28 C 87/2020 - 2865

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem [celé jméno řešitele] v právní věci žalobce: ; [anonymizováno] [země], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], proti; žalované: ; [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], právně zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa], o zaplacení částky 70 100 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba se zcela zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 114 742 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů tohoto řízení částku 5 849,34 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 20. 3. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 70 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně za období od 22. 11. 2018 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že žalobce na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR o založení státního podniku [anonymizováno] [země], [anonymizováno], se sídlem v [obec], ze dne 11. 12. 1991 pod č. j. 6677/91-100 a na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 12. 8. 1997, č. j. 3217/97-1000, o přizpůsobení zakládací listiny státního podniku [anonymizováno] [země], podle zákona o státním podniku č. 77/1997 Sb., podle čl. I. písm. c) vykonává práva hospodaření k lesům ve vlastnictví státu a dále vykonává práva hospodaření k ostatnímu movitému a nemovitému majetku, který je ve vlastnictví státu a byl svěřen k plnění jeho úkolů a k provozování podnikatelské činnosti s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Žalobce je státním podnikem založeným podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Spolu s právem nakládání s lesy ve vlastnictví státu, pokud lesní zákon nestanoví jinak, se vztahují na žalobce práva a povinnosti vlastníka lesa podle § 4 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobce jako státní podnik vykonává právo hospodaření k lesům (lesním pozemkům i lesním porostům) ve vlastnictví státu a vykonává i práva vlastníka (tj. státu) svým jménem a na vlastní odpovědnost. Žalobce je subjektem relevantního hmotněprávního vztahu, jehož obsahem jsou práva a povinnosti vycházející z právní úpravy náhrady škody proti těm, kdo za škodu odpovídají. Aktivní věcná legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou imisemi na lesních porostech ve vlastnictví státu byla již potvrzena soudní judikaturou tak, že státní podnik vykonávající právo hospodaření k lesům je aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody z imisí na lesním půdním fondu na lesních porostech (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 325/2002 ze dne 28. 8. 2003). Výpočet výše imisních škod je upraven ustanovením § 21 odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb. a v souvisejícím právním předpisu, což je vyhláška Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., přičemž v souladu s těmito předpisy žalobce provedl výpočet výše imisních škod za období roku 2016. Žalovaný provozuje zdroj znečišťování ovzduší, odštěpný závod v [obec] (správně mělo bý žalobcem uvedeno„ v [obec]“), který podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu v [obec], uvedených v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (rezzo), v roce 2016 vyprodukoval a do ovzduší vypustil 288,661 tun SO2 a 467,360 tun NOx, které škodlivě působí na lesní porosty v konkrétním území lesních správ a lesních závodů, které spravuje žalobce v České republice. Podíl žalovaného na škodě je vypočítán na základě depoziční studie, vypracované znalcem z oboru čistota ovzduší, odvětví výpočtu rozptylu emisí, škody způsobené imisemi na lesních porostech. Žalovaná svým chováním, provozní činností (způsobila na lesních porostech ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření žalobce imisní škodu, a to z předčasného smýcení lesního porostu (§ 7 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 149 Kč, škodu za snížení přírůstu lesního porostu (§ 9 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 14 643 Kč, škodu ze snížení produkce lesního porostu (§ 10 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 42 424 Kč, škodu ze snížení kvality lesního porostu způsobenou poškozením stromu imisemi (§ 11 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 5 359 Kč a škodu z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření (§ 14 vyhl. č. 55/1999 Sb.) ve výši 7 225 Kč. Rozpis výše těchto imisních škod tvoří příloha – náhrady škod způsobených imisemi [anonymizováno] [země], [anonymizováno] za rok 2016, která je nedílnou součástí žaloby. Na základě uvedených tvrzení a předložených důkazů žalobce prokazuje, že mu žalovaná v roce 2016 způsobila imisní škodu svým provozem, a to na lesních porostech ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření pro žalobce a žalovaná odpovídá za vyčíslenou provozní škodu podle občanského zákoníku a lesního zákona. Příčinnou souvislost mezi provozováním závodu a vznikem imisní škody na lesních porostech dokládá žalobce tím, že žalovaná při výrobě elektrické energie a tepla vypouští do ovzduší SO2, NOx a další emise, které škodlivě působí na lesních porostech ve správě žalobce a tato provozní činnost žalované je ve vztahu k příčinné souvislosti ke škodě vzniklé na lesních porostech (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3849/2012 ze dne 24. 3. 2015. Žalovaná porušila povinnosti stanovené zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích, který v ust. § 21 odst. 1 stanoví, že právnické a fyzické osoby, které při své činnosti používají nebo produkují látky poškozující les a les ohrozí nebo poškodí, jsou povinny provádět opatření k zabránění nebo zmírnění jejich škodlivých následků. Způsob výpočtu výše škody stanoví vyhl. č. 55/1999 Sb. s tím, že v daném případě se podle žalobce jedná o škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným podle ustanovení § 2925 občanského zákoníku. Provoz žalované probíhá továrním způsobem, čímž se rozumí činnost, při které je požadována pravidelnost daných činností a produkce ve velkém množství a v této produkci vznikají nebezpečné látky, což jsou jakékoliv látky, v jakémkoliv skupenství, které jsou schopny negativně ovlivnit zdraví osob, životního prostředí, zničit či poškodit jiné věci. Na základě uvedených skutečností a předložených důkazů tak lze podle žalobce shrnout, že žalovaná nese objektivní odpovědnost za škodu způsobenou svoji provozní činností podle občanského zákoníku, protože při své provozní činnosti v rozhodném období produkovala do ovzduší škodlivé látky (SO2 a NOx), které způsobily škodu na lesních porostech ve správě žalobce. Žalobce prokazuje vznik škody, její výši a příčinnou souvislost mezi provozní činností žalované a škodou vzniklou v rozhodném období na lesních porostech ve správě žalobce. Tímto jsou tedy dány veškeré předpoklady pro odpovědnost žalované za žalobcem uplatňovanou škodu z provozní činnosti. Správnost výše uvedeného právního základu nároku na náhradu imisní škody na lesních porostech z provozní činnosti žalované, tedy stanovení předpokladu odpovědnosti za škodu a stanovení výše škody, při použití občanského zákoníku a při použití lex specialis lesního zákona spolu s prováděcím právním předpisem (zákon č. 289/1995 Sb. a vyhl. č. 55/1999 Sb.) potvrdil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud ČR sp. zn. 25 Cdo 1211/2006 ze dne 14. 8. 2008, který ve svém rozhodnutí konstatuje, že takový postup je zcela v souladu s čl. 4 odst. 1 listiny základních práv a svobod, neboť povinnost předcházet škodám na lesních porostech je právnickým a fyzickým osobám stanovena v lesním zákoně, předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou jejich provozní činností v občanském zákoníku a konkrétní způsob výpočtu výše škody pak v prováděcím předpise k lesnímu zákonu. Žalobce řádně uplatnil náhradu škody u žalované dopisem ze dne 22. 10. 2018 a předložil jí podklady, ze kterých vycházel při výpočtu škody. Zároveň byla žalovaná písemně vyzvána, aby škodu zaplatila v termínu do 21. 11. 2018.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému byl žalovanou podán včas odpor, čímž byl platební rozkaz ze zákona zrušen. V odporu ze dne 6. 5. 2020 žalovaná uvedla, že uplatněný nárok neuznává v plném jeho rozsahu a namítá neexistenci žalovaného nároku. Žalovaná zároveň vznáší námitku promlčení žalovaného nároku, neboť žalobce se domáhá tvrzeného nároku na náhradu škod údajně vzniklých v roce 2016, ačkoliv vede typově shodné spory se stále stejnými žalovanými již cca 20 let, je mu tedy skutečnost, zda mu jím tvrzené škody případně vznikly, dlouhodobě známa. Stejně tak je mu známa jejich tvrzená výše, když tuto si počítá žalobce sám ze svých vlastních dat, která má k dispozici již v průběhu kalendářního roku, za nějž existenci škody tvrdí (2016). Žalobce se podanou žalobou domáhá celkem 5 samostatných nároků v členění podle jednotlivých žalobcem tvrzených druhů škod, z nichž každý z těchto nároků vykazuje jiné esenciální znaky, od nichž se dále odvíjí otázka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaná tvrdí, že u všech 5 žalovaných nároků počala žalobci běžet subjektivní promlčecí lhůta již v různých obdobích roku 2016. Žalobci jsou známy i škůdci, neboť se jedná o stále stejný okruh osob (emitenti skupiny rezzo 1). Žalobce nemusí znát osobu tvrzeného škůdce s nezpochybnitelnou jistotou a současně není podmínkou, aby znal přesnou míru účasti jednotlivých tvrzených škůdců na jím tvrzené škodě, zná-li totožnost tvrzených škůdců, mezi kterými bude vážit. Osoba, která tvrdí vznik škody, je povinna nárok u soudu uplatnit, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 615/2006 ze dne 30. 7. 2008, přezkoumáno rozhodnutím sp. zn. IV. ÚS 262/10). Žalobci nic nebránilo uplatnit nárok u soudu 1. 1. 2017. Žalobce je státním podnikem disponujícím vlastním početným odborným administrativním aparátem. Žalobce nad to využívá kvalifikovaných externích právních služeb. Jestliže promlčecí lhůta trvala 3 roky, nárok žalobce formulovaný žalobou v tomto řízení je promlčen. Žalovaná dále namítá, že žalobce neunáší jednak své břemeno tvrzení a jednak ani břemeno důkazní. Pokud žalobce uplatňuje jedním žalobním návrhem celkem 5 samostatných nároků na náhradu 5 druhů škod, z nichž každá s žalobcem tvrzených 5 druhů škod je charakterizována odlišnými esenciálními znaky, pak žalobce musí v řízení tvrdit a prokázat zejména to, o které lesní porosty, u kterých mělo dojít ke vzniku škody, se jedná, dále vlastnické právo České republiky k takto označeným lesním porostům, svěření takového majetku státu žalobci k výkonu práva hospodaření, dále pak ohledně jednotlivých druhů škod vydefinovat znaky toho kterého druhu škody a následně pak tvrdit existenci těchto znaků. Žalobce se ve vztahu k existenci tvrzené škody omezil v podané žalobě zatím jen pouze na tvrzení existence 5 druhů škod označených terminologií podzákonného právního předpisu. Z takto učiněných skutkových tvrzení však nelze bez dalšího seznat skutečnosti, které by bylo lze pro další průběh řízení označit za sporné či nesporné. Žalobce tak musí svá skutková tvrzení v tomto smyslu doplnit, neboť u škody z předčasného smýcení lesního porostu musí žalobce tvrdit a prokázat provedení tvrzeného smýcení (kdy, co a v jakém rozsahu), u škody za snížení přírůstu lesního porostu musí tvrdit a prokázat nerealizovaný přírůst (čeho, v jakém období, v jakých hodnotách), u škody ze snížení produkce lesního porostu musí tvrdit a prokázat provedení záměny dřevin v příčinné souvislosti z provozní činnosti žalované v roce 2016 (kdy provedl záměnu, co a kde zaměnil, za co zaměnil a v jakém rozsahu), u škody ze snížení kvality lesního porostu musí tvrdit a prokázat smýcení lesního porostu, jeho následný prodej, inkasované protiplnění a cenu v místě a čase obvyklou za prodej dřevní hmoty bez jím tvrzeného poškození (kdy, co, v jakém rozsahu, jak prodal, kolik utržil a kolik by býval utržil) a u škody z mimořádných nebo mimořádně nákladných opatření musí tvrdit a prokázat realizaci tvrzených opatření na porostech, na nichž současně tvrdí existenci škody. Žalobcem předkládaný znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] žádnou z uvedených skutečností neprokazuje a ani prokazovat nemůže, neboť znalecký úkol zadaný znalci mu neukládal zjistit existenci a celkovou výši žalobcem tvrzené škody na lesních porostech. Znalec existenci škody na lesních porostech nijak nezkoumal, nestanovoval a nepočítal, neboť jeho činnost ve vztahu k žalobcem tvrzené škodě spočívala pouze v určení případného podílu jednotlivých emitentů na škodě, kterou žalobce tvrdí, jak co do její existence, tak co do její celkové výše. Posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] tak má v řízení význam až v okamžiku, prokáže-li žalobce svá skutková tvrzení o existenci každé jedné z pěti tvrzených druhů škod a současně celkovou výši každé jedné z pěti tvrzených druhů škod. Žalobcem předkládaná listina označená jako přehled náhrad škod způsobených imisemi v roce 2016 není důkazem, jedná se o žalobcova skutková tvrzení. Tuto listinu zpracovává žalobce sám, její obsah jsou pouze agregovaná žalobcova tvrzení, která žalobce následně opakuje v jednotlivých podávaných žalobách. Žalobce však tuto listinu opakovaně zaměňuje za důkaz. Žalobce by také měl vysvětlit rozpor mezi nárokem, který vůči žalované uplatňuje předžalobní výzvou k náhradě tvrzené škody za rok 2016 ze dne 29. 10. 2018 a doručenou žalované dne 30. 10. 2018 (částka 51 071 Kč), a nárokem uplatňovaným žalobou v tomto řízení (částka 70 100 Kč), neboť žalobcem tvrzená škoda za rok 2016 se jistě v období od října 2018 do podání žaloby nezměnila. To, že žalobce umí dopředu plánovat škodu, je již známo, ale to, že žalobce umí výši tvrzené škody ex post korigovat směrem vzhůru, je v obdobných sporech vedeným se žalobcem novinka. Žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu v ČR v řízení sp. zn. 25 Cdo 4425/2016 ze dne 31. 1. 2017. Závěrem žalovaná upozorňuje, že jí není nic známo o tom, že by provozovala zdroj znečišťování ovzduší, odštěpný závod v [obec].

3. Žalobce v replice ze dne 29. 5. 2020 uvedl, že odmítá uplatněnou námitku promlčení. Vysvětluje, že k tomu, aby mohl podat žalobu, se musí dozvědět o vzniku škody a o tom, kdo za tuto škodu odpovídá. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2782/2013 ze dne 5. 5. 2014 O tom, kdo za škodu odpovídá, se může žalobce dozvědět až na základě kombinace informací o množství vypouštění škodlivých látek, které jsou dostupné v Integrovaném registru znečišťování životního prostředí a znaleckého RNDr. [příjmení]. Podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 25/2008 Sb., o Integrovaném registru znečišťování životního prostředí a Integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je provozovatel povinen nahlásit úniky a přenosy znečišťujících látek za předchozí kalendářní rok do 31. 3. následujícího roku. To znamená, že teprve k tomuto datu je shromážděna část údajů, které žalobci umožňují prostřednictvím znaleckého posudku RNDr. [příjmení] identifikaci osoby, která v roce předcházejícím poškodila lesní porosty v důsledku imisí SO2 a NOx, a následně vypočíst opět prostřednictvím znaleckého posudku RNDr. [příjmení] výši škody na konkrétních lesních porostech pro jednotlivého žalovaného. S ohledem na technické možnosti jsou výsledky znaleckého posudku RNDr. [příjmení] předávány žalobci v letním měsíci roku následujícího po vzniku škody, tedy za rok 2016 byl žalobci znalecký posudek RNDr. [příjmení] předán až 10. 10. 2018. Pro zjištění, kdo za škodu odpovídá, je totiž potřebné získat od Českého hydrometeorologického úřadu údaje a data o proudění a síle větru, které byly žalobci dostupné teprve od 8. 12. 2017. Teprve ode dne následujícího předání znaleckého posudku, tedy od 10. 10. 2018 začne žalobci plynout subjektivní promlčecí lhůta v délce 3 let, neboť teprve tohoto dne žalobce fakticky získá vědomost o tom, jaký subjekt je odpovědný za vznik škody. Žalobce tak podal žalobu ještě před uplynutím subjektivní promlčecí doby a námitka promlčení vznesená žalovaným proto není důvodná. Ostatní námitky žalované spočívají v údajném neprokázání vzniku škody, k čemuž žalobce uvádí, že skutečnosti je dokumentace žalobce, kterou přikládá na přiloženém CD, obsahuje žalovaný požadované údaje, tedy popis konkrétní škody dle struktury vyhl. č. 55/1999 Sb., údaj o tom, kdy škoda vznikla atd. Aktivní legitimace žalobce je dlouhodobě vyřešena rozhodovací praxí dovolacího soudu tak, že žalobce aktivní legitimací k vymáhání škody vzniklé na lesních porostech ve vlastnictví státu disponuje, jak ostatně žalobce uvedl již v návrhu na vydání platebního rozkazu. Konkrétní poškozené lesní porosty jsou identifikovány prostřednictvím konkrétních porostních skupin, což je jednotka prostorového rozdělení lesa a žalovaný si proto může zkontrolovat, zda se nachází na pozemcích ve vlastnictví státu. Vznik škody je potvrzen znaleckým posudkem RNDr. [příjmení], který prokazuje, že v důsledku imisí je překročena kritická dávka acidifikace lesních půd, která poškozuje lesní porosty. Zároveň z dokumentace žalobce vyplývá, že došlo k předčasnému smýcení lesních porostů, že lesní porosty stále vykazují určitý stupeň imisního poškození, z dokumentace vyplývá také poměr mezi cenou bezvadného dřeva a dřeva imisně poškozeného, které se prodává jako souš, stejně tak z dokumentace žalobce vyplývá, ve kterých porostných skupinách se stále vyskytují tzv. porosty náhradních dřevin a jaké byly žalobcem v důsledku imisí vynaloženy mimořádné náklady. Ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4425/2016, na který žalovaná odkazuje, žalobce zdůrazňuje, že prostřednictvím tohoto usnesení dovolací soud odmítl dovolání proti rozsudku, který vyhověl obdobnému nároku žalobce vůči jinému žalovanému. V citovaném usnesení dovolací soud také uzavřel, že znalecký posudek RNDr. [příjmení] je stále použitelný jak pro přijetí závěru o příčinné souvislosti, tak pro přijetí závěru o vzniku škody a její výši. Soud proto může na základě znaleckého posudku rozhodnout o vyhovění žalobě také v tomto řízení. Pokud se jedná o tvrzení, že žalovaný provozuje zdroj znečištění v [obec], zde došlo k chybě v psaní a žalobce plně odkazuje na již předložené dokumenty (náhrady škod způsobené imisemi [anonymizováno] [země], [anonymizováno], za rok 2016), které identifikují zdroj imisí a tudíž poškození lesních porostů, které žalovaný v roce 2016 provozoval. Žalobce má s ohledem na uvedené za to, že vyjádření žalované nijak nezpochybňoval vznesený a žalobou uplatněný nárok, a proto navrhuje, aby soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná v duplice ze dne 3. 8. 2020 uvedla, že ohledně námitky promlčení nabídla soudu jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, o která opírá svoji námitku promlčení. Žalobce vede již 20 let spory se stále stejnými emitenty. Žalobce tak moc dobře ví, vůči kterým emitentům bude své nároky uplatňovat. Ví to vždy již k 1. 1. roku, za který bude následně svůj nárok konstruovat. Soud by měl zkoumat podmínky promlčení u každého jednoho ze vznesených nároků, neboť každý má svá specifika, která znamenají jiný okamžik vědomosti žalobce o vzniku škody a osobě, která za ni podle jeho názoru odpovídá. Vědomost o podílu případně více odpovídajících osob přitom není významná. Žalobce měl a mohl svůj nárok uplatnit dříve, že tak neučinil, budiž k jeho tíži. Žalovaná tvrdí, že u některých žalobcem uplatněných nároků běží promlčecí lhůta již dříve než s koncem předmětného roku, typicky u škody S11 a S5. Pokud se jedná o existenci škody, předkládá-li žalobce nějaké údaje na DVD, měl by především tyto skutečnosti dotvrdit, neboť tak dosud neučinil. Žalovaná zdůrazňuje, že nežádá popis konkrétní škody dle struktury vyhlášky č. 55/1999 Sb., žádá specifikovat skutková tvrzení žalobce, tedy nezaměnitelně popsat tvrzený skutek, skutkový děj, k němuž následně bude vedeno důkazní řízení. Žalovaná neumí vést důkazní řízení o existenci škody, ale umí vést důkazní řízení ke skutečnosti, že žalobce nějaký lesní porost smýtil, prodal, nahradil, nepřirostl mu apod. Žalobce si plete skutková tvrzení se skutkovým závěrem a právním hodnocením, čímž jak soudu, tak žalované komplikuje jinak jednoduché řízení. Žalovaná apeluje na soud, aby tuto elementární povinnost uložil žalobci hned úvodem řízení, aby toto nebylo zbytečně prodlužováno. Žalobce buď nechce, anebo neumí číst rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, neboť ten nikdy nerozhodl o aktivní věcné legitimaci tohoto žalobce. Nejvyšší soud ČR vždy rozhodl, že aktivně věcně legitimována je ta osoba, které stát svěřil výkon hospodaření se svým majetkem, ale že je to zrovna žalobce, musí žalobce tvrdit a prokázat. Protože je to pro žalobce zřejmě složitá problematika, napověděl mu Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. 25 Cdo 623/2004 ze dne 24. 2. 2005, jakými důkazy (listinami) má tuto skutečnost prokázat. Jde-li o znalecký posudek RNDr. [jméno] [příjmení], nejedná se o posudek o vzniku (existenci) škody, není, nemůže být a nezněl tak ani jeho znalecký úkol. Tohoto znalce se stačí zeptat při výslechu a opakovaně to potvrdí. Z dokumentace žalobce samotného nic nevyplývá, svoji dokumentací žalobce maximálně něco tvrdí, ale tvrdí-li, nechť to prokáže. Pokud žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který údajně považuje znalecký posudek RNDr. [příjmení] za důkaz o vzniku (existenci) škody, skutečnost, že tomu tak není a že se tedy Nejvyšší soud mýlí, bude zřejmá v průběhu tohoto řízení, nejpozději po výslechu RNDr. [jméno] [příjmení], který sám tento nesprávný závěr Nejvyššího soudu vyvrátí. Nejvyšší soud se podle žalované mýlí ještě v dalších závěrech, tedy např. v závěru, že Gaussův matematický model je metoda, jíž lze zjistit existenci a výši škody, což vyplyne v průběhu tohoto řízení, nejpozději poté, co se soud seznámí s obsahem pojmu Gaussův matematický model.

4. V následujícím podání ze dne 3. 8. 2020 se žalovaná opětovně vyjádřila k žalobě a poukázala na absenci skutkových tvrzení žalobce. V dalším podání ze dne 3. 8. 2020 se žalovaná vyjádřila ke znaleckému posudku RNDr. [jméno] [příjmení] a k přehledu náhrad škod způsobených imisemi. V posledním podání ze dne 3. 8. 2020 žalovaná učinila některé návrhy na provedení dokazování.

5. V závěru prvního jednání soud účastníky poučil o zákonné koncentraci řízení podle ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. o tom, že jsou povinni před skončením prvního jednání ve věci uvést všechna právně významná tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto tvrzení. Na žádost účastníků jim soud poskytl dodatečnou lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazů, a to v délce 30 dnů od skončení tohoto jednání. Zároveň soud vyzval účastníky k doplnění některých tvrzení a k označení dalších důkazů podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalovanou soud upozornil podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že žalobkyně měla již 1. 1. 2017 povědomí o tom, že jí byla způsobena škoda a kdo jí škodu způsobil a že tříletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula před 20. 3. 2020, kdy byla podána žaloba s tím, že z dosud provedených důkazů soud toto tvrzení žalované za prokázané nemá. Poté bylo dáno upozornění a výzva žalobkyni podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, na kterých konkrétních lesních porostech, na kterých jí měla vzniknout škoda v souvislosti s provozní činností žalované, vykonává právo hospodaření, dále aby v tomto smyslu doplnila tvrzení a označila důkazy ke škodě (S5) z předčasného smýcení lesních porostů, konkrétně o které lesní porosty jde (jaká lokalita, druh dřeviny, stáří dřeviny, množství a hodnota), zda a jaké množství porostů v roce 2016 smýtila, zda se jednalo o předčasné smýcení, dále v jaké lokalitě, jaký druh, množství a v jaké hodnotě smýtila lesní porosty, jakým způsobem s těmito smýcenými lesními porosty hospodářsky naložila a jak se předčasné smýcení těchto lesních porostů mělo projevit v ekonomické sféře žalobkyně, tedy zda utržila za takto smýcené lesní porosty menší než obvyklý zisk, případně co mělo ujít ze zisku žalobce v důsledku tohoto smýcení, dále nechť žalobce doplní tvrzení a označí důkazy ve shora uvedeném směru ke škodě (S7.1) ze snížení přírůstu pro lesní porosty do věku 5 let, a to konkrétně nechť identifikuje lesní porosty, o které se mělo jednat, tedy opět lokalitu, druh dřeviny, množství, stáří a hodnotu lesních porostů, dále zda vůbec nějaké lesní porosty v roce 2016 nepřirostly, kde a v jaké hodnotě absentoval přírůst lesních porostů a jakým způsobem se toto mělo projevit v ekonomické sféře žalobce na ztrátě, případně ušlém zisku, dále nechť žalobce doplní tvrzení a označí důkazy ke škodě (S8) ze snížení produkce lesního porostu v důsledku záměny dřevin, tedy nechť opět žalobce identifikuje lesní porosty, o které se mělo konkrétně jednat, dále zda vůbec v roce 2016 nějaké lesní porosty zaměnila za jiné a jaké konkrétní a rovněž jakým způsobem se toto mělo projevit v ekonomické sféře žalobce, dále nechť žalobce doplní tvrzení a označí důkazy ke škodě (S9.2) ze snížení kvality lesního porostu, tedy aby opět identifikoval konkrétní lesní porosty, o které se má jednat, zda vůbec v roce 2016 tyto lesní porosty smýtil, kde a v jaké hodnotě se tak stalo a jaké konkrétní dřeviny, zda tyto smýcené lesní porosty prodal, zda se tak stalo za méně než za dřevní hmotu bez snížené kvality a opět jakým způsobem se to projevilo v ekonomické sféře žalobce, a dále nechť žalobce doplní tvrzení a označí důkazy ke škodě (S11.1) z mimořádných opatření nebo nákladově závažnějších opatření, a to opět nechť identifikuje lesní porosty, o které se zde má jednat, dále nechť se vyjádří k tomu, zda v roce 2016 realizoval opatření a jaká konkrétně, kolik na tato opatření vynaložil, zda se jednalo o nákladově náročnější opatření než obvyklá a jak se toto mělo projevit v ekonomické sféře žalobce. Žalobce byl rovněž podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. upozorněn a vyzván soudem, že na základě dosud provedených důkazů nemá soud za prokázanou příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a provozní činností žalované, nechť tedy žalobkyně označí důkazy k prokázání této příčinné souvislosti, že tvrzená a prokazovaná škoda měla vzniknout právě a jen v důsledku provozní činnosti žalované. Podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. bylo žalobci rovněž dáno upozornění a výzva, aby označil důkazy k prokázání správnosti a věrohodnosti podkladů, které předložil na CD nosiči jako podklady pro výpočet vzniklé škody, když žalobce, respektive právní zástupce žalobce uvedl, že se jedná o podklady zpracované žalobcem, konkrétně jeho zaměstnanci. Účastníci byli soudem současně upozorněni na to, že pokud nesplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní, neunesou tak břemeno tvrzení, případně břemeno důkazní, což se může projevit na jejich procesním neúspěchu v tomto řízení.

6. Soud v řízení provedl listinné důkazy, znalecký posudek, výslechy svědků a výslech znalce prostřednictvím dožádaného soudu. Jako listinný důkaz byly provedeny výpis z obchodního rejstříku na žalobce č. l. 220 – 223, rozhodnutí ministra zemědělství ČR č. l. 224 – 227, rozhodnutí Ministerstva zemědělství č. l. 228 – 233, výpis z obchodního rejstříku na žalovanou č. l. 234 – 236, přehled náhrad škod způsobených imisemi v roce 2016 č. l. 237 – 245, dopis emitentům č. l. 246, poštovní podací arch č. l. 247 – 248, faktura č. l. 19, protokol č. l. 19, zápis o předání dat a převzetí díla č. l. 20, modelování rozptylu znečišťujících látek v ovzduší č. l. 31, výzkumné projekty grantové služby [anonymizována dvě slova] č. l. 123 – 165, odborné vyjádření č. l. 96 – 98, formulace dotazu č. l. 99 – 100, výzkum vlivu oxidu siřičitého a oxidu dusíku na růst smrků č. l. 101 – 122, znalecký posudek č. l. 1891 – 1920 zpracovaný [titul]. [jméno] [příjmení], znalecké posudky č. l. 1921 – 1937 a č. l. 1938 – 1955 zpracované RNDr. [jméno] [příjmení], znalecký posudek č. l. 1956 – 1972 zpracovaný Českým hydrometeorologickým ústavem, znalecký posudek č. l. 1973 – 1981 zpracovaný znalcem [jméno] [příjmení], znalecký posudek č. l. 1982 – 1989 spolu s přílohami č. l. 1990 – 2073 zpracovaný [titul]. [jméno] [příjmení], faktury z mimořádných opatření spolu s průvodním dopisem č. l. 342 – 507, znalecký posudek č. l. 2074 – 2089 zhotovený [právnická osoba], znalecký posudek č. l. 2090 – 2095 zpracovaný Prof. [titul]. [jméno] [příjmení], předběžná zpráva č. l. 2096 – [číslo], seznam nemovitostí na LV č. l. 2138 – [číslo], tabulka s katastrálními územími č. l. 2231 – [číslo], znalecký posudek č. l. 2252 – [číslo] zpracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], dodatek ke znaleckému posudku na č. l. 2259 – [číslo] zpracovaný znalcem [titul]. [jméno] [příjmení], poskytnuté informace na žádost o poskytnutí informací za měsíc listopad 2016 č. l. 2262 – [číslo], znalecký posudek [číslo] č. l. 2269 – [číslo] spolu s přílohami č. l. 2356 – [číslo] zpracovaný docentem [jméno], znalecký posudek [číslo] 2020 zpracovaný [příjmení] lesnickou a dřevařskou fakultou č. l. 2389 – [číslo], projekt č. l. 2407 – [číslo] na stav půd a úrovně výživy porostů horských území lesních správ [obec] a [obec] v [obec], aktualizace studie lesnického hospodaření v Krušných horách č. l. 2437 – [číslo], faktura č. l. 2482, informace o hnojení č. l. 2483, účtovací dopis č. l. 2484, průvodka faktury č. l. 2485, podklad pro přefakturaci č. l. 2486, dodací list č. l. 2487, výpis z účtu č. l. 2488, smlouva o dílo č. l. 2489-2491 s přílohou č. l. 2492-2493, hnojení Silvamix 2016 č. l. 2494-2495, přehled dodávek pomalu rozpustného hnojiva č. l. 2496, faktura č. l. 2497, předávací protokol č. l. 2497, výpis z účtu č. l. 2498, faktura č. l. 2499, nápočet převzatých služeb č. l. 2500, pěstební činnost č. l. 2501, faktura č. l. 2502, nápočet převzatých služeb č. l. 2503, pěstební činnost č. l. 2504, faktura č. l. 2505, nápočet převzatých služeb č. l. 2506, pěstební činnost č. l. 2507, zápočet vzájemných pohledávek a závazků č. l. 2508, faktura č. l. 2509, nápočet převzatých služeb č. l. 2510, pěstební činnost č. l. 2511, faktura č. l. 2512, nápočet č. l. 2513, pěstební činnost č. l. 2514, faktury, nápočty a pěstební činnosti č. l. 2515 – [číslo], zápočet č. l. 2577, faktura č. l. 2578, nápočet č. l. 2579, pěstební činnost č. l. 2580 – [číslo], nápočet č. l. 2582, faktura č. l. 2583, nápočet č. l. 2584, pěstební činnost č. l. 2585 – [číslo], zápočet č. l. 2589, faktura č. l. 2590, nápočet č. l. 2591 – [číslo], pěstební činnost č. l. 2593 – [číslo], zápočet č. l. 2598 – [číslo], faktura č. l. 2600 – [číslo], nápočet č. l. 2602, pěstební činnost č. l. 2603 – [číslo], faktura č. l. 2608, nápočet č. l. 2609 – [číslo], zápočet č. l. 2615 – [číslo], faktura č. l. 2617, nápočet č. l. 2618 – [číslo], zápočet č. l. 2624, faktura č. l. 2625, nápočty č. l. 2626 – [číslo], faktura č. l. 2633, nápočet č. l. 2634 – [číslo], nápočet č. l. 2640 – [číslo], faktura č. l. 2642, nápočet č. l. 2643 – [číslo], nápočet č. l. 2649 – [číslo], nápočet č. l. 2651 – [číslo], faktura č. l. 2653, nápočet č. l. 2654 – [číslo], nápočet č. l. 2657, faktura č. l. 2658, nápočet č. l. 2658 – [číslo], faktura č. l. 2660, nápočet č. l. 2661, faktura č. l. 2662 – [číslo], nápočet č. l. 2663 – [číslo], faktura č. l. 2665, nápočet č. l. 2665 – [číslo], faktura a výpis č. l. 2668, faktura a výpis č. l. 2669, úvodní strana znaleckého posudku RNDr. [jméno] [příjmení] č. l. 2670, podklady pro účinnost hnojiva č. l. 2679 – [číslo], základní informace o hnojivu č. l. 2687 – [číslo], složení hnojiva č. l. 2689 – [číslo], odpověď za žádost o poskytnutí informací na č. l. 2738 – [číslo], vstupní údaje na č. l. 2740 – [číslo], aktualizace studie [příjmení] hospodaření v Krušných horách na č. l. 2742 – [číslo], vstupní údaje na č. l. 2746, kopie porostních map na č. l. 2747 – [číslo], výroční zpráva žalobce z roku 2016 na č. l. 2755 – [číslo], protokol Okresního soudu v Hodoníně na č. l. 2823 – [číslo].

7. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že žalobce vznikl dne 1. 1. 1992 a jeho předmětem podnikání je mimo jiné prostřednictvím vybraných podnikatelských subjektů, příp. ve vlastní režii, zajišťování provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů.

8. Z rozhodnutí Ministra zemědělství ČR č. j. 6677/91-100 ze dne 11. 12. 1991 soud zjistil, že tímto byla s účinností od 1. 1. 1992 založena organizace [anonymizováno] [země], [anonymizována dvě slova], a to mimo jiné za účelem spravování lesního půdního fondu a lesních porostů na něm rostoucích (lesů), které jsou ve vlastnictví nebo v užívání České republiky, a dále k zajišťování provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů prostřednictvím vybraných podnikatelských subjektů, případně ve vlastní režii a k ochraně lesního půdního fondu, lesních porostů a výkonu ochranné služby v lesích.

9. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství č. j. 3217/97-1000 ze dne 12. 8. 1997 soud zjistil, že tímto byla přizpůsobena zakládací listina státního podniku [anonymizováno] [země] tak, že jako hlavní předmět podnikání byl mimo jiné uveden výkon práva hospodaření k lesům, které jsou ve vlastnictví státu, k nimž má [anonymizována tři slova] [země] právo hospodaření, činnost odborného lesního hospodáře a výkon ochranné služby v lesích.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaná vznikla dne 1. 1. 1994 a že jejím předmětem podnikání je mimo jiné výroba elektřiny a výroba tepla a rozvod tepla.

11. Z přehledu náhrad škod způsobených imisemi v roce 2016 způsobených imisemi [anonymizováno] [země], s. p., emisním zdrojem, a to [právnická osoba], soud zjistil, že celková způsobená škoda činí 70 083 Kč, z toho škoda z předčasného smýcení – S5 činí 149 Kč, škoda ze snížení přírůstu – S7.1 činí 14 643 Kč, škoda ze snížení produkce – S8 činí 42 424 Kč, škoda ze snížení kvality – S9.2 činí 5 359 Kč a škoda z mimořádných opatření činí 7 508 Kč.

12. Ze žádosti o náhradu škody soud zjistil, že tímto žalobce vůči žalované jako emisnímu zdroji uplatnil nárok na náhradu imisních škod z provozní činnosti za rok 2016 a v příloze zaslal žalované přehled náhrad škod způsobených imisemi v roce 2016 podle jednotlivých organizačních jednotek [anonymizováno] [země], s. p., výsledky depoziční studie s vyčíslením podílu na škodě vztažené ke konkrétním referenčním bodům včetně vyčíslení imisní škody způsobené žalovanou na lesních porostech žalobce v roce 2016 a znalecký posudek RNDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., [číslo] 2018, ve kterém je podrobně popsána metodika stanovení podílu emisních zdrojů na imisní škodě vzniklé na lesích v roce 2016 na území [anonymizováno] [země], [anonymizováno], přičemž žalobce žádá škodu uhradit nejpozději do 12. 11. 2018.

13. Z poštovního podacího archu vyplývá, že žalobce zaslal výzvu k náhradě škody žalované doporučeně dne 23. 10. 2018.

14. Z faktury [číslo] ze dne 29. 11. 2017 soud zjistil, že Český hydrometeorologický ústav vyúčtoval žalobci za poskytnutí klimatologických údajů z vybraných stanic částku 138 130 Kč splatnou dne 29. 12. 2017.

15. Z předávacího protokolu ze dne 8. 12. 2017 vyplývá, že ČHMÚ předal žalobci denní data z 99 stanic.

16. Ze zápisu o předání dat a převzetí díla soud zjistil, že zástupce žalobce předal ve dnech 30. 5. 2018 a 10. 7. 2018 soudnímu znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] databázi REZO za rok 2016 a seznam souřadnic referenčních bodů pro rok 2016, zatímco jmenovaný znalec předal zástupci žalobce ve dnech 30. 9. 2018 a 10. 10. 2018 zpracování depoziční studie a zpracování znaleckého posudku, obojí za období roku 2016.

17. Z článku„ Modelování rozptylu znečišťujících látek v ovzduší“ vyplývá, že se jedná o základní způsob analýzy znečištění vzduchu za použití různých matamatických modelů, umožňujících předpovídání přesunu částic znečištění vzduchu v přízemní vrstvě atmosféry, přičemž mezi nejdůležitějš í metodiky patří rozšiřování z bodového zdroje, používané pro lokalizované průmyslové zdroje, rozšiřování z linie, používáno pro modelování rozšiřování znečištění v okolí letišť a pozemních komunikací, rozšiřování z plošného zdroje, používáno pro lesní požáry nebo prachové bouře a fotochemické modely, používané pro analýzu reaktivních znečišťujících prvků, jako je smog. Problém bodových zdrojů je nejlépe prozkoumán, neboť zahrnuje jednodušší matematické postupy a byl zkoumán již od počátku 20. století. Používá se Gaussovský model rozptylu, předpovídají se izopléty znečištění vzduchu, při zvážení vlivu rychlosti větru, výšky stohu, míry uvolňování a třídy stability (míry turbulence atmosféry). Tento model byl značně prozkoušen a zpřesněn použitím pokusných dat za různé druhy atmosférických podmínek.

18. Z odborného vyjádření Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v. v. l. ze dne 13. 3. 2020 zejména vyplývá, že dendrologická analýza je založena na měření šířky a případně i charakteru letokruhů a její korelaci s různými faktory vnějšího prostředí, tzn. fyziologickou odpověď stromu na stres způsobený emisemi či klimatem. Podle odborného vyjádření jiná metoda pro hodnocení přírůstku smrkových porostů v ČR od roku 1990 do současnosti neexistuje. Zaznamenaný trend je takový, že od roku 1990 do roku 2000 se zvýšily přírůstky smrků jako výsledek poklesu emisí síry, a to na hodnoty před počátkem zjevného působení na stromy (tedy redukci přírůstků). Výrazný propad v zimě 1995 1996 byl způsoben kyselou epizodou námraz, ale velmi rychle odezněl. Smrkové stromy výrazně regenerovaly v devadesátých letech, jak klesaly emise síry a částečně i dusíku, ale po roce 2005 se regenerace zpomalila a snížila vlivem rostoucího sucha ve vegetační sezóně. Na současný stav smrkových porostů mají zásadní vliv 3 veličiny, a rto velmi snížená, ale stále existující atmosférická depozice síry a dusíku, snížení atmosférické depozice bazických kationtů a ubývání bází z půdy vlivem intenzivního růstu smrkových porostů. Je prakticky nemožné vizuálně rozpoznat příčiny uhynutí nebo vážného narušení zdravotního stavu smrkového porost, protože symptomy chřadnutí jsou nespecifické, když např. žloutnutí jehličí může být způsobeno jak nedostatkem hořčíku, tak i suchem. Pro reálné posouzení narušení zdravotního stavu smrkových porostů je třeba na daném místě prozkoumat půdní chemismus a stav kořenového systému, změřit velikost atmosférické depozice, analyzovat vzorky jehličí a změřit vývrty kmene. Defoliace již nejméně od začátku nového milénia není způsobována dominantně působením SO2 a NOx, navíc sama defoliace není měřítkem poškození stromů, protože 100 % ideální olistění se v přírodě prakticky nevyskytuje. Teprve 50 % defoliace se značně projevovat na přírůstech stromů. [příjmení] ale způsobuje fyziologickou defoliaci, protože stromy se zbavují nadbytečného asimilačního aparátu, který způsobuje větší výpar z průduchů jehlic. Předpoklad vývoje zdravotního stavu lesních porostů podle vyhl. č. 78/1996 Sb. byl mylný, neboť již k žádnému zhoršování zdravotního stavu lesa dále nedochází.

19. Ze shrnutí a závěru studie„ Výzkum vlivu SO2 a NOx na růst smrku soud zjistil, že přírůsty lesních porostů, tedy radiální přírůsty dřeva kmene, se začaly snižovat v důsledku emisí síry a dusíku a z nich vznikající kyselé atmosférické depozice od 60. let 20. století, a to zejména u starších porostů. U všech porostů se pokles projevuje v 70. letech a vrcholí počátkem 80. let. Obecně pak nastává regenerace produktivity již v 90. letech. Deprese přírůstu trvá do počátku 90. let, kdy se po poklesu emisí síry po roce 1989 přírůsty opět začínají zvyšovat. Tento trend je přerušen v roce 1996, kdy došlo k jednorázovému poklesu na všech krušnohorských lokalitách, ale v Jizerských horách k této depresi nedošlo, přičemž tato epizoda je následkem netypického průběhu zimy 1995 1996, kdy v oblasti Krušných hor došlo k dlouhodobé inverzi, a na hřebenech se vytvořila dlouhotrvající mocná námraza. V tomto období již došlo k velkému odstranění tuhých emisí prachu, které klesly v porovnání s 80. lety téměř o 90 %. Na druhou stranu však odsiřování elektráren ještě nebylo dokončeno a námrazy, které se tvořily pod inverzní vrstvou, ze které nemohly oxidy síry a dusíku unikat do vyšší atmosféry, byly velmi kyselé. Nejvyšší přírůsty byly dosaženy v období let 2000 – 2005, kdy zkoumané porosty rostly vůbec nejlépe za celé období života těchto porostů. Od roku 2006 se přírůsty opět mírně snižují, avšak zde již příčinou není znečištění ovzduší, ale spíše klimatické faktory. Rostoucí průměrné teploty a menší množství srážek jsou zřejmě příčinou tohoto poklesu, který je již dnes srovnatelný s poklesem z 60. let. Je důležité si uvědomit, že dnes, kdy již máme dostatečný časový odstup od období imisního poškozování lesů, se jasně ukazuje, že jedině metoda měření radiálních přírůstů je objektivní ve vztahu k produktivitě lesů a že měření celkové defoliace stromů je v tomto kontextu zcela nedostačující. Pokles a opětovný nárůst produktivity je konzistentně spojen se zvyšováním a ústupem kyselé depozice a imisního zatížení na všech lokalitách. Porovnáme-li změny v radiálních přírůstech stromů s koncentracemi SO2 v ovzduší, dostaneme u všech zkoumaných ploch statisticky signifikantní negativní korelaci, že čím vyšší koncentrace, tím menší přírůsty. Toto zjištění je zcela v souladu s předchozími výzkumy, kdy přímé poškození asimilačního aparátu vysokými koncentracemi SO2 bylo příčinou ztráty přírůstu i úhynu celých rozsáhlých lesních celků v Krušných horách v 60. – 80. letech 20. století. Koncentrace SO2 kulminovaly v druhé polovině 80. let (90 ug/m3), ale pak rychle poklesly. Okolo roku 2000 již dosahovaly v této velmi znečištěné oblasti již hodnot 20 ug/m3, v současné době jsou jen okolo maximálně 5 ug/m3. Zjištění tedy potvrzují, že limitní průměrná roční koncentrace pro ochranu vegetace – 20 ug/m3 SO2 byla stanovena správně, protože této koncentrace bylo dosaženo v oblasti koncem 90. let, a od té doby již radiální přírůsty stromů nevykazují žádné snížení oproti stavu před propadem začínajícím v 60. letech 20. století. Podobné statisticky významné korelace nalezneme mezi celkovou depozicí síry a dusíku a snížením přírůstu. Vyhodnocení vlivu půdního chemismu a jeho modelovaných dlouhodobých změn je silně ovlivněno vápněním dvou ze čtyř zkoumaných ploch. V souhrnu lze ale konstatovat, že rozdíly mezi načasováním začátku propadů růstu stromů a jejich opětovnou regenerací nejsou závislé na tom, zda plochy byly anebo nebyly vápněny. U počátku propadu to není překvapivé, neboť s vápněním se započalo až v roce 1980, tedy v období největší přírůstové deprese, přesto stromy na toto jednorázové dodání velkého množství vápníku (a v dalších vápněních i hořčíku) nereagovaly zlepšením přírůstu. Na všech plochách totiž, ať již byly nebo nebyly vápněny, došlo k výraznému poklesu půdního pH, tedy ke zvýšení kyselosti půd a půdních roztoků. Celkově lze tedy konstatovat, že dramatické snížení emisí mělo jednoznačně kladný vliv na všechny složky lesního ekosystému a klíčový vliv na zlepšení stavu smrkových lesů. Všechny tři zkoumané složky (imise, depozice a půdy) jsou kauzálně propojené a každá měla svůj specifický podíl. Z výsledků je zcela zřejmé, že dnešní úroveň imisí ani depozice již nezpůsobují přímé škody na lesích. Nepřímý vliv přes půdy zřejmě také není v současnosti významný díky zlepšení chemismu kořenových zón v půdách. Současné emise SO2 a Nox tedy nemohou způsobovat akutní poškození smrkových lesů. Pokud jsou lesy poškozovány, jedná se o jiné faktory než emise.

20. Ze studie„ Výzkumné projekty grantové služby [anonymizováno] – návrh nového systému kompenzace imisních škod vlastníkům lesa“ vyplývá, že cíle projektu je návrh nového systému kompenzace imisních škod vlastníkům lesa, založeného na vědeckých, mezinárodně uznávaných principech a širokém odborném konsensu, který by byl schopen efektivně nahradit dosavadní náročná náhradová řízení vedená soudní cestou, když zřejmě největším problémem současných náhradových řízení je prokazování škod a jejich kauzality, tedy příčinné souvislosti mezi zdrojem emisí a vzniklou škodou na lesní půdě a lesních porostech, neboť existuje značný rozpor mezi současnou úrovní vědeckého poznání a způsobem uplatňování imisních škod v náhradových řízeních. Hodnocení zdravotního stavu lesních dřevin a příčin jejich poškození je komplikováno skutečností, že charakter a množství škodlivých faktorů podléhají stále rychleji změnám a lesní ekosystémy reagují na tyto změny s určitým zpožděním. Zdravotní stav lesních porostů je v tomto programu posuzován především podle ztráty jehličí (listí), tzv. defoliace, v koruně jednotlivého stromu v porovnání se zdravým stromem. Defoliace je však specifický symptom, tzn. že je zpravidla způsobena více faktory (imise, biotičtí škůdci, nepříznivé klimatické parametry, snížená dostupnost živin atd.). Tyto faktory navíc vstupují do vzájemných interakcí a jejich prioritou a podíl lze často velmi těžko odhadnout. Základní klimatické parametry – teploty a srážky patří mezi faktory, které zásadním způsobem ovlivňují stav lesa. Tento vliv se může zcela zásadním způsobem měnit v souvislosti s nadmořskou výškou a příslušnou lesní oblastí. Přitom nejenom samotná hodnota těchto parametrů, ale i jejich rovnoměrnost rozložení v rámci daného roku (zčásti i roku předcházejícího) má vliv na stav lesních porostů. Poškozené stromy se rozdělují podle procenta ztráty listů či jehličí (defoliace) do několika tříd. Emise/imise od 80. let významně poklesly, zatímco zdravotní stav především jehličnatých porostů se s určitou setrvačností neustále zhoršoval. Výrazný pokles imisí měl vliv především na snížení dynamiky zhoršování zdravotního stavu lesů v první polovině 90. let. Od roku 1998 má defoliace u jehličnanů velmi mírný stoupající trend. Relativně nízká stávající úroveň imisní zátěže lesních porostů má však pro ně stále nepříznivý účinek. Navíc dochází u řady imisních látek k jejich akumulaci ve svrchních půdních horizontech rozhodujících pro výživu lesních porostů a v jejím důsledku dochází i k nepříznivým změnám v půdním chemismu. Způsob vyčíslení výše škody je dnes řešen dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon) a vyhláškou č. 55/1999 Sb., o způsobu výše újmy nebo škody na lesích, která se zabývá pouze poškozením a újmou na dřevoprodukční funkci lesa, obsahuje vzorce výpočtu jednotlivých druhů škod nebo výše újmy, nikde se v ní však nehovoří o rozptylových studiích a ani o tom, který model k určení podílu konkrétního emitenta použít, když takových se nabízí celá řada, přičemž byla sestavena pro umožnění rychlého a jednoduchého výpočtu, logicky tak dochází k nutnému zjednodušení a paušalizaci. Dosavadní konstrukce právní úpravy vyhlášky je postavena na kauzalitě vůči oxidu siřičitému (vhodné bylo pro 60. až 80. léta minulého století), ale z hlediska dnešních vědeckých poznatků, evropské a naší legislativy konstrukce na bázi oxidu siřičitého již neodpovídá a stala se anachronismem. Stávající metodologie stanovení podílu emisních vlivů na bázi SO2 je neudržitelná, narůstá rozpor mezi prokazatelným snižováním emisí SO2 a existujícími škodami na lesních porostech. Ze závěru vyplývá, že imisní škody stále existují, mění se podíl/poměr v jejich působení na les, imisně depoziční zátěž lesa představuje stále trvalé riziko pro zdravotní stav lesa, současný stav nárokování imisních škod není vyhovující, oprávněné ekonomické zájmy vlastníků lesa jsou jednoznačně poškozovány a s ohledem na celospolečenské funkce lesa a roli vlastníka lesa se musí na novém řešení podílet také stát.

21. Ze znaleckého posudku [číslo] 2019 ze dne 15. 4. 2013 vypracovaného [titul]. [jméno] [příjmení] vyplývá, že rozlišení pásem ohrožení lesů podle vyhl. č. 78/1996 Sb. dnes již neodpovídá stavu lesních porostů a především změnám klimatu, které posunují do popředí jiné faktory ovlivňující dynamiku zdravotního stavu lesů. Z hlediska diagnostiky škody při jejím uplatňování existují v současné době tři zásadní problémy, a to použití klasifikace ztráty asimilačního aparátu (defoliace) při prokazování příčinné souvislosti s emisemi SO2 a NOx a jeho kritéria pro vyčíslení ztráty na přírůstu, dále použití dynamiky zhoršování zdravotního stavu lesních porostů pro zařazení do pásem ohrožení lesních porostů imisemi a nakonec určení příčiny vzniku souší a jejich zařazení do tzv. exhalační těžby. V literatuře se uvádí, že nelze jednoznačně určit intenzitu přírůstových ztrát ani podle množství emisí nebo naměřených koncentrací škodlivin v ovzduší, ani podle vnějších projevů poškození jednotlivých stromů nebo porostů. I když rámcově jsou relativní přírůstové ztráty podle vnějšího vzhledu porostů odstupňovány v závislosti na základním charakteru imisních oblastí, je nutné jejich aktuální stav ověřovat v konkrétních podmínkách jednotlivých imisních oblastí a časových horizontů. Zákon [číslo] 1995 Sb., ani vyhl. č. 55/1999 Sb. nestanoví žádný způsob, jakým má poškozený prokázat vznik konkrétní škody nebo újmy na lesním porostu, citovaná vyhláška pouze stanovuje způsob (algoritmus) výpočtu jednotlivých škod na lesích. Údaje o souborech lesních typů, zastoupených dřevin v lesním porostu, o jejich věku, bonitách a zakmenění se zjistí z lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy nebo z oblastních plánů rozvoje lesů. Ověření hodnot použitých pro výpočet, zda odpovídají skutečnosti v roce vyčíslení škody, je velmi komplikované a vzhledem k rozsahu území lesů ve správě [anonymizováno] prakticky nemožné. Těžko přezkoumatelná je aktualizace vstupních dat z dalšího důvodu, neboť propojení výpočetního programu škod s interními databázemi a evidencí [anonymizováno] je u [anonymizováno] zajišťováno automaticky a není přístupné. Zařazení do stupně poškození porostu, resp. dřeviny, závisí zcela na subjektivním posouzení stupně defoliace terénním pracovníkem, který provádí venkovní šetření, Z dlouholeté praxe při zpracování LHP je potvrzeno, že zajištění objektivity takového hodnocení i přes zajištění školení v terénu a použití např. modelových fotografických klasifikačních pomůcek je velmi problematické a nepřesné. Na lesy působí široká škála přírodních a antropogenních faktorů, které se mohou ve svém důsledku projevit negativně zhoršením zdravotního stavu lesa, narušením jeho funkcí, případně jeho zničením. V současné době přírodní ani antropogenní faktory ovlivňující lesy nepůsobí odděleně ale společně a přitom navíc vstupují do vzájemných interakcí. V případě negativních důsledků mají některé větší, jiné menší význam. Navíc řada přírodních, zejména klimatických faktorů působí pouze krátkodobě, jiné dlouhodobě. Určit jejich podíl na vzniku poškození a prioritu je ve většině případů velmi obtížné až nemožné. Při vyčíslení škod imisemi se stále opírá o defoliaci lesních porostů. Defoliace je stále základním indikátorem chřadnutí lesů. Je nespecifickým faktorem, který vzniká v důsledku uplatnění několika stresorů. Příčiny současného hynutí lesů ale již často nesouvisejí s přímým účinkem škodlivin, zpravidla se projevují vlivy nízké ekologické stability nepřirozených porostů (monokultur) na někdejších zemědělských půdách, velkoplošných holinách apod. Nelze jednoznačně bez rozsáhlé analýzy faktorů, které se na vzniku poškození podílejí, určit, zda se jedná o škodu aktuální, anebo výsledek dlouhodobého působení imisního zatížení (stará imisní zátěž). Navíc naprosto přesně odlišit konkrétní příčinu od ostatních příčin způsobujících imisně depoziční stres jednoduše nelze a použitím jedné z nich pro účely náhradových řízení dochází ke značnému zkreslení celého problému. S ohledem na dynamiku probíhajících klimatických procesů, růstových procesů v lesích a kontinuálně realizovaných hospodářských opatření není možné většinu skutečností rozhodných pro výpočet škody zpětně ověřit.

22. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 1. 11. 2013 vypracovaného [titul]. [jméno] [příjmení] soud mimo jiné zejména jednak zjistil, že na znalecký posudek [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] nahlíží jako na nepřezkoumatelný, neboť metodika není znalcem popsána srozumitelně a přesně, aby šla podle posudku reprodukovat, dále není popsána přesná použitá verze programového licenčního vybavení, aby mohl výpočty reprodukovat, a není uvedeno téměř 100 % vstupních dat do výpočtů ve formě, v jaké jsou do výpočtového programu zadávána, a jednak podle znalce modelový výpočet dílčích podílů provedený RNDr. [jméno] [příjmení] je zatížen nepřesností v tom, že škoda způsobená imisemi je v každém případě celková, tj. škoda způsobená všemi znečišťujícími látkami, které tvoří v daném místě a čase imisní situaci, avšak podíly nejsou počítány pro všechny znečišťující látky, ale pouze pro oxid siřičitý a oxidy dusíku, přičemž současně nejsou do imisní situace bilančně zahrnuty přírodní emise těchto znečišťujících látek. Znalec upozorňuje, že je-li požadováno stanovení podílu na celkové škodě, musí být k dispozici úplná bilance, tedy celková škoda jako průměrná plánovaná úředně stanovená vyhlášková škoda, dále víme, že se jedná o škodu z působení všech znečišťujících látek v místě a čase, a rovněž víme z literatury, že působení jednotlivých látek není stejné a že stejné množství látek vyvolá rozdílnou škodu vyjádřenou v penězích. [příjmení] bylo možné postupovat metodicky správně, je nutné ve znaleckém posudku doložit, s jakou přesností odpovídá škoda stanovená podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. škodě reálné v daném místě a čase za období kalendářního roku, dále s jakou přesností odpovídá stanovení poškození koruny (stupeň defoliace) v jiném termínu než na začátku a konci kalendářního roku škodě nárokované přesně za kalendářní rok, dále s jakou přesností lze použít podíly pouze dvou znečišťujících látek (SO2 a NOx) proti reálnému působení více látek, dále jaký je v daném místě a čase podíl imisí z přírodních zdrojů a z antropogenních zdrojů, a to ve všech 336 výpočtových bodech, dále jaké jsou půdní poměry ve všech 336 referenčních bodech v době poškození z hlediska půfračních schopností půd, okyselení, stav prvků a jaké je množství organické hmoty na lokalitách, a to ve všech 336 výpočetních bodech. Vzhledem k tomu, že RNDr. [jméno] [příjmení] se při stanovení podílů celkem nezabýval, když přírodní emise nezahrnuje a zmiňuje se o nich velmi okrajově, a prokazatelně některé příspěvky imisní do celku nezahrnul, jsou stanovené podíly nadhodnocené a nesprávné již ze samé podstaty metodiky použité pro výpočet. Metodicky nesprávný je postup, kdy je rozpočítávána celková škoda způsobená všemi znečišťujícími látkami pouze pro část zdrojů, které tyto látky vypouští, ale není zároveň provedena korekce na látky, které vznikají v atmosféře, přičemž zdroje je nevypouští, a to např. ozón. Postup znalce nelze kompletně přezkoumat, protože většina dat chybí a má je k dispozici pouze znalec, nejsou součástí spisu.

23. Ze znaleckého posudku RNDr. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 6. 2008 vyplývá, že znalecký posudek RNDr. [jméno] [příjmení] a jím použitý výpočet škody stojí na mnoha předpokladech, které nemusí být v reálných podmínkách splněny a měly by proto být zvláště vysvětleny a odůvodněny, a proto je nutné celkový přístup a použitá vstupní data považovat za nedostatečný podklad pro stanovení imisní škody. Postup výpočtu obsahuje celou řadu neodůvodněných předpokladů a nepřípustných zjednodušení. Shody výsledků modelu s reálně změřenými daty je dosaženo jen za cenu různých kalibrací a vertikální a horizontální interpolace, přičemž tyto postupy nejsou blíže popsány. Předložená depoziční studie není adekvátním podkladem pro výpočet podílu na imisní škodě způsobené žalovaným žalobci. Posudek [číslo] 2005 RNDr. [příjmení] aplikuje především výpočetní postup podle„ Metodického pokynu odboru ochrany ovzduší MŽP ČR k výpočtu znečištění ovzduší z bodových a mobilních zdrojů – SYMOS 97“, ale daný postup s sebou nese řadu nezbytných zjednodušení, byl však navržen a je užíván pro zcela jiný účel, ovšem pro potřeby vyčíslování konkrétních škod na lesích není použitelný. Navíc k tomuto účelu v případě [anonymizováno] ani užit není, je užit pouze k modelovému odhadu podílu emisního zdroje provozovaného žalovanou v souboru referenčních bodů rozmístěných po území ČR. S událostí, event.. škodou je takto získaný výsledek spojen pouze arbitrárně, nikoliv kauzálně, tzn. libovolnému modelovému výsledku, vypočtenému rozptylu (imisní koncentrace), může fakticky odpovídat téměř jakákoliv výše škody. Postup pro daný případ nedokládá skutečnou souvislost mezi emisemi produkovanými v daném roce žalovanou a deklarovanou škodou na lesních porostech. Celý postup kvantifikace vztahu mezi emisemi konkrétních zdrojů a škodami na konkrétních lokalitách v konkrétních letech tak, jak je [anonymizováno] užívá, je přírodovědecky zcela neobhajitelnou konstrukcí a v zásadě nemá smysl kriticky hodnotit nedostatek jeho jednotlivých kroků.

24. Ze znaleckého posudku Českého hydrometerologického ústavu z února 2003 soud zjistil, že je nesporné, že znečištění ovzduší je hlavním antropogenním původcem škod na lesních porostech, avšak v řadě případů se na zvýšené pravděpodobnosti škod společně se znečištěním ovzduší podílí i řada přirozených faktorů, včetně krátkodobých a dlouhodobých výkyvů počasí. Na výsledných škodách se složitě a integrovaně podílí celá řada znečišťujících látek a jejich sloučenin, velice významný podíl má i troposférický ozón. Vzhledem k tomu, že poslední metoda, kterou [anonymizována tři slova] k uplatňování náhrad škod používají, je založena na analýze hodnot pole kyselé depozice H+, je třeba konstatovat, že tato veličina nemá žádnou vazbu k troposférickému ozónu. Probíhající atmosférické chemické reakce jsou značně komplikované a nestacionární a jejich prostorové rozložení je výrazně nehomogenní. Z toho důvodu nelze na úrovni současných odborných poznatků podíl kyselé depozice H+, ale i jakékoliv jiné znečišťující látky, na škodách na lesních porostech zcela přesně separovat, a proto ani následně a s odpovídající přesností podíly jednotlivých zdrojů znečišťování exaktně stanovit. Již po roce 1980, kdy koncentrace několikanásobně převyšovaly současnou imisní úroveň, bylo známo, že ke škodám na lesních porostech dochází z velké míry díky kumulativnímu působení imisí za delší časové období. Po roce 1998, kdy v souvislosti se zpřísněnými emisními limity poklesly imise zejména oxidu siřičitého, nabývá tento efekt ještě mnohem většího významu. Rozpočet škod na lesních porostech vzniklých v průběhu jednoho roku je tedy prakticky nemožné objektivně vyhodnotit za použití emisních a dalších údajů vztažených pouze k roku, kdy škoda vznikla. V samotné metodice se znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] dopouští řady zjednodušených až hrubých zkreslení, a proto je vypovídací schopnost použitého postupu značně zhoršena. Autor používá pro hodnocení dálkového transportu měření větru na přízemních meteorologických stanicích, avšak v blízkosti zemského povrchu jsou směr i rychlost proudění významně ovlivněny lokální konfigurací terénu, čímž jsou hrubě zkresleny podmínky přenosu znečištění na střední a velké vzdálenosti, přitom použití korektně stanovených charakteristik proudění významně ovlivňuje přesnost výsledků. Ačkoliv podle autora samotného dochází již od 80-tých let k trvalému snižování imisních škod na lesních porostech, je otázkou, nakolik tomuto trendu odpovídá i celkový objem nárokovaných finančních náhrad. Nezpochybnitelnou roli při navýšení celkové chyby modelu je i způsob odhadu emisních charakteristik zdrojů, a to zvláště středních a malých a dále zdrojů ze zahraničí a obtížně obhajitelné je i zanedbání menších liniových zdrojů, které mohou významně ovlivnit imisní zátěž oxidy dusíku ve své okolí. Rozptylové modely představují užitečné a v řadě případů jediné nástroje k odhadu stupně ovlivňování kvality ovzduší jedním nebo více zdroji znečišťujících látek, avšak modelové výstupy rozhodně nelze považovat za absolutně přesnou predikci skutečného stavu ovzduší a přesnost výsledků, dosažitelných počítačem, nelze ztotožňovat s přesností modelu. Přesnost výsledků výpočtů pomocí Gaussovských rozptylových modelů, používaných pro účely, jichž se týká předmětný znalecký posudek, je ovlivněna celou řadou faktorů, a to přesností stanovení převýšení kouřové vlečky, přitom optimistický odhad chyby je + 20%, dále přesností stanovených rozptylových koeficientů, přičemž jejich chyba může podle údajů uváděných v literatuře ležet v intervalu + 25%, zejména pokud se výpočet provádí pro složitý terén a vzdálenost nad 50 km, a rovněž předpokladem konstantnosti směru a rychlosti větru po dobu transportu, neboť při uvažované rychlosti větru 2 m/s jsou takové konstantní podmínky předpokládány po dobu 7 hodin, pro vzdálenost 100 km v průběhu 14 hodin, což reálným podmínkám samozřejmě neodpovídá. Rozbor platí pro koncentrace znečišťujících látek, které do výpočtu depozic vstupují. Při výpočtu depozic hrají podstatnou roli další nejistoty, a to stanovení depoziční rychlosti a stanovení hodnot srážkových úhrnů, přičemž zejména odhad srážkových úhrnů, zejména ve složitém terénu a v lesních porostech, je dalším zdrojem chyb. V kontextu uvedeného se odhad chyby stanovení podílu na celkové depozici 15%, uváděný RNDr. [příjmení], jeví jako nadmíru optimistický a těžko obhajitelný. Závěrem je tak možné konstatovat, že navržená metodika má řadu faktických nedostatků, které významně zkreslují vypočtené výsledky. Metodika se nachází fakticky ve fázi řešení výzkumného úkolu, avšak nebyla dosud oponována a nemá žádnou oporu v legislativě, a proto by neměla být využívána pro jiné než výzkumné účely. Využití této metodiky při náhradových řízeních nelze proto díky nízké přesnosti doporučit.

25. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] ze dne 18. 5. 1998 vyplývá, že imisní poškození lesů je mimořádně složitý jev a pro potřeby výpočtu náhrad musí být extrémně zjednodušen. Takové zjednodušení však nutně vytváří kvalitativní i kvantitativní nejistotu ve vyslovených závěrech, avšak metodika žádné neurčitosti ani nejistoty nepřipouští. Při současném stavu vědeckého poznání této problematiky nelze navrhnout zřejmě žádný postup, který by (s vynaložením přiměřeného úsilí) poskytl objektivní informaci o podílu konkrétního průmyslového podniku na zjištěném poškození lesa. Základními dílčími nedostatky v metodice jsou, že lesům neškodí pouze imise, v rámci imisí neškodí jen SO2, samotný SO2 působí jak rychlým akutním, tak pomalým chronickým mechanismem, přičemž při chronickém působení tak může být dnes zjišťováno poškození, jehož příčiny započaly působit před několika desítkami let, dále že mezi vypočtenými imisními koncentracemi SO2 a velikostí škod na lesních porostech neexistuje pozitivní korelace, metodika výpočtu je zatížena neúnosně velkými kvantitativními chybami, aniž je přihlédnuto k jejich možnému dopadu na stanovení podílu na škodě a nakonec že metodika a soubor podpůrných podkladů, který k ní byl dodán, obsahuje řadu rozporů, které nebyly uspokojivě vysvětleny. Závěrem lze shrnout, že základní hypotéza o lineárním vztahu přímé úměry mezi průměrnou roční koncentrací SO2 a mírou poškození lesů použitá pro odvození náhrad za poškození lesních porostů je na základě současných přírodovědeckých poznatků neobhajitelná a že metodika výpočtu náhrad nezahrnuje vliv neurčitosti a možných chyb ve výpočtu a může být tak příčinou velmi významného až řádového zkreslení vypočtených hodnot a z nich odvozených finančních náhrad. Hodnocená metodika tedy nepředstavuje dostatečně objektivní a věrohodný nástroj pro kvantifikaci škod na lesních porostech způsobených imisemi.

26. Ze znaleckého posudku [číslo] 2018 [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 9. 2018 vyplývá, že škoda za snížení přírůstu lesního porostu je uplatňována u všech dřevin pouze na základě údajů uvedených v hospodářské knize lesního hospodářského plánu platném od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2010, přičemž v knize je uvedeno jak pásmo ohrožení imisemi, tak i stupeň poškození imisemi u jednotlivých dřevin, avšak tyto údaje byly zapsány do LHP příslušným pracovníkem tvůrce LHP v roce 2000, ale ani v jednom případě nebyly pracovníky [anonymizována dvě slova] během 10 let tyto hodnoty aktualizovány, ačkoliv stupeň poškození (tedy defoliace) je logicky nutné vyhodnocovat každý rok znovu. Z provedeného hodnocení dynamiky vývoje zdravotního stavu smrku ztepilého v průběhu posledních 20 let jednoznačně vyplývá, že jeho zdravotní stav stejně jako zdravotní stav ostatních jehličnatých lesních porostů, vyjma smrku pichlavého, zlepšuje, případně setrvává na stejné úrovni. V tomto ohledu tak není naplněn předpoklad pro výpočet škody dle § 9 vyhl. č. 55/1999 Sb. a za takové situace vede výpočet dle této vyhlášky, který nezohledňuje skutečný stav lesních porostů, k určení zcela fiktivní škody. Období vzniku porostů náhradních dřevin a tím i vzniku škod ze snížení produkce v Krušných horách lze ohraničit roky 1973 až devadesátými léty minulého století, z čehož vyplývá závěr, že vinu za vznik škody ze snížení produkce nesou ty subjekty, jejichž emise doputovaly na plochy dnešních porostů náhradních dřevin do roku jejich výsadby, tedy zhruba od roku 1964, kdy bylo zaznamenáno rozsáhlé poškození lesních porostů imisemi v Krušných horách. Emise škodlivých látek vyprodukované například v roce 2010 nemají žádnou souvislost se ztrátou na produkci v porostu náhradních dřevin vysázeného před 38 až 12 lety. Škoda ze snížení produkce S8 v důsledku záměny dřevin je diskusní vůbec svým pojetím, neboť nehynou-li v současné době v důsledku imisí porosty v takovém rozsahu, aby zde bylo nutno vysazovat„ náhradní dřeviny“, nelze tuto škodu ani vymáhat. Stanovit tak nějaký roční podíl takové újmy, která vznikla na dříve vysázených náhradních porostech, je navíc nesprávné, neboť současně emitující zdroje nenesou žádnou odpovědnost za plošné hynutí lesa v minulosti a v důsledku toho vynucené výsadby škodlivými vlivy, abiotickými, ohryzem kůry od jelení zvěře apod. Rovněž je třeba zohlednit, že tato škody byla vypočtena zcela paušálně a typizovaně s pomocí značného zjednodušení a jak se stále poukazuje, za tehdejší imisní situace. Takový způsob výpočtu nelze uplatnit za současného stavu a vyčíslení této škody v současnosti je zřejmým anachronismem.

27. Ze znaleckého posudku Prof. [titul]. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne 5. 5. 2009 soud zjistil, že postup stanovení výše škody, kterou podle [anonymizována dvě slova] působí imise, resp. vstup H kationtů a okyselení půdy, je nesprávný a neobhajitelný. Pokud se [anonymizována dvě slova] odvolávají na to, že legislativa umožňuje výpočet škody imisemi, stále platí to, že žalobce nepředložil dostatečné a exaktní důkazy, že jím vypočtená škody byla opravdu způsobená imisemi, resp. jaký díl škody způsobily imise a jaký díl ostatní vlivy, které nezpochybnitelně na zdraví stromů i jejich chřadnutí a hynutí působí. Důkazy žalobce o příčinné souvislosti vzniku defoliace v závislosti na kyselé depozici jsou hypotetické, když staví na ojedinělém literárním údaji o„ kritických množstvích“, navíc formulovaných ve zcela jiných souvislostech (dálkový přenos). Okyselení půdy je proces, který nepochybně také u nás probíhá, v půdě je zaznamenán, včetně změn dalších parametrů kvality, avšak jeho odezva a dopad na zdraví rostlin nebyl doposud prokazatelně zaznamenán, natož kvantifikován s ohledem na výši zátěže, nehledě na to, že zůstává stále problém, jak vliv okyselení půdy separovat od účinků dalších stresorů. Stanovení výše škody, která vzniká emitovanou roční dávkou v daném roce, je navíc také nepodložené a zcela hypotetické. Ve skutečnosti je chřadnutí dřevin, provázené defoliací a hynutím, kauzální proces se složitými vazbami a následky. Je evokován proměnností klimatu i dalších vlivů, a proto ho nelze úspěšně a věrohodně modelovat. [příjmení], které používá RNDr. [příjmení], jsou ve fázích značně zjednodušující natolik paušální, že výpočet je jen stěží možno kvalifikovat jako hrubý odhad. Navíc je možno poukázat na celou řadu dalších nepřesností, zjednodušení a pochybností, které požadavek [anonymizována dvě slova] proti žalované o náhradu škody imisemi znevěrohodňují. V závěru tohoto posudku se proto opakovaně konstatuje, že tzv. imisní škoda nebyla vyčíslena správně, nebyly předloženy důkazy, že jde o škodu imisemi, a navíc se vyslovuje pochybnost, zda je vůbec možné podíl škody, připadající na působení imisí kvantifikovat a následně na emitentech vymáhat.

28. Z předložených seznamů nemovitostí na LV vyplývá identifikace konkrétních pozemků ve vlastnictví státu, na kterých žalobce vykonává právo hospodaření.

29. Z dodatku ke znaleckému posudku č. [tel. číslo] [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení] soud zjistil, že revírník zcela jistě není schopen na místě rozlišit jednotlivé složky emisí (SO2 a NOx, případně jiné), určitě je však schopen rozlišit hmotu napadenou kůrovcem, vývraty nebo zlomy.

30. Ze znaleckého posudku doc. [titul]. [jméno] [jméno], CSc. ze dne 15. 7. 2018 vyplývá, že úkolem znalce bylo zjistit příčinu vzniku škody na lesních porostech působením emisí SO2 a NOx a podílu emisních zdrojů na imisní škodě v lesních porostech [anonymizováno] [země], [anonymizováno] v letech 2010 až 2017, přičemž znalec dospěl k závěru, že příčina vzniku škody na lesních porostech žalobkyně působením emisí SO2 a NOx bylo vypouštění těchto látek do ovzduší žalovanou [právnická osoba] a tím poškozování lesních porostů škodami ve smyslu vyhlášek [číslo] 1996 Sb. a [číslo] 1996 Sb. s tím, že k určení velikosti podílů jednotlivých znečišťovatelů na celkové škodě patří do znaleckého oboru čistota ovzduší, pro který není autor tohoto znaleckého posudku jmenován. Z posudku dále vyplývá, že odborný lesní hospodář jako odborník s lesnickým vzděláním a praxí musí být a je schopen posoudit důsledek komplexního působení exhalací na lesní ekosystém s tím, že pokud je výsledkem usychání lesních dřevin, musí rozhodnout podle lesního zákona o kategorii těžby nahodilé – exhalační, přičemž klasifikace těžby jako exhalační se tedy řídí rozlišováním faktorů, jež uhynutí stromového jedince zapříčinily, a provádí ji uvedený odborný lesní personál. Druh těžby je evidován v LHE na nejnižší prostorovou jednotku lesa – porostní skupinu. Evidence je jednoznačná co do místa, času a množství, přičemž z předložených skutečností je patrné, že lesní personál je schopen detekovat a vysvětlit vznik určitých poškození stromových jedinců. Znalec uvádí, že jde o prokazatelné skutečnosti, kontrolované na několika úrovních a k záměně, resp. k neoprávněnému systémovému vykazování„ něčeho za něco jiného“ nemůže docházet. Údaje o poškození způsobených imisemi jsou oddělovány od údajů poškození způsobených jinými faktory, např. zvěří. Závazná metodika na rozlišování nebo právní předpis neexistují.

31. Ze znaleckého posudku [číslo] 2020 Ústavu zakládání a pěstění lesů z března 2020 vyplývá, že kyselé depozice H+ vyvolaná emisemi SO2 a NOx byla v roce 2000 nezanedbatelným závažným stresorem, který působil na zdravotní stav dřevin, jejich vitalitu a odolnost vůči působení dalších stresorů. Podíl tohoto faktoru na chřadnutí lesů však nelze přesně stanovit, lze jen na základě dostupných matematických modelů doložit souvislost mezi depozicí H+, jednotlivými zdroji depozice a zjištěným chřadnutím lesů, a to například postupem vhodně použitým v posudku RNDr. [jméno] [příjmení]. V situacích, kdy na organismus působí společně více stresorů, mohou tyto stresory plnit v zásadě tři role. Mohou být predispozičními faktory, které stromy oslabují a redukují jejich schopnost tolerance a adaptace; iniciujícími faktor, které spouští vlastní pozorované chřadnutí nebo faktory přispívajícími zesilujícími tlak, tj. faktory způsobujícími poškození, často včetně nevratných poškození vedoucích až k odumření dřeviny. Tentýž faktor se může uplatnit ve všech třech rolích v závislosti na individuální odolnosti dřeviny, jejím předchozím oslabení či na průběhu a intenzitě působení daného faktoru. Stanovení vah jednotlivých faktorů, resp. kvantifikace jejich podílu na výsledném zdravotním stavu organismu jsou velmi komplikované či nemožné. či na průběhu a intenzitě působení daného faktoru. Dále z posudku vyplývá, že stále výrazněji se podílí na chřadnutí lesů změna klimatu, resp. klimatický stres a sucho, které jsou považovány za přírodní faktory projevující se nepříznivě v synergii s antropogenními potulanty a kyselou depozicí, avšak přesný procentuální podíl kyselé depozice na poškozování lesních porostů nelze exaktně vyjádřit. V případě ozónu nelze jednoznačně určit, jakou měrou byl příčinou poškození lesů v roce 2000.

32. Z projektu„ Stav půd a úroveň výživy porostu horských území lesních správ [obec] a [obec] v [obec] - vývoj, aktuální stav a možná opatření pro zlepšení stavu“ vyplývá, že zlepšení stavu ovzduší na přelomu 20. a 21. století po masivním odsíření hlavních zdrojů znečištění dávalo naději na stejně rychlou stabilizaci a zlepšení stavu lesa, avšak brzy se ukázalo, že jádro problému není ve stavu ovzduší, ačkoliv pokles koncentrace škodlivých látek se projevil kladně, ale ve stavu lesní půdy, ve které došlo ke kumulaci zátěže a k vyčerpání zásoby bazických prvků využívaných po desetiletí k redukci kyselého vstupu, především sloučenin síry. Regenerace půdního prostředí probíhá velmi pomalu, navíc v tomto regionu v posledních letech došlo podle informací ČHMÚ po období stagnace k mírnému nárůstu depozice sloučenin dusíku, což pro ekosystém představuje další negativní zátěž. V průběhu řešení projektu byl zjištěn nepříznivý vývoj chemismu lesních půd v řešené zájmové oblasti Jizerských hor. Jde převážně o půdy přirozeně chudé na bazické prvky, u kterých v kombinaci s dlouhodobou antropogenní zátěží (depozice kyselých látek) došlo k postupnému vyčerpání neutralizační schopnosti a tím k posunu půdní reakce i ke snížení koncentrace důležitých bazických živin.

33. Ze znaleckého posudku [číslo] – 130/ 2018 ze dne 10. 10. 2018 vypracovaného soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], v oboru čistota ovzduší, výpočty rozptylu emisí, odvětví škody způsobené emisemi na lesních porostech, na základě objednávky žalobce pro účely stanovení příčiny vzniku škody na lesních porostech přímým a nepřímým působením emisí SO2 a NOx a podílu emisních zdrojů na imisní škodě v lesních porostech jejich provozováním v roce 2016 [anonymizováno] [země], [anonymizováno] [obec], vyplývá, že znalec dospěl k závěru, že znečištění ovzduší zůstává hlavním environmentálním faktorem, který nepříznivě ovlivňuje část evropského životního prostředí. Z hodnot kritických dávek vyplývá, že cca na 94 % hodnocených ploch (referenčních bodů) s imisní škodou je podkorunová kyselá depozice H+ predispozičním příčinným faktorem, který vyvolává chřadnutí a poškozování lesů. Z výsledků vyplývá, že existuje několik typů mechanismů odumírání a poškozování jednotlivých dřevin, konkrétní příčina na konkrétním místě je obvykle kombinací více mechanismů. Prvním typem je přímé poškození dřevin vyvolané kyselou depozicí při přímém kontaktu s listy nebo jehličím. Druhým typem je nepřímé poškození přes půdní acidifikaci, neboť v důsledku okyselení dochází k vyplavení kationtů Mg, Ca a K do hloubky nepřípustné pro kořeny dřevin a současně je uvolňován hliník, resp. hydroxid hlinitý. Třetí typ poškození vzniká při překročení dávky dusíku (při eurofizaci) vstupující do porostu vlivem zvýšené depozice dusíku. Emise SO2 a NOx a jejich schopnost vyvolávat okyselující efekt ekosystémů, působí přímo nebo nepřímo na asimilační orgány – listí, jehličí a na půdu. Za poškozováním dřevin, které může vést až k jejich uhynutí, stojí souhrnné působení celého depozičního pole S a N, které může vést až k jejich uhynutí, stojí souhrnné působení celého depozičního pole S a N, které vede k acidifikaci a eurofizaci lesní půdy. Uvedené typy znečišťování prostředí lesních porostů systémově narušují životně důležité procesy v ekosystému: látkové vstupy a bilanci živin přes kořenový systém. Velmi závažným způsobem se rovněž omezuje příjem a hospodaření s vodou a statická stabilita porostů. Škody způsobené v důsledku sucha, větru a hmyzu nejsou zahhrnuty do řešení náhrad škod způsobených vstupem emisí SO2 a NOx do ovzduší. V druhé části znaleckého posudku je proveden výpočet dílčích podílů na škodě vzniklé v roce 2016 státnímu podniku [anonymizováno] [země], způsobené jednotlivými emisními zdroji znečišťování ovzduší, které svým dílčím vnosem emisí SO2 a NOx do ovzduší přispěly ke znečištění ovzduší imisemi SO2 a NOx, na depozici síry, dusíku a na kyselé depozici H+. Stanovené podíly, vyjádřené v Kč (resp. v procentech), se považují za vyjádření podílů na škodě, když ta je vypočtena vždy v takové územní jednotce, která je reprezentována referenčním bodem (resp. plochou) umístěným v centru imisních škod. Znalecký posudek dokládá, že žalobci vznikla na dřevinách a jejich porostech v přírodních lesních oblastech ČR v roce 2016 škoda, a to působením kyselé depozice H+ a depozice dusíku, která je vyvolána vstupem emisí SO2, NOxx do ovzduší, jak z emisních zdrojů České republiky, tak ze zahraničních emisních zdrojů. Při stanovení dílčí škody jednotlivých emisních zdrojů působením depozicí síry a dusíku za rok 2016 znalec vycházel z celkové imisní škody 53 325 624 Kč, která byla stanovena podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. V posudku znalec zmiňuje, že na růstové podmínky lesních ekosystémů neustále působí soubor dílčích abiotických stresových faktorů, vyvolaných nedostatkem srážek, výskytem extrémně vysokých nebo nízkých teplot vzduchu, sněhem, větrem a námrazou, změnou spektra UV-AB složky přímé radiace Slunce s tím, že vedle těchto faktorů, jež souborně označujeme jako faktory klimatického stresu, má rovněž klíčový význam stresový faktor imisní zátěže, který výrazným způsobem ovlivňuje úroveň působení klimatického stresu na zdravotní stav lesních ekosystémů, přičemž na zhoršený stav porostů lesních dřevin v důsledku synergického působení klimatického a imisního stresu následně reaguje řada patogenů a škůdců (houby, hmyz), kteří dále prohlubují stresovou zátěž. Podle znalce častým problémem ve sporech o náhradu škody je určení příčinné souvislosti mezi provozem odpůrce a jím produkovanými emisemi SO2 a NOx a zjištěnou škodou v lesích, neboť v souvislosti s tím se často diskutuje otázka, zda zavinění odpůrce, s ohledem na emitované množství, konvenuje se škodou, zda je vůbec toto množství průkazné, jaká je hranice průkaznosti apod., přičemž dalším problémem je i to, že celou vzniklou škodu nelze jednoduše změřit. Z kapitoly 4.3 a 4.4 vyplývá, že škoda vzniká přímým a nepřímým působením kyselých depozicí atropického původu (z emisních zdrojů) na lesní porost a projevuje se ve snížení přírůstu, v defoliaci a diskoloraci (ve ztrátě listoví a v jeho barevnosti). Defoliace a diskolorace stanovené pomocí pozemního šetření nebo z dálkového průzkumu Země reprezentují informace o zdravotním stavu lesních porostů. Vliv kyselých depozicí se projevuje v úbytku epikutikulármích vosků na povrchu asimilačních orgánů lesních dřevin a v poškození jejich kořenového systému. Poškozený kořenový systém se projevuje v narušení statické stability stromů, které jsou tak ve větší míře ohroženy větrem, sněhem a námrazou. Poškození kořenových systémů dále ovlivňuje příjem vody i živin a dochází tak ke zvýšenému ohrožení porostů suchem, k přednostnímu napadení patogenů a škůdců (houbami a hmyzem). K prokázání vlivu emisí znečišťovatelů vnášených do ovzduší a jejich účinků ve formě imisí a depozicí přes vzájemně propojené kauzální vztahy v procesu poškozování lesních ekosystémů lze využít měřenou charakteristiku zdravotního stavu – průměrná defoliace vyjadřující stav korun podle tříd defoliace a její závislost k faktorům prostředí, reprezentované depozicí síry, dusíku (resp. jejich prekurzory emise SO2 a NOx) a klimatickými parametry. Na emise v ovzduší působí fyzikální (rozptyl a transport ve směru), a chemické procesy (slučování, redukce atd.). Emise pronikající do prostředí lesních ekosystémů, které můžeme na základě monitoringu vyjádřit váhovým množstvím přepočteným na určitý objem vzduchu, označujeme jako imise. Imise zachycená nebo uložená na určité ploše zemského povrchu nebo lesního ekosystému je označována jako depozice. Imisní a depoziční pole se tvoří z mnoha dílčích vnosů emisí do ovzduší na dřeviny, lesní porosty a půdu v různém časovém okamžiku. Proto je celé řešení náhrad škod složeno z dílčích podílů jednotlivých emisních zdrojů. Při ověření výše škody při kontrolních šetřeních jde jen o to, aby nedošlo k případným záměnám při stanovení škody a aby byly řešeny pouze škody vzniklé v důsledku působení kyselých potulantů SO2 a NOx, přes jejich atmosférické depoziční toky. Při rozpočtu škody na jednotlivé zdroje slouží jejich emise SO2 a NOx, jako základní vstupní údaj pro stanovení absolutního i relativního příspěvku v celkové roční sumě depozičního toku síry a dusíku slouží k rozdělení celkové roční imisní škody na lesních porostech. Rozpočet celé výše škod se provádí v referenčních bodech rozmístěných v lesních porostech, které jsou ve správě Lesů České republiky, s. p. Dle rozsahu poškození lesních porostů. Určení, k jaké škodě na lese dochází, jak ji lze prokázat a jak stanovit její výši, vyplynulo z rozsáhlých vědeckých šetření a dosažených poznatků, které s promítly do právních norem a metodických doporučení, uplatňovaných ministerstvem, které lesní provoz akceptoval, přičemž základní normou, podle které Lesy České republiky, s. p., škody vyčíslily za období roku 2016, je vyhláška č. 55/1999 Sb., v jejímž rámci jsou počítány tyto druhy škod, a to škoda z předčasného smýcení lesního porostu (§ 7), škody ze snížení přírůstu lesního porostu (§ 9), škoda ze snížení produkce lesního porostu (§ 10), škoda ze snížení kvality lesního porostu (§ 11), škoda z mimořádných opatření (§ 14). Při stanovení výše škody působením depozice síry a dusíku za rok 2016 znalec vycházel z celkové imisní škody ve výši 53 325 624 Kč, která byla stanovena na základě vyhlášky č. 55/1999 Sb. Základní přístup v řešení podílů emisních zdrojů je založen na předpokladu, že úroveň kyselé depozice na území ČR je podmíněna úrovní plynné depozice SO2, Nox a mokré depozice SO42-, NO3-. Celková depoziční zátěž sírou a dusíkem je způsobena rozptylem emisí znečišťujících látek SO2, Nox z jednotlivých komínů (průduchů) domácích a zahraničních zdrojů v ovzduší. Intenzita rozptylu emisí znečišťujících látek a jejich depozic je závislá na rozptylových podmínkách, tzn. na stavu teplotního zvrstvení ovzduší, rychlosti a směru větru a depoziční rychlosti. Cílem výpočtu je pomocí depozičního modelu stanovit hodnotu příspěvku dílčích emisních zdrojů na celkové sumě kyselé depozice H+, vyvolané depozičním tokem síry a dusíku, která prokazatelně poškodila lesní porosty ve sledovaném období roku 2016. Druhým cílem znaleckého posudku je v síti 259 referenčních bodů vyhodnotit pro rok 2016 pomocí depoziční studie roční zátěž kyselou depozicí H+ vyvolanou vstupem atmosférické depozice síry, dusíku a stanovit roční podíl emisních zdrojů na této zátěži H+. Cílem tohoto úkolu rovněž je pro celkovou roční sumu imisních škod na lesních porostech v síti 259 referenčních bodů stanovit adresně okruh jednotlivých zdrojů – znečišťovatelů, kteří nesou dílčí podíl odpovědnosti na škodě v lesních porostech za rok 2016. Podstata výpočtu podílu emisních zdrojů na celkové kyselé depozici je založena na procentickém vyjádření dílčího podílu emisního zdroje na roční sumě kyselé depozice H+. Ve výpočtu depozice síry, dusíku a depozice H+ jsou zahrnuty příspěvky zdrojů [příjmení] 2+3, [příjmení] 4 a zahraničních emitentů. Vzhledem ke kalibraci dílčích fází modelového výpočtu depozičních toků na měřené imisní koncentrace SO2 a Nox a na suché a mokré depoziční toky síry a dusíku byl výpočet nastaven na 10 % chybu (5 % na depoziční tok síry a 5 % na depoziční tok dusíku). Pro emisní zdroje, od kterých se bude požadovat náhrada škody způsobená vnosem kyselé depozice H+, vyvolaná emisí SO2 a Nox, nad lesním porostem, jsou zpracovány detailní výpisy podílu na dílčích škodách v jednotlivých referenčních bodech.

34. Z výpovědi soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] opatřené dožádáním u Okresního soudu v Hodoníně vyplývá, že setrvává na svém posudku [číslo] – 130/ 2018 beze změn, doplnění a oprav. Znalec působí 29 let v oboru čistota ovzduší se specializací výpočty rozptylu emisí, škody způsobené emisemi na lesních porostech, z toho od roku 1999 samostatně, dříve jako konzultant, avšak specializaci na pedologii ani ekonomiku oceňování nemá. Sám ani prostřednictvím konzultanta nezjišťoval výši škody a nijak nezkoumal zdravotní stav lesních porostů. Obdržel od žalobce vyhodnocené emisní škody a jeho úkolem bylo zjistit viníka, který působí na lesy svoji průmyslovou činností tím, že tam vypouštěl emise SO2 a NOx. Znalec nijak neověřoval, s jakou přesností byly škody vyhodnoceny správně nebo s jakou přesností jsou stanovené, nemá na to oprávnění, pouze ověřoval geografické souřadnice a polohu. Data obdržel od [titul]. [příjmení] emailem, pracovníka žalobce. Stanovuje procentové podíly na kyselé depozici, na roční dávce kyselé depozice (H+), závěry posudku jsou vypracovány s přesností 5 % na stanovení dusíku a 5 % na stanovení síry, dohromady tedy připouští chybovost 10 %. Pracoval s informacemi o zdrojích znečištění v ČR a v Evropě, které produkují SO2 a NOx. K tomu musí znát množství emisí, které tyto zdroje produkují, výšku komínu, ze kterého jsou produkovány, a geografické souřadnice. [příjmení] mohl spočítat emisní koncentraci a následně depozici, tak musí mít údaje o rychlosti a směru větru, o teplotních zvrstveních na stanici, vlhkosti vzduchu a množství srážek. Používá údaje z asi 300 stanic pro srážky a asi 80 stanic pro teplotní zvrstvení. Používá model Symos 97 a Mezopuff, pro dálkový přenos používá ještě model matematicko – fyzikální fakulty. Podle názoru znalce je to jediná metoda, kterou lze podle Nejvyššího a Ústavního soudu ČR pro tento účel použít. Existují i jiné metody, ví o výpočtu z roku 2014 provedeném ČHMÚ, jehož výsledek se ale shodoval s jeho výsledkem. K dendrologické analýze znalec uvedl, že spočívá v provedení vývrtu speciálním nástrojem, vrtákem do kmenu stromu a provede se vyhodnocení přírůstku na kmenu stromu za každý rok. Následně se výsledek přírůstu za každý rok porovnává se srážkovou/teplotní řadou za nějaké období. I když metodiku zná, nepoužívá ji, neboť k tomu nemá oprávnění. Používá se k tomu, aby se vyhodnotil vliv teplot a srážek na růst stromů. Pro potřeby tohoto posudku dendrologickou analýzu nepoužil. Obecně se dlouhodobě dendrologická analýza v lesích ČR soustavně plošně nepoužívá. Je prováděna pouze v rámci výzkumných záměrů. Nikdy nebyl dendrologický výzkum použit za účelem zjištění škod na lesním porostu, ale používá se pouze za účelem globálních změn klimatu, a to z důvodu, že časové řady imisních koncentrací jsou velmi krátké, aby se něco z toho dalo zhodnotit, řady mají maximálně 45 let a navíc se mnohdy stanice přesouvají nebo se ruší, čímž je narušena kontinuita zkoumání výsledků. Žádná jiná metoda zjištění přírůstku stromu neexistuje, musely by se navrtat všechny stromy v oblasti. Hodnotu přírůstku u jednotlivých stromů lze zjistit dendrologickou metodou. Pokud jde o parametry (hodnoty) přírůstu smrkových porostů v ČR v období od roku 1990 do současnosti, tak s těmi informacemi znalec nepracoval, neměl k nim přístup. Existuje práce Monitoring stavu lesa v ČR za období 1984 2003, ty informace odtud čerpal, ale nedával to do znaleckého posudku, i když ta informace mu pomáhala k tomu, aby byl v obraze, jaká je situace se vzniklými škodami. Je tam takový závěr, že základním činitelem, který způsobuje kolísání výše přírůstku, jsou výkyvy v průběhu počasí (v určitém časovém horizontu). Ostatní parametry, genetické předpoklady stromu a populace, postavení jedince v porostu, hospodářské zásahy, působení imisí atd., výši přírůstu ovlivňují spolupůsobením s klimatickými činiteli. Určení rozsahu a intenzity působení těchto parametrů je velmi obtížné. Smrkové stromy od konce 90. let minulého století regenerují proto, že probíhá vápnění. Od roku 1990 má takovou informaci z publikované práce kolektivu autorů Samec a kolektiv 2008, podle které se zdravotní stav evropských lesů, týká se to i našich lesů, nelepší, i když imisní zátěž klesla, protože regenerace okyselených půd a zlepšení látkové výměny lesních porostů probíhá jen velmi zvolna. A ani v první polovině 21. století nelze předpokládat, že by se stav lesních porostů na územích ovlivněných emisemi síry a dusíku výrazně zlepšoval, naopak tato území jsou mnohem vnímavější na výskyty dalších stresorů (povětrnostní stresor, klimatický a živinové nerovnováhy)“. Regenerace porostů probíhá pouze tam, kde dochází k vápnění lesních porostů a to probíhalo hlavně v Krušných horách. Když má porost větší dávku acidifikace, než je kritická, tak usychá, padá jehličí, zvyšuje se tzv. defoliace nebo jehličí žloutne, říká se tomu diskolorace. Znalec si stahuje každý rok zprávy [příjmení] [příjmení] a zprávy projektu EMET, kde se v každé zprávě vždycky vyhodnocuje, kolik procent plochy lesů má překročenou kritickou dávku z hlediska síry a dusíku. Nezkoumá metodiky, jenom vyhodnocuje informace o konkrétním stavu znečištění a jaký je dopad překračování kritických dávek. K největšímu překročení kritických dávek acidifikace dochází v ČR v severní oblasti, Krušné hory, [příjmení] hory, [příjmení] les, specifikoval by to dle publikace Rajonizace ohrožených lesních půd, kde jsou vyhodnoceny 4 zóny ve vztahu k acidifikaci. Z těchto 4 zón mají největší problém zóny extrémně narušená, silně narušená a středně narušená acidifikací a nutriční degradací. Když znalec vyjde ze zprávy EMET, tak z ní vyplývá, že nedochází ke zlepšení, zmenšují se plochy lesů, které jsou acidifikací zasaženy, u eutrofizace to stagnuje, pokles je velmi pozvolný, pokles plochy lesů, které jsou zasaženy eutrofizací, je velmi pozvolný. Znalec se v posudku vyjádřil ke všem dřevinám a faktory které hodnotil, jsou depozice síry, depozice dusíku, kyselá depozice vodíkových iontů, výživa hořčíkem a vápníkem, průměrná roční teplota, průměrná teplota vegetačního období, srážkový úhrn za rok, srážkový úhrn za vegetační období, na základě jednoduché korelace zjišťoval příčinnou souvislost mezi defoliací všech dřevin, poškození jehličnatých dřevin a poškození listnatých dřevin. Nejvyšší příčinnou souvislost zjistil u depozice síry, depozice dusíku a kyselé depozice vodíkových iontů. Data, týkající se poškození dřevin, které cituje v posudku, převzal, osobně míru nezjišťoval. Zjistil to z oficiální publikace [příjmení] [příjmení]. Trend defoliace lesních porostů v ČR za období od roku 1996 lze vyčíst z tabulky na straně 9 znaleckého posudku. [ulice] defoliace na konkrétních lesních porostech znalec nezjišťoval, vycházel ze zprávy Ministerstva zemědělství ČR, která se jmenuje Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR z roku 2016, publikováno v roce 2017, na stránce 4-6 je to součástí znaleckého posudku. Znalec se nezabývá škodami suchem, imise tvoří v podstatě 1,1% škod za rok 2016. Jsou tam škody suchem, škody mrazem, tyto škody jsou odlišeny, informaci přebírá ze zprávy, kterou citoval výše. Má určitou důvěru v lidi, kteří evidují škody, že ví, jaký rozsah škod je způsoben jednotlivými faktory. Škody vyhodnocuje lesní správce, chodí do lesa každý den, ví, jak se mu zdravotní stav lesa zhoršuje. Znalec věří, že mu dávají správná vstupní data. Vizuálně ohledně rozpoznání příčiny úhynu lesního porostu odkázuje na pomůcku, kterou má na straně 20 svého posudku, kde má převzatou informaci od pracovníka, který se zabývá defoliací a vizuálním zhodnocením stavu stromů. [ulice] správce má k tomu školy. Ten, kdo stav lesa kontroluje skoro každý den, tak bude vědět i příčiny poškození lesa. Je to komplikované tím, že kyselá depozice poškozuje kořenový systém. V období sucha nemůže strom nasávat dostatek vláhy, protože má poškozený kořenový systém. Znalec není schopen popsat vliv sucha na zdravotní stav smrkových porostů v ČR od konce 90. let minulého století, neboť nemá dostupná data od konce 90. let po současnost, ale rok 2016 hodnotí na straně 22 – 23 posudku. Zde uvádí, že rok 2016 byl srážkově příznivější. Pokud by měl popsat vliv dusíku na stav lesních porostů, tak by musel srovnat s předchozím rokem, ale depozice dusíku se příliš neliší, pozvolna se snižuje. Vývoj je stagnující, v 90. letech to kleslo a od roku 2000 to stagnuje. Znalec hodnotí původ dusíku v procentech a používá všechny dostupné emitenty (původce dusíku), má tedy zahrnutou dopravu, domácí topeniště, komunální zdroje, atd. Kritická zátěž je definována ve znaleckém posudku na straně 14, je definována jako nejvyšší dávka zatížení sloučeninou (látkou), která ještě nezpůsobí chemické změny vedoucí k dlouhotrvajícím škodlivým účinkům na strukturu a funkci ekosystému, zde znovu odkazuje na znalecký posudek str.

14. Na straně 15 v kapitole 4. 3 popisuje, jak působí překročení kyselosti půdy, že nedokáže půda tu kyselou dávku bufrovat, dochází k uvolňování kyselin těžkých kovů, které jsou v půdě, tyto kationtové kyseliny reagují s vodou (půdní vodou), vytváří protony, které poškozují kořenový systém i půdní mikroorganismy, které pomáhají rozkládat půdu a tím dodávají půdě živiny. Uvolňuje se i hliník, který je pak toxický. Odkazuje na studie v posudku, které se tímto zabývají, na straně 13. Nelze hodnotit poškození lesních porostů z 90. let, je to složité, nelze to stanovit, neboť porosty, které byly poškozeny, byly dávno vytěženy. Imisní škody, o které jde v tomto případě, představují 29 287 kubíků dřeva, což byly stromy, které se vykácely. Znalec vychází z toho, když [anonymizována dvě slova] těží, a proto ví, která těžba je způsobena jakými imisemi a znalec pak vychází z těchto informací, které mu poskytnou. Jen lesní hospodář ví, kolik exhalačního dřeva bylo v tom konkrétním roce, mění se to. Ví to ze zprávy o stavu lesů, která se sestavuje na základě informací od lesních hospodářů. Např. v roce 2007 byl objem exhalačního dřeva 39 000 kubíků, v roce 2006 to bylo 19 000 kubíků, hodnota z roku 2016 je 29 298 kubíků. Škoda se neobjevuje znovu, neboť porost byl vytěžen. Pokud se budou snižovat imise oxidu dusíku, tak se zdravotní stav lesů z hlediska škod bude zlepšovat. Ohledně oxidu siřičitého to platí stejně. Kdyby si znalec pomohl křivkou, tak v roce 1996 byla defoliace 75% stromů, jehličnany měly větší defoliaci než 25%. V roce 2016 to bylo jen 60% stromů. Trend poklesu tam je. K obsahu vyhl. č. 55/1999 Sb. nepřihlížel, informace převzal. K obsahu zák. č. 289/1995 Sb. také nepřihlížel. Při určení výše škody bral v úvahu normy platné v roce 2016. Zákon o lesích nepoužívá, nevidí důvod, proč by ho měl uvádět v posudku. O vyhlášce se zmiňuje na straně 25 kapitola 5. Výši škody v posudku nestanovil, tu stanovily [anonymizována dvě slova] a stanovily ji v korunách českých. Nebylo úkolem znalce stanovit škodu, jen tuto informace použil. Dostal tabulku, jak již uvedl dříve, kde měl údaje o celkové výši jednotlivých škod na lesních porostech ve správě žalobce za rok 2016. Tyto údaje neverifikoval, použil je, tak jak mu byly poskytnuty. Znalec odkazuje na tabulku 4 na straně 20 znaleckého posudku, kde hodnotí příčinnou souvislost klimatických faktorů k defoliaci jehličnatých a listnatých porostů. Klimatické faktory se uplatňují u listnatých porostů a u jehličnatých pouze roční teplo. Pokud je sucho, tak porosty, mají-li poškozený kořenový systém, tak sucho na nich zanechá daleko větší vliv. Odborná veřejnost zastává názor, že škody suchem by se mohly dát z 50% na vrub acidifikace půdy. Potvrdil to i profesor [příjmení]. Největší vliv na defoliaci jehličnatých porostů má síra a dusík, tento vliv je vyšší než průměrná roční teplota. U těch faktorů ostatních neprošly ani přes kritickou hodnotu koeficientu korelace. Jsou statisticky neprůkazné, jak vyplývá z tabulky. Tučně zvýrazněná čísla jsou statisticky významná. Znalec nemá oprávnění na to, aby mohl zkoumat, zda žalobce vyčíslil škodu podle vyhl. č. 55/1999 Sb., a proto to nezkoumal. Celkovou škodu 53 325 624 Kč stanovily [anonymizována dvě slova], znalec to pouze opsal jako sumu za všechny referenční body a použil to ve znaleckém posudku. To, že škoda byla stanovena podle vyhl. č. 55/1999 Sb., mu sdělily [anonymizována dvě slova]. Neověřoval to, protože k tomu nemá oprávnění. [anonymizována dvě slova] měly zodpovědět, resp. člověk, který vyhodnotí imisní škody, tak by měl mít informace o příčině vzniku imisní škody na lesních porostech. Informace tohoto typu znalec od žalobce nedostal. To je ta, která je vyvolána pokácením stromů, škoda ve vyhlášce udaná není, není tam uvedeno, že je to škoda způsobená defoliací. [anonymizována dvě slova] evidují škody i jiného typu, proto se o nich znalec zmiňuje na straně 3 posudku, kde jsou uvedeny škody suchem, polomy větrem, námrazou, sněhem a ostatní škody, jako krádeže, požáry. Pak jsou škody (na str. 4), které jsou způsobeny biotickými příčinami, jako například kůrovcem. Znalecký posudek se týká jen toho malého procenta exhalační těžby. Poskytnuté údaje o sníženém přírůstku při znalecké činnosti neověřoval a neověřoval ani údaje poskytnuté ohledně záměny dřevin, snížení kvality lesního porostu nebo mimořádných opatření provedených žalobcem. Vycházel z příčinné souvislosti mezi překročením kritické dávky, neboť je to hypotéza, která je obecně přijímána. Pokud v bodu 8 na str. 34 posudku konstatuje o modelovém výpočtu, tak z modelového výpočtu vycházel. Nestanovuje výši škody, ale podíl na škodě. Znalec v posudku vždy zvažuje jen konkrétní rok a zvažuje pouze podmínky konkrétního roku. V tabulce na straně 20 naznačuje i faktory klimatického stresu, ale tyto faktory mají u jehličnatých lesů nižší hodnotu, buď tedy nebyly prokázány, anebo mají nižší hodnotu. ČR má nejhorší zdravotní stav lesních porostů v rámci celé Evropy. Radiální růst je v podstatě náznak na dendrologickou analýzu. Informace u radiálních přírůstků nejsou k dispozici. Žádný přístroj nedokáže na změně ukazatelů růstu zjistit, jak lesní porost reaguje na nepříznivé vlivy. Lze pouze sledovat nepřímé faktory porostu. Lze využívat i dálkový průzkum země přes hodnocení Družice Landsat. Na základě vlnových délek se shora zhodnotí defoliace porostu. Pokud v posudku zmiňuje škodu vzniklou [anonymizována dvě slova], s. p. nebo příčinnou souvislost mezi působením imisí SO2 a NOx a škodou na lesních porostech, tak má znalec na mysli ty škody, které mu poskytl žalobce, jedná se o celkovou škodu složenou z 5 druhů škod. Pokud pracuje v posudku s termínem zjištěná škoda na lesích, tak měl na mysli defoliaci. Závěr o vzniku škody žalobci v důsledku působení kyselé depozice H+ stanovil pro všechny škody dohromady dle vyhl. č. 55/1999 Sb., není to rozepsáno na jednotlivé druhy škod. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi emisemi SO2 a NOx a škodami označenými ve vyhl. č. 55/1999 Sb. jako škoda S5, S8, S9 a S11, tak měl za to, že ty škody, které jsou tam uvedeny, mají souvislost se snížením přírůstu lesního porostu. Na všech referenčních bodech se škody neuplatňují, a proto nikdy nedával do souvislosti konkrétní škody S5, S8, S9 a S11 se vznikem té škody, nikdy ho nenapadlo, že by to bylo třeba. Pokud jde o tvrzení o abiotických faktorech v odst. 4.5 posudku, tak čerpal informace ze zprávy o stavu lesů, ale neověřoval to, převzal ty informace od žalobce. Pokud v odst. 4.5 posudku uvedl, že dle metodiky řešení náhrad škod na lesních porostech uvedl, že nejsou škody způsobené suchem, větrem, sněhem a námrazou zahrnuty, tak znovu odkazuje na informace ze zprávy o stavu lesů, což podle znalce nelze ověřit. Pokud jde o to, jak dospěl k závěru uvedenému v odst. 4.5 posudku, že„ součástí řešení náhrad škod způsobených kyselými depozicemi vnášených do ovzduší z emisních zdrojů jsou pouze nahodilé těžby způsobené imisemi a škody způsobené snížení přírůstu vlivem defoliace“, takto vychází z obrázku 1, kapitoly 1, a to z údajů ze zprávy o stavu lesů, ale neověřoval to, protože to nelze ověřit, vycházel z pravdivosti těchto zpráv. Znalec tvrdí, že snížený přírůst je způsobený defoliací, že to je logické. Znalec věří tomu, že žalobce požaduje náhradu škody vedle sníženého přírůstu pouze za tzv. nahodilé těžby. Požadavek žalobce na náhradu škody z tzv. záměny dřevin (S8) nebo z mimořádných opatření (S11) je výsledek, mimořádné opatření souvisí s tím, že se provádí vápnění, zalesňování, také jsou tam nějaké činnosti, dokonce i práce znalce, všechny činnosti, které umožňuje vyhláška. Především je to zalesňování a vápnění. Je to činnost, kterou hospodář musí udělat, aby eliminoval škody způsobené kyselou depozicí. Logicky pokud je vytěžený porost (exhalační těžba), musí to ze zákona zalesnit. Ve znaleckém posudku se způsobem zjištění výše škody na lesních porostech nezabýval.

35. Dále byl ve věci proveden důkaz výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení], který uvedl, že do roku 2009 pracoval u [anonymizována dvě slova], je vzděláním lesní inženýr a zároveň působí jako soudní znalec v oboru ekonomika, odvětví oceňování, a to se specializací na oceňování lesních pozemků, lesních porostů a posuzování škod na lesních porostech. Ohledně vývoje poškození lesních porostů vlivem emisí od výrobců elektřiny a tepla odkázal na znalecký posudek, ke kterému byl předvolán a který je založený ve spise, v němž je historie stručně popsána. Jako pamětník se pohyboval v Krušných horách, kde vyrůstal, až do svých 45 let, pracoval v lesnictví a pamatuje si tedy část historie postupu poškození lesních porostů imisemi. Měl možnost se také seznámit s některými publikacemi, které se touto problematikou zabývají. Pokud jde o oblast severních [obec], tak se tam dlouhodobě vyskytuje těžký průmysl, který je napojený na těžbu uhlí, s tím jsou spojené zde umístěné výrobní závody, rovněž elektrárny, které spalují hnědé uhlí. Od 50. let minulého tisíciletí bylo zjištěno, že tyto jsou velkým zdrojem znečištění, které se projevuje na zdravotním stavu porostů. V oblasti Krušných hor to bylo dáno i zvláštním reliéfem krajiny, kde hory tvořily pomyslné ohraničení oblasti, přičemž pod ní byla pánev, a proto se tvořily časté inverze, ve kterých se hromadily škodliviny. V 70. letech už znečištění dosáhlo takových rozměrů, že to mělo velký vliv na zdravotní stav lesních porostů, zvláště pak na smrk ztepilý, který byl v posledních sto letech u nás především vysazován. Z toho důvodu také více škod vzniklo právě na smrku ztepilém, a to nejen v oblasti Krušných hor, ale na celém území ČR. Jde i o to, že emise jsou nebo byly primárních spouštěčem k působení dalších škůdců, zejména kůrovce a sucha. Následně v důsledku těchto škod bylo přijato rozhodnutí, že až do změny klimatu, resp. do odsíření se nebude vysazovat smrk ztepilý, ale náhradní dřeviny. Někdy v zimě let 1978 1979 byl zaznamenán velký teplotní skok směrem dolů, a proto na jaře v roce 1979 velké výměry lesů zrezly, popadala jehličí. Tehdy se rozhodlo, že lesy budou z velké části vytěženy, ale i oblasti, které nebyly uschlé, a to právě v obavě, aby i tam nakonec nevznikly v důsledku působení kůrovce škody. V 80. letech se vysazovaly náhradní dřeviny, a to především smrk pichlavý, břízy nebo modřín. Zároveň bylo zahájeno odstraňování zdrojů znečištění. To se projevilo na zdravotním stavu lesních porostů téměř okamžitě, již ve druhé polovině 80. let bylo patrné obrovské zlepšení stavu lesů a dá se říci, že tehdy již k dalšímu poškozování nedocházelo. Když v roce 1992 nastoupil na [ulice] závod [obec], tak v té době už bylo možné se vrátit k ideální druhové skladbě, tedy k vysazování smrku ztepilého. V zimě 1995 1996 došlo k epizodě, kdy několik měsíců, a to od listopadu do února, trvala inverze, takže se na stromech vytvořila dlouhotrvající námraza, došlo ke koncentraci škodlivin, v důsledku toho potom zrezlo jehličí, které však nakonec na jaře opět vyrašilo, takže k masivnímu úhynu nedošlo. Od té doby již žádná další podobná epizoda nenásledovala, takže dnes již žádné škody z tohoto období patrné na stromech nejsou. V roce 1996 byl přijat nový zákon o lesích, na nějž byla navázána další řada předpisů, zejména vyhláška o lesnickém plánování a vyhláška o stanovení pásem ohrožení emisemi. V současné době je zaměstnancem Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, podílí se i na tvorbě oblastních plánů s tím, že naposledy byl plán zpracováván v roce 1998. Součástí byla rovněž rámcové směrnice hospodaření, to znamená, že pro každou výšku či oblast existovalo doporučení, jaká druhová cílová dřevina má být vysazena. Už z roku 1998 se v plánech objevuje doporučení pro cílovou dřevinu smrk ztepilý. To znamená, že už v roce 1998 se situace s imisemi jevila jakoby„ vyřešena“. Pokud jde o zmíněné plány, tak jejich platnost sice již v minulosti asi před dvěma roky skončila, nicméně zatím nebyly přijaty nové, takže ministerstvo jejich platnost prodloužilo. Od roku 2000 do roku 2007 působil jako lesní správce u [ulice] správy [obec]. Tehdy se řešily prostředky na rekonstrukci lesních porostů a počítalo se již tehdy s běžnými dřevinami. Zmíněné plány mají pouze doporučující charakter. Pokud jde o vyhlášku o stanovení pásem ohrožení emisemi, je problém v tom, že převzala zavedenou praxi z období před rokem 1996. Nepočítala vůbec s žádným zlepšením stavu lesního porostu a nepočítala s tím, že by mohlo dojít ke zlepšení stavu lesního porostu v pásmu A, naopak předpokládala, že každých 5 let dojde ke zhoršení o jeden stupeň. V současné době je jasné, že tato vyhláška již je přežitá, měla by být změněna, ale problém je ten, že je to takový systém, na který je navázána celá řada předpisů spojených s dotacemi a dalšími programy, takže v této chvíli není jasné, jakým způsobem to smysluplně a funkčně nahradit. V každém případě dnes nelze omezovat škůdce pouze na imise, neboť existuje celá řada škůdců, zejména jsou to v současné době residua, tedy škodlivé látky obsažené v půdě. K otázce soudu svědek uvedl, že pokud jde o zjišťování škody, tak situace je taková, že se zpracovává lesní hospodářský plán, který se stanoví na 10 let. Plán se stanovuje za pomoci pracovníků taxační kanceláře, kteří chodí po lese a zjišťují stav lesa, kromě jiného i známky poškození, a to poškození imisemi. Ten plán se potom stanoví na 10 let, po tu dobu se podle něj postupuje. Pokud se stanovuje poškození lesního porostu v průběhu desetiletého plánu, takto zjišťuje zaměstnanec [anonymizována dvě slova], tedy revírník. Nicméně lesní hospodář si tu situaci zjednodušuje tím, že vychází z toho desetiletého lesního hospodářského plánu. Škoda, která je tímto způsobem zjištěna, nemusí odpovídat reálné škodě, která by byla zjištěna v terénu. Pokud by měl zaměstnanec [anonymizována dvě slova] zjistit, v jaké míře byla za ten který rok způsobená škoda v důsledku imisí, tak problém je zejména ten, že na to revírník nemá správnou kvalifikaci, resp. vzdělání, neboť pokud v terénu zjistí, že mu tam nějaké stromy schnou, takto může maximálně oznámit svému nadřízenému, který by měl povolat Výzkumný ústav lesního hospodářství, jehož pracovníci by potom měli stanovit příčinu, v žádném případě to však není v silách revírníka. Jako lesní správce nezažil, aby se posuzovaly škody způsobené imisemi, resp. aby se příčina těchto škod případně způsobených imisemi v reálu zjišťovala za pomoci Výzkumného ústavu lesního hospodářství. Pamatuje si, že se za pomoci Výzkumného ústavu lesního hospodářství zjišťovaly škody způsobené jinými škůdci, to ano, ale ne škody způsobené případně imisemi. Pokud jde o to, jakým způsobem se na lesním porostu vizuálně projevuje poškození v důsledku imisí a zda se takové poškození odlišuje od poškození způsobeného v důsledku jiné příčiny, např. sucha, tak se to vizuálně poznat a rozpoznat od sebe nedá, možná by to poznal vědec, který by si odebral vzorky a provedl by zkoumání, ale vizuálně v terénu se to poznat nedá. Pokud by v tomto případě žalobkyně měla zjišťovat rozsah škody v důsledku imisí žalované, a to rozsah těch pěti zmíněných škod, tak by se neobešla bez pomoci vědeckých pracovníků zmíněného výzkumného ústavu, neboť jiným způsobem nelze určit, že škoda vznikla právě v důsledku imisí žalované. Pokud jde o taxátora, který tehdy zpracovával podklady pro tvorbu lesního hospodářského plánu, tak ten tehdy nepočítal s tím, že jeho čísla, ke kterým dospěje, budou někdy podkladem pro vyčíslení škody, případně pro nějaký soudní spor. Pokud by s tím bylo počítáno předem, tak by tomu byla věnována jiná pozornost. Svědek k tomu ještě doplnil, že pokud vezme v úvahu zdravý smrk ztepilý, tak ten je schopný si držet jehličí třeba 7 nebo 8 let, pokud by tedy došlo k tomu, že by u něj jehličí náhle opadalo, tak ještě lze dospět na základě toho k nějakému úsudku o tom, že došlo k jeho poškození v důsledku imisí. Nicméně jak měl možnost se seznámit s těmi podklady, na základě kterých je uplatňována náhrada škody, tak tam je uplatňována náhrada škody i u lesních porostů listnatých stromů, takže tam nepřichází v úvahu usuzovat na příčinu vzniku poškození lesních porostů v důsledku imisí žalované, když tam každoročně dochází k opadávání listí stromů, ale přesto se tak stalo. Škodlivin nebo faktorů škodlivých vlivů je celá řada, nelze to zjednodušit pouze na imise nebo sucho. Pokud jde zrovna o smrk ztepilý, tak je jeho typickou reakcí, že v důsledku škodlivých vlivů u něj může dojít ke shození jehličí, neboť přes to jehličí vypařuje vodu. V Krušných horách došlo k tomu, že tam je přemnožená jelení zvěř, která se chová tím způsobem, že odlupuje kůru ze stromů. Když k něčemu takovému dochází ve větším měřítku, tak je to vstupní brána pro hnilobu lesního porostu, která se potom může projevit také tím, že strom shodí jehličí. I na té epizodě z roku 1996 je vidět schopnost regenerace lesních porostů. Tehdy byli svědky toho, že popadalo skoro všechno jehličí, zůstalo možná jehličí posledního ročníku, ale během 6 nebo 7 let se stromy dostaly do původního nepoškozeného stavu. Kdyby se tam šlo dnes, tak s odstupem více než 20 let na těch stromech nelze zaznamenat žádné poškození. Pokud jde o zjišťování škody ze snížení přírůstku, že ve vyhlášce [číslo] 1999 Sb. jsou stanoveny koeficienty pro různá pásma a stavy ohrožení, za pomoci kterých lze spočítat tu škodu, nicméně takto mechanicky by k tomu být přistupováno nemělo, ale je otázkou, zda se vůbec někdy někdo exaktně zabýval tím, aby porovnával přírůstek u zdravého smrku a u smrku poškozeného v době jejich smýcení. Pokud jde o to, jakým způsobem se promítá vyhláška č. 78/1996 Sb. do vyhlášky č. 55/1999 Sb., tak je to právě pouze přes škodu S7, jinak ne. Pokud jde o to, jakým způsobem se stanovuje tzv. těžba exhalační, tak že strom odumřel v důsledku napadení kůrovcem, pozná skoro každý, takže když revírník stanovil těžbu, tak seznal, které stromy byly napadeny kůrovcem a odumřely v důsledku tohoto napadení, u kterých stromů se jedná o těžbu v důsledku vývratu, tedy těžbu vývratovou, zatímco u jiných stromů, u kterých nebylo patrné, v důsledku jaké příčiny odumřely, tak revírník stanovil právě těžbu exhalační. Pokud hovořil o projekci zhoršování o jeden stupeň, které je popsáno ve vyhlášce, takto se netýkalo pouze pásma A, ale všech pásem, přičemž různě je to stanovené podle druhů dřeviny. Pokud by se měl vyjádřit ke škodě S11, tedy škodě z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření, konkrétně pak k obnově porostu náhradních dřevin, tak skutečností je, že dnes již nezávisí rozhodnutí o výsadbě konkrétní dřevinou na stanovišti výsadby, ale na manažerském rozhodnutí lesního správce. Pokud se v tomto řízení projednává škoda, která měla vzniknout v roce 2016, tak tam rozhodně nezávisela obnova lesního porostu na stanovišti. Pokud jde o škodu S8, která spočívá ve snížení produkce lesního porostu v důsledku záměny dřevin, tak v roce 2016 to nijak se situací rozhodně nesouviselo. Pokud se zmiňoval o možnosti čerpat dotace u pásem A a B, tak upozorňuje na to, že [anonymizována dvě slova] žádné dotace v tomto směru nečerpají. Pokud jde o otázku hnojení Silvamixem, tedy kdy a čím se bude hnojit, čím je takové rozhodnutí ovlivněno, takto nesouvisí s imisní situací. Pokud bere v úvahu vysazení nové sazenice, tak jeden rok po vysazení se nechá zakořenit, druhý rok je dobré ji pohnojit, pokud je tam to stanoviště chudší, nicméně imisní situace na to nemá žádný vliv. Pokud jde o závěry jeho znaleckého posudku, který je založen ve spise, tak na tom by nic neměnil a i kdyby byl tázán k období roku 2016, tak by odkázal na obsah svého znaleckého posudku, který zpracovával k předcházejícímu období. Pokud je dotazován k tomu, zda lze určit, v jakém poměru se příčina poškození lesního porostu promítá do celkové škody, takto je složitá otázka, neboť se rozlišuje jednak poškození mladých lesních porostů, středních porostů a porostů mýtních. Největší škody v historii lesnictví vždy způsoboval vítr a sníh. Pak do značné míry došlo k ovlivnění tím, že se během 19. století hojně vysazoval smrk ztepilý, který sebou ve 20. letech minulého století přivedl kalamitu v podobě polomů, zároveň byl smrk ztepilý citlivý i na exhalace a nakonec smrk ztepilý zlikvidoval kůrovec. V každém případě se však v lesním hospodářství často mluví o multifaktoriálním poškození lesního porostu, tedy že primární byla nějaká příčina, která vlastně iniciovala poškození toho lesního porostu v důsledku dalších příčin, které se přidaly. [příjmení] někdo zkoumal, jakou měrou se ten který faktor podílel na poškození lesního porostu, takto se neděje. Eviduje se maximálně vždy primární příčina, další příčiny se již neevidují. Pokud jde o souš jako příčinu poškození lesního porostu, tak je pravdou, že strom může uschnout v důsledku různých příčin, nicméně skutečností je, že pokud dojde k úhynu ojedinělého stromu, tak se to zaeviduje jako souše, nicméně pokud by došlo k úhynu několika kubíků lesního porostu v důsledku uschnutí lesa, tak se příčina uschnutí zjišťuje. Pokud jde o to, zda někdo zkoumá, do jaké míry se např. imise zapříčinily o celkový skon stromu, byť se k tomu potom přidaly ještě další faktory, takto nikdo nezkoumá. Dříve existovala síť monitorovacích stanic, kterými se měřilo, jaká je koncentrace exhalací v ovzduší. [jméno] se to případně i mohlo zkoumat, nicméně se to ani tehdy nedělalo. Pokud jde o otázku případného vyloučení negativního vlivu imisí, tak poukazuje na to, že když se ještě pohyboval v lese jako lesní hospodář, měl na starosti nějaký úsek, tak vnímal za to léto, jakým způsobem se na stromech projevovalo sucho, vnímal i to, jací další škůdci se k tomu suchu přidaly a jakým způsobem se to podepsalo na stavu lesního porostu. Vůbec by si netroufal tehdy odhadovat, zda a do jaké míry ovlivnil stav lesního porostu rovněž to, jestli se k tomu přidaly nějaké imise. Platí, že listnatý strom opadává za běžných podmínek každý rok v nějakém typickém období. Pokud se k tomu přidá nějaká mimořádná situace, např. sucho, tak je možné, že ten listnatý strom shodí listy v nějakém jiném než běžném období. Každý rok je jiný. Existuje dokonce katalog dřevin, kde jsou vyobrazeny listy, jak mají vypadat v různém období. Pokud by se tedy stalo, že listnatý strom shodí listy v nějakém pro něj netypickém období, tak by bylo možné na základě toho usuzovat na nějakou mimořádnou situaci. Pokud jde o otázku rekonstrukce porostu náhradních dřevin, takto je dáno logikou věci, ale nesouvisí to nijak s imisní situací, neboť náhradní dřeviny byly vysázeny někdy před 30 – 40 lety a podle toho, jak má lesní hospodář peníze, tak se rozhodne, v jakém území obnoví ty porosty, to není ovlivněno imisní situací. Pracuje v oboru, podílí se na zpracování obnovy plánu rozvoje lesa, takže má k dispozici potřebná data, např. i z Krušných hor. Na základě těchto dat si utváří svůj úsudek o obnově porostu náhradních dřevin. Pokud jde o to, zda k němu plynou i taková data, jakým způsobem pracovníci [anonymizována dvě slova] zjišťují škody způsobené imisemi, tak taková data k němu neplynou. Když se o tom dnes zmiňoval, tak vycházel ze své zkušenosti, neboť při zpracování znaleckého posudku měl k dispozici data, ze kterých vyplývalo, že po celou dobu platnosti lesního hospodářského plánu 10 let se vstupní data pro účely zjišťování škody neměnila. Pokud jsou zde předmětem zjištění škody za rok 2016, tak samozřejmě vstupní data pro zjištění výše této škody k dispozici svědek neměl. Svědek uvedl, že nemá povědomí ani o tom, jakým způsobem sbíraly data [anonymizována dvě slova] pro účely zjištění výše škody v důsledku imisí za rok 2016. Pokud se má vyjádřit k fotografiím ve zmíněném katalogu, jakým způsobem se projevuje různé poškození stavu lesního porostu, tak pokud by se vyjádřil právě ke žloutnutí jehlic, takto na první pohled vypadá stejně, rozdíl je v tom, že pokud došlo ke žloutnutí jehlic v důsledku imisí, tak se to projevovalo právě na jaře, pokud docházelo ke žloutnutí v důsledku sucha, tak se to projevovalo během vegetačního období, nicméně podoba žloutnutí je na pohled stejná. Pokud vezme v úvahu celý strom, tak obsahuje několik sortimentů dřeva, jednak část, kde je to nejkvalitnější dřevo, pak střední část, což se používá na takový sortiment, jako je kulatina, pak je to vláknina, která se používá na zpracování jako papír a podobně. Pokud vezme v úvahu rok 2016, tak tehdy ještě [anonymizována dvě slova] prodávaly dřevo na stojato. Dostaly nabídku, kolik obdrží za dřevo a kolik ta firma si nechá zaplatit za pěstební činnost. Pokud jde o nějakou slevu v důsledku poškození imisí, tak nikde v ceníku neexistuje žádná položka, která by zahrnovala nějakou slevu v důsledku poškození imisemi. Ta cena je dána otázkou nabídky a poptávky, ale je možné, že tam je nějaká cena ovlivněná v důsledku souší, nicméně poškození imisemi se na ceně žádným způsobem neprojevuje.

36. Dále byl proveden důkaz výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., který uvedl, že je vědeckým pracovníkem, biochemikem a zabývá se oběhem prvků v přírodě, bazickými kationty. Obecně ke stavu lesního porostu a vývoji zdravotního stavu lesního porostu a vlivu imisí na stav lesního porostu svědek uvedl, že v 80. letech bylo období největšího působení imisí. Upozornil, že je třeba rozlišovat emise, což je to, co vylítne z komína nebo z výfuku auta, a imise, což je to, co zbude z emisí v ovzduší, a rovněž to, čemu říkáme depozice, tedy to, co spadne na zem. Tehdy byly největší vlivy oxidu siřičitého, oxidu dusíku a amoniaku. Největší zatížení trvalo až do okraje 90. let, kde se projevovalo i v Severočeské uhelné pánvi. Bylo to vidět i na přírůstcích stromů. Nejednalo se o jediný stresor, ten působil vždy společně s dalším stresorem, typicky nejčastěji s počasím. Došlo k tomu, že stromy přestaly typicky reagovat přírůstkem na různé roční období, naopak se v tomto projevoval vliv imisí. Již koncem 80. let se růst začal zlepšovat, bylo to v důsledku toho, jak komunistický průmysl ztrácel tempo. Počátkem 90. let to akcelerovalo, a to v důsledku odsíření. Během 90. let došlo k 90 % snížení imisí síry, což bylo rekordní nejen u nás, ale v rámci Evropy. Ačkoliv jsme přistoupili k masivnímu odsíření, tak odsiřovalo se sice i v Německu, ale v Polsku už tak rychle ne, takže i to mělo vliv na stav našich stromů. Od roku 2000 ale byly sníženy imise v ovzduší řádově o dva řády. Za těch 20 let to máme do současné doby pořád plus mínus stejně. Lesy na tento stav reagovaly, indikátorem toho stavu byl přírůst stromu. Ten byl patrný, pokud odfiltrujeme další vlivy, které na to mají podíl. V roce 2003 však bylo zaznamenáno velké sucho, které se negativně projevovalo na růstu stromu, pak už stromy nenastartovaly takové tempo růstu, jako nastolily v 90. letech. V současné době na stavu lesního porostu nepozorujeme vliv imisí, nicméně na stavu lesního porostu vidíme vliv počasí. Je to důsledek toho, že porosty nejsou nastaveny na dnešní dobu. [ulice] hospodáři vycházeli z toho, aby se jim činnost vyplatila, což jim nějakou dobu fungovalo, nicméně dnes sklízíme to, že lesy mají zejména nároky na množství vody, takže v důsledku sucha lesy chřadnou. Projevilo se to masivně právě v posledních pěti letech od roku 2014 do roku 2019, což je období, které je označováno za nejsušší za posledních [číslo] let, a to v takto kontinuální době 5 let. K otázce soudu svědek uvedl, že pokud by se měl vyjádřit k tomu, jakým způsobem lze v terénu zjistit škodu na lesním porostu v důsledku imisí, takto není úplně jednoduchá záležitost. Když vezmeme v úvahu 80. léta, kdy ve vzduchu byl vysoký podíl oxidu siřičitého, takto mělo vliv na stav stromů takový, že na jehlicích byly patrné stopy kyseliny sírové, pokud se na nich vytvořila námraza, tak se jednalo o kyselé námrazy, které naleptávaly jehlice, které potom měly tendenci odadávat a strom ztrácel asimilační orgán. Mohlo docházet také ke žloutnutí jehlic, nicméně žloutnutí nebylo přímým projevem imisního zatížení. Jednalo se spíše o důsledek ztráty výživy stromu. Imisní zátěž se na stavech lesního porostu projevovala hlavně v 80. letech až začátkem let devadesátých. V 90. letech se to projevovalo ještě v důsledku toho, že u nás nedošlo k synchronnímu odsíření a zároveň i k odprášení. Dnes je již situace jiná, kvalita našich srážek je dnes na úrovni začátku 20. století. Imisní zatížení se projevilo ještě v letech 1995 – 1996, ale bylo spojené ještě s námrazou. Dnes pokud by svědek v terénu zjišťoval vliv imisí na stav lesního porostu, tak projevy, které by na stromech pozoroval, tak by spíše přičítal suchu než vlivu imisí, neboť ví, že imise nejsou již 20 let žádný problém. Pokud by dnes za pomocí nějakých vědeckých metod, např. vývrtem stromu, měl zjišťovat vliv imisí na stav lesního porostu, tak je možné, že na stromech, které tu rostly již v 80. letech, za pomocí této metody zjistí nějaký vliv imisí, který se tehdy projevoval nižším přírůstem. Pokud se však jedná o opadání jehlic, tak nelze jednoznačně říct, že se to nějakým způsobem projevilo do takové míry, že dnes na tom stromě zpozorujeme nějakou škodu, neboť ten strom v mezidobí zregeneroval. Pokud by za pomoci vědeckých metod měl zjišťovat zdravotní stav lesního porostu, který tu vyrostl v 80. letech a na začátku 90. let, tak by na něm neměl pozorovat žádný vliv imisí. Něco jiného by byl vliv stanoviště, kde se projevuje kvalita půdy, ale to je jiný problém. Pokud doktor [příjmení] mluví o tzv. přímém působení a nepřímém působení, tak o přímém působení mluvil, to se projevuje na asimilačním aparátu, pokud jde o nepřímé působení, takto se projevuje jako zátěž v půdě, nicméně svědek předesílá, že dnes u nás již kyselé srážky nepadají. Svědek podotýká, že maximálně na horách, kde jsou silné srážky, tak tam nějaké slabé hodnoty kyselých srážek mohou padat, ale jsou to upozaděné hodnoty. Spíše by v této souvislosti mluvil o zatížení z minulosti, neboť pokud tady v minulosti padaly kyselé srážky, tak ty se neprojevují v půdě okamžitě, ale nejprve musí dojít k naakumulování, které se potom může projevovat i zpětně. V současné době, tedy i v roce 2016 by svědek již o žádném nepřímém působení nehovořil. Navíc má za to, že nelze hovořit o nepřímém působení imisí oxidu síry a oxidu dusíku, ale maximálně o nepřímém působení skrze kyselou depozici. Pokud doktor [příjmení] staví rovnítko mezi působením oxidu síry a působením oxidu dusíku, takto podle svědka nelze takto stavět, myšleno z pohledu okyselování půd. Svědek k tomu uvádí, že to takto nelze brát, neboť podstatné je to, co se stane s tím prvkem, když spadne na zem. Pokud vezmeme dnes účinky síry, tak můžeme zaznamenat pouze působení síry, která u nás spadla někdy před 20 lety. Pokud jde o působení oxidu dusíku, tak neznamená, že když dojde k depozici dusíku, tak se to musí nutně projevit na okyselení půdy, že ten efekt může být ve finále nulový, neboť dojde k jeho neutralizaci, resp. k zadržení. Pokud by se měl vyjádřit ke konstatování RNDr. [příjmení] v jeho znaleckém posudku, který je založen ve spise na č. l. 252, a to konkrétně ke konstatování, které je obsaženo v úvodu na stránce 2, kde RNDr. [příjmení] hovoří o překročení kritického zatížení sírou, tak svědek k tomu uvádí, že v žádném případě nesouhlasí s tím, že by bylo možné posadit rovnítko mezi překročením kritického zatížení sírou či dusíkem a vznikem škody na lesním porostu. Pokud se bavíme o roku 2016, takto stoprocentně vylučuje. Pokud se měl vyjádřit k defoliaci jako znamení zdravých stromů, tak pokud doktor [příjmení] staví rovnítko mezi ztrátou asimilačního aparátu a vznikem škody, tak svědek s tím nesouhlasí. [příjmení] může mít standardní přírůst, ale může mít třeba jen dvě třetiny koruny stromu, jedná se zkrátka o aparát, který je v nadbytku, aby strom přežil, když přijde nějaký škůdce. Je známo, že pokud jde o defoliaci, tak v tomto směru nejsou známy žádné výkyvy za posledních 20 let plus mínus, pouze příčiny se různí, někdy je přisuzována suchu, někdy imisím, z toho důvodu je svědek k tomuto znaku rezervovaný a neprováděl by žádné úsudky ohledně zdraví stromu. Má k dispozici tabulku, která zohledňuje stav defoliace od roku 1997, ze které vyplývá, že stav té defoliace je od toho roku do současné doby plus mínus stejný. Zároveň ještě je mu známo, že existují údaje o tom, že nejlepší stav ohledně defoliace byl v letech 1986 – 1991. Je samozřejmě otázkou, jak je to možné, jakým způsobem to lze vysvětlit, a to s ohledem na stav ovzduší, ale i z tohoto pohledu svědek nepřikládá stavu defoliace velký význam, pokud se jedná o hledisko vypovídající o zdravotním stavu lesního porostu. V novém tisíciletí přirůstají stromy velmi dobře, je to jednak v důsledku tepla a jednak v důsledku nahromaděného dusíku. Svědek měl možnost vidět porovnání osmdesátiletého smrku v 60. letech a dnes, je tam patrný znatelný rozdíl, je tam znatelný přírůstek. To je ale pouze A, je třeba k tomu říci i B, ten přírůstek je důsledkem nadbytku tepla a vlivu toho naakumulovaného dusíku, nicméně zároveň je třeba k tomu poznamenat, že se může jednat o nevyzrálé dřevo, že v zimě se mohou tvořit zlomy. Pokud se na jedné ze svých přednášek zmínil o tom, že stromy tzv. vyrostly z tabulek, tak tím chtěl říci to, že pokud se dnes provede právě srovnání s dřívějším obdobím, tak stromy dnes rostou mnohem rychleji. Otázkou však je, zda se dožijí třeba požadovaného věku 80 let. Pokud jde o vyhlášku, která nadále počítá s tím, že se zdravotní stav lesa bude postupně zhoršovat, tak toto rozřazení do čtyř pásem považuje za nesmyslné, dokonce existoval projekt mezi Ústavem hospodářské úpravy lesa a [obec] biologické služby, mezi kterými se dospělo k určitému konsenzu, nakonec to však krachlo a v tomto směru k žádné změně nedošlo, ačkoliv je zřejmé, že taková změna úpravy by byla zapotřebí. Ta úprava, která platí dnes, tak neodráží skutečný stav. Pokud jde o hnojení Silvamixem, tak zde nevidí žádnou souvislost s imisním zatížením. Je možné, že se hnojí takovým způsobem, aby se ten dusík, který je tam obsažený, uvolňoval postupně, nicméně smyslem toho hnojení je to, aby se vysazené sazenice lépe ujaly. Po nahlédnutí do mapky (založena na č. l. 2711), zobrazující lesní správy, ve kterých žalobce uplatňuje právo na náhradu škody, uvedl, že v tomto případě již v tom nevidí vůbec žádnou logiku. Svědek měl za to, že škoda je uplatňována pouze v území, které zhruba zahrnuje oblast Krušných hor. Pokud dnes byl seznámen s tím, že je tam zahrnutá i oblast třeba kolem [obec] nebo je tam zahrnuta i oblast jižní Moravy a jižních [obec], tak poukazuje na to, že v roce 2014 bylo evidováno první velké sucho, pak následovalo v roce 2015 a 2016 a v roce 2017 byla zaznamenána největší kalamitní těžba. Zároveň svědek upozornil na to, že pokud jde o zasažení kůrovcem, takto zasažení se stěhovalo z [obec] přes Vysočinu až na Šumavu. Pokud tedy dnes má možnost vidět tu mapku, takto vlastně kopíruje stěhování toho zasažení kůrovcem, je tedy otázkou, co ve skutečnosti bylo tou příčinou těžby. Je podle svědka mimo logiku, abychom se zde bavili jako o příčině o nějakých imisích. [příjmení] samozřejmě s kůrovcem nesouvisí, sucho předchází kůrovci. Les je oslabený v důsledku sucha. Pokud jde o kyselé srážky, tak je pravdou, co uvedl, skutečně se vyskytují pouze ojediněle v horách a slabé. Existuje síť Českého hydrometeorologického ústavu, která zkoumá kvalitu srážek. Svědek nezná počet těch stanic, nicméně domnívá se, že pokud je jich dle informací od právního zástupce žalobce pouze 15, jedná se o dobré pokrytí v dostatečné míře, neboť dnes ještě rozdíly v rámci území nejsou tak velké. K otázce právního zástupce žalobce svědek uvedl, že neexistuje žádný předpis, který by zakotvoval počet stanic, navíc je finančně hodně náročné spravovat tu síť. Pokud zde hovořil o kritickém zatížení, že nemá vliv na lesní hospodářství, tak poukazuje na to, že to je tak komplexní problematika a tak poměrně složitá, že pokud je dotazován znovu na to, zda hodnota kritického zatížení má vliv na lesní hospodářství, tak zůstává u své odpovědi, že nemá. Pokud jde o vliv depozic nebo imisí na lesní škody, tak dnes již nelze odlišit efekt depozic od jiných efektů, z toho důvodu je jeho odpověď, že nemá depozice žádný projev na lesní hospodářství. Svědek k tomu doplnil, že nemůže vyloučit spolupůsobení, nicméně rozhodně si netroufá odhadnout míru toho vlivu. V žádném případě to nebude ve stejném poměru jako třeba sucho. Ale jestli to budou 2 % nebo jiné procento, to si svědek netroufá odhadnout. Nenapadá ho jinak žádné jiné hledisko, podle kterého by bylo možné v terénu zhodnotit zdravotní stav lesního porostu. Pokud jde o defoliaci, tak k tomu je jako k hledisku kritický, neboť i vizuálně nezdravý strom podle hlediska defoliace může zdravě prospívat, tedy z hlediska přírůstu, díváme-li se na to z pohledu hospodářského lesa, jehož cílem je právě přírůstek. Pokud by se měl vrátit ke své studii, kterou kdysi zpracoval, tak tehdy se prováděl výzkum na čtyřech místech, přičemž na každém tom místě se navrtávalo 20 stromů, aby se získal právě vždy nějaký reprezentativní vzorek pro dané místo. Zároveň k tomu svědek podotýká, že se jednalo o zóny A a B. Není nikde stanoveno, kolik stromů má být podrobeno zkoumání na dané ploše, to záleží na úvaze výzkumných pracovníků, přičemž zároveň je to ovlivněno nějakým dlouhodobým cílem toho výzkumu. Svědek k tomu doplnil, že jde o to, aby závěry zkoumání byly potom přijaty odbornou veřejností, tedy aby to odpovídalo nějakému zvyku.

37. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

38. Žalobce je státním podnikem, který v rámci svého předmětu podnikání zajišťuje provádění činnosti zabezpečující optimální plnění všech funkcí lesů, provádí činnost odborného lesního hospodáře a je mu svěřen výkon práva hospodařit k lesům, které jsou ve vlastnictví státu. Žalobce spravuje lesní půdní fond a lesní porosty na něm rostoucí, které jsou ve vlastnictví nebo v užívání státu podle zákona o lesích. Žalobci byla dále svěřena ochrana lesních porostů. Kromě toho byl žalobci svěřen i výkon veškerých vlastnických práv k majetku, ke kterému má státní podnik právo hospodaření. Žalobce hospodaří s lesními porosty na pozemcích ve vlastnictví státu v jednotlivých katastrálních územích, jak vyplývá z evidence těchto pozemků dle žalobcem předložených listů vlastnictví. Žalobce v rámci své vnitřní evidence sám stanovil celkovou imisní škodu za rok 2016 ve výši 53 325 624 Kč. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] za použití od žalobce převzaté částky celkové imisní škody, kterou sám nijak nezjišťoval či neověřoval, resp. nesrovnával s realitou, vypočetl za použití tzv. rozptylové studie, že podíl z této celkové místní škody připadající na stacionární zdroje provozované v roce 2016 žalovanou, činí 70 100 Kč, z toho škodu z předčasného smýcení lesního porostu určil ve výši 149 Kč, škodu za snížení přírůstku lesního porostu určil ve výši 14 643 Kč, škodu ze snížení produkce lesního porostu určil ve výši 42 424 Kč, škodu ze snížení kvality lesního porostu způsobenou poškozením stromů imisemi určil ve výši 5 359 Kč a škodu z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření určil 7 525 Kč. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] byl vyslechnut i v rámci jiných soudních řízení týkajících se imisních škod v dalších obdobích. Při svých výsleších se vyjadřoval k otázce zohlednění vlivu ozónu, ze kterých stejně jako z jeho výpovědi v tomto řízení vyplynulo, že vliv ozónu nijak nezohlednil, neboť k tomu neměl potřebná data, ačkoliv současně připustil, že i ozón škodit může. Znalec však i v tomto řízení znovu zopakoval, že převzal data o celkové imisní škodě od žalobce, u něhož předpokládal, že vycházel z konkrétních vzniklých škod. Případnou skutečně vzniklou celkovou imisní škodu tedy znalec nezjišťoval a ani nijak neověřoval. Žalobce sám eviduje, stanovuje a vypočítává celkovou imisní škodu postupem podle vyhlášky o způsobu výpočtu. Škody na lesích podle jejich příčiny vzniku žalobce eviduje odděleně, konkrétně tedy sám zaznamenává tzv. imisní škodu. Evidenci škod provádí sami pracovníci žalobce tak, že vizuálně stanovují, který strom byl vytěžen v důsledku imisí. Následně probíhá roční sumarizace zjištěného stavu. Z této sumarizace vstupních dat (lesní hospodářské evidence) pak žalobce vypočítává celkovou imisní škodu. Na základě této fyzické, resp. vizuální kontroly revírníci žalobce konkrétně vytvářejí data, z nichž je vypočítávána škoda z předčasného smýcení a ze snížení kvality. Výpočet škody ze snížení přírůstu provádí rovněž sám žalobce za použití administrativně stanovených pásem ohrožení a lesních hospodářských plánů. Podle vyhláškových hodnot žalobce vypočítává i škodu ze snížení produkce, která představuje rozdíl mezi hodnotou cílových dřevin a hodnotou dřevin náhradních, které pěstuje na lokalitách, kde v důsledku imisí není (dle jeho tvrzení) možné pěstovat dřeviny cílové. Jednotlivá vstupní data pro výpočet celkové imisní škody podle vyhlášky o způsobu výpočtu žalobce eviduje prostřednictvím počítačových programů a sjetin pro jednotlivé lesní hospodářské celky. Závěry znaleckého posudku RNDr. [jméno] [příjmení] významně zrelativizoval ve svém znaleckém posudku [titul]. [jméno] [příjmení]. Ten posudku RNDr. [příjmení] zejména vytýká, že jsou v něm podrobně rozvedeny příčiny, které svědčí ve prospěch žalobce, avšak jiné příčiny případného chřadnutí lesů, související zejména se samotným hospodařením v lesích, nejsou uvedeny vůbec, anebo je znalec zmiňuje jen krátce. Znalec [příjmení] konkrétně pomíjí negativní vliv ozónu a amoniaku. Kromě toho existuje velká nejistota i ve vstupních datech, která znalec použil pro svoji rozptylovou studii, ta byla vypočtena nikoliv na základě reálně vzniklé škody, nýbrž pouze administrativním způsobem podle vyhlášky. Stanovení podílu vlivu žalované na celkové imisní škodě tedy nelze ani po provedeném dokazování nijak přezkoumat a tvrzení žalobce spolehlivě ověřit.

39. Při hodnocení důkazů se soud zaměřil zejména na znalecký posudek RNDr. [jméno] [příjmení] a další znalecké posudky, které byly v tomto řízení provedeny jako listinné důkazy. Soud hodnotil provedené důkazy nikoliv pouze každý jednotlivě, ale zároveň i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Za věrohodné soud považoval odborné výstupy znalců tehdy, pokud se týkaly oboru, pro který je znalec zapsán v seznamu znalců, nebo pokud se jedná o posudek či odbornou studii zpracovanou více autory. Při hodnocení důkazů soud přihlížel i k tomu, zda jsou závěry znaleckého zkoumání přezkoumatelně odůvodněny. Soud se zabýval i tím, odkud znalec čerpal data, která pro své znalecké zkoumání použil. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje, že hodnocení důkazů znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Jde-li o ostatní listinné důkazy, ty opět soud hodnotil každý samostatně a zároveň ve světle ostatních provedených důkazů. Jako zásadně věrohodné a pravdivé považoval soud zejména listinné důkazy zpracované třetími subjekty, zatímco listinné důkazy vyhotovené samotnými účastníky soud hodnotil s větší obezřetností. Toto hledisko se týká zejména sjetin vnitřní evidence samotného žalobce, kterou prokazoval vznik skutečné škody. Soud k důkazům vyhotovovaných samotnými účastníky bez dalšího nepřistupoval jako k nevěrohodným, a to zejména s ohledem na obtížnou důkazní situaci žalobce, avšak nahlížel na tyto důkazy ve světle ostatních skutečností zjištěných z jiných důkazních prostředků, aby ověřil, zda předložené listinné důkazy a údaje v nich obsažené odpovídají skutečné realitě. Ve znaleckém posudku RNDr. [jméno] [příjmení] považoval soud za věrohodné závěry znalce ohledně emisí a jejich rozptýlení v atmosféře, neboť se jedná o znalce zapsaného v oboru čistota ovzduší. Naopak jeho závěry o stavu lesních porostů a poměrů vlivů imisí zkoumaných plynů ve srovnání s jinými negativními faktory ovlivňujícími stav lesa již soud za správné nepovažuje, neboť jednak tato oblast nespadá do odbornosti znalce a jednak byly tyto závěry v rozporu s dalšími provedenými důkazy. Jak shora uvedeno, kromě toho soud přihlédl i k závěrům znalce [titul]. [jméno] [příjmení], který závěry znalce [příjmení] [příjmení] významně relativizoval. Soud přihlédl i k výslechům znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] zachyceným v protokolech z jiných soudních řízení. Jak bylo výše uvedeno uvedeno, znalec výslovně uvedl, že ozón lze považovat za škodlivý pro lesní porosty. Skutečnost, že znalec nebyl schopen zahrnout vliv ozónu a nezahrnul ani vliv amoniaku, pak připustil i při svém výslechu provedeném v tomto řízení. Při hodnocení tohoto důkazu nelze přehlédnout, že data o kvantitě imisní těžby, a tedy i o celkové imisní škodě znalec bez dalšího přejímá od žalobce. Tuto žalobcem stanovenou celkovou imisní škodu pak pouze přepočítává podle množství produkovaných emisí žalovanou. Skutečnost, že údaje o celkové imisní škodě znalec bez jakékoliv verifikace převzal od žalobce, znalec sám potvrdil. I kdyby však znalec data od žalobce v terénu ověřoval, ačkoliv by to bylo s ohledem na jejich množství téměř nemožné, bylo by to nad rámec jeho odbornosti. Znalecký posudek RNDr. [jméno] [příjmení] tak podle názoru soudu představuje pouze přepočet samotným žalobcem tvrzené (a nijak neprokázané) celkové imisní škody na zdroj znečištění provozovaný žalovanou. Z tohoto znaleckého posudku tedy nelze mít za prokázáno více, než že na straně žalované došlo v roce 2016 k emisi plynu do atmosféry a že tyto látky v určitém množství dopadaly v tomto roce na různá místa lesních porostů. Pro rozhodnutí o věci samé však je třeba nezbytné postavit na jisto skutkový stav právě ohledně celkové imisní škody, tedy ohledně pravdivosti vstupních dat, které znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] pro svůj výpočet použil. Podle názoru soudu se ohledně věrohodnosti vstupních dat poskytnutých žalobcem nelze bez dalšího dokazování ztotožnit s argumentací znalce, že odborný personál žalobce, který tato data shromáždil, je natolik vybaven potřebnými znalostmi a zkušenostmi, aby bezpečně rozpoznal chřadnutí a úhyn lesního porostu, ke kterému došlo právě v důsledku emisí SO2 a NOx. Ostatně znalec tento svůj předpoklad nijak blíže nevysvětlil ani v posudku a ani ve své výpovědi. Jak ale vyplynulo nejen z dalších znaleckých posudků, které byly v tomto řízení provedeny jako listinné důkazy, ale i z výpovědí obou svědků, je taková identifikace v terénu bez použití vědeckých metod přinejmenším obtížná a nelze se v tomto ohledu zcela spoléhat ani na viditelné projevy defoliace. Ani Doc. [jméno], který ve svém znaleckém posudku v tomto ohledu zastával obdobný názor jako RNDr. [příjmení], nijak nevysvětlil tento svůj předpoklad, kterým argumentoval na podporu věrohodnosti vstupních dat předložených žalobcem a z jeho znaleckého posudku dokonce není zřejmé ani to, jakou metodu znalec sám v terénu použil, pokud věrohodnost vstupních dat žalobce namátkové v několika vybraných lokalitách ověřoval. Nakolik kvalifikovaným odborným personálem, který vstupní data shromáždil, žalobce disponuje a jakou metodu při identifikaci škody vzniklé právě a jen v důsledku emisí SO2 a NOx tento personál žalobce použil, soudu známo není, neboť žalobce v tomto směru žádné důkazy nenabídl.

40. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2925 o. z. Podle odst. 1 citovaného ustanovení kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozhodně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila z vnějšku vyšší moc nebo že ji způsobila vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá. Podle ust. § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Nárok žalobce soud posoudil jako pohledávku z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným podle ustanovení § 2925 o. z. K tomu, aby mohl být žalobce se svou žalobou úspěšný, bylo jeho procesní povinností, aby v řízení tvrdil a prokázal, že jsou dány kumulativně stanovené všechny předpoklady pro vznik tohoto nároku, tedy existence skutečné škody, škodná událost spočívající v provozní činnosti žalované a příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a škodní událostí. Skutečnou škodou se rozumí taková újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného (žalobce) oproti stavu před škodnou událostí. Je-li poškozený vlastníkem věci, jeho majetkový stav zahrnuje hodnotu věci a v důsledku její ztráty, odejmutí či zničení dochází ke zmenšení jeho majetkového stavu právě o hodnotu této věci. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení majetku poškozeného, které bylo možno, kdyby nebylo škodné události, důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Žalobce uplatňoval škodu jednak v tom, že se v důsledku provozní činnosti žalované snížila hodnota jeho majetku (škoda z předčasného smýcení, škoda ze snížení kvality a z mimořádných opatření) a zároveň nedošlo ani k rozmnožení jeho majetku, které by bylo možné důvodně očekávat, kdyby k provozní činnosti žalované nedocházelo (škoda ze snížení přírůstu a snížení produkce). Po právní stránce tedy žalobce nárokoval jak skutečnou škodu, tak i ušlý zisk ve smyslu ustanovení § 2952 o. z.

41. Nejprve se soud zabýval otázkou žalobcovy aktivní legitimace. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce je státním podnikem, tedy právnickou osobou provozující podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost s majetkem státu. Tímto majetkem státu jsou v případě žalobce v souladu s jeho zakládací listinou ve znění změny z 12. 8. 1997 a s výpisy z pozemkové evidence pozemky určené k plnění funkcí lesa (lesní pozemky) vlastněné státem. Proto se na žalobce podle ustanovení § 4 odst. 1 lesního zákona vztahují práva a povinnosti vlastníka lesa podle tohoto zákona a žalobce je tedy aktivně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody, jež dle jeho tvrzení na lesním porostu vznikla. To ostatně vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 325/2002, sp. zn. 25 Cdo 623/2004). V tomto směru soud nepřisvědčil námitce žalované, že žalobce nespecifikoval dostatečně jednotlivé lesní porosty, z nichž škodu požaduje, neboť žalobce v rámci svých tvrzení odkázal na seznam jednotlivých lesních zpráv a porostů a dále i na svou interní lesní hospodářskou evidenci, ze které je každý jednotlivý lesní porost dostatečně patrný. Ohledně pasivní legitimace žalované bylo z provedeného dokazování zjištěno, že žalovaná v období roku 2016 provozovala zdroje emisního znečištění v [obec].

42. V průběhu celého řízení žalobce argumentoval na podporu svého tvrzení, že mu škoda skutečně vznikla (resp. zisk skutečně ušel) tak, že tuto škodu v souladu s právními předpisy (vyhláškou o způsobu výpočtu a stanovení pásem ohrožení) evidoval a následně ji podle této vyhlášky i spočetl. S touto argumentace však soud s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti neztotožnil, a to z důvodu, že nárok na náhradu škody bez dalšího automaticky nevyplývá z vyhlášky jakožto podzákonného předpisu, ale ze zákona, a to konkrétně z citovaného ust. § 2925 o. z., které upravuje podmínky pro vznik předmětného nároku, a to reálný vznik škody na straně poškozeného, provozní činnost škůdce a vztah příčinné souvislosti mezi nimi, a proto bylo na žalobci, aby prokázal naplnění všech těchto tří zákonných předpokladů. Splnění žádného z nich nelze nahradit pouhým odkazem na předpis nižší právní síly, než je zákon, neboť jinak by taková argumentace vyhláškou nahrazující splnění zákonného předpokladu znamenala, že by pouhý podzákonný předpis mohl nahradit jednu či více zákonem daných podmínek pro vznik odpovědnosti žalované, čímž by došlo k popření zásady, že předpis vyšší právní síly má přednost před předpisem právní síly nižší. Pokud by však soud takovou konstrukci nároku na náhradu škody pouhým odkazem na výpočty podle podzákonného předpisu akceptoval, aniž by měl za prokázané všechny zákonné předpoklady pro vznik takového nároku, představovalo by to na straně žalované i zásah do jejího chráněného vlastnického práva, a to bez zákonného podkladu. Žalobce se podle názoru soudu mýlí, pokud argumentuje tak, že správný výpočet dílčích škod podle jeho vlastní vnitřní evidence prokazuje jejich existenci. Matematický výpočet, byť provedený podle vyhlášky o způsobu výpočtu, není důkazem o vzniku skutečné škody. Pokud by na tuto konstrukci soud přistoupil, znamenalo by to, že náhrada škody by žalobci náležela i v případě, že mu žádná škoda reálně nevznikla, což je závěr, který je třeba odmítnout, a to zejména pro jeho očividný rozpor se smyslem a účelem úpravy institutu odpovědnosti za škodu zakotveného ustanovením § 2925 o. z., kterým je nahrazovat škodu, nikoliv konstruovat nároky v případě, že reálná škoda nevznikla.

43. Na základě uvedeného soud tedy učinil jednoznačný závěr o tom, že v řízení žalobce neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ohledně skutečnosti, že mu v příčinné souvislosti s provozní činností žalované v roce 2016 vznikla nárokovaná škoda, ačkoliv byl soudem již během prvního jednání po poučení o zákonné koncentraci řízení podle ust. § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. poměrně obsáhle upozorněn a vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., která tvrzení je nutné doplnit a prokázat. Soud se nijak neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe, že výši škody je možné určit postupem podle vyhl. o způsobu výpočtu, tedy že neexistuje-li prozatím metoda, pomocí níž by bylo možno zcela přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu k jednotlivým zdrojům znečištění, je výpočet opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model plně postačujícím podkladem pro závěr o výši škody, avšak nejedná se o způsob zjištění samotného vzniku škody a příčinné souvislosti.

44. Důvodem zamítnutí žaloby tedy není závěr o tom, že by nebyla prokázána výše škody či že by soud nevyhodnotil jako dostatečný model pro její výpočet rozptylovou studii založenou na Gaussově modelu, ale fakt, že se žalobci nepodařilo prokázat skutečnosti, které by mohly vést k závěru o vzniku jeho nároku vůbec, tedy samotný vznik škody a příčinnou souvislost mezi touto tvrzenou škodou a provozní činností žalované. Žalobce totiž také neprokázal, že by vstupní data, která byla do rozptylové studie dodána, odpovídala reálně vzniklé škodě, ačkoliv i v tomto směru byl soudem podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. upozorněn a vyzýván. Na druhé straně důkazy předložené žalovanou spolehlivě vyvrátily závěr o tom, že důkazy předložené žalobcem dostatečně prokazují samotný vznik skutečné škody a adekvátní příčinnou souvislost mezi provozní činností žalované a vznikem škody. Konkrétně znalecký posudek RNDr. [jméno] [příjmení] pouze rozpočítává, jaká část z celkové imisní škody vypočtené samotným žalobcem připadá podle rozptylové studie na stacionární zdroje znečištění ovzduší provozované žalovanou, aniž by sám jakkoliv ověřoval správnost výpočtu této celkové imisní škody, která tak zůstala pouze v rovině žalobcova tvrzení. Ačkoliv se žalobci dostalo i poučení o tom, že se v případě nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní vystavuje riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a v důsledku toho i neúspěchu ve věci, žalobce na toto poučení podle názoru soudu dostatečně nezareagoval. Soud tedy v řízení vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z provedených důkazů a uzavřel, že hmotněprávní předpoklady pro vznik povinnosti na straně žalované nebyly prokázány, ačkoliv nelze vyloučit, že žalobci může skutečně škoda v příčinné souvislosti s provozní činností žalované vznikat, nicméně v tomto případě se žalobci vznik konkrétní škody za rok 2016 a její příčinnou souvislost s jednáním žalované prokázat nepodařilo. Pokud žalobce v závěrečném návrhu argumentoval tím, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že z provozu žalované v [obec] došlo k emisím, nelze s tím nesouhlasit, avšak nelze se ztotožnit s další argumentací žalobce, podle které bylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda a v jaké výši za ni odpovídá žalovaná, neboť to z provedeného dokazování právě nevyplývá. Jak shora uvedeno, znalecký posudek RNDr. [jméno] [příjmení] o vzniku škody v důsledku emisí produkovaných žalovanou žádná skutková zjištění nepřináší, neboť znalec škodu a její výši na základě tvrzení žalobce pouze předpokládá a za pomoci zjednodušených matematických modelů (tedy např. zcela bez zřetele na členitý povrch lesního porostu ovlivňující rychlost a směr proudění vzduchu apod.) ji mezi jednotlivé emitenty rozpočítává, když současně s přihlédnutím k jeho výpovědím do značné míry rozporuplně na jedné straně dává vznik škody do souvislosti s překročením hodnot tzv. kritické zátěže u obou těchto látek, ale na druhé straně připouští, že k překročení hodnot kritické zátěže oxidu siřičitého již na území ČR nedochází, když zdrojem problému je podle něj nadále pouze překročení hodnot kritické zátěže NOx. Jak ovšem vyplynulo z provedeného dokazování, opírat žalovaný nárok právě o znalecký posudek RNDr. [jméno] [příjmení] je za stávající důkazní situace přinejmenším předčasné. Zároveň je ovšem otázkou, nakolik je při současné úrovni vědeckého poznání bez přijetí speciální zákonné úpravy (a nikoliv pouze nové podzákonné právní úpravy) vůbec v možnostech žalobce vznik škody a její příčinnou souvislost právě a jen s emisemi SO2 a NOx prokázat, navíc pak ještě pokud možno s přiměřenými náklady (tzn. zejména správným a průkazným způsobem identifikovat škodu vzniklou právě a jen v důsledku působení emisí SO2 a NOx), neboť s ohledem na výši žalovaného nároku a výši nákladů tohoto řízení se soudu v tomto řízení dosavadní způsob vymáhání škody jeví velmi neefektivní. Nesprávný je však podle názoru soudu postup žalobce v tom, pokud náklady na opatření důkazu znaleckým posudkem činí součástí jistiny žalovaného nároku.

45. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na důkazní situaci, ve které se ocitl žalobce, soud z dalších provedených listinných důkazů žádná skutková zjištění právně významná pro rozhodnutí v této věci již nečinil, když žalobce přes výzvu soudu k prokázání věrohodnosti vstupních dat použitých pro výpočet znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] na svou procesní povinnost zcela rezignoval. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal vznik imisní škody na lesních porostech v roce 2016 a ani příčinnou souvislost tvrzené škody právě v důsledku emisí vypouštěných žalovanou, se soud již nezabýval ani námitkou promlčení nároku na náhradu škody uplatněnou žalovanou, ostatně žalovaná na svých důkazních návrzích učiněných na základě výzvy soudu později ani netrvala.

46. O náhradě nákladů tohoto řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalované vůči žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení v celkové částce 114 742 Kč, kterou žalovaná účelně vynaložila na právní zastoupení advokátem. Výše náhrady nákladů řízení je dána jednak odměnou právního zástupce žalované za celkem 19 úkonů právní služby po 3 940 Kč za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, při tarifní hodnotě 70 100 Kč (dne 27. 4. 2020 příprava a převzetí zastoupení – 1 úkon, dne 6. 5. 2020 sepsání odporu – 1 úkon, dne 3. 8. 2020 sepsání repliky – 1 úkon, dne 3. 8. 2020 sepsání vyjádření k žalobě s námitkou absence skutkových tvrzení – 1 úkon, dne 3. 8. 2020 sepsání vyjádření ke znaleckým posudkům – 1 úkon, dne 3. 8. 2020 sepsání důkazních návrhů – 1 úkon, dne 3. 8. 2020 sepsání vyjádření k rozhodnutím jiných soudů – 1 úkon, dne 6. 8. 2020 účast na jednání soudu – 1 úkon, dne 4. 9. 2020 sepsání doplnění skutkových tvrzení – 1 úkon, dne 17. 12. 2020 účast na jednání soudu – 2 úkony, dne 12. 2. 2021 sepsání sdělení – 1 úkon, dne 10. 3. 2021 sepsání vyjádření – 1 úkon, dne 17. 3. 2021 sepsání vyjádření – 1 úkon, dne 18. 3. 2021 účast na jednání soudu – 3 úkony, dne 25. 5. 2021 sepsání návrhu otázek k výslechu znalce – 1 úkon, dne 21. 3. 2022 účast na jednání soudu – 1 úkon), dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalované po 300 Kč za 1 úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem ve výši 5 700 Kč, dále náhradou cestovních výdajů právního zástupce žalované podle ust. § 13 odst. 1 citované vyhlášky za celkem 4 cesty z [obec] do [obec] a zpět, a to ve výši 1 731 Kč za cestu ze dne 6. 8. 2020, ve výši 1 731 Kč za cestu ze dne 17. 12. 2020, ve výši 1 706 Kč za cestu ze dne18. 3. 2021 a ve výši 1 960 Kč za cestu ze dne 21. 3. 2022, dále náhradou za promeškaný čas právního zástupce žalované po 100 Kč za každou půlhodinu strávenou na cestách z [obec] do [obec] a zpět, celkem ve výši 3 200 Kč za celkových 32 půlhodin a dále 21 % DPH z takto přiznané odměny a náhrad ve výši 19 914 Kč. Právní zástupce žalované soudu předložil rozhodnutí finančního úřadu o své registraci plátce DPH a technický průkaz od použitého vozidla [registrační značka], tov. zn. Škoda, typ Octavia 2,0 TSI, s průměrnou spotřebou paliva 6,9 l benzinu Natural [číslo] km, přičemž právní zástupce žalované ujel při každé cestě celkem 270 km. Podle vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč a cena benzinu Natural 95 částku 37,10 Kč. Podle vyhl. č. 589/2020 Sb. činí náhrada za 1 km 4,40 Kč a cena benzinu Natura 95 částku 27,80 Kč. Podle vyhl. č. 358/2019 Sb. činí náhrada za 1 km 4,20 Kč a cena benzinu Natural 95 částku 32 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů tohoto řízení v celkové výši 114 742 Kč k rukám právního zástupce žalované.

47. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vůči státu pak vyplývá z ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého procesně neúspěšnému žalobci byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích částku v celkové výši 5 849,34 Kč odpovídající součtu státem vynaložených nákladů na svědečné ve výši 3 831,94 Kč a znalečné ve výši 2 017,40 Kč.

48. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.