19 Co 120/2022- 189

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobců: ; a) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [obec], b) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [obec], oba zastoupeni [jméno] [příjmení], bytem [adresa], [PSČ] [obec], jako obecným zmocněncem, proti; žalované: ; [státní instituce] [anonymizováno] [stát. instituce], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], o zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím a částky 3 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.11.2021, č. j. 9 C 225/2020-155 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 10 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 1 750 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na nákladech řízení před soudy obou stupňů 1 950 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.4.2022, č.j. 19 Co 120/2022-189 se ve výroku II., o nákladech řízení, opravuje tak, že jejich správná výše u každého z žalobců činí 2 950 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobci domáhali společně a nerozdílně po žalované zaplacení částky 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 3 500 se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé jim nepřiměřenou délkou řízení vedených u Krajského úřadu pod sp. zn. [spisová značka], pod sp. zn. [spisová značka] a dále nepřiměřenou délkou řízení vedených u Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu v řízení o umístění stavby„ [název stavby] [anonymizováno 6 slov] na parc. [číslo] v [katastrální uzemí]“ a v řízení o povolení stavby„ [název stavby] [anonymizováno 6 slov], včetně plynovodních přípojek, na parc. [číslo] k. ú. [obec]“. Průběh shora uvedených řízení učinili účastníci nesporným, z jejich tvrzení a z obsahu spisu vedeného u Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic (dále jen„ krajský úřad“) vedeného pod sp. zn. [spisová značka] vzal soud prvního stupně za prokázané, že Magistrátu města České Budějovice, stavebnímu úřadu bylo dne [datum] doručeno odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým byla umístěna stavba označená jako„ [název stavby] [anonymizováno 6 slov]“ na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec]“. Žalobci odůvodnili odvolání tím, že jsou opomenutými účastníky řízení. Usnesením z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] stavební úřad postoupil podání žalobců krajskému úřadu, spisový materiál v dané věci však nebyl v archivech dohledán. Krajský úřad písemnou výzvou z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyzval [stát. instituce] k předložení veškerých podkladů vážících se k územnímu rozhodnutí ze dne [datum]. Požadované podklady od [stát. instituce] obdržel krajský úřad dne [datum]. Z úředního záznamu o telefonickém hovoru ze dne [datum] zjistil, že krajský úřad požádal odpovědného projektanta, který vypracoval projekt stavebního záměru o zapůjčení výkresové dokumentace, neboť ta se vzhledem k zaplavenému archivu stavebního úřadu při povodních v roce 2002 nedochovala, přičemž mu bylo sděleno, že výkresová dokumentace se nacházela v archivu společnosti, pro kterou projektant pracoval a ten byl taktéž zatopen při povodních v roce 2002 (výkresová dokumentace byla zničena). Krajský úřad poté dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] požádal Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, [stát. instituce] o součinnost při určení hranice pozemku parc. [číslo] včetně zákresu do katastrální mapy. Dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] krajský úřad požádal žalovanou o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí, žalovaná písemností ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] sdělila, že pro prodloužení lhůty nejsou dány důvody, neboť odvolací řízení může být řádně vedeno teprve poté, co bude odvolacímu správnímu orgánu předložen kompletní správní spis prvostupňovým správním orgánem. Následně bylo před krajským úřadem konáno ústní jednání dne [datum], jak vyplývá z protokolu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], přítomni tomuto jednání byli pověřený zaměstnanec [právnická osoba] [právnická osoba] a právní zástupce této společnosti. Do spisu byla zároveň založena žaloba žalobců, kterou žalovali [právnická osoba] [právnická osoba] (současný vlastník stavby) na odstranění neoprávněné stavby, která byla doručena Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne [datum], tuto žalobu ale vzali žalobci následně zpět. Krajský úřad vyzval [právnická osoba] [právnická osoba] k poskytnutí podkladů. Dne [datum] byly krajskému úřadu doručeny podklady, konkrétně situace plynovodu podle geodetického zaměření od [právnická osoba] [právnická osoba] Následně byli žalobci informováni krajským úřadem, dopisem z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o doplnění podkladů pro rozhodnutí, resp. zrekonstruování části správního spisu a o možnosti seznámit se s podklady a učinit k nim vyjádření. Dne [datum] žalobci nahlíželi do spisové dokumentace a dne [datum] bylo krajskému úřadu doručeno podání žalobců označené jako„ doplnění odvolání“. Odvolání žalobců bylo rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zamítnuto jako nepřípustné. Toto rozhodnutí napadli žalobci správní žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítl. Tento rozsudek byl napaden ze strany žalobců kasační stížností, Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum] zrušil a zrušil i rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. Správní spis byl krajskému úřadu vrácen dne [datum]. Dne [datum] se žalobci obrátili na krajský úřad s dotazem na stav řízení, písemností ze dne [datum] byli všichni účastníci řízení vyrozuměni veřejnou vyhláškou o podaném odvolání žalobců a byli vyzváni k vyjádření se k tomuto odvolání. Dne [datum] podali u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti krajského úřadu ve věci vydání rozhodnutí o jejich odvolání proti územnímu rozhodnutí ze dne [datum], z důvodu zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Krajský úřad rozhodnutím z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Rozhodnutí bylo doručováno veřejnou vyhláškou a nabylo právní moci dne [datum].

2. Ohledně řízení o odvolání proti stavebnímu povolení soud zjistil, že dne [datum] obdržel stavební úřad odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž byla povolena stavba označená jako„ [název stavby] [anonymizováno 6 slov] na pozemcích parc. [číslo] v [katastrální uzemí]“. I toto odvolání odůvodnili tím, že jsou opomenutými účastníky řízení. Stavební úřad podání žalobců posoudil nikoliv jako odvolání, ale pouze jako podnět a dne [datum] žalobcům sám odpověděl. Následně byla dne [datum] krajskému úřadu doručena žádost žalobců o uplatnění opatření proti nečinnosti stavebního úřadu při předání jejich odvolání ze dne [datum] odvolacímu správnímu orgánu. Dne [datum] obdržel krajský úřad od stavebního úřadu odvolání žalobců a dne [datum] reagoval na žádost žalobců o uplatnění opatření proti nečinnosti stavebního úřadu. Výzvou z [datum] vyzval krajský úřad [stát. instituce] k předložení veškerých podkladů vztahujících se ke stavebnímu povolení ze dne [datum], současně výzvou z téhož dne vyzval krajský úřad [právnická osoba] [právnická osoba] k zaslání veškerých podkladů vztahujících se k dané věci. Podklady od [stát. instituce] obdržel krajský úřad dne [datum]. Ze záznamu o telefonickém hovoru ze dne [datum] krajský úřad žádal odpovědného projektanta, který vypracoval projekt stavebního záměru, o zapůjčení výkresové dokumentace, neboť ta se vzhledem k zaplavenému archivu stavebního úřadu při povodních v roce 2002 nedochovala, sděleno bylo, že výkresová dokumentace se nacházela v archivu společnosti, pro kterou projektant pracoval a ten byl taktéž zatopen při povodních v roce 2002, výkresová dokumentace tedy byla zničena. Žádostí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] krajský úřad požádal žalovanou o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí, žalovaná dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] sdělila, že pro prodloužení lhůty nejsou dány důvody, neboť odvolací řízení může být řádně vedeno teprve poté, co bude odvolacímu správnímu orgánu předložen kompletní správní spis správním orgánem prvního stupně. Zjistil, že dne [datum] krajský úřad provedl ústní jednání za přítomnosti pověřeného zaměstnance [právnická osoba] [právnická osoba] a právního zástupce této společnosti. Do spisu byla založena i žaloba žalobců, kterou žalovali [právnická osoba] [právnická osoba] na odstranění neoprávněné stavby, která byla doručena Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne [datum] a následně byla vzata zpět. Krajský úřad vyzval [právnická osoba] [právnická osoba] k poskytnutí podkladů, dne [datum] tyto podklady od [právnická osoba] [právnická osoba] obdržel. Dne [datum] obdržel krajský úřad podání žalobců označené jako„ doplnění odvolání“, jímž se žalobci současně dotazovali na stav řízení. Přípisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] krajský úřad reagoval na podání žalobců ze dne [datum], dne [datum] nahlíželi žalobci do správního spisu krajského úřadu, jak vyplývá z protokolu o tomto nahlížení. Dne [datum] bylo krajskému úřadu doručeno podání žalobců označené jako„ doplnění odvolání“, jímž se současně dotazovali na stav řízení. Dne [datum] byla žalované doručena žádost žalobců o uplatnění opatření proti nečinnosti krajského úřadu při vydání rozhodnutí o jejich odvolání, přičemž žalovaná přípisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] sdělila, že neshledala důvody k přijetí opatření proti nečinnosti krajského úřadu. Dne [datum] byla krajskému úřadu doručena žádost žalobců o sdělení stavu řízení. Veřejnou vyhláškou ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyrozuměl krajský úřad všechny účastníky řízení o podaném odvolání žalobců a vyzval je k vyjádření se k tomuto odvolání. Dne [datum] sdělil žalobcům aktuální stav řízení a vysvětlil následující postup správního orgánu. Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] krajský úřad pod [číslo jednací] rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání, rozhodnutí bylo doručování veřejnou vyhláškou a nabylo právní moci dne [datum] [rok].

3. Ohledně řízení vedených u Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu po zrušení rozhodnutí ze dne [datum] rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] zjistil, že rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo stavebním úřadem rozhodnuto o zastavení územního řízení, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

4. Pokud jde o řízení vedené u Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu o odvolání proti stavebnímu povolení ze dne [datum], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] po zrušení tohoto rozhodnutí krajským úřadem rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] zjistil, že dne [datum] vydal stavební úřad rozhodnutí č. j. [spisová značka], jímž rozhodl o zastavení stavebního řízení a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci dopisem doručeným žalované dne [datum] uplatnili nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 18 000 Kč za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic spočívající v nepřiměřené délce shora uvedených odvolacích správních řízení a další nárok 3 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu uplatnili u žalované dopisem doručeným žalované dne [datum]. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], když tento pozemek nabyly do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vždy vycházet z celkové délky řízení a nikoliv jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti. Předmětem řízení o odvolání žalobců bylo řešení otázky účastenství žalobců ve správních řízeních vztahujících se ke stavbě [název stavby] [anonymizováno 6 slov] (výstavba realizována v roce [rok]), když na územní řízení následně navazovalo stavební řízení, řízení o obou odvoláních probíhala souběžně a přesáhla dobu 3 let. Při stanovení závěru o přiměřenosti délky řízení se zabýval kritérii uvedenými v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b), c), d) a e) zákona č. 82/1998 Sb., kdy s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že za nepřiměřeně dlouhé řízení se považuje délka řízení, která je nepřijatelná, nikoliv délka, která není ideální. Při posuzování přiměřenosti délky řízení není možné vycházet z nějaké abstraktní předem dané délky řízení, ale je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem daného případu. Je nezbytné zohlednit složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že obě řízení o odvolání byla zatížena složitostí projednávané problematiky, když odvoláním žalobců byla napadena rozhodnutí vydaná v roce [rok] Ani žalobci nebylo rozporováno, že v archivech dožádaných správních úřadů se nedochovala téměř žádná dokumentace zachycující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o odvoláních žalobců, a to v důsledku postižení těchto archivů povodněmi v roce 2002. Nezbytností bylo, aby správní orgán zrekonstruoval správní spisy, účastníky řízení nebylo zpochybněno, že činil aktivní kroky směřující k rekonstrukci správních spisů, zohlednil, že řízení byla vedena s vysokým počtem účastníků a okruh účastníků musel být průběžně aktualizován. Pokud jde o další kritérium, chování poškozených – žalobců, v řízení nebyly zjištěny skutečnosti, ze kterých by bylo podle soudu možno dovodit vliv činnosti, popřípadě nečinnosti žalobců na posuzovanou délku řízení. Soud učinil závěr o tom, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, tento postup byl omezen nedostatečným přístupem ke spisovému materiálu, který se nedochoval, a vznikla naléhavá potřeba jeho rekonstrukce, což si vyžádalo nezbytný časový prostor. Z hlediska posouzení kritéria významu řízení pro poškozené vyšel ze zjištění, že občané [obec] byli seznámeni s trasou vedeného plynovodního řadu ve druhé etapě plynofikace obce s tím, že obecní úřad hodlá při zadávání prováděcího projektu a stavebního povolení zadat realizaci plynovodního řadu včetně přípojek, když pro provedení přípojek bude obecní úřad vyžadovat součinnost vlastníků souvisejících nemovitostí. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] adresovaného Obecnímu úřadu ve spojení s čestným prohlášením žalobkyně zjistil, že žalobkyně v souladu s hlášením obecního rozhlasu poskytla [stát. instituce] požadovanou součinnost předložením dokladu o vlastnictví nemovitosti a vyjádřila výslovný zájem o zřízení přípojky plynu. Měl za prokázané, že žalobci o existenci stavby plynovodu, která byla předmětem posuzovaných správních řízení, věděli již od roku [rok] a za situace, kdy se proti takové stavbě ohradili teprve po více jak 20 letech od provedení stavby, nemohlo mít žádné z posuzovaných správních řízení vyšší než nízký význam pro žalobce a to bez ohledu na to, že žalobci nebyli v rozhodné době tehdejším stavebním úřadem zahrnuti mezi účastníky řízení. Při posuzování významu řízení pro žalobce vyšel ze zjištění, že přípojka byla na základě stavebního povolení ze dne [datum] a žádosti žalobkyně ze dne [datum] zřízena. Výsledek předmětných řízení o odvolání žalobců nemohl na jejich právech ničeho změnit, když ani při vyhovění odvolání žalobců nemohla být na základě těchto rozhodnutí předmětná stavba odstraněna. S odkazem na ustanovení § 9 odst. 11, písm. a) zákona č. 222/1994 Sb. a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 926/18 ze dne 25. 2. 2020 uzavřel, že dodavateli bez dalšího vzniklo právo zřídit plynovod. Podle soudu žalobci ani přes výzvu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nedoplnili skutková tvrzení o popis skutečností, z nichž by bylo možno dovodit význam předmětu posuzovaných řízení pro žalobce a neoznačili další důkazy k prokázání těchto tvrzení, když odkázali na předchozí argumentaci, uvedli že rozhodnutím o umístění a povolení stavby bez toho, aby jim bylo přiznáno právo být účastníky řízení došlo k zásahu do práva vlastnit a užívat majetek a bránit se jeho dotčení a omezení zakotveného v článku 11 odstavec 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, neboť žalobcům právo být účastníky řízení svědčilo právě z důvodu, že stavbou bylo dotčeno jejich vlastnické právo a teprve tím, že se domohli zrušení rozhodnutí jim bylo umožněno efektivně začít své vlastnické právo v řízení hájit. I pokud jde o řízení vedená před Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem soud dospěl k závěru o malém významu posuzovaných správních řízení, když řízení obsahově na předchozí řízení navazovalo a Magistrát města České Budějovice, stavební úřad byl vázán právním názorem orgánů vyšších stupňů o tom, že řízení je třeba zastavit. Pro složitost posuzovaných správních řízení, malý význam předmětu těchto řízení pro poškozené měl soud prvního stupně za to, že co do délky řízení je třeba shora uvedená řízení hodnotit jako přiměřená. Závěr o nesprávném úředním postupu a o vzniku nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi nimi nelze učinit. Z důvodu nedostatku předpokladů tvrzené odpovědnosti za újmu způsobenou žalobcům v důsledku nesprávného úředního postupu soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 6 974 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

6. Proti tomuto rozsudku se žalobci odvolali. Namítali nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, neboť z odůvodnění rozsudku není zřejmé, v čem měla podle názoru soudu spočívat složitost řízení a proč délka řízení o odvolání žalobců musela v obou případech přesáhnout 3 roky. Není zřejmé, jak soud dospěl k závěru, že délka obou řízení byla přiměřená. Přiměřeností řízení před Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem se nezabýval a úvahu o přiměřenosti délky řízení neučinil. Soud prvního stupně pominul, že krajský úřad musel přistoupit k rekonstrukci správního spisu kvůli dlouhodobému neplnění zákonných povinností, neboť skutečně došlo ke zničení správního spisu již v roce 2002 a správní orgán postupoval v rozporu s povinnostmi stanovenými mu zákonem č. 499/2004 o archivnictví a vlastním spisovým řádem. Správní orgán měl a má uchovávat dokumentaci vážící se k jeho činnosti na úseku územního plánování, kterou neplnil a dokumentaci neuchoval, ale především nevyvinul jakékoliv úsilí k nápravě tohoto stavu, rezignoval na provedení rekonstrukce spisu, a proto toto nelze klást k tíži žalobců a považovat ji za jednu z ospravedlnitelných příčin, v důsledku které muselo být řízení vedeno po dobu přesahující 3 roky. Soud pominul, že odvolání žalobců proti územnímu rozhodnutí bylo správnímu orgánu doručeno dne [datum] a rozhodnuto o něm bylo dne [datum], tedy zhruba během 6 měsíců. Za tuto dobu dokázal dostatečným způsobem zrekonstruovat spis, správně určit okruh účastníků, ale i ve věci rozhodnout. Z uvedeného je zřejmé, že odpovídající délka řízení nemohla být 3 roky. Skutečnost, že vydáním rozhodnutí [číslo jednací] nebylo řízení o odvolání žalobců proti územnímu rozhodnutí ukončeno, nelze klást k tíži žalobců, žalobci se museli bránit žalobou u správních soudů, neboť odvolací správní orgán při svém rozhodování nerespektoval nejen příslušnou právní úpravu, ale ani judikaturu. Dobu, po kterou probíhalo řízení o přezkoumání nezákonného rozhodnutí před správními soudy, proto nelze považovat za jednu z ospravedlnitelných příčin, v důsledku které muselo být řízení vedeno po dobu přesahující 3 roky. Soud pominul, že po zrušení rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího správního soudu byl správní orgán nečinný, neprováděl po dobu téměř 1 roku v řízení žádné úkony, a to až do doby, kdy se proti jeho nečinnosti žalobci bránili žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Dobu od zrušení nezákonného rozhodnutí [číslo jednací] do vydání rozhodnutí [číslo jednací] proto nelze považovat za dobu, po kterou muselo být řízení vedeno. Závěr soudu o tom, že délka řízení o odvolání proti územnímu rozhodnutí zn. [číslo jednací] [rok] [číslo] byla přiměřená, není správný. Pokud by odvolací správní orgán v řízení postupoval v souladu se zákonem a řádně plnil své povinnosti, vydal by v řízení rozhodnutí přibližně do 6 měsíců od podání odvolání a nikoliv po uplynutí více než 3 let. Pokud jde o řízení o odvolání proti stavebnímu povolení i v tomto případě skutečnost, že správní orgán musel přistoupit k rekonstrukci spisu, nelze považovat za jednu z ospravedlnitelných příčin. Soud prvního stupně pominul, že odvolání žalobců proti stavebnímu povolení bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno dne [datum], tento správní orgán nesprávně vyhodnotil toto odvolání jako podnět a teprve až na žádost žalobců o učinění opatření proti nečinnosti bylo dne [datum] předáno odvolacímu správnímu orgánu. Dobu, po kterou v důsledku nesprávného postupu správního orgánu prvního stupně, který nesprávně vyhodnotil podání žalobců, nelze považovat za dobu, po kterou muselo být řízení vedeno. Podklady, o které byl rekonstruovaný správní spis doplňován byly odvolacímu správnímu orgánu doručeny dne [datum]. Po vydání veřejné vyhlášky bylo rozhodnuto dne [datum], tedy během tří měsíců. Ačkoliv celková délka řízení o odvolání žalobců přesáhla 3 roky, odvolací správní orgán byl v řízení fakticky činný pouze po dobu 8 měsíců (5 měsíců shromažďoval podklady a 3 měsíce ve věci rozhodoval). Závěr soudu, že délka tohoto řízení byla přiměřená, je nesprávný. Pokud jde o řízení, které probíhalo po zrušení územního rozhodnutí krajským úřadem řízení bylo zahájeno dne [datum] nabytím právní moci rozhodnutí, správní orgán prvního stupně však byl v řízení nečinný, proto se žalobci proti jeho nečinnosti bránili žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích a teprve po podání žaloby žalovaný vydal rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a řízení zastavil v souladu se závazným pokynem odvolacího orgánu. Jednalo se o zcela jednoduchý úkon, jehož provedení přesto trvalo správnímu orgánu prvního stupně více než 8 měsíců. Kdyby správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem odvolacího orgánu, byl by jednoduchý právní úkon spočívající v zastavení řízení, mohl učinit nejpozději ve lhůtě vyplývající z ustanovení § 49 zákona o správním řízení a nečinnosti se nemusel dopustit. Žalobci poukazovali rovněž na nečinnost správního orgánu prvního stupně ve stavebním řízení po zrušení jeho rozhodnutí rozhodnutím [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], kdy proti nečinnosti správního orgánu podali u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu a teprve po podání žaloby bylo dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] řízení vedené pod sp. zn. [číslo jednací] [číslo] v souladu se závazným pokynem odvolacího orgánu zastaveno. Jednalo se o jednoduchý úkon, jehož provedení trvalo správnímu orgánu více než 6 měsíců. Kdyby správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem odvolacího orgánu, měl úkon učinit nejpozději ve lhůtě vyplývající z ustanovení § 49 zákona o správním řízení a nečinnosti se nemusel dopustit. Délka shora uvedených řízení byla nepřiměřená z důvodů výhradně na straně správních orgánů. Poukazoval na nález Ústavního soudu ze dne 21.9.2011 sp. zn. I. ÚS 1536/11, podle kterého nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit a patrně výjimkou bude situace, že by nepřiměřená délka řízení morální újmu nezpůsobila. Nemajetková újma se neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod. V řízení není povinností účastníka, který má na své straně domněnku, skutečnost, jíž tato domněnka osvědčuje, prokazovat, povinností toho, proti němuž svědčí, je domněnku vyvracet. Žalovaný žádná tvrzení k vyvrácení domněnky neuvedl, natož aby označil důkazy na podporu takových tvrzení. Je tedy nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci v řízení neunesli důkazní břemeno ohledně prokázání významu jednotlivých řízení pro žalobce a neprokázali vznik nemajetkové újmy. Nemajetková újma byla prokázána a je dána i příčinná souvislost mezi újmou a nepřiměřenou délkou jednotlivých řízení. Co se týče výše nároků, žalobci považují výši za zcela přiměřenou, až spíše symbolickou. Pokud soud činí závěr o nízkém významu řízení pro žalobce s ohledem na skutečnost, že o existenci stavby věděli a že příslušnému stavebníkovi vzniklo právo zřídit na pozemku žalobců plynovod, pak poukazují na to, že stavební povolení bylo na základě odvolání žalobců zrušeno, nemohlo tedy nikdy nabýt právní moci a nikomu nemohlo vzniknout právo zřídit na pozemku žalobců parc. [číslo] stavbu plynovodu. Ze stavebního povolení vyplývá, že stavba neměla být na pozemku žalobců parc. [číslo] zřízena a i kdyby tedy stavební povolení nabylo právní moci, k čemuž nedošlo, nikdy nikoho neopravňovalo ke zřízení stavby plynovodu na pozemku žalobců. Povolení stavby přípojky na pozemku žalobců nebylo předmětem stavebního řízení. Za zcela nesprávnou považuje úvahu soudu o právu zřídit na pozemku žalobců stavbu ve smyslu ust. § 9 odst. 11 písm. a) zák. č. 222/1994 Sb., poukazuje na právní úpravu účinnou do 30.6.1998, podle které oprávnění umožňující zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech plynárenské zařízení muselo být zřízeno soukromoprávním ujednáním stran a nevzniklo vydáním územního rozhodnutí a stavebního povolení. Poukazovali dále na to, že zrušením územního rozhodnutí a stavebního povolení se stavba stala z hlediska stavebního zákona stavbou neoprávněnou a příslušnému stavebnímu úřadu vzniká povinnost zahájit řízení o odstranění stavby. Teprve tím, že se žalobci domáhali a domohli zrušení rozhodnutí a zastavení řízení, jim bylo umožněno efektivně začít hájit své vlastnické právo k pozemku, protože důsledkem zrušení těchto rozhodnutí bylo zahájení řízení o odstranění stavby. Žalobci tak měli eminentní zájem na výsledku těchto řízení a jejich výsledek má pro ně zásadní význam. Skutečnost, kdy se žalobci o existenci stavby dozvěděli, je při posuzování významu řízení pro žalobce nevýznamná.

7. Žalovaná nepovažovala rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, neboť rozhodnutí je ve smyslu judikatury nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, jestliže vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo soudem rozhodnuto. Z napadeného rozsudku je patrné, na základě jakých důvodů dospěl soud prvního stupně k závěru, že řízení nelze hodnotit jako nepřiměřeně dlouhá a není namístě žalobcům poskytnout jakékoliv zadostiučinění. Není pravdou, že by se soud prvního stupně při posouzení složitosti řízení omezil pouze na žalobci v odvolání citovanou větu, neboť složitosti řízení je věnován celý bod 14. odůvodnění rozsudku. V případě územního, resp. stavebního řízení, se obecně nejedná o řízení s nízkou složitostí, obzvláště zkoumá-li se otázka účastenství, resp. otázka možného přímého dotčení vlastnických práv. Žalovaná navíc ve svém vyjádření upozorňovala na počet instancí (nejen správní orgány, ale též Krajský soud v Českých Budějovicích a Nejvyšší soud), v nichž byla věc řešena, přičemž i konkretizace počtu instancí se nejen z pohledu Nejvyššího soudu, ale též Evropského soudu pro lidská práva, promítá do hodnocení kritéria složitosti řízení. Pokud jde o náležitosti odůvodnění napadeného rozsudku, z ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Není porušením práva na spravedlivý proces, jak vysvětlil Ústavní soud, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. Pokud jde o rekonstrukci spisu, ke které soud prvního stupně přihlížel, tak rekonstrukce spisu zničeného při povodních je jednou z objektivních okolností, která zapříčinila prodloužení správních řízení, nejedná se o okolnost, která by byla soudem kladena k tíži žalobců, ale o objektivní příčinu prodloužení řízení, která ale není kladena ani k tíži správním orgánům. Žalovaná opakovaně uvádí, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vždy vycházet z celkové délky řízení a nikoliv jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti. K porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Za nepřiměřeně dlouhé řízení se považuje délka řízení, která je nepřijatelná, nikoliv délka, která není ideální. Poukazuje dále i na to, že po vrácení věci stavebnímu úřadu s pokynem, že územní, resp. stavební řízení má být zastaveno, nemohli již být žalobci v nejistotě ohledně výsledku řízení, přičemž pouze kompenzace stavu nejistoty je účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením. Kompenzační řízení, resp. poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, je prostředkem reparačním, nikoliv sankčním. Žalovaná nepopírala, že v případě, kdy by byla řízení shledána za nepřiměřeně dlouhá, svědčila by žalobcům vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy, avšak uplatnění vyvratitelné domněnky neznamená, že žalobci zcela rezignují na povinnost tvrzení, a nemajetkovou újmu, resp. okolnosti jejího vzniku, nebudou ani tvrdit. Je přesvědčena, že i v případě, kdy by byla délka řízení shledána jako ne zcela přiměřená ve svých vyjádřeních uvedla dostatečnou argumentaci, resp. dostatek důkazů, které domněnku vzniku nemajetkové újmy úspěšně vyvracejí.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobců má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými a je přípustné podle ust. § 201 o.s.ř., v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je důvodné.

9. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. Čl. 38. odst. 1 Listiny stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Odstavec 2 téhož ustanovení říká, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení, rozhodne správní orgán bezodkladně. V ostatních případech, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, je správní orgán povinen rozhodnout ve věci do 30 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit odvolací orgán. Nemůže-li správní orgán rozhodnout do 30, popř. do 60 dnů, je povinen o tom účastníka řízení s uvedením důvodů uvědomit. Podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1.). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2.). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3). Na shora uvedená územní a stavební řízení se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a tudíž i požadavek na přiměřenost délky řízení a dále stanovisko Cpjn 206/2010 z 13.4.2011, neboť rozhodnutí vydaná v těchto řízeních mají přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu vlastnického práva žalovaných k jejich pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] sousedícím s pozemkem, na němž byla stavba odvoláním napadeným územním rozhodnutím umístěna a následně povolena. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vycházet z celkové délky řízení, v případě územního řízení, ve kterém měla být způsobena žalobcům újma v důsledku jeho nepřiměřené délky, je třeba vyjít z toho, že toto řízení bylo zahájeno odvoláním ze dne [datum], doručeným dne [datum] a skončilo až rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu, rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka] o zastavení územního řízení, které nabylo právní moci dne [datum]. V případě stavebního řízení je třeba vyjít z toho, že odvolací řízení, ve kterém měla žalobcům vzniknout nemajetková újma, bylo zahájeno odvoláním ze dne [datum] doručeným dne [datum] a řízení bylo zastaveno Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem [datum rozhodnutí], [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], když řízení konaná před Magistrátem města České Budějovice stavebním úřadem následovala poté, co rozhodnutí o umístění stavby [spisová značka] [rok] [číslo] z [datum] vydané Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje odborem regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení a stavební řízení před Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem následovalo poté, co krajský úřad rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Územní řízení, jehož se žalobci zúčastnili, a ve kterém jim měla vzniknout újma, tak trvalo od [datum] do [datum] a stavební řízení od [datum] do [datum], obě řízení tedy trvala déle než 4 roky. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že při posuzování přiměřenosti délky řízení, není možné vycházet z nějaké abstraktní předem dané délky řízení, ale je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a ve smyslu stanoviska Cpjn 206/2010 vycházet z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Při zvažování přiměřenosti délky řízení je třeba vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů. Tato kritéria však nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, ale zpravidla těmi zásadními. Při hodnocení složitosti případu je možno ve smyslu stanoviska Cpjn 206/2010 přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i skutkově či hmotněprávní složitosti daného případu, vždy by se ale mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje jednak počet instancí, v níž byla věc řešena, a dále složitost věci samu o sobě. Účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, což zpravidla nelze klást k tíži poškozeného, lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, kdy je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Složitost případu zahrnuje jednak složitost skutkovou, složitost právního posouzení a složitost procesní. Pokud jde o územní a stavební řízení, pak zpravidla se nejedná o řízení s nízkou složitostí, v daných řízeních se však neřešila složitá skutková či právní otázka, ale otázka procesní, zda žalobci jako vlastníci parcely [číslo] sousedící se stavbou plynovodu měli být účastníky územního a stavebního řízení probíhajícího v roce [rok]. Ve smyslu shora uvedeného bylo třeba při hodnocení složitosti případu přihlédnout v případě územního rozhodnutí k tomu, že proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] byla podána správní žaloba dne [datum], která byla dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] zamítnuta a dále k tomu, že rozhodnutí krajského soudu shora uvedené a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne [datum] bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení a na délku řízení měla řízení na těchto instancích vliv. Soud prvního stupně správně přihlédl k tomu, že správní orgán byl nucen rekonstruovat spisy, neboť tato skutečnost měla vliv na celkovou délku řízení. Nelze však pominout další hledisko, a to postup orgánu veřejné moci, neboť ze strany správního orgánu docházelo k bezdůvodné nečinnosti. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl správnímu orgánu vrácen spis, docházelo k aktualizaci účastníků a přestože lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula nejpozději dne [datum], rozhodnutí bylo vydáno krajským úřadem až dne [datum]. K bezdůvodné nečinnosti ze strany správního orgánu došlo i po zrušení územního rozhodnutí a vrácení věci stavebnímu úřadu k dalšímu řízení (nabylo právní moci dne [datum]) se závěrem, že s ohledem, že stavba je již hotová, bude třeba územní řízení zastavit a k zastavení řízení došlo po uplynutí lhůty ([datum]) až dne [datum rozhodnutí] rozhodnutím sp. zn. [spisová značka], po podání žaloby proti nečinnosti správního orgánu. Pokud jde o stavební řízení, pak řízení před soudy v této věci vedeno nebylo, i v této věci docházelo k rekonstrukci spisu a přestože měl správní orgán již [datum] veškeré podklady a následně docházelo ke zjišťování okruhu účastníků, rozhodnutí bylo vydáno až dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [rok] s pokynem, že po vrácení spisu stavebnímu úřadu bude povinností stavebního úřadu vzhledem k tomu, že stavba již byla realizována, stavební řízení zastavit. Přestože lhůta stavebnímu úřadu k rozhodnutí uplynula dne [datum], stavební řízení bylo v důsledku nečinnosti stavebního úřadu zastaveno až dne [datum] pod [spisová značka] [číslo]. Závěr soudu prvního stupně o tom, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, nepovažuje odvolací soud za správný s ohledem na shora uvedenou opakovanou bezdůvodnou nečinnost. Správný je závěr soudu prvního stupně o tom, že chování žalobců nemělo na délku řízení vliv, skutečnost, že účastník využívá svých procesních práv daných mu vnitrostátním právním řádem, nemůže jít k jeho tíži z hlediska prodloužení délky řízení. Pokud jde o hledisko významu řízení pro poškozeného, soud prvního stupně toto kritérium posoudil nesprávně. Význam řízení pro poškozeného je objektivním kritériem, které je namístě kvalifikovat podle předmětu řízení, podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Při úvaze hraje roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, ke kterému není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. Předmětem shora uvedených řízení bylo umístění stavby a její stavební povolení a vzhledem k tomu, že žalobci byli vlastníky pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] sousedícím s pozemkem, na němž byla stavba územním rozhodnutím umístěna a následně povolena, má toto řízení na podstatu, obsah a výkon vlastnického práva vliv, neboť měl-li být pozemek žalobců dotčen ochranným pásmem, mohou pozemek v rozsahu jeho dotčení ochranným pásmem při provádění stavebních činností a úprav terénu užívat pouze s předchozím souhlasem toho, kdo odpovídá za provoz příslušného plynárenského zařízení, jak vyplývá z rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum]. Tato řízení ovlivňující podstatu, obsah a výkon vlastnického práva, byla pro žalobce významná a na tomto závěru nemění nic ani to, že žalobci o stavbě věděli a„ ohradili se“ proti ní více jak po dvaceti letech. Nesprávný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že dodavateli bez dalšího vzniklo právo zřídit plynovod, neboť tak mohl učinit pouze na základě pravomocného územního a stavebního rozhodnutí a za podmínek v nich stanovených. Odvolací soud dospěl k závěru, že délka shora uvedených řízení byla s ohledem na shora uvedené konkrétní okolnosti případu nepřiměřená. Nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje. Vznik nemajetkové újmy se presumuje a je věcí státu, zda domněnku vzniku újmy vyvrátí. Újma vzniká samotným porušením práva a je namístě ji odškodnit podle kritérií uvedených v ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. s přihlédnutím k tomu, že účelem institutu zadostiučinění podle § 31a odst. 1 je následná kompenzace negativních důsledků vzniklých v souvislosti s realizací práva na soudní a jinou ochranu porušením práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná nevyvrátila domněnku vzniku újmy spočívající v nejistotě, do které byli žalobci v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uvedeni. Domněnku vzniku morální újmy není způsobilé vyvrátit to, že žalobci o stavbě věděli a ohradili se proti ní po více jak dvaceti letech, ani tvrzení, že výsledek řízení nemohl na právech žalobců ničeho změnit, z toho důvodu, že ani při vyhovění odvoláním nemohla být stavba odstraněna, neboť újma vzniká porušením práva na projednání věci v nepřiměřeně dlouhém řízení. Předpoklady odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením byly splněny, a proto se odvolací soud zabýval výší zadostiučinění.

10. Pokud jde o výši zadostiučinění, ze stanoviska Cpjn 206/2010 vyplývá, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se vychází z částky v rozmezí mezi 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za rozumné se pokládá, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Částku, ke které se dospěje, lze pak následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v ust. § 31a odst. 3, základní částku lze přiměřeně zvýšit nebo snížit, když podle Nejvyššího soudu v obecné rovině by dostačující mělo být zvýšení nebo snížení přesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. Při shora uvedeném způsobu stanovení základní částky je odvolací soud toho názoru, že je třeba vycházet z částky 15 000 Kč za rok řízení, za první rok ale snížené o polovinu tedy na částku 7 500 Kč a stejně tak i za druhý rok řízení. Základní částky ve třetím roce činí 15 000 Kč a ve čtvrtém roce také 15 000 Kč, celkem tedy částku 45 000 Kč. Tuto částku by bylo možno upravovat s ohledem na složitost věci a snížit ji o 10 %, v důsledku shora uvedeného postupu správního orgánu se však jeví namístě zvýšení základní částky o 20 % a další snížení o 10 % by připadalo v úvahu v důsledku„ sdílené újmy žalobců“ ve smyslu stanoviska Cpjn 206/2010. S ohledem na shora uvedené by tak nedošlo ke zvýšení či snížení základní částky a každý ze žalobců by mohl požadovat částku 45 000 Kč za každé řízení. Každý ze žalobců však požaduje pouze částku 10 750 Kč, kterou odvolací soud považuje s ohledem na nepřiměřenou délku řízení spíše za symbolickou, a proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Přiznány byly i úroky z prodlení ve výši 8,25 % jdoucí z částky 9 000 Kč od [datum] a z částky 1 750 Kč od [datum], neboť poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu uplatnil postupem podle § 14 a není důvodu, proč by se stejný závěr neměl vztahovat i na žádosti o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2011 sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Za situace, kdy žádost s uplatněním nároku byla žalované doručena dne [datum], do prodlení se dostala dne [datum] a žádost o nemajetkovou újmu každého ze žalobců ve výši 1 750 Kč byla doručena dne [datum], k prodlení došlo od [datum].

11. Vzhledem k tomu, že žalobci byli v řízení úspěšní, náleží jim náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím podle ust. § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobcům byla přiznána paušální náhrada podle vyhl. č. 254/2015, a to za 11 úkonů před soudem prvního stupně, za výzvu k plnění ze dne [datum], ze dne [datum], dále za žalobu ze dne [datum] a [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], dále za přípravu na jednání, které se konalo dne [datum] a účast na jednání dne [datum]. Paušální náhrada byla přiznána i za přípravu na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání odvolacího soudu, které se konalo dne [datum]. Za 13 úkonů po 300 Kč pak náleží náhrada ve výši 3 900 Kč, každému ze žalobců částka 1 950 Kč.

12. Odvolací soud se však při vyčíslení shora uvedených nákladů řízení dopustil početní chyby, neboť náklady řízení dosahují spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč celkem 3 900 Kč, a žalovaná je za této situace povinna zaplatit každému ze žalobců částku 2 905 Kč. Svou chybu proto postupem podle § 164 o.s.ř. napravil.

Poučení