19 Co 1204/2024 - 425

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované společnosti] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované společnosti], sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.3.2024, č. j. 16 C 269/2022-363 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 194 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], advokáta v [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, na základě které se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] předaná žalobkyni žalovaným dne [datum] je neplatná. Neplatnosti výpovědi se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že organizační důvody uvedené ve výpovědi nejsou pravým důvodem jednání žalovaného vůči žalobkyni. Žalovaný se dopouštěl v minulosti opakovaně diskriminačního jednání ve zjevné snaze zbavit se žalobkyně. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako referent účtárny a kultury (místní poplatky, pokladna, insolvenční řízení, přihlášky do dědického řízení, kulturní akce města). Z náplně práce vyplynul rozsah činnosti žalobkyně – správa místních poplatků, vedení pokladny, insolvenční řízení, přihlášky do dědického řízení, zveřejňování dokumentů, inzerce, hlášení městským rozhlasem, objednávky, kancelářské potřeby, koordinace a zajišťování kulturních akcí pořádaných městem ve spolupráci s kulturní komisí, zajišťování dětských akcí hrazených městem, ohlašovna kulturních a veřejných akcí, poplatek ze vstupného, kontrola dodržování rozpočtu na kulturu s tím, že od [datum] se vypouští zveřejňování dokumentů, inzerce (vývěsní skříňky). Zjistil, že rada města projednala a schválila návrh organizační změny, (snížení stavu zaměstnanců) usnesením č. 893/22 z důvodu zvýšení efektivnosti práce a snížení mzdových nákladů s tím, že se ruší s účinností od [datum] pracovní pozice referent účtárny a kultury a práce se rozvrhne mezi ostatní pracovníky s tím, že rada uložila starostovi města vydat rozhodnutí o přijetí organizačních změn a pověřila právního zástupce města k seznámení žalobkyně s organizačními změnami. Současně uložila tajemnici města předat žalobkyni výpověď a vyplatit jí odstupné. V rozhodnutí o organizační změně ze dne [datum] žalovaný deklaruje nezbytnost provést organizační změny z důvodu zvýšení efektivnosti práce a snížení mzdových nákladů. Na základě rozhodnutí zaměstnavatele dochází s účinností od [datum] ke zrušení pracovní pozice referent účtárny a kultury a rozvržení práce mezi ostatní pracovníky, a to z důvodu hledání úspor. Soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] převzala výpověď z pracovního poměru danou zaměstnavatelem podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, ve výpovědi je uvedeno, že dne [datum] vydal zaměstnavatel rozhodnutí o přijetí organizačních změn za účelem zvýšení efektivnosti práce a snížení mzdových nákladů s tím, že v rámci těchto organizačních změn dojde s účinností od [datum] ke zrušení pracovního místa referent účtárny a kultury, kterou u zaměstnavatele v současné době žalobkyně zastává. Bylo jí oznámeno, že se stala pro žalovaného nadbytečnou a z tohoto důvodu s ní žalovaný rozvazuje pracovní poměr na dobu neurčitou, sjednaný dne [datum] pracovní smlouvou z důvodu nadbytečností. Soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] pak došlo dohodou k rozvázání pracovního poměru [jméno FO] s žalovaným, který byl založen pracovní smlouvou ze dne [datum] k výkonu práce referent kultury a asistent starosty. Dne [datum] žalovaný vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa referent kultury a asistent starosty s předpokládaným termínem nástupu ihned, případně dle dohody, výběrové řízení však bylo následně zrušeno. Z důvodu dlouhodobě komplikovaných vztahů na pracovišti, chování vedoucích pracovnic k podřízeným, šikaně, pomluv a nerovného zacházení se zaměstnankyněmi došlo k ukončení pracovního poměru [jméno FO] výpovědí, která vyjadřuje nesouhlas s realizovanou organizační změnou. Z nahrávky pořízené [jméno FO] v době výpovědi, kdy odevzdávala svým nadřízeným klíče od kanceláře, vyplynul vyhrocený rozhovor této zaměstnankyně především s tajemnicí úřadu. Žalovaná poukazovala na to, že koncem roku [rok] po volbách, nastoupil do funkce starosty [tituly před jménem] [jméno FO], jehož velkým zájmem bylo obohatit kulturní život ve [adresa] a za tímto účelem se zřídilo místo asistenta starosty a referenta kultury a žalobkyně se, co se kultury týká, stala pouze pomocnou rukou pro novou pracovnici [jméno FO]. Nástupem covidu však podle žalovaného kultura zcela vymizela, žádné akce se nepořádaly a část pracovní náplně žalobkyně zcela vymizela. V době nouzového stavu a kulminace nákazy byli pracovníci městského úřadu rozděleni na dvě skupiny a střídali se obden, tím se ukázala i pracovní vytíženost. Zrušila se kulturní komise, postupně docházelo k digitalizaci některých agend. Z faktury č. [číslo] soud zjistil, že žalovaný odebral od společnosti [právnická osoba]. ústřednu pro místní rozhlas a související zařízení, dne [datum] bylo toto zařízení žalovanému předáno. Zařízení bylo objednáno [datum] k nabídce ze dne [datum]. Smlouvou o poskytnutí práv k užívání softwaru č. [číslo] poskytl dodavatel [právnická osoba]. žalovanému jako odběrateli práva k softwaru specifikovanému ve smlouvě, konkrétně se jednalo o software [název] evidence obyvatel a volby pro dvě pracovní místa. Smlouva byla uzavřena [datum]. Smlouvou o poskytnutí práv užívání softwaru č. [číslo] poskytl stejný dodavatel žalovanému jako odběrateli software [název] objednávky pro dvě pracovní místa, smlouva je datována dnem [datum]. Se stejným dodavatelem byla uzavřena také smlouva dne [datum] týkající se softwaru [název] služby na webu, rovněž pro dvě pracovní místa. Soud prvního stupně provedl účastnický výslech žalobkyně, která vypověděla, že asi rok a půl před ukončením pracovního poměru byla šikanovaná, ve schématu „příčin a následků“ zachytila situace, které vedly k tomu, že se jí tajemnice zbavila, neboť poukazovala na věci a chtěla proplatit přesčasy. Žalobkyně vypověděla, že je přesvědčena, že místo bylo zrušeno účelově, protože tajemnice jí vyhrožovala, že pokud bude trvat na proplacení přesčasů, tak jí místo zruší, dostala výtku za padělání veřejné listiny, která veřejnou listinou není, dostala „áčka“ za práci, kterou odpracovala. Podle žalobkyně je na úřadě stejné obsazení lidí, stejná pracovní náplň, která tam byla, v účtárně sedí dva lidi, dál se dělají objednávky pouze v systému, ne ručně, práce tam podle žalobkyně zůstala. Vypověděla, že na úřadě byly vztahy vždy špatné, když nastoupila byl „chvilku klid“, než začala paní [jméno FO] dělat věci proti ní, začala ji šikanovat, stáhla paní [jméno FO], paní [jméno FO]. Musela si vzít i zmocněnkyni, která za ní jednala, dne [datum] tajemnice všechny zaměstnankyně pozvala a napsala email, že se bude řešit všechno ohledně konfliktu na pracovišti, jaké konflikty se měly řešit žalobkyně nevěděla. Trvala na proplácení svých přesčasů a nenechala si líbit jednání paní [jméno FO] O reorganizační změně nevěděla, výpověď jí předal právní zástupce žalované. Bylo jí řečeno, že z důvodu reorganizace jí ruší místo. Má informaci, že tajemnice přišla na radu a řekla, že se rozhodla z úsporných důvodů vypovědět žalobkyni. Soud prvního stupně dále provedl důkaz výpovědí starosty, ze které vyplynulo, že v době covidu vyšla najevo neefektivnost, logickým výstupem pro něj bylo práci zefektivnit. Zaváděli objednávkový systém, zjišťovali možnost platby na dálku, došlo k digitalizaci rozhlasu a digitalizaci jednotlivých agend i poplatků, které dělala žalobkyně. K dotazu, zda v době výpovědi hrály roli vztahy na pracovišti, starosta uvedl, že oni osobně žádné konflikty neměli. Roli v organizační změně podle starosty nehrála ani tajemnice úřadu, té organizační změnu oznámili a ta jí měla „vyřešit papírově“, rozhodnutí padlo od rady města. „Rozhodnutí o nadbytečnosti“ vyplynulo z toho, že byla připravena digitalizace. Starosta obce popřel, že by došlo ke zvyšování úvazků nebo že by vznikla nová nebo obdobná pozice. Podle starosty změna přinesla finanční úsporu, úřad funguje, žádné výpadky nejsou. Pokud jde o výběrové řízení na asistentku starosty, pak toto místo někdo „dychtivě vypsal“, zřejmě si neuvědomil, že je tam nějaký procesní postup, po zjištění se toto stáhlo. Soud provedl i výslech svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucí hospodářsko-správního odboru a nadřízené žalobkyně, ze které zjistil, že o zrušení pracovního místa referent účtárny a pracovník kultury požádal radu starosta. Svědkyně se vyjadřovala k pracovní náplni žalobkyně, úbytku práce i k zaváděné digitalizaci, která začala v roce [rok]. Poukazovala na to, že tajemnice nemůže rozhodnout o organizační změně, o tom rozhoduje rada. Popřela, že by nedošlo k organizační změně, ale že by se jednalo o způsob, jak se zbavit žalobkyně jako nepohodlné zaměstnankyně, v účtárně jsou nyní dvě pracovnice, vše je bez problémů. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] zjistil, že na pracovišti byly hodně špatné vztahy, proto dala výpověď v době nemoci. Podle jejího názoru se k žalobkyni nechovaly dobře, špatná atmosféra začala v létě [rok]. Nesouhlasila s postupem zaměstnavatele, bylo jasné, že jí přibude nějaká práce po žalobkyni. Práce bylo dost, připadalo jí zvláštní, že se žalobkyni zrovna ruší místo, chování k žalobkyni ani k ní samotné se jí nelíbilo, proto, když šla předávat klíče dne [datum] pořídila nahrávku. Kdykoliv v minulosti řekla, že má žalobkyně pravdu, paní [jméno FO] jí řekla, že si má rozmyslet ke komu se přikloní, v podstatě jí vyhrožovala, že se může něco stát i jejímu jedenáctiletému synovi. V době nemoci jí tajemnice a paní [jméno FO] volaly, byly na ní nepříjemné, nahrávka vznikla kvůli tomu, že se bála. Na nahrávce se řešila žalobkyně, kdy ony na ní spustily kvůli žalobkyni, že jsou domluvené, což nebyla pravda. Problém byl s přesčasy a dále to, že nadřízené na žalobkyni sepsaly dopis koncem září v tom smyslu, že žalobkyně šikanuje ostatní. Podle svědkyně si kolegyně vymýšlely, že je žalobkyně šikanuje. Vyjadřovala se i k digitalizaci. Podle svědkyně [jméno FO] byla výpověď podána proto, že tajemnice [jméno FO] měla dlouhodobě problém s žalobkyní, všechny situace, které se předtím odehrávaly podle svědkyně vedly k výpovědi, podle ní to bylo cílené, je toho názoru, že se jednalo o šikanu, bossing. Tajemnice měla problém s žalobkyní ohledně proplácení přesčasů, byla svědkem i toho, kdy paní [jméno FO], křičela na žalobkyni během pracovní doby, že je kráva, byli tam i lidi. Asi 14 dní před výpovědí dané žalobkyni se zúčastnila školení ohledně objednávkového systému, na konci se dozvěděla, že místo žalobkyně bude dělat objednávky ona. Práci s žalobkyní měly rozdělenou tak, že svědkyně pořádala a zajišťovala akce, žalobkyně dělala objednávky a když akce probíhala, tak žalobkyně svědkyni na akcích pomáhala. Pracovní poměr ukončila dohodou, právě pro šikanu žalobkyně a paní [jméno FO]. Obávala se, že „se to bude odehrávat i u ní“. Začátkem [datum] po skončení jejího pracovního poměru bylo vyhlášeno výběrové řízení na asistentku, na její místo. Nejprve dala okamžité zrušení pracovního poměru, kde jako důvod uvedla šikanu žalobkyně a paní [jméno FO]. Pak za ní přišly do kanceláře paní [jméno FO] s tajemnicí ([tituly před jménem] [jméno FO]) s tím, že pokud změní důvod, starosta jí „pustí hned“. K digitalizaci uvedla, že v její pracovní náplni měla být i elektronická deska. Podle názoru svědkyně se o výpověď žalobkyně zasadila tajemnice. Z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], tajemnice soud zjistil, že organizační změny schválila rada města, na základě toho bylo místo zrušeno a žalobkyně se stala nadbytečnou. Práce se rozdělila na ostatní pracovníky. Od té doby, co odešla žalobkyně, úřad ve stávajícím složení funguje bez problémů. Důvodem, proč se zrušilo místo žalobkyně, byla optimalizace úřadu, úspory finančních prostředků. Vyjadřovala se i k nahrávce, kterou pořídila svědkyně [jméno FO], pokud svědkyně byla konfrontována s větou, že „až když zjistila, co je žalobkyně zač, tak přistoupila na zrušení místa“, uvedla, že ona místo nerušila, toto neovlivní, každé změně na úřadu se brání jako tajemník, pak už to asi nebylo možné. K žalobkyni jako pracovnici nemá žádné výhrady po pracovní stránce. Z důvodu nevytíženosti pracovnic z důvodu digitalizace, ke které postupně docházelo, chtěl starosta zrušit jedno pracovní místo. Ohledně svědkyně [jméno FO], vypověděla, že ta chtěla ukončit pracovní poměr, svědkyně navrhovala, aby dala klasickou výpověď, aby měly čas najít náhradu, pak se dohodly na dohodě. [jméno FO] odešla z hodiny na hodinu, bylo vyhlášeno výběrové řízení, na radě se pak rozhodlo, že se výběrové řízení zruší. K žalobkyni se nikdy nechovala neuctivě, pokud jde o přesčasy, pak na úřadě nikdy žádné přesčasy nebyly. Popřela, že by dávala do souvislosti přesčasy se zrušením pracovního místa žalobkyně, či že by jí vyhrožovala zrušením pracovního místa. Soud prvního stupně zamítl další důkazní návrhy v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedené s tím, že dostatečná skutková zjištění lze učinit již z provedených důkazů. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žaloba byla u soudu podána ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce včas, neboť pracovní poměr žalobkyně měl skončit k [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. Výpovědní důvod byl podle soudu vymezen po skutkové stránce dostatečně určitě a nelze jej zaměnit s jiným důvodem. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] schválila rada města [adresa] návrh organizační změny - zrušení pracovní pozice referent účtárny a kultury s tím, že rada města pověřila starostu vydat příslušné rozhodnutí, to bylo vydáno týž den, jak vyplývá z usnesení rady č. [číslo] a z rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně. Ve stejný den žalobkyně převzala výpověď, ve které je rovněž odkaz na toto rozhodnutí s tím, že žalobkyně byla seznámena s tím, že se stala nadbytečnou a z tohoto důvodu je s ní rozvazován pracovní poměr. Sama žalobkyně vypověděla, že byla s přijatou organizační změnou seznámena právním zástupcem žalovaného. Tento postup shledal soud souladným se zákonem, rozhodnutí o organizační změně bylo přijato i osobou k tomu oprávněnou (§ 102 odst. 2 písm. j/ a § 103 odst. 4 písm. b/ zákona o obcích). Žalobkyně byla s přijatou organizační změnou seznámena ve výpovědi, není třeba, aby rozhodnutí bylo u zaměstnavatele vyhlášeno nebo jiným způsobem zveřejněno. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi přijatou organizační změnou a nadbytečností žalobkyně, pak se podle soudu uplatní judikaturní závěr, že bylo-li přijato rozhodnutí o organizační změně, jehož provedení mělo za následek zrušení pracovního místa, které zaměstnanec dosud zastával, je odůvodněn závěr, že tu je také příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatou organizační změnou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1628/2017) s tím, že současně platí, že o výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel a soud není oprávněn rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. Pokud žalobkyně namítala, že uváděné organizační důvody nejsou skutečným důvodem výpovědi, ale že mají zastřít jiné důvody, za které považuje snahu žalovaného zbavit se žalobkyně jako nepohodlné zaměstnankyně s poukazem na šikanu a diskriminaci, pak uvádí-li žalobkyně výraz diskriminace, neuvádí žádná konkrétní skutková tvrzení o diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace ve smyslu antidiskriminačního zákona. Soud se tak nezabýval posouzením organizačních změn z důvodu nerovného zacházení. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že přijatá organizační změna nebyla skutečným důvodem, ale tím byla snaha žalovaného zbavit se nepohodlné zaměstnankyně, pak soud měl za prokázané, že nově zvolený starosta obce považoval fungování úřadu za neefektivní, proto zahájil proces digitalizace některých agend vykonávaných na obecním úřadě. Konkrétně bylo prokázáno, že byl zaveden program [název], který zjednodušil zejména práci na zadávání a vyřizování objednávek, odpadla práce s kopírováním a přepisováním šablon. Také v oblasti místních poplatků došlo ke změně, kdy se do systému automaticky promítly změny u osob, které se přistěhovaly nebo odstěhovaly, popřípadě změnily jméno z důvodu sňatku. K tomu přistoupila i možnost úhrady poplatků prostřednictvím webového rozhraní přes identitu občana, což znamenalo úbytek práce na pokladně, kterou obsluhovala žalobkyně. Digitalizace se promítla do hlášení rozhlasu či zveřejňování dokumentů na úřední desce. Tyto skutečnosti měl soud za prokázané jednak z objednávek a kupních smluv na koupi softwaru, zařízení pro rozhlas, i ze svědeckých výpovědí svědkyně [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], ale i z výpovědi starosty a žalobkyně. Namítala-li žalobkyně, že starší občané stále chodí platit poplatky osobně na úřad, že nově narozené děti se stejně musí do systému zadávat ručně, že program [název] je nedokonalý apod. směřují tyto její výtky k efektivnosti prováděných změn v souvislosti s digitalizací, proces digitalizace jako takový nezpochybňuje. Posuzování vhodnosti či potřebnosti zaváděných změn nepřísluší posuzovat ani soudu, ani řadovým zaměstnancům úřadu. Místo žalobkyně bylo zrušeno, práce přerozdělena ostatním zaměstnancům, neboť zaměstnavatel měl za to, že agendu úřadu zvládne pokrýt menším počtem zaměstnanců. Žalobkyně poukazovala na to, že byla šikanována, za což označila situace, kdy byla záměrně vynechávána z některých činností, soud k tomu uvádí, že nemá pochybnosti o poměrně vyhrocených vztazích na úřadě v posuzované době, a to navzdory tvrzením tajemnice, která vypověděla, že se všemi zaměstnanci vycházela korektně. Podle soudu nelze učinit závěr o jiném výpovědním důvodu, který dovozuje žalobkyně, tedy že přijatá organizační změna byla provedena pouze z důvodu vytvoření možnosti zbavit se nepohodlné zaměstnankyně. Skutečnost, že se na pracovišti vytvoří dvě skupiny zaměstnanců s odlišnými pohledy na pracovní postupy, komunikaci a také zřejmě s tendencí posuzovat věci příliš osobně, k takovému závěru nestačí. Vyhrožovala-li tajemnice žalobkyni zrušením místa, bude-li trvat na proplácení přesčasů, tak otázku přesčasů podle soudu vysvětlila tajemnice a [tituly před jménem] [jméno FO] tak, že byly kompenzovány odměnami. Pokud se žalobkyně domáhala, že jí nejsou vypláceny mzdové nároky, mohla se podle soudu jich domáhat samostatnou žalobou, případně využít institutu okamžitého zrušení pracovního poměru, což neučinila. Podle soudu je třeba poznamenat, že tajemnici nepřísluší rozhodovat o zřizování a zrušení jednotlivých pracovních míst, to přísluší radě (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4521/2011). Soud prvního stupně tedy nepovažuje tvrzení žalobkyně o tom, že jí bylo vyhrožováno zrušením místa pro požadavek proplácení přesčasů za důvodné a nelze dovodit jiný výpovědní důvod. Platnost posuzované výpovědi nemůže být podle soudu zpochybněna ani tím, že žalovaný následně po dání výpovědi žalobkyni vypsal výběrové řízení na pozici asistentky starosty s obdobnou pracovní náplní, jakou vykonávala žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že tehdejší asistentka starosty paní [jméno FO] ukončila pracovní poměr dohodou a zákon podle soudu nestanoví žádnou povinnost nabízet uvolněná pracovní místa zaměstnancům nacházejícím se ve výpovědní době. Platnost výpovědi je posuzována ke dni, kdy byla podána a jakékoliv změny u zaměstnavatele, které nastaly poté, co byla dána výpověď, nemohou její platnost ovlivnit. Navíc bylo zjištěno, že výběrové řízení bylo bezprostředně zrušeno, a to v reakci na rozhodnutí rady, že místo zůstane po dobu několika měsíců neobsazené. I kdyby bylo místo asistentky starosty obsazeno ihned, nemůže to podle soudu mít vliv na platnost výpovědi žalobkyně. Pokud žalovaný měl za to, že kulturu může zajišťovat jeden zaměstnanec, pak propuštění toho druhého, který měl kulturu také jako část své pracovní náplně, byl logickým vyústěním organizačních změn spočívajících ve snížení počtu zaměstnanců. Soud dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je platnou výpovědí. O nákladech řízení bylo rozhodnu tak, že žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 65 156 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Má za to, že soud prvního stupně se náležitě nevypořádal se všemi tvrzeními účastníků a s provedenými důkazy a dále je přesvědčena, že výpovědní důvod není skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru. Žalobkyně pak zaslala soudu vyjádření k protokolu z jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dále vyjádření k rozsudku, ve kterém se vyjadřuje k jednotlivým bodům rozsudku a zjištěním učiněných soudem prvního stupně z podání účastníků i z provedených důkazů. Právní zástupce žalované poté poukazoval na skutečnost, že před soudem prvního stupně bylo provedeno rozsáhlé dokazování a byly zjištěny okolnosti, které dávaly celkový obraz vztahů na pracovišti, které byly základem pro jednání žalovaného vůči žalobkyni. Nejedná se ale o souběh špatných vztahů a potřeby organizační změny, žalobkyně se snažila prokázat, že pravým důvodem bylo to, že požadovala proplacení přesčasů po žalovaném a bylo jí sděleno, že pokud tzv. „nedá pokoj“, bude jí dána výpověď. Hledal se důvod, od roku [rok] byly zaznamenány pokusy očernit žalobkyni, psala se udání, která se následně ukázala nepravdivá. Skutečnému důvodu nasvědčuje i následně vypsané výběrové řízení, které bylo vzato zpět s vysvětlením, že tak učinil horlivý zaměstnanec. Rovněž tak, pokud jde o digitalizaci, před podáním výpovědi nepadlo o digitalizaci ani slovo, nic nebylo vysvětleno. Zápis rady je prvním dokumentem, ze kterého vyplývá, že se o tom jedná. Podle žalobkyně se dodatečně hledaly a vytvářely doklady o probíhající digitalizaci. Poukazuje rovněž na výpověď svědkyně [jméno FO], která měla reagovat na nahrávku, ze kde měly vyplývat pravé důvody. Podle žalobkyně nebyly provedené důkazy správně zhodnoceny a dokazování před soudem prvního stupně je neúplné. Žalobkyně je toho názoru, že organizační změny provedeny nebyly, jí neubyla práce, a to mají prokázat důkazy, které žalobkyně navrhuje proto, aby byly zpochybněny důkazy provedené soudem prvního stupně a týkají se jednotlivých bodů rozsudku, které žalobkyně zpochybňuje. Rozhodnutí o organizační změně bylo provedeno „podivně“, když starostovi bylo radou uloženo, aby dopracoval organizační změnu a ukládá mu seznámit žalobkyni se změnou a předat jí výpověď. Žalobkyně však se změnou seznámena nebyla, neobdržela rozhodnutí o přijetí organizační změny a nebyla s ním ani seznámena. Žalobkyně se domnívá, že to bylo vydáno dodatečně, má pochybnost, zda byly splněny náležitosti, zda bylo řádně o organizační změně rozhodnuto. Výpověď daná žalobkyní byla účelová.

3. Žalovaný považoval výslechy svědků navržených žalobkyní, a to paní [jméno FO], pana [jméno FO] a pana [jméno FO] za nadbytečné, tito nejsou zaměstnanci žalovaného a stěží mohou hovořit o účelnosti organizační změny, kterou žalovaný přijal. Jejich výpověď by neměla žádný význam pro posouzení platnosti výpovědi a přijaté organizační změny. Souhlasí se závěry soudu prvního stupně, má za to, že na základě provedeného dokazování byla prokázána příčinná souvislost mezi nadbytečností žalobkyně a přijatými organizačními změnami, to je, že se žalobkyně stala právě v důsledku takového rozhodnutí nadbytečnou. S ohledem na listinné důkazy, především rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně a usnesení Rady města [adresa] a z provedených svědeckých výpovědí je patrné, že organizační změna byla provedena v souladu se zákonem, když tuto přijala a rozhodla o ní Rada města [adresa]. Ve vztahu k jednotlivým členům rady města či panu starostovi žalobkyní nebyla tvrzena ani jediná skutečnost, která by zakládala ono údajné diskriminační jednání, které žalovaný i nadále odmítá. Neshody či případné dohady mezi zaměstnanci na pracovišti jsou běžnou součástí většiny pracovních kolektivů a nikoliv kritériem určujícím diskriminační jednání zaměstnavatele. S nástupem pandemie Covid-19 v roce 2020 se začalo ukazovat, kdo je jak pracovně vytížený, jak by bylo možné chod úřadu zefektivnit a optimalizovat. Žalovaný rovněž postupně přecházel na digitalizaci některých agend, kterou následně v roce [rok], [rok] i realizoval, čímž odpadly podstatné části pracovní náplně. V roce [rok] bylo nutné provést nezbytnou organizační změnu, neboť bylo potřeba restrukturalizovat chod městského úřadu, aby žalovaný nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaký odpovídá jeho potřebám. Digitalizace byla na základě provedeného dokazování prokázána, z předložených listinných důkazů žalobkyní ani z výslechů paní [jméno FO] a paní [jméno FO] nevyplývá, že by nebyla dána příčinná souvislost mezi nadbytečností žalobkyně a přijatými organizačními změnami.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř., jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustavení § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

5. Žalobkyně odvolacímu soudu navrhla provedení důkazů, a to žádostí o řešení šikany na pracovišti ze dne [datum], dále přehled sportovních a kulturních akcí - [rok], usnesení č. [číslo] ze schůze Rady města [adresa] konané dne [datum], dále sdělení k zaslanému dotazu ohledně odměn, emailovou komunikaci s [jméno FO] ze dne [datum] a dále komunikaci [jméno FO] se svědkyní [jméno FO] po výpovědi z pracovního poměru, vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] ke stanovisku [právnická osoba] ve věci porušení pracovní kázně [Jméno zainteresované osoby 0/0] dne [datum], dále fotografiemi k rozsvícení vánočního stromečku z [datum] a přehled poskytovaných právních služeb městu [adresa], které podle žalobkyně měly zpochybnit věrohodnost důkazů provedených soudem prvního stupně. Odvolací soud tyto důkazy neprovedl z toho důvodu, že některé z nich byly provedeny již soudem prvního stupně (usnesení č. 80/22 ze dne 21.2.2022), některé z nich jsou nepřípustné (žádost o řešení šikany na pracovišti ze dne [datum], sportovní a kulturní akce [rok], sdělení ze dne [datum] ohledně odměn a emailová telekomunikace ze dne [datum] a [datum]), neboť účastníci byli soudem prvního stupně poučeni podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ustanovení § 205a o.s.ř. Tyto důkazy jsou tedy nepřípustné, žalobkyní mohly být navrženy před soudem prvního stupně. Navíc ani jeden z nich a ani důkazy nové (po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) nemohou zpochybnit věrohodnost provedených důkazních prostředků. Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se totiž rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které - kdyby byly prokázány - mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Nejde o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede skutečnosti nebo navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení § 205a odst. 1 písm. c) o.s.ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2003, č. j. 21 Cdo 818/2003).

6. Žalobkyně namítala, že skutková zjištění neodpovídají provedeným důkazům a za nesprávné považuje i právní posouzení věci. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat hodnocení důkazů soudem, které neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesu účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 – 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Hodnocení důkazů, je myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Důkazy hodnotí soud ve smyslu ustanovení § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Nesprávně právní posouzení věci, je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Odvolací soud po přezkoumání věci pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci, při hodnocení důkazů a při právním posouzení věci neshledal.

7. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce patří to, že zaměstnavatel nebo příslušný orgán přijal rozhodnutí o organizační změně, podle kterého se příslušný zaměstnanec stal nadbytečným a že je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že zaměstnanec se stal v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Zákon umožňuje, aby zaměstnavatel reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet a složení, které odpovídá jeho potřebám. O výběru zaměstnance rozhoduje výlučně zaměstnavatel a soud není oprávněn jeho rozhodnutí přezkoumávat. Rozhodnutí o organizační změně musí být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen, postačí však, že se tak stane ve výpovědi z pracovního poměru (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.11.2019, sp. zn. 21 Cdo 1011/2019). Žalobkyně byla s organizační změnou seznámena před doručením výpovědi právním zástupcem žalovaného, jak vypověděla i sama žalobkyně, i ve výpovědi samotné. Rozhodnutí není právním jednáním, nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se o skutečnost, která je hmotněprávním předpokladem výpovědi. Takové rozhodnutí nelze přezkoumávat z hlediska platnosti, vznikne-li pochybnost, zda zaměstnavatel vůbec rozhodl o organizační změně, může se soud zabývat jen tím, zda takové rozhodnutí bylo přijato a zda je učinil zaměstnavatel. Z hlediska posouzení vlastního rozhodnutí o organizační změně proto není významné a nelze přezkoumávat, zda změna organizační struktury byla „důvodná“ či nikoliv, jestliže rozhodnutí zaměstnavatele bylo opravdu přijato k dosažení organizační změny, byl splněn hmotněprávní předpoklad pro podání výpovědi, a to i když organizační změnou sledovaný efekt nebyl později dosažen. Jestliže rozhodnutím zaměstnavatele, popřípadě jeho realizací byly od počátku sledovány jiné než uvedené cíle, je třeba dovodit, že rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2015, sp. zn. 21 Cdo 695/2014). Při zkoumání toho, co zaměstnavatel opravdu sledoval svým opatřením, je třeba posuzovat jednání zaměstnavatele vždy v jeho úplnosti a logické návaznosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003). To, které skutečnosti naznačují, že rozhodnutí o organizační změně bylo učiněno pouze takzvaně „naoko“ je řešeno judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 29.3.2023, sp. zn. 21 Cdo 3879/2002). Žalobkyně namítá, že rozhodnutí zaměstnavatele sledovalo od počátku jiný cíl, a to zbavit se nepohodlné zaměstnankyně, která poukazovala na nedostatky, domáhala se svých nároků vyplývajících z práce přesčas, byla diskriminována a šikanována. Odvolací soud považuje skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně za správná. Soud zvážil všechny okolnosti, které posuzované jednání provázely, jemu předcházely a na něj navazovaly, tedy všechny okolnosti, za kterých bylo činěno a jakým způsobem bylo následně realizováno (rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27.4.2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003). Správné je jeho zjištění o tom, že nově zvolený starosta považoval fungování obce za neefektivní, zahájil proces digitalizace některých agent, zaveden byl program [název], který zjednodušil práci při zadávání a vyřizování objednávek, ke změně došlo i v oblasti místních poplatků. Digitalizace se následně promítla do hlášení rozhlasu a zveřejňování dokumentů na úřední desce. Namítala-li žalobkyně, že systém byl nedokonalý, že jí práce neubyla, její námitky směřují proti tomu, zda organizační změna byla důvodná. Jak bylo shora uvedeno to, zda změna organizační struktury byla důvodná, nelze přezkoumávat a podstatné není ani to, zda sledovaný efekt byl skutečně dosažen. Pro výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy, ale jeho práce není pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o organizační změně. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že místo žalobkyně bylo reálně a bez náhrady zrušeno s tím, že práce byla rozdělena mezi ostatní zaměstnance. V řízení sice byly prokázány nedobré vztahy na pracovišti i nevhodné chování tajemnice úřadu, svědkyně [jméno FO], tyto skutečnosti však nebyly stěžejním důvodem pro rozvázání pracovního poměru žalobkyně, neboť provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že nadbytečnost žalobkyně byla dána. Žalovaný unesl důkazní břemeno o tom, že organizační opatření bylo přijato k dosažení organizační změny za účelem zvýšení efektivnosti práce a že žalobkyně se stala v důsledku tohoto opatření nadbytečnou. Podstatné však pro rozhodnutí soudu prvního stupně je závěr soudu prvního stupně o tom, že tajemnici úřadu nepřísluší rozhodovat o zřizování a rušení jednotlivých pracovních míst, to přísluší radě města. Pokud již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, je starosta oprávněn jednat v intencích takto vytvořené vůle (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.8.2015, sp. zn. I. ÚS 2574/14). O celkovém počtu zaměstnanců obce (města) v obecním úřadu, (magistrátu) a o organizační struktuře (organizačním řádu) obecního úřadu (magistrátu) rozhoduje rada obce (města). Toto její oprávnění, které v sobě implicitně zahrnuje také zřizování a rušení jednotlivých pracovních míst v rámci organizační struktury obecního úřadu (magistrátu), není žádným ustanovením zákona o obcích omezeno. Zákon v tomto směru předpokládá aktivní spolupráci tajemníka obecního úřadu (magistrátu) s radou obce (města), například ve formě návrhů či doporučení; oprávnění k vydávání organizačních norem však tajemníkovi svěřeno není. Tuto pravomoc svěřuje ustanovení § 102 odst. 2 písm. o) zákona o obcích výhradně výkonnému (kolegiálnímu) orgánu obce (města) - radě obce (radě města) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2012, sp. zn. 21 Cdo 4521/2011). Žalobkyní tvrzené skutkové okolnosti o snaze zbavit se nepohodlného zaměstnance však jakoukoliv vazbu na tvůrce vůle žalované (radu města) postrádají. Tajemník ani starosta vůli obce nevytváří, starosta muže pouze vůli navenek sdělovat a projevovat. V nálezu sp. zn. II. ÚS 87/04 Ústavní soud doplnil, že ačkoliv starosta nemůže sám vytvářet vůli obce, „tam, kde vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, mu nelze upřít právo, aby v intencích takto projevené vůle jednal“. Vzniklou vůli obce, kterou vytváří rada obce, nelze ztotožňovat s vůlí osoby, která jménem právnické osoby jedná, starosty obce. Projevila-li tedy rada obce vůli zrušit pracovní místo v rámci organizační struktury a pověřila-li starostu obce, aby jednal v intencích takto vytvořené vůle, bylo organizační opatření řádně přijato, byl splněn hmotněprávní předpoklad výpovědi. Rozsudek soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správný, a proto byl potvrzen podle ustanovení § 219 o.s.ř.

8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný měl v odvolacím řízení úspěch a náleží mu tedy náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající se z nákladů za právní zastoupení žalovaného, a to při 2 úkonech právní služby po 2 500 Kč, 2 režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a k nákladům dále náleží i náhrada za promeškaný čas podle ustavení § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 započaté půl hodiny, celkem 400 Kč. S připočtením 21 % DPH ve výši 1 260 Kč, náklady dosahují částky 7 260 Kč, k těm je pak třeba připočíst i jízdné z [adresa] do Českých Budějovic a zpět celkem s DPH, ve výši 934 Kč, při ujetí celkem 90 kilometrů, ceně benzínu automobilového 95 oktanů 38,20 Kč/1 l, spotřebě 7,8 l/100 km a náhradě 5,60 Kč/1 km jízdy podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Celkem tedy náklady řízení činí 8 194 Kč. Odvolací soud nepřiznal odměnu za úkon sestávající se ze seznámení klienta s odvoláním a s doplněním odvolání, s poučením o procesních právech a povinnostech v odvolacím řízení, neboť tato porada je součástí vyjádření k odvolání

Poučení