27 C 46/2024 - 91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 22 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 128 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 128 000 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 850 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 850 000 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladu řízení částku ve výši 33 911 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1) Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 3. 2024 domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč za nezákonné trestní stíhání vedené u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] pro spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou až na deset let a přečinu výtržnictví. Obvinění mu bylo sděleno dne 29. 9. 2012. Žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu rozsudkem Krajského sodu v [adresa] ze dne 6. 6. 2023, č. j. [Anonymizováno], s odůvodněním, že nastala okolnost vylučující protiprávnost – nutná obrana. Popsal průběh trestního řízení s tím, že již rozsudky ze dne 15. 7. 2014 a 30. 7. 2015 byl soudem I. stupně zproštěn obžaloby. V dalším průběh byl shledán pravomocně vinným a odsouzen a byla mu uložena povinnost k náhradě škody. K dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 4. 2022 obě pravomocná rozhodnutí zrušil a vrátil soudům k dalšímu řízení s tím, že žalobce splnil obě podmínky nutné obrany. Okresní soud usnesením ze dne 25. 8. 2022 nesprávně řízení zastavil pro promlčení, ale žalobce trval na projednání věci. Dne 20. 2. 2023 soud I. stupně rozsudkem č. j. [Anonymizováno], žalobce uznal vinným a odsoudil, čímž nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu. Žalobce byl trestně stíhán 10 let a 9 měsíců, přičemž o odškodnění žalobce za nepřiměřenou délku řízení bylo již rozhodováno Okresním soudem v [Anonymizováno]. Po celou dobu trestního stíhání žalobce namítal, že není trestně odpovědný, neboť nastala okolnost vylučující protiprávnost. S ohledem na průběh trestního řízení žalobce přestal věřit ve spravedlnost, cítil se beznadějně. Trestní stíhání mělo negativní vliv na jeho psychiku, soukromý, rodinný a pracovní život a jeho okolí. Žalobce se obával mnohaletého výkonu trestu odnětí svobody, kdy žalobci měl reálně hrozit trest odnětí svobody 7 let z důvodu přitěžujících okolností, hrozbě náhrady škody, nákladů trestního řízení a ukončení podnikatelské činnosti. Rovněž byl vystaven veřejnému opovržení, byl bezúhonný. Bratr působí jako významný představitel vietnamské komunity v [Anonymizováno]. U žalované uplatnil nárok dne 12. 9. 2023. 2) K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení o dopadech nezákonného tr. stíhání do osobnostní sféry žalobce doplnil, že žil po celou dobu tr. stíhání v úzkosti a strachu, došlo k rozvrácení jeho života a jeho rodiny, trpěl pocitem nespravedlnosti, nejistotou a stresem. Postupem orgánů činných v tr. řízení se cítil poníženě a frustrovaně. Cítil se izolovaně, ztratil svou reputaci coby podnikatel ve vietnamské komunitě, došlo k narušení jeho vztahů s obchodními partnery, přáteli a blízkými osobami. Omezení jeho podnikatelské činnosti hraničilo s ukončením obchodního podnikání a tím jeho živobytí. Psychické problémy u žalobce přetrvávají i po skončení tr. stíhání. Ze srovnávací judikatury žalobce označil případy [Anonymizováno] vs. Česká republika, [jméno FO] a [jméno FO]. K dotazu soudu uvedl, že se nedomáhá náhrady škody na zdraví. 3) Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že u ní žalobce dne 12. 9. 2023 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání. Za adekvátní výši zadostiučinění shledala částku 70 000 Kč, kterou ponížila. Za nepřiměřenou délku řízení byla žalobci přiznána a vyplacena náhrada nemajetkové újmy dle rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2023, č. j. [Anonymizováno], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 10. 2023, č. j. [Anonymizováno], ve výši 209 273,40 Kč. Z této částky představovalo zvýšení základní částky pro zvýšený význam řízení pro žalobce 30 %, což odpovídá 48 000 Kč. Tuto částku žalovaná odečetla od dle ní adekvátní výše zadostiučinění nemajetkové újmy 70 000 Kč a dospěla k částce 22 000 Kč, kterou žalobci vyplatila na základě stanoviska ze dne 11. 3. 2024. Uvedla, že v průběhu řízení byly žalobci navrhovány podmíněné tresty. Pravomocně uložený trest odnětí svobody činil 3 roky s podmíněným odkladem na 2 roky. Povinnost k náhradě škody žalobci hrozila v rozsahu 700 Kč pro přímého poškozeného a 105 443 Kč pro pojišťovnu. V rámci srovnávací judikatury odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 18 C 216/2017 a 18 C 118/2020. 4) Žalobce vzal žalobu v rozsahu částky 22 000 Kč zpět v průběhu řízení z důvodu plnění žalované. Částku od žalované obdržel 12. 3. 2024, tj. v šestiměsíční lhůtě k projednání nároku žalovanou Soud proto ve výroku I. dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. řízení co do částky 22 000 Kč zastavil. Žalovaná v tuto dobu v prodlení nebyla a žalobce požadoval příslušenství až od 13. 3. 2024, tudíž do zákonného úroku z prodlení soud řízení nezastavoval. 5) Soud ve věci provedl dokazování a na jeho základě učinil tato skutková zjištění: 6) Usnesením Policie ČR, [adresa] ze dne 29. 9. 2012, č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno tr. stíhání žalobce pro spáchání zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zkn pro skutek proběhnuvší v obchodě žalobce, ve kterém se jej domnělý poškozený snažil okrást o lahev vína. Následovala potyčka. Dne 28. 9. 2012 v 19:55 byl žalobce zadržen a byl podán podnět k návrhu na vzetí do vazby. Žalobce byl propuštěn ze zadržení 30. 9. 2012. Žalobce uváděl při svém výslechu dne 29. 9. 2012, že jeho čistý měsíční příjem činí 5–7 000 Kč, je majitelem večerky, neumí česky, od roku 1996 je v České republice a podniká, má manželku a dceru na základní škole. Dne 15. 5. 2014 byla na žalobce podána k Okresnímu soudu v [Anonymizováno] obžaloba pro spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zkn. k § 145 odst. 1 tr. zkn. a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zkn. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 15. 7. 2014, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby. Usnesením Krajského soudu v [adresa] z 30. 10. 2014, č. j. [Anonymizováno], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrátil soudu I. stupně. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] z 30. 7. 2015, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce opětovně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Usnesením Krajského soudu v [adresa] z 26. 1. 2016, č. j. [Anonymizováno], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu projednání. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] z 22. 1. 2021, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zkn. k § 145 odst. 1 tr. zkn. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let. Rovněž mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené [Anonymizováno] náhradu škody ve výši 105 443,27 Kč a poškozený [jméno FO] byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 10. 2021. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze 7. 10. 2021 soud zamítl odvolání žalobce. Žalobci tak byl pravomocně uložen podmíněný trest odnětí svobody 3 roky a odkladem na 2 roky. K dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením z 12. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno], v právní moci dne 12. 4. 2022, zrušil rozsudek soudu I. stupně i usnesení odvolacího soudu a přikázal okresnímu soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. V odůvodnění uvedl, že bylo možno po žalobci jen těžko spravedlivě požadovat, aby za situace vypjaté konfliktní situace, kdy přistihl poškozeného při krádeži a uštědřil mu facku, byl následně minimálně poškozeným razantně přímo fyzicky napadán, v defenzivě vyvolané útokem poškozeného, zvažoval, vyhodnocoval a volil obranné údery pro útočníka nejšetrnější. Obranu žalobce v takové situaci neshledal za „extrémně“ nepřiměřenou útoku. Shledal tak pochybení v právní úvaze o absenci znaků nutné obrany. [právnická osoba] se vyjádřilo k dovolání žalobce dne 2. 3. 2022 tak, že žalobce jednal v nutné obraně, rozhodnutí trpí zjevnými rozpory, a proto došlo k naplnění výše uvedených dovolacích důvodů. Navrhlo, aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno a rozhodnutí navazující vzhledem ke změně, k nimž došlo v důsledku zrušení, by pozbylo podkladu. Usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] z 25. 8. 2022, č. j. [Anonymizováno], v právní moci dne 3. 9. 2022, bylo trestní stíhání žalobce zastaveno z důvodu promlčení. Usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] z 10. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno], v právní moci 10. 10. 2022, bylo pokračováno v trestním stíhání žalobce, neboť žalobce prohlásil, že na projednání věci trvá. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] z 20. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a) odst. 3 tr. zkn., trest mu nebyl uložen, byla mu uložena povinnost zaplatit poškozené [Anonymizováno] náhradu škody ve výši 105 443,27 Kč a poškozený [jméno FO] byl odkázán na civilně právní řízení. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze 6. 6. 2023, č. j. [Anonymizováno], v právní moci ke dni 6. 6. 2023, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. (viz obsah spisu Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno]). 7) Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že mu trestní stíhání změnilo život, žil v napětí, ve stresu, nemohl spát před plánovanými úkony v tr. řízení, obával se o svou rodinu pro případ, že by mu byl nařízen výkon trestu. Začal kouřit, zhoršila se mu paměť a více se rozčiluje na manželku nebo na děti. Jakékoliv písemnosti ze soudu jej spolu s manželkou vystresovali. Dosud užívá léky na zklidnění. Po rvačce s pachateli dostal léky na předpis, nyní si kupuje volně prodejné v případě bolesti hlavy nebo když se necítí dobře. K incidentu došlo v jeho prodejně potravin. Ihned po něm musel odjet pryč z původní provozovny a přestěhovali z [Anonymizováno] se na sídliště v [Anonymizováno], kde je více lidí a cítí se klidněji. Nyní má i menší obchod než dříve, dřívější provozovnu v [Anonymizováno] uzavřel do jednoho roku od incidentu. Známí muže, na kterém se měl žalobce dopustit tr. činu, chodili kolem a křičeli na žalobce, že je vrah. Nadávali mu i jeho rodině, vyhrožovali manželce. Z tohoto důvodu se s rodinou odstěhoval a změnil i místo podnikání. Rodina i vietnamská komunita jej v době tr. stíhání podporovala. Ve staré provozovně mu po incidentu ubyli zákazníci. Sdělení obvinění pro něj bylo zděšením, jednalo se o jeho první kontakt s policejním orgánem vůbec. I způsob rozhodování soudů v trestním řízení pro něj byl velmi zarážející, měl obavy a přestal věřit ve spravedlnost. V případě odsouzení by musel ukončit podnikání a byl by vyhoštěn (viz. účastnický výslech žalobce). 8) Manželka žalobce [právnická osoba] uvedla, že se žalobce po zahájení trestního stíhání velmi změnil. Byl hodně smutný, uzavřený. Předtím byl veselým a otevřeným člověkem, pracoval celé dny. Po pravomocném skončení řízení se jeho stav trochu zlepšil, ale nadále hodně zapomíná a svědkyně mu musí více vypomáhat v obchodě. Bývá také častěji nemocný. Měl problémy se spánkem, často se budil, nyní je to lepší. Léky na psychiku nemusel užívat. Uvedla, že nerespektování názoru Nejvyššího soudu okresním soudem se její manžel sesypal, nemohl spát. Svědkyně jej posílala k lékaři, ale nechtěl jít. Potvrdila, že po incidentu za nimi do obchodu chodili známí domnělého poškozeného jim nadávat. Uvedla, že se bála o děti, a proto se museli odstěhovat. Nyní mají menší obchod než dříve, přišli o některé zákazníky. Kauza byla dle svědkyně medializovaná, neboť její dcera od kamaráda o kauze slyšela. Rodinu ekonomicky zajišťuje žalobce, bála se toho, co by nastalo v případě odsouzení žalobce (viz. výslech manželky žalobce). 9) Svědek [jméno FO], bratr žalobce při svém výslechu uvedl, že se žalobce po sdělení obvinění sesypal. Do té doby věřil českým zákonům a ve spravedlnost. Uvedl, že jeho bratr i žalobcova manželka mají slabou povahu. Pokaždé, když přišla korespondence ze soudu se jeho bratr rozklepal. Vlivem trestního stíhání se jeho bratr změnil, nechce se stýkat s lidmi, je více unavený. Dříve pracoval celé dny, nyní se musí střídat se svou manželkou. Měl obavy z vyhoštění, celkově byl hodně smutný. Jeho bratr nevyhledal psychologa, užíval léky na bolesti hlavy. Kvůli tomu, že do jeho původní provozovny přišli cikáni křičet, se žalobce odstěhoval na sídliště a nyní má o polovinu menší obchod než dříve. Nyní má méně zákazníků. Vietnamská komunita jej podporovala. Vzdálenější přátelé se jej ptali na to, proč tr. stíhání trvá tak dlouho. Děti žalobce viděly, jak si pro žalobce přijela policie a nesly to špatně (viz. výslech svědka [jméno FO]). 10) Svědek [jméno FO], synovec žalobce uvedl, že od zahájení tr. stíhání byl na tom žalobce velmi špatně psychicky, zhoršil se jeho zdravotní stav, byl hodně nervózní, nemohl spát a stal se uzavřeným. Dříve měl žalobce obchod v [Anonymizováno], ale následně měl strach o děti, a proto se přestěhovali pryč. Nyní zvládá pouze kratší pracovní dobu. Rodina jej podporovala. Lidé žijící v okolí původního obchodu o trestním stíhání mohli vědět. (viz. výslech svědka [jméno FO]). 11) Svědek [právnická osoba], švagr žalobce uvedl, že žalobce byl po zahájení tr. stíhání smutný, málo spal, méně pracoval a více zapomínal. Před tr. stíhání byl veselý. Po skončení tr. stíhání se situace moc nezlepšila. Když vidí policii, je nervózní. Uvedl, že nyní pracuje v jiném obchodě kvůli zdravotnímu stavu. Lidé s tmavou pletí chodili žalobci nadávat. Dále uvedl, že žalobce ztratil některé přátele a zákazníky poté, co přešli do menšího obchodu. Manželka žalobce, sestry svědka byla rovněž velmi smutná, nechtěla se s nikým bavit. Potvrdil, že děti žalobce viděli, jak jej odváží Policie ČR. Rovněž uvedl, že vietnamská komunita a rodina žalobce podporovali, nicméně v případě odsouzení se na takového člověka dívají jinak. V případě žalobce komunita byla naštvaná, že věc trvá tak dlouho (viz. výslech svědka [právnická osoba]). 12) Žalobce se domáhal u Okresního soudu v [Anonymizováno] v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku celého jeho trestního stíhání a bylo mu přiznáno odškodnění ve výši 209 273,40 Kč (viz. rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2023, č. j. [Anonymizováno], a rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 10. 2023, č. j. [Anonymizováno]). 13) Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání u žalované dne 12. 9. 2023. Žalovaná projednala jeho žádost dne 11. 3. 2024 a přiznala mu zadostiučinění v penězích ve výši 22 000 Kč, které mu vyplatila 12. 3. 2024 (viz. uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 12. 9. 2023 vč. doručenky, potvrzení přijetí podání žalovanou ze dne 13. 9. 2023 a stanovisko žalované ze dne 11. 3. 2024). 14) Skutkový závěr odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním, na které soud ve stručnosti odkazuje. Další důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti. 15) Po právní stránce posoudil soud věc takto: 16) Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 17) Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 18) Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 19) Podle ust. § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. 20) Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 21) Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb., neboť u žalované předběžně uplatnil žalovaný nárok. 22) Žalobce požadoval nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jelikož provedeným dokazováním trestním spisem bylo prokázáno, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy žalobce byl zproštěn obžaloby, odpovědnostní titul je dán. 23) V případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újmy vznikla. 24) Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). 25) Povaha trestní věci: 26) Žalobce byl stíhán pro zločin těžké ublížení na zdraví dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku a (zpočátku) přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zkn., za které mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody na 3 – 10 let. Žalobce nebyl stíhán vazebně, ale byl na dva dny zadržen. Jeho trestní stíhání nebylo medializováno. Povaha trestného činu, z něhož byl žalobce obviněn (těžké ublížení na zdraví), je bezpochyby spojeno s vyšší mírou společenského odsouzení. Taktéž je třeba zohlednit, že žalobce byl v průběhu tr. stíhání pravomocně uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Pravomocně uznán vinným a odsouzen byl žalobce celkem cca. 6 měsíců. 27) Délka trestního řízení: 28) Trestní stíhání žalobce, tedy doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce činila 10 let a 9 měsíců. Délka řízení byla shledána již v řízení u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] nepřiměřenou a žalobci bylo poskytnuto odškodnění. 29) Následky způsobené v osobní sféře poškozeného: 30) Újma měla být dle žalobních tvrzení způsobena zásahem do jeho rodinného, profesního a osobního života. Žalobce byl bezúhonný. Soud nemá pochybnosti o tom, že trestní stíhání mělo negativní dopad na psychiku žalobce. Takovéto újmy sebou trestní stíhání zpravidla přináší. Bylo prokázáno, že žalobce byl ve stresu po zahájení a v průběhu tr. stíhání, měl strach z každé příchozí korespondence, špatně spal a zapomínal. Rovněž z průběhu trestního řízení měl pocity beznaděje a frustrace. Na zlepšení psychiky a spánku žalobce užíval volně dostupnou medikaci. Rovněž svědci vypověděli, že se žalobci trvale změnila osobnost, je jiným člověkem. Zásah do oblasti rodinného života má soud za prokázaný v tom, že žalobce zaopatřoval manželku s dvěma malými dětmi a v případě jeho odsouzení mu hrozilo vyhoštění a ukončení podnikání, což by mělo pro rodinu velmi negativní dopady a vyvolávalo to v žalobci i jeho manželce obavy. Bezpochyby došlo k poškození pověsti a cti žalobce. Taktéž v průběhu trestního stíhání se žalobce s rodinou přestěhovali včetně změny sídla jeho podnikání, resp. žalobce uzavřel původní větší obchod a v jiném městě si otevřel obchod menší. Ačkoliv se tak stalo v průběhu tr. stíhání, bylo prokázáno, že se tak stalo v především v důsledku chování komunity domnělého poškozeného, na kterém se měl žalobce dopustit trestného činu, neboť jak žalobce, jeho manželka či další svědci uvedli, měli strach z jejich nadávek a vyhrožování. Za uvedené jednání žalovaná neodpovídá, neboť v tuto dobu žalobce nebyl ani dočasně uznán vinným. Naopak mělo se tak dít do doby odstěhování žalobce z [Anonymizováno], tudíž do jednoho roku od incidentu, a nerespektování presumpce neviny třetími osobami nejde k tíži státu. S tím souvisí i zmenšení počtu zákazníků či ztráta některých obchodních příležitostí. Rovněž bylo prokázáno, že rodina včetně vietnamské komunity žalobce podporovala. 31) Soud po zohlednění všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že odpovídající „završující“ satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, je částka 150 000 Kč. Konkrétní výši přisouzené částky odůvodňuje zejména hrozící trest a povaha trestného činu, dále délka trestní řízení, které trvalo více než 10 let, ale odškodnění délky řízení žalobce nárokoval samostatně. Konečně soud přihlédl k dopadům do osobnostní sféry žalobce. Nejvýraznějším dopadem soud shledal dopady v osobní a rodinné sféře, kdy byl žalobce ve stresu, došlo k poškození jeho cti a pověsti. Jelikož žalovaná poskytla žalobci na tento nárok již 22 000 Kč, soud přiznal žalobci doplatek ve výši 128 000 Kč (150 000 Kč – 22 000 Kč). Soud nesouhlasí s posouzením žalované ohledně potřeby odečíst ze zadostiučinění poměrné navýšení základní částky z důvodu zvýšeného významu řízení, které se žalobci dostalo při posouzení jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení u Okresního soudu v [Anonymizováno]. Jde o dva různé typy nároků a každé kritérium snížení či navýšení základní částky při odškodnění nepřiměřené délky řízení má svůj význam, ale pouze pro posouzení tohoto nároku. Nelze jednotlivé nároky (tj. odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení) zaměňovat a odečítat. 32) Soud přitom dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Konkrétně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. 20 C 116/2019 byl poškozený tr. stíhán téměř čtyři roky, tedy výrazně kratší dobu než žalobce, pro přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti při dopravní nehodě. Poškozený byl obžaloby zproštěn z důvodu, že skutek není trestným činem. Hrozil mu trest v délce až na dvě léta a zákaz činnosti. Hrozící trest žalobci byl výrazně vyšší. Poškozený byl ve stresu, hádal se s manželkou, měl psychickou nepohodu a úzkost. Těžce nesl nejistotu, zda v případě jeho nejistoty nebude jeho dcera trpět odloučením od otce, zda nedojde k přetrhání citových vazeb a zda mu nebude odebrán řidičský průkaz. Rodina měla hypotéku, kterou hradil převážně on. Poškozený žil na malé vesnici, nehodu si všichni z okolí pamatovali, dívali se na něj skrz prsty, posmívali se mu. Tento dopad u žalobce soud neshledal. V průběhu řízení taktéž došlo k pravomocnému odsouzení poškozeného, což se projevilo ostrakizací poškozeného v místě bydliště a zvýšenými existenčními obavami. Současně poškozený čelil žalobě na náhradu škody na zdraví. Poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění 120 000 Kč. Dále soud provedl srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 95/2013, kde se jednalo o tr. čin podvodu, za který hrozil trest odnětí svobody až na 12 let. Oproti žalobci poškozenému hrozil vyšší trest, ale za méně zavrženíhodnou činnost. Poškozený ztratil dobrou pověst u obchodních partnerů, dostal se do finančních potíží. V porovnání s žalobcem byly shledány výraznější dopady do rodinného života, kdy došlo i k nařízení exekuce na majetek poškozeného, objevily se u poškozeného zdravotní potíže a současně byl pod velkým psychickým tlakem. Obdržel zadostiučinění 100 000 Kč. V neposlední řadě soud případ srovnal s rozhodnutím zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 214/2012 (u Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 363/2016), kde bylo přiznáno odškodnění 80 000 Kč. Šlo o tr. čin vydírání s hrozícím 5–12 let, tedy trestní sazbou o vyšší než u žalobce, nicméně u poškozeného nebylo možné uvažovat o podmíněném trestu s ohledem na rozpětí sazby. Tr. stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce, tedy po dobu výrazně kratší než u žalobce, přičemž trestní stíhání v tomto případě pokračovalo v souvislosti s dalším trestným činem, trestný čin útisku s tím, že celkově trvalo řízení tři roky a osm měsíců. Poškozený byl celou dobu stejně jako žalobce vystaven stresu a nejistotě, kdy jeho trestní stíhání skončí. O trestním stíhání vědělo velké množství lidí, což je rozdíl proti žalobci, neboť věc poškozeného byla silně medializována. U poškozeného oproti žalobci byly zjištěny zdravotní dopady v podobě rozvoje posttraumatické stresové poruchy. 33) Za nepřiléhavou soud zhodnotil judikaturu předloženou žalobcem. Žalobce odkázal na rozhodnutí ve věci poškozených [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem], [jméno FO] či [jméno FO]. Ve všech těchto případech šlo o trestné činy vraždy či hospodářské trestné činy s velmi vysokou škodou, všechny případy byly celostátně medializované a rovněž zásahy trestního stíhání u všech zmíněných byly shledány výrazně závaznějšími než u žalobce. Ani argument žalobce o shodnosti s případem žalobce ve „vykonstruovaném“ procesu soud neshledává za případný. Taktéž v žalobcem uváděném případě řešeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 17 Co 323/2017 byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin vraždy, že trestní stíhání trvalo od 22. 3. 2000 do 20. 3. 2013, tedy po dobu 13 let, poškozený byl po dobu 730 dní vazebně stíhán. Již z těchto důvodů není rozhodnutí přiléhavé ke komparaci. Taktéž rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 169/2020 (u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 26 C 172/2017) je odlišné. Zde se jednalo o tr. řízení v délce 5 let a 2 měsíce pro tr. čin ublížení na zdraví z nedbalosti s hrozícím trestem 1 – 6 let. Poškozená byla pravomocně odsouzena a na základě jejího dovolání Nejvyšší soud rozsudek zrušil a poté bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby. Na rozdíl od žalobce byl případ obsáhle medializován, když se jednalo o porodní asistentku souzenou za smrt novorozeněte. 34) Rovněž rozhodnutí uváděné žalovanou se liší od případu žalobce. V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 216/2017 byl poškozený stíhán po dobu výrazně kratší než žalobce, a to 3 roky a 8 měsíců, pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a přečinu výtržnictví dle § 358 odt. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, za což mu hrozil, podle § 146 odst. 3 tamtéž, trest odnětí svobody 2 až 8 let. Poškozený byl celkem 4 měsíce pravomocně odsouzen a hrozilo mu uložení povinnosti uhradit [právnická osoba] částku ve výši necelých 200 000 Kč. U poškozeného trestní stíhání nemělo zásadní dopad do osobnostní sféry žalobce a byl prokázán pouze částečný zásah do rodinného života poškozeného, kdy soud zjistil, že trestní stíhání se nepřímo podílelo na rozpadu manželství žalobce. V řízení naopak nebylo prokázáno nic ohledně dopadu trestního stíhání do cti a pověsti poškozeného a do profesní sféry. Taktéž případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 118/2020 není přiléhavý. Poškozený byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 3 léta, tedy po dobu kratší než u žalobce. Trestní řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců, taktéž kratší dobu než u žalobce. V období od 23. 11. 2017 do 13. 3. 2019 byl žalobce pravomocně odsouzen, což je shodné s žalobcem. Největší rozdíl soud spatřuje v tom, že u poškozeného oproti žalobci nebyly prokázány žádné negativní dopady trestního stíhání do jednotlivých sfér života poškozeného. 35) S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou co do částky 128 000 Kč a ve zbytku ji zamítl. 36) Žalovaná se dostala do prodlení dne 13. 3. 2024, tj. den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty k mimosoudnímu projednání nároku ve smyslu § 15 OdpŠk, přičemž žalobce uplatnil nárok u žalované dne 12. 9. 2023 a šestiměsíční lhůta uplynula dne 12. 3. 2024. Ve výroku I. tak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od 13. 3. 2024 do zaplacení. 37) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný. Za tarifní hodnotu se považuje částka 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. 38) Žalobci vznikly náklady v celkové výši 33 911 Kč, které jsou tvořeny - zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, - 6x odměnou právního zástupce za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 6. 8. 2024 a účast na jednání soudu ve dnech 27. 8. 2024, 5. 11. 2024 a 19. 12. 2024) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 18 600 Kč (6x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - 6x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč (6x 300 Kč) - 3x ztráta času na trase [adresa] a zpět k soudu ve dnech 27. 8. 2024, 5. 11. 2024 a 19. 12. 2024 dle 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč (3x 600 Kč), - 3x cestovné na trase [adresa] a zpět (214 km/1 cesta) k soudu ve dnech 27. 8. 2024, 5. 11. 2024 a 19. 12. 2024 vozidlem RZ [SPZ], kombinovaná spotřeba 9,1 l/100 km, benzín, dle 13 odst. 1 advokátního tarifu v celkové výši 5 826 Kč (3x 1 942 Kč) a - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 5 885 Kč. Odměnu za úkon podání částečného zpětvzetí žaloby ze dne 23. 8. 2024 soud nepřiznal s ohledem na to, že žalovaná plnila žalobci v šestiměsíční lhůtě a žalobce podal žalobu ještě před uplynutím této lhůty. Taktéž úkon sepis vyjádření ze dne 11. 12. 2024 soud hodnotí jako neúčelný s ohledem na poučení soudu o srovnávací judikatuře již dne 19. 6. 2024, na což žalobce reagoval v podání ze dne 6. 8. 2024. Další předložení srovnávací judikatury soud nehodnotí jako účelné. 39) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu.

Poučení