21 C 68/2013 - 520

Rubrum

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem JUDr. Bohumilem Veselým ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 5 169 Kč, 32 180 Kč, 17 230 Kč a 14 920 Kč vždy s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky a) 5 169 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 169 Kč ve výši 7,05 % ročně od 18. 8. 2013 do zaplacení b) 32 180 Kč s úrokem z prodlení z částky 32 180 Kč ve výši 7,05 % ročně od 3. 12. 2012 do zaplacení c) 17 230 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 230 Kč ve výši 7,05 % ročně od 11. 12. 2012 do zaplacení d) 14 920 Kč s úrokem z prodlení z částky 14 920 Kč ve výši 7,05 % ročně od 20. 4. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 49 060,70 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud ve věci úvodem tohoto odůvodnění rozsudku konstatuje, že rozsudek vyhlášený dne 31. 5. 2021 je v pořadí druhým rozsudkem okresního soudu, neboť ve věci bylo nyní rozhodováno na základě rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 33 Cdo 449/2019-488 ze dne 11. 12. 2020, kterým došlo ke zrušení původního rozsudku okresního soudu a navazujícího rozsudku krajského soudu, přičemž rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházelo z předcházejícího rozhodnutí, a to nálezu Ústavního soudu ČR IV. ÚS 299/18 ze dne 29. 1. 2019.

2. Pro celkovou orientaci ve věci soud pak z odůvodnění tohoto původního rozsudku konstatuje i v rozsudku tohoto to, že žalobkyně se na žalovaném žalobou podanou ze dne 21. 8. 2013 domáhala zaplacení částky 5 169 Kč s úrokem z prodlení s tvrzením, že dne 27. 6. 2012 převzala žalobkyně právní zastoupení žalovaného jednak v právní věci uplatnění jeho nároku na náhradu škody na zdraví v celkové výši 23 006 Kč z titulu zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s jeho léčením v podobě doplatků za léky ve výši 70 Kč, regulačních poplatků ve výši 300 Kč, dálničních známek ve výši 1 550 Kč a cestovného ze [obec] do [obec] a zpět, kde se nachází [právnická osoba], kam žalovaný dojížděl v souvislosti s další operací pravé ruky ve dnech 2. 1. 2012, 7. 2. 2012, 10. 2. 2012, 19. 3. 2012, 7. 5. 2012 a 18. 6. 2012 v celkové výši 21 086 Kč, a to vůči pojišťovně [právnická osoba], u níž měl tehdejší zaměstnavatel žalovaného - [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa] sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a jednak v právní věci uskutečnění jednání se soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství [tituly před jménem] [jméno FO] dne [právnická osoba] 2010 od 16,00 hod. do 17,30 hod. v jeho kanceláři na oddělení patologie v [právnická osoba]., se sídlem [adresa] za účasti žalovaného ohledně odborného lékařského posouzení jeho trvalých následků a jejich další progrese do budoucna na základě předložených lékařských zpráv a znaleckých posudků z oboru zdravotnictví a v této souvislosti i odborného lékařského posouzení, zda jsou u něho z lékařského hlediska dány důvody pro možné přiznání násobků základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění v právní věci jeho plánované žaloby o zaplacení doplatku do pětinásobku základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, když již obdržel základní bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění zvýšené o 50 % v předsoudní fázi od zaměstnavatele z titulu odškodnění pracovního úrazu v důsledku dopravní nehody ze dne 15. 9. 2008.

3. V první právní věci žalobkyně převzala od žalovaného veškeré podklady potřebné pro uplatnění jeho výše uvedeného nároku na náhradu škody na zdraví a poté dne 28. 6. 2012 sepsala a zaslala dopis pojišťovně [právnická osoba], v němž řádně uplatnila, podrobně odůvodnila a doložila předmětný nárok žalovaného na náhradu škody na zdraví v celkové výši 23 006 Kč, na jehož základě pak tato pojišťovna vyplatila žalovanému pojistné plnění.

4. Žalobkyně konkrétně vykonala tyto úkony právní služby ohledně uplatnění nároku žalovaného na náhradu škody na zdraví v celkové výši 23 006 Kč: 27. 6. 2012 převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem, 28. 6. 2012 sepis dopisu s podrobným vyčíslením a uplatněním nároku klienta na náhradu škody.

5. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o výši nákladů za právní zastoupení, vyúčtovala je žalobkyně podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění platném do roku 2012.

6. Sazba odměny za právní zastoupení za jeden úkon právní služby z částky 23 006 Kč tudíž činí částku 2 020 Kč podle ust. § 8 odst. 1 a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu. Celkem žalobkyně vykonala dva úkony právní služby, tudíž se jedná o 2 x 2 020 Kč = 4 040 Kč.

7. Ke každému úkonu právní služby žalobkyni náleží jeden režijní paušál á 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tudíž se jedná o 2 x 300 = 600 Kč.

8. Celkové náklady za právní zastoupení činí částku 4 640 Kč a vzhledem k tomu, že žalobkyně je ode dne 26. 3. 2012 plátcem DPH, je nutné přičíst k celkové částce i 20 % DPH, a tak celkové náklady za právní zastoupení činí částku 5 568 Kč včetně DPH.

9. Ve druhé právní věci na počátku měsíce srpna roku 2010 žalovaný požádal žalobkyni, zda by ho mohla právně zastupovat ohledně jeho plánované žaloby o zaplacení doplatku do pětinásobku základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, když již obdržel základní bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění zvýšené o 50 % v předsoudní fázi od zaměstnavatele z titulu odškodnění pracovního úrazu v důsledku dopravní nehody ze dne 15. 9. 2008. Žalobkyně souhlasila a za tím účelem po dohodě se žalovaným uskutečnila před podáním této žaloby odborné jednání se soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství [tituly před jménem] [jméno FO] dne [právnická osoba] 2010 od 16,00 hod. do 17,30 hod. v jeho kanceláři na oddělení patologie v [právnická osoba]., se sídlem [adresa] za účasti žalovaného ohledně odborného lékařského posouzení jeho trvalých následků a jejich další progrese do budoucna na základě předložených lékařských zpráv a znaleckých posudků z oboru zdravotnictví a v této souvislosti i odborného lékařského posouzení, zda jsou u něho z lékařského hlediska dány důvody pro možné přiznání násobků základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění v právní věci jeho plánované žaloby o zaplacení doplatku do pětinásobku základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, přičemž na toto odborné jednání žalobkyně dovezla žalovaného svým motorovým vozidlem tov. zn. [typ vozidla] [anonymizováno],[Anonymizováno].

10. Žalobkyně konkrétně vykonala tyto úkony právní služby ohledně odborného jednání se soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]: počátek srpna 2010 převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem, 18. 8. 2010 jednání se soudním znalcem o odborné problematice.

11. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o výši nákladů za právní zastoupení, vyúčtovala je žalobkyně podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění platném do roku 2012.

12. Sazba odměny za právní zastoupení za jeden úkon právní služby tudíž činí částku 1 000 Kč podle ust. § 9 odst. 1 a ust. § 7 bod 3. advokátního tarifu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému pouze jeden úkon právní služby, a to jednání se soudním znalcem o odborné problematice.

13. Ke každému úkonu právní služby žalobkyni náleží jeden režijní paušál á 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

14. Žalobkyně má také nárok na zaplacení cestovních výloh a náhrady za promeškaný čas na cestě k soudnímu znalci za cestu z [adresa] a zpět dne 18. 8. 2010, 60 km, 1 hod. jedna cesta: použit osobní automobil [typ vozidla] [anonymizováno] ccm, SPZ [SPZ], průměrná spotřeba PHM 6,3 l/100 km, průměrná cena benzínu Natural 95 v roce 2010: 28,70 Kč/l, tj. 1,81 Kč/km, náhrada PHM 120 km x 1,81 Kč = 217 Kč náhrada za ujeté km: 3,90 Kč/km náhrada základní 120 km x 3,90 Kč = 468 Kč, náhrada za čas strávený na cestě 4 půlhodiny á 100 Kč = 400 Kč celkem 1.085 Kč. Celkové náklady za právní zastoupení činí částku 2 385 Kč.

15. Souhrnné náklady právního zastoupení v obou právních věcech tak činí částku 7 953 Kč, jíž žalobkyně vyúčtovala žalovanému doporučeným dopisem ze dne 8. 8. 2013, v němž vyzvala žalovaného k jejich zaplacení na její účet č. [č. účtu], VS [var. symbol] ve lhůtě do 17. 8. 2013, avšak žalovaný nezaplatil ničeho.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně rozhodla uplatnit soudní cestou pouze nárok na zaplacení jednoho úkonu právní služby v první právní věci, a to převzetí a přípravy zastoupení včetně první porady s klientem, je zřejmé, že soudní cestou uplatňuje souhrnné náklady právního zastoupení v obou právních věcech ve výši 5 169 Kč.

17. Usnesením vydaným soudem dne 13. 9. 2013 i k návrhu žalobkyně soud pak řízení vedené pod sp. zn. 21 C 68/2013 spojil s řízením vedeným pod sp. zn. 20 C 584/2012 ke společnému řízení.

18. Ve věci vedené u okresního soudu původně pod sp. zn. 20 C 584/2012 podala žalobkyně nejdříve dne 2. 12. 2012 žalobu na žalovaného o zaplacení částky 32 180 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 9. 10. 2009 převzala žalobkyně právní zastoupení žalovaného v právní věci uplatnění jeho nároků na náhradu škody na zdraví vůči pojišťovně [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], když šlo konkrétně o nárok na pětinásobek základního bodového ohodnocení bolestného, tj. částku 412 800 Kč, pětinásobek základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, tj. částku 1 434 000 Kč a náklady spojené s léčením v celkové výši 23 466 Kč, a to za poplatek za vypracování posudku o bolestném ve výši 150 Kč, poplatek za vypracování posudku o ztížení společenského uplatnění ve výši 150 Kč a cestovné rodinných příslušníků žalovaného do zdravotnických zařízení za žalovaným a cestovné žalovaného do zdravotnických zařízení, neboť žalovaný utrpěl dne 15. 09. 2008 pracovní úraz jako spolujezdec při dopravní nehodě, jíž zavinil řidič služebního motorového vozidla [jméno FO], přičemž v té době byl zaměstnancem společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], která měla sjednáno u pojišťovny [právnická osoba] zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání, tudíž byla subjektem povinným k vyplacení náhrady škody na zdraví žalovanému z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání.

19. Žalobkyně společně se žalovaným obstarala veškeré podklady potřebné pro uplatnění výše uvedených nároků na náhradu škody na zdraví a poté dne 13. 10. 2009 sepsala dopis pojišťovně [právnická osoba], v němž uplatnila a podrobně odůvodnila veškeré nároky žalovaného na náhradu škody na zdraví, a to nárok na pětinásobek základního bodového ohodnocení bolestného, tj. částku 412 800 Kč, nárok na pětinásobek základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, tj. částku 1 434 000 Kč a nárok na náklady spojené s léčením v celkové výši 23 466 Kč za poplatek za vypracování posudku o bolestném ve výši 150 Kč, poplatek za vypracování posudku o ztížení společenského uplatnění ve výši 150 Kč a cestovné rodinných příslušníků klienta do zdravotnických zařízení za klientem a cestovné klienta do zdravotnických zařízení. Tento dopis žalobkyně zaslala zmíněné pojišťovně k vyplacení pojistného plnění v celkové výši 1 870 266 Kč, přičemž pojišťovna následně uznala nároky žalovaného na bolestné a ztížení společenského uplatnění pouze ve výši, která vyplývala z posudku o bolestném a posudku o ztížení společenského uplatnění, a vyplatila žalovanému náklady na léčení ve výši 1 680 Kč dne 27. 10. 2009, bolestné ve výši 165 120 Kč za 1376 bodů a poplatek za vypracování posudku o bolestném ve výši 150 Kč dne 2. 12. 2009, ztížení společenského uplatnění ve výši 430 200 Kč za 3585 bodů, ztížení společenského uplatnění ve výši 96 000 Kč za 800 bodů a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 23 900 Kč dne 27. 5. 2010.

20. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k dohodě o výši smluvní odměny za tuto právní pomoc, vyúčtovala žalobkyně odměnu za právní zastoupení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v platném znění, když sazba odměny za právní zastoupení za jeden úkon právní služby z celkové uplatněné částky 1 870 266 Kč činí podle ust. § 8 odst. 1 a ust. § 7 bod 6. advokátního tarifu částku 15 790 Kč. Za dva vykonané úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem a 2. sepis dopisu s uplatněním nároků na náhradu škody na zdraví) jde o částku 31 580 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží žalobkyni jeden režijní paušál á 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu v platném znění, tudíž celkem se jedná o 2 x 300 = 600 Kč.

21. Následně pak žalobkyně podáním ze dne 11. 12. 2012 rozšířila žalobu o další částku ve výši 17 230 Kč s tvrzením, že dne 15. 9. 2009 převzala žalobkyně právní zastoupení žalovaného v právní věci zrušení uzavřené dohody o ukončení pracovního poměru žalovaného u zaměstnavatele - společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa] ze dne 14. 9. 2009 bez odstupného a dosažení uzavření nové dohody o ukončení pracovního poměru žalovaného u zaměstnavatele - společnosti [právnická osoba], s nárokem na odstupné zaměstnance ve výši pětinásobku průměrné hrubé mzdy zaměstnance. Za tím účelem téhož dne žalobkyně sepsala pro žalovaného na jeho pokyn návrh výpovědi zaměstnavatele z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce vůči žalovanému s nárokem na odstupné zaměstnance ve výši dvanáctinásobku průměrné hrubé mzdy zaměstnance, kterou předala žalovanému téhož dne s tím, aby ji předložil svému zaměstnavateli, zda by s ní souhlasil a zrušil předchozí uzavřenou dohodu o ukončení pracovního poměru žalovaného ze dne 14. 9. 2009. Následně žalovaný sdělil žalobkyni, že jeho zaměstnavatel nechce nic měnit na uzavřené dohodě o ukončení pracovního poměru žalovaného ze dne 14. 9. 2009, a proto žalobkyně vyvolala jednání se zaměstnavatelem žalovaného a dne 13. 11. 2009 se konalo v sídle zaměstnavatele žalovaného osobní jednání za účasti žalobkyně, žalovaného, manželky žalovaného, zaměstnavatele a jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta v [město], na němž bylo dohodnuto, že se zrušuje dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 14. 9. 2009 bez odstupného a že se zaměstnavatel pokusí zjistit od jeho pojišťoven, zda by zaplatily za něho odstupné ve výši pětinásobku průměrné hrubé mzdy zaměstnance. Dne 11. 12. 2009 se pak konalo v sídle zaměstnavatele žalovaného další osobní jednání za účasti žalobkyně, žalovaného, manželky žalovaného, zaměstnavatele a jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta v [město], na němž právní zástupce zaměstnavatele sdělil, že po jednání s pojišťovnami zaměstnavatele je možné uzavřít se žalovaným dohodu o ukončení pracovního poměru žalovaného s nárokem na odstupné zaměstnance ve výši pětinásobku průměrné hrubé mzdy zaměstnance, a tak byl žalovaný požádán o její sepis, který měl doručit zaměstnavateli k podpisu. Následně dne 5. 1. 2010 žalobkyně sepsala návrh této dohody, který předala žalovanému téhož dne a téhož dne pak byla se zaměstnavatelem uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru žalovaného s nárokem na odstupné zaměstnance ve výši pětinásobku průměrné hrubé mzdy zaměstnance. Vzhledem k tomu, že tohoto dne bylo dosaženo účelu, o který žalovaný požádal svou právní zástupkyni, je zřejmé, že dne 5. 1. 2010 skončilo právní zastoupení žalovaného ze strany žalobkyně.

22. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k dohodě o výši nákladů právního zastoupení, vyúčtovala žalobkyně odměnu za právní zastoupení a hotové výdaje podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v platném znění. Sazba odměny za právní zastoupení za jeden úkon právní služby se odvíjí z odstupného ve výši pětinásobku průměrné hrubé mzdy zaměstnance, které bylo hlavním předmětem právního zastoupení žalovaného ze strany žalobkyně, jehož chtěl žalovaný dosáhnout vůči jeho zaměstnavateli. Tudíž sazba odměny za právní zastoupení za jeden úkon právní služby z celkového odstupného ve výši 97 650 Kč činí podle ust. § 8 odst. 1 a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu částku 5 010 Kč. Za tři vykonané úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem, 2. účast na prvním jednání, 3. účast na druhém jednání) jde o částku 15 030 Kč. Odměna za sepis dohody o ukončení pracovního poměru ze dne 5. 1. 2010 činí podle ust. § 9 odst. 1 advokátního tarifu částku 1 000 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu v platném znění, a tak v tomto případě se jedná o celkem 4 x 300 Kč = 1 200 Kč.

23. V této věci pak ještě podáním ze dne 22. 4. 2013 rozšířila žalobkyně žalobu o částku 14 920 Kč s tvrzením, že dne 16. 4. 2010 převzala žalobkyně právní zastoupení žalovaného v právní věci uplatnění jeho nároků na náhradu škody na zdraví vůči pojišťovně [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], když šlo konkrétně o nárok na bolestné ve výši 29 340 Kč za 244,5 bodu, ztížení společenského uplatnění ve výši 108 000 Kč za 900 bodů, náklady spojené s léčením v celkové výši 7 607 Kč, a to za poplatek za vypracování posudku o bolestném ve výši 200 Kč, poplatek za vypracování posudku o ztížení společenského uplatnění ve výši 200 Kč, znalečné ve výši 4 350 Kč, a cestovné žalovaného do zdravotnických zařízení, věcnou škodu ve výši 6 500 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, neboť žalovaný utrpěl dne 15. 9. 2008 pracovní úraz jako spolujezdec při dopravní nehodě, jíž zavinil řidič služebního motorového vozidla [jméno FO], přičemž v té době byl zaměstnancem společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], která měla sjednáno u pojišťovny [právnická osoba] zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání, tudíž byla subjektem povinným k vyplacení náhrady škody na zdraví žalovanému z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání.

24. Žalobkyně společně se žalovaným obstarala veškeré podklady potřebné pro uplatnění výše uvedených nároků na náhradu škody na zdraví a poté dne 20. 4. 2010 sepsala dopis pojišťovně [právnická osoba], v němž řádně uplatnila a podrobně odůvodnila veškeré výše uvedené nároky žalovaného na náhradu škody na zdraví. Tento dopis s uplatněním nároku žalovaného na náhradu škody zaslala žalobkyně zmíněné pojišťovně k vyplacení pojistného plnění v celkové výši 151 447 Kč, přičemž pojišťovna následně vyplatila žalovanému tyto nároky na náhradu škody.

25. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k dohodě o výši smluvní odměny za tuto právní pomoc, vyúčtovala žalobkyně odměnu za právní zastoupení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v platném znění, když sazba odměny za právní zastoupení za jeden úkon právní služby z celkové uplatněné částky 151 447 Kč činí podle ust. § 8 odst. 1 ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu částku 7 160 Kč. Za dva vykonané úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem a sepis dopisu s uplatněním nároku na náhradu škody) jde o částku 14 320 Kč.

26. Ke každému úkonu právní služby náleží jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu v platném znění, a tak v tomto případě se jedná o celkem 2 x 300 Kč = 600 Kč.

27. Celkové náklady právního zastoupení tudíž činí částku 14 920 Kč.

28. Dopisem ze dne 3. 12. 2012 vyúčtovala žalobkyně žalovanému náklady tohoto právního zastoupení, avšak žalovaný nezaplatil ničeho. Z tohoto důvodu mu žalobkyně zaslala doporučený dopis ze dne 12. 4. 2013 s předsoudní výzvou k zaplacení vyúčtované částky ve lhůtě do 19. 4. 2013, avšak ani na tento dopis žalovaný nijak nereagoval a nezaplatil ničeho.

29. Okresní soud ke shora uvedeným skutečnostem uvádí, že úmyslně v tomto odůvodnění uvedl podrobnosti týkající se shora uvedených jednotlivých žalob, neboť to považuje za nutné s ohledem na složitost sporu.

30. Ve věci vedené původně pod sp. zn. 20 C 584/2012 pak okresní soud dne 26. 12. 2013 vydal platební rozkaz, proti kterému si žalovaný podal odpor s tím, že žalovaný nikterak nezpochybňuje, že dne 9. 10. 2010 převzala žalobkyně právní zastoupení žalovaného v právní věci uplatnění jeho nároků na náhradu škody na zdraví vůči pojišťovně [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa].

31. Žalovaný v zásadě nesouhlasí s uplatněným nárokem ze strany žalobkyně, když tento nárok je zcela neoprávněný. Není pravdou, jak uvádí žalobkyně, že mezi ní jakožto advokátem a mezi žalovaným jakožto klientem nebyla uzavřena dohoda o výši smluvní odměny za právní zastoupení. S tímto žalovaný nesouhlasí a uvádí, že součástí dohody o plné moci byla i dohoda o odměně právního zastoupení, když dle odst. 2 této dohody bude tvořit odměnu advokáta náhrada nákladů řízení přiznaná v soudním sporu od protistrany žalovanému, a že tato bude náležet zmocněnému advokátovi jako jeho odměna za právní zastoupení zmocnitele. Vzhledem k tomu, že ve věci, ve které žalobkyně zatupovala žalovaného, byl Okresním soudem v Prachaticích vydán dne 29. 5. 2012 rozsudek č. j. 20 C 573/2010, kterým bylo žalované – pojišťovně [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] stanoveno ve výroku III. zaplatit žalobci – panu [jméno FO], částku 9 016,60 Kč představující náhradu nákladů řízení. Tato částka byla také následně žalobkyně ze strany žalovaného poukázána a to v souladu s výše zmíněnou dohodou. S ohledem na znění vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, je jakékoliv vyúčtování mimosmluvní odměny nepřípustné. Navíc nad rámec dohody výše uvedené byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dohoda o odměně právního zastoupení, která spočívala v tom, že odměnu za právní zastoupení bude představovat eventuální přiznané a uhrazené náklady ze strany [právnická osoba], když mimo to žalobkyně utvrdila žalovaného, že se nemusí obávat, že by musel žalobkyni za poskytnuté právní služby někdy něčeho doplácet.

32. S ohledem na znění vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, nelze vyúčtování mimosmluvní odměny považovat za oprávněné. Navíc to, že na náhradu za právní zastoupení [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. ničeho nepřiznala a nezaplatila, není důvodem k tomu, aby s ohledem na stanovisko Kooperativy pojišťovny, a.s. požadovala žalobkyně náhradu po žalovaném. S ohledem na znění § 6, odst. 2, písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, měla nárok žalovaného, který by představoval odměnu žalobkyně uplatnit soudní cestou.

33. Mimo výše uvedené skutečnosti poukazuje žalovaný na postup žalobkyně, když ta zaslala žalovanému vyúčtování za poskytování právních služeb dne 3. 12. 2012, ve kterém mu stanovila lhůtu do 15. 12. 2012, nicméně žalobkyně podala žalobu 3. 12. 2012 aniž by poskytla žalovanému jí stanovenou lhůtu k plnění.

34. Pokud jde o skutečnosti uvedené v rozšíření žaloby ze dne 11. 12. 2013, s těmito žalovaný nesouhlasí, když žalovaná v této věci nepostupovala v souladu s pokyny žalovaného a navíc svým jednáním nerespektovala a nehájila práva žalovaného, který měl nárok na 12ti násobek průměrné hrubé mzdy, když žalobkyně bez jeho vědomí uzavřela dohodu o ukončení pracovního poměru s odstupným ve výši 5ti násobku průměrné hrubé mzdy.

35. Dále žalovaný upozorňuje na to, že žalobkyně žalovanému zaslala vyúčtování až dne 12. 4. 2013, přičemž jak uvádí sama žalobkyně, právní zastoupení žalobkyně v této věci skončilo ke dni 5. 1. 2010.

36. Pokud jde o nárok žalobkyně ve výši 14 920 Kč, tento žalovaný neuznává, a to z důvodů uvedených v odstavci II. tohoto odporu.

37. Ve věci vedené pod sp. zn. 21 C 68/2013 ve vztahu k částce 5 169 Kč pak žalovaný podal dne 17. září 2013 vyjádření s tím, že žalovaný popírá nárok žalobkyně, neboť tvrzení žalobkyně nejsou založena na pravdě. Žalovaný nikterak nepopírá, že žalovaná za něho převzala právní zastoupení ve věci náhrady škody na zdraví, jejíž příčinou byla dopravní nehoda ze dne 15. 09. 2008, nicméně pouze k uplatnění nároku, který byl předmětem sporu u okresního soudu v Prachaticích vedeného pod sp. zn. 20 C 573/2010. Toto rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 5. 2012 a nabylo právní moci 27. 7. 2012, tímto tedy právní zastoupení žalovaného žalobkyní skončilo, z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně nemohla za žalovaného právní zastoupení v jiné věci převzít, když plná moc ze dne 10. 2. 2009 byla součástí spisu sp.zn. 20 C 573/2010 a nebyla oprávněna tento nárok za žalovaného po pojišťovně vymáhat. Tento argument žalovaného také potvrzuje ta skutečnost, že žalobkyně žádný důkaz o tom, že převzala zastoupení za žalovaného ve věci nároku na zaplacení částky 23 066 Kč, neoznačila a nepředložila.

38. Dále žalovaný podotýká, že podklady včetně výzev pojišťovně připravovala manželka žalovaného paní [jméno FO] a to zejména na základě zjištění z července roku 2012, kdy manželka žalovaného zjistila, že žalobkyně zaslala pojišťovně žádost o náhradu škody, kterou žalobkyně špatně vyčíslila. Následně tedy manželka žalovaného vytvořila a zaslala žádost pojišťovně sama.

39. Žalovaný dále upozorňuje na nesprávné tvrzení žalobkyně týkající se návštěvy [tituly před jménem] [jméno FO] dne 18. 8. 2010, když tvrzení žalobkyně v tomto směru se nezakládají na pravdě. Žalovaný nesouhlasil s tím, aby žalobkyně za něho toto jednání absolvovala, když byl schopen toto vyřídit sám a na toto žalobkyni upozorňoval. Žalovaný nikdy nedal pokyn žalobkyni, aby tato s ním jednání u [tituly před jménem] [jméno FO] absolvovala. Žalovaný se na toto jednání dostavil vlastním automobilem a nikoliv s žalobkyní, když tato byla v den jednání v [adresa], takže by jí ani nikdy žádné účelně vynaložené náklady spojené s cestovným nemohly vzniknout.

40. Pokud jde o nárok vyplývající z vyúčtování provedený žalobkyní, v tomto směru žalovaný poukazuje na to, že není provedeno v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, nicméně s ohledem na výše uvedené nepovažuje žalovaný za nutné se ke správnosti vyúčtování konkrétněji vyjadřovat.

41. Jednání ve spojených věcech u okresního soudu proběhla ve dnech 3. 2., 8. 9., 13. 10., 24. 11. 2014 a dále pak 19. 1. 2015.

42. K obsahu těchto jednání soud souhrnně uvádí, že základní otázkou v této věci řešenou je otázka, jaká byla vlastně platně uzavřená smlouva o odměně advokáta – žalobkyně při zastupování klienta – žalovaným a tato otázka je mezi účastníky od počátku řízení sporná, jak dokladují i obsahy žalob a následná vyjádření žalovaného.

43. Přitom posouzení toho, jaká vlastně byla uzavřena smlouva, je otázkou klíčovou a základní a mající vliv na vše navazující.

44. Soud proto při níže uvedených konstatováních toho, co bylo při jednání u soudu zjišťováno, se omezí na zjištění důležitá ve smyslu shora uvedeného.

45. Soud souhrnně konstatuje, že především výslechy svědků jsou pro podstatu rozhodnutí ve věci svým obsahem z jejich větší části nedůležité a vyjadřující současnou vzájemnou nevraživost nejen mezi oběma účastníky sporu, ale přímo mezi jejich rodinami. Soud se ve vztahu ke svědeckým výpovědím proto zabýval pouze tím, co svědci uváděli o otázce týkající se odměny za právní zastupování.

46. Ve vztahu ke shora uvedenému při prvním jednání dne 3. 2. 2014 soud z vyjádření žalobkyně zjistil, že v případě uplatnění nároků žalovaného na náhradu škody vůči pojišťovně [Anonymizováno] bylo dohodnuto, že náklady právního zastoupení nejdříve ona zkusí uplatnit vůči pojišťovně, aby je zaplatila, stejně tak jako nároky na náhradu škody, které jsou již uplatněny s tím, že žalovaného upozornila na to, že pojišťovna platí maximálně 3 úkony právní pomoci s tím, že pokud tento způsob nevyjde, tak je zaplatí klient podle vyhlášky, a to podle advokátního tarifu ustanovení o mimosmluvní odměně. Ona tak rovněž postupovala dopisem vůči pojišťovně, koncem roku 2012, kdy vůči pojišťovně uplatnila veškeré právní nároky na zastoupení klienta, které jeho jménem doposud vůči pojišťovně uplatňovala a pojišťovna jí odpověděla dopisem a pak ještě emailem a pak znovu dopisem, že náklady zastoupení platit nebude, poněvadž nejsou stanoveny v zákoníku práce, podle kterého bylo odškodňováno. Pojišťovna rovněž uvedla, že se k nim nijak nezavázala. Na některých jednáních byl přitom i její manžel, který bude navrhován jako svědek. Odkazuje i na první plnou moc z 10. 2. 2009, ve které je uvedeno, že jí náleží odměna za právní zastoupení spolu s celkovými výdaji a náhradu za ztrátu času a z toho lze dovodit, že nemůže být pravdivé tvrzení žalovaného, že ho bude zastupovat zadarmo. Žalovanému řekla, že úkon mimosmluvní odměny se počítá podle vyhlášky a bylo to podle advokátního tarifu. Neřekla mu asi přesně výši jednoho úkonu, protože ještě to neměla přesně spočítané, neboť tu dobu pouze přebírala podklady uplatnění jeho nároku a nemohla o výši vědět.

47. Z návazného vyjádření žalovaného soud zjistil, že žalovaný tvrdí, že byl opakovaně žalobkyní upozorňován a taktéž manželka žalovaného, neboť se žalobkyně dotazovali, jaké budou náklady, které budou muset žalobkyni hradit na to, že je žalobkyně ujišťovala, že nemusí strach, že veškeré náklady za ně uhradí žalobkyni pojišťovna. V souvislosti s touto informací udělil žalovaný žalobkyni zmocnění a předal jí veškeré dokumenty, aby mohla uplatnit nárok žalovaného vůči pojišťovně. Žalobkyně se opakovaně dotazoval, kolik bude případná odměna za právní zastoupení stát, ta ho opakovaně ujistila, že nemusí mít strach, že všechno zaplatí pojišťovna.

48. Na základních tvrzeních v žalobách a vyjádření pak následně účastníci v průběhu sporu setrvali, pouze je doplňovali a dopřesňovali.

49. Při jednání konaném dne 8. 9. 2014 soud z výpovědi [jméno FO] – manžela žalobkyně zjistil, že k dotazu, zda byl přítomen nějakému jednání o zastupování žalovaného a zda se tam jednalo o odměně za zastoupení, svědek sdělil, že jednou už před nějakým rokem byli s žalobkyní pozváni k žalovaným do nově postaveného domu, odhaduje to asi tři roky zpětně, přitom je tam provedli, ukazovali jim nahoře, co všechno udělali. Pokud jde o zastoupení, hlavní slovo měla paní [jméno FO], která chtěla napsat žalobu na pojišťovnu, že by chtěli ještě víc peněz, než dostali nějakou tu odměnu, pamatuje si, že to bylo kolem 1 000 000 Kč, o odměně za zastoupení se jednalo až na konci, kdy se paní [jméno FO] ptala, co budou dlužni a manželka říkala, že to zkusí dát na pojišťovnu, jestli to pojišťovna uhradí s tím, že pokud by to neuhradila, tak jí to uhradí oni. Ví jistě, že tyhle slova padly, a když bylo posledně při jednání, tak jak slyšel od protistrany, že říkali, že když to pojišťovna nezaplatí, že nebudou platit ani korunu, že se to bude dělat zadarmo, tak nic takového nezaslechl. On ví o jednom takovém setkání, u nich byla také paní [jméno FO], ale u těchto jednání nebyl.

50. Ve vztahu ke svědecké výpovědi svědkyně [jméno FO] soud úvodem konstatuje, že tato svědkyně jako manželka žalovaného obsáhle popisovala průběh detailního jednání s žalobkyní, kde popsala podrobnosti týkající se samotného provádění zastupování žalobkyně žalovaného v předmětných věcech.

51. Ve vztahu k okolnostem týkajícím se počátku právního zastoupení a placení nákladů tohoto zastoupení pak z výpovědi svědkyně soud zjistil, že při prvním jednání žalobkyně říkala, že při smůle, co měli, je dobře, že to byla automobilová nehoda, že je to pracovní úraz a v tom případě, že právní úkony hradí pojišťovna. Připravila pro ně plnou moc, že to slouží z toho důvodu, aby vlastně ona mohla na pojišťovnu napsat nebo na [právnická osoba]. Bez plné moci by je nemohla zastupovat, takže přišli a podepsali plnou moc. Pak při zasílání znaleckého posudku jim bylo sděleno, aby ho dali žalobkyni, že když si ho tam pošlou sami, ona z toho nic mít nebude, kdežto když to pošle ona, a zaplatí to pojišťovna, ona si může naúčtovat podle advokátního tarifu a oni jí to zaplatí. Ona jí řekla, že pokud jí to pomůže a zaplatí jí to pojišťovna jako právní úkon, je jí to jedno, ona s tím problém nemá, ale žalobkyně neřekla, že někdy za tři roky pošle vyúčtování, protože to by jí v životě nedala. Žalobkyně jí vždycky tvrdila, že to hradí pojišťovna jako právní úkon. Pro ni samotnou nebyl problém to poslat, oni si vážili toho, že jim žalobkyně dala doporučení na doktora a přesně, jak ona tvrdila, že takhle z toho nic mít nebude, že jí to uhradí pojišťovna, tak z toho důvodu ona říkala, že nemá problém jí bolestné manželovi dát, aby to tam poslala, protože to pak od něj dostane zaplacené.

52. Pak je žalobkyně prostě v listopadu po třech letech kontaktovala s tím, že vlastně chce po nich uhradit to zastoupení. A oni to vůbec netušili, protože nikdy ona neřekla, když se jí ptala, tak vždycky řekla, že to hradí pojišťovna. Ani neřekla, jaké jsou to úkony, tak oni si mysleli, že to opravdu funguje, protože jí nikdy nenapadlo zjišťovat, že by to nebyla pravda.

53. Když jim ona předložila vyúčtování, tak se jí ptali, co to znamená, žalobkyně jim vysvětlila, že si to bohužel pojišťovna zamítla, že to chce ona zaplatit od nich. Na to ona jí řekla, že samozřejmě to platit nebude, protože taková dohoda nebyla, že se takto nikdy nedomlouvali. Ona si pak i zpětně hledala, že nikdy jim vlastně nic neřekla, ani co bude dopředu, ani co bude dělat, jak bude probíhat soud, nebo někde něco mají platit. Vždycky to svedla na pojišťovnu, tak proto ona byla v klidu, protože si říkala, že prostě ano, ona nějakou práci udělá, tak jí to hradí pojišťovna, tak ať si tam ty papíry pošle. Žalobkyně špatným nebo mylným způsobem informovala tři roky, aby potom prostě přišla s tím, že jí to pojišťovna zamítla, takže to chce od nás. Ptala se jí, proč to chce od nich a bylo jí řečeno, dostali jste peněz dost, tak mi to můžete zaplatit. Oni jí říkali, že to nezaplatí. Chtěla 35 000 – 38 000 Kč, když odcházela, pak alespoň 20 000 Kč.

54. K dotazům pak soud z výpovědi svědkyně zjistil, že při návštěvě žalobkyně u nich doma, tak se nejednalo o penězích, jenom si tam žalobkyně počítala podklady. Žalobkyně si nikdy neřekla ani o zálohu. Neřekla nikdy ani o obecné výši nákladů, nikdy neřekla, kolik je placeno a kolik si účtuje za to, že ona pošle bolestné. To by jí ona nedala, poslala by si to sama. Neřekla prostě, že tohle stojí 5 000 Kč, tohle stojí 10 000 Kč. Když se ptala, tak řekla, že to hradí pojišťovna. Dnes nejsou žalobkyni ochotni ničeho zaplatit, protože oni šli do toho s tím, že ona řekla, že to není problém, že všechno hradí pojišťovna, že je to nic stát nebude a dostanou nějakou finanční částku. Pak byla i nespolehlivá, jednou řekla desetinásobek, pak pětinásobek, pak dvojnásobek, nedodržovala schůzky. Neví, zda při prvním jednání zaplatila žalobkyni nějakou zálohu 200 – 300 Kč. U žalobkyně byla s matkou, k dotazům žalobkyně v této části výpovědi pak uváděla, že ona nelže.

55. Svědkyně trvala na tom, že asi 20 minut byly u žalobkyně s její matkou, matku žalobkyně tam neviděla.

56. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (tchyně žalovaného) soud zjistil, že ta byla přítomna při jednání s žalobkyní, kdy se ptaly, že nemají peníze, jak to udělat, ona jim sdělila, aby se nebáli, že to je pracovní úraz, že všechno zaplatí [Anonymizováno]. Bylo to jednou ve mlýně při návštěvě u žalobkyně, co přesně se mluvilo, neví, ale bylo to, že vše zaplatí [Anonymizováno].

57. Výslech této svědkyně pak probíhal v tom směru, že žalobkyně zpochybňovala, že u ní na návštěvě byla, svědkyně na tom trvala.

58. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjišťoval okolnosti ukončení pracovního poměru žalovaného u jeho zaměstnavatele [právnická osoba], ve vztahu k otázce právního zastupování a zaplacení tohoto zastupování svědkyně soudu nesdělila ničeho, nic v tomto směru nevěděla.

59. Při jednání konaném dne 13. 10. 2014 soud z výpovědi svědkyně [jméno FO] opět zjišťoval okolnosti ukončení pracovního poměru žalovaného u zaměstnavatele, svědkyně rovněž nevěděla ničeho o otázce zastupování žalobkyní žalovaného a o otázce finanční mezi nimi.

60. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjišťoval okolnosti, za kterých on zpracovával znalecký posudek, který byl podkladem pro další výplaty bolestného a ztížení společenského uplatnění žalovaného.

61. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (matky žalobkyně) soud zjistil, že ta ví, že žalobkyně zastupovala žalovaného v souvislosti s těžkým pracovním úrazem, setkala se s paní [jméno FO], která přišla k žalobkyni domů s tím, že jsou v těžké finanční situaci, zaměstnavatel žalovaného je nekontaktuje, že se snaží vyřídit odškodnění. Požádala dceru o pomoc, dcera řekla, že pro to udělá maximum. Pokud jde o odměnu, tak jí řekla, že se jim pokusí vyřešit tyto věci přes pojišťovnu a pokud bude mít nároky, které z toho budou vyplývat, tak se pokusí, aby to zaplatila pojišťovna, pokud ne, tak to budou muset zaplatit oni. Pak byla svědkem opakovaných návštěv manželky žalovaného u žalobkyně, kde se projednávaly podrobnosti týkající se odškodnění. Byla svědkem řady schůzek, i paní [jméno FO] jí několikrát děkovala. Schůzky byly většinou v podvečer. U schůzek nebyl žalovaný, vždycky přišla manželka žalovaného.

62. Pokud jde o informaci, že by to musel zaplatit žalovaný, tak k tomu svědkyně k dotazu uvedla, že jim dcera řekla a slíbila, že se pokusí, aby to zaplatila pojišťovna, i ty její nároky, o konkrétní částce se nemluvilo, ani o tom, jak se to potom bude počítat. Ona říkala, že podle vyhlášky nebo podle tarifu nebo tak nějak. Částka se dopředu neříkala, ta se nemohla vědět. Na první schůzce se nějaké prohlášení nepodepsalo, ale říkala, že bude muset podepsat žalovaný plnou moc.

63. Svědkyně dále sdělila, že nikdy nebyla přítomna tomu, že by byla u nich na návštěvě s paní [jméno FO] i paní [jméno FO].

64. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (tchyně žalobkyně) soud zjistil, že k nim přišla paní [jméno FO] s tím, že manžel měl autonehodu, zda by mohla vyřídit náhradu škody, pak byly ve vedlejší místnosti s žalobkyní, a když to probíraly, ona slyšela, jak žalobkyně říká, že veškeré náklady se pokusí dát na pojišťovnu a pokud to pojišťovna nezaplatí, že to budou muset hradit sami, protože nikdo nemůže dělat zadarmo. Pak byla podepsaná plná moc a žalobkyně to začala vyřizovat.

65. Při jednání konaném dne 24. 11. 2014 byl proveden účastnický [Anonymizováno] žalovaného a z tohoto bylo zjištěno, že ten by chtěl uvést, že nechce zpochybňovat úkony žalobkyně, měli nějaká zastoupení, protože nevěděli, co se děje, během těch jednání se on i manželka opakovaně ptali žalobkyně, co to bude stát, co se bude platit, protože mají rodinu, děti a peníze potřebují. Pokaždé jim bylo sděleno, že to bude platit [Anonymizováno] z důvodu, že je to pracovní úraz a oni to platit nebudou. Proto se rozešli ve zlém, když jim předložila takovou částku, na kterou nebyli připraveni a sešli se u soudu. Oni nezpochybňují, co pro ně žalobkyně udělala, kde s ní byli, zpochybňují to jednání o platbě, že takto se nedomluvili. Ona po nich nechtěla platit nikdy žádnou zálohu, když se jí ptali, co budou platit, aby věděli, na čem jsou, tak kdyby věděli, že ona po nich bude chtít 20 000 Kč za dopis, který napsala na pojišťovnu, tak by se s ní rozešli hned na začátku. Měli schůzku u ní doma, kde bylo sděleno, že by to měli zaplatit, protože to nezaplatila pojišťovna a že je ještě jedna varianta, že by to měl zaplatit [právnická osoba], pokud bych tam s ní nedošel. Domluvili se, že by tam šli za týden, od té doby se jim žalobkyně neozvala a o tom, že by mohl platit [právnická osoba], slyšel až zde u soudu. Od začátku žili v tom, že náklady za ně platí pojišťovna, jak jim tvrdila žalobkyně.

66. V průběhu výslechu pak žalovaný k opakovaným dotazům žalobkyně sdělil, že si nemyslel, že bude platit advokáta, že by si vzal někoho zadarmo, ale žalobkyně jim tvrdila, že to bude platit [Anonymizováno]. Současně žalobkyně požadovala zaplacení peněz od Kooperativy a i je zažalovala, aby to nepropadlo.

67. Soud při jednotlivých jednáních prováděl účastníky navržené listinné důkazy. Ze strany žalobkyně se tyto důkazy týkaly především toho, jakým způsobem ona prováděla zastoupení žalovaného v jednotlivých konkrétních zastoupeních, kdy nyní na žalovaném požaduje jejich zaplacení. Jde tedy především o listiny, které žalobkyně zasílala bývalému zaměstnavateli žalovaného a Kooperativě pojišťovně. Žalovaný, jak shora uvedeno, ve své účastnické výpovědi, která byla provedena až na závěr úplného projednávání věci, při jednání konaném dne 24. 11. 2014 úkony žalobkyně při jeho zastupování nezpochybnil. Soud i ve vztahu k tomuto prohlášení pak nemá za potřebné, aby jednotlivé písemné listiny v rozsudku blíže konstatoval, a vychází z toho, že zastupování žalobkyně pro žalovaného tak, jak ona uvedla, provedeno bylo.

68. Pro potřeby rozhodnutí soudu považuje soud za důležité listinné důkazy, kdy dne 3. 12. 2012 žalobkyně prokazatelně zcela poprvé souhrnně vyzvala žalovaného k zaplacení nákladů za právní zastoupení v celkové částce 73 230 Kč s tím, že [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno].[Anonymizováno]., se odmítla podílet na zaplacení jakékoliv části nákladů právního zastoupení. Stejnou částku pak žalobkyně po žalovaném požadovala ve výzvě ze dne 12. 4. 2013, dále pak dne 8. 8. 2013 požadovala zaplacení částky 7 953 Kč, a to v souvislosti s náhradou škody 23 006 Kč a s jednáním s [tituly před jménem] [jméno FO].

69. Dopisem datovaným dne 19. 11. 2012 se žalobkyně obrátila na Kooperativu pojišťovnu, a.s., s požadavkem na zaplacení její odměny za zastupování žalovaného v celkové částce 103 080 Kč. Dále pak z dopisu [právnická osoba] ze dne 10. 12. 2012 je zjišťováno, že zde požaduje zaplacení nákladů právního zastoupení v částce 15 930 Kč.

70. Z dopisu Kooperativy pojišťovny ze dne 27. 11. 2012 je pak zjišťováno, že pojišťovna odmítla žalobkyni zaplatit částku 103 080 Kč s tím, že vynaložení nákladů za právní zastoupení při mimosoudním uplatnění nároků na náhradu škody nijak nedokládá a o jejich účelnosti lze pochybovat. Pojistná událost byla řešena jako pracovní úraz podle zákoníku práce, který dává poškozenému zaměstnanci rozsáhlá práva na odškodnění formou jednotlivých druhů náhrad, mezi něž náklady mimosoudního uplatnění nároku na náhradu škody nepatří. Vzniká i otázka případného promlčení dalších nároků na náhradu škody, neboť ke škodné události došlo před více než čtyřmi lety. Současně je zdůrazněno, že je třeba si uvědomit, že ze strany pojišťovny jde o plnění za zaměstnavatele v době utrpěného úrazu společnosti [právnická osoba] a poškozený zaměstnanec nemá tedy vůči pojišťovně žádný přímý nárok na odškodnění pracovního úrazu. Tento dopis je pak doplněn sdělením [jméno FO] z [Anonymizováno] ze dne 29. 11. 2012 o tom, že s odkazem na § 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pojišťovna hradí náklady soudního i mimosoudního projednání vedeného v souvislosti se škodnou událostí jen tehdy, pokud se k jejich úhradě písemně zavázala. Stejné sdělení bylo žalobkyni podáno i 1. 7. 2013.

71. Pro časové souvislosti zastupování žalovaného s celkovým odškodňováním pracovního úrazu soud dále za důležité považuje i okolnosti zjišťované ze spisu Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 20 C 573/2010. V této věci podal žalovaný zastoupený žalobkyní dne 14. 09. 2010 žalobu o zaplacení částky 1 003 800 Kč z titulu pětinásobku základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění s ohledem na své zdravotní postižení. V této věci pak soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2012 rozhodl o tom, že žalobě se vyhovuje co do částky 573 600 Kč, co do částky 430 200 Kč se zamítá a o náhradě nákladů bylo rozhodnuto tak, že žalovaná ([Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 016,60 Kč. Do výroku o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně jako zástupce žalovaného odvolání, a to v měsíci srpnu 2012, které bylo nejdříve usnesením soudu ze dne 19. 11. 2012 odmítnuto jako odvolání opožděně podané. Proti tomuto usnesení si podávala žalobkyně v zastoupení žalovaného odvolání, o kterém Krajský soud usnesením ze dne 15. 2. 2013 rozhodoval tak, že usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Teprve po doplnění dokazování včetně přibrání znalce pak následně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 12. 2013, které nabylo právní moci 16. 1. 2014, rozhodl tak, že žalovaná byla povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce částky 177 265 Kč a 46 246,20 Kč.

72. Z obsahu předložených listin pak dále je nutno konstatovat, že z žádné z nich nevyplývá zcela jednoznačné písemné odsouhlasení žalovaného jakékoliv provedené právní zastoupení žalobkyně ve vztahu k jejímu následnému vyúčtování.

73. S ohledem na to, jakým způsobem žalobkyně na straně jedné a její rodinní příslušníci a žalovaný na straně druhé a jeho rodinní příslušníci popisovali už v samotném počátku provádění zastoupení otázku placení nákladů řízení, soud považoval za nutné, aby zhodnotil i časově úkony účastníků v tom smyslu, co je z jejich strany tvrzeno, ale jak i vlastně v době kritické, to jest samotného provádění zastupování žalobkyně žalovaného, účastníci jednali a jak se navenek projevovali.

74. V tomto směru z hlediska časové osy soud považuje po stránce skutkové za prokázané následující zjištění.

75. První žalobu vedenou pod sp. zn. 20 C 584/2012, jak již shora uvedeno, žalobkyně podala 2. 12. 2012. Požaduje částku 32 180 Kč za zastoupení převzaté dne 9. 10. 2009, když sama v žalobě uvádí, že pojišťovna v roce 2009 – 2010 vyplácena odškodnění žalovanému, naposledy 27. 5. 2010, přičemž žalovanému bylo řádově v tomto období vyplaceno přes 500 000 Kč odškodnění. Žalobkyně tedy prokazatelně ví o tom, že se plnění žalovanému dostalo, přesto mu žádné vyúčtování svých právních úkonů v této věci neprovádí a toto provádí až v měsíci prosinci 2012.

76. Dne 11. 12. 2012 žalobkyně rozšiřuje žalobu o zaplacení částky 17 230 Kč s tím, že jde o odměnu za zastoupení při jednání s bývalým zaměstnavatelem žalovaného. Z obsahu žaloby vyplývá, že zastupování bylo převzato 15. 9. 2009, jednání skončeno 10. 1. 2010. Opět pak až do výzvy 3. 12. 2012 žalobkyně na žalovaném ničeho nepožaduje, téměř tři roky na něm žádnou platbu za zastoupení nechce.

77. Další rozšíření žaloby pak žalobkyně provádí 22. 4. 2013 ve vztahu k částce 14 920 Kč s tím, že zastoupení bylo převzato 16. 4. 2010 a rovněž i v roce 2010 pak došlo k vyplacení pojistného plnění 151 447 Kč. Opět dopisem ze dne 3. 12. 2012 pak žalobkyně poprvé provádí vyúčtování žalovanému tohoto právního zastoupení.

78. Ve vztahu ke druhé žalobě vedené původně pod sp. zn. 21 C 68/2013 pak žalobkyně převzala zastoupení ve vztahu k částce 23 006 Kč 27. 6. 2012, po odeslání dopisu 28. 6. 2012 pak pojišťovna žalovanému plnila. Dále je pak požadováno zaplacení úkonu právní služby ze srpna 2010. Vyúčtování žalovanému je pak prováděno až dne 8. 8. 2013. Ve vztahu k dopisu ze dne 8. 8. 2013 pak nelze přehlédnout, že v tomto dopisu samotná žalobkyně výslovně uvádí, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o výši nákladů za právní zastoupení a je nutné účtovat náklady podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

79. I když tedy žalobkyně tvrdí a svědky ze stran příbuzných se snaží prokázat, že žalovaný byl od počátku srozuměn s tím, že pokud náklady řízení v odškodňování pracovního úrazu nezaplatí [Anonymizováno], případně zaměstnavatel, tak bude náklady hradit podle advokátního tarifu žalobkyni, její samotný projev jednání tomu zcela neodpovídá. Skutečností zůstává, že žalobkyně základní žalobu za tři zastoupení podává v měsíci prosinci 2012 a to v situaci, kdy ona nevěděla, jakým způsobem bude úspěšná ve vyvolaném soudním sporu ve věci vedené pod sp. zn. 20 C 573/2010, neboť v tomto sporu jí v rozsudku okresního soudu byly přiznány k proplacení zcela nevýznamné náklady řízení ve výši 9 000 Kč a proti těmto bylo podáváno odvolání. To pak právě bylo odmítnuto pro opožděnost, žalobkyně si podávala odvolání do tohoto výroku a v měsíci prosinci 2012 žádným způsobem nevěděla, jak odvolací řízení dopadne. A právě v tomto měsíci ona po dvou, někdy i téměř třech letech podává žalobu na žalovaného, přičemž mu zasílá výzvu k zaplacení a obratem bez vyčkání jeho stanoviska podává současně i žalobu k soudu.

80. Soud tedy opakuje, že skutkově dospěl k závěru, že žalobkyně v žalobách popisované zastoupení pro žalovaného prováděla. Spornou otázkou však zůstává, jakým způsobem došlo k uzavření smluv o odměně advokáta v jednotlivých zastoupeních. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že ať z hlediska tvrzení žalobkyně či z hlediska tvrzení žalovaného nemůže být ani v jednom případě provádění zastoupení platná dohoda, pokud jde o stanovení výše odměny advokáta, popř. způsobu, jakým má být určena dostatečně určitá, neboť ani v jednom případě není výše odměny ani způsob jejího vyčíslení zjistitelná. Tyto vady dohod o odměně za zastupování mají za následek jejich neplatnost podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Soud přitom dovozuje, že těchto vad si musela být vědoma především samotná žalobkyně jako advokátka, která žádným způsobem přesnou informaci o ceně poskytovaných služeb žalovanému nesdělila. Soud má za to a za podstatné považuje to, že žalobkyně po provedených službách žalovanému tyto nevyúčtovala po dobu dvou a více let, takže ho musela oprávněně i utvrzovat v přesvědčení žalovaného o tom, že zaplacení právních služeb provede žalobkyni pojišťovna, případně zaměstnavatel žalovaného.

81. Po stránce právní jde v dané věci o aplikaci příslušných ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 177/1996 Sb. a pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky přijatých podle ustanovení § 17 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii představenstvem České advokátní komory (pravidla), popř. smlouvy o poskytování právní pomoci uzavřené mezi účastníky, a to především v její části týkající se výše odměny advokáta.

82. Podle § 17 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, za tím účelem je povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.

83. Podle § 1 odst. 1 advokátního tarifu odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem, není-li odměna takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

84. Podle článku 10 odst. 1 pravidel při sjednávání smluvní odměny je advokát povinen klientovi poskytovat pravdivé informace o očekávaném rozsahu svých výkonů a na jeho žádosti i úplné vysvětlení o výši mimosmluvní odměny v dané věci.

85. Podle odstavce 4 o svých výkonech klienta vede advokát přiměřené záznamy, jejichž obsah na požádání klientovi poskytne s úplným vysvětlením.

86. Podle odstavce 6 advokát nesmí uzavřít s klientem smlouvu, jíž by se klient zavázal k plnění advokátovi za podmínek pro sebe nevýhodných, ledaže měl klient přiměřenou možnost poradit se o smlouvě s jiným nezávislým advokátem a smlouva byla uzavřena písemně.

87. Dále pak podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

88. Smyslem ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku je zamezit výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům, které jsou definovány jako souhrn norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatně historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Není tedy vyloučeno, že i takový výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana.

89. V posuzované věci jde o střet práva žalobkyně na odměnu za vykonanou práci, která má být podle pravidel profesionální etiky advokátů přiměřená hodnotě věci, její složitosti a vynaloženému úsilí. Na druhé straně jde pak o právo žalovaného na ochranu jeho osobního vlastnictví. Soud v dané věci dospěl k závěru, že je na místě poskytnout ochranu právu žalovaného. Uplatnění nároku žalobkyní v tomto případě při 100 % vyhovění je v rozporu s dobrými mravy.

90. Soud tento závěr odůvodňuje tím, že v dané věci je postavení žalovaného v právním vztahu se žalobkyní slabší, smlouva o poskytování právních služeb je příkazní smlouvou ve smyslu ustanovení § 724 a následujícího občanského zákona, která má povahu smlouvy spotřebitelské. V tomto smluvním vztahu žalobkyně jako advokátka vystupuje jako profesionál vůči žalovanému, který je právním laikem a navíc v těžké složité životní situaci dané zdravotním postižením při pracovním úrazu. Žalobkyně má povinnost postupovat transparentně v zájmu svého klienta a mimo jiné poskytnout mu úplnou a jasnou informaci o ceně právní služby. Jestliže se tak v konkrétním případě účastníci nedohodli, neuzavřeli určitou dohodu o odměně za právní služby, musela si být této vady právního úkonu žalobkyně vědoma stejně tak jako skutečnosti, že v případě dohody o odměně lze tuto odměnu vyčíslit podle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. Tuto informaci s uvedením zcela konkrétní výše očekávaných nákladů zastoupení však žalobkyně žalovanému nesdělila. Za zcela významné pak soud považuje, že tak neučinila ani v době ukončení jednotlivých smluvních vztahů mezi účastníky. Neúčtováním žalobkyně oslabila důkazní postavení žalovaného, protože po téměř třech letech je i těžko očekávané, že si bude žalovaný pamatovat veškeré úkony, které pro něj žalobkyně učinila.

91. Soud se dále pozastavuje nad tím, jak mohla žalobkyně dopředu žalovanému sdělovat, že bude požadovat úhradu nákladů zastupování na pojišťovně, když ve všech věcech, které jsou předmětem tohoto sporu, jde o věci, kde nebyl vyvolán soudní spor a soud se musí podivovat nad tím, že žalobkyně mohla dopředu říci žalovanému, že budou platit tehdy, pokud nebude hradit pojišťovna. Šlo přitom vždy ze strany žalobkyně pouze o vyzývací dopisy bez dalšího navazujícího jednání, které bylo provedeno pouze u sporu týkajícího se jednání s [právnická osoba] o skončení pracovního poměru žalovaného. Pokud žalobkyně psala vyzývací dopisy, za které si účtuje nyní částku i 15 000 Kč, soud má za to, že bylo zcela evidentně povinností žalobkyně při převzetí písemností od žalovaného, mu sdělit uvedenou skutečnost, což se nestalo.

92. Na základě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že za použití ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku považuje za přiměřené, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku odpovídající 20 % částek, které ona v jednotlivých sporech v této věci účtuje. Postup žalobkyně je tak hrubě odporující dobrým mravům, že 20 % nárok na odměnu považuje soud za zcela přiměřenou všem okolnostem sporu. Vlastní výpočty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. učiněné žalobkyní v žalobách soud nezpochybňuje a při stanovení 20 % z nich vychází. Uvedená skutečnost se pak projevila ve výrocích pod bodem I., II. rozsudku, kde v části 20 % žalovaných částek bylo žalobkyni vyhověno ve výroku pod bodem I. včetně příslušenství, v části, kde byla žaloba zamítnuta, se to promítlo ve výroku pod bodem II. rozsudku. Splatnost přisouzené částky byla stanovena do tří dnů od právní moci rozsudku.

93. Soud tedy původně a to i ve znění opravného usnesení okresního soudu č. j. 21 C 68/2013- 334 ze dne 4. 3. 2015 rozhodl tak, že I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni částku a) 1.034 Kč s úrokem z prodlení z částky 1.034 Kč ve výši 7,05 % ročně od 18. 8. 2013 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, b) 6.436 Kč s úrokem z prodlení z částky 6.436 Kč ve výši 7,05 % ročně od 3.12.2012 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, c) 3.446 Kč s úrokem z prodlení z částky 3.446 Kč ve výši 7,05 % ročně od 11.12.2012 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, d) 2.974 Kč s úrokem z prodlení z částky 2.974 Kč ve výši 7,05 % ročně od 20.04.2013 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky a) o 4.135 Kč vyšší s úrokem z prodlení z částky 4.135 Kč ve výši 7,05 % ročně od 18.08.2013 do zaplacení, b) o 25.744 Kč vyšší s úrokem z prodlení z částky 25.744 Kč ve výši 7,05 % ročně od 3.12.2012do zaplacení, c) o 13.784 Kč vyšší s úrokem z prodlení z částky 13.784 Kč ve výši 7,05 % ročně od 11.12.2012 do zaplacení, d) o 11.946 Kč vyšší s úrokem z prodlení z částky 11.946 Kč ve výši 7,05 % ročně od 20.04.2012 do zaplacení, v této části se žaloba z a m í t á . III. Žalobkyně j e p o v i n n a zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 32.815,20 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

94. Na základě odvolání podaného žalobkyní i žalovaným rozhodoval ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích, a to rozsudkem č. j. 19 Co 1021/2015-385 ze dne 28. 5. 2015, kdy rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2015 č. j. 21 C 68/2013-334 potvrdil.

95. Soud opět pro orientaci ve věci z odůvodnění rozsudku krajského soudu konstatuje, že v tomto řízení bylo především spornou otázkou to, zda byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva o odměně advokáta či nikoliv, pokud jde o zastupování žalovaného žalobkyní jako advokátkou při uplatňování nároků v rámci mimosoudního jednání. Předmětem řízení nebyl nárok na zaplacení odměny za zastupování žalovaného v řízení, která se vedla před soudy. Není proto důvodná námitka žalovaného, že pokud jde o odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění, žalobkyně již obdržela odměnu za zastupování v nákladech přiznaných soudem, a tudíž to požaduje dvakrát. Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně v tom smyslu, že ujednání, která mezi účastníky byla, pokud jde o mimosoudní uplatňování nároků žalovaného ohledně výše odměny za poskytování právních služeb, nebyla natolik určitá a jednoznačná, pokud jde o výši dohodnuté odměny či způsobu jejího určení, že je třeba vycházet z toho, že mezi účastníky platná dohoda o výši odměny na zastupování žalovaného v mimosoudních jednáních o jeho nárocích uzavřena nebyla. V takovém případě správně soud prvního stupně vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. s tím, že pokud nebyla platně uzavřena dohoda o výši odměny za právní zastoupení, je nutné náklady právního zastoupení vyčíslit podle této vyhlášky o mimosmluvní odměně. V dopise ze dne 8. 8. 2013 sama žalobkyně výslovně uvádí, jak zjistil soud prvního stupně, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o výši nákladů za právní zastoupení a je proto nutné účtovat náklady podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Správný je i závěr soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně prokázala, že v žalobách popisované zastoupení pro žalovaného skutečně provedla. Za situace, kdy nebyla uzavřena platná dohoda o výši odměny či způsobu jejího stanovení, je potom vyčíslení odměny, které je požadováno v žalobě podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. správné. V posuzované věci jde o střet práva žalobkyně na odměnu za vykonanou práci, která má být podle pravidel profesionální etiky advokátů přiměřená hodnotě věci, její složitosti a vynaloženému úsilí, na druhé straně pak je právo žalovaného na ochranu jeho osobního vlastnictví. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že je namístě poskytnout ochranu právu žalovaného. Smyslem ust. § 3 odst. 1 obč. zák. je zamezit výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům, které jsou definovány jako souhrn norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatně historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Není tedy vyloučeno, že takový výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatnění nároku žalobkyně v tomto konkrétním případě je co do 80 % v rozporu s dobrými mravy, je dle odvolacího soudu tento závěr správný. Je tomu tak proto, že v dané věci je postavení žalovaného v právním vztahu se žalobkyní slabší, smlouva o poskytování právních služeb je příkazní smlouvou ve smyslu ust. § 724 a násl. obč. zák., která má povahu smlouvy spotřebitelské. V tomto smluvním vztahu žalobkyně jako advokátka vystupuje jako profesionál vůči žalovanému, který je právním laikem, navíc ve složité životní situaci. Žalobkyně má proto povinnost postupovat transparentně, v zájmu svého klienta a mimo jiné poskytnout mu úplnou a jasnou informaci o ceně právní služby. Jestliže v konkrétním případě účastníci uzavřeli neurčitou dohodu o odměně za právní služby, tudíž neplatnou, musela si být žalobkyně vědoma toho, že v případě absence dohody o odměně lze tuto odměnu vyčíslit podle ust. advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. Tuto informaci s uvedením konkrétní výše očekávaných nákladů však žalovanému nesdělila. Významné je pak i to, že tak neučinila ani v době ukončení smluvního vztahu mezi účastníky, když významná je ta skutečnost, že žalobkyně uplatnila požadavek na úhradu odměny za poskytnuté právní služby po téměř třech letech od ukončení smluvního vztahu. Pokud proto soud prvního stupně za použití ust. § 3 odst. 1 obč. zák. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20% z požadované odměny za poskytnuté právní služby a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný a jako takový byl ve všech výrocích dle § 219 o.s.ř. potvrzen, ani odvolání žalobkyně, ani odvolání žalovaného nebylo shledáno důvodným. Ty důkazy, které odvolací soud provedl k návrhu žalobkyně, nebyly způsobilé změnit něco na závěrech soudu, které se týkaly toho, že v daném případě, nebyla-li prokázána existence platné dohody o odměně za zastupování, je třeba vycházet z příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ostatní navrhované důkazy nemohl odvolací soud provést, neboť šlo o tzv. nepřípustné důkazy v odvolacím řízení, když mohly být navrženy k provedení již před soudem prvního stupně. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen i ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, neboť ani odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. To, že je žalobkyně od roku 2011 na mateřské či rodičovské dovolené, že pečuje o dvě nezletilé děti a má výdaje s advokátní kanceláří, samo o sobě nemůže být důvodem pro použití ust. § 150 o. s. ř.

96. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích si následně podala dovolání žalobkyně a o tomto dovolání rozhodoval Nejvyšší soud ČR usnesením č. j. 33 Cdo 4302/2015-442 ze dne 31. 10. 2017, kdy dovolání bylo odmítnuto. Dovolací soud v tomto rozhodnutí neshledával vzhledem ke skutečnostem, které zdůraznil i odvolací soud, že výkon práva žalobkyně na zaplacení její odměny v rozsahu 80 % odporuje dobrým mravům, za zjevně nepřiměřenou.

97. V další fázi řízení pak následně nálezem Ústavního soudu ČR IV. ÚS 299/18 ze dne 29. 1. 2019 bylo rozhodnuto, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2017, č. j. 33 Cdo 4302/2015-442, bylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo soudní ochrany podle článku 36 odst. 1 a 4 ve spojení s článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 2 odst. 3 Ústavy České republiky a usnesení Nejvyššího soudu bylo zrušeno.

98. Poté následně navazujícím rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č. j. 33 Cdo 449/2019-488 ze dne 11. 12. 2020 byly původní rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích shora citované ve výroku bod bodem II. a ve výroku o nákladech řízení zrušeny a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

99. Okresní soud v Prachaticích poté nařídil jednání na den 19. 4. 2021, při tomto jednání účastníci nenavrhli provádět žádné další dokazování. Jednání bylo odročeno na den 31. 5. 2021 za účelem přednesu závěrečných návrhů vyjádření účastníků a následného vyhlášení rozsudku.

100. Soud při posouzení celé věci vycházel ze shora citovaných rozhodnutí a nálezu Ústavního soudu a druhého rozsudku Nejvyššího soudu. Z nálezu Ústavního soudu pak konkrétně vyplývá, že Nejvyšší soud se řádně nevypořádal s dovolací námitkou týkající se toho, že shledaly-li obecné soudy žalobní nárok stěžovatelky v rozporu s dobrými mravy, měly ho podle jejího názoru zamítnout celý, a v opačném případě jej celý měly přiznat, přičemž není možno podle jejího názoru zamítnout žalobu pro rozpor s dobrými mravy v rozsahu 80 %. Touto dovolací námitkou se však původně Nejvyšší soud náležitě nezabýval. Přesto ve svém rozsudku poukázal na rozdíl v úpravě obchodněprávních vztahů, kde bylo zakotveno moderační právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu s tím, že v oblasti občanskoprávních vztahů moderační právo soudu takto opraveno není, takže podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku lze uvažovat pouze v souladu či v rozporu s dobrými mravy. Podle Ústavního soudu tedy postup obecných soudů v přezkoumávané věci, kdy zamítly žalobu pro rozpor s dobrými mravy z rozsahu 80 %, nebyl souladný s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, a za situace, kdy stěžovatelka řádně uplatnila tuto dovolací námitku, bylo povinností Nejvyššího soudu se jí zabývat a řádně ji vypořádat. To se však nestalo.

101. Ústavní soud však zdůraznil, že Nejvyšší soud nevylučuje uplatnění korektivu dobrých mravů podle § 3 občanského zákoníku ani ve vztahu advokát – klient při účtování nákladů advokátního zastoupení dle advokátního tarifu. Ústavní soud pak dále poukázal na své rozhodnutí, a to je usnesení ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 303/15, kdy apeloval takový postup obecných soudů, které stěžovatelce totožné jako v nyní přezkoumávané věci v pravděpodobné věci jako je nyní přezkoumávaná, zamítly žalobu pro rozpor s dobrými mravy.

102. Dále Ústavní soud sdělil, že nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, jak je přitom patrné z napadených rozsudků obecných soudů, že zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy nebylo obecnými soudy postaveno toliko na jedné skutečnosti, nýbrž na celé řadě důvodů, které byly v řízení zjištěny. Současně připomíná, že jestliže obecné soudy uznaly správnost vyúčtovaných jednotlivých položek, není jasné, v jaké části z nich stěžovatelka jednala či mohla jednat proti dobrým mravům. Již otázka, jak mohla být v posuzované věci s ohledem na advokátní praxi dopředu vyčíslena předpokládaná odměna spolu s možnými náklady, byla pominuta.

103. Z hlediska obsahu odůvodnění Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2020 pak soud vychází z toho, že je zde konkrétně uvedeno, že smyslem ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je zamezit takovému výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům, které lze definovat jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 62/1997). Není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle § 3 odst. 1 obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích. Za takovou lze považovat tzv. šikanózní výkon práva.

104. Dovolací soud ve svých rozhodnutích vychází důsledně z názoru, že šikanou je takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit či znevýhodnit jiného. Jednání, které je šikanózní, je v rozporu s dobrými mravy, a proto mu lze odepřít ochranu (srov. např. rozsudky ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99 ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 895/2001 ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1567/2004, a ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1265/2007 a usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014).

105. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2016 sp. zn. 33 Cdo 1590/2016, přijal závěr, že dobré mravy jsou institutem, který prolíná více či méně celý právní řád a korekce výkonu subjektivních práv jejich prostřednictvím může být použita (odůvodňují-li to okolnosti dané věci) primárně kdykoli, tedy bez ohledu na další možné zákonem dovolené korektivy, jak to předpokládá například ¨5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soulad obsahu právního úkonu – stejně jako soulad výkonu subjektivního práva s dobrými mravy – musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že právní úkony byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníyk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000). Dále uzavřel, že s ohledem na konstatní judikaturu dovolacího soudu není možné uvažovat o snížení podílové odměny za použití institutu dobrých mravů.

106. V rozsudku ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005, pak Nejvyšší soud poukázal na to, že na rozdíl od úpravy obchodněprávních vztahů, kde bylo zakotveno moderační právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu (srov. § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), v občanskoprávních vztazích moderační právo soudu upraveno není, a tak podle § 3 odst. 1 obč. zák. může být výkon práva pouze v souladu či v rozporu s dobrými mravy.

107. Závěr odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně) není souladný s výše citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, byla-li žaloba zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy v rozsahu 80 % a ve zbytku bylo žalobě vyhověno.

108. Lze uzavřít, že odvolací soud posoudil otázku hmotného práva, pro niž bylo dovolání přípustné, v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl naplněn; se zřetelem k tomuto důvodu se dovolací soud nezabýval ostatními dovolacími námitkami.

109. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

110. Okresní soud při svém nynějším rozhodnutí ve věci vychází z toho, že skutkový stav oproti původnímu rozhodnutí se nijak nezměnil, nebyly v tomto směru prováděny již žádné důkazy, a ani sdělena nová tvrzení účastníků.

111. Okresní soud při právním posouzení věci v tomto směru zcela odkazuje na své závěry uvedené v původním rozsudku okresního soudu i následně krajského soudu a znovu zdůrazňuje, že postup žalobkyně jako advokátky žalovaného nacházejícího se ve složité životní situaci byl podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Soud má nadále za to, že smyslem ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku je zamezit výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům definovaným jako souhrn norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatně historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Soud postup žalobkyně ve vztahu k žalovanému považuje skutečně za šikanózní výkon práva. Soud vychází nadále z toho, že žalobkyně jako advokátka vystupuje jako profesionál vůči žalovanému, který je právním laikem. Soud se nadále musí pozastavit nad tím, jak mohla žalobkyně dopředu žalovanému sdělovat, že bude požadovat úhradu nákladů zastupování na pojišťovně, když šlo o věci, kde nebyl vyvolán soudní spor, pokud to žalobkyně řekla dopředu žalovanému, že bude platit tehdy, že pokud nebude hradit pojišťovna, tak je to postup, který není podle soudu podle dobrých mravů.

112. Soud tedy své původní stanovisko o tom, že postup žalobkyně byl v rozporu s dobrými mravy, nemění, nepřehodnocuje a pokud z něj při rozhodování nyní vychází, pak je žaloba žalobkyně v té části, které doposud nebyla pravomocná ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku zcela zamítána.

113. O náhradě nákladů řízení celého sporu mezi účastníky soud rozhodl ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku za použití ustanovení § 142 dílem podle odst. 1, dílem podle odst. 2 o. s. ř.

114. Soud rozhoduje podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za řízení vedené původně u okresního a následně krajského soudu, když podle shora uvedeného ustanovení je rozhodováno podle úspěchu ve věci, když měl-li úspěch účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Z hlediska dvou původních výroků z výroku pod bodem I., II. rozsudku vyplynulo, že žalovaný byl ve věci úspěšný ze 60 %, Jde o úspěch počítaný tak, že úspěšný byl z 80 %, neúspěšný z 20 % a po odečtu těchto položek je právě úspěch dán ve výši 60 %.

115. Náklady řízení žalovaného představují odměnu za právní zastoupení, která je počítána za jednání u okresního soudu tak, že ve věci vedené pod sp. zn. 20 C 584/2012 nejdříve samostatně byla předmětem sporu částka 64 330 Kč. Úkon právní pomoci podle § 7 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak představuje částku 3 700 Kč. Do spojení věci zástupce žalovaného učinil 2 úkony, a to přípravu a převzetí a sepis odporu, jde tedy o částku 7 400 Kč a dále o částku 600 Kč za 2 režijní paušály podle § 13 citované vyhlášky.

116. Ve věci vedené jako samostatné sp. zn. 21 C 68/2012 byla předmětem sporu částka původně 5 169 Kč, kde sazba za 1 úkon právní pomoci představuje částku 1 500 Kč. Do spojení věci zástupce žalovaného provedl 2 úkony, to jest přípravu a převzetí a sepis vyjádření a jde tedy o částku 3 000 Kč a dále pak o částku 600 Kč za 2 režijní paušály.

117. Po spojení věci pak byla předmětem celé žaloby částka 69 499 Kč, kde úkon právní pomoci představuje částku 3 900 Kč. Po spojení věci zástupce žalovaného provedl celkem 8 úkonů právní služby, to jest jednání u soudu dne 3. 2. 2014, vyjádření k věci, jednání dne 8. 9. 2014, kde vzhledem k délce jednání jde o 2 úkony právní služby, dále jednání dne 13. 10. 2014 za 1 úkon právní služby, jednání dne 24. 11. 2014 za 1 úkon právní služby a jednání dne 19. 1. 2015 za 2 úkony právní služby. Celkem 8 úkonů pak představuje částku 31 020 Kč a k tomu jde o částku 2 400 Kč za 8 režijních paušálů. Zde jde o částku 33 600 Kč. Součtem částek 8 000 Kč, 3 600 Kč a 33 600 Kč je částka 45 200 Kč. To je celková výše odměny zástupce žalovaného v dané věci. Tato je dále zvyšována o 21 % DPH a pak jde o částku 54 692 Kč. 60 % poměr úspěchu ve věci pak v konečném výsledku představuje částku 32 815,20 Kč.

118. V rámci odvolacího řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 436,70 Kč, když v tomto směru je odkazováno na odůvodnění usnesení krajského soudu, podle kterého výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný neměl úspěch v odvolacím řízení, pokud podal odvolání proti té části rozsudku soudu prvního stupně, kde mu bylo uloženo zaplatit 13.890,- Kč s příslušnými úroky z prodlení, a žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, pokud podala odvolání do zamítavé části rozsudku soudu prvního stupně týkající se částky 55 609 Kč s příslušnými úroky z prodlení. Žalovaný nebyl úspěšný v 20 %, žalobkyně nebyla úspěšná v 80 %, proto žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 60 %. Náklady odvolacího řízení u žalovaného činila odměna za právní zastoupení při dvou úkonech právní služby, dvakrát 3 900 Kč dle vyhlášky 177/1996 Sb., když předmětem odvolacího řízení byla částka celkem 69 499 Kč s příslušenstvím, dva režijní paušály po 300 Kč při dvou úkonech právní služby a 21% DPH 1 764 Kč, tedy odměna za právní zastoupení činí 10 164 Kč. Dále požadoval právní zástupce žalovaného náhradu za ztrátu času za čtyři půlhodiny, což je 400 Kč, cestovné z [město] do [město] a zpět k odvolacímu jednání 567 Kč, 50 Kč parkovné, což spolu s 21% DPH ve výši 213,57 Kč dělá 1 230,57 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání tak náklady celkem činí 12 394,57 Kč, z toho 60 % je 7 436,70 Kč. Žalovanému byla přiznána odměna za právní zastoupení advokátem pouze za dva úkony právní služby v odvolacím řízení, což je sepis odvolání a účast u odvolacího jednání, když pokud jde o jeho vyjádření k odvolání žalobkyně z 29. 4. 2015, zde žalovaný uvedl pouze to, že se k argumentům žalobkyně uvedeným v odvolání nebude blíže vyjadřovat, neboť je považuje za naprosto absurdní a bezpředmětná a odkazuje na své vyjádření a odvolání s tím, že žalobkyně s podivem ve svém odvolání neuvádí, že v rámci právního zastoupení obdržela mimo jiné odměnu ve výši 223 511,20 Kč. S ohledem na takovýto obsah vyjádření odvolací soud činí ten závěr, že za tento úkon právní služby nenáleží právnímu zástupci žalovaného odměna. Žalobkyni proto bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 436,70 Kč v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného, když z důvodů uvedených shora odvolací soud neshledal důvody pro použití ustanovení § 150 o. s. ř., ani pokud jde o odvolací náklady.

119. Po vrácení věci okresnímu soudu podle rozhodnutí shora citovaných pak soud vychází z toho, že předmět sporu představuje nyní částku 55 609 Kč. Žalovaný byl ve věci ve výši tohoto sporu zcela úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady představuje opět odměna za právní zastoupení a soud v tomto směru vychází z toho, že úkon právní služby podle § 7 bod 5 citované vyhlášky představuje částku 3 340 Kč. Zástupce žalovaného v novém řízení učinil celkem 2 úkony právní služby, a to účast při dvou jednáních u zdejšího soudu. Jde tak dohromady o částku 6 680 Kč, ke které je připočítávána částka 600 Kč za 2 režijní paušály podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Se započtením 21% DPH pak jde o částku 8 808,80 Kč.

120. Součtem všech tří shora uvedených částek vychází pak náklady řízení žalovaného na částku 49 060,70 Kč, a tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Poučení