18 C 118/2020-81

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 231 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 69 000 Kč za období od 8. 7. 2020 do 17. 9. 2020, tj. ve výši 1 122,90 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 231 000 Kč s příslušenstvím.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 798 Kč k rukám právního zástupce žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované původně zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného tr. stíhání. Vůči žalobci bylo vedeno Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] a skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 6. 2019, kterým soud podle § 314c) odst. 1 písm. a) a § 188 odst. 1 písm.b) tr. ř. z důvodu uvedených v § 181 odst. 1 tr. ř. postoupil věc kvalifikovanou dosud jako tr. činy ublížení na zdraví a výtržnictví podle § 146 odst. 1 a § 358 odst. 1 tr. zákoníku. [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], neboť nešlo o tr. čin, ale skutek by mohl být tímto orgánem kvalifikovaný jako přestupek. Řízení před soudem trvalo téměř tři a půl roku, přičemž žalobce byl po určitou dobu a to asi rok a půl pravomocně odsouzený a to na základě rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2017. Tuto skutečnost vnímal žalobce obzvlášť úkorně. Zákonné tr. stíhání mělo dopad nejen na život žalobce, ale i jeho blízkých. Žalobce bydlí v malé obci, kde je zvýšena intenzita zásahu do jeho dobrého jména. Žalobce dále poukazuje na to, že manželská rozepře po dobu jeho tr. stíhání byla způsobena toliko a pouze z důvodu nezákonného tr. stíhání (hádky kvůli narážkám a posměchu lidí z ulice a sousedů). Žalobce a jeho manželka čelili značnému posměchu ze strany údajného poškozeného v tr. řízení a jeho rodiny v tom smyslu, že z žalobce sedřou kůži, a že se nedoplatí. Manželka žalobci neustále vyčítala, že je nervózní, v permanentním stresu a vyhýbala se jakékoliv konverzaci ohledně tr. stíhání. Manželství bylo během tr. stíhání značně narušeno. Na žalobce bylo nahlíženo jako na násilníka (v případě paní, které zachránil život, měla policie nemístné poznámky k jeho osobě ohledně tr. stíhání. Nezákonné tr. stíhání mělo vliv i na pracovní sféru, resp. na firmu žalobce, kde byl jednatelem a společníkem [anonymizováno] [právnická osoba], která se musela zdržet veškerých výběrových řízení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně dne 7. 1. 2020. Žalovaná dále učinila nesporným, že žalobce byl na základě usnesení vydaného Policii ČR dne 18. 9. 2015, pod [číslo jednací] trestně stíhán, avšak dané tr. stíhání skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 6. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým byla věc s právní mocí ke dni 9. 7. 2019 postoupena do přestupkového řízení, čímž bylo tr. stíhání skončeno. Žalobcem požadovanou částku 300 000 Kč žalovaná považuje za nepřiměřenou. Co se týká povahy tr. věci, zde žalovaná na rozdíl od žalobce nepovažuje povahu tr. věci za takovou, která by měla zvyšovat intenzitu nemajetkové újmy – jednalo se sice o násilnou kriminalitu a z části o výtržnictví, nicméně zároveň se nejednalo o kriminalitu v pravém slova smyslu závažnou, když šlo o tr. činy dle § 146 a § 358 tr. zákoníku vždy v prvním odstavci. Co se týká délky tr. řízení, žalovaná v rámci předběžného projednání nároku zohlednila, že vlivem kvality odůvodnění zejména prvního rozsudku soudu I. stupně ve věci, musel odvolací soud rozhodovat 2x a to tak, že nejprve zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a posléze další rozhodnutí potvrdil, pak ovšem došlo ke zrušení obou těchto rozsudků Nejvyšším soudem. Co se týká dopadu do narušení jeho manželského vztahu a dále dopadu do jeho podnikání, k tomuto žalobce žádné důkazy. Žalovaná dospěla k závěru, že je třeba přiznat žalobci peněžité zadostiučinění a to zejména proto, že byl po dobu jednoho roku a čtyř měsíců pravomocně odsouzen a dále proto, že věc byla řešena na několika stupních soudní soustavy, kdy odvolacím soudem byla zcela strhána kvalita odůvodnění prvního rozsudku nalézacího soudu a následně bylo Nejvyšším soudem konstatováno naroušení práva na soudní a jinou právní ochranu dle listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu žalovaná přiznala žalobci peněžité zadostiučinění ve výši 69 000 Kč, což odpovídá částce 1 500 Kč za každý započatý měsíc tr. stíhání.

3. Podáním ze dne 22. 10. 2020 vzal žalobce žalobu zpět codo částky 69 000 Kč, která mu byla žalovanou uhrazena dne 17. 9. 2020 v rámci předběžného projednání nároku žalovanou. Na základě tohoto částečného zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 13. 11. 2020 řízení co do částky 69 000 Kč zastavil.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 7. 1. 2020. Nárok žalobce byl předběžně projednán a dne 17. 9. 2020 byla žalobci vyplacena částka 69 000 Kč. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že tr. stíhání žalobce skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 6. 2019, kdy byla věc postoupena k přestupkovému řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 7. 2019 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

5. Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané následující: že dne 18. 9. 2015 bylo usnesením o zahájení tr. stíhání zahájeno tr. stíhání žalobce, jako obviněného ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 19. 11. 2015 byla ve věci podána obžaloba, následně Okresní soud v Litoměřicích vydal dne 20. 11. 2015 trestní příkaz. Proti tomuto trestnímu příkazu si žalobce podal dne 29. 1. 2016 odvolání. Následně po provedeném hlavním líčení ve věci rozhodl Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 23. 6. 2016, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej k trestu odnětí svobody o výměře 6 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Odvoláním žalobce byl rozsudek soudu I. stupně usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2016 zrušen, přičemž v odůvodnění odvolací soud uvedl, že soudem I. stupně nebyly odstraněny nejasnosti stran skutkového zjištění a rozsudek I. stupně byl nedostatečně odůvodněn. Následně po doplněném dokazování dne 13. 7. 2017 ve věci znovu rozhodl soud I. stupně, který opět uznal žalobce vinným z přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a opět žalobci uložil trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, které podmíněn odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Krajský soud, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 23. 11. 2017 zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o trestu a následně rozhodl tak, že žalobce uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku a trest uložit za zbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 8. 2017. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 11. 2017. Po podaném dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 3. 2019 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 7. 2017 a to s ohledem na nedostatečná skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně. Usnesením ze dne 26. 6. 2019 byla trestní věc žalobce postoupena k projednání jako přestupek.

6. Z předmětného tr. spisu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. [spisová značka] vzal soud dále za prokázáné, že žalobce byl Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] odsouzen za úmyslný tr. čin dle ust. § 254 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen peněžitý trest.

7. Z usnesení Města Roudnice nad Labem ze dne 19. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že komise pro projednání přestupku [územní celek] z přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit žalobce, odložila, neboť došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci.

8. Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že dne 25. 2. 2021 podala [jméno] [příjmení] návrh na rozvod manželství. Jako příčinu rozvodu manželství uvedla, že k manželovi již nemá žádný citový vztah, vzájemně se odcizili. Příčinu rozvratu spatřuje ve vzájemném odcizení a v tom, že si nerozumí ani v ostatních oblastech života ve výchově nezletilých dcer. Veškerá starost o domácnost zůstává na manželce a nezajímá se ani o výchovu nezletilých dcer. Tyto důvody rozvratu manželství citoval i soud v rámci rozsudku o rozvodu manželství ze dne 12. 8. 2021.

9. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že tr. stíhání mělo dopad na jeho manželství, protože měl kvůli tomu s manželkou neustálé střety. Manželka měla ve vsi poplivané auto, objeté klíčem auto a v důsledku tr. stíhání se s žalobcem stále hádala, poté se sebrala a odjela k rodičům. Rovněž rodina manželky manželce radila, aby se s žalobcem rozešla, protože je to kriminálník. Co se týká dopadu do podnikání, zde žalobce uvedl, že vliv na jeho podnikání mělo to, že manželka s ním před jejich rozchodem ve firmě spolupracovala, po jejich rozchodu musí dělat práci i za ní. Dále uvedl, že mu bylo řečeno ze strany pracovníka [stát. instituce], aby se nehlásil do výběrových řízení na veřejné zakázky. Žalobce v rámci své výpovědi uvedl, že kromě předmětného tr.stíhání byl dále stíhán za daňové delikty, kdy musel zaplatit částku 50 000 Kč. Žalobce si nebyl jistý, zda se jednalo o peněžitý trest uložený soudem či o pokutu, uvedl však, že zřejmě mu to bylo uloženo soudem.

10. Z výpovědi svědkyně [celé jméno žalobce] vzal soud za prokázané, že manželské soužití žalobce a jeho manželky nefungovalo již před zahájením tr. stíhání, kdy dle bývalé manželky žalobce důvodem rozvodu manželství bylo, že manžel se k rodině nechoval hezky, k ní, ani k dětem, věčně nebyl doma a navážil si rodiny, s dětmi netrávil žádný čas, v podstatě s nimi nemá žádný vztah, takto to bylo i před zahájením tr. stíhání žalobce.

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

15. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

19. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

20. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

21. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno tr. stíhání, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 18. 9. 2015, kdy žalobce byl stíhán pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku Trestní stíhání žalobce skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 6. 2019, kterým byla věc postoupena do přestupkového řízení, čímž bylo tr. stíhání skončeno. Usnesení o zahájení tr. stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť v daném případě tr. stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, kdy vznikly majetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou naplněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.

22. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na které je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález ÚS ČR ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, jeho cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. II. ÚS 590/08). V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, došlo k omezení cti a dobré pověsti, což mělo dopad zejména do jeho profesní sféry a rovněž do jeho soukromého osobního života; trestní stíhání mělo dopad na zdravotní stav žalobce. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobním sféře poškozeného, přičemž přihlédl i o okolnostech, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným tr. stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, došlo k omezení cti a jeho dobré pověsti i v místě bydliště, nebyly prokázány zásahy do jeho profesní sféry a do soukromého osobního života. Při stanovení výše a formy zadostiučinění soud vycházel především z povahy tr. věci, z délky tr. stíhání a z následků způsobených tr. stíháním v osobním životě poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle ust. § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Nejednalo se o stíhání za trestnou činnost, která by byla obecně společností vnímána jako značně zavrženíhodná. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 3 léta; jednalo se tedy spíše o nižší hrozící trest. Trestní stíhání žalobce trvalo od 18. 9. 2015 do 9. 7. 2019, tedy 3 roky a 10 měsíců. Žalobce byl poměrně dlouhou dobu ve stavu nejistoty, jak jeho tr. stíhání skončí. V období od 23. 11. 2017 do 13. 3. 2019 byl žalobce pravomocně odsouzen, tedy po dobu 1 roku a 4 měsíců. V průběhu tr. stíhání došlo k tomu, že v pořadí první rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen pro značné rozpory a nejasnosti v odůvodnění rozsudku, kdy závěr ohledně obžalovaného byl předčasný. Je třeba přihlédnout k tomu, že i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 13. 3. 2019, kterým zrušil rozsudek soudu I. stupně i soudu odvolacího, poukázal na to, že ve skutkových zjištěních nalézacím soudem nadále přetrvávají v mnoha směrech pochybnosti, dovolací soud uložil soudu I. stupně doplnit dokazování. Co se týká tvrzených dopadů do osobnostní sféry žalobce, v řízení bylo provedeným dokazováním vyvráceno, že by příčinou rozvratu manželství žalobce s jeho bývalou manželkou (slyšenou svědkyní [jméno] [příjmení]) bylo trestní stíhání žalobce. Jak již bylo shora uvedeno, svědkyně vypověděla, že příčinou rozvratu manželství byly především dlouhodobé rozpory mezi manžely a nedostatek zájmu žalobce o rodinu. V řízení dále bylo prokázáno, že žalobce kromě uvedeného tr. stíhání byl pravomocně odsouzen za jinou tr. činnost a byl mu uložen peněžitý trest. I v důsledku tohoto druhého tr. stíhání (vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn [spisová značka]), do zaplacení peněžitého trestu, nebyl žalobce bezúhonným. Pokud žalobce tvrdil, že jeho tr. stíhání mělo vliv na to, že se nemohl účastnit výběrových řízení pro získání veřejných zakázek, nelze tento důsledek přisuzovat výlučně nezákonnému trestnímu stíhání žalobce, ale i tomuto jinému trestnímu stíhání pro daňový delikt. Dále je třeba uvést, že žalobce neuvedl žádnou konkrétní zakázku, o kterou by v důsledku tohoto přišel, či žádné konkrétní řízení, kterého by se neúčastnil. V řízení tak nebyly tvrzeny žádné konkrétní dopady do profesní sféry žalobce a soud nemá žádné konkrétní dopady do profesní sféry žalobce za zjištěné.

24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce byl po určitou dobu pravomocně odsouzen, soud dospěl k závěru, že je na místě poskytnout za nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích. K tomuto ostatně došla i žalovaná, když v rámci předběžného projednání nároku poskytla žalobci částku 69 000 Kč. Forma a výše finančního zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání i nad rámec konstatování porušení práva je na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2016 pod R 67/2016).

25. Soud při stanovení výše peněžitého odškodnění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly. Soud by v tomto směru rád poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci 20 C 116/2019. V tomto případě byl poškozený tr. stíhání pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, poškozenému zde hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta, tr. stíhání zde trvalo 3 roky a 10 měsíců shodně, jako v případě žalobce, zde byla přiznaná částka 120 000 Kč. Rovněž zde byl poškozený po určitou dobu pravomocně odsouzen, hrozila mu povinnost k náhradě škody ve značné výši. Rovněž v daném případě byl poškozený z malé obce, kde utrpěla jeho pověst a zároveň měl v souvislosti s tr. stíháním zdravotní problémy, když se mu vrátila srdeční arytmie. Dále by soud rád ukázal na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci 26 C 288/2014, kdy se jednalo rovněž o odškodnění za tr. stíhání pro ublížení na zdraví a výtržnictví, kde hrozila stejná trestní sazba. Délka tr. řízení v tomto srovnávaném případě činila 17 měsíců a přiznaná částka zde činila 33 000 Kč. Dalším případem ke srovnání je případ ve věci 27 C 23/2018, kdy se jednalo o odškodnění za nezákonné stíhání pro tr. čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, zde bylo pouze konstatování porušení práva žalobce, délka tr. řízení v daném případě činila 11 měsíců a tr. sazba hrozícího trestu zde byla 6 měsíců až 3 roky. Poškozený nebyl pravomocně odsouzen. Poškozený byl ve značném stresu, trpěl nespavostí, léčil se běžně dostupnými medikamenty. Soud zde pouze konstatoval porušení práva žalobce, peněžité zadostiučinění nepřiznal.

26. Žalovaná poukázala na rozhodnutí ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 147/2018, následně řešené i Městským soudem v Praze pod sp. zn. 91 Co 411/2020, kdy se jednalo o odškodnění za nezákonné trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví důe § 145 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, poškozený byl ohrožen sazbou 5-12 let, trestní stíhání trvalo po dobu 2 roky a 7 měsíců. V řízení byly prokázány menší zásahy do rodinné sféry. Výše přiznaného zadostiučinění byla 30 000 Kč.

27. S ohledem na shora uvedené okolnosti případu, tedy délku trestního stíhání, charakter trestné činnosti, která byla žalobci kladena za vinu, hrozící trest odnětí svobody, skutečnost že žalobce byl po určitou dobu pravomocně odsouzen a na druhou stranu s ohledem na skutečnost, že nebyly prokázány dopady do rodinné sféry a ani profesní sféry, a dále s ohledem na shora uvedené případy ke srovnání, soud dospěl k závěru, že žalovanou poskytnutá částka 69 000 Kč je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla. Žalobu na zaplacení částky 231 000 Kč tedy zamítl.

28. Důvodným shledal soud nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z částky, která byla žalobci zaplacena žalovanou v rámci předběžného projednání nároku a to za období od 8. 7. 2020 do 19. 9. 2020. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě (dle § 15 odst.2 OdpŠk), tedy ode dne 8. 7. 2020. Soud tak v souladu s ust. § 1070 o.z. přiznal žalobci úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 8. 7. 2020 do 17. 9. 2020, kdy byla částka 69 000 Kč ze strany žalované žalobci uhrazena.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

30. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. V tomto řízení byl co do základu úspěšný žalobce, když žalovaná hradila částku 69 000 Kč až po podání žaloby a po uplynutí lhůty dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby a 3 100 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 22. 10. 2020, doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ze dne 10. 9. 2021 a 3x účast na jednání soudu), 7x náhrada hotových výdajů á 300 Kč, DPH ve výši 4 998 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem činí náklady řízení částku 30 798 Kč.