14 C 108/2023 - 112

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 242 Kč s příslušenstvím, 30 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 242 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 154,59 Kč ve výši 15 % ročně od 4.2.2023 do 26.11.2024 a zákonným úrokem z prodlení z částky 242 Kč od 27.11.2024 do zaplacení ve výši 15 % a částku ve výši 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 4.2.2023 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 45 301,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 7. 2023 domáhal po žalované České republice zaplacení částek ve výši 41 062,09 Kč s příslušenstvím ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno trestní řízení na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2020 pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona, proti usnesení podal stížnost 30. 7. 2022, obžaloba byla k soudu podána dne 18. 11. 2020, trestním příkazem dne 26. 2. 2021 ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 165/2020 byl odsouzen k podmíněnému trestu, odpor podal dne 16. 3. 2021, soud ve věci nařídil hlavní líčení, odsoudil ho opětovně k podmíněnému trestu. Na základě odvolání byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku zrušen a dne 14. 6. 2022 soud prvního stupně rozhodl o postoupení věci pro přestupek. Proti žalobci bylo vedeno trestní řízení nezákonně, žalobce vyčíslil majetkovou škodu představující náklady obhajoby ve výši 41 062,09 Kč včetně DPH podle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. a nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč za duševní útrapy, nároky uplatnil u Ministerstva spravedlnosti dne 3. 8. 2022, žalovaná ničeho žalobci neuhradila a nároky neuznala. Odškodnění nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč zdůvodnil délkou řízení, spojením obou věcí do jediného řízení (společné trestní řízení obou obviněných), kdy nemohl uplatnit žádné nároky poškozeného v trestním řízení ani nároky podle zákona o peněžité pomoci obětem trestné činnosti, měl ztrátu na výdělku, byl v pracovní neschopnosti, zaměstnavatel byl informován o trestním řízení, soudy nevycházely ze zásady in dubio pro reo, byl obviněn i přesto, že byl obětí trestné činnosti. Podle žalobce se jedná o přiměřené finanční zadostiučinění.

3. Žalovaná se k žalobě poprvé vyjádřila podáním ze dne 24. 11. 2023 a uvedla, že se žalobou nesouhlasí, žalobce uplatnil nároky z odpovědnosti za škodu, tyto nároky nebyly k datu podání žaloby uspokojeny, žádosti žalobce nebylo státem vyhověno, protože neprokázal vznik škody ani vynaložené náklady na obhajobu, stát žádné náklady v zákonné lhůtě šesti měsíců neuhradil, pokud jde o přiměřené zadostiučinění, žalovaná se dodatečně omluvila a konstatování porušení práva považovala za dostačující, navrhla zamítnutí žaloby.

4. Žalobce podáním ze dne 18. 1. 2024 vzal žalobu částečně zpět co do částky 907,50 Kč s příslušenstvím s ohledem na nesprávný výpočet nákladů obhajoby, soud pro zpětvzetí žaloby řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. usnesením ze dne 14. 6. 2024 částečně zastavil co do částky 907,50 Kč se zákonným úrokem, předmětem řízení bylo nadále zaplacení částky ve výši 40 154,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení a částky ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 7. 2024.

5. U prvního jednání ve věci se žalobci dostalo zákonného poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., byl vyzván, aby doplnil skutková tvrzení, označil a předložil důkazy, zejména co do důvodnosti přiměřeného zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, tj. z jakého důvodu poškozený nepovažoval omluvu žalované a konstatování porušení práva za dostačující, jak dospěl k vyčíslení finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, zda tato částka odpovídá obvyklému finančnímu zadostiučinění v obdobných věcech, jaká je závažnost vzniklé újmy na straně poškozeného, jaké byly a jsou konkrétní okolnosti případu.

6. Žalobce po poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. doplnil skutková tvrzení, uvedl, že každé nezákonné trestní stíhání má negativní dopady do osobní sféry stíhaného, žalobce shledával závažnost vzniklé újmy a okolnosti případu v samotném vyšetřování trestné činnosti, které trvalo rok, než ve věci bylo zahájeno trestní stíhání, přičemž orgány činné v trestním řízení dobře znaly osobu pachatele i osobu poškozeného (žalobce), od počátku disponovaly znaleckým posudkem, který vylučoval jeho odpovědnost za trestnou činnost, znalkyně zjistila, že mechanismus úrazového děje neodpovídá objektivizovaným zraněním poškozeného [jméno FO], orgány činné v trestním řízení měly úřední záznamy policistů zasahujících na místě samém, kteří znali konkrétní okolnosti případu, věděli, kdo byl pachatel a kdo oběť trestné činnosti, přesto bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání, k soudu podána obžaloba a soud vydal trestní příkaz a rozsudek, kterými žalobce odsoudil za spáchání trestné činnosti, žalobce tak ztrácel víru ve spravedlivé rozhodování kompetentních orgánů státu, byl a nadále je bezúhonný, nemá žádné záznamy v trestním rejstříku, musel využít všech zákonných prostředků, aby zvrátil rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a soudu prvního stupně, délka trestního stíhání trvala 23 měsíců, až na základě pokynů odvolacího soudu soud prvního stupně postoupil věc pro přestupek, znemožnil žalobci požadovat peněžitou pomoc podle zákona č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů, žalobce byl ohrožen trestní sazbou 6 měsíců až 3 léta, žalovaná v zákonné šestiměsíční lhůtě ničeho nepřiznala a konstatování porušení práva učinila až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, podle žalobce požadovaný nárok ve výši 30 000 Kč odpovídá obdobným případům a žalovaná bagatelizuje zásah orgánů činných v trestním řízení do osobních práv žalobce.

7. Žalovaná v průběhu řízení dne 25. 11. 2024 uhradila žalobci náklady vynaložené obhajoby (majetková újma) ve výši 39 912,59 Kč za 16 úkonů po 1 500 Kč, jeden úkon po 750 Kč a 17 režijních paušálů včetně DPH, žalobce proto vzal žalobu částečně co do zaplacené částky 39 902,59 Kč zpět, soud z důvodu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil co do částky 39 902,59 Kč s tím, že předmětem řízení bylo nadále zaplacení částky ve výši 242 Kč (zbytek nákladů obhajoby), zákonné úroky z prodlení včetně finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč příslušenstvím.

8. U jednání se opětovně žalobci dostalo zákonného poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení ohledně vynaložených nákladů na obhajobu, respektive podmínek, za nichž byla úhrada a vynaložené náklady obhajoby domluveny, zda se jednalo o poskytování právních služeb za úplatu.

9. Právní zástupce žalobce u jednání doplnil skutková tvrzení na základě poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a uvedl, že mezi právním zástupcem žalobce (obhájcem) a žalobcem (obžalovaným) byla uzavřena dohoda o poskytování právních služeb za úplatu podle zákona o advokacii, podle dohody měl žalobce hradit poskytované právní služby mimosmluvně dle advokátního tarifu, a to až po skončení celého trestního řízení, dohodli se na tom, že náklady budou v případě zproštění viny uplatněny u státu podle zákona o odpovědnosti státu a touto formou zaplaceny obhájci, proto poté, co soud prvního stupně věc postoupil pro přestupek, žalobce uplatnil škodu u příslušného ministerstva dne 3. 8. 2022 a žalovaná měla šest měsíců na to, aby náklady zaplatila, tato ničeho nezaplatila, proto se žalobce se svým nárokem obrátil na soud, žalovaná náklady obhajoby uhradila v průběhu řízení po podání žaloby v listopadu 2024.

10. Soud ve věci prováděl dokazování výslechem žalobce a sdělením podstatného obsahu listinných důkazů, a to trestním spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku. sp. zn. 4 T 165/2020, potvrzením o ztrátě na výdělku, technickým průkazem, čestným prohlášením, uplatněním nároku, pracovním hodnocením, potvrzením o doručení, výzvou, sdělením žalobce, stanoviskem žalované, vyúčtováním, sdělením, dodatečným stanoviskem a spisy Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 18 C 118/2020, 37 C 59/2020, 10 C 286/2013 a 15 C 205/2012 a spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 10 C 115/2021.

11. Žalobce ve své účastnické výpovědi před soudem uvedl, že v roce 2019 byl fyzicky napaden odsouzeným [jméno FO] v [adresa], odsouzený se na něj vrhnul, zbil ho, přijala policie, byl zbitý, v doprovodu policie se nechal ošetřit v nemocnici, měl zlomeninu a další poranění, z počátku byl veden jako oběť trestné činnosti, odsouzený ho kopal, bil, nerozuměl tomu, proč byl sám trestně stíhán, proč s ním orgány jednali jako s gaunerem, podle něho systém vůbec nezafungoval, všichni viděli, že výpovědi nesedí, znalecký posudek nekorespondoval s obviněním, protože on [jméno FO] vůbec nenapadl, což viděla jeho přítelkyně [jméno FO], proto vyhledal pomoc obhájce, ujednal si obhajobu za peníze, byl z toho na nervy, odsoudili ho, přestože nic neudělal, policie dobře věděla, co se stalo, přišlo mu to nespravedlivé, nemá žádné záznamy v trestním rejstříku, ani rejstříku přestupků, o rodině odsouzeného [jméno FO] se dobře ví, že vyvolávají konflikty, sousedi se na něj dívali přes prsty, nepozdravili ho, byl 5-6 týdnů na nemocenské kvůli poranění, které mu [jméno FO] způsobil, přišel o mzdu, kolegové v práci si z něho dělali srandu, vadilo mu to a vzal si z toho ponaučení, že příště bude „ držet hubu „.

12. Podle spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 4 T 165/2020 bylo usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, první oddělení obecné kriminality č. j. KRPT–189663–130/TČ–2019–070271–105 dne 23. 7. 2020 zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že ze dne 9. 8. 2019 na 10. 8. 2019 v [adresa] na pozemní komunikaci u rekreační chaty č. E [hodnota] fyzicky napadl poškozeného [jméno FO] po předchozí slovní rozepři a drobném fyzickém konfliktu dalších osob, měl mu dupnout pravou nohou do oblasti palce a opakovanými údery pěstí a kopy nohou do hlavy, trupu a dalších částí těla způsobit poranění, obviněný podal dne 30. 7. 2020 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, dne 30. 7. 2020 udělil plnou moc k zastupování v trestním řízení advokátovi [Jméno advokáta], který stížnost odůvodnil dne 17. 8. 2020, dne 20. 8. 2020 byla stížnost předložena státnímu zástupci, tento stížnosti nevyhověl usnesením ze dne 16. 9. 2020, orgány činné v trestním řízení pokračovaly v trestním řízení, dne 18. 11. 2020 podali k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku obžalobu, na základě obžaloby soud ve věci vydal trestní příkaz dne 26. 2. 2021, č. j. 4 T 165/2020–275 a žalobce uznal vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem v trvání 18 měsíců, žalobce podal proti trestnímu příkazu odpor 16. 3. 2021, ve věci bylo nařízeno hlavní líčení dne 20. 7. 2021 a dne 10. 9. 2021, žalobce byl u hlavního líčení dne 4. 11. 2021 uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 15 měsíců, současně byl zavázán k úhradě majetkové škody poškozené pojišťovny [právnická osoba] ve výši 4 278 Kč, žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním ze dne 29. 12. 2021, věc byla předložena Krajskému soudu v Ostravě dne 7. 1. 2022, který usnesením ze dne 23. 3. 2022 č. j. 6 To 10/2022–361 zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, soud ve věci nařídil hlavní líčení dne 14. 6. 2022 a rozhodl o postoupení trestní věci žalobce podle § 222 odst. 2 trestního řádu Městu Frýdlant nad Ostravicí, neboť skutek podle soudu není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek, usnesení o postoupení věci ze dne 14. 6. 2022, č. j. 4 T 165/2020-382 nabylo právní moci dne 14. 6. 2022.

13. Podle zaměstnavatele žalobce činila ztráta na výdělku v důsledku dočasné pracovní neschopnosti žalobce od 12. 8. do 30. 9. 2020 částku 23 402 Kč.

14. Z technického průkazu vyplývá specifikace používaného motorového vozidla obhájce a čestného prohlášení poskytování právních služeb (porady obhájce se žalobcem).

15. Podle uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 3. 8. 2022 žalobce u státu prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky uplatnil nárok na náhradu škody a zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2020 č. j. KRPT–189663–130/TČ–2019–07071–105, a to náklady obhajoby ve výši 41 062,09 Kč za poskytování právních služeb a přiměřené zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.

16. Podle pracovního hodnocení ze dne 20. 8. 2020 byl žalobce bezkonfliktním zaměstnancem, nebyl jakkoli problematický.

17. Podle potvrzení o doručení Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo žalobci přijetí žádosti a uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona o odpovědnosti státu za škodu.

18. Podle výzvy ze dne 2. 10. 2023 žalovaná žalobce vyzvala, aby předložil důkazy k posouzení existence nemajetkové újmy a rovněž doklady k prokázání majetkové újmy, tedy doklad o zaplacení právních služeb, případně faktury vystavené na výše uvedené částky, a to ve lhůtě 14 dní od doručení výzvy.

19. Podle sdělení žalobce ze dne 17. 10. 2023 náklady obhajoby jsou u státu uplatnitelné i před jejich zaplacením ze strany povinného, majetková újma představuje dluh žalobce, odkázal na nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a judikaturu Nejvyššího soudu, z trestního spisu sp. zn. 4 T 165/2020 je zřejmé, jaké náklady obhajoby poskytl a jaké žalobce účtuje, z jakého důvodu a jaká obhajoba byla žalobci poskytnuta, zopakoval a zdůvodnil oprávněnost přiměřeného finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.

20. Podle prvního stanoviska vyjádřeného Ministerstvem spravedlnosti České republiky ze dne 24. 11. 2023 stát konstatoval, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2020, podle státu však nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení, žadatel při předběžném projednání ani přes výzvu Ministerstva spravedlnosti neprokázal vznik škody, žádosti nebylo vyhověno, ohledně nemajetkové újmy se žalovaná omluvila, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a toto považovala za dostačující, ničeho žalobci nezaplatila.

21. Podle vyúčtování ze dne 15. 7. 2022 poskytl obhájce obviněnému žalobci právní služby obhajoby v trestní věci, úkony účtoval podle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové hodnotě 41 062,09 Kč, obhajobu poskytl advokát [Jméno advokáta] na základě plné moci ze dne 30. 7. 2020, úkony za mimosmluvní odměnu dle tarifu představovaly převzetí věci dne 30. 7. 2020, podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, první porada s klientem dne 14. 8. 2020, výslech obviněného dne 18. 8. 2020, studium spisu dne 18. 8. 2020, cestovní výdaje dne 18. 8. 2020 a ztráta času, účast u výslechu svědkyně 23. 9. 2020, cestovné dne 23. 9. 2020, náhrada za ztrátu času, studium spisu dne 3. 11. 2020, cestovné a ztráta času ke studiu spisu ze dne 3. 11. 2020, další porada s klientem dne 15. 3. 2021, podání odporu dne 16. 3. 2021, porada s klientem před hlavním líčením dne 19. 7. 2021, účast u hlavního líčení dne 20. 7. 2021 a cestovné k soudu dne 20. 7. 2021 + náhrada času, hlavní líčení ze dne 10. 9. 2021 a cestovné + ztráta času k hlavnímu líčení dne 10. 9. 2021, účast u hlavního líčení dne 4. 11. 2021, cestovné a ztráta času k tomuto hlavnímu líčení, odvolání dne 29. 12. 2021, účast u hlavního líčení dne 14. 6. 2021 a cestovné k hlavnímu líčení dne 14. 6. 2021 a ztráta času plus DPH.

22. Podle dodatečného stanoviska státu ze dne 25. 11. 2024 je nárok na škodu vzniklou v důsledku poskytnuté obhajoby a vyčíslených nákladů na obhajobu, které doposud nebyly zaplaceny, důvodný ve výši 39 912,59 Kč, tato částka byla státem z důvodu odpovědnosti za škodu zaplacena dne 25. 11. 2024, ničeho dalšího zaplaceno státem nebylo.

23. Ze spisů vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 18 C 118/2020, sp. zn. 37 C 59/2020, sp. zn. 10 C 286/2013 nebo sp. zn. 15 C 205/2012 a spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 115/2021 je zřejmé, jak bylo v obdobných věcech stran odpovědnosti státu za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím ve věcech uplatněných nároků poškozených rozhodováno.

24. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Usnesením Policie České republiky ze dne 23. 7. 2020 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona, jehož se měl dopustit v srpnu 2019 proti poškozenému [jméno FO] v [adresa]. Žalobce nesouhlasil s trestním stíháním, podal stížnost, orgány činné v trestním řízení pokračovaly v řízení, k soudu podaly obžalobu dne 18. 11. 2020 pro spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona, soud trestním příkazem ze dne 26. 2. 2021, č. j. 4 T 165/2022–275 uznal žalobce vinného ze spáchání přečinu ublížení na zdraví a odsoudil ho k podmíněnému trestu v rozsahu 8 měsíců se zkušební dobou na 18 měsíců. Žalobce podal proti trestnímu příkazu odpor, soud ve věci nařídil hlavní líčení, vyslechl obžalovaného, spoluobviněného, svědky a znalkyni a rozhodl rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, žalobce uznal vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví a odsoudil ho k podmíněnému trestu v trvání 6 měsíců se zkušební dobou 15 měsíců. Žalobce s rozhodnutím soudu nesouhlasil, podal odvoláním, na základě odvolání Krajský soud v Ostravě zrušil rozsudek soudu prvního stupně, vrátil mu věc k dalšímu projednání, Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 14. 6. 2022 postoupil věc žalobce přestupkovému úřadu s tím, že skutek není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 6. 2022, žalobce v trestním řízení udělil plnou moc obhájci [Jméno advokáta] dne 30. 7. 2020, který ho obhajoval po celé trestní řízení, jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudy, dne 3. 8. 2022 s ohledem na postoupení věci pro přestupek uplatnil žalobce nároky na náhradu majetkové a nemajetkové újmy u státu prostřednictvím příslušného Ministerstva spravedlnosti České republiky podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, požadoval zaplatit náklady obhajoby ve výši 41 062,09 Kč a uhradit přiměřené finanční zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, musel vynaložit náklady na obhajobu, aby zvrátil rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Žalovaná v šestiměsíční lhůtě, která skončila dne 3. 2. 2023, o nárocích žalobce nerozhodla, proto se ocitla v prodlení dne 4. 2. 2023, tj. po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty pro rozhodnutí o nárocích z odpovědnosti za škodu, žalobce podal k soudu žalobu dne 19. 7. 2023, Ministerstvo spravedlnosti po uplynutí zákonné lhůty dne 2. 10. 2023 žalobce vyzvalo, aby k uplatněným nárokům na náhradu škody doložil doklady o zaplacení odměny obhájce i k přiměřenému zadostiučinění, žalobce ničeho nepředložil, protože žádné náklady obhajoby neuhradil, u obhájce mu vznikl dluh z titulu poskytování právních služeb za úplatu podle advokátního tarifu. Ministerstvo spravedlnosti stanoviskem ze dne 24. 11. 2023 konstatovalo nezákonnost rozhodnutí spočívající v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2020, uznalo, že žalobci vznikl dluh u jeho obhájce za poskytnuté právní služby – obhajobu v trestním řízení, a to ve výši 39 912,59 Kč, v této výši stát náklady obhajoby žalobci uhradil dne 25. 11. 2024, neuhradil příslušenství ani zbývající část náhrady majetkové újmy ve výši 242 Kč, ohledně finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč konstatoval, že omluva je s ohledem na všechny okolnosti případu dostačující.

25. Tato skutková zjištění učinil soud v prvé řadě na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2020, že ve věci byly činné orgány činné v trestním řízení, které podaly obžalobu, že věc byla vedena u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 165/2020, že ve věci byl vydán trestní příkaz a odsuzující rozsudek, který byl zrušen, soud prvního stupně rozhodl o postoupení věci pro přestupek, rozhodnutí o postoupení věci nabylo právní moci 14. 6. 2022, tj. trestní řízení trvalo téměř dva roky. Nebylo sporu ani o tom, že se jednalo o nezákonné trestní řízení a že došlo na straně žalobce k porušení práva. Porušení práva na straně žalobce žalovaná konstatovala ve svém stanovisku ze dne 24. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu řízení uhradila převážnou část nákladů na obhajobu ve výši 39 912,59 Kč, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby byla v prvé řadě předmětem sporu zbývající část neuhrazených a požadovaných nákladů obhajoby 242 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná dobrovolně uhradila pouze jistinu, a to navíc nikoli v plně požadované výši.

26. Soud při posouzení vyčíslených nákladů obhajoby vycházel v prvé řadě z jejich přehledu ze dne 15. 7. 2020, uplatnění těchto nákladů u státu prostřednictvím žádosti ze dne 3. 8. 2022, v prvé řadě z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp.zn. 4 T 165/2020, ze kterého je zřejmé, jaké právní služby obhajoby obhájce žalobci v trestním řízení poskytl, tarifní hodnota i skutečnost, co je úkonem obhajoby a jaká je mimosmluvní odměna vyplývá z advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb.

27. Pokud jde o samotné okolnosti případu a závažnost újmy, která na straně žalobce vznikla a skutečnost, zda této újmě a závažnosti případu odpovídá přiměřené finanční zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, tyto jednoznačně vyplývají z účastnické výpovědi žalobce, který utrpěl psychické a duševní útrapy v souvislosti s nezákonným trestním řízením, popsal, jak se cítil, soud tuto výpověď považuje za věrohodnou, neboť zcela koresponduje s obsahem trestního spisu, ze kterého jasně plyne, že žalobce trestní řízení osobně prožíval a nenechal být, trval na své nevině a nespokojil se s podmíněným trestem, naopak trval na osvobození a zproštění obžaloby. Podle soudu sotva mohla být jeho výpověď nahrazena jinými důkazy, pouze žalobce byl schopen soudu popsat, jak celé trestní řízení prožíval, jak se cítil v pozici obviněného, obžalovaného nebo odsouzeného, přestože od počátku se považoval za oběť trestné činnosti a muselo to být zřejmé všem orgánům činným v trestním řízení, i tak byl téměř rok prošetřován jako podezřelý a následně proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Pokud jde o vyčíslení ztráty na výdělku, vycházel soud z potvrzení zaměstnavatele a zohlednil rovněž samotný spis vedený u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 165/2020, v němž je založen znalecký posudek, který zpochybňuje trestní odpovědnost žalobce, ze spisu vyplývají jednotlivé úkony obhajoby a zejména obrana žalobce proti nezákonnému trestnímu stíhání v podobě stížnosti, odporu a odvolání, jeho řádná spolupráce se všemi orgány činnými v trestním řízení, neboť žalobce se jako obviněný, obžalovaný a odsouzený řádně dostavoval k výslechům na policii, jeho advokát byl přítomen všech úkonů, řádně se dostavil k hlavnímu líčení, vypovídal a bránil se jak odporem proti trestnímu příkazu nebo odvoláním proti rozsudku. Z uplatněného nároku ze dne 3. 8. 2022 je naprosto zřejmé, že žalobce se obrátil na stát podle zákona č. 82/1998 Sb., požadoval náhradu škody za vydání nezákonného rozhodnutí, z odpovědí a sdělení ministerstva je zřejmé, jakým způsobem bylo s jeho žádostí naloženo, tj. že stát prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti v zákonné šestiměsíční lhůtě nároky neuznal, ničeho nezaplatil a žaloba byla proto podána zákonně po splnění podmínky předběžného projednání u státu. Pro účely komparace soud vycházel ze spisů Obvodního soudu pro Prahu 2 a spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

28. Podle článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

29. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

30. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen územní celky v přenesené působnosti).

31. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení podle o. s. ř. nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

33. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. úřadem podle odst. 1 a) je ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku samostatné působnosti a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

34. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

35. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

36. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

37. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

38. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

39. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

40. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

41. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

42. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující, při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

43. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrokem I. žalovanou zavázal k zaplacení žalované částky včetně příslušenství do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

44. Aktivní a pasivní legitimace účastníků byla v řízení jednoznačně naplněna, vyplývá ze zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení, které neskončilo odsouzením, usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2020 bylo shledáno nezákonným, protože nevedlo k pravomocnému odsouzení, nezákonnost žalovaná připustila, je žalobce jako poškozený v důsledku nezákonného postupu státu oprávněn domáhat se náhrady škody nebo nemajetkové újmy. Pasivní legitimace žalované vyplývá z ustanovení § 1 odst. 1 citovaného zákona, neboť stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Trestní řízení a úkony orgánů činných v trestním řízení jsou nepochybně výkonem veřejné moci, za situace, kdy ke škodě mělo dojít v trestím řízení, žalobce požaduje odčinění majetkové újmy za náklady obhajoby a odčinění duševních útrap, jedná stát v dané věci podle § 6 odst. 2 zákona prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.

45. V projednávané věci soud návrhu v celém rozsahu vyhověl, neboť žalobce v řízení prokázal naplnění všech základních předpokladů odpovědnosti za škodu, tedy jak porušení práva spočívající v nezákonnosti rozhodnutí, tak vzniku škody, případně nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi porušením práva a vznikem škody (nemajetkové újmy).

46. Právní podstata nároků uplatněných v tomto řízení vyplývá z ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, podle tohoto ustanovení stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo trestním řízení nebo v důsledku nesprávného úředního postupu.

47. V dané věci žalobce dovozuje odpovědnost státu z rozhodnutí vydaného v trestním řízení, konkrétně usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2020. Jedná se o specifický případ odškodnění, protože platná právní úprava zákona č. 82/1998 Sb. obsahuje podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, které bylo jako pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Tak tomu však není v projednávané věci, která neskončila pravomocným odsouzením. Judikatura však dovodila, že i v případě trestního stíhání, které nekončí odsouzením, mohou vznikat majetkové újmy spočívající zejména v nákladech na obhajobu nebo ztrátě na výdělku. Již za předchozí právní úpravy soudy proto dovodily, že právo na náhradu škody způsobené usnesením o vznesení obvinění lze uplatnit i v případech, kdy toto rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo osoba byla zproštěna obžaloby. Smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu totiž odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi (fyzické osobě) byla odčiněna. Proto systematickým a logickým (extenzivním) výkladem bylo dovozeno, že stejný význam a důsledky jako zrušení pravomocného rozhodnutí má rovněž zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Na druhé straně není pochyb o tom, že za nezákonné není možno považovat automaticky každé zahájení trestního stíhání, které nevedlo k pravomocnému odsouzení, i když v jakési slovní zkratce se někdy v těchto souvislostech o nezákonnosti trestního stíhání hovoří. V projednávané věci byla tato otázka nezákonnosti rozhodnutí, resp. nesprávného a nezákonného zásahu státu mezi účastníky nesporná. Žalovaná ve svém stanovisku porušení práva konstatovala a ve vztahu k požadavku přiměřeného finančního odškodnění se za trestní stíhání zahájené usnesením omluvila. Za této situace nebylo třeba v řízení prokázat základní předpoklad odpovědnosti za škodu spočívající v porušení práva, když podle Listiny základních práv a svobod může být každý stíhán pouze ze zákonných důvodů. V případě žalobce žádné zákonné důvody pro trestní stíhání naplněny nebyly, neboť soud pravomocně konstatoval, že skutek, pro který byl žalobce stíhán není trestný čin, ale může se jednat o přestupek.

48. Majetkovou újmu odčinitelnou podle zákona o odpovědnosti státu za škodu žalobce vyčíslil ve výši 41 062,09 Kč, následně po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 40 154,59 Kč s příslušenstvím. Majetková újma představovala náklady obhajoby za poskytování právních služeb obhájce v trestním řízení žalobce. Soud ve věci dovodil, že žalobce v souladu s obsahem spisu vyúčtoval úkony obhajoby skutečně provedené podle advokátního tarifu-vyhlášky č. 176/1996 Sb., tarifní hodnota s ohledem na trestní sazbu stanovenou v § 146 odst. 1 trestního zákona (horní hranice nepřevyšuje pět let) činila dle soudu 10 000 Kč, jeden úkon po 1 500 Kč. V řízení vyšlo najevo, že žalobce se svým právním zástupcem [Jméno advokáta], který ho obhajoval v trestním řízení, uzavřel smlouvu o poskytování právní pomoci, že obhájce vykonával obhajobu podle zákona o advokacii jako podnikání, tj. za úplatu, že se domluvili na mimosmluvní odměně podle advokátního tarifu vyhlášky č. 176/1996 Sb. a že požadovaná odměna za úkony vyčíslené ze dne 15. 7. 2022 odpovídá úkonům, za něž advokátní tarif přiznává podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1998 Sb. odměnu, vyčíslení úkonů ze dne 15. 7. 2022 koresponduje s obsahem spisu a jedná se o úkony shora specifikované, tedy převzetí věci ze dne 30. 7. 2020, podání stížnosti ze dne 30.7.2020 proti usnesení o zahájení trestního stíhání, studium spisu, dne 18.8.2020, účast u výslechu obviněného dne 18.8.2020, cestovní náhrady za cestu do Frýdku-Místku a zpět osobním motorovým vozidlem obhájce za cestu 42 km, celkem 261,87 a náhrada za ztrátu času 200 Kč, přítomnost obhájce u výslechu svědků dne 23.9.2020, cestovní výdaje ve výši 261,87 Kč a ztráta času po 200 Kč, porady s klientem dne 15.3.2021 a 19.7.2021,studium spisu dne 3.11.2020 a cestovné ve výši 261,87 a ztráta času ve výši 200 Kč, podání odporu ze dne 16.3.2021, účast u hlavního líčení dne 20.7.2021, 10.9.2021 a 4.11.2021, cestovní výdaje k HL u soudu celkem 3x 270,20 Kč, 3x ztráta času po 200 Kč, podání odvolání ze dne 29.12.2021 a hlavní líčení dne 14.6.2022 + cestovné ve výši 339,40 Kč a ztráta času ve výši 200 Kč, dohromady 17 úkonů právní pomoci po 1 500 Kč, celkem 25 500 Kč, 17 x RP po 300 Kč, celkem 5 100 Kč včetně jízdného a opotřebení dle vyhlášky, dohromady 34 614,40 Kč a DPH ve výši 7 268,94 Kč, celkem 41 883,35 Kč Kč. Soud podle obsahu spisu ověřil správnost vyúčtovaných úkonů právní služby a dospěl k závěru, že žalobcem požadované vyčíslení nákladů je správné, podle soudu žalobce mohl na nákladech obhajoby požadovat 41 883,35 Kč. Za situace, kdy žalovaná na nákladech obhajoby žalobci v zákonné šestiměsíční lhůtě vyplývající z ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ničeho nepřiznala, byla žaloba k soudu podána důvodně, včas a za splnění zákonné podmínky předběžného projednání podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb.

49. Žalovaná v průběhu řízení převážnou část vyčíslených nákladů obhajoby uhradila, a to částkou ve výši 39 912,59 Kč. Vzhledem k tomu, že na nákladech obhajoby mohl žalobce dle soudu požadovat 41 883,35, žalobou se domáhal zaplacení částky 40 154,59 Kč, žalovaná z toho uhradila 39 912,59 Kč, má žalobce právo na zaplacení neuhrazené části zbývajících nákladů obhajoby ve výši 242 Kč. Tuto část nároku shledal soud po právu.

50. Soud dovodil příčinnou souvislost mezi porušením práva při výkonu veřejné moci a vynaložením nákladů na obhajobu ze strany žalobce, podle soudu na straně poškozeného žalobce vznikla škoda podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, na základě citovaného ustanovení se odškodňuje škoda, která představuje náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Zcela nepochybně tak jde o účelně vynaložené náklady na obhajobu, neboť prostřednictvím obhájce se žalobci podařilo zvrátit nezákonné rozhodnutí, přes podání obžaloby, vydání trestního příkazu nebo odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, žalobce dosáhl postoupil věc pro přestupek, čímž došlo ke skončení trestního řízení.

51. Žalovaná v průběhu řízení uhradila pouze jistinu, byť žalobce se u soudu domáhal rovněž příslušenství, tedy zákonných úroků z prodlení od 4. 2. 2023, tj. po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty. Žalovaná se bránila tím, že se nikdy neocitla v prodlení, protože na výzvu žalované žalobce neprokázal důvodnost svého nároku, nepředložil žalovanému Ministerstvu spravedlnosti doklady o tom, že náklady obhajoby byly uhrazeny nebo alespoň vyúčtovány a s jakou splatností, proto jeho nárok nebyl v šestiměsíční lhůtě při předběžném projednání žalovanou uznán, žalovaná změnila stanovisko poté, co v průběhu soudního řízení žalobce doložil vyúčtování ze dne 15. 7. 2022. Žalobce naopak trval na tom, že státu nic nebránilo v uznání nároku a jeho zaplacení před podáním žaloby, podle nového občanského zákona je za majetkovou újmu považován i dluh, proto na oprávněnost nároku nemá žádný vliv, zda došlo k úhradě odměny či nikoli. V dané věci žalobce doposud náklady obhajoby neuhradil, proto nemohl takový doklad státu předložit. Podle žalobce ani nedostatek vyúčtování není na překážku toho, aby stát, který nese odpovědnost za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím, škodu uhradil.

52. V tomto směru dal soud žalobci v plném rozsahu za pravdu a přiznal mu nejen zbytek nákladů obhajoby, ale rovněž požadované zákonné úroky z prodlení.

53. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 30 Cdo 2678/2020 náhrada nákladů řízení podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na zásadě náhrady účelně či důvodně vynaložených nákladů. Dotčené ustanovení neslouží k hrazení dodatečně mimořádných nákladů řízení, přiznává se pouze náhrada nákladů řízení podle příslušných procesních předpisů, tedy účelně či důvodně vynaložené náklady řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. 30 Cdo 101/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1132/2018).

54. Ústavní soud v plenárním rozhodnutí ze dne 6. 2. 2007 sp. zn. Pl ÚS 38/06 uvedl, že účelem zákonné úpravy podle § 31 je interpretace skutečné škody spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně, jinými slovy smyslem a účelem daného zákonného ustanovení je zahrnutí do rámce pojmu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem článek 36 odst. 4 a 4 Listiny základních práv a svobod i úhrady nákladů řízení směřujících k jejich zrušení, změně nebo nápravě.

55. Na uvedených judikaturních závěrech a zásadách a účelu § 31 není potřeba ničeho měnit ani v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., byť tyto závěry vycházely z pojetí škody, které mělo svůj základ v ustanoveních zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, jejichž dílčím výkladem bylo totéž dovozeno, že lze o škodě uvažovat teprve poté, co předmětné náklady řízení byly skutečně uhrazeny. Základní judikaturní teze, že náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladu zastoupení podle zákona č. 82/1998 Sb. nebyla a není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady, totiž primárně směřovala k racionalizaci odpovědnostního vztahu státu vůči poškozeným osobám, zejména co do výše a účelnosti (důvodnosti) vynaložených nákladů (tedy ke spravedlivé reparaci poškozeného) k vlastní definici škody pouze sekundárně. Potud lze na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu navázat, rozhodně však nelze za zmíněné dosavadní rozhodovací praxe usuzovat na nezměnitelnost dříve zavedeného pojmu škoda.

56. Za použití teologického výkladu lze potom učinit závěr, že smysl a účel § 31, jak byl vyložen judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu, zůstává zásadně stejný i v poměrech rekodifikovaného občanského zákoníku, tedy za situace, kdy skutečná škoda může záležet ke vzniku dluhu, byť jazyková konstrukce dotčeného ustanovení je stále založena ve slovech náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy. Dovolací soud tak uzavřel, že inkriminovaná část náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy, je třeba za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. vykládat způsobem, který bude zahrnovat nejen skutečné již proběhlé uhrazení nákladů řízení, ale i platný závazek k uhrazení nákladů právního zastoupení advokátem (obhájce), jak je tomu v dané věci. Na povahu nákladů řízení, výši a účelnosti vynaložených, toho času ve formě poctivého závazku k jejich zaplacení, je třeba hledět zásadně obdobně jako na náhrady řízení již uhrazené. Pozdější splnění či nesplnění závazku dlužníkem (poškozeným) je však pro uznání závazku jako škody ve smyslu § 31 zákona o odpovědnosti za škodu zásadně nerozhodné.

57. V rozsudku ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. 30 Cdo 264/2012 Nejvyšší soud dovodil, že nedoložení všech potřebných dokladů ze strany žalobce (věřitele) nelze vykládat jako neposkytnutí součinnosti potřebné ke splnění dluhu ve smyslu ustanovení § 520 občanského zákona, do doby prokázání vzniku škody v majetkové sféře žalobce se jednalo o spornou pohledávku, proto pokud se žalovaná chtěla vyhnout placení úroku z prodlení, měla v zákonné šestiměsíční lhůtě podle § 15 odst. 1 zákona postupovat tak, aby byly veškeré nejasnosti odstraněny a potřebné doklady ze strany žalobce doloženy. Nejvyšší soud však v komentovaném rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu, kdy žalovaná, přestože měla k dispozici 6 měsíců na posouzení nároku poškozeného a v případě potřeby si od něj mohla vyžádat nezbytné podklady pro posouzení, tento časový prostor nevyužila a nedostatek předložených materiálů konstatovala až ve svém stanovisku poté, co žalobce uplatnil svůj nárok u soudu.

58. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1776/2020 konstatoval, že účelem zavedení povinností předběžného projednání nároku u příslušného orgánu nebylo přenesení kompetence rozhodnout o daném nároku na správní orgány, jelikož jde o nárok soukromoprávní povahy, byť má většinou základ v právu veřejném, přísluší o tomto nároku rozhodnout soudům v občanském soudním řízení podle § 7 odst. 1 o. s. ř.. Předběžné projednání nároku u příslušného orgánu tak slouží pouze k formulaci vůle státu ohledně možného dobrovolného odškodnění před zahájením soudního řízení, sdělení příslušného orgánu poškozenému, že jim uplatněný nárok bude zcela či nebude uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu státu jako jednajícího prostřednictvím k tomu povolané organizační složky státu. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018. sp. zn. 30 Cdo 1944/2016).

59. Smyslem předběžného uplatnění je řešit důvodnost nároku nejprve mimosoudně. Jde o nároky soukromoprávní povahy a zhodnocení jejich důvodnosti nejprve přináleží státu jako škůdci jednající svými kvalifikovanými úřady, kterým jsou dostupné nejen znalosti o skutkových základech sporu, ale i o jejich právních otázkách. Obě strany mimosoudního vyjednávání ve smyslu § 14 jsou nepochybně vázány zásadami právního jednání v soukromoprávním styku, obě strany mají zásadně ve své moci obstarání základních podkladů, jímž dosvědčují své právní jednání nebo jimiž odporují požadavkům protistrany, je též zřejmé, že s neformálním jednáním při předběžném uplatnění nároku u úřadu právní řád spojuje určité následky, například v podobě promlčení práva, povinnosti k placení úroku z prodlení, nesplnění či splnění podmínek soudního řízení a je tak důvodné očekávat od obou stran naplnění zásad poctivého a dobrověrného právního styku. Za situace, kdy žalovaná šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku vůbec nevyužila, nárokem se nezabývala, v této zákonné šestiměsíční lhůtě nesdělila žalobci, zda nárok uznává či nikoliv, nesdělila své námitky a obranu, nevyzvala ho k předložení dalších důkazů, pokud tak učinila, stalo se tak po uplynutí šestiměsíční lhůty a po podání žaloby u soudu, tedy v průběhu soudního řízení. Státu ve spolupráci se žalobcem nic nebránilo, žalovaná se dle soudu řádně neseznámila s trestním spisem, protože pokud by se s ním seznámila, zjistila by, že žalobce využil právních služeb svého obhájce, udělil mu plnou moc, nechal se obhajovat v trestním řízení, že obhájce tyto úkony provedl, poskytl právní služby ve smyslu zákona o advokacii, žalobce těchto služeb využil a obhájce má právo na odměnu podle advokátního tarifu. Za této situace je nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení zcela po právu.

60. Pokud Ministerstvo spravedlnosti jako státní úřad ničeho žalobci v zákonné lhůtě šesti měsíců nepřiznalo a neuhradilo, ocitlo se po uplynutí této šestiměsíční lhůty s ohledem na shora uvedené v prodlení, v případě, kdy nárok ministerstvo neuznalo, vystavilo se samo nebezpečí prodlení a muselo s tímto prodlením a možností přiznání úroků pro toto prodlení soudem, počítat. Navíc žalovaná Česká republika se prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti ani v šestiměsíční lhůtě uplatněným nárokem žalobce nezabývala, nevyzvala ho k doplnění tvrzení nebo označení a předložení důkazů, pokud ho vyzvala, aby doplnil a předložil důkazy, zejména vystavené faktury nebo doklady o uhrazení, učinila tak až po uplynutí šestiměsíční lhůty, která skončila 3. 2. 2023, zcela nepochybně se tak dle závěru soudu ocitla dne 4. 2. 2023 v prodlení, a proto soud přiznal žalobci právo na příslušenství, tedy zákonných úroků z prodlení od 4. 2. 2023, a to jak z částky 242 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, tak z částky 40 154,59 Kč od 4. 2. 2023 do 26. 11. 2024 v zákonné výši 15 % ročně.

61. Žalobce se žalobou ze dne 19. 7. 2023 konečně u soudu domáhal přiměřeného finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč včetně příslušenství, tedy zákonných úroků z prodlení z částky 30 000 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Podle citovaného ustanovení § 31a bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže majetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

62. V dané věci byly naplněny všechny zákonné předpoklady pro přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že došlo k nezákonnému úřednímu postupu, tj. k vydání nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, ale postoupením věci pro přestupek. Finančního zadostiučinění se domáhá poškozený, tedy žalobce, proti kterému bylo trestní řízení vedeno a podle zákona č. 82/1998 Sb. tedy osoba, jehož se trestní řízení týkalo. Žalobce po celé řízení trval na tom, že omluva a konstatování porušení práva ze strany žalované není dostačující, pokud jde o závažnost, újmy a okolnosti případu odkazoval na délku trestního řízení a prověřování trestné činnosti před zahájením trestního stíhání, které trvalo další rok, skutečnost, že sám byl obětí trestné činnosti, byl v pracovní neschopnosti, na nemocenské, byl po útoku ošetřen se zlomeninou, přišel o část výdělku. Poukázal na specifika trestního řízení, kdy od počátku ze znaleckého posudku jednoznačně vyplývalo, kdo je obětí trestné činnosti a kdo je pachatelem, i přes nesrovnalosti ve výpovědích orgány činné v trestním řízení podaly na jeho osobu obžalobu, soud vydal trestní příkaz, byl odsouzen soudem prvního stupně, ve své účastnické výpovědi před soudem důkladně popsal své pocity, beznaděj i rezignaci na spravedlnost tohoto státu za situace, kdy byl odsouzen a uznán vinným přesto, že se ničeho nedopustil, popsal, že se mu sousedé posmívali, že si z něho kolegové v práci dělali srandu, že přišel o ztrátu na výdělku, že mu nikdo nevěřil a že měl pocit, že se mu sousedé vyhýbají nebo se na něj dívají přes prst. V neposlední řadě navrhl komparovat s obdobnými věcmi.

63. V projednávaném případě dal soud žalobci za pravdu, že s ohledem na okolnosti případu a závažnost vzniklé újmy ve smyslu ustanovení § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. není konstatování porušení práva ze strany žalované a omluva dostačující a že žalobce má právo na finanční odškodnění, a to ve výši, kterou žalobce stanovil částkou 30 000 Kč.

64. Závěr soudu o existenci nároku finančního zadostiučinění, tj. peněžité satisfakce ve smyslu ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá ze všech okolností případu a závažnosti újmy, které vyplývají z délky řízení, z trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 4 T 165/2020 je zřejmé, že trestní řízení trvalo téměř dva roky, zahájeno bylo usnesením ze dne 23.7.2020 a skončilo pravomocným postoupením věci pro přestupek dne 14.6.2022, po celou tuto dobu byl žalobce vystaven stresu a duševním útrapám z toho, jak se věc vyvine, zda bude podána obžaloba nebo zda bude odsouzen, žalobce byl ohrožen trestní sazbou až na 3 roky, navíc zahájení trestního stíhání předcházelo roční vyšetřování trestné činnosti, byť znalecký posudek, který vylučoval poranění poškozeného [jméno FO] tak, jak bylo žalobci kladeno v trestním řízení za vinu, ať už usnesením o zahájení trestního stíhání nebo obžalobou či odsuzujícím rozsudkem, měly orgány činné v trestním řízení od počátku k dispozici. Proto lze žalobci uvěřit, že se stres a beznaděj prohlubovala, že ztrácel víru ve spravedlnost, když naopak žalobce byl po útoku obviněného [jméno FO] zraněn, v doprovodu Policie ČR přivezen k vyšetření, měl zlomeninu a byl v pracovní neschopnosti, čímž navíc přišel o část výdělku, která mu nikdy nebyla kompenzována, protože byl spoluobviněný. Proto žalobce neměl možnost uplatnit žádné nároky poškozeného v trestním řízení nebo nároky podle zákona o odškodňování obětí trestné činnosti. Po celé trestní řízení žalobce věřil ve svou nevinu, i přes uložený nižší a podmíněný trest nad věcí „nemávl rukou„ a využil všech zákonných prostředků, aby zvrátil nezákonná rozhodnutí, využil obhajobu a bránil se všemi prostředky, podal stížnosti, odpor nebo odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Za této situace je uvěřitelný popis vnímání trestního řízení tak, jak ho žalobce popsal, tedy že byl z toho frustrován, byl ve stresu, ztratil víru ve spravedlnost, měl pocit, že se ho nikdo nezastal a že soudní systém nefunguje. Své duševní útrapy a rozpoložení ocenil částkou ve výši 30 000 Kč a soud dovodil s ohledem na obdobná řízení, že se jedná o nárok přiměřený a oprávněný, jemuž žalovaná měla vyhovět a nebagatelizovat. Pokud se s tímto nárokem žalobce na žalovanou obrátil žádostí ze dne 3.8.2022, žalovaná v zákonné lhůtě nárok ani neprojednala, ani nepřiznala, v souladu se zákonem se tohoto nároku žalobce domáhá u soudu a soud jeho nárok shledal po právu, přiznal mu požadované finanční odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 30 000 kč včetně příslušenství, pro jehož odůvodnění platí stejné závěry jako shora uvedené ve vztahu k nákladům obhajoby, tj. že se v prodlení žalovaná ocitla uplynutím zákonné lhůty šesti měsíců. Podle soudu je požadovaná částka 30 000 Kč oprávněná, nejedná se o žádný nepřiměřený nebo nadhodnocený nárok, podle soudu je takové odškodnění ve finančních možnostech státu, odpovídá srovnání s jinými obdobnými případy a jeho výplata nepochybně přispěje k obnovení důvěry žalobce v právní systém České republiky.

65. Soud pro účely posouzení oprávněnosti nároku odškodnění nemajetkové újmy porovnával(komparoval) požadovanou částku s obdobnými případy a se skutečnou hodnotou přiznaného odškodnění. Každý případ odškodňování nároků nemajetkové újmy je jedinečný, každý případ má své konkrétní a nezaměnitelné okolnosti a újmu, která je nenapodobitelná. Soudu se nepodařilo dohledat stejné případy, vycházel proto z obdobných věcí.

66. Rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci vedené pod sp. zn. 18 C 118/2020 soud přiznal odškodnění finančního zadostiučinění ve výši 69 000 Kč za čtyřleté trestní stíhání pro ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona včetně výtržnictví. Tato částka byla potvrzena odvolacím soudem – Městský soud v Praze a žalovaná část nároku sama vyplatila.

67. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 59/2020 odsouzený požadoval na zadostiučinění 75 000 Kč pro přečinu ublížení na zdraví, bylo mu přiznáno celkem 20 000 Kč a toto bylo potvrzeno odvolacím Městským soudem v Praze.

68. Ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 115/2021 bylo jako zadostiučinění přiznáno 150 000 Kč za pětileté trestní stíhání pro trestnou činnost porušení povinnosti při správě cizího majetku.

69. Obecně lze konstatovat v souladu se závěry Ústavního soudu, že každé nezákonné trestní stíhání vyvolává negativní pocity v osobní a osobnostní sféře obviněného, pokud nevede k pravomocnému odsouzení, pokud vyjde najevo, že řadu měsíců bylo trestní řízení vedeno nezákonně, neboť bylo vedeno v rozporu s Listinou základních práv a svobod. V soudním řízení v dané věci jednoznačně vyšlo najevo, že se nejedná o trestný čin, ale že by se mohlo jednat o přestupek. V dané věci soud nárok žalobce ve výši 30 000 Kč představující nemajetkovou újmu považuje za adekvátní všem okolnostem případu, délce řízení, závažnosti újmy, popsaným potížím nebo útrapám, které musel žalobce jako obviněný, obžalovaný a odsouzený vytrpět. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že Česká republika musí odškodnit škodu v případě nesprávného úředního postupu nebo nezákonných rozhodnutí, že má zvážit, zda doposud přiznaná výše odškodnění je adekvátní a přiměřená, zda se nejedná o nepatrné nároky, s nimiž další nároky uplatňované u soudu soudy porovnávají. V tomto směru má soud za to, že požadovaná částka ve výši 30 000 Kč odpovídá přiznaným nárokům v obdobných věcech při zohlednění konkrétních okolností případu i závažnosti újmy i s přihlédnutím k tomu, jak na nároky odškodnění nahlíží Ústavní soud České republiky.

70. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl zcela procesně úspěšný, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 00 Kč a odměnu právního zastoupení podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění do 31.12.2024 a ve znění od 1.1.2025., jeden úkon po 3 940 Kč vzhledem k tarifní hodnotě 70 154,59 Kč. Celkem za 8 úkonů právní pomoci, tj. převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření ze dne 18.1.2024, doplnění žaloby ze dne 6.11.2024, jednání ze dne 10.10.2024, 4.12.2024 (dva úkony) a 16.1.2025, tj. 8 úkonů po 3 940 Kč, celkem 31 520 Kč, 7 RP po 300 Kč, celkem 2 100 Kč, jeden RP po 450 Kč, jízdné k OS ve F-M z Ostravy tam a zpět, celkem ujeto 42 km osobním motorovým vozidle [SPZ] průměrné spotřeby 6,4 l na 100 km a vyhláškové ceny nafty v roce 20024 38,70 Kč, opotřebení 5,6 Kč na 1 km, v roce 2025 cena nafty 34,70 Kč, opotřebení 5,8 Kč na 1 km, celkem za tři jízdy k soudu tam a zpět k jednání dne 10.10.2024, 4.12.2024 a 16.1.2025, tj. 2x 339,20 Kč a 337,30 Kč + ztráta času v roce 2024 4x půlhodina po 100 Kč, celkem 400 Kč, v roce 2025 2x 150 Kč, celkem 300 Kč, dohromady 35 785,70 Kč a DPH ve výši 7 515,90 Kč, soudní poplatek, celkem činí náklady řízení žalobce 45 301,60 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci podle výroku II. do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení