19 Co 1021/2015 - 721

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: [tituly před jménem]. [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátkou [tituly před jménem]. [jméno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] pro 55 609 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 5. 2021, č. j. 21 C 68/2013-520, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 17.6.2021, č.j. 21 C 68/2013-538 se ve výroku v odstavci I. v části týkající se zamítnutí úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 908 Kč od 18.8.2013 do zaplacení, z částky 10 873,40 Kč od 3.12.2012 do zaplacení a z částky 11 712 Kč od 20.4.2013 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 17.6.2021, č.j. 21 C 68/2013-538 se ve výroku v odstavci I. v části týkající se zamítnutí zbývajícího úroku z prodlení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 227 Kč od 18.8.2013 do 21.2.2022, z částky 1 998,60 Kč od 3.12.2012 do 21.2.2022, z částky 12 872 Kč od 3.12.2012 do 21.2.2022, z částky 13 784 Kč od 11.12.2012 do 21.2.2022 a z částky 234 Kč od 20.4.2013 do 21.2.2022, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech tří stupňů částku 15 095,13 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalovaném postupně (dvěma samostatnými žalobami, které byly okresním soudem spojeny do společného řízení a následným rozšiřováním žalob) domáhala zaplacení celkem 69 499 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako advokátka zastupovala žalovaného jako klienta v několika právních věcech (nároky žalobce na náhradu škody vyplývající z pracovního úrazu – bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění, náhrada nákladů léčení, náhrada za ztrátu na výdělku, navýšení bolestného i náhrady za ztížení společenského uplatnění, dále ve věci skončení pracovního poměru žalovaného a s tím spojený nárok na odstupné), když mezi advokátkou a klientem nebyla uzavřena dohoda o smluvní odměně a žalovaná částka tedy představuje nárok žalobkyně na mimosmluvní odměnu vyčíslenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Konkrétně jde o převzetí právního zastoupení a příprava zastoupení jako jeden úkon a zaslání dopisu pojistiteli zaměstnavatele klienta, mající povahu výzvy k plnění ze dne 13. 10. 2009 a obsahující výzvu k úhradě bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, mimořádného navýšení obou těchto nároků a dále úhrady nákladů spojených s léčením. Dále požaduje odměnu za další dopis z 20. 4. 2010, ve kterém požaduje další bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění a další náhradu nákladů léčení, kdy v této souvislosti požaduje náhradu za úkon spočívající v dalším převzetí právního zastoupení a úkon spočívající v této výzvě k plnění. Dále požaduje v souvislosti s dalším dopisem ze dne 28. 6. 2012, kterým vůči stejnému pojistiteli uplatnila jménem klienta další náklady léčení, pouze jediný úkon, a to za převzetí právního zastoupení ohledně tohoto dalšího nároku, odměnu za sepsání tohoto dopisu nepožaduje. Dále v souvislosti s plánovanou žalobou na úhradu mimořádného zvýšení (pětinásobku) již vyplacené náhrady za ztížení společenského uplatnění se žalobkyně spolu s žalovaným účastnila konzultace se soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno] dne 18. 8. 2010 a za toto jednání požaduje náhradu za jeden úkon právní služby a dále s tím spojené cestovné ze sídla advokátní kanceláře žalobkyně do místa jednání a zpět. Poslední dílčí nárok vyplývá ze zastupování žalovaného žalobkyní v jednání s jeho zaměstnavatelem v souvislosti se skončením pracovního poměru žalovaného u zaměstnavatele, jehož výsledkem bylo zrušení předtím uzavřené dohody o skončení pracovního poměru a nahrazení novou dohodu s nárokem žalovaného na odstupné, za toto požaduje tři úkony a to převzetí právního zastoupení, dále za dvě jednání s protistranou a poslední úkon za sepsání konceptu dohody o skončení pracovního poměru. Žalovaný nárok uplatněný žalobkyní neuznal, tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o smluvní odměně, a to taková, že žalobkyni bude příslušet přiznaná náhrada nákladů řízení v soudním sporu od protistrany s tím, že žalovaný nebude žalobkyni nad výše uvedené hradit žádnou částku. K tomu také došlo, když v řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 20 C 573/2010 žalobkyně zastupovala žalovaného ve sporu proti pojistiteli jeho zaměstnavatele ohledně nároku na mimořádné navýšení (pětinásobek) již vyplacené náhrady za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s pracovním úrazem žalovaného. Žalovaný byl v tomto sporu částečně úspěšný a žalobkyně obdržela přisouzenou náhradu nákladů řízení převyšující 220 000 Kč. Žalobkyně proto nad tuto částku nic nepřísluší. Soudy v této věci poprvé rozhodly rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 1. 2015, č. j. 21 C 68/2013-315 ve znění následného opravného usnesení, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2015, č. j. 19 Co 2001/2015-385. Soudy po provedeném dokazování uzavřely, že žalobkyně prokázala uskutečnění úkonů právního zastoupení žalovaného, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud jde o existenci či absenci dohody stran o smluvní odměně, oba soudy shodně uzavřely, že mezi stranami nebyla uzavřena jasná a určitá, tedy platná dohoda o smluvní odměně, proto žalobkyni přísluší za uskutečněné úkony právního zastoupení žalovaného mimosmluvní odměna ve smyslu advokátního tarifu. Odvolací soud dále poznamenal, že předmětem tohoto řízení není nárok na odměnu v rámci zastupování žalovaného v soudním řízení sp. zn. 20 C 573/2010 a není proto důvodná námitka žalovaného, že část požadované odměny již obdržela v tomto řízení. Oba soudy následně uzavřely, že postavení žalovaného v právním vztahu se žalobkyní je postavení slabší strany, smlouva o poskytování právních služeb je příkazní smlouvou, která v daném případě má povahu smlouvy spotřebitelské. V tomto smluvním vztahu žalobkyně vystupuje jako advokátka, tedy profesionál vůči žalovanému, který je právní laikem. Žalobkyně má povinnost jako advokátka postupovat transparentně v zájmu svého klienta a mimo jiné mu poskytnout úplnou a jasnou informaci o ceně právní služby, jak vyplývá z pravidel profesní etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky přijatých předsednictvem České advokátní komory na základě zmocnění § 17 zákona o advokacii. V tomto případě takto žalobkyně nepostupovala, mezi stranami došlo k uzavření neurčité a nejasné dohody o odměně za právní služby, když žalobkyně jako právní profesionál na rozdíl od žalovaného si musela být vědoma toho, že v případě absence dohody jí přísluší mimosmluvní odměna podle advokátního tarifu. Tuto informaci s uvedením konkrétní výše očekávaných nákladů však žalobkyně žalovanému nesdělila. Významné je i to, že tak neučinila ani v době ukončení smluvního vztahu mezi účastníky, a dokonce uplatnila požadavek na úhradu nároku uplatněného v tomto řízení téměř po 3 letech od ukončení smluvního vztahu. Uvedený postup žalobkyně posoudily shodně oba soudy jako postup v rozporu s principem dobrých mravů a podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. přiznaly žalobkyni pouze 20 % z požadovaného nároku.

2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. S tímto neuspěla, když Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 33 Cdo 4302/2015-442, dovolání odmítl, když úvahy a závěry odvolacího soudu neshledal za rozporné s judikaturou ani za zjevně nepřiměřené. Žalobkyně následně podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR, který nálezem ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 299/18 zrušil výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu s odůvodněním, že tento se řádně nevypořádal s dovolací námitkou spočívající v tom, že podle dosavadní judikatury na základě shledaného rozporu s dobrými mravy lze nárok buď zcela zamítnout či naopak celý přiznat, ale nelze jej přiznat z části. Rozhodnutí nižších soudů je tedy v rozporu se zásadami uvedenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 875/2005 a 33 Cdo 1590/2016. Nejvyšší soud poté nově rozhodl o dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 33 Cdo 449/2019-488, kterým rozsudek krajského soudu v plném rozsahu a rozsudek okresního soudu pouze v rozsahu zamítavého výroku II. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v tomto novém rozhodnutí zohledňuje jak právní názor Ústavního soudu, tak výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a uzavírá, že právo advokáta na odměnu podle advokátního tarifu nemůže být v rozporu s dobrými mravy pouze částečně. Jestliže soudy nižších stupňů na základě aplikace institutu dobrých mravů snížily nároky žalobkyně na mimosmluvní odměnu, postupovaly tak v rozporu s konstantní soudní judikaturou. Odepřít zcela advokátovi odměnu za uskutečněné právní služby a vyúčtovanou jako mimosmluvní odměna lze výjimečně v situaci, kdy postup advokáta by byl shledán jako šikanózní výkon práva. Šikanózním výkonem práva je takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit či znevýhodnit jiného. Na základě shledaného rozporu s dobrými mravy není možné uvažovat o snížení podílové odměny advokáta (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1590/2016) a v občanskoprávních vztazích není upraveno moderační právo soudů, a tak podle § 3 odst. 1 obč. zák. může být výkon práva pouze v souladu či v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 875/2005).

3. Okresní soud poté pokračoval v řízení, a to již pouze ohledně zbývající části nároku žalobkyně ve výši 55 609 Kč s příslušenstvím, neboť ve zbývající části nároku ve výši 13 890 Kč s příslušenstvím bylo již pravomocně rozhodnuto, a to výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2015, č. j. 21 C 68/2013-315, ve znění opravného usnesení. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 21 C 68/2013-520 ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, a to tak, že žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 49 067,70 Kč (výrok II.). Okresní soud se v tomto rozhodnutí nijak neodchýlil od skutkových zjištění, jak byly učiněny v dosavadním průběhu řízení, aplikoval stejnou právní úpravu a respektoval výše formulovaný závazný právní názor Nejvyššího soudu a setrval na závěru, že žalobkyně postupovala jak v rozporu se stavovskými etickými předpisy, tak s principem dobrých mravů, když jako silnější strana (právní profesionál) ve spotřebitelském vztahu nepostupovala transparentně a v zájmu žalovaného jako svého klienta a neposkytla mu úplnou a jasnou informaci o ceně právní služby a o způsobu jejího stanovení. Neučinila tak ani v době skončení právního zastupování, ale nárok uplatnila až po téměř 3 letech po ukončení právního zastoupení a tím oslabila důkazní postavení žalovaného, který po takto dlouhé době si nemůže zcela přesně pamatovat veškeré provedené úkony. Okresní soud tento postup žalobkyně vůči žalovanému označil za šikanózní výkon práva a uzavřel, že z tohoto důvodu nelze žalobkyni požadovaný nárok přiznat, proto žalobu v tom rozsahu, ve kterém je stále předmětem řízení, zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti oběma jeho výrokům podala odvolání žalobkyně, když rozsah odvolání formuluje tak, že odvolání směřuje proti výrokům I. a II. tohoto rozsudku a dále proti opravného usnesení Okresního soudu v Prachaticích, ze dne 17. 6. 2021, č. j. 21 C 68/2013-538, kterým byl tento rozsudek opraven. Za odvolací důvody uplatňuje, že okresní soud nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a jí označeným důkazům, dále že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil po právní stránce. Odůvodnění zamítnutí žaloby v bodě 111 odůvodnění považuje žalobkyně za rozporné se zásadami logiky, když shledal za šikanózní postup žalobkyně, která se nejdříve pokusila získat úhradu nákladů právního zastoupení žalovaného po pojistiteli jeho zaměstnavatele a teprve poté je požadovala po žalovaném. Tento svůj postup považuje za postup šikovný a důvtipný a výhradně v zájmu klienta. Její postup nelze shledat za šikanózní, tedy výkon práva, jehož jediným cílem bylo poškodit či znevýhodnit žalovaného. Naopak se cítí šikanována ze strany soudce. Odvolatelka dále shrnuje a opakuje argumentaci uplatněnou v dosavadním průběhu řízení a uvádí, že při vyúčtování předmětných nákladů neporušila žádný právní předpis a účtované úkony skutečně provedla. Žalobkyně nebyla povinna s žalovaným uzavírat dohodu o smluvní odměně, pokud tedy tuto neuzavřela a vyúčtovala odměnu jako mimosmluvní podle advokátního tarifu, jednala zcela podle práva a nelze jí tento postup klást k tíži. Neporušila ani stavovský etický kodex, neboť tento stanoví pouze pravidla pro účtování smluvní odměny. Dále poukazuje na to, že pokud účtovala podle ustanovení o mimosmluvní odměně, mohla účtovat jen hlavní úkony právní služby, čímž významně ušetřila peníze žalovanému, neboť ve skutečnosti uplatnila daleko větší počet vedlejších úkonů. Sám soudce okresního soudu [tituly před jménem] [jméno] pochválil její práci vykonanou pro žalovaného. Pokud by žalobkyně uzavřela se žalovaným dohodu o smluvní odměně, která se běžně pohybuje okolo 20 % až 30 % z vymožené částky, tak by mu účtovala podstatně vyšší odměnu. Dále se vyjadřuje k rozhodování okresního a krajského soudu v jiné právní věci, kde rozhodli v její prospěch. Navrhuje proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví i ve zbývající části. Žalobkyně své odvolání následně doplnila, když poukázala na to, že smlouva uzavřená mezi účastníky tohoto sporu je smlouvou příkazní a příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu, i když příkazník svou činností nedosáhl požadovaného výsledku. Příkazník nemá právo na odměnu pouze tehdy, pokud byl nezdar způsoben porušením jeho povinností. Předmětem činnosti příkazníka není totiž dosažení určitého výsledku, ale činnost sama.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 1. 2022, č. j. 19 Co 1021/2015-592, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2022, č. j. 19 Co 1021/20215-614, v rozsahu částky 24.493,40 Kč s blíže určeným úrokem z prodlení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a změnil jej co do částky 31.115,60 Kčs úrokem z prodlení tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu: - žalobkyně v řízení uplatnila dva samostatné nároky na odměnu za zastupování žalovaného, první související s ukončením pracovního poměru (změna dohody o skončení pracovního poměru), a druhý představující dílčí nároky na náhradu škody (bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení, ztrátu na výdělku apod.) ze stejné škodné události (pracovního úrazu), - se účastníci řízení nedohodli na smluvní odměně za zastupování žalovaného žalobkyní ani na tom, že v případě neuspokojení jejího nároku na náhradu nákladů právního zastoupení pojišťovnou odměnu uhradí žalovaný podle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, - se žalobkyně při převzetí zastoupení žalovaného a komunikaci s ním ohledně odměny za zastoupení dopustila porušení stavovských (advokátních) předpisů, neboť mu jasně a srozumitelně nevysvětlila okolnosti hrazení nákladů právního zastoupení a vyvolala u něj nesprávnou představu, že náklady právního zastoupení budou hrazeny pojistitelem jeho zaměstnavatele, - přes uvedené pochybení v otázce vysvětlení hrazení nákladů právního zastoupení však žalobkyně při hájení zájmů žalovaného postupovala řádně a svědomitě, - nelze žalobkyni upřít právo na mimosmluvní odměnu za provedené úkony právní služby ve prospěch žalovaného, - nedostatečným vysvětlením podmínek hrazení nákladů advokátního zastoupení žalobkyně porušila etické principy advokacie a dobré mravy, čímž zásadně přispěla ke vzniku nyní probíhajícího soudního sporu, a proto je na místě jí odepřít podle § 3 odst. 1 obč. zák. zcela právo na úrok z prodlení z uplatněného nároku i právo na náhradu nákladů řízení (§ 150 o. s. ř.), - žalobkyni nemůže náležet odměna za každé rozšíření žaloby spočívající v „převzetí a přípravě zastoupení“, neboť tímto úkonem nepřebírá právní zastoupení klienta v „nové“ věci, - ve věci zastupování žalovaného o náhradu škody na zdraví sazba odměny žalobkyně za převzetí a přípravu zastoupení včetně paušální náhrady hotových výdajů představovala částku 19.520 Kč (při tarifní hodnotě 2.720.137 Kč). Podle výsledku řízení vedeného před Okresním soudem v Prachaticích pod sp. zn. 20 C 573/2010 na těchto nákladech žalobkyně již obdržela plněním pojišťovny částku 15.294,40 Kč, a tak zbývá doplatit 4.225,60 Kč, - žalobkyni nenáleží odměna za úkon právní služby spočívající v její přítomnosti (účasti) na konzultaci žalovaného se znalcem [tituly před jménem] [jméno], jelikož tento úkon je součástí, „přípravy a převzetí právního zastoupení“, a nejde o samostatný úkon právní služby, - žalobkyni patří odměna za vyhotovení a odeslání dopisů ze dne 13. 10. 2009, ze dne 20. 4. 2010 a ze dne 28. 6. 2012, které byly výzvou k plnění, - náleží jí tak částka 45.005,60 Kč představující součet odměny z titulu práva na odměnu advokáta ve věci zastupování žalovaného v záležitosti nahrazení dohody o skončení pracovního poměru ve výši 17.230 Kč a nároku z titulu náhrady škody na zdraví v částkách 4.225,50 Kč, 16.090 Kč a 7.460 Kč, - byla-li žalobkyni přiznána pravomocně rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 1. 2015, č. j. 21 C 68/2013-315, částka 13.890 Kč, zbývá jí doplatit 31.115,60 Kč.

6. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30.5.2024, č.j. 33 Cdo 2072/2022-694 výše uvedený rozsudek odvolacího soudu pouze v části zamítající žalobu o zaplacení úroku z prodlení a výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud předně shledal dovolání žalobkyně nepřípustné, v části ve které směřovalo proti výroku o náhradě nákladů řízení a v této části jej odmítl, v části, ve které dovolání směřovalo proti rozhodnutí ve věci samé jej shledal nedůvodným, dovolání bylo důvodné pouze v části směřující proti zamítnutí nároku žalobkyně na přiznání úroku z prodlení, když dovolací soud argumentaci odvolacího soudu, na základě které aplikoval institut dobrých mravů a na základě něj nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení, ani náhradu nákladů řízení, neshledal za výjimečné okolnosti natolik intenzivní, aby odůvodňovaly odepření práva žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. V tomto spočívá závazný právní názor dovolacího soudu, proto dovolací soud předchozí rozsudek odvolacího soudu zrušil pouze v části týkající se zamítnutí nároku žalobkyně na přiznání úroku z prodlení a dále ohledně výroku o nepřiznání náhrady nákladů řízení.

7. Z uvedeného je zřejmé, že předmětem tohoto řízení zůstává pouze nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení, když ve zbytku předchozí rozsudek odvolacího soudu nebyl výrokem dovolacího soudu dotčen a nabyl právní moci.

8. Odvolací soud je vázán závazným právním názorem dovolacího soudu v tom, že skutečnosti, na základě kterých odvolací soud s odkazem na institut dobrých mravů jednak nepřiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení a ze stejného důvodu ani náhradu nákladů řízení, nejsou natolik intenzivní, aby odůvodnily nepřiznání těchto nároků žalobkyni. Je tedy zřejmé, že za situace, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého nároku vůči žalobkyni (jak vyplývá z předchozího rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyni přísluší nárok celkem ve výši 45 005,60 Kč, když zčásti jí tento nárok již byl přiznán rozsudkem soudu prvního stupně v té části, ve které nebyl následnými opravnými prostředky dotčen a separátně nabyl právní moci, když odvolací soud svým předchozím rozhodnutím ve věci samé, které nebylo dotčeno dovoláním, přiznal žalobkyni vůči žalovanému zbytek uvedené částky, tedy plnění ve výši 31 115,60 Kč), je zřejmé, že žalobkyně má ve smyslu § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení za dobu, kdy byl žalovaný v prodlení s úhradou této částky žalobkyni. Odvolací soud si vyžádal doplnění skutkových tvrzení z obou stran, ze kterých shodně vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 31 115,60 Kč dne 21.2.2022. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení za dobu do úhrady této částky. Pokud jde o sazbu úroku z prodlení, žalobkyni výslovně požadovala úrok ve výši 7,5 % ročně. Ačkoliv sazba zákonného úroku z prodlení je vyšší, než požaduje žalobkyně, byl jí přiznán úrok z prodlení v sazbě, kterou požadovala.

9. Jak bylo výše uvedeno, žalobkyni přísluší úrok z prodlení z přiznané části nároku ve výši 45 005,60 Kč, když tento byl již zčásti přiznán předchozím rozsudkem soudu prvního stupně v části, ve které separátně nabyl právní moci a nebyl dotčen následnými opravnými prostředky, nyní zbývá přiznat úrok z prodlení z částky 31 115,60 Kč. Předmětem řízení je však stále i část požadovaného úroku z prodlení z plnění, se kterým žalobkyně nebyla úspěšná a bylo ve věci samé zamítnuto. V tomto rozsahu tedy odvolací soud zamítnutí této části nároku na úrok z prodlení, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku, jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

10. Žalobkyně v tomto řízení uplatňovala postupně jednotlivé nároky a spolu s nimi i požadavek na přiznání úroku z prodlení. První část nároku (A) činila 5 169 Kč s úrokem z prodlení od 18.8.2013 do zaplacení. Šlo o palmární nárok žalobkyně za zastupování žalovaného ohledně nároku na náhradu škody na zdraví z titulu zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s léčením žalovaného v podobě doplatku za léky, regulačních poplatků atd., dále z cestovného žalobkyně za cesty uskutečněné v souvislosti s těmito nároky a dále za uskutečněné jednání se soudním znalcem. Tento nárok je tvořen třemi částmi, a to palmáre za převzetí zastoupení (A1), palmáre za jednání se znalcem (A2) a požadované cestovné (A3). Následně žalobkyně uplatnila další palmární nárok ve výši 32 180 Kč (B) s úrokem z prodlení od 3.12.2012 týkající se zastupování žalovaného ohledně uplatnění jeho nároku na náhradu škody, konkrétně o navýšení na pětinásobek základního bodového ohodnocení, požaduje palmáre za převzetí právního zastoupení v této věci (B1) a palmáre za sepsání dopisu ze dne 13.10.2009 (B2). Následně uplatnila další palmární nárok ve výši 17 230 Kč (C) s úrokem z prodlení od 11.12.2012 týkající se zastupování žalovaného ve věci zrušení dříve uzavřené dohody o ukončení pracovního poměru žalovaného u jeho zaměstnavatele. Následně uplatnila žalobkyně poslední palmární nárok ve výši 14 920 Kč (D) s úrokem z prodlení od 20.4.2013 za zastupování žalovaného při uplatnění jeho nároku na náhradu škody na zdraví ohledně nároku na bolestné, ztížení společenského uplatnění a dalších nákladů spojených s léčením, když konkrétně požaduje nárok za převzetí právního zastoupení (D1) a palmáre za sepsání dopisu (D2). Žalobkyni přiznané palmáre ve výši 31 115,60 Kč se skládá z těchto dílčích nároků: Z částky 2 227 Kč (A1), 1 998,60 Kč (B1), 12 872 Kč (B2), 13 784 Kč (C) a 234 Kč (B2). Toto rozdělení je podstatné pro určení data, od kterého žalobkyni náleží požadovaný úrok z prodlení, tedy u části nároku A1 od 18.8.2013, u části nároku B1 a B2 od 3.12.2012, u nároku C od 11.12.2012 a u části nároku D2 od 20.4.2013. Prodlení trvalo do 21.2.2022, kdy došlo k úhradě uvedené částky. V tomto rozsahu a v této podobě odvolací soud shledal nárok žalobkyně na úrok z prodlení důvodným, a proto v této části podle § 220 o.s.ř. přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že tento úrok z prodlení přiznal.

11. Protože odvolací soud zčásti změnil rozsudek soudu prvního stupně, podle § 224 odst. 2 o.s.ř., rozhoduje o nákladech celého řízení sám novým rozhodnutím. Odvolací soud tedy rozhodoval o nákladech celého řízení, tím je míněno řízení před soudy všech tří stupňů, tedy řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a soudem dovolacím. Žalobkyně požadovala také přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem v souvislosti s podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydaném v tomto řízení. Tyto náklady však přiznat nelze. Řízení před Ústavním soudem není součástí řízení před obecnými soudy, a obecné soudy vůbec nemohou rozhodovat o nákladech řízení vzniklých v souvislosti s řízením před Ústavním soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 31/2014, konkrétně odstavec 17. odůvodnění). Jinými slovy přiznat účastníku náhradu za náklady vynaložené v řízení před Ústavním soudem může výhradně Ústavní soud svým rozhodnutím. Pokud tak neučiní, o takových nákladech nemohou obecné soudy rozhodovat bez ohledu na to, zda je považují za účelné či nikoliv.

12. Jak již uvedl tento odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí, předmětem řízení nejsou čtyři samostatné palmární nároky, jak je rozčlenila žalobkyně (A, B, C, D), ale pouze dva nároky, a to palmární nárok za zastupování žalobkyně žalovaného ohledně všech dílčích nároků na náhradu škody z pracovního úrazu (A, B, D), druhým nárokem je palmární nárok žalobkyně za zastupování žalovaného ve věci skončení pracovního poměru (C). Pokud jde o první nárok (A, B, D), zde měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 53 %, je tedy zřejmé, že míra úspěchu a neúspěchu obou stran je shodná a ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá nikdo z účastníků právo na náhradu nákladů řízení týkající se tohoto nároku. V případě druhého nároku týkajícího se zastupování ve věcech skončení pracovního poměru (C), zde měla žalobkyně plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů související s uplatněním tohoto nároku v plné výši ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř.

13. Naprostá většina procesních úkonů, ať je činila žalobkyně v první fázi řízení, kdy nebyla právně zastoupena, či je činila právní zástupkyně žalobkyně v druhé fázi tohoto řízení, se týkaly obou uplatněných nároků. Jedná se tedy o náklady společně vynaložené pro oba nároky, při přiznání náhrady za úspěch ohledně jednoho z těchto nároků, se postupuje tak, že se přizná poměrná část těchto nákladů daná podle poměru tarifních hodnot u každého z těchto nároků. Součet obou nároků činil 69 499 Kč, žalobkyně byla úspěšná s nárokem C ve výši 17 230 Kč, poměr tarifních hodnot tedy činí 24,8 % po zaokrouhlení 25 %. Odvolací soud proto přiznává žalobkyni 25 % společně vzniklých nákladů.

14. Žalobkyně v písemném vyčíslení náhrady nákladů požaduje za první fázi řízení, kdy nebyla právně zastoupena, přiznání paušální náhrady hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy částku 300 Kč za úkony v období od 3.12.2012 do 28.5.2015. Ačkoliv uvedené ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. přiznávající nezastoupenému účastníku řízení advokátem paušální náhrady hotových výdajů nabyl účinnosti až 1.7.2015, tak podle příslušného přechodného ustanovení je ho třeba aplikovat i na řízení k tomuto datu neskončená. Žalobkyni proto přísluší požadovaná paušální náhrada hotových výdajů za celou část řízení, kdy žalobkyně nebyla zastoupena advokátkou. Jedinou výjimkou z výše uvedeného, že naprostá většina nákladů vznikajících v tomto řízení byla společná pro oba uplatněné nároky, je právě počátek řízení, kdy žalobkyně požaduje přiznání paušální náhrady za každé podání, kterým postupně uplatňovala jednotlivé části uplatněných nároků. Zde platí, že každý z těchto úkonů se týká výhradně té části nároku, kterou ať již ve formě žaloby, či rozšíření žaloby, vůči soudu uplatňuje. Žalobkyni tedy nelze přiznat paušální náhradu za sepsání žalob či rozšíření žaloby týkající se dílčích nároků A, B a D, neboť ohledně tohoto nároku nemá právo na náhradu nákladů. Žalobkyni přísluší paušální náhrada v plné výši 300 Kč za rozšíření žaloby ohledně nároku C ve výši 17 230 Kč, se kterým byla plně úspěšná. Všechny další úkony, ať již jde o úkony činěné žalobkyní či následně její právní zástupkyní, se již týkají shodně obou uplatněných nároků v řízení a odvolací soud přiznává žalobkyni jen poměrnou část 25 %.

15. Odvolací soud přiznává žalobkyni 25 % každé paušální náhrady ve výši 300 Kč (tedy 75 Kč) za následující úkony činěné samotnou žalobkyní v době, kdy zastoupena ještě nebyla: Příprava účasti na prvním jednání Okresního soudu dne 30.1.2014, účast na tomto prvním jednání dne 3.2.2014, sepsání podání ve věci samé dne 2.3.2014, příprava na účasti na dalším jednání dne 5.9.2014, účast u tohoto jednání dne 8.9.2014, které přesáhlo dvě hodiny (a přísluší za něj dvě paušální náhrady), příprava účasti na dalším jednání soudu dne 10.10.2014, účast na tomto dalším jednání soudu ze dne 13.10.2014, příprava účasti na dalším jednání dne 21.11.2014, účast na tomto dalším jednání dne 24.11.2014, příprava účasti na dalším jednání soudu dne 15.1.2015, účast na jednání dne 19.1.2015, sepsání vyjádření ve věci samé dne 18.1.2015, sepsání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dne 6.3.2015, příprava na účast na jednání soudu dne 25.5.2015 a účast u takového jednání dne 28.5.2015. Celkem jde o 17 paušálních náhrad v poměrné výši 75 Kč. Odvolací soud nemohl přiznat paušální náhradu zaúčtovanou přípravu na sepis odvolání, když za přípravu na sepis odvolání paušální náhrada ve smyslu vyhl. č. 254/2015 Sb. nepřísluší a tato činnost je součástí samotného sepsání odvolání, za nějž taková náhrada přísluší. Celkem tedy za tuto fázi přísluší částka 1 575 Kč.

16. Za následující fázi řízení, kdy byla žalobkyně zastoupena právní zástupkyní, přísluší straně žalující náhrada za úkony právního zastoupení uskutečněné její právní zástupkyní. Opět se jedná o společné náklady, soud tedy přiznává 25 % těchto společných nákladů. Jak bylo výše vysvětleno, nelze přiznat náklady za právní zastoupení žalobkyně v řízení před Ústavním soudem. Žalobkyni proto přísluší náhrada za tyto úkony právní služby: Převzetí a příprava právního zastoupení včetně první porady ze dne 15.8.2015, sepsání dovolání dne 27.8.2015, sepsání vyjádření ve věci samé dne 28.5.2021, sepsání odvolání dne 9.7.2021, právní porada právní zástupkyně žalobkyně s žalobkyní dne 11.1.2022 za účelem přípravy na odvolací jednání, jehož se účastnila již sama žalobkyně, převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientkou pro dovolací řízení dne 15.4.2022, sepsání dovolání dne 18.4.2022 a sepsání vyjádření provedené dne 8.10.2024, když k dotazu soudu žalobkyně upřesnila, že jde o podání ze dne 16.10.2024, kde na výzvu soudu žalobkyně uvedla datum přijetí částky 31 115,60 Kč a jeho drtivou část představuje vyčíslení náhrady nákladů celého řízení. Nejedná se tedy o podání ve věci samé, přísluší za něj proto náhrada v rozsahu poloviny sazby. Odvolací soud nepřiznal náhradu za tři požadované právní porady právní zástupkyně žalobkyně s žalobkyní dne 11.2.2021, 20.5.2021 a 4.7.2021, neboť je nepovažuje za účelné. Uskutečněná porada dne 11.2.2021 měla mít účel přípravu na jednání uskutečněné dne 19.4.2021, kterého se opět právní zástupkyně (ostatně jako žádného jednání) nezúčastnila, účastnila se ho pouze žalobkyně. Toto jednání trvalo deset minut a jediný projev žalobkyně při jednání byl takový, že nemá žádná vyjádření ani žádné důkazy. Neúčelnost takové porady je zjevná. Pokud jde o další požadovanou poradu ze dne 20.5.2021, mělo jít o další přípravu na jednání dne 31.5.2021, kterého se opět zúčastnila pouze žalobkyně, šlo o jednání, u kterého pouze došlo k přednesu závěrečných vyjádření. Porada měla dále sloužit k přípravě následného souhrnného vyjádření. Odvolací soud opět považuje tuto poradu za neúčelnou, příprava na jednání, u nějž je pouze přednesen připravený závěrečný návrh nelze považovat za účelnou. Činnost spočívající v přípravě na sepsání závěrečného vyjádření je součástí sepsání závěrečného vyjádření, za které straně žalující již byla přiznána odměna (sepsání souhrnného, tedy závěrečného vyjádření ve věci dne 28.5.2021). Za neúčelnou považuje odvolací soud i poradu ze dne 4.7.2021, jejíž účelem mělo být projednání obsahu rozsudku a projednání odvolání proti rozsudku. Taková porada je opět součástí následného sepsání odvolání právní zástupkyně žalobkyně, za kterou byla přiznána odměna. Straně žalující tedy v souvislosti se zastupováním žalobkyně její právní zástupkyní ve zbývající části řízení náleží náhrada za právní zastoupení v rozsahu 7,5 úkonu v sazbě 3 900 Kč za úkon (tarifní hodnotou je částka 69 499 Kč jako předmět řízení), tedy 29 250 Kč, dále 8 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč ve výši 2 400 Kč, celkem tedy 31 650 Kč. Tato částka představuje společné náklady za uplatňování obou nároků, odvolací soud přiznává žalobkyni 25 %, tedy částku 7 912,50 Kč.

17. Další náklady strany žalující představují zaplacené soudní poplatky v celkové výši 11 306 Kč, opět se jedná o společné náklady za oba uplatňované nároky, žalobkyni přísluší 25 %, tedy částka ve 2 826,50 Kč.

18. Žalobkyně dále požaduje náhradu cestovného za své cesty uskutečněné jak k jednání u soudů, tak k účtovaným poradám ze svého bydliště z Vimperku do sídla advokátní kanceláře své právní zástupkyně v Jablonci nad Nisou. Odvolací soud nepřiznává žalobkyni cestovné související s účtovanými poradami s právní zástupkyní, které, jak výše odůvodnil, neshledal účelnými. Cestovné bez těchto neúčelných cest tedy činí celkem 11 24,50 Kč, opět se jedná o společné náklady, v rámci náhrady je přiznáváno 25 %, tedy 2 781,13 Kč. Součet výše uvedených částek činí 15 095,13 Kč a představuje náhradu účelných nákladů vzniklých žalobkyni za uplatňování nároku C), ohledně nějž byla plně úspěšná.