19 Co 110/2025 - 127

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [tituly před jménem]. [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. prosince 2024, č. j. 27 C 46/2024-91, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že se zamítá žaloba co do částky 48 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 13. 3. 2024 do zaplacení, a ve výroku III. se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 56 562 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodoval v řízení, v němž se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.

2. Žalovaná nesporovala uplatnění nároku, jeho projednání dne 11. 3. 2023, existenci nezákonného rozhodnutí ani nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši[Anonymizováno]70 000 Kč, který dále ponížila o 48 000 Kč z důvodu dvojího odškodnění, neboť za nepřiměřenou délku řízení bylo žalobci přiznáno zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 209 273,40 Kč, které zahrnovalo navýšení základu o 30 % pro zvýšený význam řízení.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 22 000 Kč (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci částku 128 000 Kč s příslušenstvím od 13. 3. 2024 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu na zaplacení dalších 850 000 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 33 911 Kč (výrok IV.).

4. K zastavení řízení v rozsahu částky 22 000 Kč došlo v důsledku částečného zpětvzetí pro plnění žalované dne 12. 3. 2024 dle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl na základě usnesení [orgán], [adresa], [orgán], [orgán] [adresa], ze dne 29. 9. 2012, č. j. [číslo], trestně stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. z.“), za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 3 až 10 let, od [datum] do [datum] byl zadržen, dne 15. 5. 2014 byla podána obžaloba u Okresního soudu v [adresa] (dále jen „OS [adresa]“), řízení zde bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] pro spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 21 odst. 1 tr. z. k § 145 odst. 1 tr. z. a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. z. Rozsudky ze dne 15. 7. 2014 a (po jeho zrušení) ze dne 30. 7. 2015 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád, dále jen „tr. ř.“). Po dalším zrušujícím rozhodnutí byl žalobce rozsudkem ze dne 22. 1. 2021 uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na 2 roky, k povinnosti zaplatit poškozené [orgán] škodu ve výši 105 443,27 Kč a poškozený [jméno FO] byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek, po zamítnutí odvolání, nabyl právní moci dne 7. 10. 2021. K dovolání žalobce poté Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 4. 2022 zrušil obě rozhodnutí pro absenci právní úvahy o možnosti nutné obrany. Usnesením OS [adresa] ze dne 25. 8. 2022 bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení, avšak k žádosti žalobce v něm bylo pokračováno. Rozsudkem OS [adresa] ze dne 20. 2. 2023 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky dle § 146a odst. 3 tr. z., trest mu nebyl uložen, jen povinnost zaplatit [orgán] škodu 105 443,27 Kč a poškozený [jméno FO] byl opět odkázán na občanskoprávní řízení. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 6. 6. 2023, s právní mocí téhož dne, byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř.

6. Nároky soud prvního stupně právně posoudil dle § 1 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 31, § 31a OdpŠk. Zabýval se splněním kumulativních podmínek pro vznik nároku (existencí nezákonného rozhodnutí, vznikem škody a příčinnou souvislostí). Dospěl k závěru, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 9. 2012 je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

7. Při stanovení formy a výše zadostiučinění dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk vycházel z povahy trestní věci (těžké ublížení na zdraví je činem s vyšší mírou společenského odsouzení), z výše možného trestu (trest odnětí svobody v rozsahu 3 až 10 let), z délky trestního řízení (10 let a 9 měsíců, odškodněno částkou 209 273,40 Kč v řízení vedeném u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]), z dopadů do osobnostní sféry žalobce (bezúhonný, 2 dny zadržení, 2x shledán vinným, stres, nespavost, zapomínání, obava z vyhoštění, zásah do rodinného života – přestěhoval se, obava ze zabezpečení manželky a dvou dětí, byť ho rodina a jeho komunita podporovala, zásah do profesního života – změna sídla podnikání, menší obchod, poškození pověsti), bez medializace. Naopak nezohlednil tvrzení o vyhrožování komunitou domnělého poškozeného, když za uvedené jednání žalovaná neodpovídá, neboť se tak dělo do odstěhování z [adresa] v době, kdy žalobce nebyl ani dočasně uznán vinným.

8. K hledisku porovnatelnosti vycházel z rozhodnutí OS [adresa] a) sp. zn. [spisová značka]: přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, zadostiučinění 120 000 Kč (řízení cca 4 roky, ohrožen trestem odnětí svobody na 2 roky a zákazem činnosti, pravomocné odsouzení, zásah do osobnostní sféry a rodinného života); b) sp. zn. [spisová značka]: trestný čin podvodu, zadostiučinění 100 000 Kč (ohrožen trestem odnětí svobody na 12 let, zásah do profesní a rodinné sféry, exekuce, zdravotní potíže); c) sp. zn. [spisová značka] (odvolání sp. zn. [spisová značka]): trestný čin vydírání, následně útisku, zadostiučinění 80 000 Kč (řízení cca 1 rok a 4 měsíce, ohrožen trestem odnětí svobody na 5 až 12 let, řízení 3 roky a 8 měsíců, stres, rozvoj postraumatické stresové poruchy, medializace).

9. Naopak za nepřiléhavou shledal judikaturu předloženou žalobcem, kdy šlo o trestné činy vraždy či hospodářské trestné činy s velmi vysokou škodou, nadto celostátně medializované. Stejně tak nepřihlédl k rozhodnutí Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (trestný čin vraždy), pod sp. zn. [spisová značka] (přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, silná medializace), ani k rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (zločin ublížení na zdraví a přečin výtržnictví, bez zásahu do osobnostní sféry poškozeného, částečně do rodinného života) a pod sp. zn. [spisová značka] (přečin ublížení na zdraví a výtržnictví, ohrožen nízkým trestem a bez dopadů do jednotlivých sfér života poškozeného).

10. Uzavřel, že přiměřeným zadostiučiněním je částka 150 000 Kč, přiznal tak žalobci dalších 128 000 Kč (22 000 Kč již bylo uhrazeno) a ve zbytku žalobu zamítl. Poznamenal, že nesouhlasí s odpočtem dle žalované. Dále přiznal žalobci úroky z prodlení v důsledku marného uplynutí šestiměsíční lhůty dle § 15 OdpŠk (nárok uplatněn dne 12. 9. 2023, lhůta uplynula dnem 12. 3. 2024).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“).

12. Včasným odvoláním napadl rozsudek do výroku III. žalobce z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Stručně zopakoval průběh trestního řízení. Má za to, že v něm došlo k bezprecedentní snaze odsoudit nikdy netrestanou osobu. Dále zopakoval argumentaci ohledně dopadů trestního stíhání do jednotlivých sfér života žalobce, čímž došlo k porušení práv zakotvených v článku 10 odst. 1 a 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Namítal, že soud prvního stupně jeho újmu bagatelizoval, když mu přiznal pouze 150 000 Kč, aniž by to odůvodnil, a že ani nezhodnotil jím ke srovnání předložená rozhodnutí. Má za to, že naopak nejsou přiléhavá použitá rozhodnutí, kdy se například jednalo o nezákonné trestní stíhání pro nedbalostní přečin. Neztotožnil se ani s výkladem hodnocení chování komunity domnělého poškozeného, kdy byl prokázán strach jeho vlastní i jeho rodiny z nadávek a vyhrožování, když se nectí presumpce neviny. Dále namítal, že věc byla významně medializována prostřednictvím sociálních sítí. Přiznané zadostiučinění tak bylo poskytnuto jen v symbolické výši. K tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok III. změnil, žalobě i v tomto rozsahu vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení, popřípadě napadený výrok zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším podání se zabýval porovnatelností obdobných případů. Poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], s přiznaným odškodněním 400 000 Kč, dle něhož byl poškozený zproštěn obvinění dle § 206 písm. b) tr. ř., trestní stíhání vešlo ve známost v místě jeho působení, došlo ke ztrátě jeho reputace, narušení vztahů s přáteli i veřejností, hrozilo ukončení podnikatelské činnosti, ale i vyhoštění.

13. Stejně tak včasným odvoláním napadla rozhodnutí žalovaná do výroků II., a to v rozsahu částky 48 000 Kč s příslušenstvím, a výroku IV., z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítala, že již mimosoudně přiznala žalobci částku 70 000 Kč, že nebrojí proti závěrům ohledně přiznaného zadostiučinění ve výši 150 000 Kč, včetně posouzení následků v osobnostní sféře žalobce. Trvá však na tom, že je třeba odečíst částku 48 000 Kč představující navýšení zadostiučinění o 30 % pro význam řízení pro žalobce, které bylo zohledněno v již poskytnutém zadostiučinění za dlouhotrvající řízení. Poznamenala, že nároky na přiznání zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a za trestní stíhání lze uplatňovat paralelně, avšak za totéž hledisko nelze přiznat dvojí odškodnění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Současně napadla nákladový výrok. Namítala, že za situace, kdy plnila žalobci ve lhůtě, kdy další přiznané zadostiučinění bylo navýšeno z důvodu, že žalobce před soudem prokázal více zásahů, než prokázal mimosoudně, se nejeví jako spravedlivé, aby nesla náklady řízení. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. tak, že zamítne žalobu co do částky 48 000 Kč s příslušenstvím, a přizná jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Žalobce k odvolání žalované zdůraznil, že trestní řízení je řízením s presumovaným zvýšeným významem a že právo na odškodnění nezákonného trestního stíhání musí být vždy důsledně odlišováno od práva na odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. To se odlišuje základem práva, ale i újmou, kterou představuje zejména nejistota z výsledku řízení. Za sporný shledal odečet částky 48 000 Kč, aniž by mu bylo zřejmé, o co se uvedené opírá. Nesouhlasil ani s argumentací ohledně náhrady nákladů řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek v rozsahu odvoláními napadeném, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že jen odvolání žalované je důvodné.

16. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci došlo v rámci trestního stíhání žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť jeho trestní stíhání, zahájené usnesením ze dne 29. 9. 2012, neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, ale žalobce byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) tr. ř. Tím je dán odpovědnostní titul.

17. K nároku z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání pak soud prvního stupně správně vycházel z teze, že trestní stíhání obecně představuje značný zásah do práv poškozeného garantovaných v článku 10 Listiny, zejména do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti. Soud prvního stupně správně vycházel z kritérií pro rozhodnutí o formě a výši zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, jimiž jsou především povaha trestní věci, délka trestního stíhání a jeho dopady do osobnostní sféry poškozeného, a současně že rozhodnutí o formě a výši zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a že by výše přiznaného zadostiučinění neměla být bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu významně odlišná od zadostiučinění přiznaných v případech skutkově obdobných. K tomu správně odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že se újma z titulu nezákonného trestního stíhání nepresumuje, je na poškozeném, aby prokázal její vznik a příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím. K tomu se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, podle něhož „újma musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli jiná osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tak o notorietu, kterou dokazovat netřeba.“ Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba stanovit částku, která je způsobilá plnit svoji kompenzační funkci, ale není přitom „extrémní“ a vymykající se smyslu a účelu dané právní úpravy (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Současně nemůže být pouze symbolická (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. I. 4227/12).

18. Soud prvního stupně tak dospěl ke správnému závěru, že v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím bylo zasaženo do práv žalobce garantovaných Listinou. Dále se správně zabýval formou zadostiučinění dle § 31a odst. 2 OdpŠk. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že v případě prokázání viny byl žalobce ohrožen vysokým trestem odnětí svobody až na 10 let, že řízení trvalo cca 10 let a 9 měsíců (za což byl odškodněn), že trestní stíhání zasáhlo významně do jeho osobnostních práv. Odvolací soud má také shodně se soudem prvního stupně za to, že povaha trestné činnosti, spadající do kategorie trestných činů proti zdraví § 145-148 tr. z., působí ve společnosti vyšší míru odsouzení. Správný tak byl závěr o poskytnutí zadostiučinění ve formě finanční. Proti uvedenému žalovaná také nebrojila.

19. K nemajetkové újmě je třeba poznamenat, že se projevuje zejména v těžce definovatelné sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. Její vznik zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného. V řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozena na svých osobnostních právech. Každý případ je pak nutné posuzovat dle konkrétních okolností a dopadů na život poškozeného. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o závažných dopadech na psychiku žalobce a jeho rodinný a pracovní život, vyvolaných sdělením nezákonného obvinění. K tomu odkazuje na podrobné skutkové zjištění uvedené v bodě 30. napadeného rozsudku.

20. Ve shodě se soudem prvního stupně nemá odvolací soud za to, že by došlo k medializaci věci přičitatelné státu. Nejprve odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2235/2017, v němž se stanoví, že: „Ačkoli je určitá míra medializace přirozeným důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, v případě neodpovídajícího vyjadřování sdělovacích prostředků k probíhající trestní věci může být až porušen princip presumpce neviny. Újma tímto způsobem zapříčiněná však nemůže být přičítána státu. Jinými slovy stát nemůže nést odpovědnost za (nepřípustné) závěry, jež sdělovací prostředky vyvodí z veřejně dostupných zdrojů a prohlášení, jež odpovídají požadavkům zákona (srov. např. rozsudek ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2235/2017).“ Obecné povinnosti orgánů činných v trestním řízení v relaci k informacím, které mají vztah k trestnímu řízení, vymezuje § 8 tr. ř. Dle § 8 odst. 1 tr. ř. při poskytování informací o své činnosti veřejnosti dbají orgány činné v trestním řízení na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. Dle § 8 odst. 3 tr. ř. orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní zástupce právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je [orgán] orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem. V daném případě žalobce žádné konkrétní tvrzení o nezákonném zveřejnění informací orgány činnými v trestním řízení netvrdil, tedy ani neprokazoval, nelze proto ani uzavřít, že by se nějaké informace dostaly do veřejných medií, natož na soukromé sociální sítě, v důsledku jednání orgánů činných v trestním řízení.

21. Stejně tak nelze přičítat státu, že byli žalobce a jeho rodina vystaveni vyhrožování ze strany okolí domnělého poškozeného, když totožnost žalobce nebyla známa vyhrožujícím osobám následkem jednání státu. Současně nebylo tvrzeno ani prokázáno žádné jednání orgánů činných v trestním řízení, které by bylo možno shledat v příčinné souvislosti s vyhrožováním těchto osob, resp. které by především mohlo být podnětem pro vyhrožování. Tyto osoby jsou za takové protiprávní jednání, za které je třeba vyhrožování, ať již jakéhokoliv charakteru, považovat, odpovědni sami.

22. Odvolací soud dále posuzoval, jaká konkrétní nemajetková újma vznikla žalobci v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, a zda je třeba ponížit přiznané zadostiučinění z důvodu dvojího zohlednění stejných skutečností. Nejprve k tomu předesílá, že je třeba důsledně rozlišovat, jaká újma vznikla poškozenému v důsledku jaké příčiny. Zatímco nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a udržování osoby obviněné z trestné činnosti ve stavu nejistoty, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, jež vylíčil žalobce, a které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti a narušení jeho soukromé, rodinného, pracovní, popřípadě i jiné sféry osobního života (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2773/2011). V aktuálním rozsudku ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. [spisová značka], se k tomu uvádí, že: „Je však třeba věnovat zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s případnou nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného [srov. § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009], neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní stíhání, a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož.“ 23. Odvolací soud tak zopakoval dokazování rozsudkem OS [adresa] ze dne 5. 6. 2023, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 10. 2023, č. j. [spisová značka], jímž bylo prokázáno, že žalobci bylo přiznáno zadostiučinění za dlouhotrvající řízení zvýšené o 30 % pro význam řízení dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, neboť se jednalo o trestní řízení, kde je zvýšený význam presumován. Zásadní dopad trestního řízení na psychiku žalobce, tedy stav nejistoty, dlouhotrvající hrozba vysokým nepodmíněným trestem odnětí svobody, zadržení na 48 hodin, pravomocné odsouzení (tato nejistota trvala od 21. 1. 2021 do dne 12. 4. 2022, tj. cca 1 rok a 3 měsíce), ale i nepravomocné odsouzení (nejistota trvala od 20. 2. 2023 do 6. 6. 2023, tj. cca 4 měsíce), již bylo zohledněno v rámci zadostiučinění nepřiměřeně dlouhého trestního řízení. Z uvedeného plyne, že tyto skutečnosti nelze znovu zohledňovat v rámci stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, neboť by došlo k duplicitnímu odškodnění. Přestože se odvolací soud neztotožňuje s čistě matematickým postupem žalované (odpočtem 30 % z přiznaného zadostučinění), je uvedený postup určitým vodítkem pro stanovení zadostiučinění bez toho, aby došlo k uvedené duplicitě. Je tak třeba pouze zohledňovat újmu způsobenou v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jež přestavuje dopady do rodinného života žalobce (strach o rodinu, změna bydliště), do jeho podnikatelské sféry (změna místa podnikání, menší prostory, obava ze zabezpečení rodiny) a do psychiky (únava, stres, nespavost, zapomínání, stranění se lidí).

24. Odvolací soud seznámil účastníky s rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. 5. 2016, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v [adresa] ze dne 30. 11. 2016, č. j. [spisová značka], na základě kterého bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč. Trestní stíhání pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 tr. z. trvalo 20 měsíců a skončilo zproštěním obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř. Poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 4 roky. U poškozeného došlo k útlumu jeho umělecké a technické činnosti, trpěl depresemi a nespavostí, věnoval se jen své obhajobě, došlo k poškození jeho pověsti. Společným znakem obou případů je obvinění z trestných činů ublížení na zdraví, dopady na psychiku a pracovní činnost. Rozdílnými znaky jsou u žalobce: úmyslný trestný čin, 6,5x delší doba trestního řízení, hrozba výrazně vyšším trestem odnětí svobody, pravomocné odsouzení, zásah do rodinného života.

25. Dále s rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 3. 2017, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v [adresa] ze dne 7. 6. 2017, č. j. [spisová značka], na základě kterého bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč. Trestní stíhání pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. tr. z. bylo překvalifikováno na těžké ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. z. a výtržnictví, skončilo zproštěním obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř. Řízení trvalo cca 1,5 roku. Poškozený byl nejprve ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 3 až 10 let, následně 6 měsíci až 3 lety. Byl jednou nepravomocně odsouzen, došlo k zásahům do jeho psychiky, trpěl nespavostí, jednalo se o osobu působící v oboru vzdělávání a advokacie, utrpěla jeho dobrá pověst. Společným znakem obou případů je obvinění z trestného ublížení na zdraví, ohrožení vysokým trestem odnětí svobody a dopady na psychiku. Rozdílnými znaky jsou u žalobce: cca 7x delší doba trestního řízení, pravomocné odsouzení, zásah do pracovní činnosti.

26. Odvolací soud k soudem prvního stupně porovnávaným rozhodnutím konstatuje, že rozsudek sp. zn. [spisová značka] se shodně týkal nezákonného trestního stíhání pro přečin těžkého ublížení na zdraví, byť z nedbalosti, kdy bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění 120 000 Kč. Pokud v něm bylo argumentováno, že řízení probíhalo výrazně kratší dobu (cca 4 roky), že byl ohrožen výrazně nižším trestem (na 2 roky a zákazem činnosti), že shodně byl pravomocně odsouzen, pak uvedené bylo u žalobce zohledněno již v zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Zůstává tak shoda v zásahu do osobnostní sféry a rodinného života poškozeného. Pokud tedy bylo v tamní věci poškozenému přiznáno 120 000 Kč, je namístě přiznat odškodnění nižší. Žalobci lze přisvědčit, že trestní stíhání poškozených dle dalších rozsudků bylo vedeno pro jiné trestné činy (sp. zn. [spisová značka] podvod, sp. zn. [spisová značka] vydírání), které vyvolávají jinou míru společenského odsouzení a obvinění jsou ohroženi odlišným trestem. Co se však týká zásahů do jednotlivých sfér života poškozených, tak shodně ve věci sp. zn. [spisová značka] došlo k zásahu do rodinné a profesní sféry (exekuce) a nadto i ke zdravotním problémům. Zadostiučinění by tak mělo být vyšší než v souzené věci. Ve věci sp. zn. [spisová značka] nedošlo k zásahu do rodinného a pracovního života poškozeného; odškodnění v souzené věci by tak mělo být vyšší.

27. Shodně se soudem prvního stupně shledal odvolací soud za nepřiléhavou judikaturu namítanou žalobcem, kdy šlo o nezákonné trestní stíhání pro trestné činy vraždy ([jméno FO], [jméno FO]), hospodářské trestné činy s velmi vysokou škodou ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], obě veřejně činné osoby), zneužití pravomoci úřední osoby ([tituly před jménem] [jméno FO], státní zástupce), nadto silně celostátně medializované. Soud prvního stupně správně nepřihlédl k rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 5. 2017, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 11. 3. 2021, č. j. [spisová značka], neboť tamní poškozený byl nezákonně trestně stíhán pro trestný čin vraždy, řízení trvalo cca 13 let, byl vazebně stíhán po dobu 730 dní, za což mu bylo přiznáno zadostiučinění nemajetkové újmy 500 000 Kč. V odůvodnění jsou však dále uvedena porovnávaná rozhodnutí, kdy poškození byli za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin vraždy ohroženi výrazně vyšším trestem odnětí svobody, byli vystaveni vyšší míře společenského odsouzení, avšak zadostiučinění jim bylo přiznáno nižší částkou než žalobci v souzené věci (rozsudky Městského soudu v [adresa]: sp. zn. [spisová značka] zadostiučinění 100 000 Kč, řízení 1 rok, omezení na svobodě, frustrace, medializace; sp. zn. [spisová značka] zadostiučinění 50 000 Kč, řízení 1 rok, vazba; sp. zn. [spisová značka] zadostiučinění 100 000 Kč, řízení 5 let, zdravotní obtíže; sp. zn. [spisová značka] omluva a zadostiučinění 30 000 Kč, řízení 2 roky a 4 měsíce; sp. zn. [spisová značka] zadostiučinění 70 000 Kč, řízení 2 roky a 3 měsíce). Taktéž správně nepřihlédl k rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 2. 2020, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v [adresa] ze dne 9. 9. 2020, č. j. [spisová značka], kde byla [funkce] nezákonně trestně stíhána pro trestný čin usmrcení z nedbalosti ([Anonymizováno]), což vyvolalo obrovskou medializaci a společenské odsouzení. Dále poznamenává, že u žalobcem v odvolání namítaného rozhodnutí nebylo tvrzeno ani doloženo, pro jaký trestný čin byl tamní poškozený nezákonně trestně stíhán, tedy k němu nelze přihlédnout.

28. Lze tak shrnout, že adekvátní zadostiučinění by se mělo pohybovat dle výše uvedených rozhodnutí do 100 000 Kč. Odvolací soud přiznal zadostiučinění na této horní hranici, když i přihlédl k tomu, že srovnávací rozhodnutí jsou několik let stará. Nadto nelze na takto přiznané zadostiučinění hledět izolovaně, neboť za stejné trestní řízení bylo již žalobci přiznáno zadostiučinění nemajetkové újmy za dlouhotrvající řízení ve výši 209 273,50 Kč. Celkové zadostiučinění za dotčené trestní řízení, v souhrnné výši přes 300 000 Kč, tak plně kompenzuje veškerou nemajetkovou újmu žalobce vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání, včetně jeho nepřiměřené délky. Tuto částku nelze považovat za symbolickou. Z procesního hlediska pak odvolací soud poznamenává, že pokud se žalovaná odvolala pouze do částky 48 000 Kč, vázán tímto rozsahem, rozhodl o zamítnutí žalobního nároku v této napadené výši.

29. Za správný pak shledal odvolací soud i rozhodnutí o úroku z prodlení za dobu od 13. 3. 2024 do zaplacení s ohledem na uplatnění nároku dne 12. 9. 2023 a uplynutí lhůty dle § 15 odst. 1 OdpŠk.

30. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v rozsahu částky 48 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, a dále jako věcně správný potvrdil zamítavý výrok III. dle § 219 o. s. ř. Výrok I. a část výroku II. (80 000 Kč s příslušenstvím) nebyly napadeny odvoláním, tedy zůstaly stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu dle § 206 odst. 3 o. s. ř.

31. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., což se ve výpočtu nákladů řízení neodrazí, neboť se jedná o věc, v níž i v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení. K tomu lze odkázat například na závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 2608/23, v němž se stanoví, že: „Pokud obecný soud přizná žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, případně zcela jiný druh zadostiučinění (např. konstatování porušení práva namísto náhrady škody v penězích), uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř. Ten v takovém případě, závisí-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, umožňuje i částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobce nemůže být při rozhodování o náhradě nákladů řízení trestán za ne zcela přiléhavý odhad výše či druhu budoucího přiznaného nároku.“ Odvolací soud za řízení před soudem prvního stupně vycházel z AT ve znění do 31. 12. 2024. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, 6 odměn za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání ze dne 6. 8. 2024, účast na jednání ve dnech 27. 8. 2024, 5. 11. 2024 a 19. 12. 2024) dle § 9 odst. 4 AT ve spojení s § 7 bodu 5 AT, 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, cestovného k jednání soudu 3x 1 942 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT (cestovné [adresa] a zpět 3x 214 km, velký technický průkaz vozidla [SPZ]: kombinovaná spotřeba 9,1 l/100 km, benzín), náhrady za promeškaný čas k jednání soudu 3x 6x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), 3 AT (čas [adresa] cesta 2x 1,5 hodiny, dle údajů serveru mapy.cz), 21% DPH ve výši 5 885 Kč, tj. celkem 35 911 Kč. Dále poznamenává, že žalobci byly přiznány všechny jím vyúčtované náklady uvedené v jeho podání ze dne 6. 1. 2025, vyjma dvou. Jedná se o částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 8. 2024, kdy žaloba byla podána dne 7. 3. 2024 a k plnění došlo dnem 12. 3. 2024, tedy ve lhůtě dle § 15 odst. 1 OdpŠk, a dále o podání ze dne 11. 12. 2024, kde žalobce opětovně reaguje na srovnávací judikaturu jako v podání ze dne 5. 8. 2024. Odměnu za odvolací řízení pak stanovil dle AT ve znění od 1. 1. 2025. Náklady této fáze řízení sestávají ze 3 odměn po 4 300 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT z tarifní hodnoty 80 000 Kč, a to za odvolání ze dne 3. 2. 2025, vyjádření k odvolání žalované ze dne 18. 3. 2025 a účast u jednání dne 14. 5. 2025, dále ze 3 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, cestovného k jednání ve výši 1 917 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrady za promeškaný čas k jednání soudu 6x 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), 3 AT, 21% DPH ve výši 3 584 Kč, tj. celkem 20 651 Kč. V souhrnu tak náklady řízení činí 56 562 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaná se řídí rozpočtovými pravidly, a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. Na závěr odvolací soud poznamenává, že nebyly tvrzeny ani prokázány žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. Za takový důvod nelze považovat to, že žalobce až před soudem prokázal více zásahů do své osobnostní sféry, než prokázal mimosoudně. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody obsáhlým podáním ze dne 12. 9. 2023. Bylo tak na žalované, které je ze zákona poskytnuta dlouhá doba na odškodnění, aby se v případě pochybností o rozsahu újmy obrátila na žalobce a vyzvala ho k doplnění.

Poučení