37 C 23/2021-100

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky 50 319 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do úroku z prodlení z částky 3 208 Kč ve výši 8,5 % ročně z částky 3 208 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 179 425 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 41 319 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 319 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 179 425 Kč od 14. 7. 2021 do 15. 10. 2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 179 425 Kč od 16. 10. 2021 do 25. 10. 2021, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 417,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 232 952 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí ze dne 7. 12. 2021 a částečném zpětvzetím učiněným na jednání konaném dne 9. 5. 2022 částky 50 319 Kč s příslušenstvím). Svůj nárok přitom opíral o tvrzenou újmu jemu způsobenou, a to v souvislosti s trestním stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠ“). Trestní stíhání proti žalobci bylo vedeno Okresním soudem v Chomutově (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (déle též„ dotčené trestní řízení“) pro přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“). Dotčené trestní řízení bylo skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby.

2. Svojí žalobou se žalobce konkrétně domáhal (i) náhrady nákladů obhajoby a (ii) náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Podstata projednávané věci tak spočívá v posouzení nároku žalobce ve světle OdpŠk, resp. ve světle podmínek vyžadovaných zákonem, kterými jsou: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či nemajetková újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že dne 11. 1. 2021 podal u žalované žádost o náhradu újmy z důvodu a ve výši jako v projednávané žalobě.

4. Dále uvedl, že vynaložil náklady na svoji obhajobu v dotčeném trestním řízení ve výši 56 702 Kč. Z toho měl zaplatit své obhájkyni [titul]. [příjmení] částku 43 194 Kč a obhájci [titul]. [jméno] [příjmení] částku 13 508 Kč.

5. K náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalobce konstatoval, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznil přitom, že byl obviněn z násilného deliktu a nikdy nebyl trestán. V souvislosti s trestním stíháním byl omezen ve své pracovní činnosti, poněvadž náplní jeho pracovní činnosti bylo rovněž vykonávání funkce lesní stráže. Podmínkou výkonu této funkce je bezúhonnost; s ohledem na to byl krácen na svém pracovním zařazení. Trestní stíhání se mělo projevit i na vztahu s jeho spolupracovníky, kteří byli o jeho trestním stíhání informování. Celé trestní stíhání na něho působilo traumatizujícím dojmem i proto, že mu hrozilo hrazení škody velké výše. Tuto škodu částečně uhradil poté, co byl prvním pravomocným rozsudkem odsouzen. Výdaje s tím spojené se projevily i na hmotném zabezpečení jeho rodiny, která se musela uskromnit. Dále žalobce uvedl, že k napadení došlo dne 2. 9. 2016 a ke zproštění dne 31. 8. 2020, přičemž celou dobu mezi těmito daty byl žalobce psychicky deptán. Trestní stíhání pociťoval jako společenskou újmu a diskvalifikaci. Trestním stíháním bylo ohroženo jeho pracovní místo a zcela reálně mu hrozilo propuštění z pracovního poměru k podniku [anonymizována dvě slova]. K propuštění nedošlo pouze na přímý zásah jeho nadřízeného. Nejistota zaměstnání trvala po celou dobu jeho trestního stíhání. Navíc poukázal na to, že jako zaměstnanec má povinnost vykonávat právo myslivosti v režijních honitbách, k čemuž potřebuje vlastnit zbrojní průkaz. Ze strany policie přitom bylo zahájeno správní řízení o odnětí zbrojního průkazu, k čemuž nakonec opravdu došlo. Zbraně byl nucen žalobce dle svých tvrzení narychlo prodat nebo strpět jejich zadržení policejními orgány. Tím byl rovněž ohrožen na jistotě svého zaměstnání. Navíc se stal terčem pomluv a spekulací, a to ze strany svých kolegů. Byl považován za kriminálníka, který bezdůvodně napadl pokojného občana a málem ho usmrtil. Trestní stíhání mělo žalobce poznamenat do dne podání žaloby. Měl trpět strachem a nejistotou při kontaktu s veřejností. Celkově proto požadoval žalobce zaplacení částky 176 250 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou samotným trestním stíháním.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 10. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 13. 1. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 56 702 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 176 250 Kč, a to v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] O této žádosti rozhodla žalovaná svým stanoviskem ze dne 14. 10. 2021. Žalovaná požadavek žalobce na náhradu majetkové škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby uznala důvodným co do výše 42 925 Kč a požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání posoudila tak, že bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, za toto byla žalobci poskytnuta omluva, a zároveň bylo přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 136 500 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 14. 10. 2021. Ve zbylém rozsahu nebyla žádost žalobce shledána důvodnou.

7. K nákladům na obhajobu žalovaná dále rozvedla, že neuznává požadavek žalobce na náhradu škody v podobě obhajného za následující úkony právní služby. Zaprvé, úkon provedený dne 9. 11. 2016 (studium spisu), neboť se dle žalované nejedná se o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č.177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., advokátní tarif, a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna; navíc úkon byl učiněn před zahájením trestního stíhání, a proto jej nelze označit za náklad obhajoby učiněný za účelem zrušení nebo změny nezákonného rozhodnutí (neboť toto v té době ještě neexistovalo). Zadruhé, úkon provedený dne 12. 12. 2016 (odůvodnění stížnosti), neboť v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, byla přiznána odměna za tento úkon ve výši poloviny odměny za úkon (k tomu žalovaná odkázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka]). Zatřetí, úkon provedený dne 22. 12. 2016 (účast při vyšetřovacím úkonu), neboť podle žalované žalobce účtoval 2 úkony právní služby, přitom byl vykonán pouze 1 úkon. Začtvrté, žalovaná rovněž odmítla přiznat navýšení na dvojnásobek podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu za sepis dovolání, neboť se nejedná o úkon právní služby mimořádně obtížný ani úkon právní služby časově náročný.

8. Žalovaná dále doplnila, že neuznává požadavek žalobce na proplacení cestovného související s nepřiznaným úkonem dne 9. 11. 2016 (studium spisu) a dále cestovného v souvislosti s veřejným zasedáním dne 31. 8. 2020. Rovněž uvedla, že neuznává ani právo na náhradu škody v podobě zaplaceného poplatku ve výši 100 Kč účtovaný za den 12. 3. 2018, když z vyúčtování právních úkonů není zřejmé, v souvislosti s jakým právním úkonem měl být vynaložen, neboť v tento den se žádný úkon v trestním řízení neuskutečnil.

9. K nároku žalobce na náhradu újmy způsobené samotným trestním stíháním žalovaná uvedla, že řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Za toto se žalovaná žalobci omluvila. Dále uvedla, že má za prokázané tvrzení o zásahu do pracovní sféry, kdy žalobce byl po dobu delší jednoho roku pravomocně odsouzen, ztratil tak svoji bezúhonnost, a pokud pracoval jako [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kde je nezbytná bezúhonnost, lze souhlasit se žalobcem, že mu reálně hrozilo propuštění z pracovního poměru, neboť v jeho případě bylo zahájeno správní řízení o odnětí zbrojního průkazu, který mu byl také odejmut. Nelze odhlédnout také od skutečnosti, že mu byla pravomocným rozsudkem uložena povinnost k náhradě škody ve výši 167 670 Kč a 39 552 Kč, kterou i částečně uhradil, což mělo vliv na finanční situaci rodiny. Vzhledem k tomu, že byla prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a dopady do profesní sféry žalobce, byla žalobci přiznána na náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání částka 3000 Kč měsíčně, tj. celkem 136 500 Kč. K této částce dospěla žalovaná poté, co přistoupila k porovnání případu žalobce s dalšími obdobnými případy, které byly odškodňovány, přičemž vycházeno bylo zejména z porovnání soudního rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 13 Co 342/2013–52, kterým bylo rozhodováno o odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 3. 2013, č. j. 23 C 196/2012-30.

10. Žalovaná tak uzavřela, že žaloba není co do částky 136 500 Kč důvodná, neboť co do této výše zanikl dluh žalované vůči žalobci splněním; ve zbývající částce 39 750 Kč pak nebyly dle žalované splněny podmínky odpovědnosti. K otázce úroků z prodlení pak žalovaná dodala, že o případném prodlení lze uvažovat až od 14. 7. 2021.

11. Žalovaná proto navrhovala, aby soud žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů.

12. Podáním ze dne 7. 12. 2021 vzal žalobce svoji žalobu co do částky 179 425 Kč zpět. O tomto zpětvzetí rozhodl soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (v právní moci dne 1. 2. 2022). Dále v tomto podání žalobce zpochybnil argumentaci žalované, pokud jde o jednotlivé úkony obhajoby. K otázce náhrady nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním uvedl, že žalovaná argumentuje rozhodnutím, které je 8 let staré a překonané. Zdůraznil přitom, že za tu dobu se změnily podmínky, klesla hodnota peněz. Požadoval-li proto žalobce o šestinu vyšší částku, než která byla přiznávána před 8 lety, potom i s ohledem na inflační spirálu považoval svůj požadavek za přiměřený.

13. Dne 17. 3. 2022 se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání byla dána žalobci výzva podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Další jednání se ve věci konalo dne 9. 5. 2022. Na tomto jednání byly provedeny důkazy a žalobce vzal svou žalobu zpět co do částky 3 208 Kč. Konečně ve věci se konalo jednání dne 16. 5. 2022. Na tomto jednání byly provedeny důkazy, žalobce vzal částečně svoji žalobu zpět (co do úroku z prodlení z částky 3208 Kč ve výši 8,5 % ročně z této částky od 14. 7. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 179 425 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení) a vyhlášen rozsudek.

III. K částečnému zpětvzetí

14. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle odstavce 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 ustanovení, ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

15. Procesní úkon žalobce, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby co do úroku z prodlení z částky 3208 Kč ve výši 8,5 % ročně z této částky od 14. 7. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 179 425 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v požadovaném rozsahu zastavil.

IV. Skutková zjištění

16. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne 13. 1. 2021 uplatnil u žalované svůj nárok ve výši a z důvodu, jako v projednávané žalobě s tím, že žalovaná o tomto nároku rozhodla svým stanoviskem ze dne 14. 10. 2021. Žalovaná žalobci přiznala náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu co do výše 42 925 Kč a peněžité zadostiučinění ve výši 136 256 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíhání. Dále se žalované žalobci omluvila. Částka 179 425 Kč pak byla žalobci vyplacena dne 15. 10. 2021.

17. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

18. Z trestního spisu Okresního soudu v Chomutově vedeného pod sp. zn. [spisová značka], jakož i z nesporných tvrzeních soud zjistil, že žalobce byl osobou bezúhonnou, přičemž dne 16. 11. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1, odst. 2 TZ. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 6. 12. 2016 stížnost, která byla zamítnuta. Dne 2. 6. 2017 podalo Okresní státní zastupitelství v Chomutově k Okresnímu soudu v Chomutově na žalobce obžalobu. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1, odst. 2 TZ. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo odvolání žalobce zamítnuto. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2020 bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2019 a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TŘ“).

19. Dále z trestního spisu Okresního soudu v Chomutově vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 22. 12. 2016 se konal výslech obviněného. Tento výslech byl zahájen v 10.01 hod., výslechu se od počátku účastnila obhájkyně obviněného dr. [jméno] [příjmení] a výslech byl ukončen 22. 12. 2016 v 11.40 hod.

20. Z nesporných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že právní obhájkyní žalobce dr. [příjmení] byly vyfakturovány služby právní fakturou [číslo] ze dne 6. 3. 2020. Vyfakturováno bylo přitom studium spisu ve výši 1 úkonu, kdy je hodnota tohoto úkonu 1500 Kč a režijní paušál 300 Kč, a dále pak byly vyfakturovány dva úkony á 1500 Kč a dva režijních paušálů á 300 Kč, účast při vyšetřovacím úkonu 22. 12. 2016 a dále pak byl vyfakturován jeden úkon dne 12. 12. 2016 podání písemné stížnosti 1500 Kč a režijní paušál á 300 Kč. Ze strany žalobce přitom došlo k zaplacení těch úkonů právní služby tak, jak byly fakturovány.

21. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

22. Pouze pro úplnost se pak dodává, že soud neprováděl navrhovaný důkaz výslech dr. [příjmení]. Ke spornému skutkovému tvrzení (délka účasti obhájkyně žalobce na výslechu obviněného dne 21. 12. 2016) totiž soud provedl důkaz spisem OS, pročež další dokazování považoval soud za nadbytečné. Soud rovněž neprovedl důkaz výslechem žalobce, a to s ohledem na subsidiaritu účastnického výslechu jakož i na skutečnost, že tento důkazní návrh byl učiněn po koncentraci řízení a po uplynutí lhůty stanovené ke splnění výzvy podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které se žalobci dostalo ze strany soudu.

V. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

23. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

24. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

25. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

26. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Dle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

VI. Právní posouzení projednávané věci soudem

30. Jak bylo uvedeno shora, žalobce se svoji žalobou domáhal (i) náhrady nákladů obhajoby a (ii) náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Zákon přitom v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či nemajetková újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

31. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s jistými výjimkami) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Stát přitom v těchto případech stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

32. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], obžaloby podle § 226 písm. b) TŘ zproštěn. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná. Níže jsou pak rozebrány jednotlivé nároky žalobce ve světle zbývajících podmínek shora zmiňovaných. (i) K náhradě škody v podobě obhajného 33. Zákon (č. 82/1998 Sb.) blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2951odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

34. Za situace existence nezákonného rozhodnutí (tj. nezákonné trestní stíhání) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby, vyúčtování a zaplacení odměny obhájce ze strany žalobce, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok na náhradu nákladů na obhajobu je co do svého základu po právu.

35. Soud se pak dále zabýval rozsahem požadované náhrady škody.

36. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1, odst. 2 TZ. Dle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč, neboť žalobci hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí ve výši třech let. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 4 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 1500 Kč.

37. Dlužno poznamenat, že na jednání konaném dne 9. 5. 2022 žalobce po částečném zpětvzetí své žaloby co do částky 3208 Kč upřesnil, že se nadále domáhá vůči žalované proplacení celkem dvou a půl úkonu právní služby, a to ve výši 9000 Kč. Výslovně přitom uvedl, že se domáhá zaplacení jednoho úkonu studium spisu 9. 11. 2016, dále se domáhá zaplacení poloviny úkonu za podání stížnosti a odůvodnění z 12. 12. 2016 (když žalovaná – pokud jde o tento úkon - již žalobci plnila ve výši jedné poloviny tarifní hodnoty úkonu) a dále se domáhá zaplacení jednoho úkonu za účast při vyšetřovacím úkonu dne 22. 12. 2016, když podle jeho názoru by za účast při výslechu obviněného měla náležet odměna ve výši tarifní hodnoty dvou úkonů právní služby (přičemž žalovaná dobrovolně plnila pouze odměnu ve výši tarifní hodnoty jednoho úkonu právní služby). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce není oprávněný, a to z následujících důvodů.

38. Zaprvé, pokud jde o úkon sepsání stížnosti (včetně odůvodnění) dne 12. 12. 2016, dle soudu za tento úkon náleží odměna pouze ve výši poloviny sazby; platí totiž, že v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, ve kterém jsou taxativně vypočteny opravné prostředky, u nichž obhájci náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby, není uvedena stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Za tento úkon proto náleží odměna jen ve výši jedné poloviny úkonu, neboť se zřetelem na § 11 odst. 3 advokátního tarifu jde svou povahou a účelem o úkon nejbližší úkonům právní služby uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006). Žalobcův požadavek na doplacení odměny za právní zastupování ve výši poloviny tarifní hodnoty úkonu tak není oprávněný.

39. Zadruhé, v souladu s § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Pokud pak jde o škodu v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení, za škodu se považují pouze náklady na obhajobu v rozsahu mimosmluvní odměny. Podle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu platí, že mimosmluvní odměna náleží za účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to za každé započaté dvě hodiny. V projednávané věci přitom z provedeného dokazování vyplynulo, že výslech obviněného dne 22. 12. 2016 netrval více jak dvě hodiny. Žalobcův požadavek na náhradu újmy v podobě zaplaceného nákladů na obhajné ve výši dvou úkonů právní služby tak není oprávněný, když ve skutečnosti obhájkyni žalobce za tento úkon (účast na výslechu obviněného) náleží v souladu s příslušnými právními předpisy odměna ve výši jednoho úkonu právní služby (tj. ve výši 1500 Kč), jakož i režijní paušál ve výši 300 Kč, což žalovaná již žalobci uhradila.

40. Zatřetí, pokud jde o žalobcem požadovanou náhradu újmy v podobě obhajného vynaloženého za úkon studium spisu dne 9. 11. 2016, ani tento soud nepovažuje za důvodný. K tomu se zdůrazňuje, že zdejšímu soudu je známa judikatura Ústavního soudu, ze které plyne, že úkon nahlížení do spisu je namístě považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17). Na druhou stranu, jak vyplynulo z provedeného dokazování, k prostudování spisu došlo před samotným zahájením trestního stíhání. Soud je přitom toho názoru, že odměna za prostudování spisu před samotným zahájením trestního je zahrnuta již v úkonu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb). Pochopitelně soudu je rovněž známa judikatura, ze které plyne, že prostudování spisu přichází v úvahu jako samostatně účtovatelný úkon, pokud je advokát ustanoven nebo převezme obhajobu v již trvajícím trestním stíhání a prostudování spisu je možné považovat za nezbytnost (usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 4 To 53/98). Ani tato judikatura se ovšem na projednávanou věc neuplatní, neboť obhájkyně převzala zastoupení žalobce nikoliv v průběhu trestního stíhání, nýbrž před jeho zahájením.

41. Začtvrté, přehlédnout rovněž nelze, že žalobce se v souvislosti se svým nárokem na náhradu škody v podobě obhajného po částečných zpětvzetích domáhal zaplacení částky 9 000 Kč, přičemž tvrdil, že požaduje zaplacení tarifní hodnoty ve výši 2,5 úkonů právní služby. S ohledem na skutečnost, že v dotčené trestní věci podle advokátního tarifu výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 1500 Kč, i kdyby soud považoval požadavek žalobce za oprávněný, nebylo by nikdy lze dovodit, že tento požadavek dosahuje oprávněně výše 9 000 Kč. Nanejvýše by totiž soud mohl žalobci s ohledem na jeho tvrzení přiznat částku 4 650 Kč (tj. 2,5 x 1500 Kč + 3 x 300 Kč za režijní paušály).

42. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud neshledal žalobcův nárok na náhradu škody v podobě obhajného za důvodný; výrokem II. proto žalobu co do částky 9000 Kč zamítl. (ii) K zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 43. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání dle Ústavního soudu ČR – srov. nález sp. zn. IV. ÚS 428/05 - spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

44. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá.

45. V daném případě byl žalobce trestně stíhání spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1, odst. 2 TZ, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši třech let. Povahu věci soud hodnotí jako méně závažnou, neboť uvedená trestná činnost je přečinem. Co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak ten trval od 16. 11. 2016 (tedy ode dne zahájení trestního stíhání) do dne 31. 8. 2020, kdy předmětné trestní stíhání bylo pravomocně skončeno. Trestní stíhání žalobce tak trvalo přibližně 3 roky a devět měsíců. Dle soudu délka trestního stíhání nebyla nijak nepřiměřená, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v dané věci rozhodoval kromě soudu odvolacího i Nejvyšší soud, který napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Soud vzal nicméně v úvahu, že až do pravomocného skončení trestního stíhání byl žalobce v nejistotě ohledně dalšího vývoje ve věci.

46. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl do zahájení trestního stíhání osobou bezúhonnou (což bylo mezi stranami nesporné). Mezi stranami rovněž nebylo sporu o zásahu, ke kterému došlo v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] do pracovní sféry žalobce, tj. že žalobci reálně hrozilo propuštění z pracovního poměru, neboť v jeho případě bylo zahájeno správní řízení o odnětí zbrojního průkazu, který mu byl také odejmut. Konečně mezi stranami ani nebylo sporu o tom, že trestní stíhání mělo vliv na finanční situaci jeho rodiny.

47. Dále žalobce tvrdil další dopady nezákonného trestního stíhání ve své osobní, rodinné sféře a profesní sféře. V této souvislosti se zdůrazňuje, že ačkoliv byl žalobce řádně poučen podle § 118a o. s. ř. a vyzván na jednání konaném dne 17. 3. 2022, aby tyto zásahy specifikoval, resp. aby doplnil své důkazní návrhy, pokud jde o tyto zásahy, žalobce na výzvu soudu nijak nereagoval.

48. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobci zahájením a vedením nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobní sféry, a to v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích.

49. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) se soud dále pokusil provést srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění.

50. Tak v případě vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 124/2019 byli poškození stíháni pro ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1,2 písm. e) TZ, trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce, poškozeným hrozil trest odnětí svobody až 3 roky, všichni poškození prokázali zásahy do rodinného života, dva poškození prokázali zásahy do zdraví, všichni poškození prokázali zásahy do sociálního života (ve sféře cti a důstojnosti) a jeden poškozený prokázal i to, že se v důsledku trestního stíhání nemohl účastnit oslavy předání maturitního vysvědčení. Poškozeným pak bylo přiznáno zadostiučinění ve výši od 10 000 Kč do 15 000 Kč. V této věci tedy hrozil srovnatelný trest, poškození prokázali širší dopady trestního stíhání do svého života, nicméně trestní řízení trvalo podstatně kratší dobu. Soud jim pak přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 625 Kč/měsíc trestního stíhání, resp. přibližně 937 Kč/měsíc trestního stíhání.

51. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 98/2020 byl poškozený stíhán pro ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 TZ, trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce, poškozenému hrozil trest odnětí svobody 1 rok a poškozený prokázal zásahy do rodinného života, sociálního života do sféry zdraví a rovněž prokázal újmu na pověsti v úředním styku. Poškozenému pak bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 35 000 Kč. V této věci tedy hrozil nižší trest, trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu, avšak poškozený prokázal širší dopady trestního stíhání do svého života. Soud mu přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši přibližně 2 187 Kč/měsíc trestního stíhání.

52. Ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 20 C 116/2019 byl poškozený stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 TZ, trestí stíhání trvalo 4 roky, poškozenému hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta, poškozený prokázal zásahy do rodinného, sociálního života, zásahy do sféry zdraví a byl v nejistotě ohledně odebrání řidičského průkazu, přičemž jeho případ byl rovněž medializován a poškozený byl nejprve odsouzen. Poškozenému pak bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. V této věci tak hrozil trest srovnatelný, trestní stíhání trvalo srovnatelně dlouhou dobu, avšak poškozený prokázal širší dopady trestního stíhání do svého života. Soud mu pak přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 2500 Kč/měsíc trestního stíhání.

53. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 122/2015 byl poškozený stíhán pro ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 TZ a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 TZ. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až na 3 roky a trestní stíhání trvalo 11 měsíců. Poškozený prokázal zásahy do profesního života a soud mu přiznal částku 20 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním. V této věci tedy hrozil trest srovnatelný, poškozený prokázal srovnatelné zásahy trestního stíhání do svého života jako žalobce, nicméně trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu. Soud poškozenému přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 2000 Kč/měsíc trestního stíhání (když soud byl limitován výši částky, které se poškozený domáhal; poškozenému by jinak náleželo 22 000 Kč). Dlužno poznamenat, že tento rozsudek byl potvrzen Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím rozsudkem ze dne 30. 8. 2016, č. j. 51 Co 242/2016 – 72.

54. Konečně ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 177/2017 byl poškozený stíhán pro ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 TZ. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce trvání od 6 měsíců do 3 let a trestní stíhání trvalo 1 rok a 2 měsíce. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, rodinného života a do sféry zdraví. Soud přiznal poškozenému náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč. V této věci tedy hrozil srovnatelný trest, poškozený prokázal širší zásahy trestního stíhání do svého života, nicméně trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu. Soud poškozenému přiznal náhradu nemajetkové újmy přibližně ve výši 2307 Kč/měsíc trestního stíhání.

55. Z provedeného srovnání tedy vyplynulo, že soudy v porovnatelných případech přiznávaly odškodnění nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním v rozmezí přibližně 900 Kč až 2500 Kč. S ohledem na individuální okolnosti projednávaného případu, kdy část dopadů trestního řízení do pracovní a osobní sféry žalobce sice byla mezi stranami nesporná, avšak ve zbytku žalobce rezignoval na svoji povinnosti ke svým tvrzením navrhovat relevantní důkazy, by bylo lze uvažovat o přiznání náhrady nemajetkové újmy ve výši blížící se horní hranici výše zmíněného rozmezí. Nicméně v projednávané věci rovněž platí, že sama žalovaná již přiznala zadostiučinění vyšší; konkrétně ve výši 3000 Kč měsíčně, tj. celkem 136 500 Kč. Takovéto zadostiučinění se pak jeví jako více nežli dostatečné a soud neshledal důvodu, proč jej dále navyšovat. V této souvislosti se zdůrazňuje, že samotná inflace (resp. doba, která uplynula od přijetí rozhodnutí v obdobných případech) je zcela irelevantní. Neplatí proto, že by snad bylo možné uvažovat o navýšení pouze z důvodu změněných poměrů v rámci národního hospodářství, jak se snažil argumentovat ve své replice žalobce (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, a odkazy na judikaturu tam uvedené).

56. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újmu spočívající v zásahu do jejho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla, a nad to v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích. Soud však na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce (ač byl vyzván dle § 118a o.s.ř.) neprokázal, že by újma dosahovala takové intenzity, jež by odůvodňovala navýšení peněžitého zadostiučinění již poskytnutého žalovanou, které je dle soudu s přihlédnutím k okolnostem případu přiměřené. Z uvedeného důvodu soud žalobu na poskytnutí zadostiučinění z titulu trestního stíhání žalobce zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

VII. K úrokům z prodlení

57. Žalobce svojí žalobou rovněž požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to od 14. 7. 2021 do 25. 10. 2021 z žalovanou již vyplacené částky 179 425 Kč.

58. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

59. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 13. 1. 2021 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 13. 7. 2021 (úterý). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 14. 7. 2021, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. K zaplacení částky 179 425 Kč žalovanou pak došlo dne 15. 10. 2021. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci úroky z prodlení od 14. 7. 2021 do 15. 10. 2021, jejichž výše je odůvodněna ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl (srov. výroky IV. a V. tohoto rozsudku).

VIII. K nákladům řízení

60. V projednávané věci se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 176 250 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč) a náhrady škody ve výši 56 702 Kč (tarifní hodnota 56 702 Kč). Při tarifní hodnotě sporu 106 702 Kč učinil zástupce žalobce tyto úkony: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 7. 12. 2021 61. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 136 500 Kč a náhrady škody ve výši 42 925 Kč. V další fázi řízení byl žalobce úspěšný jen ve zcela nepatrné části (co do úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 179 425 Kč od 14. 7. 2021 do 15. 10. 2021). Soud proto podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobci náhradu nákladů jen za fázi řízení do 10. 1. 2022, ve které byl převážně úspěšný žalobce (úspěch 92 925 Kč proti neúspěchu 13 777 Kč). Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v rozsahu zhruba 74 %.

62. Náklady žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady na právní zastoupení. Advokát učinil ve věci 3 úkony po 5 380 Kč dle § 7 odst. 5 advokátního tarifu (převzetí věci a příprava, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) společně s 3 x 300 Kč paušálu dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokát je plátcem 21 % DPH. Za úkony související s předběžným projednáním nároku u žalované se odměna neposkytuje (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Po zohlednění částečného úspěchu žalované náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 18 217,60 Kč (24 618,40 Kč x 0,74).

63. Vzhledem k tomu, že ve fázi po 10. 1. 2022 byla procesně úspěšná žalovaná (žalobce byl úspěšný jen v nepatrné míře), soud od nákladů, které náleží žalobci za fázi řízení do 10. 1. 2022, odečetl náklady žalované, které jsou tvořeny paušální náhradou za úkony: příprava na jednání ze dne 17. 3. 2022, účast na jednání ze dne 17. 3. 2022, příprava na jednání ze dne 9. 5. 2022, účast na jednání ze dne 9. 5. 2022, příprava na jednání ze dne 16. 5. 2022, účast na jednání ze dne 16. 5. 2022, tedy 6 x 300 Kč.

64. Soud proto uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 417,60 Kč.

Poučení