádná strana sporu právo na náhradu nákladů neměla.

Poučení