37 C 59/2020-166

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Karolínou Šorbanovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město, zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 84 619,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 26 897 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 26 897 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, 10% úrok z prodlení ročně z částky 28 677 Kč od 5. 5. 2020 do 10. 6. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 57 722,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 722,50 Kč od 2. 5. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 55 574 Kč od 2. 5. 2020 do 4. 5. 2020, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 48 892 Kč k rukám zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou původně domáhal jednak odškodnění majetkové újmy ve výši 38 296,50 Kč a dále odškodnění nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč z důvodu nezákonného trestního stíhání, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, prvního oddělení obecné kriminality ze dne 13. 3. 2018, pod čj. KRPA -39-3665-46/ 2017 -001171-6- (dále jen„ usnesení o zahájení trestního stíhání“), když později byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písmeno a), trestního řádu, přičemž zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 23. 5. 2019. Majetková újma představuje náklady zaplacené žalobcem za obhajobu v předmětné věci, ve vztahu k nemajetkové újmě trestní stíháním žalobce došlo k obavě žalobce, jak by se vyvíjel jeho pracovní život v případě pravomocného odsouzení v trestní věci, rovněž došlo k ochlazení vztahů v rodině, kdy existenci trestního stíhání žalobce zamlčel svému mladšímu bratru [jméno], žalobce špatně psychicky snášel předmětné trestní řízení, uzavíral se do sebe. Dále žalobce uváděl, že došlo k poškození jeho dobré pověsti, důstojnosti a cti. V průběhu řízení bylo řízení zastaveno pravomocně co do částky 28 677 Kč, když ze strany žalované tato částka byla plněna na nákladech za obhajobu, kdy předmětem odškodnění majetkové újmy zůstala částka 9 619,50 Kč, kdy zůstaly sporné úkony provedené: Dne 22. 4.2018, 9.5.2018 – návrh na doplnění vyšetřování, Dne 9.5. 2018 žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu Dne 27.6.2018 podnět k výkonu dohledu nad postupem OS Praha 6 Dne 30.10.2018 porada s klientem přesahující 1 hodinu Dne 11.4.2019 účast u odročeného hlavního líčení – který byl žalovanou ohodnocen pouze polovinou odměny, 2. Jeden úkon advokáta byl žalobcem s ohledem na trestní sazbu, která žalobci hrozila, stanovena ve výši 1 500 Kč, vyjma posledního úkonu, kdy žalovaná plnila za půlku úkonu, tudíž žalobce požadoval pouze 750 Kč. K těmto úkonům je pak připočítána částka 300 Kč jako paušální náhrada dle advokátního tarifu (mimo poslední úkon, kdy paušální náhrada žalovanou byla zaplacena), a 21 % DPH.

3. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že žalobce se na ni obrátil dne 1.11.2019 s nárokem na náhradu škody ve výši 38 269,50 Kč a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 75 000 Kč, když k projednání žádosti došlo dne 5.6.2020, ze strany žalované byla přiznána na nákladech obhajoby částka 28 677 Kč, kdy žalovaná ověřila, že účtované úkony co druhu délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s následujícími výjimkami, kdy nepřiznala odškodnění za návrh na doplnění vyšetřování ze dne 22.4.2018 a 9.5.2018, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dne 9.5.2018, podnět k výkonu dohledu nad postupem OS Praha 6 ze dne 27.6.2018, kdy žádný z těchto návrhů nebyl úkonem právní služby dle § 11 advokátního tarifu. Ve vztahu k poradě dne 30.10.2018 uvedla, že neposkytla částku z toho důvodu, že porada musí být východiskem nějakého následujícího úkonu obhájce, pokud tomu tak není jde o nadbytečnou poradu. Proto tuto částku nepřiznala ve vztahu k účasti u odročení hlavního líčení dne 11.4.2019 přiznala pouze polovinu odměny s poukazem na § 14 odst. 2 advokátního tarifu. Ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy má za to, že vznik nemajetkové újmy musí být ze strany žalobce tvrzen a prokázán, což se nestalo.

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce se obrátil na žalovanou dne 1. 11. 2019 se svým nárokem na náhradu majetkové škody ve výši 38 269,50 Kč a nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 75 000 Kč, kdy k projednání žádosti žalobce došlo na základě Stanoviska ze dne 5. 6. 2020 s tím, že na majetkové škodě 10. 6. 2020 byla ze strany žalované žalobci zaplacena částka 28 677 Kč. Proti žalobci usnesením Policie České republiky ze dne 13. 3. 2018 pod č. j. KRPA-393665-46/TČ-2017-001171-6-VL bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, společně s dalšími dvěma osobami, pro trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, společně s dalšími spoluobviněnými, trestného činu násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku s tím, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, žalobci bylo doručeno 14. 3. 2018, kdy později došlo ke zprošťujícímu rozsudku a trestní stíhání tak bylo ukončeno ke dni 23. 5. 2019.

5. Ve vztahu k úkonům obhájce v trestním řízení, které nebyly žalovanou zaplaceny, nebylo sporu, že tyto úkony ze strany obhájce žalobce byly provedeny, a to návrh na doplnění vyšetřování ze dne 22. 4. 2018, ze dne 9. 5. 2018, žádost o přezkum postupu ze dne 9. 5. 2018, podnět k výkonu dohledu ze dne 27. 6. 2018, porada s klientem, trvající déle než jednu hodinu dne 30. 10. 2018 a účast advokáta u jednání dne 11.4.2019, které bylo odročeno na začátku jednání pro nedostavení se svědka s tím, že ze strany žalované za toto odročené jednání bylo plněno pouze polovina úkonu spolu s paušální sazbou odměny. Provedení úkonů obhájce žalobce ve shora uvedeném rozsahu vyplynulo rovněž z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. 3T 76/2018, z návrhu na doplnění vyšetřování ze dne 22.4.2018 a 9.5.2018, z žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu dne 9.5.2018, z podnětu k výkonu dohledu nad postupem OS Praha 6 ze dne 27.6.2018, z potvrzení o konání porady dne 30.10.2018.

6. Z výslechu žalobce soud zjistil, že tento byl po zahájení trestního stíhání v počátečním šoku, později měl strach při hledání zaměstnání, že by potenciální zaměstnavatelé se mohli dozvědět o trestním stíhání jeho osoby. Nikdo z potenciálních zaměstnavatelů ani zaměstnavatelů žalobce nevěděl o trestním stíhání žalobce, když žalobce si ve vztahu ke konání úkonů v trestním řízení bral dovolenou. O trestním stíhání žalobce kromě jeho matky věděly pouze osoby, které byly rovněž obžalované. Žalobce dle svých slov se uzavřel v době trestního stíhání do sebe, dříve byl člověk extrovertní, společenský, uzavření jeho osoby špatně působilo na jeho okolí. Léky na psychiku nebral. Žalobce špatně spal, zavíral se ve svém pokoji, moc nekomunikoval se svým bratrem. V noci se budil, ve své podstatě u něho docházelo i k takovým úzkostlivým stavům, nejedl, zhubnul o několik kilogramů. Žalobci začaly vypadávat vlasy na náhodných místech na hlavě, nikde s tím však u lékaře nebyl. Rovněž neprovozoval cvičení, kterému se věnoval, kdy se jednalo o silový trojboj, když neměl dostatek spánku, nejedl a rovněž roli sehrála i jeho špatná psychika. Trestní stíhání ovlivnilo vztah s jeho mladším sourozencem, který byl v minulosti dobrý, kdy nyní má zato, že tento vztah není ještě úplně pozitivní. Vztah byl ovlivněn tím, že žalobce mu nesděloval věci a on měl pocit, že před ním něco tají.

7. Z výslechu matky žalobce soud zjistil, že celá situace začala v říjnu 2017, trestní stíhání trvalo přes 1 rok, týkalo se výtržnictví a ublížení na zdraví proti úřední osobě. Žalobce po zahájení trestního stíhání se svojí matkou moc nemluvil, byl zavřený v pokoji, pouze chodil do práce a byl nervózní a nespal. Svědkyně mu kupovala čaje na uklidnění a prášky na spaní konkrétně Persen. Svědkyně potvrdila, že o trestním stíhání žalobce nevěděl jeho mladší bratr, žalobce před trestním stíháním byl veselý, společenský člověk, po zahájení trestního stíhání byl nervózní, moc nemluvil. Dle svědkyně měl žalobce problémy s tlakem, ke vztahu k jeho bratrovi pak uvedla, že sourozenci mají dobré vztahy. Pouze v době trestního stíhání žalobce s mladším bratrem moc nekomunikoval, kdy mladší bratr se vyptával matky, co se děje. Svědkyně uvedla, že se to zlepšilo po skončení trestního stíhání, kdy opět spolu začali chodit do fitness na tréninky, občas spolu chodí na obědy či do kina.

8. Z výslechů svědků [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení], kteří rovněž byli spoluobviněni v předmětném trestním řízení, soud zjistil, že žalobce je jejich dobrý kamarád, trestní stíhání žalobci způsobilo hodně stresu z finančních důvodů, kdy kvůli financím musel omezit hodně svých aktivit, které dříve dělali. Žalobce také nechtěl chodit na diskotéky, kam dříve chodili, žalobce se nechtěl vystavovat žádným zbytečným a riskantním situacím. Trestní stíhání nějak zvláště spolu neprobírali. Zatím co dříve byl žalobce hodně usměvavý a bezstarostný člověk, v době trestního stíhání byl zamlklý, nechodil ven a neprojevoval se. Žalobce neměl chuť do života, zhubnul, rovněž v zaměstnání, kde s ním rovněž pracoval svědek [celé jméno svědka], se to projevovalo tak, že byl jako by bez života, že se nesnažil, byl bez motivace. Veškeré našetřené peníze investoval do právního zastoupení. Žalobce se rovněž přestal věnovat svému zájmu chození do fitness, k čemuž se vrátil až po ukončení trestního stíhání.

9. Z podstatného obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. 3T 76/2018 soud zjistil, že předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 13.3.2018 bylo žalobci doručeno dne 14.3.2018. Proti předmětnému usnesení si žalobce podal stížnost, která byla zamítnuta. Žalobce udělil plnou moc svému obhájci zastupování dne 14.3.2018. Ze strany žalobce byla dána žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a trestního řádu, s tím, že tato žádost byla doručena orgánům činným v trestním řízení dne 10.5.2018 (rovněž prokázáno touto žádostí dokladem o doručení do datové schránky orgánům činným v trestním řízení), žalobce pak dal návrh ze dne 22.4.2018 na doplnění vyšetřování, ze strany státního zástupce došlo k přezkoumání postupu orgánů činných trestnímu řízení s tím, že o přezkumu bylo sepsáno vyrozumění ze strany státního zástupce. Soudu byla doručena obžaloba dne 3.9.2018, kdy byl vydán trestní příkaz 14.9.2018 proti kterému si žalobce podal odpor dne 27.9.2018. Ve věci proběhlo hlavní líčení dne 29.11.2018, 5.2.2019, hlavní líčení dne 11.4.2019 bylo odročeno za účelem předvolání svědka na 23.5.2019, s tím, že ve věci fakticky nebylo jednáno. Při hlavním líčení dne 23.5.2019 byl vyhlášení zprošťující rozsudek, kdy žalobce se vzdal práva odvolání i za osoby oprávněné a rovněž státní zástupce se vzdal práva odvolání. Rozsudek tak nabyl právní moci téhož dne.

10. Soud má rovněž za prokázané, že právní zástupce obhájce v trestním řízení byl plátcem DPH (prokázáno rozhodnutím o registraci k dani z přidané hodnoty).

11. Žalobci pak byla vystavena faktura za právní služby obhájcem v částce 31 460 Kč (prokázáno fakturou daňovým dokladem [číslo]). Tato částka pak byla právnímu zástupci žalobce zaplacena (prokázáno výpisem z účtu [příjmení] [příjmení] s datem 26.6.2018). Žalobci byly vyčísleny náklady obhájce v částce 18 150 Kč, přičemž tato částka byla žalobcem zaplacena (prokázáno fakturou daňovým dokladem č. 201857 spolu s dokladem o výpisu z účtu ze dne 26.10.2018). Náklady obhájce byly rovněž vyčísleny fakturou [číslo] v částce 22 990 Kč, kdy ze strany žalobce částka byla zaplacena 30.1.2019 (prokázáno výpisem z účtu u [příjmení] [příjmení] za 30.1.2019). Žalobci byly vyčísleny náklady řízení ustanoveného zástupce v částce 7 260 Kč, tato částka byla zaplacena (prokázáno fakturou daňovým dokladem [číslo] výpisem z účtu ze dne 14.5.2019). Zároveň byly vyčísleny obhájcem náklady na obhajobu ve výši 10 890 Kč, které byly zaplaceny obhájci dne 25.6.2019 (prokázáno fakturou daňovým dokladem [číslo] výpisem z účtu s datem 25.6.2019).

12. Z potvrzení žalobce advokáta má soud za prokázané, že žalobce absolvoval s advokátem schůzky trvající déle než 1 hodinu ve dnech 28.3.2018, 30.10.2018, 21.11.2018 a 4.2.2019 (prokázáno potvrzením žalobce a právního zástupce).

13. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Dle § 31 odst. 1, 3, zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení, nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Speciálním právním předpisem o mimosmluvní odměně, je pak vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif nebo AT).

18. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 a § 31 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhal zaplacení dosud nezaplacené náhrady nákladů za právní zastoupení při obhajobě v trestním řízení ve výši 9 619,50Kč, odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 75000 Kč.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen byl částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

20. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, prvního oddělení obecné kriminality ze dne 13. 3. 2018, pod čj. KRPA -39-3665-46/ 2017 -001171-6-, když později byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písmeno a), trestního řádu, přičemž zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 23. 5. 2019. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25Cdo 1487/2001).

21. Objektivní odpovědnosti za škodu z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

22. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda nárok ve výši 9 619,50 Kč spočívající v nákladech na obhajobu je co do jeho výše po právu, když samotný právní nárok žalobce shledal důvodným v souladu s ust. § 31 odst.1,3 Z.č. 82/1998 Sb., což shledala i žalovaná, jež plnila zčásti, ze strany žalobce náklady na obhajobu byly vynaloženy. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že ve smyslu advokátního tarifu (ust. § 7 bod 5 AT) s ohledem na trestní sazbu, která poškozenému hrozila trestním stíháním, pak za jeden úkon právní pomoci je možno, stejně jako tvrdil žalobce i žalovaná, přiznat částku ve výši 1 500 Kč. Při hodnocení jednotlivých úkonů, kdy bylo sporováno 5 úkonů právní pomoci, kdy v řízení bylo prokázáno jejich provedení, soud při jejich hodnocení dospěl k následujícím závěrům: Za úkon – návrh na doplnění vyšetřování dne 22. 4. 2018, 9.5.2018, kdy bylo prokázáno jeho provedení, soud přiznal částku 1500 Kč za jeden provedený úkon dle § 11 odst.1 písm.d) AT dle požadavku žalobce, když má zato, že tento úkon byl spojen s koncem vyšetřování, byl účelně vynaložen ve smyslu obhajoby při skončení vyšetřování a s ohledem na svou povahu lze účtovat jako celý úkon. Za každý z těchto dvou úkonů- žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 9.5. 2018 a podnět k výkonu dohledu nad postupem OS Praha 6 ze dne 27.6.2018 soud přiznal částku 750 Kč, tedy úkonu, kdy tyto úkony jsou svou povahou procesní úkony, které se ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu blíží úkonům v odstavci 2 a nikoliv odstavci 1 stejného ustanovení. Podnět k přezkumu postupu ani v nejmenším není možné považovat za podání návrhu ve věci samé. Lze je však podřadit pod ust. § 11 odst. 2 písm. d/ advokátního tarifu (ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu), a tedy za ně náleží pouze odměna ve výši jedné poloviny sazby za každý úkon. Za úkon –porada žalobce s advokátem dne 30.10.2018, kdy v řízení bylo prokázáno její proběhnutí, soud přiznal částku 1 500 Kč za 1 úkon právní služby ve smyslu § 11 odst.1 písm c) AT, když bylo zjištěno, že časově následuje po podání odporu, jak vyplývá z přehledu úkonů provedených advokátem žalobce, kdy soud zohlednil i tu skutečnost, že celkem byly poskytnuty 4 porady za celou dobu trestního stíhání, které trvalo přes jeden rok, kdy jejich celkový počet lze shledat ještě za adekvátní a i když tato porada časově bezprostředně nenavazovala na další úkon obhájce, byla však poskytnuta v období od podání odporu do hlavního líčení, kdy takto byly poskytnuty dvě porady (žalovanou bylo plněno pouze za jednu) a lze dle soudu obě hodnotit za účelně vynaložené, jestliže docházelo k přípravě na hlavní líčení. Za úkon provedený dne 11.4.2019 -účast u odročeného hlavního líčení, které se fakticky nekonalo – který byl žalovanou ohodnocen pouze polovinou odměny, soud již žádnou částku nepřiznal, když správně byl žalovanou hodnocen úkon dle § 11 odst.3 za použití § 11 odst.2 písm.f) AT za situace, kdy hlavní líčení bylo pro nedostavení se svědka odročeno hned na začátku, v tomto směru, neobstojí argumentace žalobce, že na jednání se advokát musel připravit stejně jako na hlavní líčení, které by proběhlo, za situace, že odměna za tento úkon je spojena přímo s fyzickou účastí na tomto líčení, nikoliv s přípravou na jednání. Celkem tedy žalobci za zaplacené náklady na obhajobu soud přiznal za 4 úkony (z toho dva úkony jako jeden úkon po 1 500 Kč á úkon a 2 úkony jako úkonu spolu se 4 režijními paušálními náhradami po 300 Kč a 21 % DPH, když právní zástupce žalobce byl jejím plátcem, celkem částku 6 897 Kč.

23. Ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 75 000 Kč i zde existence nezákonného rozhodnutí, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. Je na žalobci, aby v řízení tvrdil a prokázal nejen existenci nezákonného rozhodnutí, ale i skutečnost, kterou lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, jež způsobilo vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s touto skutečností. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jako„ rozhodnutí R 67/2016“)).

24. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

25. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním došlo k zásahu do práv žalobce ve smyslu stresu, zasažení jeho psychiky projevující se uzavřením do sebe, nervozitou, pokleslostí, nespavostí po dobu trestního stíhání s projevem do fyzické stavu v podobě úbytku na váze, obavami, aby se o trestním stíhání nedozvěděl jeho zaměstnavatel. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr.zák., výtržnictví dle § 358 tr.zák. a do podání obžaloby pro násilí proti úřední osobě dle § 325 odst.1 písm.a) tr.zák., za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit žalobci trest odnětí svobody v trvání 2-4 léta, později až tři léta. Hrozba nepodmíněného trestu v tomto případě s ohledem na možnou trestní sazbu byla v případě žalobce velmi nízká. Trestní stíhání trvalo od 13.3.2018 do 24.5.2019, tedy po dobu 1 roku a 2 měsíce, což je poměrně krátká doba vzhledem ke stavu jisté nejistoty, po kterou byl žalobce ohledně výsledku řízení udržován, a po kterou trvaly následky trestního stíhání v jeho osobnostní sféře. Povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, zpravidla nepůsobí značné společenské odsouzení stíhaného. S ohledem na celkovou délku období nejistoty přes jeden rok a dopady trestního stíhání na psychiku, které se odrazilo i v tělesné konstituci a fyzicky na žalobci (úbytek váhy, vypadavání vlasů) je nutné dospět k závěru, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu má být poskytnuto v penězích.

26. Forma a finanční výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30Cdo 2813/2011). Výslechem žalobce a všech svědků, jejichž výpovědi spolu korespondovaly a soudem byly hodnoceny jako věrohodné, bylo prokázáno, že v době trestního stíhání žalobce trpěl značným stresem, trestní stíhání mělo vliv na jeho osobu, chování, obavy. Před trestním stíháním byl žalobce, jak bylo prokázáno, člověk společenský, optimistický a veselý. Trestním stíháním žalobce se uzavřel do sebe před svým okolím, což určitým způsobem mělo vliv i na jeho vztah s bratrem, který se však po skončení trestního stíhání podařilo plně obnovit. Stresem žalobce hubl, vypadávaly mu na určitých místech vlasy (prokázáno pouze výslechem žalobce, nikoliv matky, tudíž vypadávání vlasů nemohlo být enormního rozsahu), neměl zájem o svůj koníček-silový trojboj, nikam nechodil. V řízení nebylo prokázáno i přes výzvu dle § 118a odst.3 os.ř., že by došlo k poškození pověsti žalobce mezi známými a u zaměstnavatele, kdy naopak bylo prokázáno, že o trestním stíhání věděla pouze jeho matka a ostatní spoluobvinění.

27. Výše zadostiučinění přiznaná dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovně právních vztazích a podobně). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. v tomto směru rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 6/2016 pod R 67/2016).

28. Soud při stanovení výše odškodnění vycházejíc z rozhodnutí Nejvyššího soudu a snažil se nalézt shodné rysy s jinými rozhodnutími soudu v obdobné věci. Žalobce s ohledem na výši žalované částky k porovnání případu žalobce s jinými případy ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, jednak poukázal na Stanovisko žalované, kdy jinému spoluobžalovanému ([celé jméno svědka]) bylo za stejné trestní stíhání přiznána částka 10 500 Kč (prokázáno Stanoviskem žalované ze dne 5.6.2020, č.j. MSP-2785/2019-0DSK-ODSK/12), dále poukázal na rozhodnutí MS v Praze ze dne 15.11.2010 č.j. 54 Co 85/2011-75, kdy byla za trestní stíhání pro trestný čin dle § 224 odst. 1, 2 tr.zák. přiznána částka 56 000 Kč. V tomto případě je však nutné uvést, že případ je srovnatelný pouze částečně s případem žalobce, když trestní stíhání trvalo delší dobu-2 roky a 4 měsíce, kauza na rozdíl od případu žalobce byla medializována, tamní žalobce byl dokonce pravomocně odsouzen a odsouzení bylo evidováno v rejstříku trestů. Druhým případem žalobcem předložený byl rozsudek MS v Praze ze dne 1.2.2011 č.j. 21 Co 561/2010-133, kdy v porovnávaném případě byla poškozenému přiznána částka 80 000 Kč za tři roky trvající trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti, kdy hrozil tamnímu žalobci trest odnětí svobody až na 10 let, kdy na rozdíl od případu žalobce trestní stíhání trvalo mnohem delší dobu.

29. Soud vědom si individuálnosti a specifičnosti každého jednotlivého trestního stíhání, pak při porovnání případu žalobce tedy vycházel z předložených rozsudků žalobcem, kdy rovněž vycházel z rozhodnutí OS Praha 2 ze dne 4.7.2013, č.j. 15C 205/2012-90 ve spojení s rozsudkem MS v Praze č.j. 53 Co 476/2013-120, kdy za 2 roky a 1 měsíc trestního stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 224 odst.1,2 tr.zák. byla přiznána částka 76 300 Kč, na druhé straně pak soud vzal v úvahu i rozsudek MS v Praze č.j. 30 Co 429/2016-194, kdy pro devítiměsíční trestní stíhání tamnímu žalobci pro trestný čin výrtžnictví dle § 358 odst.1 tr.zák. přiměřeným odškodněním byla shledána omluva, když nebyly prokázány žádné výrazné zásahy do osobnostní sféry stíhaného. Za situace, kdy trestní stíhání žalobce trvalo 1 rok a 2 měsíce, přičemž žalobce nebyl po dobu trestního stíhání nijak omezen na svobodě, o trestním stíhání v rodině věděla jen jeho matka a osoby spoluobviněné, tedy jiné osoby o trestním stíhání neměli povědomí, nebyla tak zasažena žádným způsobem pověst žalobce, a to ani u zaměstnavatele, a byl prokázán určitý vliv na psychiku žalobce, který nevedl až k návštěvě odborníka, dospěl soud k závěru, že žalobci přísluší při porovnání se shora uvedenými případy odškodnění v částce 20 000 Kč, které je srovnatelné s uvedenými případy při zohlednění nuancí, že žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání nevešlo v širší známost a délka trestního stíhání při porovnání se shora uvedenými případy byla menšího rozsahu. Zároveň je nutné uvést, že judikatura NS v Brně se od doby vydaných porovnávaných případů posunula v tomto směru, že při odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání není možné stanovit výši odškodnění za každý měsíc trestního stíhání podobně jako je tomu při odškodnění za nesprávný úřední postup-nepřiměřenou délku trestního stíhání. Pro přiznání vyšší částky tak, jak požadoval žalobce, soud neshledal žádné opodstatnění.

30. Z těchto důvodů soud přiznal žalobci částku celkem ve výši 26 897 Kč skládající se z majetkové škody ve výši 6 897 Kč, odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 20 000 Kč (výrok I. rozsudku). Zároveň soud přiznal právo na úrok z prodlení, který je odůvodněn § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobce svůj nárok u žalované uplatnila dne 1. 11. 2019, šestiměsíční lhůta k plnění by měla uplynout dne 1. 5. 2020, což však byl svátek (pátek) a proto ve smyslu § 607 občanzák., poslední den lhůty připadl až na 4.5.2020 (pondělí) a ode dne následujícího (5.5.2020) tak byla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení již ode dne 2. 5. 2020, kdy s ohledem na shora uvedené v tento den žalovaná nebyla v prodlení. Soud proto právo na úrok z prodlení přiznal až ode dne 5.5. 2020, kdy u již zaplacené částky žalovanou ve výši 28 677 Kč do 10.6.2020, kdy došlo k zaplacení jistiny ze strany žalované-připsání na účet žalobce. (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu, když žalobce požadoval původně zaplacení částky ve výši 88 296,50 Kč (za obhajné 38 296,50Kč, odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 75 000 Kč kdy v tomto směru do součtu soud dal pouze částku 50 000 Kč jako tarifní hodnotu-v tomto směru blíže srovnej rozhodnutí NS 30Cdo 1435/2015) úspěšný pak byl co do částky 85 574 Kč (přiznaná částka žalovanou na nákladech obhajoby zaplacená až po podání žaloby a uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku ve výši 28 677 Kč spolu s částkou na obhajném přiznaném soudem ve výši 6 897 Kč, soud počítal plný úspěch za odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání po 50 000 Kč, kdy výše plnění přiznaná soudem závisela na úvaze soudu dle § 142 odst.3 o.s.ř.), neúspěšný pak v rozsahu částky 2 722,50 Kč. Úspěšný byl žalobce v rozsahu 97 %, po odečtení míry neúspěchu v rozsahu 3% žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 94%. Žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2x po 2000 Kč, právní zastoupení dle § 7 Vyhl.č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“) za 8 úkonů po 4 660 Kč á úkon, kdy soud vycházel z tarifní částky, ze které vycházel při poměřování úspěchu žalobce ve sporu 88 296,50 Kč, za převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby spolu s replikou ze dne 30.9.2020, doloženou poradu přesahující jednu hodinu dne 9.10.2020, účast na jednání dne 13.10.2020 v době od 8:35 do 11:00 hod počítaný s ohledem na délku jednání za 2 úkony dle § 11 odst.1 AT, doplnění tvrzení a vyjádření ve věci ze dne 20.10.2020, účast na jednání dne 22.10.2020. K tomu soud připočetl 8 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst.4 AT a 21 % DPH, celkem se jedná o částku 52 012,80 Kč. Soud pak přiznal žalobci 94 % z částky 52 012,80 Kč, tj. částku ve výši 48 892 Kč.

32. Lhůta k plnění ve vyhovujícím výroku o věci samé i ve výroku nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst.1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení