14 C 88/2023 - 120

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [datum] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha - Nové Město o náhradu škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní řízení takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení majetkové újmy ve výši 158 221 Kč a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 340 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 4 260 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 29. 6. 2023 doručenou soudu téhož dne domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 557 770,50 Kč představující majetkovou a nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání.

2. Žalobu zdůvodnil tím, že usnesením Policie České republiky ze dne 1. 10. 2020 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2022 č. j. 3 To 158/2022–542 byl obžaloby zproštěn, nezákonné trestní řízení trvalo dva roky, jednalo se o svévolný a pomalý postup orgánů činných v trestním řízení, od počátku byla zjevná jeho nevina, nezákonné trestní řízení mělo dopad do jeho osobního a pracovního života, zhoršila se kvalita jeho života a osobní život, byl ve stresu z regresních nároků pojišťovny, vznikla mu škoda, nárok na náhradu škody uplatnil u příslušného Ministerstva spravedlnosti České republiky žádostí ze dne 8. 12. 2022, jeho nárok na zaplacení částky ve výši 557 770,50 Kč ministerstvo neprojednalo v zákonné lhůtě šesti měsíců, stát mu na náhradě škody ničeho nepřiznal a nezaplatil, proto se se svým nárokem obrátil na soud. Žalovaná částka 557 770,50 Kč představuje jednak majetkovou škodu a jednak nemajetkovou újmu. Majetková škoda ve výši 207 770,50 Kč představuje náklady jeho obhajoby za 36 úkonů podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. včetně DPH ve výši 92 020,50 Kč, dále náklady za konzultace a vypracované znalecké posudky ve výši 115 750 Kč, nemajetková újma činí 350 000 Kč. K vyčíslení nemajetkové újmy dospěl žalobce tak, že orgány činné v trestním řízení po celou dobu opomíjely jeho právně relevantní námitky co do jeho neviny, od počátku byl dle žalobce zřejmé, že se jedná o nešťastnou náhodu, orgány činné v trestním řízení postupovaly pomalu, byl neoprávněně kriminalizován, dlouhodobě byl v nejistotě, zhoršil se jeho osobní a pracovní život, byl ohrožen regresním nárokem pojišťovny, nezákonné trestní řízení bylo podstatným zásahem do jeho života a jeho následky pociťuje dodnes. K námitkám žalované uvedl, že všechny vyčíslené náklady obhajoby účelně vynaložil, požadované zadostiučinění nemajetkové újmy je přiměřené, protože byl obžalován z újmy na zdraví svého nezletilého syna. Podle žalobce bylo trestní stíhání zásahem do rodinného i pracovního života, trestní řízení trvalo dlouho a mělo zničující dopady do jeho fyzického i psychického života 3. Žalovaná se poprvé k žalobě vyjádřila podáním ze dne 25. 9. 2023 a uvedla, že se žalobou nesouhlasí, z procesní opatrnosti nárok nejprve neuznala, opětovně k žalobě uvedla, že nárok žalobce částečně uznala a žalobci vyplatila celkem 59 549,50 Kč, tj. na majetkové újmě částku 49 549,50 Kč za náklady obhajoby a na nemajetkové újmě celkem 10 000 Kč. Podle žalované oprávněné náklady obhajoby představují 21 úkonů právní služby po 1 500 Kč, dále tři úkony po 750 Kč a 24 režijních paušálů po 300 Kč včetně DPH, dohromady 49 549,50 Kč, částka 10 000 Kč jako zadostiučinění je přiměřená a odpovídá zákonným stanoviskům, je dostačující k úhradě nemajetkové újmy. Odškodnění ve výši 59 549,50 Kč bylo žalobci vyplaceno dne 29. 11. 2023, podle žalované je nesporné, že trestní stíhání proti žalobci bylo nezákonné. Ve zbývajícím rozsahu žalovanou částku žalovaná ani nepřiznala, ani neuznala, vyčíslené náklady obhajoby, které žalovaná neuznala jsou neúčelné nebo nebyly takové úkony provedeny, za neúčelně vynaložené náklady žalovaná považuje znalecké posudky, které si nechal žalobce v trestním řízení vypracovat, případně konzultace právní kanceláře. Přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč dle žalované odpovídá ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu a zohledňuje závažnost vzniklé újmy a okolnosti trestního řízení, tj. povahu trestního řízení, jeho délku i následky v osobní sféře žalobce. Žalovaná se rovněž omluvila za nezákonné trestní stíhání, ke komparaci navrhla rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 305/2021.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby co do částky 59 549,50 Kč soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. za souhlasu žalované řízení částečně zastavil, předmětem řízení byla nadále částka ve výši 498 221 Kč, z toho majetková újma 158 221 Kč a nemajetková újma 340 000 Kč.

5. Soud ve věci prováděl dokazování účastnickou výpovědí žalobce a sdělením podstatného obsahu listinných důkazů, tedy trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 99/2020, fakturami za znalečné [tituly před jménem] [jméno FO], zálohovou fakturou [jméno FO], zálohovou fakturou [tituly před jménem] [jméno FO], fakturou za odborné vyjádření, fakturou za zpracování posudku, fakturami za poskytnutí právních služeb, potvrzením o poradách, potvrzením příjmu, podáním, výzvou k náhradě škody, likvidační doložkou, stanoviskem ministerstva, návrhem na zastavení trestního stíhání, lékařskou zprávou ze dne 19. 7. 2021, spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 14 C 108/2023, spisy Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 286/2013, sp. zn. 37 C 59/2020, sp. zn. 18 C 118/2020 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, sp. zn. 14 Co 305/2021.

6. Žalobce ve své účastnické výpovědi před soudem uvedl, že ke skutku došlo v létě 2020, byl zmrzačen jeho syna, on z toho měl hrozné trauma, byl psychicky na dně, do té doby vedl úplně pohodový život, po úrazu se všechno změnilo, byl v psychickém vypětí, musel řešit soudní proces, skutečně v létě 2020 najel sekacím vozem na syna, před tím cestu zkontroloval, proto byl zproštěn obžaloby, syn měl tři roky, přišel o patu, byl hospitalizován, bojoval o život, noha mu byla amputována. Žalobce prožíval strašnou bolest, do toho ho začala policie prověřovat a vyšetřovat, cítil se špatně, nespal, kvůli synovi plakal. Policie do protokolu napsala i to, co neřekl, není pravdou, že by před couváním se za sebe nepodíval a nezkontroloval jízdní dráhu, zkontroloval místo, kam couval. Očekával pomoc státu, místo toho, byl obviněn, vyšetřován a trestně stíhán, což považuje za nespravedlivé. Byl z toho frustrován, opakovaně byl soudy prvního stupně odsouzen. Poškozená pojišťovna se připojila k trestnímu řízení, v případě uznání viny by musela nahradit náklady léčby poraněného syny, které se vyšplhaly až k částce jednoho milionu korun, to by bylo pro jeho rodinu likvidační. Trpěl nespavostí, začal kouřit, požívat alkohol, nežije v právním státě. Soud se ho snažil usvědčit a odsoudit, trpěl psychickými problémy, musel vyhledat pomoc advokáta, případně se obrátit na dalšího advokáta, aby zjistil, zda stávající advokát postupuje správně, stálo ho to spoustu peněz. Vypracované znalecké posudky, které si nechal sám udělat, nepochybně vedly ke zvratu v řízení a zproštění obžaloby, byly to hrozné dva roky, a proto je jeho nárok důvodný.

7. Podle spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 99/2020 bylo usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek ze dne 1. 10. 2020 č. j. KRPT – 155065–58/TČ– 2020–070271–108 zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona pro skutek spočívající v tom, že kolem 10:35 hodin dne 30. 7. 2020 na zahradě rodinného domu č. p. [hodnota] v obci [adresa] jako řidič traktorové zahradní sekačky nedbal náležité pozornosti, při kosení trávy se nepřesvědčil o situaci v prostoru za sekačkou a při jízdě dozadu narazil do nezletilého syna [jméno FO], narozeného dne [datum], čímž mu způsobil zranění spočívající v devastačním poranění v oblasti levého bérce s nutností amputace končetiny, usnesení o zahájení trestního stíhání předcházelo vysvětlení žalobce do úředního záznamu ze dne 30. 7. 2020 a následně 5. 8. 2020, žalobce policejním orgánům sdělil, že syna si po celou dobu kosení nevšiml, couval v takovém místě, odkud neměl ten nejlepší přehled, syna si za sekačkou vůbec nevšiml, při couvání cítil, že na něco najel, proto popojel dopředu, před couváním se neohlédl, žalobce udělil plnou moc k zastupování v trestním řízení obhájci na základě plné moci ze dne 7. 9. 2020. Policie České republiky vedla vyšetřování až do 3. 12. 2020, kdy spis předložila státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku s návrhem na podání obžaloby. Obžaloba byla k soudu podána dne 8. 12. 2020, hlavní líčení bylo nařízeno na 11. 2. 2021 a následně 9. 3. 2021, rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 99/2020–239 byl žalobce shledán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Připojená pojišťovna byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na základě odvolání žalobce byla věc předložena Krajskému soudu v Ostravě, který usnesením ze dne 20. 7. 2021 č. j. 3 To 162/2021 podle § 258 odst. 1 písm. b), c) a f) trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku v celém rozsahu a věc se vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na základě pokynu Krajského soudu v Ostravě byl proveden vyšetřovací pokus, přibrán znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a ve věci vypracován znalecký posudek č. 26/2021, rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 3. 2022 byl žalobce opětovně shledán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona a opětovně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, na základě odvolání žalobce byla věc znovu předložena Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2022, žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžaloby v celému.

8. Zálohovou fakturou ze dne 29. 3. 2021 [tituly před jménem] [jméno FO] (znalec) vyúčtoval žalobci zálohu za zpracování znaleckého posudku na technické posouzení věci ve výši 5 000 Kč, konečnou fakturou ze dne 12. 4. 2021 celkovou částku za vypracování znaleckého posudku ve výši 30 000 Kč, fakturou ze dne 12. 1. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] (znalec) žalobci vyúčtoval odměnu za zpracování odborného vyjádření ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 13 500 Kč, fakturou č. 844/10/2022 ze dne 18. 5. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] DrSc vyúčtoval žalobci za zpracování posudku z oboru kriminalistika, specializace forenzní biomechanika celkem 15 000 Kč, záloha činila dle zálohové faktury 15 000 Kč. Dohromady za oba znalecké posudky 60 000 Kč.

9. Fakturou č. 22021085 vystavenou dne 7. 10. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] fakturoval žalobci právní služby – obhajobu v trestní věci ve výši 15 730 Kč a následně fakturou vystavenou dne 7. 6. 2022, právní služby ve výši 14 520 Kč, dohromady 30 250 Kč.

10. Fakturou č. 13/2022 obhájce žalobce [Jméno advokáta] – advokát fakturoval žalobci fakturou vystavenou dne 30. 11. 2022 za obhajobu v trestní věci celkem 38 100 Kč.

11. Fakturou č. 522–62/2021 znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalobci za účast u vyšetřovacího pokusu ze dne 12. 10. 2021 celkem 12 000 Kč.

12. Podle potvrzení o poradách s klientem obhájce žalobci jako obviněnému v průběhu trestního řízení poskytl porady, a to dne 4. 11. 2020, 27. 11. 2020, 26. 1. 2021, 8. 2. 2021, 12. 2. 2021, 10. 5. 2021, 9. 6. 2021, 29. 10. 2021, 9. 2. 2022, 12. 4. 2022 a 13. 11. 2022, dohromady 11 porad.

13. Podle výzvy k náhradě škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní řízení ze dne 7. 12. 2022 se žalobce obrátil na stát, konkrétně Ministerstvo spravedlnosti České republiky, aby mu z titulu odpovědnosti za škodu stát uhradil 557 770,50 Kč, konkrétní částku 207 770,50 K, představující škodu, která vznikla v přímé souvislosti s nezákonným trestním řízením na základě usnesení policejního orgánu podané obžaloby a opakovaných nezákonných rozhodnutí soudu prvního stupně a částkou ve výši 350 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v přímé souvislosti s nezákonným trestním řízením.

14. Podle potvrzení příjmu podání ze dne 8. 12. 2022 Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo žalobci přijetí jeho žádosti na odškodnění ze dne 7. 12. 2022.

15. Podle stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 11. 2023 stát uznal, že v případě žadatele (žalobce) bylo vydáno nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 10. 2020, č. j. KRPT – 155065–58/TČ – 2020–070271–108, proto je nárok na náhradu škody důvodný co do částky 49 549,50 Kč včetně DPH za náklady obhajoby a ve výši 10 000 Kč co do přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, konstatování porušení práva, omluvu a poskytnutí majetkové i nemajetkové újmy v rozsahu 59 549,50 Kč považuje za dostačující.

16. Podle likvidační doložky ze dne 29. 11. 2023 byla částka odškodného ve výši 59 549,50 Kč žalobci uhrazena.

17. Podle lékařské zprávy ze dne 19. 7. 2021 měl žalobce potíže s vysokým tlakem, byly mu ordinovány léky.

18. Podle rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve věci 14 C 108/2023, se kterou soud porovnával danou věc, bylo žalobci jako obviněnému pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona spáchaného úmyslně za trestní řízení, které trvalo od 23. 7. 2020 do 14. 6. 2020, přiznáno celkem 30 000 Kč na přiměřeném zadostiučinění nemajetkové újmy.

19. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 286/2013 (srovnávané rozhodnutí) bylo žalobkyni přiznáno za nezákonné trestní řízení, které trvalo od 11. 12. 2011 do 18. 2. 2013, pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona a výtržnictví, celkem 20 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění, přičemž původně žalobkyně požadovala 60 000 Kč, stát ničeho dobrovolně nezaplatil.

20. V řízením vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 37 C 59/2020 (komparované rozhodnutí) obdržel žalobce přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč s tím, že původně požadoval 75 000 Kč, ministerstvo spravedlnosti ničeho dobrovolně nezaplatilo. Žalobce byl stíhán v období od 13. 3. 2018 do 23. 5. 2019, tedy čtyři roky pro trestnou činnost ublížení na zdraví a spáchanou úmyslně podle § 146 odst. 1 trestního zákona a další trestné činy podle § 358 odst. 1 a § 325 odst. 1 trestního zákona.

21. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 118/2020 (srovnávané rozhodnutí) bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 69 000 Kč, stát dobrovolně ničeho na základě žádosti nepřiznal. Trestní řízení bylo vedeno od 18. 9. 2015 do 26. 6. 2019, žalobce původně požadoval 300 000 Kč. Trestní řízení bylo vedeno pro ublížení na zdraví z úmyslu podle § 146 odst. 1 trestního zákona a trestný čin podle § 358 odst. 1 trestního zákona.

22. Podle rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 14 Co 305/2021–146 (srovnávané rozhodnutí) žalobkyně původně požadovala 105 000 Kč, na přiměřeném zadostiučinění jí bylo přiznáno 20 000 Kč, přičemž byla stíhána pro těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona.

23. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Dne 30. 7. 2020 v dopoledních hodinách došlo ke zranění tříletého syna žalobce, a to tak, že žalobce při couvání sekacím strojem na poškozeného najel, způsobil mu závažné a devastující poranění nohy, které vedlo k amputaci končetiny. Usnesením policejního orgánu ze dne 1. 10. 2020 bylo zahájeno trestního stíhání žalobce pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona, orgány činné v trestním řízení vedly vyšetřování, dne 8. 12. 2020 byla k soudu podána obžaloba, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 5 T 99/2020, rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 3. 2021 byl žalobce uznán ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k podmíněnému trestu, na základě odvolání byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, věc byla vrácena soudu prvního stupně, po provedení vyšetřovacího pokusu a vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] byl opětovně rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 3. 2022 žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona. Na základě odvolání byla věc předložena Krajskému soudu v Ostravě a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2022 č. j. 3 To 158/2022–542 byl žalobce v plném rozsahu zproštěn obžaloby. V průběhu trestního řízení se připojila k trestnímu řízení poškozená zdravotní pojišťovna s nárokem na náhradu majetkové újmy – vynaložených nákladů léčení nezletilého. Žalobce dne 7. 12. 2022 uplatnil u ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu majetkové a nemajetkové škody, dohromady částky ve výši 557 770,50 Kč s tím, že majetková újma činí 207 770,50 Kč a nemajetková újma 350 000 Kč. Stát v zákonné šestiměsíční lhůtě nárok žalobce na náhradu škody neprojednal, o nároku nerozhodl, dne 8. 12. 2022 žalobci sdělil, že jeho žádost přijal. Stát o nároku žalobce rozhodl dodatečně, podle stanoviska ze dne 27. 11. 2023 shledal nárok na náhradu škody důvodný, stát konstatoval porušení práva a vydání nezákonného rozhodnutí, omluvil se žalobci za nezákonné trestní řízení a přiznal mu náhradu majetkové újmy za náklady obhajoby ve výši 49 549,50 Kč včetně DPH a na nemajetkové újmě celkem 10 000 Kč. Ve zbytku žádosti nevyhověl. Účelně vynaložené náklady obhajoby v trestním řízení žalobce představují podle § 11 odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu vyhlášky č. 77/1996 Sb., celkem 17 úkonů po 1 500 Kč a 3 úkony v poloviční hodnotě, tj. po 750 Kč a dále 20 režijních paušálů po 300 Kč plus DPH.

24. Tato skutková zjištění učinil soud v prvé řadě ze spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 99/2020. Z obsahu spisu vyplývá délka trestního řízení, jednotlivé úkony orgánů činných v trestních řízení, jak dlouho trvalo přípravné řízení u policejního orgánu, kdy byla věc předložena s návrhem na podání obžaloby, skutečnost, že dne 8. 12. 2020 byla k soudu obžaloba podána a že v odvolacím řízení byla shledána nevina obžalovaného. Podle spisu žalobce od počátku nesouhlasil se svým trestním stíháním, využil služeb advokáta, udělil mu plnou moc dne 7. 9. 2000, nesouhlasil s trestním stíháním zahájeným dne 1. 10. 2020 a proti usnesení podal stížnost, které nebylo vyhověno, státní zástupce trval na pokračování trestního řízení. Z obsahu spisu vyplývají jednotlivé úkony obhajoby, ze zprošťujícího rozsudku je zřejmé, jaké úvahy a důvody vedly soud ke zproštění obžaloby.

25. Mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 10. 2020 je nezákonným rozhodnutím, protože nevedlo k pravomocnému odsouzení a uznání viny, nebylo sporu o tom, že žalovaná se za nezákonnost trestního stíhání žalobci omluvila, konstatovala porušení práva a jeho žádosti ze dne 7. 12. 2022 na náhradu škody podle zákona o odpovědnosti státu přiznala odškodné v celkové výši 59 549,50 Kč, z toho majetkovou náhradu škody ve výši 49 549,50 Kč a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč, podle likvidační doložky dne 29. 11. 2023 náhradu újmy žalobci uhradila. Z účastnické výpovědi žalobce vyplývá, jakým způsobem vnímal trestní řízení, jak se po celou dobu cítil, jaké následky trestní řízení mělo v rovině jeho osobního, pracovního nebo psychického života. Ke komparaci s ohledem na konstantní judikaturu soud použil příslušná rozhodnutí specifikovaná shora, porovnal nároky žalobce s obdobnými případy, dle citovaných rozhodnutí byly přiznány nároky v rozmezí 20 000–69 000 Kč.

26. Pokud jde o náklady obhajoby, jednotlivé úkony obhájce, jemuž žalobce v trestním řízení udělil plnou moc dne 7. 10. 2020, vyplývají z trestního spisu. Žalobce byl stíhán pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona s trestní sazbou až na dva roky, tarifní hodnota představuje podle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. 10 000 Kč, podle § 7 advokátního tarifu odměna za jeden úkon činí 1 500 Kč. Podle soudu představují účelně vynaložené náklady obhajoby celkem 20 úkonů, tj. převzetí věci ze dne 7. 9. 2020, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání včetně jeho odůvodnění, studium spisu po skončení vyšetřování ze dne 27. 11. 2020, návrh na přezkoumání obžaloby podle § 188 trestního řádu ze dne 29. 12. 2020 – polovina úkonu, účast u hlavního líčení ze dne 11. 2. 2021 a ze dne 9. 3. 2021, odvolání včetně jeho doplnění, účast u veřejného zasedání Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2021 a účast u veřejného zasedání u Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2021 – polovina úkonu (pouze vyhlášení rozhodnutí), účast u vyšetřovacího pokusu ze dne 1. 11. 2021, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 13. 1. 2022, účast u hlavního líčení ze dne 21. 2. 2022, účast u vyhlášení rozsudku ze dne 3. 3. 2022 – polovina úkonů, odvolání ze dne 19. 4. 2022, účast u veřejného zasedání ze dne 16. 9. 2022 a pět porad ze dne 4. 11. 2020, 8. 2. 2021, 9. 6. 2021, 9. 2. 2022 a 13. 9. 2022, dohromady 17 úkonů po 1 500 Kč, tj. 25 500 Kč a tři úkony po 750 Kč (polovina úkonu), tj. 2 250 Kč, dále 20 režijních paušálů po 300 Kč- 6 000 Kč, dohromady 33 750 Kč a DPH ve výši 7 087,50 Kč, dohromady 40 837,50 Kč.

27. Pokud jde o účast obhájce u výslechu obviněného ze dne 4. 11. 2020, případně účast u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, které převyšovalo dvě hodiny, byť dle obsahu trestního spisu je zřejmé, že tyto úkony obhajoby byly poskytnuty, avšak žalobce tyto úkony neuplatnil ani ve své žádosti u státu, ani v žalobě tak netvrdil, nebylo možno k těmto úkonům přihlížet.

28. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

29. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

30. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu, kterou způsobily za a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen územní celky v přenesené působnosti).

31. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení podle o. s. ř. nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

33. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. úřadem podle odst. 1 a) je ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku samostatné působnosti a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

34. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

35. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

36. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

37. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

38. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

39. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

40. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující, při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

41. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že ačkoli byl žalobce nedůvodně stíhán na základě nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání, jeho nárok na zaplacení toho, co mu žalovaná nepřiznala a nezaplatila, není důvodný.

42. Nezákonnost trestního řízení je dovozována tím, že zahájené trestní stíhání žalobce nevedlo k pravomocnému odsouzení, naopak žalobce byl v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 99/2020 v celém rozsahu zproštěn obžaloby pro spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona. Z důvodu nezákonnosti trestního stíhání se v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., dne 7. 12. 2020 po skončení trestního řízení obrátil na stát s nárokem z odpovědnosti za škodu, pokud k datu podání žaloby, tj. 29. 6. 2023 o jeho nároku na náhradu majetkové a nemajetkové škody nebylo státem (žalovanou) rozhodnuto, důvodně se obrátil se žalobou s nárokem na náhradu škody na soud. Žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 557 770,50 Kč. V průběhu řízení žalovaná konstatovala porušení práva na straně žalobce, omluvila se mu za nezákonné trestní stíhání a na náhradě škody mu přiznala částku ve výši 59 549,50 Kč, kterou žalobci vyplatila dne 29. 11. 2023. Vzhledem k částečné úhradě žalobce vzal žalobu co do částky 59 549,50 Kč zpět, žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil co do částky 59 549,50 Kč. Předmětem sporu po právní moci usnesení o částečném zastavení řízení zůstala částka 498 221 Kč, z toho na majetkovou újmu připadla částka 158 221 Kč a na nemajetkovou újmu celkem 340 000 Kč.

43. Soud posoudil nárok žalobce jednak ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu, jednak dle ustanovení advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. a s přihlédnutím ke konstantní judikatuře dovodil, že zbývající nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 498 221 Kč není důvodný, soud proto žalobě nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl.

44. Aktivní a pasivní legitimace účastníků byla v řízení naplněna, vyplývá ze zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení, které neskončilo odsouzením, usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 10. 2020 bylo shledáno nezákonným, protože nevedlo k pravomocnému odsouzení, nezákonnost žalovaná uznala, za nezákonné trestní stíhání se omluvila, byl žalobce jako poškozený v důsledku nezákonného postupu státu oprávněn domáhat se náhrady škody nebo nemajetkové újmy. Pasivní legitimace žalované vyplývá z ustanovení § 1 odst. 1 citovaného zákona, neboť stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, trestní řízení a úkony orgánů činných v trestním řízení jsou nepochybně výkonem veřejné moci. Ke škodě došlo v trestním řízení, žalobce požadoval odčinění majetkové újmy za náklady obhajoby, vynaložené náklady za znalecké posudky, odborná vyjádření, účast jeho znalce u vyšetřovacího pokusu, konzultace a odčinění duševních útrap. Stát v dané věci jednal podle § 6 odst. 2 zákona prostřednictvím ministerstva spravedlnosti. I přes naplnění aktivní a pasivní legitimace účastníků soud po zjištění skutkového stavu věci žalobě nevyhověl, neboť podle soudu se žalobci v řízení nepodařilo prokázat naplnění všech základních předpokladů odpovědnosti za škodu, nejen porušení práva spočívající v nezákonnosti rozhodnutí, ale vzniku škody, případně nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi porušením práva a vznikem škody, respektive nemajetkové újmy.

45. Právní podstata nároků uplatněných v tomto řízení vyplývá z ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, podle tohoto ustanovení stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízením, správním řízení nebo trestním řízením nebo v důsledku nesprávného úředního postupu.

46. V dané věci žalobce dovozoval odpovědnost státu z rozhodnutí vydaného v trestním řízení, konkrétně usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 9. 2020, jedná se o specifický případ odškodnění, protože platná právní úprava zákona č. 82/1998 Sb. obsahuje podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, které bylo jako pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Tak tomu však nebylo v projednávané věci, které neskončilo pravomocným odsouzením, judikatura však dovodila, že i v případě trestního stíhání, které nekončí odsouzením, mohou vznikat majetkové újmy spočívající zejména v nákladech na obhajobu nebo ztrátě na výdělku. Již za předchozí právní úpravy soudy proto dovodily, že právo na náhradu škody způsobené usnesením o vznesení obvinění lze uplatnit i v případech, kdy toto rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo osoba byla zproštěna obžaloby. Smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu totiž odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi (fyzické osobě) byla odčiněna, proto systematickým a logickým (extenzivním) výkladem bylo dovozeno, že stejný význam a důsledky jako zrušení pravomocného rozhodnutí má rovněž zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Na druhé straně není pochyb o tom, že za nezákonné není možno považovat automaticky každé zahájení trestního stíhání, které nevedlo k pravomocnému odsouzení, i když v jakési slovní zkratce se někdy v těchto souvislostech o nezákonnosti trestního stíhání hovoří. V projednávané věci byla otázka nezákonnosti rozhodnutí a nesprávného a nezákonného zásahu státu mezi účastníky nesporná, žalovaná ve svém stanovisku porušení práva konstatovala a ve vztahu k požadavku přiměřeného finančního odškodnění se za trestní stíhání zahájené usnesením ze dne 1. 10. 2020 omluvila.

47. Proto nebylo třeba v řízení prokazovat základní předpoklad odpovědnosti za škodu spočívající v porušení práva. Podle Listiny základních práv a svobod může být každý stíhán pouze ze zákonných důvodů, v případě žalobce žádné zákonné důvody pro trestní stíhání naplněny nebyly, neboť soud pravomocně konstatoval, že skutek, pro který byl žalobce stíhán není trestným činem podle § 226 písm. a) trestního řádu. Žalovaná nezákonnost rozhodnutí nezpochybňovala.

48. Majetkovou újmu odčinitelnou podle zákona o odpovědnosti státu za škodu žalobce vyčíslil ve výši 207 770,50 Kč, následně po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 158 221 Kč, jedná se o náklady obhajoby ve výši 92 020,50 Kč a další náklady za znalecké posudky, odborné vyjádření, účast znalce u vyšetřovacího pokusu nebo konzultace ve výši 115 750 Kč.

49. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 30 Cdo 2678/2020 náhrada nákladů řízení podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na zásadě náhrady účelně či důvodně vynaložených nákladů. Dotčené ustanovení neslouží k uhrazení dodatečně mimořádných nákladů řízení, přiznává se pouze náhrada nákladů řízení podle příslušných procesních předpisů, tedy účelně či důvodně vynaložené náklady řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. 30 Cdo 101/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1132/2018).

50. Ústavní soud v plenárním rozhodnutí ze dne 6. 2. 2007 sp. zn. PLUE 38/06 uvedl, že účelem zákonné úpravy podle § 31 je interpretace skutečné škody spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právně jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně, smyslem a účelem daného zákonného ustanovení je zahrnutí do rámce a pojmu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod i úhrady nákladů řízení směřujících k jejich zrušení, změně nebo nápravě.

51. Na uvedených judikaturních závěrech a zásadách a účelu § 31 není potřeba ničeho měnit ani v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., byť tyto závěry vycházely z pojetí škody, které mělo svůj základ v ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, jejichž dílčím výkladem bylo též dovozeno, že lze o škodě uvažovat teprve poté, co předmětné náklady řízení byly skutečně uhrazeny. Základní judikaturní teze, že náhrada nákladů řízení, ani náhrada nákladů zastoupení podle zákona č. 82/1998 Sb. nebyla a není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady. Totiž primárně směřovala k racionalizaci odpovědnostního vztahu státu vůči poškozeným osobám, zejména co do výše a účelnosti vynaložených nákladů, tedy ke spravedlivé reparaci poškozeného, k vlastní definici škody pouze sekundárně. Potud lze na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu navázat. Rozhodně však nelze za zmíněné dosavadní rozhodovací praxe usuzovat na nezměnitelnost dříve zavedeného pojmu škody.

52. Za použití teologického výkladu lze potom učinit závěr, že smysl a účel § 31, jak byl vyložen judikaturou Ústavního Nejvyššího soudu, zůstává zásadně stejný i v poměrech rekodifikovaného občanského zákoníku, tedy za situace, kdy skutečná škoda může záležet ve vzniku dluhu, byť jazyková konstrukce dotčeného ustanovení je stále založena ve slovech náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy. Dovolací soud tak uzavřel, že inkriminovaná část, náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy, je třeba za účinnosti nového občanského zákona vykládat způsobem, který bude zahrnovat nejen skutečné či již proběhlé uhrazení nákladů řízení, ale i platný závazek k uhrazení nákladů právního zastoupení advokátem (obhájcem), jak je tomu v dané věci. Na povahu nákladů řízení, výši a účelnosti vynaložených toho času ve formě poctivého závazku k jejich zaplacení, je třeba hledět zásadně obdobně jako na náhradu nákladů řízení již uhrazených. Pozdější splnění či nesplnění závazku dlužníkem (poškozeným) je však pro uznání závazku jako škody ve smyslu § 31 zákona a odpovědnosti za škodu zásadně nerozhodné.

53. Tyto úvahy vedly soud k tomu, že nebylo v řízení po žalobci nezbytně potřebovat, aby doložil, že vyčíslené náklady obhajoby nebo další náklady za znalecké posudky, odborná vyjádření nebo právní konzultaci skutečně zaplatil. Žaloba byla projednatelná i za situace existence těchto nároků jako dluhů za náklady obhajoby nebo úhrady znaleckých posudků.

54. V prvé řadě se soud zabýval oprávněností nároku ve výši 92 020, 50 Kč představující náklady obhajoby.

55. Žalobce požadoval po státu zaplatit veškeré náklady obhajoby, jednalo se o 36 úkonů právní služby dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně o převzetí věci, sepis a podání stížnosti, jedenáct porad, dvě účasti při vyšetřovacích úkonech, 2x prostudování spisu, devět písemných podání, sepsání právního rozboru, sepis dvou komplexních odvolání, 5x účast u jednání, 2x účast u jednání, kde bylo vyhlášeno rozhodnutí a sepsání žádosti náhrady škody, dohromady ve výši 92 020,50 Kč.

56. Na rozdíl od žalobce nepovažoval soud náklady obhajoby v tomto rozsahu za důvodné a oprávněné, podle soudu nárok nemá oporu v provedeném dokazování, neodpovídá trestnímu spisu, požadavkům advokátního tarifu, případně žalobce požadoval náhradu za úkon, který vůbec nebyl proveden.

57. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu věci soud považoval za důvodné a oprávněné náklady obhajoby v rozsahu 20 úkonů právní služby, z toho 17 úkonů po 1 500 Kč, tři úkony za polovinu hodnoty, tj. po 750 Kč, 20 režijních paušálů po 300 Kč včetně DPH, dohromady ve výši 40 837,50 Kč.

58. V prvé řadě soud nepovažoval za účelné všechny účtované porady s klientem, žalobce požadoval nahradit 11 porad, za účelné jich soud považoval pouze pět, podle soudu nebyly porady ze dne 27. 11. 2020, 26. 1. 2021, 12. 2. 2021, 10. 5. 2021, 29. 10. 2021 a 12. 4. 2022 nezbytné a účelné ve smyslu zákona, neboť tyto porady nepředcházely žádnému zásadnímu podání ve věci, např. obžalobě nebo odvolání, nepředcházeli ani hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání ve věci.

59. Žalobce dále požadoval odměnu za dva vyšetřovací úkony v řízení, podle obsahu spisu však právní zástupce byl přítomen pouze jednoho vyšetřovacího pokusu ze dne 1. 11. 2021.

60. Žalobce dále požadoval odměnu za dvě prostudování spisu, podle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1998 Sb. má obhájce právo pouze na odměnu za prostudování spisu v souvislosti se skončením vyšetřování.

61. Žalobce požadoval odškodnit devět písemných podání, podle soudu je oprávněný a odškodnitelný úkon návrh na přezkoumání obžaloby ze dne 29. 12. 2020 (polovina úkonu), první odvolání včetně jeho odůvodnění ze dne 26. 4. 2021, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 13. 1. 2021 a odvolání ze dne 19. 4. 2021, včetně jeho odůvodnění, celkem tedy 4 písemná podání, pokud jde o zbývající písemná podání, nejedná se dle soudu o úkony obhajoby, ač v případě vyjádření obviněného ze dne 25. 1. 2021 toto bylo ze strany státu uhrazeno. Mezi tato písemná podání zařadil žalobce návrh na zastavení trestního stíhání, který dle soudu nebyl součástí trestního spisu, obdobně soud neshledal po právu návrh na náhradu škody uplatněný u ministerstva, dle advokátního tarifu se nejedná o náklady trestního řízení. Žádná další písemná podání obsahem spisu nebyla. Pokud jde o sepsání právního rozboru, úkon není podle advokátního tarifu úkonem, za který přísluší obhájci odměna. Dohromady soud nepovažoval za účelně nebo oprávněně vynaložené náklady obhajoby trestního řízení pět písemných podání. Mezi tato písemná podání žalobce zařadil rovněž obě odvolání i přesto, že je vyúčtoval samostatně a požadoval jejich náhradu dvakrát. Konečně soud neshledal po právu požadavek žalobce, aby odměna za sepis odvolání byla navýšena na trojnásobek. Veškerá odvolání byla sepsána jako standardní, nejednalo se o žádné obtížné odvolání, které by vyžadovalo navýšení odměny na trojnásobek, navíc odvolací důvody zůstaly v případě opakovaného odvolaní stejné.

62. V řízení vyšlo najevo, že žalobce udělil svému obhájci dne 7. 9. 2020 plnou moc k tomu, aby ho zastupoval a obhajoval v trestním řízení, uzavřeli smlouvu o poskytování právní pomoci, obhájce vykonával obhajobu žalobce podle zákona o advokacii za úplatu, odměna za poskytnutí právní služby (obhajoby) vyplývá z advokátnímu tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb., s ohledem na tarifní hodnotu podle § 7 vyhlášky odvozené od trestní sazby ustanovení § 147 odst. 1 trestního zákona, představuje odměna za jeden úkon 1 500 Kč. Z ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. vyplývá, které úkony lze považovat za poskytnutí právní služby, tj. které je možno účtovat a které je tak možné považovat za nahraditelné ve smyslu zákona o odpovědnosti státu. Podle soudu se jedná o 20 úkonů (z toho 17 úkonů po 1 500 Kč, 3 úkony po 750 Kč), 20 režijních paušálů po 300 Kč včetně DPH.

63. Pokud žalovaná částečně nárok žalobce uznala, v průběhu řízení zaplatila náklady obhajoby za 21 úkonů po 1 500 Kč a u 3 úkonů v poloviční hodnotě, tj. po 750 Kč (celkem 24 úkonů) + 24 režijních paušálů po 300 Kč a DPH, dohromady 49 549, 50 Kč, přiznala a zaplatila účelně vynaložené náklady trestního řízení žalobce, a to ve větším rozsahu, než jak byl soud připraven u žalobce akceptovat. Soud proto ve zbytku co do požadovaných nákladů obhajoby žalobě nevyhověl a žalobu zamítl.

64. Podle žaloby představovala majetková škoda žalobce způsobená trestním řízením rovněž náklady za znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], jeho účast u vyšetřovacího pokusu a související konzultace obhajoby s další právní kanceláří, celkem ve výši 115 750 Kč. Soud tento nárok neshledal po právu, jednoznačně dovodil, že se nejedná o náklady, které byly účelné, nezbytné a smysluplné pro účely trestního řízení. Soud v žádném případě nezpochybňuje právo obviněného, aby využil všech zákonných prostředků pro účely obhajoby, tedy všeho, co může vést ke zvrácení rozhodnutí o vině a trestu. Na druhé straně s ohledem na konstantní judikaturu platí, že nikoli veškeré vynaložené náklady v rámci trestního řízení jsou odčinitelnými a představují škodu, která má být nahrazena ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu č. 82/1998 Sb. Pokud jde o náklady konzultace ve výši 30 250 Kč, v řízení bylo prokázáno, že tyto náklady advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno advokáta] byly žalobci vyúčtovány. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že se na právní kancelář obrátil proto, aby si ověřil kvalitu obhajoby stávajícího obhájce, aby to s nimi zkonzultoval a zjistil, jestli si stávající obhájce počíná dobře. V takovém případě se dle soudu nemůže jednat o účelně vynaložené náklady trestního stíhání. Stejně je tomu tak u znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] nebo [tituly před jménem] [jméno FO]. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že rozhodnutí o zproštění obžaloby, které vedlo ke skončení trestního řízení, nebylo odvolacím soudem založeno na těchto znaleckých posudcích, které si žalobce nechal vypracovat. Soud zprostil žalobce obžaloby pro nedostatek zavinění a podle zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch). Podle odvolacího soudu se nepodařilo obžalovanému prokázat zavinění, tj. že si počínal neopatrně, při couvání nezkontroloval prostor za sebou. Ke zproštění viny a zvrácení situace ve prospěch žalobce tak nedošlo dle soudu na základě závěrů znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] nebo [tituly před jménem] [jméno FO], ani jejich odborného vyjádření nebo účasti u vyšetřovacího pokusu. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě[Anonymizováno]navíc vyplývá, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je nejasný, neurčitý a nesrozumitelný, že znalec před vypracováním znaleckého posudku neměl k dispozici celý spisový materiál. Tyto úvahy vedly soud k tomu, že se nejedná o účelně vynaložené náklady, resp. že tyto náklady nejsou v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

65. Soud v projednávané věci dovodil příčinnou souvislost mezi porušením práva při výkonu veřejné moci a vynaložením nákladů na obhajobu na straně žalobce, avšak pouze co do částky 49 549,50 Kč. Podle soudu na straně poškozeného žalobce vznikla škoda podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, na základě citovaného ustanovení se odškodňuje škoda, která představuje náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Zcela nepochybně tak jde v tomto rozsahu o účelně vynaložené náklady na obhajobu, neboť prostřednictvím obhájce se žalobci podařilo zvrátit nezákonné rozhodnutí, přes podání obžaloby, vydání odsuzujících rozsudků soudu prvního stupně žalobce dosáhl v řízení u Krajského soudu v Ostravě zprošťujícího výroku. Co do uhrazených nákladů obhajoby ve výši 49 549,50 Kč se jedná o účelně vynaložené náklady obhajoby, které odpovídají příslušným ustanovením advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za situace, kdy byly ze strany státu odčiněny náklady řízení ve výši 49 549,50 Kč, další náklady nejsou důvodné a po právu, soud žalobě na zaplacení majetkové újmy ve výši 158 221 Kč nevyhověl a žalobu zamítl.

66. Žalobce se rovněž u soudu domáhal přiměřeného finančního zadostiučinění ve výši 350 000 Kč, po částečném zaplacení žalované částky ve výši 10 000 Kč a zastavení řízení představoval nárok přiměřeného zadostiučinění částku 340 000 Kč. Žalobce svůj nárok opíral o ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Podle citovaného ustanovení § 31a bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže majetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za niž k nemajetkové újmě došlo.

67. Soud posoudil nárok žalobce na požadované zadostiučinění ve výši 350 000 Kč, respektive ve výši 340 000 Kč a dovodil, že nárok není důvodný, podle soudu uhrazené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, konstatování porušení práva a omluva žalovanému jsou dostačující všem okolnostem případu i závažnosti újmy.

68. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Vzhledem k projednací zásadě žalobce tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, bylo na žalobci, aby tvrdil a zejména prokazoval, že újma, která mu vznikla nezákonným rozhodnutím byla natolik závažná, zasáhla jeho osobní, rodinný nebo pracovní život, že je jeho nárok přiměřeného zadostiučinění důvodný. Žalobce však žádná zásadní skutková tvrzení ani důkazy soudu nepředložil, o závažnosti újmy soud nepřesvědčil. V prvé řadě nevysvětlil ani neprokázal, proč přiznané odškodnění ve výši 10 000 Kč, konstatování porušení práva nebo omluva za nezákonné trestní stíhání nejsou dostačující. Žalobce v prvé řadě namítal princip komparace, podle žalobce by měl soud přihlížet ke stanovisku Ústavního soudu, dle kterého soudy nemají striktně vycházet z obdobných případů a přiznávat tak nízké přiměřené zadostiučinění, a naopak přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, závažnosti újmy a odškodnění navýšit nad rámec obdobných případů.

69. Žalobce nárok ve výši 350 000 Kč žalobce zdůvodňoval svévolným a pomalým postupem orgánů činných v trestním řízení. I pokud by tato skutečnosti byla podstatnou okolností ve smyslu ust. § 31a zákona o odpovědnosti státu, nejedná se o pravdivé tvrzení, neboť podle obsahu spisu úkony orgánů činných v trestním řízení byly efektivní, ekonomické a rychlé, v žádném případě nešlo o pomalý postup orgánů činných v trestním řízení. Podle obsahu spisu ke skutku došlo v dopoledních hodinách 30. 7. 2020. Oznamovatelem činu byl žalobce, policie se na místo dostavila obratem, prováděla šetření a sepsala úřední záznamy, ve věci byly přibráni znalci, vyslechnuty osoby do úředního záznamu a k zahájení trestního stíhání došlo dne 1. 10. 2020, tj. tři měsíce od spáchání skutku. U Policie České republiky se vyšetřování vedlo až do prosince 2020, dne 8. 12. 2020 byla k soudu podána obžaloba. V žádném případě se dle soudu nejedná o svévolný nebo pomalý postup orgánů činných v trestním řízení. Ani v řízení před soudem se dle soudu nemohlo jednat o pomalý postup, vzhledem k tomu, že obžaloba byla podána 8. 12. 2020, řízení před soudem trvalo rok a půl, opakovaně proběhla hlavní líčení, žalobce byl opakovaně odsouzen, ve veřejném zasedání dne 16. 9. 2022 byl vyhlášen zprošťující rozsudek a skončilo trestní řízení.

70. V dané věci soud pro účely posouzení nároku přihlížel k objektivním okolnostem celého případu. Hodnotil délku trestního řízení, jeho charakter, rozsah trestní sazby, okolnosti, za nichž došlo k trestné činnosti i další skutečnosti, které mohly mít vliv na obžalovaného žalobce. Trestní řízení bylo vedeno od 1. 10. 2020 do 16. 9. 2022, tedy v délce necelých dvou let. Žalobce byl obviněn pro přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona, žalobce nebyl ohrožen vysokým trestem, horní hranice trestní sazby činila maximálně dva roky. V trestním řízení byla obžalovanému dána možnost se hájit všemi možnými prostředky. Obrátil se na odborníky, nechal si vypracovat znalecké posudky, využil obhajoby, požadoval přezkoumání obžaloby, opakovaně podával odvolání, podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, jeho obhájce byl přítomen výslechů i seznámení se spisem. Podle soudu v trestním řízení byla respektována práva obviněného a obžalovaného. Vzhledem k tomu, že po spáchání skutku žalobce opakovaně do úředních záznamů uvedl, že si malého syna při couvání nevšiml, že se neotočil a syna neviděl, nezbývalo dle soudu orgánům činným v trestním řízení nic jiného než zahájit trestní stíhání, vyšetřovat trestnou činnost a rozhodnutí o vině a trestu ponechat na soudu. Krajský soud v Ostravě shledal, že žalobce je nevinný, neboť se podle soudu nepodařilo orgánům činným v trestním řízení prokázat zavinění obžalovaného, tedy prokázat to, že pochybil, že couval, aniž se předem ohlédl a zkontroloval prostor couvání. Všechny tyto okolnosti případu vedly soud k závěru, že zadostiučinění ve výši 10 000 Kč je přiměřené a odpovídá zákonným požadavkům.

71. Soud se v řízení pro účely posouzení nároku žalobce zabýval závažností újmy. Soud dal za pravdu žalované, že žalobce žádnou závažnou újmu ani netvrdil, ani neprokazoval. Pokud obecně uvedl, že mu újma vznikla, že byl zasažen jeho osobní, rodinný nebo pracovní život, nevysvětlil a neprokázal o jakou újmu šlo a v čem tato újma měla spočívat. Pokud tvrdil, že měl zdravotní potíže, z lékařské zprávy, kterou žalobce v průběhu řízení předložil, nelze dovodit nic jiného, než že žalobce měl v roce 2021 zvýšený krevní tlak. Z této lékařské zprávy nevyplývají žádné zásadní nebo závažné zdravotní potíže, které by mohly být vyvolány v souvislosti s trestním řízením. To, jak byl případně zasažen jeho profesní nebo pracovní život, žalobce vůbec netvrdil.

72. Soud při projednání nároku ve výši 340 000 Kč nemohl opomenout další zásadní okolnostmi celého případu, že v dané věci došlo k těžkému a devastujícímu ublížení na zdraví tříletého syna žalobce. I přesto, že trestní soud nedovodil trestněprávní odpovědnost žalobce za předmětný skutek, je nepochybné, že k poškození zdraví, které vedlo k amputaci nohy, došlo při sekání žalobcem. Tato okolnost nepochybně musela u žalobce jako otce nezletilého vyvolat velkou míru stresu a psychického nepohodlí, o kterém žalobce hovořil. Podle soudu tuto okolnost, která se podílela na vzniku stresu, nelze oddělit od probíhajícího trestního řízení, proto má soud za to, že psychická újma byla vyvolána nejen v souvislosti s vyšetřováním žalobce v trestním řízení, ale rovněž touto skutečností zásadního ublížení na zdraví nezletilého. Další podstatná okolnost, která žalobce ohrožovala a zhoršovala jeho psychické rozpoložení, představovala případnou odpovědnosti žalobce za náklady léčby nezletilého [jméno FO]. Zdravotní pojišťovna se v průběhu trestního řízení připojila s regresním nárokem na náhradu škody jako poškozená v trestním řízení a požadovala, aby náklady vynaložené léčby nezletilého [jméno FO] žalobce jako odsouzený uhradil. Vzhledem k tomu, že se jednalo o částku ve výši 1 000 000 Kč a žalobce opakovaně před soudem potvrdil, že ho tento nárok stresoval, byl by pro rodinu likvidační, uvažoval o rozvodu, má soud za to, že i tato okolnost prohloubila nedobrý psychický stav žalobce a byla zásadní pro jeho prožívání daného stavu. Podle soudu se tedy na prožívání žalobce a zhoršení jeho psychického stavu podílela řada faktorů, nejednalo se výlučně o zahájení trestního stíhání, ale rovněž regresní nárok pojišťovny nebo závažné a život ohrožující poranění syna.

73. Tyto úvahy soud vedly k tomu, že považuje za přiměřené konstatování porušení práva, omluvu žalované a uhrazení přiměřeného zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Proto soud žalobě nevyhověl rovněž co do požadovaného finančního odškodnění nemajetkové újmy ve výši 340 000 Kč. V neposlední řadě soud při zvážení nároku žalobce v souladu s ustálenou judikaturou porovnával, tj. komparoval projednávanou věc a nárok žalobce s obdobnými případy a přiznanými nároky. Soud si je vědom toho, že každý případ je jedinečný, má se specifické znaky a nelze ho ztotožnit s jinou věci, soud prováděl komparaci s obdobnými případy, ke srovnání využil rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 14 C 108/2023, věcí vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 se 286/2013, sp. zn. 37 C 59/2020 nebo sp. zn. 18 C 118/2020, případně rozhodnutí Městského soudu v Praze (14 Co 305/2021). Ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 108/2023 soud shledal, že přiměřené zadostiučinění za dvouleté trestní stíhání pro ublížení na zdraví je ve výši 30 000 Kč. V této věci se jednalo o trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, na rozdíl od nedbalostního trestného činu, jak je tomu v případě žalobce, navíc od začátku trestního řízení byl vypracován znalecký posudek, který vylučoval odpovědnost obžalovaného za spáchání trestného činu. V dalších případech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 (10 C 286/2013) trestní řízení sice trvalo rovněž dva roky, jednalo se o úmyslnou trestnou činnost spáchanou více trestnými činy, a to ublížením na zdraví a výtržnictvím, žalobkyně požadovala 60 000 Kč, byl jí přiznán nárok ve výši 20 000 Kč. V případě věci 37 C 59/2020 se jednalo sice o roční trestní řízení, ale pro tři úmyslné trestné činy a bylo přiznáno 20 000 Kč, ve věci 18 C 118/2020 byla žalobci přiznána částka 69 000 Kč, přičemž trestní řízení trvalo čtyři roky. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze bylo shledáno, že nárok je důvodný ve výši 20 000 Kč za nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví.

74. Obecně lze konstatovat v souladu se závěry Ústavního soudu, že každé nezákonné trestní stíhání vyvolává negativní pocity v osobní a osobnostní sféře obviněného, pokud nevede k pravomocnému odsouzení a pokud vyjde dodatečně najevo, že řadu měsíců bylo trestní řízení vedeno nezákonně, neboť bylo vedeno v rozporu s Listinou základních práv a svobod. V soudním řízení v dané věci vyšlo najevo, že se žalobce nedopustil trestného činu, jeho trestní stíhání, které trvalo dva roky, bylo nezákonné, žalovaná nezákonnost uznala a za trestní stíhání se omluvila a uhradila náklady trestního řízení ve výši 49 549,50 Kč a odčinila nemajetkovou újmu částkou ve výši 10 000 Kč. Soud požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 340 000 Kč nepovažoval za adekvátní všem okolnostem případu. S ohledem na komparaci, specifické a individuální okolnosti případu, délky řízení, závažnosti újmy, popsaným potížím nebo útrapám, které musel žalobce jako obviněný a obžalovaný vytrpět, je částka vyplacena státem přiměřená.

75. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná podle § 142 odst. 1 o. s. ř., s ohledem na částečnou úhradu a zastavení řízení byla dle soudu v převážném rozsahu procesně úspěšná, má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, které představují paušální náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., 1 úkon po 300 Kč, celkem za 10 úkonů, (a to vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 18. 4. 2024, přípravu, 4 x přípravu k jednání, 4účasti u jednání), celkem 3 000 Kč a dále náhradu cestovních výdajů za cestu k soudu na jednání ze dne 14. 2. 2024 z Ostravy do Frýdku-Místku a zpět, při průměrné spotřebě motorové nafty 4,9 l na 100 km, při ujetí 42 km a průměrné ceně 38,70 Kč za 1 l motorové nafty ve výši 79,64 Kč a náhradu za použití vozidla při sazbě 5,6 Kč na 1 km, celkem 235,20 Kč, celkem 315 Kč, a jednání ve dnech 22. 1. 2025, 30. 4. 2025 a 30. 10. 2025 cena motorové nafty při průměrné spotřebě 4,9 l na 100 km, při ujetí 42 km, průměrná vyhlášková cena 34,70 Kč, dohromady 71,41 Kč a opotřebení 5,80 Kč na 1 km celkem 243,60 Kč, celkem 315 Kč, ve 3 případech 945 Kč, dohromady 4 260 Kč. Tyto náklady dle výroku II uhradí žalobce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení