20 C 116/2019-174

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov] [adresa] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 70 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2 038 500 Kč se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 30 798 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit státu – České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady řízení v částce 1 224 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 2 158 500 Kč, představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s jeho trestní stíháním, vedeným v rámci řízení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pod sp. zn. [spisová značka], jehož součástí bylo též řízení před Krajským soudem v Ostravě (dále též„ posuzované řízení“). Žalobce byl trestně stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo dne 2. 8. 2013. Žalobce krátce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení, uvedl, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 11. 2014 uznán vinným pro zmíněný trestný čin, proti rozsudku podal odvolání a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2015 žalobce nebyl zproštěn, ale byl pouze zrušen a změněn výrok o trestu a výrok o náhradě škody. Následně žalobce podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2015, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 4. 8. 2015 odmítl. Na základě ústavní stížnosti, Ústavní soud ČR vydal dne 25. 10. 2016 nález sp. zn. [ústavní nález], kterým zrušil zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR, dále zmíněný rozsudek Krajského soudu v Ostravě a zmíněný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, neboť jimi bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Následně byl žalobce rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 15. 5. 2018 zproštěn návrhu na potrestání. Zprošťující rozsudek dne 3. 7. 2018, nabyl právní moci. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce dva roky, nebo zákaz činnosti. Tato představa jej neúměrně zatěžovala obavami, protože věděl, že pokud by byl odsouzen, nebo pokud by mu byl odebrán řidičský průkaz, mohl by přijít o zaměstnání, když řidičský průkaz potřebuje k dojíždění do práce a taktéž i k výkonu své práce. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2009 sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, podle kterého se neposuzuje správnost postupu orgánu činných v trestní řízení, při zahájení trestní stíhání, ale rozhodující je výsledek trestní stíhání, jedná se o objektivní odpovědnost, tj. bez ohledu na zavinění. Žalobce požaduje zmíněné finanční zadostiučinění, neboť v souvislosti s posuzovaným řízením utrpěl nemajetkovou újmu, když prožil 1439 dnů úzkosti, duševního stresu a nejistoty v očekávání případu, hrozil mu nepodmíněný trest, nebo zákaz činnosti. Velmi těžko nesl účast na dopravní nehodě, měl pocit nejistoty, zda v případě odsouzení jeho dcera nebude trpět odchodem otce, nejistoty, zda by odloučením od dcery na dobu dvou let nemohli být přetrhány citové vazby dcery k žalobci a další. Nejistotou, zda mu nebude odebrán řidičský průkaz. Nekonečné dny trávil žalobci v úzkosti pod ohromným stresem. Zahájení trestní stíhání a samotné trestní řízení před soudem za způsobení ublížení na zdraví osobě, která řídila motorové vozidlo pod vlivem alkoholických nápojů, předjížděla v zákazu předjíždění je absurdní. Samotné obvinění ze spáchání trestného činu představuje zásah do pověsti a dobrého jména žalobce, když veřejnost trestní stíhání vnímá značně negativně, přestože bylo trestní stíhání vedeno proti žalobci zcela bezdůvodně. Žalobce žije na vesnici, kde se takové informace v jeho okolí šíří velmi rychle. Žalobce byl veden v databázi Policie ČR jako osoba trestně stíhaná pro trestní čin. Každé trestní řízení je významným zásahem do soukromého a osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti a dobré pověsti. Zásah je o to intenzivnější, neprokáže-li se následně, že byl spáchán skutek, z něhož byl obviněn a obžalován (nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3193/10). Na žalobce ulpělo stigma trestně stíhaného člověka, když se na něj řada lidí dívá jako na člověka, který se dopustil trestného činu a na někoho, kdo pravděpodobně nedokáže řádně řídit motorové vozidlo. V posuzovaném případě proto nestačí pouhé konstatování porušení práva, ale je na místě přiznání zadostiučinění, tedy náležitá náhrada vzniklé nemajetkové újmy v penězích.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že u ní žalobce dne 2. 1. 2019 (podání z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona představující nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestní stíháním žalobce v rámci posuzovaného řízení. Žalovaná z tohoto titulu poskytla žalobci zadostiučinění v částce 70 000 Kč, což mu sdělila stanoviskem ze dne 13. 8. 2019. Taktéž krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, které bylo zahájeno dne 25. 7. 2014, kde byl podán státním zástupcem Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku návrh na potrestání žalobce a pravomocně skončilo dne 3. 7. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2018, kterým byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání. Žalovaná pak dále uvedla, že intenzitu nemajetkové újmy je třeba tvrdit a prokázat (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012 sp. zn. 30Cdo 2555/2010, či rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30Cdo 4280/2011, nebo ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Pro osobu, která byla trestně stíhána a nebyla odsouzena a utrpěla v tomto důsledku závažnější újmu, by v zásadě nemnělo být problematickým tvrdit a prokázat, že jí způsobené příkoří překročilo míru, kterou by bylo možné odčinit jinak než penězi. Žalovaná rovněž vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestní řízení v rámci posuzovaného řízení a vyslovenou omluvu a zmíněnou finanční kompenzaci v částce 70 000 Kč považuje žalovaná za dostačující zadostiučinění žalobci vzniklé nemajetkové újmy. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu co do částky 70 000 Kč zpět, soud řízení ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) v uvedeném rozsahu zastavil, aniž by vyžadoval souhlas žalované s tímto zpětvzetím, neboť žaloba byla vzata zpět před zahájením jednání.

4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 2. 1. 2019 požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy a požadoval finanční zadostiučinění v částce 2 158 500 Kč za nezákonné rozhodnutí v posuzovaném řízení. Mezi účastníky nebylo sporné, že žádost o předběžné projednání byla u žalované žalobcem podána dne 2. 1. 2019. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 13. 8. 2019, ve kterém uvedla, že pouhé konstatování porušení práva v posuzovaném případě nestačí a shledala žalobcův nárok důvodným co do částky 70 000 Kč a zároveň konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila.

5. Dále bylo v řízení prokázáno, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku učinil dne 24. 7. 2014 návrh na potrestání podle § 179c odst. 2 písm. a) trestního řádu, podezřelého žalobce, že dne 2. 8. 2013 v době kolem 12 hod. řídil mimo [územní celek], okres Frýdek Místek po silnici I/56 osobní motorové vozidlo, tovární značky Citroen Xara, [registrační značka], ve směru jízdy k obci [obec], když u čerpací stanice Euro Oil odbočoval vlevo na vedlejší pozemní komunikaci v době, kdy již byl předjížděn motocyklem značky Suzuki 600, [registrační značka], řízeného alkoholickými nápoji, ovlivněným řidičem [jméno] [příjmení], který předjížděl kolonu vozidel v úseku, kde bylo předjíždění dopravním značením B21A zakázáno, v důsledku čehož došlo ke středu vozidel, kdy při této dopravní nehodě došlo k poškození vozidla tovární značky Citroen Xara, ke škodě majitelky [jméno] [příjmení], k poškození motocyklu Suzuki ke škodě majitele [jméno] [příjmení] a k jeho zranění spočívající v poranění obličejového skeletu a měkkých tkání obličeje, pravostranném očním poranění, těžkém vnitro lebním poranění – drobné hemoragy, plus poranění charakteru difuzního axonálního poškození – povšechné poranění bílé hmoty mozkové vedoucí k těžké trvalé poruše vědomí, dále otevřené fraktuře předloktí vlevo a zhmoždění plic s dobou léčení delší šesti týdnů. Tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, tím spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Návrh byl Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku doručen dne 25. 7. 2014. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 18. 11. 2014, č.j. [číslo jednací] shledal obžalovaného žalobce vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 trestního zákoníku a odsoudil jej podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců a dále pak uložil obžalovanému povinnost podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku zaplatit na náhradě škody poškozeným a to [ulice] [anonymizována dvě slova] zdravotní pojišťovně částku 1 371 392,50 Kč a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] částku 23 332 Kč. Oba poškozené dále pak podle § 229 odst. 2 trestního zákoníku odkázal se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 3. 2015, č.j. [číslo jednací] rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 11. 2014 zrušil ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody a obžalovaného žalobce nově odsoudil podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Dále uložil obžalovanému žalobci podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost zaplatit [ulice] [anonymizována dvě slova] zdravotní pojišťovně, se sídlem [obec], [ulice a číslo] částku 822 835,50 Kč a poškozenému [jméno] [příjmení] částku 13 999,05 Kč a podle § 229 odst. 2 trestního řádu oba poškozené odkázal se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávní. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 4. 8. 2015, č.j. [číslo jednací] dovolání obviněného žalobce podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. Ústavní soud ČR nálezem ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. [ústavní nález] usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 2015, č.j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2015, č.j. [číslo jednací] a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 11. 2014, č.j. [číslo jednací] zrušil, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele (žalobce) na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V odůvodnění Ústavní soud ČR mimo jiné uvedl, že obecné soudy dospěly k extrémně vadnému závěru o existenci nedbalostního zavinění žalobce, aniž by jejich závěr vyplýval z jejich skutkových zjištění a provedených důkazů. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 15. 5. 2018, č.j. [číslo jednací] zprostil žalobce návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 24. 7. 2014 pro výše zmíněný skutek, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestný činem. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 7. 2018. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu Okresního soudu ve Frýdku Místku, sp. zn. [spisová značka]. Mezi účastníky pak nebyl sporný průběh posuzovaného řízení.

6. Dne 27. 7. 2015 byla u Okresního soudu ve Frýdku-Místku podána žaloba žalobcem [jméno] [příjmení], žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], dále žalobce [jméno] [příjmení] proti žalovanému [celé jméno žalobce] (žalobce) za účastni [právnická osoba] a to o zaplacení škody a nemajetkové újmy v částce 6 953 926,10 Kč s příslušenstvím, když žalobci požadovali po žalovaném náhradu této škody, která jim vznikla v souvislosti s výše zmíněnou dopravní nehodou. Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 6. 2. 2019 č.j. [číslo jednací] výše uvedené řízení o zaplacení částky 6 953 926,10 Kč s příslušenstvím z titulu náhradu škody a nemajetkové újmy zastavil, neboť žalobci vzali žalobu před zahájením jednání zpět.

7. Okresní správa sociálního zabezpečení Frýdek Místek rozhodnutím ze dne 17. 3. 2017 zrušila rozhodnutí ze dne 30. 5. 2016, kterým rozhodl o povinnosti žalobce uhradit regresní náhradu v částce 22 356 Kč, když vycházela z pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku č.j. [číslo jednací] ze dne 18. 11. 2014 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 3. 2015 se zohledněním skutečnosti, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 2015, č.j. [číslo jednací] bylo zamítnuto dovolání žalobce. Již z předmětných rozsudků zjistila, že žalobce byl mimo jiné uznán vinným za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku Okresní správa sociálního zabezpečení Frýdek Místek pak dále uvedla, že Ústavní soud ČR nálezem ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. [ústavní nález] zrušil zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR, zmíněný rozsudek Krajského soudu v Ostravě a zmíněný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku Okresní správa sociálního zabezpečení pak z důvodu absence rozhodnutí konstatujícího zaviněné protiprávní jednání žalobce, ve smyslu § 126 dost. 1 zákona č. 187/2006 Sb., rozhodla o zrušení zmíněného rozhodnutí.

8. Z propouštěcí zprávy Nemocnice Podlesí, a.s., Koňská 453, Třinec ze dne 9. 2. 2015 bylo zjištěno, že žalobce byl hospitalizován od 5. 2. 2015 do 6. 2. 2015, když byl přijat na doporučení Dr. [příjmení] [jméno] typického flutteru síní. Závěr vyšetření zněl katatrová RF re-ablace kavotrikuspidálního můstku pro symptomatický typický flutter síní. Byla dne 4. 2. 2015 byla provedena katetrová reablace, výkon i následný průběh nekomplikovaný, dimise ve stabilizovaném stavu.

9. Z článku„ Měl předvídat, odsoudili šoféra za zmrzačení motorkáře. ÚS se ho zastal“ ze dne [datum] uveřejněného na webovém serveru iDnes.cz bylo zjištěno, že článek informoval o uvedeném trestní stíhání, jakož i o tom, že řidič automobilu byl uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti s tím, že nevěnoval dostatek pozornosti situaci za sebou a měl předvídat, že se za ním někdo pohybuje a dále o tom, že Ústavní soud ČR odsuzující rozsudky zrušil, neboť nebylo prokázáno, zdali řidič měl před manévrem možnost zjistit, že se za ním pohybuje motocykl, jehož řidič porušuje úmyslně hned několik pravidel silničního provozu, jak uvedl soudce zpravodaj [jméno] [příjmení]. Soudy podle něj měly vést dokazování mnohem pečlivěji, aby prokázaly, že řidič měl možnost něco podobného předvídat. V článku i jméno žalobce nezaznělo. Článek též obsahuje fotografii se státním znakem, nad níž je nápis„ Ústavní soud“ a pod touto fotografií je text, že Ústavní soud v Brně nařídil obnovení případu, ve kterém byl odsouzen muž ke čtyřletému vězení za znásilnění vlastní dcery.

10. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 6. 2016 soud žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení nezjistil, z tohoto důvodu se tímto důkazem v odůvodnění rozsudku již blíže nezabýval.

11. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] při výslechu mimo jiné vypověděla, že je manželkou žalobce, který byl nepravomocně odsouzen. [příjmení] se stala v roce 2014. Žalobce byl trestně stíhán, chodil po soudech, byl nervózní, byl ve stresu, společně se hádali. Žalobce se cítil nevinen, protože nic neudělal. Nakonec však byl odsouzen, do roku 2020 žije ve stresu, protože obálky z pošty chodily otevřené. Když se jednalo o písemnosti z [obec] správy sociálního zabezpečení týkající se regresní náhrady, nebo obálky se zeleným pruhem, ve kterých byly uloženy písemnosti týkající se trestní příkazu, předvolání k soudu, cokoli co se týkalo soudních věcí, tak některé obálky byly otevřené. Manželé bydlí na malé vesnici, kde je všichni znají. Svědkyně věřila v nevinu svého manžela (žalobce) a stála při něm. Spolu mají dceru, které byly v době trestní stíhání v roce 2013 dva roky. Svědkyně manžela podporovala. Od pana [příjmení] motorkáře přišel dopis ohledně náhrady na částku 7 000 000 Kč, přestože pan [příjmení] porušil snad všechny předpisy a jel ještě opilý. Na [obec] se na svědkyni a žalobce všichni dívají, jako kdyby někoho zabil. Na dceru se všichni dívají ve škole, že je jedináček, za což ji učitelka od prvé třídy šikanovala. Spolužáci se jí posmívají, protože jí bylo řečeno, že si svědkyně a žalobce místo dítěte pořídili psa. Svědkyně o trestní stíhání žalobce svým rodičům neřekla. Žalobce se svým rodičům lehce o trestní stíhání zmínil. Nechtěl je stresovat, protože jsou starší. Zároveň žalobce o trestní stíhání se zmínil několika svým přátelům, kteří pak říkali, že je to absurdní, když někdo porušil všechny předpisy, jel v podnapilém stavu a ještě si nárokuje částku 7 000 000 Kč. Žalobce ve [obec] navštěvoval kardiologa, chodil na různá vyšetření. Po nehodě se mu ze stresu vrátila srdeční arytmie, kterou trpěl před dopravní nehodou, se kterou se léčil. Trestní stíhání na žalobce dolehlo i po psychické stránce. Žalobce, však žádného specializovaného lékaře v této souvislosti nenavštívil. Je takový, že by se za to styděl. Vnitřně se hodně trápil, ale svědkyně mu pomáhala. O trestní stíhání svědkyně a žalobce v širší rodině neřekli z důvodu stresu. Nemohli tomu uvěřit. Věřili, že se stala nehoda, která se v pořádku vyšetří a vše to bude, jak má být, ale ne že to dopadne tak, jak to dopadlo. I když byl žalobce zproštěn viny, svědkyně se za to stydí. Když přišla žaloba na částku 7 000 000 Kč, žalobci nebylo dobře. Začal kouřit, se svědkyní se hádali, nevěděli, jaká bude budoucnost. Nehoda se stala na konci vesnici [obec], ve které se svědkyně se žalobcem bydlí. Všichni se na nehodu pamatují, ale nikdo už neví, že se to stáhlo na nulu, nikoho to už nezajímá. Žalobce se určitě bál řídit a svědkyně každý den, když jezdí úsekem, kde se stala nehoda, domů, každý den se bojí odbočit, protože tento úsek je nehodový. Nikdo tam dopravní předpisy nedodržuje. Když žalobce obdržel trestní příkaz, nemohl tomu uvěřit, protože je čestný, spravedlivý, hodný. V životě neměl dopravní nehodu, neměl nikdy žádné body. Když svědkyně se žalobcem uvažovali, že by počali druhé dítě, stala se dopravní nehoda a řešili existenční věci, měli strach, co s nimi bude, protože mají hypotéku. V manželství se také lehce odloučili. Žalobce žil ve stresu, vrátila se mu srdeční arytmie, byl nervózní, protivný, náladový, o dcerku se starala jen svědkyně, protože žalobce stále řešil, co bude do budoucna, hodně se tím trápil.

12. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně. Žalobce se domáhal zaplacení zbývající částky [částka], jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v posuzovaném řízení.

14. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

15. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou až při posledním jednání ve věci dne 25. 11. 2020. Žalovaná namítla promlčení s tím, že tato námitka se týká té části posuzovaného řízení, která byla vedena do roku 2016, když dle žalované se jedná o dva odpovědnostní tituly, jedním je zahájení trestní stíhání a druhý pravomocný odsuzující rozsudek, ze kterého dle žalobních tvrzení vznikla žalobci nemajetková újma spočívající v důsledcích pravomocného odsuzujícího rozsudku, který byl zrušen Ústavním soudem ČR, a újma vzniklá v příčinné souvislosti s pravomocným odsuzujícím rozsudkem mohla být odškodněna již po jeho zrušení Ústavním soudem ČR. Jak již bylo uvedeno výše, odpovědnostním titulem ve smyslu zákona je v posuzovaném případě nezákonné rozhodnutí v podobě návrhu na potrestání, nikoli Ústavním soudem ČR zrušený pravomocný rozsudek a soud v této souvislosti odkazuje na výše podaný výklad. Žalobci nemajetková újma vznikla již v příčinné souvislosti s návrhem na potrestání, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání vedené v rámci posuzovaného řízení a nikoli až pravomocným a následně Ústavním soudem ČR zrušeným rozsudkem. Ostatně sama žalovaná připustila, že žalobce se ani nedomáhá finančního odškodnění za nemajetkovou újmu z odsuzujícího rozsudku, která mu měla být způsobena odsuzujícím rozsudkem. Následky návrhu na potrestání byly odklizeny teprve rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2018, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2018.

16. Podle § 32 odst. 3 věta prvá zákona, se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012).

17. V posuzovaném případě se žalobce o nemajetkové újmě a o tom kdo za ni odpovídá, dozvěděl nejpozději dne 3. 7. 2018, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání a posuzované řízení tak pravomocně skončilo. Od následujícího dne proto žalobci ve smyslu § 619 občanského zákoníku počala běžet zákonem stanovená šestiměsíční promlčecí lhůta k předběžnému uplatnění nároku u příslušného orgánu (§ 14 zákona) a následně i u soudu. Nároky na finanční zadostiučinění žalobce u žalované uplatnil dne 2. 1. 2019. Žalovaná reagovala v rámci předběžného projednání podle § 14 zákona dopisem ze dne 13. 8. 2019. Promlčecí lhůta proto po tuto dobu ve smyslu citovaného § 35 odst. 1 zákona neběžela. Žaloba byla u soudu podána dne 28. 6. 2019, což je před uplynutím promlčecí lhůty. Námitka promlčení není důvodná.

18. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestní soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestní řízení při zahájení trestní stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestní stíhání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990 sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo]; rozsudek ze dne 31. 3. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod C [číslo]; posledně uvedené rozhodnutí je též dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz), tzn. že vznik nároku na náhradu škody není podmíněn tím, že by v řízení bylo prokázáno, že orgán činný v trestní řízení jednal v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestní stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován, což však nebylo tvrzeno. Soudní judikatura výkladem zákona dovodila, že ve smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi byla odčiněna, a že je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal, a že proti němu nemělo být trestní stíhání vedeno.

19. V posuzovaném případě se jednalo o návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku na potrestání žalobce podle § 179c odst. 2 písm. a) trestního řádu ze dne 24. 7. 2014, když státní zástupce shledal na základě v návrhu zjištěných skutečností, že výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého (žalobce) před soud. Zároveň soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestní stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Žalobce netvrdil, že by orgány činné v trestní řízení postupovaly vůči němu záměrně nesprávně, nebo se jej snažily záměrně kriminalizovat. Trestní stíhání žalobce bylo skončeno 3. 7. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2018, č.j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 24. 7. 2014 pro výše zmíněný skutek, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestný činem.

20. V daném případě je splněn zmíněný předpoklad v podobě nezákonného rozhodnutí a je založen nárok na náhradu škody ve smyslu § 1, § 2 zákona (o čemž není mezi účastníky sporu). Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 konstatoval, že„ zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestní stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestní stíhání, a především dopadů trestní stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“. V odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dále blíže objasnil, co se rozumí povahou trestní věci, délkou trestní řízení a následky způsobenými trestní řízením v osobnostní sféře poškozené osoby a dále uvedl, k jakým okolnostem, vedle shora uvedených kritérií, je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout, a uzavřel, že„ v konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.“. Žalobce však musí prokazovat intenzitu tvrzené újmy, odůvodňující požadované peněžní odškodnění. Ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ČR v citovaném rozsudku se soud zabýval a) povahou trestní věci, b) délkou trestní stíhání, c) dopady trestní stíhání do osobnostní sféry žalobce, d) okolnostmi, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy mělo u žalobce dojít, které však již byly zohledněny výše, tj. okolnosti vydání usnesení o zahájení trestní stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení trestní stíhání vnímat obzvlášť úkorně), což v daném případě ani žalobce netvrdil. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

21. Pod kritériem povaha trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestní postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestní předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestní zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě trestní stíhání pro zločin vraždy, za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let (§ 140 odst. 1 trestního zákona), než v případě přečinu podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 209 odst. 1 trestního zákona), přičemž obviněný podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. Žalobce byl trestně stíhán pro méně závažný trestný čin, což je patrné již z označení„ přečin“, těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta. Jedná se tak o trestný čin méně závažného charakteru.

22. Kritérium délky trestní řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestní řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestní stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestní stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. V posuzovaném případě byl žalobce trestně stíhán v době od 25. 7. 2014, kdy byl soudu doručen návrh státního zástupce na potrestání žalobce do 3. 7. 2018, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2018, č.j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku Trestní stíhání nelze považovat za déletrvající a jeho délka odpovídala náročnosti projednávané trestní věci v souvislosti s provedeným dokazováním v podobě řady listinných důkazů, jakož i výpovědi svědků. Ve věci zároveň rozhodoval soud I. stupně, soud odvolací, následně Nejvyšší soud ČR a o ústavní stížnosti pak také Ústavní soud ČR. Skutečnost, že věci rozhodovalo několik soudů (některé i opakovaně) měla vliv na celkovou délku trestní stíhání žalobce v rámci posuzovaného řízení.

23. Kritérium následků způsobených trestní řízením v osobnostní sféře poškozené osoby umožňuje zohlednění individuálních následků trestní stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestní stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestní stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestní stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

24. Žalobce tvrdil negativní dopady trestní stíhání spočívající v prožití 1439 dnů úzkosti, nejistoty, duševního stresu, těžce nesl účast na dopravní nehodě, nejistoty, zda v případě odsouzení nebude jeho dcera trpět odchodem otce, zda by odloučením od dcery nedošlo k přetrhání citových vazeb, dále nejistoty zda žalobci nebude odebrán řidičský průkaz. Tato tvrzení nepochybně směřují právě ke kritériu následků způsobených trestní stíháním. Právní řád a judikatura sice reflektují skutečnost, že trestní stíhání negativně působí na soukromý a osobní život, nicméně i za této situace je však třeba, aby poškozená, tj. v tomto případě žalobce takto tvrzené následky trestní stíhání v jeho osobnostní sféře také náležitě prokázal, neboť samotná existence nezákonného rozhodnutí sama o sobě není dostačující k prokázání vzniku nemajetkové újmy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

25. V řízení vyslechnutá svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] (manželka žalobce) potvrdila nervozitu a stres žalobce v souvislosti s trestní stíháním, též uvedla, že se spolu hádali, žalobce se cítil nevinen, svědkyně věřila stejně jako jeho přátelé v jeho nevinu, žalobce navštěvoval kardiologa, uvedla, že v souvislosti s trestní stíháním se mu vrátila srdeční arytmie. Jak bylo zjištěno z propouštěcí zprávy Nemocnice Podlesí, a.s., byl žalobce v době od 5. 2. 2015 do 6. 2. 2015 hospitalizován na doporučení lékaře a byla provedena katetrová reablace flutteru síní (v souvislosti s poruchou srdečního rytmu). Svědkyně a žalobce žijí na malé vesnici, všichni se na nehodu pamatují a dívají se na ně, jakoby žalobce někoho zabil, již ale neví o výsledku trestní stíhání, dceři žalobce a svědkyně se posmívají ve škole, proti žalobci byla též podána žaloba poškozeného motorkáře [jméno] [příjmení], což bylo zjištěno též z uvedené žaloby podané dne 27. 7. 2015 u Okresního soudu Frýdek-Místek, žalobci pak nebylo dobře, společně se svědkyní nevěděli, jaká je čeká budoucnost. Námitka žalované spočívající v nevěrohodnosti výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] opírající se o skutečnost, že svědkyně je manželkou žalobce a měla by být též odškodněna, není bez dalšího vůbec relevantní, neboť pouze na základě této skutečnosti není důvod zpochybňovat věrohodnost svědkyně, jejíž výpověď byla učiněna pod sankcí hrozby trestného činu křivé výpovědi podle § 346 odst. 2 trestního zákoníku.

26. Co se týká medializace posuzovaného řízení, článek ze dne 8. 11. 2016 s názvem„ Měl předvídat, odsoudili šoféra za zmrzačení motorkáře. ÚS se ho zastal“ uveřejněný na webovém serveru iDnes.cz obecně popisuje průběh posuzovaného řízení, aniž by bylo uvedeno jméno žalobce, zároveň však popisuje i výsledek posuzovaného řízení, což částečně vyplývá i z jeho názvu. Uvedená medializace trestní stíhání, je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestní řízení a obecných veřejných poměrů případu. Orgány činné v trestní řízení se v posuzovaném případě nedopustily neodpovídající medializace případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). Stát tak nelze činit odpovědným za chybu spočívající v tom, že pod v článku uveřejněnou fotografií obsažený text obsahuje nesprávný popisek trestní jednání.

27. Přestože trestní stíhání žalobce bylo vedeno pro trestný čin méně závažného charakteru a nelze jej považovat za déletrvající, i tak popsané a prokázané následky způsobené trestní řízením v osobnostní sféře žalobce, umocněné i tím, že žalobce byl pravomocně odsouzen, což se dále projevilo zvýšenými existenčními obavami zejména i v souvislosti s následně proti žalobci podanou žalobou poškozeného [jméno] [příjmení] na náhradu škody na zdraví ve velmi vysoké finanční částce, jakož i rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení o povinnosti uhradit regresní náhradu, nejistotou ve vztahu k dceři. Teprve po zproštění návrhu na potrestání žalobce byla žaloba na náhradu škody na zdraví vzata zpět a řízení následně zastaveno a rozhodnutí u uložení regresní náhrady bylo zrušeno, čímž jistě došlo k odstranění existenčních a vztahových obav, nadále však přetrvávají negativní následky v podobě určitého ostrakizování žalobce v místě bydliště z důvodu trestní stíhání.

28. Je tak zcela na místě přistoupit k poskytnutí finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v příčinné souvislosti s trestní stíháním v rámci posuzovaného řízení. jak již bylo uvedeno musí výše finančního zadostiučinění přiznaného podle citovaného § 31a odst. 2 zákona na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestní stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

29. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 407/2013, v němž v němž bylo řešeno odškodnění za trestní stíhání poškozeného nejprve pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, následně byl rozsudkem uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a nakonec byl rozsudkem zproštěn obžaloby, trestní stíhání trvalo přes rok a půl, poškozený nebyl stíhán vazebně, měl strach z odsouzení, byl celkově po psychické stránce v nepohodě, trvalé následky (např. rozvod manželství, ztrátu postavení a společenské prestiže, ztrátu možnosti umělecké tvorby) trestní stíhání poškozenému nepřineslo, případ nebyl medializován. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí v porovnání s jinými obdobnými případy (konkrétně však nejsou uvedeny) v částce 100 000 Kč.

30. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 51 Co 242/2016 vydané ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 122/2015, v němž v němž bylo řešeno odškodnění za trestní stíhání pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo 11 měsíců, v době trestní stíhání byl poškozený fotbalovým trenérem Sparty 15 let, skutek, pro který byl trestně stíhán, se měl stát v souvislosti s jeho sporem s otcem jednoho z jeho bývalých svěřenců. Následkem trestní stíhání žalobce s trénování Sparty skončil, poté pracoval jako reprezentační trenér plážového volejbalu, i zde musel následkem trestní stíhání skončit. Tím byly zmařeny šance, aby se stal profesionálním trenérem. Poškozenému bylo poskytnuto finanční zadostiučinění v částce 20 000 Kč.

31. Další žalobcem zmíněné rozhodnutí Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 16 Co 37/2016 vydané v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 57/2014, v němž v němž bylo řešeno odškodnění za trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona v té době platného, trestní stíhání trvalo téměř 4 roky, hrozil mu trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let, trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho soukromý i rodinný život, když zasáhlo bezúhonného člověka, čímž trpěla i jeho rodina, zejména z důvodu obav o budoucnost, právě s ohledem na hrozbu trestu zákazu činnosti, což by pro žalobce znamenalo existenční problémy, neboť by nemohl vykonávat své povolání. Tato hrozba včetně obav o budoucnost byla umocněna i tím, že trest zákazu činnosti byl žalobci dvakrát nepravomocně uložen, poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění v celkové částce 142 600 Kč.

32. Posledním rozhodnutím, které žalobce zmínil, je rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 478/2013 vydané v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 92/2012, v němž bylo řešeno odškodnění za trestní stíhání poškozeného pro trestný čin výtržnictví, trestní stíhání trvalo přibližně 9 měsíců, jeho bývalá manželka si našla nového partnera proto, že byl movitější a že jejich vztah byl spíše vztahem dcery s otcem, z hlediska dopadů medializace případu nešlo o situaci, kdy by informace o trestní stíhání pocházely od orgánů činných v trestní řízení, protože sám poškozený přistoupil k zveřejnění případu, jeho kolegové v zaměstnání věřili v jeho nevinu a pomoc mu poskytovala i jeho nejbližší rodina, poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění v částce 10 000 Kč.

33. Rozhodnutí vydaná ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 407/2013, sp. zn. 14 C 122/2015 a sp. zn. 10 C 92/2012 nejsou zcela přiléhavá projednávané věci, když v případě rozhodnutí ve věci sp. zn. 14 C 407/2013 není zřejmé srovnání s obdobnými případy, na jehož základě pak soud dospěl k závěru o konkrétní výši finančního zadostiučinění, rozhodnutí ve věci sp. zn. 14 C 122/2015 řešilo případ, kdy poškozený byl trestně stíhán nejen pro trestný čin ublížení na zdraví, ale též pro trestný čin výtržnictví, což se též odrazilo v přiznaném finančním zadostiučinění a rozhodnutí ve věci sp. zn. 10 C 92/2012 řešilo případ poškozeného trestně stíhaného pro trestný čin výtržnictví, což je trestný čin odlišný od trestného činu, pro který byl stíhán žalobce v posuzovaném řízení.

34. Soud proto při stanovení přiměřeného finančního zadostiučinění vzal v úvahu zmíněné rozhodnutí ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 57/2014 a dále rozhodnutí ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 69/2015, v němž bylo řešeno odškodnění za trestní stíhání poškozeného pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo cca 1 rok, poškozený nebyl při podnikatelských činnostech tak aktivní, jako dříve a nemohl se na ně soustředit, poškozený byl bezúhonný, prvně byl uznán vinným a zproštěn až rozhodnutím odvolacího soudu, byl a je aktivní sportovec – horolezec, lyžař - po trestní stíhání nemá z těchto činností takovou radost, jakou měl do jeho zahájení, následkem trestní stíhání zanechal svých zálib - malování, skládání písniček, byl skleslý, nechtěl chodit ven a nedělal to, co dělal dřív, po skončení trestní stíhání je jeho život odlišný, finanční zadostiučinění bylo přiznáno v částce [částka]. Dané případy jsou podobné projednávané věci, neboť stejně jako v případě žalobce byla u poškozených v příčinné souvislosti s trestní stíháním zjištěna újma, ve všech případech se jednalo o prvé trestní stíhání, které neproběhlo vazebním způsobem. Soud však u žalobce přihlédl i ke skutečnosti, že žalobce byl v posuzovaném řízení i pravomocně odsouzen pro stíhaný trestný čin, což byl pro žalobce citelný zásah i z hlediska následné další újmy v podobě zvýšených existenčních obav z důvodu podané žaloby na náhradu škody na zdraví, ohledně které bylo řízení zastaveno teprve po zásahu Ústavního soudu ČR. Soud dospěl k závěru, že z hlediska shora uvedených kritérií je v porovnání se zmíněnými obdobnými případy přiměřenou satisfakcí za obtíže, které musel žalobce následkem nezákonného trestní stíhání vedeného v rámci posuzovaného řízení strpět, částka 120 000 Kč (zhruba 30 000 Kč za rok trvání posuzovaného řízení). Jelikož žalovaná již žalobci poskytla finanční zadostiučinění v částce 70 000 Kč, soud jí proto ve výroku II. uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu ve výroku III. pro její nedůvodnost zamítl.

35. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle úspěchu ve věci a podle § 146 odst. 2 věta druhá podle zásady zavinění. Žalovaná v průběhu řízení částečně uspokojila nárok na žalobce na finanční zadostiučinění (dne 15. 8. 2019, tj. již po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku žalobce) a zároveň v daném případě záviselo rozhodnutí o výše plnění na úvaze soudu, a proto byl žalobce v posuzovaném řízení úspěšný, když soud dospěl k závěru, že je na místě poskytnutí finančního zadostiučinění, byť v jiné než žalobcem požadované částce. Soud proto přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč, podle zákona č. 49/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů a dále náklady právního zastoupení v částce 21 700 Kč za 7 úkonů právní služby, každý v částce 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání týkající se věci samé učiněná vůči soudu ze dne 3. 7. 2019, podání doručené soudu dne 27. 8. 2019, ze dne 27. 7. 2020 a účast na jednáních soudu dne 13. 7. 2020, 30. 9. 2020 a 25. 11. 2020) podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších právních předpisů (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 3378/2013). Dále jsou náklady řízení představovány částkou 2 100 Kč za 7 režijních paušálů, každý v částce 300 Kč z uvedených úkonů právní služby podle § 13 advokátního tarifu. V souladu s § 137 odst. 1 o.s.ř., pak soud žalobci přiznal 21 % daň z přidané hodnoty v částce 4 998 Kč z nákladů právního zastoupení v částce 23 800 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci vystaveného Finančním úřadem ve Frýdku-Místku dne 23. 12. 2009 Celkem se jedná o částku 30 798 Kč (včetně zaplaceného soudního poplatku). Jelikož žalobce nedoložil požadované náklady na cestovné a zároveň nemohla být zjištěna i náhrada za promeškaný čas, soud proto žalobci tyto náklady nepřiznal. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000Sb. o rozpočtových pravidlech ve znění pozdějších právních předpisů.

36. Výrok V. o nákladech řízení státu je odůvodněn podle § 148 odst. 1 o.s.ř, podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě státu vznikly náklady v podobě svědečného v částce 1 224 Kč, a jelikož žalovaná nebyla v řízení úspěšná, soud proto uložil žalované povinnost nahradit státu takto vzniklé náklady řízení. I v tomto případě byla lhůta k plnění stanovena v délce 15 dnů, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000Sb. o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů.

Poučení