25 C 137/2025 - 65

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobců:[Jméno žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] [Jméno žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] obou [Jméno žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] proti žalované:[Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, o zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím, o konstatování porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, o písemnou omluvu, takto:

Výrok

I. Řízení o části žaloby, kterou se žalobci proti žalované domáhali konstatování, že v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání žalobců proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací nacházející se mimo jiné na pozemku parc. č. [hodnota] v jejich vlastnictví a dále na pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaném na LV č. [hodnota], vše katastrální území a obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [Jméno žalobce B], který s pozemkem parc. č. [hodnota] bezprostředně souvisí, bylo porušeno právo žalobce a) a žalobkyně b) jakožto účastníků tohoto řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě a řízení o části žaloby, kterou se žalobci proti žalované domáhali uložení povinnosti zaslat každému ze žalobců písemnou omluvu tohoto znění: ,,[Anonymizováno] se Vám omlouvá za nemajetkovou újmu, která Vám vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení o Vašem odvolání proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací nacházející se mimo jiné na pozemku parc. č. [hodnota] v jejich vlastnictví a dále na pozemku parc. č.. [Anonymizováno] zapsaném na LV č. [hodnota], vše katastrální území a obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [Jméno žalobce B], který s pozemkem parc. č. [hodnota] bezprostředně souvisí“, se v této části zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 11 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 11 813 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 11 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 11 813 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, kterou se žalobce a) domáhal proti žalované zaplacení částky 9 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 9 187 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

V. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně b) domáhala proti žalované zaplacení částky 9 187 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 9 187 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2025 se žalobci proti žalované původně domáhali zaplacení celkové částky 42 000 Kč s příslušenstvím, tj. částky 21 000 Kč s příslušenství každému ze žalobců z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům nepřiměřenou délkou správního řízení, dále též konstatování, že v důsledku nepřiměřené délky řízení bylo porušeno právo žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě a současně uložení povinnosti zaslat každému ze žalobců písemnou omluvu.

2. Ještě před zahájením řízení, a to v návaznosti na soudem předestřený předběžný právní náhled na věc vzali žalobci žalobu v části týkající se konstatování porušení práva žalobců a uložení povinnosti zaslat písemnou omluvu zpět. Jelikož žalobci vzali za řízení žalobu zčásti zpět, soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí shora řízení zastavil.

3. Zbývající uplatněný nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům nepřiměřenou délkou řízení žalobci odůvodnili tím, že dne 26. 6. 2023 podali ke Krajskému úřadu [Anonymizováno], odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu odvolání proti rozhodnutím o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací nacházející se mimo jiné na pozemku parc. č. [hodnota] v jejich vlastnictví a dále na pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaném na LV č. [hodnota], vše katastrální území a obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [Jméno žalobce B], který s pozemkem parc. č. [hodnota] bezprostředně souvisí, vydaných [Jméno žalobce B], stavebním úřadem, respektive jeho právním předchůdcem. Dne 23. 9. 2024 vydal odvolací správní orgán usnesení o zastavení řízení, č.j. [č. účtu], doručené žalobcům dne 25. 9. 2024, jimž rozhodl, že se řízení o společném odvolání žalobců proti blíže neidentifikovaným rozhodnutím „o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací“ ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], jež se má jako zemní metalický kabel mimo jiné nacházet na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a podle obsahu odvolání též na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], zastavuje. Celková délka řízení o odvolání žalobců, jak vymezeno shora, tak dosáhla 1 rok a 3 měsíce. Dle žalobců nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobců, řízení proto trvalo nepřiměřeně dlouho. Žalobcům tak nevydáním rozhodnutí v řízení o jejich odvolání v zákonem stanovené lhůtě vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení nemajetková újma. Dopisem ze dne 28. 9. 2024 uplatnili žalobci u žalované dne 6. 10. 2024 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení. Nemajetkovou újmu vyčíslil každý ze žalobců na částku 1 000 Kč za každý měsíc trvání řízení, tj. 15 000 Kč (1 000 Kč x 15 měsíců) za dobu trvání řízení, tedy celkem 30 000 Kč (2 x 15 000 Kč). Žalovaná o nároku žalobců ke dni podání žaloby nerozhodla. Žalobci doplnili, že tentýž správní orgán v jím vedených v řízeních opakovaně nerespektuje svou zákonnou povinnost rozhodovat v zákonem stanovených lhůtách.

4. Žalovaná se v podání doručeném soudu dne 25. 6. 2025 vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť nebyly naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb., jelikož nebyla prokázána nepřiměřená délka řízení v takovém rozsahu, který by vzhledem ke konkrétním okolnostem případu vyžadoval kompenzaci v žalobci požadované formě a výši. Žalovaná zdůraznila, že v posuzovaném řízení nebyly zjištěny základní předpoklady pro zahájení odvolacího řízení, tedy existence odvoláním napadaného rozhodnutí. Odvolání žalobců ze dne 24. 6. 2023 neobsahovalo údaje, které by jednoznačně identifikovaly rozhodnutí, které, nebo která byla odvoláním napadena. Žalovaná má dále za to, že řízení v délce 15 měsíců, ve kterém rozhodoval současně také správní soud, nelze s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem tohoto případu považovat za nepřiměřeně dlouhé. Vzhledem k tomu, že žalobci neuvedli identifikační údaje rozhodnutí, proti kterému podali odvolání, podíleli se tak zásadním způsobem na délce řízení. Dle žalované též nelze ze žaloby dovodit, v jakém rozsahu bylo uvedené správní řízení pro žalobce významné, žalovaná dodala, že není ani možné k celkové délce předmětného správního řízení připočíst délku předběžného projednání nároku žalobců u žalované, jak to činí žalobci.

5. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Z nesporných tvrzení obou stran ve spojení s přípisem žalobců označeným jako: Uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 28. 9. 2024 (ve spojení s dodejkou datové zprávy), vzal soud za prokázané, že žalobci dne 6. 10. 2024 uplatnili u žalované nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění ve výši 15 000 Kč pro každého ze žalobců. Žalovaná na uvedenou žádost (podanou podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, platném znění) nereagovala.

7. Z nesporných tvrzení obou stran a z obsahu spisu (z jednotlivých níže označených listin) vedeného Krajským úřadem [Anonymizováno], oddělení krajský stavební úřad pod sp. zn. [č. účtu] vzal soud za prokázaný následující průběh posuzovaného správního řízení:

8. Dne 26. 6. 2023 podali žalobci společné odvolání proti rozhodnutí „o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací“, které se mělo týkat stavby sítě elektronických komunikací ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], jež by se měla nacházet mimo jiné na pozemcích parc. [Anonymizováno] a č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Žalobci dále podali u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti krajského úřadu spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o odvolání žalobců. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2024, č.j. 61 A 17/2024 – 35 bylo žalovanému krajskému úřadu uloženo vydat rozhodnutí o odvolání žalobců ze dne 24. 6. 2023 vedeném pod sp. zn. [č. účtu], a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Usnesením ze dne 23. 9. 2024, č.j. [č. účtu]) krajský úřad řízení o odvolání žalobců ze dne 24. 6. 2023 podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavil. Z odůvodnění citovaného usnesení se podává, že důvodem byla právní nepřípustnost podaného odvolání s tím, že ve společném odvolání žalobců není označeno existující rozhodnutí a takové rozhodnutí nebylo ani dohledáno. Veškerá dosavadní zjištění vedla správní orgán k závěru, že ke stavbě neexistuje žádné rozhodnutí, ani jiné opatření stavebního úřadu, které by dokládalo nebo alespoň naznačovalo, za jakých podmínek a zda vůbec byla předmětná stavba sítě elektronických komunikací povolena. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že citované rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení bylo do datové schránky zástupce žalobců doručeno dne 25.9.2024.

9. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Odstavec 2 téhož ustanovení říká, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podle § 13 odst. 1 zák. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2.). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

10. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vycházet z celkové délky řízení. K výkladu shora citovaných zákonných ustanovení zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR Stanovisko ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení je především nutno ohraničit jeho trvání, tedy určit jeho počátek a konec.

11. V projednávané věci soud vyšel ze zjištění, že správní řízení bylo zahájeno společným odvoláním žalobců ze dne 24. 6. 2023 proti blíže neidentifikovaným rozhodnutím „o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací“ doručeným původně Magistrátu města [Jméno žalobce B] dne 26. 6. 2023.

12. Co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., je třeba dle shora citovaného Stanoviska vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V daném případě poslední rozhodnutí, které bylo v posuzovaném řízení vydáno, tj. rozhodnutí Krajského úřadu –Jihočeského kraje o zastavení řízení o společném odvolání, nabylo právní moci dne 25. 9. 2024.

13. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že řízení trvalo 15 měsíců.

14. Při posuzování přiměřenosti délky řízení není možné vycházet z nějaké abstraktní předem dané délky řízení, ale je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a ve smyslu Stanoviska Cpjn 206/2010 vycházet z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Při zvažování přiměřenosti délky řízení je třeba vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného jakož i postup příslušných orgánů. Tato kritéria však nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, ale zpravidla těmi zásadními. Při hodnocení složitosti případu je možno ve smyslu shora citovaného Stanoviska přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i ke skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu, vždy by se ale mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samé. Účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, což zpravidla nelze klást k tíži poškozeného, lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci soudu vyššího stupně pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, kdy je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Složitost případu zahrnuje jednak složitost skutkovou, složitost právního posouzení a složitost procesní.

15. V daném případě má soud za to, že posuzované řízení bylo průměrné (standardní) složitosti, kdy rozsah spisového materiálu odpovídá konkrétnímu typu řízení.

16. Nelze však pominout další hledisko, a to postup správního orgánu, neboť ze strany orgánů veřejné moci docházelo k bezdůvodné nečinnosti. Po dobu 15 měsíců od podání opravného prostředku do doby rozhodnutí odvolacího správního orgánu nedošlo k realizaci příslušných procesních úkonů – především předložení správního spisu s odvoláním Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Podepsaný soud se zcela ztotožňuje s argumentaci předestřenou Krajským soudem v Českých Budějovicích v již citovaném rozsudku ze dne 27. 8. 2024 vydaném v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti:

17. Podle ustanovení § 88 odst. 1 správního řádu, neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Dle věty třetí téhož ustanovení, v případě nepřípustného nebo opožděného odvolání předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů; ve stanovisku se omezí na uvedení důvodů rozhodných pro posouzení opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání. Podle § 90 odst. 6 správního řádu rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88). Dle § 71 odst. 1 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu; nelze-li tak učinit, pak dle odst. 3 téhož ustanovení je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13, odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny“.

18. Žalobci dne 26. 6. 2023 podali u stavebního úřadu odvolání (datované dnem 24. 6. 2023) proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací. Nespecifikovali sice odvoláním napadené rozhodnutí, ovšem pouze z toho důvodu, že sami takovými informacemi nedisponovali, toliko předjímali existenci předmětného rozhodnutí s tím, že doposud neměli možnost se s ním seznámit. Stavební úřad vyhodnotil odvolání (byť takto bylo výslovně označeno) jako podnět k prošetření právního stavu stavby, a tedy neučinil nutné procesní kroky (viz shora citovaná ustanovení), které mu zákon v řízení o odvolání ukládá, mimo jiné nepostoupil správní spis Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Mezitím se žalobci obrátili na ministerstvo se žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti krajského úřadu, tudíž vyčerpali všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti krajského úřadu. Krajský úřad byl následně o procesním postupu žalobců ministerstvem vyrozuměn dotazem na stav řízení ze dne 12. 9. 2023, tudíž nejpozději v tomto okamžiku si byl bezpečně vědom, že žalobci podali u stavebního úřadu podání označené jako odvolání. Správní spis byl krajskému úřadu spolu s vyjádřením stavebního úřadu předán až dne 28. 6. 2024, tedy fakticky až rok po podání odvolání.

19. Dle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Dle § 37 odst. 1 správního řádu se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. V případě, že podání nemá předepsané náležitosti, je správní orgán dle odst. 3 téhož ustanovení povinen podateli pomoci nedostatky odstranit, potažmo jej k jejich odstranění vyzvat a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu.

20. Stavební úřad nevyhodnotil podání žalobců jako odvolání, byť bylo takto dokonce označeno. Vykazovalo-li nedostatky, bylo jeho povinností žalobce vyzvat k jejich odstranění (což nakonec krajský úřad učinil výzvou ze dne 8. 7. 2024), případně jim s jejich odstraněním pomoci. Ani okolnosti, které nastaly v posuzované věci (nemožnost dohledat odvoláním napadené rozhodnutí, případně jeho neexistence) totiž správní orgány nezbavují povinnosti postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu, mimo jiné předat spis s vyjádřením ve lhůtě dle § 88 správního řádu nadřízenému správnímu orgánu, což stavební úřad neučinil. Ani krajský úřad v okamžiku, kdy již byl obeznámen se skutečností, že v posuzované věci bylo podáno odvolání (tj. 12. 9. 2023), nezvolil coby nadřízený správní orgán adekvátní procesní postup. Odvolání žalobců bylo stavebnímu úřadu doručeno dne 26. 6. 2023, správní spis měl tedy stavební úřad předat Krajskému úřadu Jihočeského kraje nejpozději dne 26. 7. 2023. I kdyby krajský úřad využil nejdelší možné lhůty, včetně prodloužení ve smyslu § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu, posledním dnem pro vydání rozhodnutí by bylo pondělí 25. 9. 2023. Je tak evidentní, že žalovaný o podaném odvolání nerozhodl ve lhůtách dle správního řádu citovaných shora. Jak už bylo výše uvedeno, odvolací správní orgán, tak učinil až rozhodnutím o zastavení řízení o odvolání žalobců ze dne 23. 9. 2024, doručeným žalobcům dne 25. 9. 2024.

21. Podepsaný soud dospěl ke shodým závěrům ohledně hodnocení postupu správního orgánu (jak výše předestřeno), když tyto se opírají o již citované dílčí skutkové závěry vyplývající z obsahu spisu vedeného Krajským úřadem Jihočeského kraje.

22. Co se týká chování žalobců, dospěl soud k dílčímu závěru, že jejich jednání nemělo na délku řízení vliv (s odkazem na již výše uvedenou argumentaci).

23. Pokud jde o hledisko významu řízení pro poškozené, je třeba zmínit, že se jedná o objektivní kritérium, které je na místě kvalifikovat podle předmětu řízení, podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. V zásadě se jedná o hledisko obecné, typové, ke kterému není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. Soud je přesvědčen, že předmětné řízení ovlivňující podstatu, obsah a výkon vlastnického práva bylo pro žalobce významné, když shora vymezená práva jsou důležitou součástí života žalobců.

24. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 2. 11. 2021, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] z 26. 4. 2022, č.j. [spisová značka] a z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 31. 7. 2024, č.j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 23. 10. 2024, č.j. [spisová značka] soud zjistil, že žalobcům již bylo opakovaně v obdobných sporech proti žalované přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení.

25. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že délka shora uvedeného řízení byla s ohledem na výše uvedené konkrétní okolnosti případu nepřiměřená. O odvolání žalobců nebylo rozhodnuto ve lhůtách stanovených v citovaných ustanoveních správního řádu. Soud dodává, že nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu žalobců. Vznik nemajetkové újmy se presumuje a je věcí státu, zda domněnku vzniku újmy vyvrátí. V dané věci je nepochybné, že žalovaná nevyvrátila domněnku vzniku újmy spočívající v nejistotě, do které byli žalobci v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uvedeni. Žalobcům vznikla újma, a to porušením práva na projednání věci v nepřiměřeně dlouhém správním řízení. Újma vzniká samotným porušením práva a je na místě ji odškodnit podle kritérií uvedených v ustanovení § 31a zákona § číslo 82/1998 Sb. s přihlédnutím k tomu, že účelem institutu zadostiučinění podle ustanovení § 31a odst. 1 citovaného zákona je následná kompenzace negativních důsledků vzniklých v souvislosti s realizací práva na soudní a jinou ochranu porušením práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě. Předpoklady odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením byly splněny, soud se proto dále zabýval samotnou výší zadostiučinění.

26. Soud má za zjištěnou skutečnost, že správní orgány v posuzovaném řízení nepostupovaly způsobem, který lze očekávat. Vzhledem ke všem okolnostem případu soud při stanovení základní částky přiměřeného zadostiučinění vycházel ze spodní hranice Stanoviskem Cpjn 206/2010 stanoveného rozmezí (mezi 15 000 – 20 000 Kč) za jeden rok řízení.

27. Pokud jde o výši zadostiučinění, ze Stanoviska Cpjn 206/2010 vyplývá, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se vychází z částky v rozmezí mezi 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za rozumné se pokládá, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Částku, ke které se dospěje, lze pak následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v ustanovením § 31a odst.

3. Při shora uvedeném způsobu stanovení základní částky je soud toho názoru, že je třeba vycházet (jak již bylo výše uvedeno) z částky 15 000 Kč za rok řízení, za první dva roky, ale snížené o polovinu, tedy vždy na částku 7 500 Kč/rok (tj. 625 Kč/měs.) Za zjištěných 15 měsíců tak základní částka činí 9375 Kč (15 x 625 Kč). Za následujících 6 měsíců, kdy v této lhůtě stanovené v ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, nebyl nárok žalobců na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, uspokojen (lhůta uplynula dnem 6. 4. 2025), pak základní částka činí dalších 3700 Kč. Celkem tak základní částka představuje částku 13 125 Kč. Tuto částku je nutné dále snížit o 10 % v důsledku sdílené újmy žalobců ve smyslu již citovaného Stanoviska Cpjn 206/2010, tj. na částku 11 813 Kč ve prospěch každého ze žalobců. Soud neshledal, že by v daném případě přicházelo v úvahu též případné zvýšení základní částky v důsledku postupu správního orgánu. Soud nedospěl k důvodnosti zvýšení základní částky, pokud jde o hledisko složitosti věci či chování stěžovatele (stěžovatelů – poškozených) ani z hlediska významu řízení pro poškozené (žalobce).

28. Návrh každého ze žalobců je důvodný, co do částky 11 813 Kč, ve zbývající části byla žaloba jak žalobce a), tak žalobkyně b), coby neopodstatněná (pro částku 9 187 Kč), zamítnutá.

29. Dle již citovaného Stanoviska Cpjn 206/2010 pak má poškozený právo též na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobcům tak byly přiznány i úroky z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. jdoucí z částky (u každého ze žalobců) 11 813 Kč ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu uplatnili. Žalovaná se tak do prodlení dostala dne 7. 4. 2025.

30. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. (žalobci částečným zpětvzetím žaloby, nahlíženo z procesního hlediska, „zavinili“, že řízení v této části muselo být zastaveno)., když soud shledal na obou stranách sporu procesní úspěch ve věci v obdobném rozsahu.

Poučení