19 CO 1054/2022 - 2905

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 70 100 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2022, č. j. 28 C 87/2020-2865, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 646 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady škody z titulu odpovědnosti žalované za škodu způsobenou vypouštěním škodlivých emisí do ovzduší v roce 2016 odštěpným závodem v [obec], který v roce 2016 vyprodukoval a do ovzduší vypustil 288,661 tun SO2 a 467,360 tun NOx, které škodlivě působí na lesní porosty v konkrétním území lesních správ a lesních závodů, které žalobce spravuje v České republice. Žalobce provedl výpočet imisních škod za období roku 2016 podle § 21 odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb. a vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb. s tím, že podíl žalovaného na škodě byl vypočítán na základě depoziční studie vypracované znalcem z oboru čistota ovzduší, odvětví výpočtu rozptylu emisí, škody způsobené imisemi na lesních porostech. Žalobkyně požadovala po žalované imisní škodu způsobenou jí provozní činností žalované, a to z předčasného smýcení lesního porostu (§ 7 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 149 Kč, škodu za snížení přírůstku lesního porostu (§ 9 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 14 643 Kč, škodu ze snížení produkce lesního porostu (§ 10 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 42 424 Kč, škodu ze snížení kvality lesního porostu způsobenou poškozením stromů imisemi (§ 11 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 5 359 Kč a škodu z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření (§ 14 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 7 225 Kč. Soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil závěr o tom, že žalobkyně je státním podnikem, právnickou osobou provozující podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost s majetkem státu. Tímto majetkem státu jsou v případě žalobce v souladu s jeho zakládací listinou ve znění změny z 12. 8. 1997 a s výpisy z pozemkové evidence pozemky určené k plnění funkcí lesa (lesní pozemky) vlastněné státem. Proto se na žalobce podle ustanovení § 4 odst. 1 lesního zákona vztahují práva a povinnosti vlastníka lesa podle tohoto zákona a žalobce je aktivně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody, která podle jeho tvrzení na lesním porostu vznikla. Jak vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 325/2002, sp. zn. 25 Cdo 623/2004. Ohledně pasivní legitimace žalované bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalovaná v období roku 2016 provozovala zdroje emisního znečištění v [obec]. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že v příčinné souvislosti s provozní činností žalované v roce 2016 vznikla nárokovaná škoda, ačkoliv byl soudem podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění svých tvrzení, byl poučen i o tom, v čem má tvrzení doplnit a jaké jsou následky nesplnění této výzvy. Soud prvního stupně zdůraznil, že se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe, že výši škody je možné určit postupem podle vyhlášky o způsobu výpočtu, tedy že neexistuje prozatím metoda, pomocí níž by bylo možno zcela přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu k jednotlivým zdrojům znečištění, je výpočet opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model plně postačujícím podkladem pro závěr o výši škody, avšak nejedná se o způsob zjištění samotného vzniku škody a příčinné souvislosti. Důvodem zamítnutí žaloby tedy není závěr o tom, že by nebyla prokázána výše škody, či že by soud nevyhodnotil jako dostatečný model pro její výpočet rozptylovou studii založenou na Gaussově modelu, ale fakt, že se žalobci nepodařilo prokázat skutečnosti, které by mohly vést k závěru o vzniku jeho nároku vůbec, tedy samotný vznik škody a příčinnou souvislost mezi touto tvrzenou škodou a provozní činností žalované. Žalobce podle soudu neprokázal, že by vstupní data, která byla do rozptylové studie dodána odpovídala reálně vzniklé škodě a provedené důkazy předložené žalovanou podle soudu spolehlivě vyvrátily závěr o tom, že důkazy předložené žalobcem dostatečně prokazují samotný vznik škody a adekvátní příčinnou souvislost mezi provozní činností žalované a vznikem škody. Posudek [titul] [jméno] [příjmení] předložený žalobkyní pouze rozpočítává, jaká část z celkové imisní škody vypočtené samotným žalobcem připadá podle rozptylové studie na stacionární zdroje znečištění ovzduší provozované žalovanou, aniž by sám znalec jakkoliv ověřoval správnost výpočtu této celkové imisní škody, která tak podle soudu zůstala pouze v rovině žalobcova tvrzení. Soud po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů uzavřel, že hmotněprávní předpoklady pro vznik povinnosti na straně žalované nebyly prokázány, žalobci se v daném případě nepodařilo vznik konkrétní škody za rok 2016 prokázat a prokázat se nepodařila ani příčinná souvislost s jednáním žalované. Znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] o vzniku škody v důsledku emisí produkovaných žalovanou žádná skutková zjištění nepřináší, neboť škodu a její výši na základě tvrzení žalobce pouze předpokládá a za pomoci zjednodušených matematických modelů (např. zcela bez zřetele na členitý povrch lesního porostu ovlivňující rychlost a směr proudění vzduchu apod.) ji mezi jednotlivé emitenty rozpočítává, když současně s přihlédnutím k jeho výpovědím do značné míry podle soudu rozporuplně na jedné straně dává vznik škody do souvislosti s překročením hodnot tzv. kritické zátěže u obou shora uvedených látek, ale na druhé straně připouští, že k překročení hodnot kritické zátěže oxidu siřičitého již na území ČR nedochází, když zdrojem problému je podle něj nadále pouze překročení hodnot kritické zátěže NOx. Opírat žalovaný nárok o znalecký posudek [titul] [příjmení] bylo za stávající důkazní situace podle soudu předčasné. Znalec, jak bylo shora uvedeno, celkovou imisní škodu nezjišťoval ani nijak neověřoval, žalobce sám eviduje, stanovuje a vypočítává celkovou imisní škodu postupem podle vyhlášky. Soud zjistil, že evidenci škod provádí sami pracovníci žalobce tak, že vizuálně stanovují, který strom byl vytěžen v důsledku emisí, následně probíhá roční sumarizace zjištěného stavu a z této sumarizace vstupních dat (lesní hospodářské evidence), pak žalobce vypočítává celkovou imisní škodu. Na základě této vizuální kontroly revírníci žalobce konkrétně vytvářejí data, z nichž je vypočítávána škoda z předčasného smýcení a ze snížení kvality. Výpočet škody ze snížení přírůstu provádí rovněž sám žalobce za použití administrativně stanovených pásem ohrožení a lesních hospodářských plánů a podle vyhláškových hodnot žalobce vypočítává i škodu ze snížení produkce, která představuje rozdíl mezi hodnotou cílových dřevin a hodnotou dřevin náhradních, které pěstuje na lokalitách, kde v důsledku imisí není (dle jeho tvrzení) možné pěstovat dřeviny jiné. Soud učinil závěr o tom, že je třeba pro rozhodnutí o věci samé zabývat se pravdivostí vstupních dat, které znalec [titul] [příjmení] pro výpočet použil a podle soudu ohledně věrohodnosti těchto vstupních dat poskytnutých žalobcem se nelze bez dalšího dokazování ztotožnit s argumentací znalce, že odborný personál žalobce, který tato data shromáždil je natolik vybaven potřebnými znalostmi a zkušenostmi, aby bezpečně rozpoznal chřadnutí a úhyn lesního porostu, ke kterému došlo právě v důsledku emisí SO2 a NOx. Z dalších znaleckých posudků v řízení provedených i z výpovědí svědků je taková identifikace v terénu bez použití vědeckých metod přinejmenším obtížná a nelze se v tomto ohledu zcela spoléhat ani na viditelné projevy defoliace. Soud prvního stupně zohlednil i to, že znalec [titul] [příjmení] do svého znaleckého posudku nebyl schopen zahrnout vliv ozónu a nezahrnul ani vliv amoniaku, jak připustil při svém výslechu. Závěry znalce o stavu lesních porostů a poměrů vlivů imisí zkoumaných plynů ve srovnání s jinými negativními faktory ovlivňujícími stav lesa za správní nepovažoval, neboť tato oblast nespadá do odbornosti znalce a jednak byly tyto závěry v rozporu s provedenými důkazy a z nich učiněným zjištěním ohledně faktorů ovlivňujících dynamiku zdravotního stavu lesů v odůvodnění rozsudku uvedených. Podle soudu je otázkou nakolik je při současné úrovni vědeckého poznání bez přijetí speciální zákonné úpravy vůbec v možnostech žalobce vznik škody a její příčinnou souvislost právě a jen s emisemi SO2 a NOx prokázat a pokud možno ještě s přiměřenými náklady, zejména správným a průkazným způsobem identifikovat škodu vzniklou právě a jen v důsledku působení emisí SO2 a NOx. Nelze ale pominout, že nárok na náhradu škody nevyplývá automaticky z vyhlášky jakožto podzákonného předpisu, ale ze zákona, z ustanovení § 2925 o. z., které upravuje podmínky pro vznik nároku, a to reálný vznik škody na straně poškozeného, provozní činnost škůdce a vztah příčinné souvislosti mezi nimi a na žalobci bylo, aby naplnění všech těchto tří zákonných předpokladů prokázal. Správný výpočet dílčích škod podle evidence žalobce není důkazem o vzniku skutečné škody. Žalobce tedy neprokázal vznik imisní škody na lesních porostech v roce 2016 ani příčinnou souvislost tvrzené škody právě v důsledku emisí vypouštěných žalovanou, a proto soud prvního stupně žalobu zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala, se závěry soudu prvního stupně se neztotožňuje, je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval ryze formalisticky, když požadoval po žalobci exaktní prokázání vzniku škody na lesních porostech výlučně v souvislosti s působením SO2 a NOx, a to za situace, kdy si je vědom, že s ohledem na současnou úroveň vědeckého poznání takový důkaz v podstatě předložit nelze. Je mylný závěr soudu, že posudek [titul] [příjmení] nelze považovat za znalecký posudek prokazující nárok žalobce, ale je pouhým rozpočtem celkové škody. Znalec popsal chemický proces škodlivého působení kyselých depozic a prokázal vznik imisních škod působením SO2 a NOx na lesní porosty a příčinnou souvislost mezi provozní činností žalované a vznikem škody na lesních porostech. Závěry znalce jsou postaveny na dosud odborně nezpochybněné originální dlouhodobě používané a úzce specializované metodě pracující s určitou přesností. Žalobce nikdy netvrdil, že znalec [příjmení] sám škody nějak zjišťoval na konkrétních lesních porostech nebo že by je kontroloval, netvrdil to a neuváděl ani znalec [příjmení] Soudní praxe dospěla k závěru, že znalecké zkoumání vtělené do znaleckého posudku [titul] [příjmení] prokazuje vznik imisní škody a prokazuje zároveň i příčinnou souvislost mezi touto škodou a provozní činností emitentů. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který v rozsudku sp. zn. 68 Co 175/2017 dospěl k závěru, že je přijatelné, že znalec [příjmení] vychází z toho, že evidenci škod provádí pracovníci žalobce s příslušnou kvalifikací na jednotlivých lesních správách během celého roku a následně probíhá sumarizace zjištěného stavu a škoda je určena podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. Jiný způsob sběru vstupních dat si lze stěží představit, když žalobci hospodaří v lesích o obrovské rozloze a není tak myslitelné, aby znalec [příjmení] či jakýkoliv jiný znalec sám v průběhu celého roku fyzicky procházel veškeré lesy obhospodařované žalobcem a v terénu zjišťoval rozsah poškození imisemi. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1211/2006, podle kterého znalcem [titul] [příjmení] použitá metoda je standardním řešením situace odpovídajícím tomu, že k poškozování lesních porostů imisemi dochází již mnoho let dlouhodobou činností velkého počtu zdrojů exhalací, přičemž rozptylování škodlivin do lesních porostů ovlivňuje celá řada faktorů, které se promítají do intenzity a rozložení výsledného působení škodlivin. Za událost, z níž škoda opakovaným poškozením lesních porostů exhalacemi vznikla nelze považovat každodenní působení exhalací na lesní porosty, nýbrž výsledek tohoto působení, který se v určitém časovém úseku projevil, proto se rozsah škod důvodně určuje na období jednoho kalendářního roku, podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. Žalobce tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí stanovil dle vyhlášky č. 55/1999 Sb. výši škody na lesních porostech, která se v důsledku působení imisí na lesních porostech v roce 2016 projevila, a tuto celkovou škodu nechal na základě znaleckého posouzení rozpočítat na jednotlivé zdroje znečištění, které svou činností v roce 2016 přispěly svým podílem do celkových emisí SO2 a NOx. Soud tento standardní postup žalobce neakceptoval a požadoval po žalobci předložení důkazů o výši reálně vzniklé škody na lesních porostech v roce 2016, přičemž si byl vědom toho, že předložení takového důkazu je v podstatě nemožné. Soud požadoval po žalobci prokázání pravdivosti vstupních dat použitých do rozptylové studie a důkaz o tom, že tato data odpovídají reálně vzniklé škodě, přičemž ale také uvádí, že výši škody je možné určit postupem podle vyhlášky. Odvolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4425/2016, podle kterého trvat na exaktním prokázání přesného škodlivého působení exhalací na poškozené lesní porosty, se v takovém specifickém sporu míjí se smyslem civilního řízení a je proti zásadě procesní ekonomie a vede spíše k inženýrskému pojetí práva, než pojetí práva, které má sloužit k nápravě újmy poškozené strany. Pokud jde o otázku správnosti vedení lesní hospodářské evidence, uvádí, že od 1. 1. 1996 je vedení lesní hospodářské evidence a její rozsah uložen vlastníkům lesa jako povinnost ustanovením § 40 lesního zákona a současně lesní zákon podrobuje vlastníky lesa, respektive dodržování povinností uložených vlastníkům lesa zákonem, kontrole orgánů státní správy lesa. Platná právní úprava lesů zajišťuje i s ohledem na státní dozor řádnost a správnost vedení lesní hospodářské evidence vlastníky lesa, a to zejména z toho důvodu, že les je národní bohatství. Tento zákonem stanovený dozor žalobce při vedení LHE přímo ze zákona presumuje správnost poctivost a řádnost a vzhledem k tomu, že posouzení správnosti vedení LHE a správnost vstupních dat pro výpočet je otázkou čistě odbornou, kterou bez zadání znaleckého posudku nelze prověřit, předložil žalobce soudu prvního stupně pro potvrzení přezkoumatelnosti vedení LHE i v stupních dat žalobce znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který byl v obdobném sporu ustanoven, ten provedl kontrolu vstupních údajů LHE i kontrolu vzniku a správnosti vykazování imisních škod v konkrétních lesních porostech ve správě žalobce, popsal vykazování imisních škod tak, že žalobce v souladu se zákonem o lesích vykazoval imisní škody správně v prvotních výrobních dokladech, které žalobce správně evidoval v lesní hospodářské evidenci, kterou musí žalobce vést na základě zákona o lesích. Při svém znaleckém zkoumání neshledal chyby v prvotních dokladech a potvrdil správnost vedení lesní hospodářské evidence žalobcem. Znalec učinil své závěry na základě místního šetření, na základě ověření vstupních údajů a posoudil správnost metodiky žalobcem provedených výpočtů výše škod způsobených exhalacemi. Tento znalecký posudek jednoznačně potvrdil, že imisní škody na porostech vlivem působení kyselých depozic vznikly a že žalobce uplatňuje imisní škody ve správné výši. Soud znalecký posudek [titul] [příjmení] odmítl s tím, že nevysvětlil, jak k předpokladu, že došlo k poškození imisemi, dospěl a není zřejmé, jakou metodu použil k identifikaci imisních škod při ověřování správnosti vstupních dat na vybraných lokalitách a soud, který sám odborné znalosti nemá, zpochybnil a znevážil znalecký posudek znalce, který těmito odbornými znalostmi disponuje. Žalobce předložil vstupní údaje podstatné pro zjištění imisních škod vzniklých na konkrétních porostech, a to lesní hospodářské knihy – porostní mapy a údaje lesní hospodářské evidence imisních škod, které uložil na CD nosiči dat, a to vzhledem k velké rozsáhlosti dat a údajů. Předložil celý řetězec důkazů, ze kterých vyplynulo, že vstupní údaje pro výpočet imisních škod jsou zjišťovány na více úrovních a ověřovány státní správou. Žalobci není zřejmé, na základě čeho měl soud pochybnosti o správnosti vstupních údajů jako celku a pakliže tyto pochybnosti měl, proč nezadal nezávislému znalci zpracování revizního znaleckého posudku, kterým by objektivním způsobem ověřil správnost vstupních dat. Namísto toho nekriticky přijal tvrzení svědků navržených žalovanou, kteří správnost těchto dat zpochybňovali, aniž by svá tvrzení měli podložena relevantními důkazy či pro ně měli potřebnou odbornost. Je zřejmé, že procesy způsobující škody na lesních porostech imisemi jsou natolik složité a variabilní, že je nelze prokazovat přímo a jednoduchým způsobem. Působení imisí nelze oddělit od působení ostatních faktorů ovlivňujících stav lesních porostů (např. klimatické podmínky). Škody na lesních porostech vznikají v důsledku ´působení imisí postupně a projevují se s různým časovým odstupem. Žalobce je tedy v tomto ohledu v nesmírně obtížné důkazní situaci, neboť poznatky současné vědy neumožňují přesně určit výši škody způsobené imisemi konkrétního znečišťovatele na konkrétním porostu v konkrétním okamžiku izolovaně od ostatních negativně působících faktorů. Metodika, kterou žalobce ke stanovení celkové výše imisních škod používá, není zcela přesná, stejně jako výpočet reálného podílu žalované a ostatních emitentů na celkové škodě. Tato metodická nepřesnost či nepřesnost ve výpočtu podílu na škodě, které současná věda neumí odstranit, však nemohou vést k závěru, že škoda na lesních porostech nevzniká vůbec. Soud prvního stupně mohl postupovat podle ustanovení § 136 o. s. ř. a v případě pochybností uplatněný nárok žalobce přiměřeně snížit, nikoliv však jako celek zamítnout. Skutečnost, že imise jsou pro lesní porosty škodlivé, není odbornou veřejností sporována. V tomto řízení prokazoval žalobce škodlivost imisí pro lesní porosty znaleckým posudkem [titul] [příjmení]. Je zřejmé, že v minulosti, kdy byly emise SO2 a NOx až desetinásobně vyšší než v současné době, působily také větší škody, které vznikaly téměř okamžitě a byly viditelné i pro laika. Koncentrace kyselin sírové a dusičné, které se v atmosféře vytvořily pro reakci SO2 a NOx s vodou, byla natolik silná, že spálila jehličí či listí stromů a tyto následně odumřely. V dnešní době je koncentrace těchto škodlivých látek v ovzduší znatelně nižší, avšak k poškozování dochází stále, byť toto poškození není již pro laika znatelné. Roztoky kyselin sírové a dusičné se v atmosféře vytváří stále, jen nižší, a proto již nedochází k přímému spálení jehličí či listí. Kyselina se však vsakuje do půdy, kde lesním porostům škodí ve formě kyselé depozice. Jedná se o chronickou zátěž, které musí lesní porosty čelit a svou provozní činností přispěje žalovaná každý rok stejně jako ostatní emitenti svým dílem do této chronické zátěže, čímž přispívá k zesílení či udržení stávající kyselé depozice v půdě. Tyto procesy jsou podrobně popsány ve znaleckém posudku [titul] [příjmení]. Kyselina sírová, kyselina dusičná a jejich soli budou vždy negativně působit na živé organismy, to je dáno jejich chemickými a fyzikálními vlastnostmi, tyto vlastnosti jsou neměnné a tvrzení, že v současné době již imisní škody nevznikají, je tedy nesmysl. Žalobci není zřejmé, proč se soud prvního stupně domnívá, že závěry [titul] [příjmení] o stavu lesních porostů a poměrů vlivů imisí zkoumaných plynů ve srovnání s jinými negativními faktory ovlivňujícími stav lesa, jsou nesprávné, když právě a jedině [titul] [příjmení] je znalcem, do jehož specializace a tedy odbornosti spadají škody způsobené imisemi na lesních porostech. [titul] [jméno] [příjmení] je v seznamu znalců zapsán jako znalec v oboru čistota ovzduší, chemie – chemická odvětví různá a vodní hospodářství – čistota vod, [titul] [jméno] [příjmení] je v seznamu znalců zapsán jako znalec v oboru ekonomika pro odvětví oceňování lesa se specializací na ceny a odhady lesních pozemků a porostů a škod na nich a [titul] [jméno] [příjmení] je v seznamu znalců zapsán jako znalec v oboru ochrana přírody – ekologie a vodní hospodářství – čistoty vod. Důkazy předložené žalovanou, o které se soud prvního stupně při svém rozhodování opíral, jsou dle názoru žalobce irelevantní, z důkazů předložených žalovanou nevyplývá, resp. tyto neprokazující nesprávnost důkazů předložených žalobcem, zejména nesprávnost výpočtu škody, nesprávnost vstupních dat, metodiky ani závěrů znaleckého posudku [titul] [příjmení]. Znaleckému posudku [titul] [příjmení] bylo vytýkáno, že znalec nebyl schopen zahrnout vliv ozónu a amoniaku na lesní porosty, ačkoliv připustil jejich škodlivost a dále také skutečnost, že údaje o celkové imisní škodě přejal od žalobce, aniž data jakýmkoliv způsobem verifikoval. I pokud by tak učinil, bylo by to nad rámec jeho odbornosti a s ohledem na množství dat je jejich verifikace téměř nemožná. Znalecký posudek [titul] [příjmení] polemizuje s přesností depoziční studie [titul] [příjmení] a se způsobem matematického výpočtu podílu žalované na celkové škodě, avšak i přes některé nedostatky této metodiky je pro občanskoprávní řízení o náhradu škody na lesích použitelná ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 325/2002, neboť v současné době není k dispozici přesnější způsob výpočtu. Žalobce se domnívá, že vyjadřování [titul] [příjmení] k působení imisí na lesní porosty jde mimo jeho odbornost, neboť se jedná o znalce z oboru čistota ovzduší, čistota vod a chemická odvětví a nikoliv znalce se specializací na škody na lesních porostech. [titul] [příjmení] zcela mimo svou odbornost tvrdil, že v současné době již kyselé srážky u nás nepadají, aniž by blíže zdůvodnil, na základě jakého zkoumání, měření či pozorování dospěl k tomuto závěru. Pokud jde o důkaz výzkum vlivu SO2 a NOx na růst smrku, tvrzení, že současné emise SO2 a NOx nemohou způsobovat akutní poškození smrkového lesa, a že pokud jsou lesy poškozovány, jedná se o jiné faktory než imise, není zcela pravdivé, neboť škodí formou dlouhodobé (chronické) kyselé depozice, která může být pro lesní porosty ve svém výsledku stejně škodlivá jako akutní poškození, jen se projevuje postupně s delším časovým odstupem. Tvrzení [titul] [příjmení], že„ nepřímý vliv přes půdy zřejmě také není v současnosti významný díky zlepšení chemismu kořenových zón v půdách, je pouze domněnkou autorů, není uvedeno, jaký vliv má či nemá toto zlepšení chemismu kořenových zón na lesní porosty jako takové“. K odbornému vyjádření Ústavu výzkumu globální změny AV ČR uvádí, že pokud by měl ke zjištění škody ze snížení přírůstu používat dendrologickou analýzu, poukazuje na to, že obhospodařuje lesy o rozloze cca 1 200 000 ha na spotřebu času k takové analýze, a proto nelze trvat ne exaktním prokazování vzniklé škody a doložení její výše např. znaleckým posudkem s fotodokumentací. V průběhu řízení bylo prokázáno, že při provozní činnosti žalované byly v roce 2016 do ovzduší vypuštěny exhalace, konkrétně oxidy síry a dusíky a byla prokázána výše těchto emisí. Škodlivé působení kyselých depozic majících původ v SO2 a NOx na lesní porosty je otázkou odbornou závisející na vědeckém zkoumání, když již byl vědecky nepochybně prokázán škodlivý vliv kyselých depozic vzniklých z emisí SO2 a NOx na lesní porosty. Toto škodlivé působení imisí vyplývá i z některých důkazů předložených žalovanou. Škody způsobené na lesních porostech jsou nevratné, tzn. i kdyby negativní působení imisí odeznělo a stromy se zregenerovaly, již nikdy nebudou co do výšky, šířky, kvality dřeva takové, jako kdyby k poškození nedošlo. Nelze tedy spravedlivě požadovat po žalobci, aby nesl důsledky škodlivého chování žalované. Škodlivé působení látek SO2 a NOx na lesní porosty a vznik škody prokazoval žalobce v průběhu řízení znaleckým posudkem znalce [titul] [příjmení], [titul], který ve svém posudku popsal mechanismy působení škodlivin SO2 a NOx na les, učinil znalecké závěry ke vzniku imisních škod způsobených kyselými depozicemi a použitím matematického modelu vyjádřil podíl žalované na těchto škodách.

3. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný, soud prvního stupně nerezignoval na důkazní řízení v šíři, v jaké se mu toto nabízelo v důsledku bohatých důkazních návrhů stran. Neodmítl provést řadu znaleckých posudků, odborných vyjádření či jiných odborně hodnotných materiálů, nerezignoval na výslech autorů těchto odborných materiálů. Vytvořil dostatečně široký důkazní základ pro svá skutková zjištění, skutkové závěry a jejich právní hodnocení. Znaleckému posudku [titul] [příjmení] neupírá důkazní hodnotu, avšak správně si všímá, že tento posudek, pokud prokazuje skutečnosti pro řízení podstatné, až za podmínky, byl-li by prokázán vznik škody samotné, její celková výše a příslušná příčinná souvislost. Soud prvního stupně se neschoval za závěry znalce, ale naopak obsah posudku studoval, testoval jeho srozumitelnost, porovnal jej s ostatními důkazními prostředky, které měl v řízení k dispozici a zejména jej podrobil testu relevantnosti pro toto řízení v reakci na skutková tvrzení žalobce a kvalifikovaná obranná tvrzená žalované. Argumentace žalobce je vnitřně rozporná, když na jedné strany tvrdí, že posudek [titul] [příjmení] prokazuje vznik imisních škod a příčinnou souvislost mezi provozní činností žalované a těmito škodami, na straně druhé pak na řadě míst textu omlouvá, proč tomu tak v případě stejného posudku není a být nemůže. Žalobce sám sebe usvědčuje ze skutečností, v důsledku kterých nebyl před soudem prvního stupně úspěšný, zejména pak v těch částech textu, kde potvrzuje, že znalec [příjmení] existenci škody nezkoumal a její celkovou výši nepočítal. Stejně tak v částech textu, kde potvrzuje, že existenci škody a její výši stanovuje sám žalobce. Žalobce stále zaměňuje pravdivost vstupních dat, co do základu, tedy existence škody jako takové a možnost vypočítat její výši postupem podle podzákonného právního předpisu. Zjednodušit výpočet škody si žalobce může až tehdy, prokáže-li, že mu vůbec nějaká konkrétní škoda vznikla. Žalovaná upozorňuje na nesprávným způsobem žalobcem použité citace z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, nejlépe lze tuto skutečnost ilustrovat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které připouští možnost zjednodušeného výpočtu výše škody za použití shora označené vyhlášky, žalobce však přehlíží ostatní podmínky takového postupu Nejvyšším soudem uvedené, zejména pak podmínku prokázání existence předmětné škody, a to postupem podle obecných ustanovení občanského zákoníku. Problém žalobce není ve skutečnosti obtížná důkazní situace, ale jeho neschopnost vést tento spor způsobem, který by mu nabízel vyšší pravděpodobnost až jistotu úspěchu. Správně měl žalobce postupovat tak, že základní žalobcem tvrzenou a mezi účastníky spornou skutečnost, tedy existenci samotné škody, bude v řízení před nalézacím soudem prokazovat důkazem ve formě znaleckého posudku, jehož znalecký úkol však bude znít správně. Zde tedy zejména tak, aby znalec určil, zda žalobci skutečně vznikla škoda S5/ nebo S7A/ nebo S8A/ nebo S9A/ nebo S11, tedy s přihlédnutím k definičním znakům jednotlivých škod, zda lesní porosty ve správě žalobce byly předčasně smýceny (S5) A/nebo nedostatečně přirostly S7A /nebo byly zaměněny za porosty jiné S8A /nebo generují nižší výnos S9A /nebo generují potřebu nákladných nebo nákladově mimořádných opatření (S11). K těmto skutečnostem má být současně znalci uložen úkol posoudit příčinnou souvislost s provozní činností příslušného emitenta. Takto zadaný znalecký posudek by byl způsobilým důkazem k prokázání základního skutkového tvrzení žalobce o existenci až pěti samostatných druhů škod a příčinné souvislosti k nim. Následovala by rozptylová studie ([titul] [příjmení]), kterou by se celková žalobcem prokázaná škoda následně rozpočítala mezi jednotlivé emitenty. Žalobci je nutno přiznat, že ani takto zadaný znalecký úkol není aktuálně možno splnit vzhledem k rozsahu lesních porostů ve správně žalobce, to však není důvodem pro rezignaci na zvolený postup, když tvrzené skutečnosti ve vztahu k celku lze jistě prokázat na vhodně zvolených reprezentativních vzorcích, které co do rozsahu či četnosti znaleckého zkoumání jsou již reálně zpracovatelné a současně dostatečně vypovídající. Shora uvedené lze dobře ilustrovat na příkladu požadavku na provádění dendrologické analýzy v případě, kdy chce žalovaná prokázat své tvrzení o nedostatečném přírůstu jednotlivých jedinců (stromů) tvořících lesní porost. Žalovaná ani soud po žalobci nikdy nepožadovaly, aby tak činil ve vztahu ke všem jedincům. Žalovaná zná odpověď na otázku, proč takto žalobce nepostupuje, důvodem je skutečnost, že takto zadaný znalecký úkol žalobcem oslovení znalci odmítali, odmítají a budou odmítat splnit, neb je zřejmé, že by nebyli schopni vyhovět potřebě kladného závěru ve vztahu k prokázání existence vzniku škody jako takové. Soud prvního stupně správně nepřehlédl, že k otázce důkazní hodnoty svého posudku se vyjádřil sám znalec [příjmení], kdy potvrdil při svém výslechu, že žádnou žalobcem tvrzenou škodu nezjišťoval, nezkoumal, ani nepočítal celkovou její výši, když takto nezněl jeho znalecký úkol a ani k takové znalecké činnosti nedisponuje znaleckým oprávněním.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobce má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., shora uvedený odvolací důvod neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů.

5. Žalobce se domáhá náhrady škody způsobené nepříznivými účinky exhalací vypouštěných provozní činností žalované do ovzduší podle ust. § 2924, příp. podle ust. § 2925 o. z. a k tomu, aby mohl být žalobce úspěšný, bylo na něm, aby tvrdil a prokázal, že jsou dány předpoklady této odpovědnosti, a to 1) existence škody, 2) škodná událost spočívající v provozní činnosti žalované a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí. Za událost, z níž tvrzená škoda vznikla nelze považovat každodenní působení exhalací na lesní porosty, nýbrž výsledek tohoto působení, který se v určitém časovém úseku projevil, a proto se rozsah určuje za období jednoho kalendářního roku. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce i přes výslovná poučení, kterých se mu v řízení dostalo, předpoklady této odpovědnosti neprokázal a odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně ztotožňuje. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a škodnou událostí, k závěru o jejím naplnění nemůže stačit obecná úvaha o možných či snad obecně známých následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost vždy postavena najisto (usnesení nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2408/2010). O vztah příčinné souvislosti mezi provozní činností žalované a vzniklou škodou se jedná, vznikla-li škoda následkem takové činnosti, tedy že provozní činnost žalované a škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Pro závěr o vztahu příčinné souvislosti nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž jen o jednu z mnoha příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak vždy musí jít o příčinu podstatnou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, usnesení ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005). Žalobce prokazuje škodu a příčinnou souvislost znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který ale existenci škody nezjišťuje, její výši přebírá bez dalšího od žalobce a pomocí rozptylového modelu rozpočítává mezi jednotlivé zdroje znečišťování. Dovolací soud dospěl k závěru, že soudy mohou k závěru o příčinné souvislosti, jakož i o existenci a výši škody (byť částečně paušalizované, neboť není v současnosti prakticky možné evidovat škodu na jednotlivých stromech přesně), dospět i z příslušných znaleckých posudků, kdy metodika [titul] [příjmení] je v soudní praxi uznávána (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4425/2016 ze dne 31. 1. 2017). Soud prvního stupně ale hodnotil řádně znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], [titul] v souladu s ostatními provedenými důkazy a odvolací soud po provedeném dokazování je toho názoru, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobcem tvrzená škoda projevená v roce 2016 je v příčinné souvislosti s působením exhalací SO2 a NOx na lesní porosty. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že znečištění ovzduší zůstává hlavním enviromentálním faktorem, který nepříznivě ovlivňuje část evropského životního prostředí. Z hodnot kritických dávek vyplývá, že cca na 94 % hodnocených ploch s imisní škodou je podkorunová kyselá depozice H+ predispozičním příčinným faktorem, který vyvolává chřadnutí a poškozování lesů. Existuje několik typů mechanismů odumírání a poškozování jednotlivých dřevin, konkrétní příčina na konkrétním místě je obvykle kombinací více mechanismů, kdy prvním typem je přímé poškození dřevin vyvolané kyselou depozicí při přímém kontaktu s listy nebo jehličím, druhým je nepřímé poškození přes půdní acidifikaci a třetí typ poškození vzniká při překročení dávky dusíku vstupující do porotu vlivem zvýšené depozice dusíku. Emise SO2 a NOx a jejich schopnost vyvolávat okyselující efekt ekosystému, působí přímo nebo nepřímo na asimilační orgány, listí, jehličí a na půdu. Škody způsobené v důsledku sucha, větru a hmyzu nejsou zahrnuty do řešení náhrad škod způsobených vstupem emisí SO2 a NOx do ovzduší. Z posudku dále vyplývá, že na růstové podmínky lesních ekosystémů neustále působí soubor dílčích a biotických stresových faktorů vyvolaných nedostatkem srážek, výskytem extrémně vysokých nebo nízkých teplot vzduchu, sněhem, větrem a námrazou, změnou spektra UV-AB složky přímé radiace slunce s tím, že vedle těchto faktorů má stresový faktor imisní zátěže klíčový význam a výrazným způsobem ovlivňuje úroveň působení klimatického stresu na zdravotní stav lesních ekosystémů. Z výpovědi znalce pak vyplynulo, že čerpal i z práce Monitoring stavu lesa v ČR za období 1984 až 2003, ve které je závěr, že základním činitelem, který způsobuje kolísání výše přírůstku, jsou výkyvy v průběhu počasí. Ostatní parametry, genetické předpoklady stromů a populace, postavení jedince v porostu, hospodářské zásahy, působení imisí atd. výši přírůstku ovlivňují spolupůsobením s klimatickými činiteli. Určení rozsahu a intenzity působení těchto parametrů je velmi obtížné. Znalec v posudku hodnotil depozici síry, depozici dusíku, kyselou depozici vodíkových iontů, výživu hořčíkem a vápníkem, průměrnou roční teplotu, průměrnou teplotu vegetačního období, srážkový úhrn za rok, srážkový úhrn za vegetační období na základě jednoduché korelace zjišťoval příčinnou souvislost mezi defoliací všech dřevin, poškození jehličnatých dřevin a poškození listnatých dřevin a nejvyšší příčinnou souvislost zjistil u depozice síry, u depozice dusíku a kyselé depozice vodíkových iontů. K prokázání vlivů emisí znečišťovatelů vnášených do ovzduší a jejich účinků ve formě imisí a depozicí přes vzájemně propojené kauzální vztahy v procesu poškozování lesních ekosystémů lze podle znalce využít měřenou charakteristiku zdravotního stavu – průměrná defoliace – vyjadřující stav korun podle tříd defoliace a její závislost k faktorům prostředí, reprezentované depozicí síry a dusíku. Sám znalec upozorňuje na to, že při ověření výše škody při kontrolních šetřeních jde o to, aby nedošlo k případným záměnám při stanovení škody a aby byly řešeny pouze škody vzniklé v důsledku působení kyselých polutantů SO2 a NOx. Znalec existenci škody nezjišťoval, neověřoval, s jakou přesností byly škody vyhodnoceny správně nebo s jakou přesností jsou stanovené, na to nemá oprávnění, pouze ověřoval geografické souřadnice a polohu, stanovuje pouze procentové podíly na kyselé depozici. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 15. 4. 2013 vypracovaného [titul] [jméno] [příjmení] pak bylo zjištěno, že rozlišení pásem ohrožení lesů podle vyhlášky č. 78/1996 Sb. již neodpovídá stavu lesních porostů a především změnám klimatu, které posunují do popředí jiné faktory ovlivňující dynamiku zdravotního stavu lesů, kdy na lesy působí široká škála přírodních a antropogenních faktorů, které se mohou ve svém důsledku projevit negativně zhoršením zdravotního stavu lesa, narušením jeho funkcí, případně jeho zničením, přírodní ani antropogenní faktory ovlivňující lesy nepůsobí odděleně, ale společně, přitom vstupují do vzájemných interakcí, určit jejich podíl na vzniku poškození a prioritu je ve většině případů velmi obtížné až nemožné. Vyčíslování škod imisemi se stále opírá o defoliaci lesních porostů, defoliace je stále základním indikátorem chřadnutí lesů, příčiny současného hynutí lesů, ale již často nesouvisejí s přímým účinkem škodlivin, zpravidla se projevují vlivy nízké ekologické stability nepřirozených porostů na někdejších zemědělských půdách, velkoplošných holinách apod., nelze jednoznačně bez rozsáhlé analýzy faktorů, které se na vzniku poškození podílejí, určit, zda se jedná o škodu aktuální, anebo výsledek dlouhodobého působení imisního zatížení. Zařazení do stupně poškození porostu, resp. dřeviny závisí zcela na subjektivním posouzení stupně defoliace terénním pracovníkem, který provádí venkovní šetření. Z odborného vyjádření Ústavu výzkumu globální změny AV ČR ze dne 13. 3. 2020 však bylo zjištěno, že je prakticky nemožné vizuálně rozpoznat příčiny uhynutí nebo vážného narušení zdravotního stavu smrkového porostu, protože symptomy chřadnutí jsou nespecifické, např. žloutnutí jehličí může být způsobeno, jak nedostatkem hořčíku, tak i suchem. Defoliace již nejméně od počátku nového milénia není měřítkem poškození stromů, protože stoprocentní ideální olistění se v přírodě prakticky nevyskytuje. Sucho ale způsobuje fyziologickou defoliaci, protože stromy se zbavují nadbytečného asimilačního aparátu, který způsobuje větší výpar z průduchů jehlic. Z odborného vyjádření Ústavu výzkumu globální změny dále vyplynulo, že předpoklad vývoje zdravotního stavu lesních porostů podle vyhlášky č. 78/1996 Sb. byl mylný, neboť již k žádnému zhoršování zdravotního stavu lesa nedochází. Ze znaleckého posudku [číslo] [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 9. 2018 pak vyplynulo, že chřadnutí dřevin provázené defoliací a hynutím je kauzální proces se složitými vazbami a následky, je evokován proměnností klimatu i dalších vlivů, a proto ho nelze úspěšně a věrohodně modelovat. Skutečnost, že revírník není schopen namístě rozlišit jednotlivé složky emisí (SO2 a NOx, příp. jiné) vyplynula i z dodatku ke znaleckému posudku [číslo] [rok] [titul] [jméno] [příjmení], [příjmení] s tím, že revírník je určitě schopen rozlišit hmotu napadenou kůrovcem, vývraty nebo zlomy. I ze znaleckého posudku [číslo] [rok] Ústavu zakládání a pěstění lesů z března roku 2020 vyplynulo, že stanovení vah jednotlivých faktorů resp. kvantifikaci jejich podílu na výsledném zdravotním stavu organismu je velmi komplikované či nemožné, stále výrazněji se podílí na chřadnutí lesů změna klimatu, resp. klimatický stres a sucho, které jsou považovány za přírodní faktory projevující se nepříznivě v synergii s antropogenními polutanty a kyselou depozicí, avšak přesný procentuální podíl kyselé depozice na poškozování lesních porostů nelze exaktně vyjádřit. Ze studie Ústavu výzkumu globální změny AVČR v [obec] zpracované [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], [titul], vyplynul závěr, že dramatické snížení emisí mělo jednoznačně kladný vliv na všechny složky lesního ekosystému a klíčový vliv na zlepšení stavu smrkových lesů. Všechny zkoumané složky (imise, depozice a půdy) jsou kauzálně propojené a každá měla svůj specifický podíl. Z výsledků studie vyplynulo, že dnešní úroveň imisí ani depozice již nezpůsobují přímé škody na lesích. Nepřímý vliv přes půdy zřejmě také není v současnosti významný díky zlepšení chemismu kořenových zón v půdách. Současné emise SO2 a NOx tedy nemohou způsobovat akutní poškození smrkových lesů, pokud jsou lesy poškozovány, jedná se o jiné faktory než emise. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul], pak bylo zjištěno, že v současné době na stavu lesního porostu nepozorujeme vliv imisí, nicméně na stavu lesního porostu vidíme vliv počasí. V důsledku sucha lesy chřadnou, což se masivně projevilo právě od roku 2014 do roku 2019, což je období, které je označováno za nejsušší za posledních 2100 let. Pokud by v terénu zjišťoval vliv imisí na stav lesního porostu, tak projevy, které by na stromech pozoroval, by přičítal suchu než vlivu imisí, neboť imise nejsou již 20 let žádný problém. Pokud jde o defoliaci, nepřikládá stavu defoliace velký význam, pokud se jedná o hledisko vypovídající o zdravotním stavu lesního porostu. V novém tisíciletí přirůstají stromy velmi dobře, je to jednak v důsledku tepla a jednak v důsledku nahromadění dusíku. Pokud jde o vliv depozic nebo imisí na lesní škody, dnes již nelze odlišit efekt depozic od jiných efektů, depozice nemá na lesní hospodářství žádný vliv, nemůže vyloučit spolupůsobení, v žádném případě to nebude ve stejném poměru jako třeba sucho. K defoliaci je kritický i z toho důvodu, že i vizuálně nezdravý strom podle hlediska defoliace může zdravě prospívat z hlediska přírůstu. Odvolací soud je toho názoru, že shora uvedenou úroveň současného vědeckého poznání nelze pominout, nelze učinit spolehlivý závěr o tom, že v příčinné souvislosti s exhalacemi SO2 a NOx vznikla žalobci škoda, která se na lesním porostu projevila v roce 2016, neboť nebylo prokázáno, že by produkce polutantů SO2 a NOx byla podstatnou příčinnou žalobcem tvrzené škody. Příčinná souvislost nebyla spolehlivě prokázána, proto již z tohoto důvodu nebylo možno žalobě vyhovět. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně i o tom, že žalobce v řízení neprokázal existenci škody. Žalobce argumentoval tak, že škodu v souladu s právními předpisy evidoval a následně podle vyhlášky vypočetl. Vyhláška o způsobu výpočtu má ale pouze zjednodušit výpočet škody za předpokladu, že škoda skutečně vznikla. Znalec [příjmení] [příjmení], [titul], jak bylo shora uvedeno, škodu nezjišťoval, zdravotní stav lesních porostů nezkoumal, vycházel z údajů žalobce. Defoliace, ze které žalobce mimo jiné vychází, je ale, jak bylo shora uvedeno, způsobena více faktory, sama o sobě není od začátku nového milénia způsobována dominantním působením SO2 a NOx a není ani sama o sobě měřítkem poškození stromů. Sám žalobce připouští, že působení imisí nelze oddělit od působení ostatních faktorů ovlivňujících stav lesních porostů, např. klimatické podmínky. Právě s ohledem na úroveň současného vědeckého poznání nelze na zjištění existence škody rezignovat a nadále vycházet z defoliace posuzované pracovníkem žalobce, která zejména podle odborné veřejnosti není způsobována dominantně působením SO2 a NOx a nelze pominout ani to, že poškození v důsledku imisí a zda se odlišuje od poškození sucha, se vizuálně seznat nedá. Pro reálné posouzení narušení zdravotního stavu smrkových lesů, jak vyplynulo z odborného vyjádření Ústavu výzkumu globální změny AV ČR ze dne 13. 3. 2020, je třeba na daném místě prozkoumat půdní chemismus a stav kořenového systému, změřit velikost atmosférické depozice, analyzovat vzorky jehličí a změřit vývrty kmene. I když zjištění škody by bylo nákladné, nelze na prokázání škody rezignovat, existenci škody lze na zvolených vzorcích prokázat. Odvolací soud se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe, že výši škody je možné určit postupem podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, a že neexistuje-li prozatím metoda, pomocí níž by bylo možno zcela přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu k jednotlivým zdrojům znečištění, je výpočet opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model plně postačujícím podkladem pro závěr o výši škody (§ 136 o. s. ř.) Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen.

6. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch a žalobkyně je tedy povinna zaplatit jí náklady, které vznikly v souvislosti s právním zastoupením žalované. Právní zástupce žalované vykonal dva úkony právní služby po 3 940 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ke kterým náleží dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tedy částka 600 Kč, dále jízdné z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem k jednání odvolacího soudu dne 3. 11. 2022 ve výši 1 998 Kč, dále náhrada za promeškaný čas na cestě za 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, tedy 800 Kč. S připočtením 21 % DPH ve výši 2 368 Kč náklady odvolacího řízení dosahují částky 13 646 Kč.

Poučení