23 C 124/2019-172

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] d) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa státního zastupitelství] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 27 822,50 Kč s přísl., 30 000 Kč s přísl., 24 629 Kč s přísl. a 26 808 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 5 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% p.a. od 15. 5. 2019 do zaplacení, a dále úrok z prodlení z částky 50 837,50 Kč ve výši 9,75% p.a. od 15. 5. 2019 do 5. 3. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobce a) v části, kterou se domáhá zaplacení 22 723,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 5. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% p.a. od 15. 5. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba žalobce b) v části, kterou se domáhá zaplacení 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 5. 2019 do zaplacení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) 9 629 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% p.a. od 15. 5. 2019 do zaplacení, a dále úrok z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 9,75% p.a. od 15. 5. 2019 do 5. 3. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Zamítá se žaloba žalobce c) v části, kterou se domáhá zaplacení 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 5. 2019 do zaplacení.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) 6 808 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% p.a. od 15. 5. 2019 do zaplacení, a dále úrok z prodlení z částky 7 000 Kč ve výši 9,75% p.a. od 15. 5. 2019 do 5. 3. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Zamítá se žaloba žalobce d) v části, kterou se domáhá zaplacení 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 5. 2019 do zaplacení.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení 37 566,48 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.

X. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení 22 182,80 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.

XI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) na náhradě nákladů řízení 25 344,40 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.

XII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) na náhradě nákladů řízení 25 122,08 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne 30. 5. 2019 domáhají nároků, souvisejících s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci byli stíháni pro spáchání přečinu ublížení na zdraví a výtržnictví a obžaloby byli zproštěni ve smyslu § 226 písm. a) trestního řádu. V důsledku vydání nezákonného rozhodnutí se tak žalobci domáhají jednotlivých nároků. Žalobce a) se domáhá úhrady částky ve výši 43 560 Kč, jakožto obhajného, tj. nákladů vynaložených na odstranění nezákonného rozhodnutí, dále částky ve výši 5 100 Kč, jakožto ušlého zisku v souvislosti s účastí na 3 hlavních líčeních, a dále nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí ve výši 30 000 Kč. Žalobce b) se domáhá nároku na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 30 000 Kč. Žalobce c) se domáhá ušlého zisku ve výši 4 629 Kč v souvislosti s účastí na 4 hlavních líčeních, a dále finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 30 000 Kč a žalobce d) se domáhá ušlého zisku ve výši 3 808 Kč a finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 30 000 Kč. Žalobci v rámci žaloby popisují zásahy do osobnostní sféry, které u nich trestní stíhání vyvolalo, a odůvodňují nárok na ušlý zisk s tím, že se jedná o ztrátu na výdělku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 3. 3. 2020, ve kterém uvedla, že došla k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí. Žalobci a) poskytla žalovaná náhradu škody na obhajném ve výši 40 837,50 Kč, přičemž specifikuje konkrétní 3 úkony, za něž byla odměna poskytnuta v jiné, než požadované výši. Ve zbytku tento nárok odškodnila. Pokud jde o náhradu ušlého zisku, pak žádnému ze žalobců žalovaná nevyhověla, neboť žalobce a) a žalobce d) k tomuto nedoložili příslušné podklady a u žalobce c) žalovaná uvádí, že se nepodává ze založených listin, že by v rozhodném období práci skutečně vykonával. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, pak žalovaná poskytla žalobkyni a) a žalobci c) odškodnění ve výši 10 000 Kč, žalobci d) poskytla odškodnění 7 000 Kč s odkazem, že se nejedná o osobu bezúhonnou a žalobci b) neposkytla odškodnění žádné, rovněž s odkazem na to, že se nejedná o osobu bezúhonnou.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobci žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnili, a to dne 14. 11. 2018.

4. Podáním ze dne 24. 3. 2020 vzal žalobce a) žalobu co do náhrady škody na obhajném ve výši 40 837,50 Kč a co do finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč zpět, žalobce c) vzal žalobu zpět co do částky 10 000 Kč na finančním zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žalobce d) vzal žalobu zpět co do částky 7 000 Kč na finančním zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Důvodem zpětvzetí žaloby byla skutečnost, že žalovaná tyto částky žalobcům dne 5. 3. 2020 dobrovolně uhradila. Soud proto usnesením ze dne 20. 6. 2020 v tomto rozsahu řízení částečně zastavil.

5. Z výplatních pásek [jméno] [celé jméno žalobce], vystavených [nemocnice], soud zjistil, že žalobkyně a) pracovala v době konání trestního řízení v [nemocnice] a soud na základě těchto výplatních pásek zjistil, že v třetím kalendářním čtvrtletí roku 2017 činil průměrný hodinový hrubý příjem žalobkyně a) částku 134,93 Kč a ve čtvrtém čtvrtletí roku 2017 částku 155,01 Kč.

6. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi [nemocnice] a. s. a [jméno] [celé jméno žalobce] z [datum] soud zjistil, že žalobkyně a) byla v době konání hlavních líčení zaměstnána u tohoto zaměstnavatele v provozovně [nemocnice].

7. Z pracovní smlouvy, uzavřené mezi [právnická osoba] ([anonymizováno]), [anonymizováno] a [celé jméno žalobce] dne [datum] a z dodatku [číslo] k této pracovní smlouvě, jakož i z dohody o mzdě mezi touto společností a tímto žalobcem z 1. 12. 2016 a jejího dodatku č. 1 soud zjistil, že žalobce c) pracoval pro tohoto zaměstnavatele v době vedení trestního řízení v pracovním poměru na dobu neurčitou a že nebyla sjednána kratší týdenní pracovní doba. Z potvrzení tohoto zaměstnavatele pak soud zjistil, že žalobce c) dosahoval v období července až září roku 2017 průměrného hrubého hodinového výdělku ve výši 145,05 Kč a v období října až prosince 2017 průměrného hrubého výdělku na hodinu ve výši 144,26 Kč.

8. Z pracovní smlouvy, uzavřené mezi [právnická osoba] ([anonymizováno]), [anonymizováno] a [celé jméno žalobce] dne [datum] a z jejího dodatku [číslo] dále z dohody o mzdě z 22. 6. 2017 a jejího dodatku č. 1 soud zjistil, že žalobce d) pracoval pro tohoto zaměstnavatele v době trestního řízení v pracovním poměru, uzavřeném na dobu neurčitou, jak bylo určeno dodatkem k pracovní smlouvě s tím, že touto pracovní smlouvou nebyla sjednána kratší týdenní pracovní doba. Z potvrzení zaměstnavatele pak soud zjistil, že žalobce d) dosahoval v období července 2017 až září 2017 průměrného hodinového výdělku ve výši 115,14 Kč a za říjen až prosinec téhož roku průměrného hodinového výdělku ve výši 122,84 Kč, přičemž se jedná o průměrný hrubý výdělek.

9. Z opisu z evidence rejstříku trestu fyzických osob soud zjistil, že žalobce d) byl odsouzen trestním příkazem z 6. 10. 2016 pro trestný čin výtržnictví a zkušební doba podmíněného odsouzení plynula do 19. 11. 2017. Z opisu z evidence rejstříku trestu fyzických osob soud zjistil, že žalobce c) nemá žádný záznam v rejstříku trestu fyzických osob a z opisu z evidence z rejstříku trestu fyzických osob soud zjistil, že žalobce b) má celkem 6 záznamů v rejstříku trestů, z nich pět do roku 2007 a poslední z 27. 8. 2015, přičemž podmíněný trest odnětí svobody byl odložen na zkušební dobu, která končila 18. 9. 2017.

10. Z účastnického výslechu žalobce b) soud zjistil následující. Žalobce b) vnímal trestní stíhání ve vztahu ke své osobě jako obzvláště nespravedlivé zejména s ohledem na skutečnost, že byl do konfliktu, který byl podkladem pro trestní stíhání, vtažen v důsledku toho, že se snažil v dobré víře ochránit napadenou [jméno] [příjmení]. Soud z tohoto důvodu zjistil, že žalobce byl zasažen na své cti a důstojnosti, když v úmyslu ochránit napadenou osobu, je vystaven trestnímu stíhání pro takovéto křivé obvinění třetí osoby. Soud dále z výpovědi tohoto účastníka zjistil, že tento se ve zvýšené míře obával výsledku trestního stíhání, neboť mu v době zahájení naříkaného trestního řízení ještě neuplynula zkušební doba za odsouzení předchozí, tedy byl vystaven reálné obavě, že by mu případně byl změněn předchozí podmíněný trest na trest nepodmíněný. Z výpovědi tohoto účastníka bylo dále možné zjistit, že tento se obával msty ze strany romských spoluobčanů, nicméně nebylo zjištěno, že by toto bylo důsledkem trestního stíhání, ale spíše konfliktu samotného. Soud dále zjistil, že žalobce b) má společného potomka, dceru, s žalobkyní a); nezletilé bylo v době trestního řízení zhruba dva roky a v důsledku trestního stíhání čelil žalobce b) obavám, že budou odsouzeni i s matkou dítěte, tedy že potomek zůstane bez rodiče, a dále zvýšeným obavám i o dítě samotné, což je ale opět přičitatelné pomstě romské komunity za konflikt samotný, nikoliv za trestní řízení. Z účastnické výpovědi tohoto žalobce pak soud zjistil i zásahy ve sféře žalobkyně a), a to zejména v tom směru, že tato byla do té doby osobou bezúhonnou, která neměla zkušenost s násilím, a byla tak zasažena na své cti a důstojnosti tím, že je jí kladeno za vinu takto násilné jednání (zlomení nosu, vytrhání vlasů apod.). Rovněž má z výpovědi tohoto účastníka soud za zjištěné, že došlo k zásahům v rodinném životě žalobkyně a), a to jak pokud jde o obavy ohledně společného potomka, které jsou však jak soud uvedl, přičitatelné konfliktu samotnému, tak pokud jde o širší rodinu žalobkyně a), když tato musela trestní stíhání vysvětlovat v rámci rodinných akcí v širší rodině. Žalobce b) rovněž potvrdil, že žalobkyně a) v době trestního řízení pracovala v [nemocnice].

11. Z výpovědi žalobce c) soud zjistil, že tento se fakticky předmětného konfliktu, který byl následně předmětem trestního řízení, neúčastnil. U tohoto žalobce soud zjistil, že tento byl stíháním dotčen na své cti a důstojnosti zejména v tom směru, že musel trestní stíhání vysvětlovat ve vztahu ke své vlastní rodině, a dále zejména v tom směru, že musel toto vysvětlovat i ve vztahu k rodičům své partnerky, se kterou v té době začal chodit. Z výpovědi žalobce má dále soud za zjištěné zásahy ve sféře sociální a studijní, když tento žalobce byl nucen se účastnit úkonů trestního řízení v době, kdy přebíral maturitní vysvědčení, tedy nemohl se účastnit společných oslav takto jedinečného studijního okamžiku. Rovněž má soud za zjištěné částečné zásahy ve sféře pracovní, když musel žalobce vysvětlovat trestní stíhání i svému zaměstnavateli. Soud naopak nezjistil, že by tento žalobce byl vystaven obavám o svoji osobu pouze v důsledku trestního stíhání, ale právě v důsledku konfliktu samotného, který mohl být příčinou případné msty ze strany romské komunity.

12. Z výpovědi žalobce d) soud zjistil, že tento byl vystaven zejména zvýšeným obavám ohledně výsledku trestního řízení, neboť v době jeho zahájení mu ještě neuplynula zkušební doba za odsouzení předchozí, tedy mu hrozily případné negativní dopady v tomto směru. Rovněž u tohoto žalobce má soud za prokázané jeho účastnickou výpovědí, že došlo k zásahu ve sféře rodinné, neboť musel trestní stíhání vysvětlovat vlastním rodičům, a částečně ve sféře pracovní, když toto řešil i se svým zaměstnavatelem. Soud dále u tohoto žalobce zjistil zásah spočívající ve zvýšené obavě o svoji osobu, neboť ke konfliktu, který byl předmětem trestního řízení, došlo v bezprostřední blízkosti jeho bydliště, tedy v době vedení trestního řízení ho toto vystavovalo většímu tlaku okolí přímo v místě bydliště samotného. I ve vztahu k tomuto žalobci však nemá soud za prokázané zvýšené obavy ze msty ze strany romských spoluobčanů, když tato byla vázána spíše na konflikt samotný, než na trestní stíhání.

13. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Řízení bylo vůči všem žalobcům zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 24. 4. 2017, [číslo jednací] pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku a pro trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaných ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Dne 1. 9. 2017 podalo [stát. instituce] – [anonymizováno] obžalobu k [název soudu] Hlavní líčení se konala 6.10.2017 (přítomni všichni žalobci), 6.11.2017 (přítomni všichni žalobci vyjma žalobce b/), 24.1.2018 (přítomni všichni žalobci) a 26.2.2018 ( (přítomni všichni žalobci vyjma žalobce a/). Žalobci byli zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se v žalobním návrhu označený skutek stal, a to rozsudkem [název soudu] ze dne 26.2.2018, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 23.8.2018, č.j. [číslo jednací] a usnesením ze dne 23.8.2018, č.j. [číslo jednací]. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 23. 8. 2018.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobců, z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobci byli tímto zasaženi způsobem popsaným níže. Soud zde proto tyto závěry neopakuje.

15. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

16. Soud ve věci nehodnotil listinné důkazy, které se týkaly poskytnutí právních služeb, když rozsah poskytnutých právních služeb i úhrada za tyto byly žalovanou akceptovány tím, že žalovaná tento nárok odškodnila a předmětem řízení zůstala pouze výše odměny za 3 sporné úkony právní služby, avšak pouze co do výše odměny, nikoliv co do jejich realizace. Soud dále nehodnotil duplicitně listiny z trestního řízení, když k důkazu byl proveden trestní spis celý.

17. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

20. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobců neskončilo pravomocným odsouzením (viz výše). Je tak naplněn - ve vztahu ke všem žalobcům a všem jimi uplatněným nárokům - předpoklad odpovědnostního titulu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení Policie ČR ze dne 24. 4. 2017, [číslo jednací], které bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 26.2.2018, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 23.8.2018, č.j. [číslo jednací] a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (právní moc ke dni 23. 8. 2018).

21. Žalobce a) se žalobou domáhá náhrady škody ve formě nákladů vynaložených na obhajobu, a to ve výši 43 560 Kč s tím, že v žalobě specifikuje jednotlivé úkony právní služby. Těchto je celkem 20 (s ohledem na délku jednotlivých hlavních líčení).

22. Žalovaná na tento nárok žalobci plnila celkem částku 40 837,50 Kč. Žalobcem specifikované úkony právní služby žalovaná uznala co do jejich uskutečnění, počtu, účelnosti, druhu, délky a použité sazby s výjimkou těchto úkonů: 14. 6. 2017 a 9. 10. 2017 – návrh na provedení důkazu 7. 8. 2017 – stížnost Ohledně těchto tří úkonů žalovaná uvedla, že nenáleží odměna plná, neboť se jedná se pouze o půlúkon dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu 23. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

24. Vzhledem ke skutečnosti, že posuzované trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno za účinnosti o.z., soud se s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. nezabýval jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu, přičemž toto má soud za prokázané z toho, že došlo ve vztahu k žalobci (jakožto dlužníkovi) k realizaci úkonů právní služby jeho právním zástupcem (věřitelem). Žalovaná navíc vznik dluhu nesporovala, když ve výše uvedeném rozsahu plnila a nic v tomto směru nenamítala.

25. Předmětem žaloby tak zůstal nárok na náhradu škody, která sestává dle tvrzení žalobce z těchto neodškodněných (či nikoli zcela odškodněných) úkonů právní služby, přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: Datum + úkon právní služby; Závěr soudu; Poznámka 14. 6. 2017 a 9. 10. 2017 – návrh na provedení důkazu; úkon se netýká věci samé ve smyslu § 11/1 d) AT, týká se pouze dokazování (srov. usnesení VSPH sp. zn. 2 To 28/2004 nebo VSPH sp. zn. 8 To 59/99); žalovaná nemusela odškodnit vůbec 7. 8. 2017 - stížnost; úkon pr. služby dle §11/2 písm. d), 3 AT (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 161/2006); odškodněno řádně jako úkon 26. Soud tak dospěl k závěru, že částka poskytnutá žalovanou žalobci, pokud jde o škodu tvořenou čistě obhajným, tj. náhradou za vynaložené náklady na úkony právní služby, je dostačující. Resp. není důvodným odškodnit sporné 3 úkony ve výši plné odměny za úkon právní služby.

27. Žalovaná vyšla při výpočtu této škody ze správné aplikace AT, když proti žalobcům bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku a pro trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, tedy kdy byli žalobci ohroženi trestní sazbou odnětí svobody nejvýše na 5 let. Podle § 10 odst. 3 písm. b) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty částku 1 500 Kč. Dále podle § 13 odst. 1, 3 AT, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. K těmto částkám je třeba připočítat DPH v zákonné výši, jehož byl právní zástupce žalobce plátcem (viz založená vyúčtování). Z takto určené odměny žalovaná vycházela.

28. Předmětem řízení tak zůstala ohledně tohoto nároku částka 2 722,50 Kč (43 560- 40 837,50) a soud pro výše uvedené žalobu v této části zamítl.

29. Žalobce a), c) a d) se dále domáhají náhrady škody ve formě ušlého zisku tvořeného ušlým výdělkem v důsledku toho, že se žalobci účastnili hlavních líčení a nezískali tak za tuto dobu odměnu za výkon pracovní činnosti. Žalobce a) nárokuje 5 100 Kč, žalobce c) 4 629 Kč a žalobce d) 3 808 Kč. Žalovaná neplnila ničeho.

30. Odpovědnostní titul je viz výše dán.

31. Ve smyslu § 30 odškodňovacího zákona se náhrada ušlého zisku poskytuje v prokázané výši a není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

32. Podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“) v platném znění příslušní dle § 200 zaměstnanci od zaměstnavatele pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele v těchto případech nepřísluší, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li dohodnuto nebo vnitřním předpisem stanoveno jinak. Zvláštní právní předpisy upravující překážky v práci z důvodu obecného zájmu tím nejsou dotčeny. Podle § 202 o výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků, soudních znalců a jiných osob předvolaných k jednání u soudu, správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku, při poskytnutí první pomoci, při opatřeních proti infekčnímu onemocnění, při poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, při živelních událostech, nebo v obdobných mimořádných případech a dále v případech, kdy je fyzická osoba povinna podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout.

33. Žalobce a), c) a d) shodně co do základu tohoto nároku tvrdí, že jim ušel výdělek za dobu účasti u hlavních líčení, přičemž toto každý blíže specifikuje.

34. Z výše uvedeného se podává, že zaměstnanci po dobu trvání překážky v práci nepřísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy/platu. Je pak finančně zajištěn jiným způsobem, který vyplývá ze zvláštních právních předpisů (náleží mu např. svědečné, znalečné), případně mu není chybějící výdělek nikterak kompenzován. V posuzovaném případě pak žalobci plnili svoji občanskou povinnost spočívající v účasti na hlavních líčeních týkajících se jich samých. Žalobci nebyli povinni se účastnit, ale měli na toto samozřejmě právo - jejich účast byla bezpochyby účelnou a měli z tohoto důvodu nárok na uvolnění ze zaměstnání pro překážky na jejich straně, avšak bez nároku na jakoukoli kompenzaci (ať již od zaměstnavatele nebo soudu).

35. Soud tak uzavírá, že je obecně, co do základu právní konstrukce, důvodným nárok na náhradu škody ve formě výdělku ušlého v důsledku účasti žalobců - obžalovaných na hlavních líčeních.

36. Pro určení výše takto vzniklé škody soud vyšel analogicky z pracovněprávních předpisů. Soud vyšel z § 352 ZP, dle něhož se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí obecně průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak a z § 354 odst. 1 ZP, kdy není-li v ZP dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

37. Soud má za prokázané, že žalobce c) se účastnil hlavních líčení ve dnech 6.10.2017, 6.11.2017, 24.11.2018 a 26.2.2018. Z průběhu trestního řízení a místa jejich konání má soud za prokázané, že žalobce byl účastí na hlavním líčení vytížen celý pracovní den. Soud má dále za prokázané, že tento žalobce pracoval v době konání hlavních líčení u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova]), [anonymizováno] na plný pracovní úvazek, tedy soud uvěřil tomu (účastnický výslech; pracovní smlouva), že pracovní doba žalobce činila 8 hod. denně, tedy že mu ušel výdělek za každé hlavní líčení v rozsahu právě 8 hodin. Soud dále z potvrzení zaměstnavatele zjistil, že průměrný hrubý hodinový výdělek tohoto žalobce za III. čtvrtletí roku 2017 činil 145,05 Kč a za IV. čtvrtletí 144,26 Kč. Žalobci c) tak ušel zisk ve výši 2 320,80 Kč za hlavní líčení konané 6.10.2017 a 6.11.2017 (2 x 8 hod x 145,05 Kč jako průměrný hrubý hod. příjem za předchozí kvartál) a ve výši 2 308,16 Kč (2 x 8 hod x 144,26 Kč jako průměrný hrubý hod. příjem za předchozí kvartál). Tedy celkem činí výše ušlého zisku žalobce c) (po zaokrouhlení na celé koruny) 4 629 Kč – soud proto tomuto nároku žalobce c) v plném rozsahu vyhověl.

38. Soud má dále za prokázané, že žalobce d) se účastnil hlavních líčení ve dnech 6.10.2017, 6.11.2017, 24.11.2018 a 26.2.2018. Z průběhu trestního řízení a místa jejich konání má soud za prokázané, že žalobce byl účastí na hlavním líčení vytížen celý pracovní den. Soud má dále za prokázané, že tento žalobce pracoval v době konání hlavních líčení u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova]), s.r.o. na plný pracovní úvazek, tedy soud uvěřil tomu (účastnický výslech; pracovní smlouva), že pracovní doba žalobce činila 8 hod. denně, tedy že mu ušel výdělek za každé hlavní líčení v rozsahu právě 8 hodin. Soud dále z potvrzení zaměstnavatele zjistil, že průměrný hrubý hodinový výdělek tohoto žalobce za III. čtvrtletí roku 2017 činil 115,14 Kč a za IV. čtvrtletí 122,84 Kč. Žalobci d) tak ušel zisk ve výši 1 842,24 Kč za hlavní líčení konané 6.10.2017 a 6.11.2017 (2 x 8 hod x 115,14 Kč jako průměrný hrubý hod. příjem za předchozí kvartál) a ve výši 1 965,44 Kč (2 x 8 hod x 122,84 Kč jako průměrný hrubý hod. příjem za předchozí kvartál). Tedy celkem činí výše ušlého zisku žalobce d) (po zaokrouhlení na celé koruny) 3 808 Kč – soud proto tomuto nároku žalobce d) v plném rozsahu vyhověl.

39. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně a) se účastnila hlavních líčení ve dnech 6.10.2017, 6.11.2017 a 24.11.2018. Z průběhu trestního řízení a místa jejich konání má soud za prokázané, že žalobkyně byla účastí na hlavním líčení vytížena celý pracovní den. Soud má dále za prokázané, že tato žalobkyně pracovala v době konání hlavních líčení u zaměstnavatele [nemocnice] na plný pracovní úvazek a soud uvěřil tomu (účastnický výslech žalobce b) – partnera; pracovní smlouva), že pracovní doba žalobkyně činila 12 hod. denně, a to i s ohledem na povahu této pracovní činnosti ve zdravotnictví, tedy že žalobkyni ušel výdělek za každé hlavní líčení v rozsahu právě 12 hodin. Soud dále z výplatních pásek zjistil, že průměrný hrubý hodinový výdělek této žalobkyně za III. čtvrtletí roku 2017 činil 134,93 Kč a za IV. čtvrtletí 155,01 Kč. Žalobkyni a) tak ušel zisk ve výši 3 238,32 Kč za hlavní líčení konané 6.10.2017 a 6.11.2017 (2 x 12 hod x 134,93 Kč jako průměrný hrubý hod. příjem za předchozí kvartál) a ve výši 1 860,12 Kč (1 x 12 hod x 155,01 Kč jako průměrný hrubý hod. příjem za předchozí kvartál). Tedy celkem činí výše ušlého zisku žalobkyně a) (po zaokrouhlení na celé koruny) 5 099 Kč – soud proto tomuto nároku žalobce a) v tomto rozsahu vyhověl a co do 1 Kč jej zamítl.

40. Žalobci se dále žalobou domáhají finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to každý ve výši 30 000 Kč.

41. Žalovaná na tento nárok uhradila žalobci a) a c) každému 10 000 Kč, žalobci d) 7 000 Kč a u žalobce b) poskytla zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování porušení práva.

42. Odpovědnostní titul je viz výše dán.

43. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

44. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

45. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

46. Pokud jde o povahu trestné činnosti, pro kterou byli žalobci stíháni, pak se jednalo o podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví a trestného činu výtržnictví, tedy násilných trestných činů, které vyvolávají vyšší míru společenského odsouzení. Soud povahu trestné činnosti zohlednil v rámci poskytnutého zadostiučinění tím, že v rámci srovnávaných případů vyšel z kauz, kde bylo řešeno podezření pro shodný typ trestné činnosti.

47. Naříkané trestní řízení trvalo jeden rok a 4 měsíce a soud kritérium délky řízení zohlednil tím, že v rámci posuzovaných případů posuzoval v tamních případech poskytnuté odškodnění i s ohledem na délku vedeného trestního řízení.

48. Pokud jde o další okolnosti, které by měly být zohledněny při poskytnutí finančního zadostiučinění, pak tyto soud u žalobce a), c) a d) neshledal. Naopak tyto soud shledal u žalobce b), když z jeho účastnické výpovědi a dále z odůvodnění rozsudku [název soudu], č. j. [číslo jednací] má soud za zjištěné, že žalobce b) byl vystaven trestnímu stíhání za situace, kdy příčinou jeho stíhání byla skutečnost, že se chtěl zastat napadené osoby, konkrétně [jméno] [příjmení], která byla napadena romskými spoluobčany panem [příjmení] a [příjmení], přičemž následně se konfliktu účastnila i paní [jméno] [příjmení]. Na straně tohoto žalobce tak má soud za to, že je třeba zohlednit tuto skutečnost jakožto zvláštní okolnost pro účely poskytnutí zadostiučinění, neboť tento žalobce byl do konfliktu vtažen v podstatě ve snaze pomoci osobě, která je napadena, což následně vedlo paradoxně k tomu, že byl na základě křivých obvinění sám stíhán.

49. Žalobkyně a) tvrdila zásahy v osobnostní sféře, spočívající v tom, že byla zasažena její důstojnost a čest v tom směru, že byla nespravedlivě obviněna a stíhána, a rovněž tvrdila dopady do rodinného života, když trestní stíhání zasáhlo do výchovy jejich v té době dvouleté dcery, které se nemohla plně věnovat. Rovněž uváděla, že byl narušen její vztah s početnou romskou komunitou v [obec]. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a) byla osobou bezúhonnou a že trestní stíhání mělo dopady do jejího rodinného života, když toto musela vysvětlovat ve vztahu k širší rodině a když v té době vychovávala dvouletou dceru, společného potomka s žalobcem b), a to zejména v souvislosti s tím, že se jako matka zvýšeně obávala o možnou mstu ze strany ostatních účastníků romské komunity, kteří se konfliktu účastnili. Soud tak má u této žalobkyně za prokázané zásahy ve sféře cti a důstojnosti a dále zásahy do rodinného života. Pokud jde o obavy ohledně msty ze strany romské komunity, pak soud neshledal, že by tyto byly příčinou trestního stíhání, když souvisely primárně s konfliktem samotným a ne s tím, že žalobkyně je trestně stíhána.

50. Pokud jde o žalobce b), pak tento tvrdil zásahy vyvolané v tom směru, že bránil napadenou [jméno] [příjmení], tedy v dobrém úmyslu ochránit napadenou osobu vstoupil do tohoto konfliktu, avšak výsledkem bylo trestní stíhání pro napadení, kterého se nedopustil. Rovněž bylo v řízení prokázáno, že tento žalobce byl vystaven zvýšeným obavám o výsledek trestního řízení z důvodu toho, že mu ještě neuplynula zkušební doba z předchozího odsouzení, což by pro něj znamenalo, v případě, že by byl shledán vinným, změnu podmíněného trestu na trest nepodmíněný. Soud tak má u tohoto žalobce za prokázané zvýšené obavy ohledně výsledku trestního řízení, tedy zásahy v oblasti psychiky, vyvolané obavami ohledně výsledku trestního řízení, a dále zásahy, které lze podřadit pod zásahy do cti a důstojnosti, když za ochranu napadené osoby je ze strany státu trestně stíhán, což vnímá jako výrazně nespravedlivé.

51. Žalobce c) uváděl, že trestním stíháním bylo zasaženo do jeho cti a důstojnosti čistě faktem, že je trestně stíhán, že se obával o výsledek tohoto obvinění, a dále popisoval zásahy vyvolané v jeho partnerském životě a v souvislosti se studiem. Soud má u tohoto žalobce za prokázané, že trestní stíhání vyvolalo zásahy v oblasti cti a důstojnosti, když se jednalo o osobu bezúhonnou, do té doby trestně nestíhanou. Rovněž má soud za prokázané zásahy ve sféře rodinné, když musel trestní stíhání vysvětlovat svým rodičům, a rovněž ve sféře sociálních vztahů a studia, když v době přebírání maturitního vysvědčení byl tento žalobce nucen se dostavit k úkonu v rámci vyšetřování a nemohl se tak účastnit oslavy předání maturitního vysvědčení. Rovněž má soud za prokázané, že trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho v té době začínající vztah s partnerkou, kdy musel i ve vztahu k jejím rodičům vysvětlovat to, proč je stíhán, což ho negativně ovlivňovalo v jejich očích. Tedy u tohoto žalobce má soud za prokázané zásahy v oblasti cti a důstojnosti, dále ve vztahu k oblasti sociální, studijní a rodinného života. Pokud jde o zásahy vyvolané obavou o mstu ze strany romských spoluobčanů, pak tato není přičitatelná trestnímu stíhání, ale konfliktu samotnému.

52. Žalobce d) popisoval zásahy do osobnostní sféry na úrovni cti a důstojnosti, když byl stíhán na základě nespravedlivého obvinění a obecně uváděl, že toto ovlivnilo jeho sociální život. Ve vztahu k tomuto žalobci má soud za prokázané, že trestním stíháním bylo zasaženo do jeho dobrého jména a cti, když musel trestní stíhání vysvětlovat v rámci rodiny i práce a když toto ovlivnilo i jeho vztahy s okolím, neboť bydlel v bezprostředním místě konfliktu. Rovněž u tohoto žalobce má soud za prokázané, že došlo k ovlivnění jeho rodinného života, neboť musel trestní stíhání, kterému čelil společně se svým bratrem, žalobcem c), vysvětlovat svým rodičům. Tento žalobce byl rovněž vystaven zvýšené míře obavy ohledně výsledku trestního stíhání, neboť i jemu v době zahájení trestního stíhání ještě plynula zkušební doba z předchozího odsouzení. Soud tak uzavírá, že u tohoto žalobce soud shledal zásahy, pokud jde o jeho čest a důstojnost, neboť byl stíhán na základě křivého obvinění, dále v oblasti sociální, neboť bydlel přímo v místě konfliktu, a dále ve sféře rodinné. Soud uzavírá, že ani u tohoto žalobce nelze mít obavu ze msty romské komunity za přičitatelnou státu, když tato primárně vyplývá z konfliktu samotného.

53. Soud všechna tato kritéria vyhodnotil ve vztahu ke každému ze žalobců individuálně a dospěl k závěru, že všem žalobcům je třeba poskytnout zadostiučinění ve formě finančního odškodnění, když konstatování porušení práva by nebylo dostatečnou satisfakcí za vydání nezákonného rozhodnutí, a to pro svoji nižší intenzitu formy odškodnění. K tomuto závěru vedou zejm. shledané zásahy v osobnostních sférách žalobců.

54. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

55. Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, vyšel z následujících rozhodnutí.

56. Soud v rámci porovnání vyšel z věci řešené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 420/2014. Tamní řízení bylo vedeno po dobu jednoho roku a 6 měsíců, rovněž pro přečin ublížení na zdraví, a dále pro zločin vydírání. U tamního poškozeného byly shledány zásahy spočívající v obavách ohledně výsledku trestního stíhání, dále dopady zdravotní, když tamní poškozený zhubl, špatně spal, a dále i konflikty v rodině, zejména mezi sourozenci a přítelkyní. U tamního poškozeného rovněž došlo k zásahům ve sféře studijní, když měl problémy s učením, které přerostly až v nezájem o další studium. Toto se rovněž projevilo i u volnočasových aktivit, konkrétně nezájmem o box. U tamního poškozeného byl shledán i zásah v tom směru, že jeho přítelkyně měla podstoupit interrupci v důsledku obavy o výsledek trestního řízení. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši celkově 15 000 Kč.

57. Soud dále vyšel v rámci porovnání z případu řešeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 112/2015. Tamní řízení bylo vedeno po dobu 7 měsíců pro podezření ze spáchání úmyslného ublížení na zdraví a u tamního poškozeného byly shledány zásahy, spočívající v negativním ovlivnění opatrovnického řízení ve vztahu k svěření dítěte do péče, dále narušení vztahů s nejbližší rodinou a nejbližším okolím, konkrétně sousedy, což vedlo až k odstěhování tamního poškozeného a rovněž k tomu, že tento byl sociálně vyloučen. Rovněž došlo k zásahu v pracovní sféře, když nebyly služby tamního poškozeného poptávány. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 10 000 Kč.

58. Pokud je o žalobkyni a) soud shledal dostatečným zadostiučiněním poskytnutí plnění žalovanou ve výši 10 000 Kč. S ohledem na uváděné porovnávané případy dospěl k tomuto závěru soud s ohledem na to, že porovnávané případy byly vedeny obdobně dlouhou dobu, pro stejně závažnou trestnou činnost. Zásahy na straně žalobkyně a) v osobnostní sféře pak byly shledány ve sféře cti a důstojnosti, a dále rodinného života ve vztahu k její vlastní rodině a obavám ve vztahu o bezpečí vlastního potomka. Tyto zásahy jsou dle názoru soudu plně porovnatelné se zásahy shledanými v případě řešeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 112/2015, když i v tomto případě došlo k narušení rodinných vztahů. U žalobkyně a) sice nedošlo k ohrožení její pracovní činnosti, nicméně byla vystavena obavám o možnost dalšího výkonu této práce, pokud by byla odsouzena, a dále došlo k zvýšeným obavám v souvislosti s trestním řízením, které bylo vedeno proti oběma rodičům nezletilce, tj. proti ní i proti žalobci b). Soud naopak neshledal natolik zásadní zásahy v osobnostní sféře, jako v případě řešeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 420/2014, a proto uzavírá, že zadostiučinění ve výši 10 000 Kč je odpovídajícím. Soud proto, pokud jde o tento nárok žalobkyně a) uvádí, že zadostiučinění poskytnuté žalovanou je dostačující a soud proto řízení ve zbývající části tohoto nároku, tj. co do částky 20 000 Kč zamítl.

59. Pokud jde o žalobce b) uvádí soud, že čistě porovnáním délky řízení, povahy trestního řízení a zásahů v osobnostní sféře tohoto žalobce by bylo dostačujícím poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, když samotný fakt trestního stíhání žalobce, s ohledem na jeho předchozí odsouzení, ve vztahu k jeho sociálnímu okolí negativně nezasáhl. Soud však shledal na straně tohoto žalobce zásah vyvolaný zvýšenou obavou o výsledek trestního stíhání právě v důsledku toho, že mu hrozila změna předchozího podmíněného trestu na trest nepodmíněný, a dále soud uzavírá, že je třeba zohlednit i zvláštní okolnosti, související s předmětným trestním stíháním právě ve vztahu k tomuto žalobci. Z účastnické výpovědi žalobce i zprošťujícího rozsudku trestního soudu soud zjistil, že žalobce b) do konfliktu vstoupil dobrovolně, a to v dobrém úmyslu ochránit napadenou [jméno] [příjmení]. Pokud pak byl žalobce za tento dobře míněný čin fakticky vystaven po dobu jednoho roku a 4 měsíců trestnímu stíhání pro napadení s tvrzenými prvky rasismu, kterého se nedopustil, lze tuto okolnost mít za zvláštní okolnost, kterou je třeba zohlednit při poskytnutí zadostiučinění, a soud proto uzavírá, že pro tuto specifickou okolnost přiznal tomuto žalobci rovněž zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, když má soud za to, že tyto okolnosti se svojí závažností rovnají zásahům, jak byly tyto popsány ve věci řešené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 112/2015 Tyto okolnosti a obava o změnu předchozího trestu tak kompenzují to, že žalobce byl jinak na své osobnostní sféře méně zasažen, a soud tak má za to, že je spravedlivým poskytnout za této situace tomuto žalobci odškodnění ve stejné výši, jako žalobci a) a žalobci a). Žalovaná na tento nárok tomuto žalobci neposkytla žádné finanční odškodnění, soud proto žalobci b) vyhověl co do částky 10 000 Kč a ve zbytku, co do částky 20 000 Kč, žalobu soud zamítl.

60. Pokud jde o žalobce c) pak zde soud shledal nejvýraznější zásahy v jeho osobnostní sféře. Vedle zásahu do cti a důstojnosti shledal soud zásahy závažnější ve sféře rodinné, a dále zejména v oblasti partnerského soužití, když musel tento žalobce okolnosti trestného stíhání vysvětlovat i rodičům své nové partnerky. Rovněž pak soud u tohoto žalobce shledal závažnější zásahy v oblasti sociální, související i se studiem, když se žalobce nemohl účastnit oslavy předání maturitního vysvědčení, což je významný životní okamžik. Soud proto uzavírá, že ohledně tohoto žalobce má zásahy za porovnatelné s druhým z porovnávaných případů, tj. věcí řešenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 420/2014. I u tohoto žalobce došlo shodně k zásahům ve sféře studijní, byly ovlivněny jeho vztahy s partnerkou a rodinou, vzhledem k dřívější bezúhonnosti byl vystaven vyšší míře společenského odsouzení a zásahům do cti a důstojnosti; z tohoto důvodu tak soud tomuto žalobci přiznal rovněž částku zadostiučinění ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná tomuto žalobci již poskytla zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, soud přiznal tomuto žalobci dalších 5 000 Kč a ve zbývající části, tj. co do částky 15 000 Kč soud žalobu ohledně tohoto nároku zamítl.

61. Konečně, pokud jde o žalobce d) pak soud u tohoto shledal zásahy vyvolané zejména zvýšenými obavami ve vztahu k předchozímu odsouzení, když pro případ, že by bylo trestní stíhání důvodným, byl vystaven obavě o změnu podmíněného trestu na trest nepodmíněný. Rovněž u tohoto žalobce soud shledal zásahy v rovině rodinné, když byl vystaven dotazům na trestní stíhání ze strany svých rodičů, a to společně se žalobcem c), a dále ve sféře pracovní, když musel trestní stíhání vysvětlovat ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Porovnáním soud dospívá k závěru, že i u tohoto žalobce d) došlo k obdobným zásahům, jako ve věci řešené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 112/2015, když i u tohoto žalobce došlo k zásahům do rodinného života, bylo částečně zasaženo do sféry pracovní, naopak tento žalobce sice nebyl osobou bezúhonnou a nemusel se odstěhovat ze svého bydliště, na druhou stranu však čelil po dobu trvání trestního řízení zvýšenému odsouzení v místě bydliště, které je situováno v místě samotného konfliktu, tedy věc pro něj byla stále živou po celou dobu vedení trestního řízení, a dále byl vystaven zvýšené obavě o výsledek trestního řízení, neboť by v případě odsouzení toto mělo důsledky i pro dosud neuplynulou zkušební dobu z odsouzení předchozího. Soud tak má za to, že tyto zásahy jsou v souhrnu porovnatelné, a rovněž u tohoto žalobce dospěl soud k závěru o adekvátní výši finančního zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Jelikož žalovaná na tento nárok tomuto žalobci d) již poskytla odškodnění ve výši 7 000 Kč, pak soud přiznal žalobci d) dalších 3 000 Kč a ve zbývající části, tj. co do částky 20 000 Kč soud žalobu zamítl.

62. Žalobci k výzvě soudu, pokud jde o porovnávací judikaturu, odkázali na písemné podání z 22. 1. 2021. Judikaturu, kterou v tomto směru žalobci označili, však soud pro porovnání použít nemohl, neboť tato se týká obecně principů a ústavních limitů odškodňování, nikoliv konkrétních částek zadostiučinění, které byly přiznány v obdobných či porovnatelných případech.

63. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobcům úroky z prodlení z prodlení z částek, které byly dobrovolně hrazeny a/nebo které soud shledal důvodnými, a to v takto určené výši a za takto vymezené období.

64. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

66. Pokud jde o žalobce a) byl předmět řízení v tarifní hodnotě 98 660 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu /usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + skutečná škoda 43 560 Kč a 5 100 Kč). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný zcela v tarifní částce 50.000 Kč za nemajetkovou újmu, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo tuto sám dobrovolně uhradí, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013; pokud jde o škodu pak v částce 40 837,50 Kč (důvodně zahájené řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí učiněné pro chování žalovaného po podání žaloby) a 5 099 Kč – žalobce tak byl tarifně úspěšný v rozsahu 95 936,50 Kč. Úspěch žalobce a) tak činí 97,24% a soud mu dle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když jeho neúspěch je pouze nepatrným.

67. Žalobci a) vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.000 Kč; -) odměny za 6x účelně vynaložené úkony právní služby po 4 048 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne [datum], [datum] a [datum], 1 x účast u jednání soudu), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), tj. celkem 29 388,48 Kč s DPH; -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH Tedy po ponížení dle § 12 odst. 4 AT celkem 37 566,48 Kč.

68. Pokud jde o žalobce b) byl předmět řízení v tarifní hodnotě 50 000 Kč za nemajetkovou újmu /usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně zcela úspěšný, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo tuto sám dobrovolně uhradí, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 Soud mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

69. Žalobci b) vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč; -) odměny za 6x účelně vynaložené úkony právní služby po 2 480 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne [datum], [datum] a [datum], 1 x účast u jednání soudu), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), tj. celkem 18 004,80 Kč s DPH; -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH Tedy po ponížení dle § 12 odst. 4 AT celkem 22 182,80 Kč.

70. Pokud jde o žalobce c) byl předmět řízení v tarifní hodnotě 54 629 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu /usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + skutečná škoda 4 629 Kč). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení zcela tarifně úspěšný, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo tuto sám dobrovolně uhradí, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013; pokud jde o škodu, pak byla škoda žalobci přiznána. Soud mu dle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení 71. Žalobci c) vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč; -) odměny za 6x účelně vynaložené úkony právní služby po 2 640 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne [datum], [datum] a [datum], 1 x účast u jednání soudu), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), tj. celkem 19 166,40 Kč s DPH; -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH Tedy po ponížení dle § 12 odst. 4 AT celkem 25 344,40 Kč.

72. Pokud jde o žalobce d) byl předmět řízení v tarifní hodnotě 53 808 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu /usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + skutečná škoda 3 808 Kč. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení zcela tarifně úspěšný, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo tuto sám dobrovolně uhradí, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013; pokud jde o škodu, pak byla škoda žalobci přiznána. Soud mu dle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení 73. Žalobci d) vznikly náklady řízení, které sestávají z: zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč; odměny za 6x účelně vynaložené úkony právní služby po 2 608 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne [datum], [datum] a [datum], 1 x účast u jednání soudu), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), tj. celkem 19 934,08 Kč s DPH; paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH Tedy po ponížení dle § 12 odst. 4 AT celkem 25 122,08 Kč.

Poučení