19 Co 1770/2025 - 87

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobců: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [adresa] [jméno žalobce B], narozená [datum narození žalobce B] bytem [adresa žalobce B] oba zastoupeni [jméno zástupce žalobců], narozeným [datum narození] bytem [adresa] jako obecným zmocněncem proti žalované: [jméno žalované], IČO [číslo] sídlem [sídlo žalované] o zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím, o konstatování porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, o písemnou omluvu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2025, č. j. 25 C 137/2025-65, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II., v části týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku 5 625 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně jdoucím od 7. 4. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II., v části týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku 6 188 Kč s 12 % úrokem z prodlení jdoucím od 7. 4. 2025 do zaplacení, mění tak, že v této části se žaloba zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci III., v části týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobci b) částku 5 625 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně jdoucím od 7. 4. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci III., v části týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobci b) částku 6 188 Kč s 12 % úrokem z prodlení jdoucím od 7. 4. 2025 do zaplacení, mění tak, že v této části se žaloba zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na nákladech před soudy obou stupňů řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zastavil soud prvního stupně řízení v části, ve které se žalobci po žalované domáhali konstatování, že v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání žalobců proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací nacházející se mimo jiné na pozemku parc. č. [číslo] v jejich vlastnictví a dále na pozemku parc. č. 1481/4 zapsaném na LV č. [číslo], vše katastrální území a obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], který s pozemkem parc. č. [číslo] bezprostředně souvisí, bylo porušeno právo žalobce a) a žalobkyně b), jakožto účastníků tohoto řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě a zastavil i řízení o části žaloby, kterou se žalobci proti žalované domáhali uložení povinnosti zaslat každému ze žalobců písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku v odstavci I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok odstavci I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a částku 11 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 11 813 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci II.). Žalované uložil i povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 11 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 11 813 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok odstavci III.). Žalobu v části, ve které se žalobce a) domáhal zaplacení částky 9 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 9 187 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení zamítl (výrok odstavci IV.) a zamítl žalobu i v části, kterou se žalobkyně b) domáhala zaplacení částky 9 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výše 12 % ročně jdoucím z částky 9 187 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení (výrok v odstavci V.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok odstavci VI.). Každý ze žalobců se domáhal zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, vzniklé jim nepřiměřenou délkou řízení vedeného Magistrátem města [sídlo], stavebním úřadem, respektive jeho právním předchůdcem pod sp. zn. č. j. [spisová značka]. Soud vyšel ze zjištění, že dne 26. 6. 2023 podali žalobci společné odvolání proti rozhodnutí „o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací“, které se mělo týkat stavby sítě elektronických komunikací ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], jež by se měla nacházet mimo jiné na pozemcích parc. č. [číslo] a č. [číslo] v katastrálním území [adresa]. Žalobci dále podali u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti krajského úřadu spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o odvolání žalobců a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2024, č. j. 61 A 17/2024-35 bylo krajskému úřadu uloženo vydat rozhodnutí o odvolání žalobců ze dne 24. 6. 2023 vedeném pod sp. zn. OREG/111166/2023/Joch, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Usnesením ze dne 23. 9. 2024, č. j. [číslo jednací] (sp. zn. [spisová značka] krajský úřad řízení o odvolání žalobců zastavil z důvodu nepřípustnosti odvolání, ve kterém nebylo označeno existující rozhodnutí a ani nebylo úřadem dohledáno. Zjištění vedlo správní orgán k závěru, že ke stavbě neexistuje žádné rozhodnutí, ani jiné opatření stavebního úřadu, které by dokládalo nebo naznačovalo, za jakých podmínek a zda vůbec byla předmětná stavba sítě elektronických komunikací povolena. Citované rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 25. 9. 2024. Řízení tedy trvalo 15 měsíců. Při posuzování přiměřenosti délky řízení soud přihlížel ke konkrétním okolnostem individuálního případu ve smyslu stanoviska Cpjn 206/2010 a vycházel z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Měl za to, že posuzované řízení bylo průměrné (standardní) složitosti, kdy rozsah spisového materiálu odpovídá konkrétnímu typu řízení. Nelze pominout, že ze strany orgánů veřejné moci docházelo k bezdůvodné nečinnosti, po dobu 15 měsíců od podání opravného prostředku do doby rozhodnutí odvolacího správního orgánu nedošlo k realizaci příslušných procesních úkonů – především k předložení správního spisu s odvoláním Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci podali dne 26. 6. 2023 u stavebního úřadu odvolání proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací, nespecifikovali sice odvoláním napadené rozhodnutí, ovšem pouze proto, že takovými informacemi nedisponovali. Toliko předjímali existenci předmětného rozhodnutí s tím, že doposud neměli možnost se s ním seznámit. Stavební úřad vyhodnotil odvolání jako podnět k prošetření právního stavu stavby a neučinil nutné procesní kroky, které mu zákon v řízení o odvolání ukládá, mimo jiné nepostoupil správní spis Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Mezitím se žalobci obrátili na ministerstvo se žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti krajského úřadu. Vyčerpali tedy všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti krajského úřadu. Krajský úřad byl následně o procesním postupu žalobců ministerstvem vyrozuměn dotazem na stav řízení ze dne 12. 9. 2023, tudíž nejpozději v tomto okamžiku si byl bezpečně vědom, že žalobci podali u stavebního úřadu podání označené jako odvolání. Správní spis byl krajskému úřadu spolu s vyjádřením stavebního úřadu předán až 28. 6. 2024, tedy fakticky až rok po podání odvolání. Stavební úřad nevyhodnotil podání žalobců jako odvolání, byť bylo takto dokonce označeno. Vykazovalo-li nedostatky, bylo jeho povinností žalobce vyzvat k jejich odstranění, což nakonec krajský úřad učinil výzvou ze dne 8. 7. 2024. Ani okolnosti, které nastaly v posuzované věci (nemožnost dohledat odvoláním napadené rozhodnutí, případně jeho neexistence) správní orgány nezbavují povinnosti prostupovat v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu, mimo jiné předat spis s vyjádřením ve lhůtě podle § 88 správního řádu nadřízenému správnímu orgánu, což stavební úřad neučinil. Ani krajský úřad v okamžiku, kdy byl seznámen se skutečností, že v posuzované věci bylo podáno odvolání, nezvolil coby nadřízený správní orgán adekvátní procesní postup. Bylo-li odvolání žalobců doručeno stavebnímu úřadu dne 26. 6. 2023, správní spis měl stavební úřad předat Krajskému úřadu Jihočeského kraje nejpozději do dne 26. 7. 2023. I kdyby krajský úřad využil nejdelší možné lhůty, včetně prodloužení ve smyslu § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu, posledním dnem pro vydání rozhodnutí by bylo pondělí 25. 9. 2023. Je tak evidentní, že žalovaný o podaném odvolání nerozhodl ve lhůtách stanovených v § 71 správního řádu. Pokud jde o chování žalobců, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jejich chování nemělo na délku řízení vliv, a pokud jde o hledisko významného řízení pro poškozené, je soud přesvědčen, že předmětné řízení ovlivňující podstatu, obsah a výkon vlastnického práva bylo pro žalobce významné, neboť tato práva jsou důležitou součástí života žalobců. Nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu žalobců, vznik nemajetkové újmy se presumuje a je věcí státu, zda domněnku vzniku újmy vyvrátí. V dané věci žalovaná nevyvrátila domněnku vzniku újmy spočívající v nejistotě, do které byli žalobci v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uvedeni. Předpoklady odpovědnosti žalované za majetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením byly podle soudu splněny a soud se dále zabýval výší zadostiučinění. Vycházel ze stanoviska Cpjn 206/2010, podle kterého při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se vychází z částky v rozmezí mezi 15 000 - 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za rozumné se pokládá, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Soud vycházel z částky 15 000 Kč za rok řízení, kterou snížil o polovinu, tedy na částku 7 500 Kč za rok, to je 625 Kč/měsíc. Za zjištěných 15 měsíců činí základní částka 9 375 Kč. Za následujících 6 měsíců, kdy v této lhůtě stanovené v ustanovení § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebyl nárok žalobců na zadostiučinění za nemajetkovou újmu uspokojen, přiznal soud další částku 3 700 Kč. Celkem tedy základní částka představuje 13 125 Kč, kterou je podle soudu nutné snížit o 10 % v důsledku sdílené újmy žalobců ve smyslu citovaného stanoviska, tedy na částku 11 813 Kč ve prospěch každého ze žalobců. Soud neshledal, že by v daném případě přicházelo v úvahu též případné zvýšení základní částky v důsledku postupu správního orgánu. Nedospěl k důvodnosti zvýšení základní částky, pokud jde o hledisko složitosti věci či chování stěžovatele, ani z hlediska významu řízení pro poškozeného. Žalobcům byl přiznán i úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu uplatnili od 7. 4. 2025. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku, proti výroku v odstavci II. až VI., se žalovaná odvolala z důvodu uvedeného v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) a g) o. s. ř. s odůvodněním, že uvedené odvolací řízení bylo usnesením Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 9. 2024, č. j. [číslo jednací] zastaveno pro nepřípustnost s tím, že ve společném odvolání žalobců není označeno existující rozhodnutí a takové rozhodnutí nebylo správními úřady ani dohledáno, přičemž veškerá dosavadní zjištění vedla správní orgán k závěru, že ke stavbě neexistuje žádné rozhodnutí ani jiné opatření stavebního úřadu, které by dokládalo nebo alespoň naznačovalo, za jakých podmínek a zda vůbec byla předmětná stavba sítě elektronických komunikací povolena. V průvodním dopise k předání spisu krajskému úřadu na Magistrát města [sídlo], stavební úřad uvedl, že se jedná o síť elektronických komunikací vybudovanou cca v letech 1993–1995 státním podnikem SPT Telecom, s. p. v rámci tehdejšího zavádění elektronických služeb do obcí. O předmětné stavbě se však nedochovala žádná archivní dokumentace a stavební úřad neuspěl ani s žádostí o součinnost dvou obcí, které případně ve svých archivech mohly doklady ke stavbě mít: obec [adresa], obec [adresa]. Ze strany společnosti [právnická osoba]. byl doložen pouze nově vyhotovený polohopisný výřez trasy telekomunikačního kabelu, v němž je zakreslen průběh metalického kabelu na pozemku parc. č. [číslo] při hranici s pozemkem parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] tak, jak byl za pomoci kabelové hledačky vytyčen při prohlídce místa stavby dne 3. 11. 2023. Skutečnost, že nebyly nalezeny žádné části spisu ani jiné podklady, které by se týkaly předmětné stavby, potvrdil Magistrát města [sídlo], stavební úřad, ve sdělení ze dne 16. 9. 2024. Z uvedeného lze podle žalované dovodit, že vedení elektronických komunikací bylo umístěno na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], zřejmě v letech 1993–1995, pozemek žalobců nebyl stavbou dotčen. Žalobci byli v letech 1993–1995 vlastníky pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa]. Odvolání podali po 30 letech. Správní řád předpokládá, že odvoláním lze napadnout vždy jen konkrétní rozhodnutí, které bylo vydáno a lze jej podle odvolání definovat. Žalobci nepodali odvolání proti konkrétnímu rozhodnutí, ale pouze proti rozhodnutí, kterým by, dle jejich tvrzení, měl být dotčen i jejich pozemek. Podání nesplňovalo náležitosti. Správní úřad nemohl učinit kroky stanovené v ustanovení § 86 a § 88 správního řádu před předáním odvolání nadřízenému správnímu orgánu, tedy seznámit ostatní účastníky s podaným odvoláním a v něm uvedenými námitkami a nemohl ani posoudit, o jaké odvolání jde, zda jde o odvolání opožděné nebo nepřípustné. Je otázkou, zda lze uvedené podání posoudit jako odvolání. Pokud nebylo v podaném odvolání napadené rozhodnutí označeno a nebylo ani dohledáno, nebylo provedení odvolacího řízení fakticky ani právně možné. Soud prvního stupně pominul judikaturu Nejvyššího soudu týkající nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení. Vzhledem k celkové délce a složitosti řízení nelze mít dobu 15 měsíců za nepřiměřeně dlouhou vzhledem k okolnostem případu, správní úřad ani nemohl postupovat ve smyslu ustanovení § 86 správního řádu. Správní řád v situaci, kdy je podáno odvolání proti neidentifikovanému rozhodnutí, od jehož vydání uplynul delší čas a jehož okolnosti nejsou správnímu úřadu známy z jeho aktuální úřední činnosti vůbec nepředpokládá. Správní úřad má v takovém případě možnost vyzvat podatele k doplnění podání, současně má podle ustanovení § 50 správního řádu povinnost podklady pro správní rozhodnutí opatřit. V daném případě správní úřad pochybil, protože nevyzval stavebníka k odstranění vad podání a rovnou přistoupil k prověření archivace. Tento postup by však neměl být přičítán k tíži správního úřadu. Pokud jde o složitost případu, řízení podle stavebního zákona jsou obecně považována za složitá, a proto se na ně vztahuje šedesátidenní lhůta pro vydání rozhodnutí. Žalovaná nesouhlasí s tím, že jednání žalobců nemělo na délku řízení žádný vliv, podání odvolání proti neidentifikovanému rozhodnutí, kdy žalobci věděli, že nejde o rozhodnutí v aktuálně projednávané věci, ale od jehož vydání uplynula již delší doba, měla na postup správního orgánu a délku řízení zásadní vliv. Žalobci nepostupovali podle ustanovení § 52 a § 82 správního řádu, podle kterých jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení a podané odvolání musí obsahovat nezbytné náležitosti. S ohledem na absenci uvedení, o jaké konkrétní rozhodnutí v daném případě jde, nebylo možno postup dodržet. Z hlediska významu řízení pro žalobce soud ignoruje podstatné skutkové okolnosti případu, a to, že ke skutečnosti, od které soud prvního stupně dovozuje významné dotčení vlastnických práv žalobců, došlo před 30 lety. V té době již žalobci byli vlastníky pozemku, šlo o stavbu, která měla význam z hlediska zavedení telekomunikačního vedení do obce a lze předpokládat, že pokládka vedení do pozemku komunikace sousedícího s jejich pozemkem jim byla známa. Pokud podali odvolání po 30 letech od provedení stavby, svědčí to o mizivém významu řízení pro žalobce, kromě toho nebyla jejich vlastnická práva k pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] dotčena. Za absolutně neopodstatněné považuje žalovaná to, že žalobcům byla přizvána částka 3 700 Kč za šest měsíců předběžného projednání jejich nároku u žalované, předběžné projednání nároku není správním řízením a nemůže naplnit definici nesprávného úředního postupu a není ani možné k celkové délce předmětného správního řízení připočíst délku předběžného projednání nároku žalobců u žalované ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3324/2022.

3. Žalobci nepovažovali odvolání žalované za důvodné, otázkou přiměřenosti délky řízení se soud prvního stupně pečlivě zabýval, mimo jiné se ztotožnil se závěry obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2024, č. j. 61 A 17/2024-35. Pokud jde o zpochybňování, zda v soudem posuzované věci bylo vůbec vedeno odvolací řízení a po případ, že by vedeno bylo, předstírání úvah, proč v něm nemělo docházet k průtahům, tyto otázky definitivně vyřešil Krajský soud v Českých Budějovicích ve shora uvedeného rozsudku. Pokud by tento soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo vedeno odvolací řízení, nemohl by se vůbec zabývat žalobou, kterou žalobci brojili proti nečinnosti odvolacího správního orgánu a musel by žalobu odmítnout jako nepřípustnou. Bylo postaveno najisto, že ve věci bylo vedeno odvolací řízení, ale i že v něm docházelo k průtahům, tedy k nedodržování procesních pravidel ze strany správních orgánů. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže z těchto závěrů vycházel s tím, že jak správně zdůrazňuje žalovaná ve svém odvolání, přiměřenost délky řízení není dána subjektivním náhledem účastníka řízení, ale je třeba ji posuzovat v kontextu s jednáním příslušného správního orgánu veřejné moci, který představuje nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Nepřiměřeně dlouhým řízením, je tedy řízení, k jehož délce převažujícím způsobem přispělo nedodržování procesních pravidel ze strany orgánů veřejné moci. Soud prvního stupně neopomněl, že jsou pro něj závěry správního orgánu závazné a nemůže si příslušné otázky vyřešit jinak. Soud prvního stupně se zabýval i významem řízení pro žalobce, kdy se jednalo o řízení ovlivňující podstatu, obsah a výkon vlastnického práva, a proto bylo pro žalobce významné a náleží jim relutární náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Pokud jde o nižší význam předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou stranu a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. I v případě sníženého významu předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Žalovaná, pokud by byl podle jejího názoru význam pro žalobce nízký, že by jim neměla být soudem prvního stupně jako náhrada a nemajetkové újmy přiznána peněžitá kompenzace, tuto skutečnost neprokázala. Tuto procesní aktivitu nemůže žalovaná „dohnat“ v odvolacím řízení, jedná se o skutečnosti a důkazy, které mohla uplatnit v řízení před soudem prvního stupně, přičemž v souladu s § 119a odst. 1 o. s. ř. před skončením jednání byla poučena, jaké následky by pro ni mělo, pokud by tak neučinila. Není přípustné, aby žalovaná tvrzení o minimálním významu řízení pro žalobce, popřípadě důkazy na jeho podporu, uplatňovala až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Žalobci oprávněnost svého nároku na relutární kompenzaci vzniklé majetkové újmy doložili konkrétními soudními rozhodnutími v obdobných věcech, kdy rozsudkem odvolacího soudu ze dne 26. 4. 2022, č. j. 19 Co 120/2022-189, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. 11. 2021, č. j. 9 C 225/2020-155, soud přiznal žalobcům náhradu za nemajetkovou újmu v penězích i v případě nepřiměřeně dlouhých řízení, která trvala zhruba šest a osm měsíců. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě odůvodněna a ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 757/2021, jsou tyto závěry použitelné obecně na všechny případy relutárních náhrad nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 citovaného zákona.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobců má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod uveden důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o. s. ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. Článek 38 odst. 2 Listiny stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 88 odst. 1 správního řádu, neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Rozhodnutí podle § 90 odst. 6 správního řádu vydá ve lhůtách uvedených v § 71 správního řádu, podle § 71 odst. 1 správního řádu bez zbytečného odkladu; nelze-li tak učinit, pak podle odst. 3 téhož ustanovení nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba uvedená v citovaném ustanovení. Odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně o tom, že odvolání žalobců bylo stavebnímu úřadu doručeno 26. 6. 2023 a ve smyslu shora uvedeného ustanovení měl být spis se stanoviskem předán odvolacímu správnímu orgánu do 26. 7. 2023 a rozhodnutí měl správní orgán vydat nejpozději 25. 9. 2023. Žalobci podali odvolání proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací, ve svém odvolání nespecifikovali napadené rozhodnutí s tím, že takovými informacemi nedisponovali, existenci rozhodnutí předjímali. Odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně o tom, že stavební úřad vyhodnotil toto odvolání jako podnět k přešetření právního stavu stavby, činil kroky potřebné k prošetření podnětu, spis nepostoupil, učinil tak až 28. 6. 2024. Žalobci se bránili žalobou na ochranu proti nečinnosti Krajského úřadu Jihočeského kraje a rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, č. j. 61 A 17/2024-35 byla Krajskému úřadu Jihočeského kraje byla uložena povinnost vydat rozhodnutí o odvolání žalobců ze dne 24. 6. 2023 vedeném pod sp. zn. [spisová značka] ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Řízení pak bylo zastaveno usnesením ze dne 23. 9. 2024, č. j. [číslo jednací] ([číslo jednací]). Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 10. 2024. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že řízení, které trvalo 15 měsíců, nebylo vydáno v zákonem stanovené lhůtě, jednalo se o nesprávný úřední postup a ve smyslu ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se bez ohledu na to, zda vznikla škoda, poskytne též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) k složitosti řízení, c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3). Na územní a stavební řízení se vztahuje článek 6 odstavec 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tudíž i požadavek na přiměřenost délky řízení, rozhodnutí vydaná v těchto řízeních mají vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu vlastnického práva. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že vznik nemajetkové újmy spočívající v nejistotě, se presumuje a je věcí státu, zda domněnku vyvrátí. Nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu a žádné důkazy zásadně nevyžaduje, újma vzniká již samotným porušením práva a je na místě ji odškodnit. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná domněnku vzniku újmy nevyvrátila. Při zvažování přiměřenosti délky řízení je třeba vzít v úvahu zejména složitost věci, chování poškozeného i postup příslušných orgánů. Tato kritéria nejsou jedinými, ke kterým může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, ale zpravidla jsou těmi zásadními. Při hodnocení složitosti věci je možno přihlédnout k procesním komplikacím, skutkově či hmotně právní složitosti daného případu, vždy by se ale mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán. Do řízení může zasáhnout i účastník tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, kde lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, kdy je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Při posuzování složitosti případu nutno posuzovat jednak složitost skutkovou, složitost právní i složitost procesní. Pokud jde o řízení územní a stavební, zpravidla se nejedná o řízení s nízkou složitostí. V daném případě se ale neřešila otázka skutková a právní, ale řešila se pouze otázka procesní, otázka existence či neexistence rozhodnutí, které bylo napadeno odvoláním, jehož existenci žalobci pouze předjímali a následně vyšlo najevo, že takové rozhodnutí vůbec nebylo vydáno. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že nelze pominout postup orgánu veřejné moci a jeho nečinnost spočívající v nepředložení věci odvolacímu orgánu. S ohledem na konkrétní okolnosti případu je odvolací soud toho názoru, že vady odvolání žalobců podaného proti neexistujícímu rozhodnutí v neprobíhajícím územním či stavebním řízení, měly částečný vliv na délku řízení, kdy správní orgán podání žalobců posoudil jako podnět k prošetření právního stavu stavby a činil kroky potřebné k vyřízení tohoto podnětu, a proto základní částku je třeba snížit o 10 %. Správný je pak závěr soudu prvního stupně o snížení základní částky o 10 % s ohledem na sdílenou újmu žalobců. Pokud jde o význam řízení pro účastníka řízení, v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného, tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Obecně třeba vyjít z toho, že nejde-li o případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (například trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně), je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Z obsahu spisu vyplynulo tvrzení žalované o nižším významu předmětu řízení o odvolání proti neidentifikovaným rozhodnutím, která nebyla následně dohledána, ale žalobci jeho existenci pouze předpokládali. V řízení vyšlo najevo, že takové územní či stavební řízení nebylo vůbec vedeno. Při posouzení kritéria významu řízení podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 80/1998 Sb. je třeba ve vztahu k předmětu řízení přihlédnou ke všemu, co je pro účastníka „v sázce“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Odvolací soud proto přihlédl, že předmětem řízení bylo rozhodnutí o odvolání žalobce, které nebylo řádné a směřovalo proti rozhodnutí, které ani nebylo v konkrétním řízení vydáno a tuto skutečnost nutno vzít v úvahu při stanovení výše nároku žalobců a základní částku snížit o 20 %. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že za 15 měsíců činí základní částka 9 375 Kč, kterou s ohledem na shora uvedené je třeba podle odvolacího soudu snížit celkem o 40 %, tedy o částku 3 750 Kč a žalobcům přiznat částku 5 625 Kč. Pokud jde o přiznání částky 3 700 Kč za dobu šesti měsíců, ve které nebyl nárok žalobců uplatněný u žalované dne 6. 10. 2024 uspokojen, odvolací soud vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3324/2022 a je toho názoru, že žalobcům tento nárok nenáleží, neboť délka kompenzačního řízení od uplatnění nároku do doby rozhodnutí odvolacího soudu je délkou přiměřenou, která nebyla zatížena žádnými nedůvodnými průtahy ze strany soudu. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 5 625 Kč s příslušenstvím u žalobce [jméno žalobce A] i žalobkyně [jméno žalobce B] a co do částky 6 188 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil a žalobu v této části zamítl.

6. Pokud žalobci odkazovali na předchozí řízení vedené z Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 225/2020 a u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 Co 120/2022, tato řízení se s nyní projednávanou věcí v podstatných rysech neshodují, neboť v dříve projednávané shora uvedené věci se žalobci domáhali náhrady nemajetkové újmy z důvodu nevydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno a žalobci řádně označeno. V nyní projednávané věci žalobci rozhodnutí neoznačili, žádné takové územní či stavební řízení nebylo ani vedeno a rozhodnutí napadené odvoláním vydáno. Z tohoto důvodu bylo jinak hodnoceno působení faktorů rozhodných pro výši náhrady uvedených v ust. § 31a odst. 3 citovaného zákona.

7. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., kdy na obou stranách shledal procesní úspěch ve věci v obdobném rozsahu, kdy každý ze žalobců byl před soudem prvního stupně úspěšný co do částky 11 813 Kč s příslušenstvím a zavinil částečné zastavení řízení uvedené ve výroku v odstavci I. rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil, podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Přihlédl, že před soudem prvního stupně nebyly žalobci náklady řízení přiznány a v duchu zásady zákazu reformace in peius nerozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně v neprospěch odvolatele. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, žalobci prokázali základ nároku, tedy existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem a na místě je postupovat podle ustanovení § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobcům přiznat náklady odvolacího řízení, neboť výše přiměřeného zadostiučinění je závislá na volné úvaze soudu. Žalobcům byla přiznána náhrada za tři úkony obecného zmocněnce učiněné v odvolacím řízení, a to za vyjádření k odvolání ze dne 22. 11. 2025, přípravu na jednání odvolacího soudu, které se konalo dne 12. 3. 2026 a účast u jednání odvolacího soudu dne 12. 3. 2026. Celkem podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží paušální náhrada ve výši 900 Kč, proto byla každému z žalobců přiznána částka 450 Kč.

Poučení