61 A 17/2024–35

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobců: a) F. R., narozen dne b) M. R., narozena dne oba bytem společně zastoupeni R. R., obecným zmocněncem bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o odvolání žalobců proti rozhodnutím o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací nacházející se mimo jiné na pozemku parc. č. XA a parc. č. XB v katastrálním území a obci X, vydaných Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem, resp. jeho právním předchůdcem takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí v řízení o odvolání žalobců ze dne 24. 6. 2023 vedeném pod sp. zn. OREG/111166/2023/joch, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zmocněnce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 26. 6. 2023 bylo Magistrátu města České Budějovice (dále jen „stavební úřad“) doručeno podání žalobců, označené jako odvolání proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací. Žalobci uvedli, že coby vlastníci pozemku parc. č. XA, zapsaného na LV č. XA v k. ú. X, před několika dny zjistili, že na uvedeném pozemku (a rovněž na pozemku parc. č. XA zapsaném na LV č. XA v témže k. ú., sousedícím s pozemkem ve vlastnictví žalobců), se nachází stavba sítě elektronických komunikací (dále též „stavba“) ve vlastnictví společnosti CETIN a. s. Žalobci jsou v postavení osob, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám mohou být rozhodnutím stavebního úřadu, jímž bylo povoleno provádění, umístění, resp. užívání stavby, přímo dotčena. Byť žalobcům přísluší práva účastníků takového řízení, neměli možnost se seznámit s příslušnými rozhodnutími stavebního úřadu, neboť jim nebyla oznámena. Žalobci tedy byli v řízení o vydání rozhodnutí coby účastníci opomenuti. Žalobci proto navrhli, aby byla tato rozhodnutí (o povolení umístění, provádění a užívání stavby) zrušena a řízení zastavena.

2. Sdělením ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. SU/3802/2023 Pf, čj. SU/3802/2023–2, stavební úřad konstatoval, že v odvolání žalobců nebylo uvedeno, které konkrétní rozhodnutí je odvoláním napadeno. Shledal nicméně nadbytečným žalobce vyzývat k odstranění nedostatků podání, neboť je mu z úřední činnosti známo, že žalobci dříve podali u správního orgánu prvního stupně dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žádost o poskytnutí informací, a to územního rozhodnutí (či jiného opatření nebo úkonu) jímž byla umístěna, resp. povolena stavba a její umístění na pozemcích parc. č. XB, XC a XD v k. ú. X pro společnost CETIN a.s. (kopie žádosti je součástí správního spisu). Tato žádost byla odmítnuta z toho důvodu, že správní orgán prvního stupně takovými rozhodnutími nedisponuje.

3. Podané odvolání proto stavební úřad vyhodnotil jako podnět k prošetření právního stavu stavby s tím, že bylo provedeno prošetření právního stavu stavby, která se dle vyjádření o existenci sítě elektronických komunikací společnosti CETIN ze dne 24. 7. 2023, čj. 209753/23, založeného ve správním spise, nachází na pozemku parc. č. XB podél společné hranice s pozemkem parc. č. XA v k. ú. X. V souvislosti s tím správní orgán prvního stupně výzvou, resp. žádostí o součinnost ze dne 15. 8. 2023, vyzval společnost CETIN k předložení projektové dokumentace (případně dalších archivních dokladů ke stavbě) a současně požádal obec Závraty coby vlastníka pozemku č. XB v k. ú. X k poskytnutí případných dokladů ke stavbě na označeném pozemku. Dne 3. 11. 2023 pak byla stavebním úřadem za účasti spol. CETIN, zástupce obce Závraty a žalobců vykonána kontrolní prohlídka stavby. Dle protokolu z kontrolní prohlídky bylo na místě provedeno zaměstnancem vlastníka stavby vytýčení skutečného průběhu předmětného úseku sítě el. komunikací (stavby), které následně doloží elektronicky. Obec Závraty žádný archivní spis ke stavbě nedohledala.

4. Ve správním spise je dále založeno rozhodnutí ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. OPZU 123578/2023/jopr SOP, čj. KUJCK 128178/2013, (tj. v jiné než posuzované věci) jímž žalovaný zrušil rozhodnutí ze dne 19. 9. 2023, čj. KP–PO/599/2023, kterým správní orgán prvního stupně odmítl shora označenou žádost žalobců o poskytnutí informace s tím, že se požadované informace nepodařilo dohledat (rovněž z důvodu neposkytnutí součinnosti oslovených subjektů). Žalovaný v tomto rozhodnutí připomněl, že je povinností povinného subjektu vynaložit veškeré (nikoli však bezbřehé) úsilí k získání požadované informace, a tedy se správní orgán prvního stupně mohl obrátit na některý z archivů zřízených dle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, resp. na právního předchůdce obce Závraty (obec Homole).

5. Stavební úřad patrně ve světla shora popsaného dne 6. 11. 2023 požádal o součinnost při dohledání případných dokladů k předmětné stavbě obec Homole. Ta dne 16. 11. 2023 k žádosti sdělila, že se požadované dokumenty nepodařilo dohledat.

6. Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „ministerstvo“) podáním ze dne 12. 9. 2023 učinilo u žalovaného dotaz na stav řízení s tím, že žalobci v posuzované věci uplatnili opatření proti nečinnosti. Sdělením ze dne 22. 9. 2023 žalovaný ministerstvo vyrozuměl, že doposud od stavebního úřadu předmětný spisový materiál neobdržel a dále informoval ministerstvo o shora popsaném procesním vývoji věci.

7. Usnesením ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. SZ–10846/83/2023, čj. MMR–65771/2023–83, ministerstvo žádosti žalobců o uplatnění opatření proti nečinnosti nevyhovělo. Ministerstvo konstatovalo, že žalovanému dosud nebyly k rozhodnutí předány spisy týkající se posuzované věci, tudíž doposud nepočala běžet zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí. Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ministerstvo proto shledalo předčasnou.

8. Ve vyjádření stavebního úřadu ze dne 21. 6. 2024 doprovázejícím předání správního spisu se nad výše uvedené uvádí, že stavba (síť elektrotechnických komunikací) byla vybudována cca v letech 1993­–1995 státním podnikem SPT Telekom s. p., nedochovala se od ní žádná archivní dokumentace, doklady či listiny.

9. Dne 11. 7. 2024 (tj. až po podání žaloby) byla žalobcům doručena výzva žalovaného k odstranění nedostatků podání. Žalovaný žalobce vyrozuměl, že až dne 28. 6. 2024 mu bylo stavebním úřadem předloženo odvolání žalobců ze dne 24. 6. 2023 s tím, že se mu nepodařilo dohledat příslušný spisový materiál ani příslušná rozhodnutí. Toto odvolání vykazuje vady, žalovaný proto žalobce vyzval k jejich odstranění, tj. ke specifikaci odvoláním napadených rozhodnutí a ke sdělení, v čem spatřují rozpor s právními předpisy, jinak žalovaný věc posoudí dle současného stavu. Žalovaný dodal, že povinností správního orgánu prvního stupně je předat odvolání spolu se spisovým materiálem teprve poté, co provede úkony dle § 86 odst. 2 správního řádu a neshledá podmínky pro postup dle § 87 správního řádu. Stavební úřad posoudil podané odvolání jako podnět k prošetření právního stavu stavby, neboť se mu nepodařilo dohledat spisový materiál, ani zjistit, zda byla v dané věci rozhodnutí vůbec vydána.

II. Shrnutí žaloby

10. Dne 3. 6. 2024 podali žalobci ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.

11. Žalobci jsou vlastníky pozemku parc. č. XA v k. ú. X (LV č. XA). Dne 26. 6. 2023 podali odvolání (specifikováno výše), na které stavební úřad pod dobu dvou měsíců nikterak nereagoval, tudíž u ministerstva uplatnili opatření proti nečinnosti, jemuž nebylo vyhověno. Žalovaný do dne podání žaloby o odvolání nikterak nerozhodl.

12. V posuzované věci není zřejmé, podle jakého právního předpisu byla rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby vydána. Nelze tudíž s určitostí stanovit, v jaké lhůtě měl žalovaný o odvolání žalobců rozhodnout, tudíž měl postupovat dle § 177 odst. 1 správního řádu a aplikovat § 6 odst. 1 správního řádu. I pokud by řízení před žalovaným mělo probíhat podle právní úpravy účinné před nabytím účinnosti správního řádu, nelze žalobcům upřít právo na spravedlivý proces, resp. právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, byť by nebylo v takové právní úpravě explicitně vyjádřeno. K tomu žalobci poukazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2007, čj. 8 Afs 59/2005–83. S ohledem na to, že odvolání žalobci podali již dne 24. 6. 2023, přiměřená lhůta ve smyslu § 6 odst. 1 správního řádu jistě uplynula. Žalobci jsou proto přesvědčeni, že se žalovaný dopouští nečinnosti.

13. Žalobci se rovněž vymezují proti závěrům ministerstva uvedeným v usnesení ze dne 26. 9. 2023. Skutečnost, že stavební úřad nepředložil žalovanému spisový materiál, jej nezbavuje povinnosti o podaném odvolání rozhodnout v přiměřené lhůtě. Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu za průběh odvolacího řízení zodpovídá toliko odvolací správní orgán, který nad správním orgánem prvního stupně rovněž vykonává dozor a má nástroje k odstranění jeho nečinnosti. K tomu žalobce přikládá výčet relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 24. 3. 2016, čj. 9 As 294/2015–48, body 41 až 43; ze dne 26. 5. 2016, čj. 9 As 53/2016–22, body 13 až 16; ze dne 4. 8. 2016, čj. 10 As 126/2016–33, body 12 až 15; ze dne 8. 12. 2016, čj. 5 As 84/2016–46), a rovněž cituje z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2021, čj. 60 A 23/2021–21 (body 21–24), který uzavřel, že nezákonnou nečinností je též nedodržení lhůty pro předání spisu odvolacímu orgánu, jemuž je tato nečinnost správního orgánu prvního stupně přičitatelná. Odvolacímu správnímu orgánu v takové situaci běží lhůta k rozhodnutí od marného uplynutí lhůty k předání správního spisu prvostupňovým správním orgánem. K obdobnému závěru dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 19. 3. 2024, čj. 57 A 1/2024–29 (bod 21).

14. Dle žalobců bylo povinností žalovaného přijmout opatření vedoucí k zajištění včasného předání příslušného spisového materiálu stavebním úřadem, aby tak mohl o odvolání žalobců rozhodnout v přiměřené lhůtě. V posuzované věci žalovaný rezignoval na plnění svých povinností, když o odvolání po dobu téměř jednoho roku nerozhodl. Bez ohledu na právní názor ministerstva i na skutečný důvod na straně žalovaného se tento dopouští nečinnosti.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dopouští nečinnosti, když v přiměřené lhůtě o odvolání žalobců nerozhodl, a s ohledem na to, že žalobci bezvýsledně vyčerpali prostředky na ochranu proti nečinnosti žalovaného, žalobci navrhli, aby soud žalovaného zavázal k vydání rozhodnutí v řízení o odvolání žalobců.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

16. Žalovaný poukázal na to, že nepanuje jistota ohledně toho, zda předmětná rozhodnutí existují, resp. zda byla vůbec vydána s tím, že ani žalobci tato rozhodnutí nikterak neoznačili. Nelze se tedy domáhat jejich přezkumu v odvolacím řízení. Podání žalobců současně nelze považovat za odvolání, byť jej tak označili. Žalovaného pak neváže povinnost vydat rozhodnutí, tudíž jej ani nelze považovat za nečinného, jak ostatně rovněž konstatovalo ministerstvo vnitra (viz usnesení ze dne 26. 9. 2023). Upozorňuje rovněž na to, že stavba byla evidentně realizována v 90. letech 20. století a na pozemek žalobců nezasahuje, tudíž žalobci poukazují na zásah do své právní sféry po 30 letech pokojného stavu. Dle žalovaného mají k tomuto volit přiléhavější prostředky právní obrany.

17. Žalovaný shledává žalobu nedůvodnou a navrhl, aby ji soud zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobců

18. Žalobci se vymezili proti právnímu názoru žalovaného vysloveného v jeho vyjádření k žalobě. Případná neexistence rozhodnutí napadených odvoláním není důvodem, aby o odvolání proti nim žalovaný nemohl rozhodnout. K tomu odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 19. 7. 2007, čj. 7 Afs 105/2006–241 a čj. 7 Afs 123/2006–346, a ze dne 23. 8. 2007, čj. 7 Afs 124/2006–355) dle níž v případě neexistence rozhodnutí sice nepřichází v úvahu jeho změna či zrušení, nicméně odvolací správní orgán jej může zamítnout. Byť byly tyto závěry Nejvyššího správního soudu vysloveny ve vztahu k řízení vedenému podle zákona o správě daní a poplatků, lze je vztáhnout i na řízení vedeného podle správního řádu. Pak by se jednalo o odvolání nepřípustné ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/2011–93).

19. V posuzované věci není pochyb o tom, že se jedná o odvolání, žalovaný byl tedy povinen rozhodnout ve lhůtách k tomu určených správním řádem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 542/09 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, čj. 3 Ans 38/2010–122).

20. V tomto ohledu je nepodstatné, že stavební úřad podání žalobců mylně vyhodnotil jako podnět k prošetření právního stavu stavby, a nikoliv jako odvolání. Žalovaný musel být o tomto pochybení stavebního úřadu uvědomen nejpozději v okamžiku doručení usnesení ministerstva ze dne 26. 9. 2023, kdy si mohl správní spis vyžádat a sám posoudit povahu podání žalobci označeného jako odvolání, což ostatně nakonec učinil po podání žaloby.

21. Z následného procesního postupu žalovaného (výzva k odstranění vad podání) lze dovodit, že dospěl k závěru o tom, že o odvolání žalobců rozhodnout lze (byť ve vyjádření k žalobě tvrdí opak). Argumentace žalovaného usnesením ministerstva 26. 9. 2023 o tom, že se nečinnosti nedopouští, je v tomto ohledu zcela bez významu. K tomu žalobci opětovně obsáhle citují z usnesení nadepsaného soudu ze dne 19. 3. 2024, čj. 57 A 10/2024–38, bod 9.

22. Dle žalobců proto není o přípustnosti ani důvodnosti podané žaloby žádných pochyb.

V. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

24. Žaloba je důvodná.

25. Dle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje–li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 26. Dle věty první § 88 odst. 1 správního řádu, „[n]eshledá–li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání“. Dle věty třetí téhož ustanovení „[v] případě nepřípustného nebo opožděného odvolání předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů; ve stanovisku se omezí na uvedení důvodů rozhodných pro posouzení opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání“.

27. Dle § 90 odst. 6 správního řádu „[r]ozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88)“. Dle § 71 odst. 1 správního řádu je „správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu“; nelze–li tak učinit, pak dle odst. 3 téhož ustanovení „je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je–li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde–li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny“.

28. Jak je podrobně popsáno výše, žalobci dne 26. 6. 2023 podali u stavebního úřadu odvolání (datované dnem 24. 6. 2023) proti rozhodnutí o umístění, povolení provádění a povolení užívání stavby sítě elektronických komunikací. Nespecifikovali sice odvoláním napadené rozhodnutí, ovšem pouze z toho důvodu, že sami takovými informacemi nedisponovali, toliko předjímali existenci předmětného rozhodnutí s tím, že doposud neměli možnost se s ním seznámit. Stavební úřad vyhodnotil odvolání (byť takto bylo výslovně označeno) jako podnět k prošetření právního stavu stavby, a tedy neučinil nutné procesní kroky (viz shora citovaná ustanovení), které mu zákon v řízení o odvolání ukládá, mj. nepostoupil správní spis žalovanému. Mezitím se žalobci obrátili na ministerstvo se žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného, tudíž vyčerpali všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti žalovaného. Žalovaný byl následně o procesním postupu žalobců ministerstvem vyrozuměn dotazem na stav řízení ze dne 12. 9. 2023, tudíž nejpozději v tomto okamžiku si byl bezpečně vědom, že žalobci podali u stavebního úřadu podání označené jako odvolání. Správní spis byl žalovanému spolu s vyjádřením stavebního úřadu předán až dne 28. 6. 2024, tedy fakticky až rok po podání odvolání, resp. až po podání posuzované žaloby.

29. Dle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání „náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo“. Dle § 37 odst. 1 správního řádu se podání „posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno“. V případě, že podání nemá předepsané náležitosti, je správní orgán dle odst. 3 téhož ustanovení povinen podateli pomoci nedostatky odstranit, potažmo jej k jejich odstranění vyzvat a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu.

30. Stavební úřad nevyhodnotil podání žalobců jako odvolání, byť bylo takto dokonce označeno. Vykazovalo–li nedostatky, bylo jeho povinností žalobce vyzvat k jejich odstranění (což nakonec žalovaný učinil výzvou ze dne 8. 7. 2024, tj. po podání žaloby), případně jim s jejich odstraněním pomoci. Ani okolnosti, které nastaly v posuzované věci (nemožnost dohledat odvoláním napadené rozhodnutí, případně jeho neexistence) totiž správní orgány nezbavují povinnosti postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu, mj. předat spis s vyjádřením ve lhůtě dle § 88 správního řádu nadřízenému správnímu orgánu, což stavební úřad neučinil.

31. Ani žalovaný však v okamžiku, kdy, již byl obeznámen se skutečností, že v posuzované věci bylo podáno odvolání (tj. 12. 9. 2023), nezvolil coby nadřízený správní orgán adekvátní procení postup. Ostatně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 11. 2015, čj. 2 As 198/2015–20, potvrdil, „v odvolacím řízení je to odvolací správní orgán, kdo je procesně ‚odpovědný‘ za bezprůtahový průběh odvolacího řízení. Účastník řízení, který má za to, že se v odvolacím řízení projevují průtahy, proto musí svou snahu o nápravu směřovat především vůči odvolacímu orgánu. To jistě nevylučuje, aby se nad tento rámec z důvodů praktických (urychlení vyřízení věci a její řešení bez zbytečných formalit a prostojů) snažil o nápravu i přímo u prvostupňového orgánu. Pro úspěch případné navazující soudní ochrany účastníka řízení je nicméně klíčové, aby se tento obrátil postupem podle § 80 odst. 3 věty druhé správního řádu na odvolací správní orgán. Je na odvolacím správním orgánu, aby si na základě žádosti účastníka opatřil u prvostupňového orgánu potřebné informace o dosavadním průběhu odvolacího řízení a zjednal nápravu, bude–li to namístě. Pokud opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, jež inicioval účastník řízení, nebude úspěšné, může se účastník domáhat vydání rozhodnutí o odvolání žalobou na ochranu proti nečinnosti, již směřuje proti odvolacímu správnímu orgánu. Soud na základě takovéto žaloby zjistí, zda je odvolací správní orgán nezákonně nečinný, přičemž nezákonnou nečinností je nutno rozumět i postup prvostupňového správního orgánu v rámci odvolacího řízení, který je v rozporu s příslušnými ustanoveními o časových dimenzích odvolacího řízení, přesněji té jeho fáze, jež probíhá před prvostupňovým správním orgánem (postup podle § 87 či podle § 88 odst. 2 a především předání spisu odvolacímu správnímu orgánu ve lhůtě podle § 88 odst. 1 správního řádu). Nečinnost prvostupňového správního orgánu je v tomto smyslu plně přičitatelná odvolacímu správnímu orgánu, neboť je to v posledku odvolací orgán, který je jednak hlavním aktérem řízení o odvolání, jednak je zpravidla tím, kdo má nástroje k odstranění nečinnosti správního orgánu prvního stupně (§ 80 správního řádu). Je věcí veřejné správy jako celku, aby navenek vůči účastníkům řízení vystupovala jednotně a zákonným způsobem a aby její jednotlivé články postupovaly v patřičné vzájemné koordinaci a bez průtahů.“ 32. Žalovaný nicméně v intencích citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu nepostupoval. Na tom nic nemění ani skutečnost, že ministerstvo usnesením ze dne 26. 9. 2023 nevyhovělo žádosti žalobců o uplatnění opatření proti nečinnosti a konstatovalo, že lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání doposud neuplynula. Závěry Nejvyššího správního soudu ostatně aproboval i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 1184/16, kde uvedl, že „s přihlédnutím ke smyslu a účelu odvolacího správního řízení, jakož i ze vzájemných souvislostí relevantních ustanovení správního řádu, a zejména s přihlédnutím k legitimnímu očekávání účastníka řízení na vydání rozhodnutí v určité zákonem stanovené době, když tento účastník nemá žádný vliv na postoupení správního spisu mezi správními orgány, dospěl k závěru, že účastník řízení se (nejpozději) po uplynutí lhůty stanovené pro provedení autoremedury či pro předání spisu a stanoviska k odvolání (§ 88 odst. 1 správního řádu) a po uplynutí lhůty k vydání rozhodnutí (§ 90 odst. 6 ve spojení s § 71 správního řádu) může domáhat ochrany proti nečinnosti. Lze mít za to, že závěry Nejvyššího správního soudu v napadeném rozsudku odrážejí též skutečnost, že odvolací řízení není zahájeno teprve dnem, kdy je odvolání společně se spisovým materiálem a předkládací zprávou (stanoviskem) postoupeno odvolacímu správnímu orgánu, nýbrž zásadně dnem, kdy je odvolání doručeno správnímu orgánu prvního stupně (viz též komentářový výklad L. Potěšila k § 86 správního řádu, In Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 429). Jakkoli se tedy lhůta pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení neodvíjí od doručení odvolání, z právní úpravy lze jednoznačně dovodit (nejzazší) časový rámec pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení. Účastník řízení má legitimní očekávání na vydání takového rozhodnutí po uplynutí shora uvedených pořádkových lhůt (i odvolací správní orgán je přitom povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, jen není–li to možné, stanoví se pro tento úkon lhůty, viz § 71 odst. 1 a 3 správního řádu) a po jejich marném uplynutí má pak možnost uplatnit opatření proti nečinnosti. Proti tomuto závěru, který mj. reflektuje princip právní jistoty účastníka odvolacího správního řízení (…), nelze z ústavněprávního hlediska ničeho namítat.“ 33. Odvolání žalobců bylo stavebnímu úřadu doručeno dne 26. 6. 2023, správní spis měl tedy stavební úřad předat žalovanému nejpozději dne 26. 7. 2023. I kdyby žalovaný využil nejdelší možné lhůty včetně prodloužení ve smyslu § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu, posledním dnem pro vydání rozhodnutí by bylo pondělí 25. 9. 2023. Je tak evidentní, že žalovaný o podaném odvolání nerozhodl ve lhůtách dle správního řádu citovaných shora. K dotazu krajského soudu žalovaný podáním ze dne 21. 8. 2024 potvrdil, že tak doposud neučinil s tím, že jej ani nestíhá povinnost vydat rozhodnutí.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto uložil žalovanému povinnost rozhodnout o odvolání žalobců tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

36. Pokud jde o procesně úspěšné žalobce, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplacenými soudními poplatky ve výši 2 000 Kč za každého ze žalobců. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit každému ze žalobců do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zmocněnce, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

37. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí repliky žalobců V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení