19 Co 1323/2025 - 483

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 4. 2025, č. j. 6 C 51/2023–446, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14 556 Kč k rukám [Jméno advokáta B], advokáta v Praze.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, na základě které se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobci dne 13. 10. 2022 je neplatné (výrok v odstavci I). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 85 472 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci II.) a žalobci dále uložil povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci, na nákladech řízení částku 2 404 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci III.). Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi dané mu z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce s odůvodněním, že rozhodnutí o organizačních změnách ze dne 11. 10. 2022 přijaté žalovanou je účelové, cílící pouze na žalobce a jeho manželku, sleduje jiné cíle, než které jsou zde uvedeny, když žalovaná přijala nové pracovnice [jméno FO] a [jméno FO]. Nesledovala tedy zefektivnění obchodní a provozní činnosti žalované, snížení mzdových nákladů a zlepšení celkových hospodářských výsledků, a proto je na něj třeba nahlížet tak, jako kdyby nebylo přijato. Rozhodnutí o organizačních změnách bylo podle žalobce reakcí na jeho dopis ze dne 14. 9. 2022 adresovaný jednatelce žalované [jméno FO] se žádostí o vysvětlení informací, které v něm vzbudily podezření na to, že za účasti či s vědomím [jméno FO] dochází k jednáním na úkor žalované. Okresní soud zjistil, že zakladatelem a jediným společníkem žalované byl otec nynější jednatelky a většinového společníka [jméno FO] a žalobce [Jméno žalobce], [jméno FO]. V současné době je jednatelkou [jméno FO] a od 29. 9. 2022 [jméno FO]. Do 29. 9. 2022 byl druhým jednatelem žalobce, který byl tento den valnou hromadou společnosti z této funkce odvolán. Společníky jsou [jméno FO] s podílem 51 %, [jméno FO] s podílem 25 % a [Jméno žalobce] s podílem 24 %. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 18. 1. 2022 jako ekonom, později i jako správce počítačové sítě. Zjistil, že v srpnu roku 2022 žalobce sdělil jednatelce žalované, že nechce nadále zastávat funkci jednatele a svůj podíl ve společnosti chce vypořádat a vznesl požadavek na tento vypořádací podíl v podobě pozemků v areálu firmy, jeřábu a služebních vozidel. Jednatelka tyto skutečnosti sdělila dalšímu společníkovi [jméno FO], svědkům [jméno FO], [jméno FO] a dalším zaměstnancům. Všichni se shodli na tom, že žádané pozemky jsou pro firmu nepostradatelné. V září roku 2022 byl jednatelce žalované doručen dopis, který sepsal právní zástupce [Jméno žalobce], ve kterém žalobce sděluje [jméno FO], že v letech 2021 a 2022 mělo dojít k řadě jednání, která měla být činěna její osobou či třetími osobami s jejím vědomím a kterými mělo dojít k poškození společnosti. Na základě jednání v dopise popsaných měla podle žalobce vzniknout společnosti škoda ve výši 590 430 Kč. Jednatelka následně ověřovala skutečnosti v dopise uvedené, uzavřela, že se nezakládají na pravdě a žalobci oznámila, že vhodnější je, aby svá podezření oznámil orgánům činným v trestním řízení. Takové oznámení bylo učiněno, věc byla odložena. Soud zjistil, že dne 21. 9. 2022 žalobce, v té době jednatel žalované, převedl dvě telefonní čísla žalované na svou společnost [právnická osoba], dne 29. 9. 2022 se pak uskutečnila valná hromada žalované, která žalobce z funkce jednatele odvolala a jmenovala do ní [jméno FO]. Dne 11. 10. 2022 na jednání jednatelů žalované bylo rozhodnuto o organizačních změnách spočívajících ve snížení počtu pracovních míst o dvě pracovní místa v ekonomickém a obchodním oddělení a zrušení pracovní pozice ekonom, kterou vykonával žalobce a technik, kterou vykonávala manželka žalobce. Jednatelé žalované rozhodli o přijetí organizačních změn za účelem zefektivnění obchodní a provozní činnosti zaměstnavatele, snížení mzdových nákladů a zlepšení celkových hospodářských výsledků, při rozhodování vycházeli z analýzy ekonomické situace ve firmě, z porovnání ekonomické situace v předchozích letech, ze zhodnocení aktuálního vývoje na trhu, když porovnání s posledními roky ukázalo na snížení poptávky po produktech a službách, úbytek zakázek v úseku servisu a dílny, v úvahu vzali informaci vedoucího skladu, že se prodlužují dodací lhůty na objednané náhradní díly, ceny agregátů výrazně stoupají. Oddělení prodeje strojů zaznamenalo výrazné snížení prodeje strojů oproti rokům 2020 a 2021, v úvahu vzali i skutečnost, že ceny energií vzrostly v důsledku války na Ukrajině, kromě toho přijali další úsporná opatření, jako přesunutí dílny hydraulického servisu na malou dílnu, prostory, které firma neužívá, budou pronajaty, budou vypnuta topení v prostorách, které nejsou využívány a podobně. Soud učinil závěr o tom, že organizační opatření bylo přijato jednateli společnosti, tedy osobami oprávněnými, organizační opatření bylo realizováno, pracovní místo žalobce bylo zrušeno a je zde tedy příčinná souvislost mezi organizačním opatřením a nadbytečností žalobce. Organizačním opatřením bylo místo ekonoma zastávané žalobcem zrušeno k 1. 11. 2022 a do současné doby nebylo obsazeno novým zaměstnancem, počet zaměstnanců zůstává stejný. Pokud jde o existenci sporu mezi žalobcem a jednatelkou žalované a tvrzení, že bylo skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru s žalobcem dne 13. 10. 2022, soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1494/2014 uzavřel, že je možné, že spory mezi účastníky mohou být motivem či pohnutkou k přijetí organizačního opatření, jímž je zrušeno pracovní místo zaměstnance, nicméně tato skutečnost sama o sobě nemusí znamenat, že jejím jediným smyslem je jej poškodit. Soud prvního stupně uzavřel, že organizační opatření bylo přijato za účelem zefektivnění obchodní a provozní činnosti, snížení mzdových nákladů a zlepšení celkových hospodářských výsledků žalované, nesměřovalo k jinému cíli, a to zbavit se žalobce a jeho manželky. Bylo přijato jednomyslně celým vedením společnosti za situace, kdy v roce 2022 začala válka na Ukrajině, došlo k nárůstu cen energií a zejména podnikatelé se ocitli v nejistotě a úsporná opatření byla v celé společnosti přijímána. O výběru zaměstnance, který se stane nadbytečným, rozhoduje pouze zaměstnavatel a žalovaná logicky zrušila místo žalobce, neboť žalobce dal jednatelce žalované na vědomí, že chce svou činnost ve společnosti ukončit. Prokázáno bylo i to, že mezi žalobcem a jednatelkou žalované (sourozenci) vznikl spor o výši a způsobu vypořádání obchodního podílu žalobce. Z výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobce se od smrti svého otce (9. 12. 2020) ve společnosti vyskytoval sporadicky, svou pracovní náplň ekonoma přenesl na účetní oddělení a správce počítačové sítě ve firmě, s ohledem na malý počet počítačů a s ohledem na spolupráci s externí firmou [právnická osoba], nebylo potřeba. Žalovaná nepředstírala přijetí organizačního opatření s cílem zastřít své skutečné záměry. Pokud žalobce poukazoval na směrnici Evropského parlamentu a rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019, pak podle soudu se tato směrnice na předmět sporu a postavení žalobce nevztahuje. Dopis žalobce ze dne 14. 9. 2022 je projevem sporu mezi žalobcem a jeho sestrou, jednatelkou žalované, kdy žalobce své sestře vytýká, že prodejem či nákupem věcí za neodpovídající cenu poškodila žalovanou společnost. Takové jednání podle soudu právní ochrany podle uvedené směrnice nepožívá.

2. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal s odůvodněním, že soudem prvního stupně nebyl poučen o tom, že neunáší břemena tvrzení a důkazní břemeno, soud prvního stupně ani nesdělil svůj předběžný právní názor a výsledek sporu je pro žalobce překvapivý, a to navzdory skutečnosti, že v právní věci týkající se řízení o určení neplatnosti pracovního poměru manželky žalobce bylo vydáno zamítavé rozhodnutí. Žalobce předpokládal, že pokud nebyl poučen o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, případně o tom, že věc bylo možné po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru žalobce, mělo být jeho žalobě vyhověno a nebylo nutné doplňovat tvrzení a označovat další důkazy. V daném řízení bylo oproti řízení o žalobě manželky žalobce předloženo daleko více důkazních návrhů a tvrzení podporující závěry žalobce a vyvracející tvrzení a důkazní návrhy žalované. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za nesprávný a nepřezkoumatelný. Z rozsudku nevyplývá, jakým způsobem se soud vypořádal s tvrzeními žalobce a jím navrženými důkazy, zejména ve vztahu k účelovosti rozhodnutí o organizačních změnách. Žalobce považuje důvod uváděný v rozhodnutí o organizačních změnách za vykonstruovaný, tato otázka byla soudem prvního stupně posouzena nesprávně. Ačkoliv je příčinná i časová souvislost výzvy k vysvětlení a opatření, včetně ukončení pracovního poměru žalobce z pohledu žalobce zcela zřejmá, soud prvního stupně uvěřil argumentaci žalované, že důvody pro rozhodnutí o organizačních změnách byly důvody uvedené v daném rozhodnutí. Je toho názoru, že v řízení bylo prokázáno, že ukončení pracovního poměru žalobce a jeho manželky nebylo v příčinné souvislosti se zefektivněním obchodní činnosti, účelném snížení mzdových nákladů a provozní činnosti zaměstnavatele a zlepšení celkových hospodářských výsledků žalované. Žalobce předložil porovnání výsledků obchodní činnosti, ze kterého vyplývalo, že před přijetím rozhodnutí o organizačních změnách nedošlo k propadu prodejní činnosti žalované, v řízení bylo prokázáno, že výsledky prodejní činnosti v návaznosti na rozhodnutí o organizačních změnách značně poklesly, tedy že organizační změna ke zlepšení výsledků ani nemohla fakticky vést. Propuštění žalobce, který byl u žalované zaměstnán více jak 20 let a jeho manželky, nemohlo mít fakticky za následek zefektivnění obchodní činnosti žalované. Měla-li by žalovaná zájem docílit zefektivnění obchodní a provozní činnosti zaměstnavatele, snížení mzdových nákladů a zlepšení celkových hospodářských výsledků, nebyla by součástí opatření též rozhodnutí o překážkách v práci na straně zaměstnavatele, na základě kterých nebyla žalobci a jeho manželce přidělována práce. Na základě rozhodnutí nemohlo dojít k zefektivnění obchodní a provozní činnosti zaměstnavatele a zlepšení celkových hospodářských výsledků. Žalobce i jeho manželka byli dlouholetými zaměstnanci, kteří vzhledem k jejich dlouholetému angažmá a značnému přínosu pro žalovanou museli generovat vysoké příjmy převyšující na ně vynakládané výdaje. Žalobce poukazoval i na to, že žalovaná, měla-li záměr snížit účelně mzdové náklady, měla prostor ukončit pracovní poměr s jinými zaměstnanci, jejichž pracovní náplň byla méně obsažná či téměř neexistující. Zároveň je zjevné, že činnost žalované na ekonomickém oddělení musela být následně zajištěna prostřednictvím externího dodavatele, kterým je [právnická osoba] a činnost správce počítačů společností [právnická osoba]. U žalované je velmi nízká fluktuace zaměstnanců a ukončení pracovního poměru se zaměstnancem výpovědí ze strany žalované z organizačních důvodů bylo zcela jedinečné a nebylo před tím ani poté dle vědomí žalobce realizováno. Tato skutečnost dokresluje účelovost rozhodnutí o organizačních změnách a výpovědi. Žalobce dále v odvolání rozebírá celkové hospodářské výsledky žalované za rok 2021, 2022 a 2023 s tím, že měla-li by žalovaná zájem na zlepšení celkových hospodářských výsledků, mohla podniknout zcela jiné kroky, kterými by daného docílila a které žalobce v řízení popisoval. Rozhodnutí o organizačních změnách považuje za účelové a nepravdivé. Žalovaná rozhodnutím o organizačních změnách sledovala jiné cíle, než byly uvedené v daném rozhodnutí. Soud prvního stupně nepřihlédl k námitkám žalobce o účelovosti zápisu z jednání jednatelů dne 11. 10. 2022 a v rozsudku se s nimi nevypořádal, žalobce v řízení předně namítl, že tento zápis musel být antedatován a účelově vytvořen. Ze zápisu ani z rozsudku není zřejmé, jakou konkrétní analýzu ekonomické situace měli jednatelé provést, uvedené tvrzení nebylo žalovanou konkretizováno ani prokázáno. Odkazuje-li zápis na úbytek zakázek úseku servisu a dílny, absentuje příčinná souvislost s propuštěním obchodního úseku. Totožné by mohlo platit pro tvrzené prodloužení dodacích lhůt na objednané náhradní díly, vzestup cen agregátů a úbytku strojů k výkupu, které se týkají úseku servis a dílny. K tvrzenému výraznému meziročnímu poklesu prodaných strojů a přídavných zařízení doložil žalobce tabulku, ve které jsou uvedeny počty prodaných strojů a přídavných zařízení v letech 2021–2022 a pokud jde o zisk, ten byl podle žalobce v roce 2022 za prvních osm měsíců vyšší oproti osmi měsíců v roce 2021. Skutečnost, že mělo dojít k navýšení nákupní ceny strojů od společnosti [právnická osoba] není vypovídající pro posouzení ekonomické situace žalované. Podle žalobce informace uvedené v zápise byly buď nepravdivé nebo irelevantní, anebo obou kategorií. Soud prvního stupně v rozsudku uvedl existenci kalkulace [právnická osoba] i existenci námitek žalobce k této kalkulaci, z rozhodnutí není patrné, zda soud z této kalkulace vycházel či nikoliv. Soud prvního stupně se tedy nevypořádal s argumentací žalobce a označenými důkazy, nezabýval se účelem organizační změny, nezohlednil řadu tvrzení žalobce, k označeným důkazům nepřihlédl a soud prvního stupně nevzal v úvahu námitky žalobce, které poukazovaly na úmyslné nepravdy svědků navržených žalovanou či účastnických výpovědí. Soud prvního stupně dále řádně nezhodnotil věrohodnost svědků, nezohlednil zaměstnaneckou loajalitu k žalované a možnou motivaci k účelové výpovědi. Soud prvního stupně se nevypořádal ani se soudní judikaturou označenou žalobcem a s výkladem soudní judikatury ze strany soudu nemůže žalobce souhlasit. Žalobce v odvolání cituje judikaturu, která podle jeho názoru na daný případ dopadá a pokud jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 z 23. 10. 2019, je toho názoru, že na předmětný spor dopadá.

3. Žalovaná nepovažovala odvolání žalobce za důvodné, úprava ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. neznamená, že by měl soud vyhledávat důkazy za účastníky a nahrazovat jejich procesní aktivitu. Pokud soud dospěl k jinému skutkovému závěru, než tvrdil žalobce, neznamená to, že žalobce nesplnil povinnost tvrzení. Ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. se pak týká případů, kdy soud uvažuje o jiném právním posouzení, než účastník předpokládá, a vyžaduje k tomu doplnění skutkových tvrzení. O takovou situaci nešlo. I odkaz žalobce na ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. je nedůvodný. Postup podle tohoto ustanovení se uplatní jen tehdy, pokud navržené nebo provedené důkazy nestačí k objasnění skutkového stavu. V tomto případě soud skutkový stav zjistil, uvedl, že organizační opatření bylo přijato, vedlo ke zrušení pracovního místa ekonoma, které žalobce zastával, a tato pozice nebyla nikdy znovu obsazena. Výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána na základě rozhodnutí o organizačních změnách přijatého vedením společnosti jednomyslně dne 11. 10. 2022, toto rozhodnutí bylo výsledkem interního vyhodnocení potřeb společnosti, přičemž jeho obsahem bylo zrušení pracovního místa žalobce z důvodů uvedených v samotném rozhodnutí. Tvrzení uvedená v dopise žalobce ze dne 14. 9. 2022 adresovaném [jméno FO], se ukázala jako zcela nedůvodná, naopak to byl žalobce, kdo byl po skončení jeho pracovního poměru v roce 2024 obžalován státním zástupcem ze spáchání majetkové trestné činnosti na majetku žalované. Okresní soud v Jindřichově Hradci následně rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 11 T 39/2024–360 uznal žalobce vinným ze spáchání trestného činu opakované zpronevěry na majetku žalované, přičemž soud konstatoval, že k této činnosti docházelo i za aktivní asistence jeho manželky [jméno FO], která účast sama přiznala při výslechu v rámci hlavního líčení. V řízení provedené důkazy nasvědčují tomu, že dopis byl sepsán účelově ze strany žalobce – jako nástroj posílení vlastní vyjednávací pozice v rámci probíhajících jednání o vypořádání jeho minoritního obchodního podílu ve společnosti. Žalobce již v průběhu roku 2022 deklaroval svůj záměr ze společnosti odejít a věnovat se plně podnikání ve své druhé společnosti. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně poukázala na skutečnosti, které byly zaznamenány v řízení vedeném o neplatnost výpovědi z pracovního poměru manželky žalobce – [tituly před jménem] [jméno FO] vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 51/2023. V uvedeném řízení, které se týkalo obdobného skutkového základu, v němž byla předmětem posouzení platnost výpovědi z pracovního poměru z organizačních důvodů, vypovídal žalobce [Jméno žalobce] jako svědek dne 15. 8. 2023 a mimo jiné výslovně uvedl, že práci ekonoma už nevykonával, dělal jiné činnosti, které svým charakterem odpovídaly spíše činnosti statutárního orgánu než činnosti zaměstnance na pozici ekonoma. Tento závěr není založen pouze na výpovědi žalobce, ale koresponduje s výpověďmi dalších svědků provedených v předmětném řízení. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že pracovní náplň pozice „ekonom“ byla v průběhu předešlých let fakticky rozdělena mezi účetní společnosti. Pracovní pozice ekonoma byla ve společnosti žalované fakticky nadbytečná již před přijetím rozhodnutí o organizační změně ze dne 11. 10. 2022. Žalobce se ve firmě fyzicky vyskytoval jen omezeně, z průběhu řízení vyplynulo, že využití externích služeb bylo věcně odůvodněno – šlo o podpůrné účetní či IT činnosti, které byly i v minulosti těmito společnostmi zajišťovány externě a které nebyly náplní běžné práce ekonoma ve smyslu pracovní smlouvy žalobce. Úspora mzdových nákladů spojená se zrušením nevyužívané pozice představovala legitimní a účelný krok k optimalizaci provozu. Zdůrazňuje-li žalobce, že v žalované společnosti je velmi nízká fluktuace zaměstnanců a že ukončení pracovního poměru výpovědí z organizačních důvodů je zcela ojedinělé, což má podle něj dokreslovat účelovost rozhodnutí o organizační změně a jím napadené výpovědi, pak nízká míra fluktuace v podniku nemůže být důkazem nezákonnosti nebo účelovosti konkrétního personálního opatření. Nešlo o formální nebo dočasné opatření, ale o trvalé zrušení nevyužívaného pracovního místa. Namítá-li žalobce, že se soud dostatečně nevypořádal s hodnocením věrohodnosti vyslechnutých svědků, tak tímto se soud zabýval, když uvedl, že nezjistil nic, co by věrohodnost svědků vylučovalo, jejich výpovědi jsou ve shodě a korespondují i s výpovědí jednatelů. Pouhá skutečnost, že svědek je zaměstnancem účastníka řízení, není sama o sobě důvodem pro závěr o jeho nevěrohodnosti. Poukazuje-li žalobce na audionahrávku hovoru mezi jednatelkou žalované [jméno FO] a zaměstnancem [jméno FO] ze dne 4. 10. 2022, tak záznam neobsahuje žádné skutečnosti zpochybňující realitu organizační změny ani neprokazuje, že by výpověď byla motivována odvetou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalobce v řízení odkazoval, vycházejí z odlišných skutkových okolností, než jaké byly zjištěny v předmětné věci. Žalovaná odkazuje i na řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru manželky žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], které bylo u Okresního soudu v Jindřichově Hradci vedeno pod sp. zn. 4 C 51/2023 a zejména na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, č. j. 19 Co 2171/2024–508.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobce má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 202, o. s. ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a odst. 1 o. s. ř., shora uvedené odvolací důvody neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů.

5. Podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce patří to, že o změně úkolu zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, že se podle tohoto rozhodnutí konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a že je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj., že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy, avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů organizace, technického vybavení, o snížení stavu pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečný, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. Ustálená judikatura soudů dovodila, že rozhodne-li zaměstnavatel nebo příslušný orgán o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, stává se zaměstnanec nadbytečným pro zaměstnavatele též tehdy, jestliže podle rozhodnutí o organizační změně zaměstnanci odpadne jen část jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některá z více dosud vykonávaných prací.

6. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je správný jak po stránce skutkové, tak po stránce právní, nebyly shledány žádné vady, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně zjistil dostatečně skutkový stav věci, jeho skutková zjištění odpovídají provedeným důkazům a soud prvního stupně nepochybil, ani při jejich hodnocení. Rozhodnutí řádně odůvodnil a správně posoudil věc i po právní stránce.

7. Pokud jde o námitku žalobce týkající se nesplnění poučovací povinnosti soudem prvního stupně, v řízení o neplatnost skončení pracovního poměru má zaměstnavatel povinnost tvrdit a prokázat naplnění použitého výpovědního důvodu. Prokazuje tedy existenci organizační změny, nadbytečnost zaměstnance a příčinou souvislost mezi organizační změnou a nadbytečností zaměstnance (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3103/2010). S rozvržením důkazního břemene je spojena i poučovací povinnost soudu o povinnosti tvrdit a prokazovat uvedené skutečnosti (§ 118a o. s. ř.) i poučovací povinnost o tom, že účastník důkazní břemeno neunesl. Žalobce tvrdí, že důvodem výpovědi byl spor mezi žalobcem a jednatelkou [jméno FO], že se jednalo o reakci na dopis ze dne 14. 9. 2022. Žalobce má důkazní břemeno o existenci tohoto sporu a jeho vlivu na přijetí organizačního opatření a výpovědi pro nadbytečnost. O neexistenci relevantního důvodu pro tento postup žalobce důkazní břemeno nemá, neboť v zásadě platí, že negativní skutková tvrzení nelze prokázat. Jestliže tedy žalobce popírá existenci organizační změny, nemá v tomto směru důkazní břemeno, existenci organizační změny prokazuje zaměstnavatel. Odvolací soud po přezkoumání věci sídlí závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná prokázala existenci organizační změny, jejímž cílem bylo zefektivnit činnost a uspořit mzdové náklady. Zrušila dvě pracovní místa, pracovní místo žalobce neobnovila, v řízení bylo prokázáno, že činnost vykonávaná žalobcem byla rozdělena mezi další zaměstnance a dále byla vykonávána i jiným subjektem. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že organizační opatření bylo přijato, byl tak splněn hmotněprávní předpoklad pro podání výpovědi, prokázána byla nadbytečnost žalobce, když judikatura se ustálila i v tom, že zaměstnavatel se může rozhodnout, že činnost dosud vykonávanou zaměstnancem bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnaných v pracovněprávním vztahu (rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 733/2023). Prokázána byla i příčinná souvislost mezi přijatým organizačním opatřením a nadbytečností žalobce. Přijetí organizačního opatření, jímž bylo zrušeno pracovní místo žalobce, jeho práce rozdělena mezi další zaměstnance, část vykonávána jinak než prostřednictvím zaměstnanců žalované, je organizačním opatřením, které směřovalo ke zvýšení efektivity a snížení mzdových nákladů, a to i kdyby organizační změnou sledovaný efekt nebyl dosažen, nebo kdyby se přijatá organizační změna posléze ukázala jako neúčinná (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4568/2017).

8. I žalobce unesl v řízení důkazní břemeno, prokázal existenci sporu mezi ním a [jméno FO] a možný vliv na přijetí organizačního opatření a výpovědi z pracovního poměru, sama tato skutečnost ale neznamená, že jediným smyslem bylo žalobce poškodit. Sám žalobce avizoval jednatelce žalované v srpnu roku 2022, že nechce nadále zastávat funkci jednatele a že svůj podíl ve společnosti chce vypořádat, existence sporu měla pravděpodobně i vliv na volbu zaměstnavatele, která pracovní místa zruší. Zrušení pracovního místa bez náhrady, jeho rozdělení mezi zaměstnance a jiné společnosti i doba, ve které bylo organizační opatření přijímáno, však nesvědčí o úmyslu žalované žalobce poškodit. Soud první stupně vzal v úvahu i širší souvislosti, zejména dobu, ve které bylo organizační opatření přijato, kdy rok 2022 byl ve znamení války na Ukrajině, nárůstu cen energií, pohonných hmot a vysoké inflace, a je všeobecně známo, že stav společnosti byl hodnocen hůře než v roce 2021. Již tato skutečnost odůvodňovala snahu žalované o snižování nákladů a přijetí organizačního opatření. Organizační opatření bylo přijato po zhodnocení ekonomické situace ve firmě. Jednatelé se shodli na nutnosti snížit náklady, provést organizační změny a zavést dílčí úsporná opatření, jak vyplývá ze zápisu z jednání vedení společnosti ze dne 11. 10. 2022. Odvolací soud již v rozhodnutí ze dne 13. 3. 2025, č. j. 19 Co 2171/2024–508, které se týkalo žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], manželky žalobce, uvedl, že celková ekonomická kondice žalované není zcela významná, neboť s ohledem na smysl a povahu podnikání, kterou lze definovat jako minimalizaci nákladů a maximalizaci zisku, platí, že důvod ke zvyšování efektivity, tedy snižování nákladů, mezi které patří i mzdové náklady a tedy navyšování zisku, je legitimní v jakékoliv ekonomické situaci podnikatele. O účelovosti přijatého organizačního opatření nesvědčí sama o sobě ani nízká fluktuace ve společnosti.

9. Odvolací soud nesdílí ani odvolací námitku žalobce o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, soud prvního stupně své rozhodnutí řádně odůvodnil, uvedl, jakými úvahami se řídil a rozhodnutí nelze považovat ani za překvapivé, neboť soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalovaná prokázala předpoklady výpovědi dané žalobci z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. c) o. s. ř., neúspěch žalobce tedy nevyplynul z toho, že neunesl důkazní břemeno, ale ze skutečnosti, že žalovaná své důkazní břemeno unesla. K námitkám žalobce o nepřezkoumatelnosti rozsudku lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/9, podle kterého v zájmu přesvědčivosti a přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí mají soudy reagovat na podstatné námitky účastníků, což však nevyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníka.

10. Odvolací soud nemá důvod se odchýlit ani od závěru uvedeného v rozhodnutí ze dne 13. 3. 2025, č. j. 19 Co 2171/2024–508 o tom, že se právní úprava směrnice EU 2019/1937 na výpověď žalobce nevztahuje, neboť vytýkací dopis žalobce adresovaný jednatelce žalované vytýkal neplnění povinností při správě majetku žalované, majetkové poškození žalované a vznik škody u žalované. Jedná se o projev konfliktu mezi dvěma větvemi rodiny vlastnící rodinnou firmu a na toto oznámení žalobce se právní úprava nevztahuje, neboť jde o výtky a výhrůžky adresované druhé straně sporu.

11. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která žalobce odkazoval, pak tato rozhodnutí vycházejí z odlišných skutkových základů, v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4568/2017 šlo o situaci, kdy po zrušení pracovního místa zaměstnance byl přijat zaměstnanec nový a v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2204/2003 šlo o situaci, kdy zaměstnavatel vytvořil nadbytečnost „uměle“, kdy k dosavadním čtyřem zaměstnancům přijal pátého.

12. Odkazuje-li odvolací soud na závěry uvedené v rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 19 Co 2171/2024, které byly učiněny v řízení vedeném [tituly před jménem] [jméno FO] proti žalované, o neplatnost výpovědi, činí tak z toho důvodu, že v ust. § 13 o. z. je obsažena zásada legitimního očekávání, podle které každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Odvolací soud shledal shodu v podstatných znacích (organizační opatření stejného zaměstnavatele z 11. 10. 2022, spor žalobce se zaměstnavatelem, aplikace směrnice EU 2019/1937), od závěrů přijatých v řízení sp. zn. 19 Co 2171/2024 se neodchýlil.

13. Pokud jde o hodnocení svědeckých výpovědí, tyto soud prvního stupně hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy a hodnotil je i ve vztahu k pozici, kterou svědek u žalované zastává. Pouhá skutečnost, že se jedná o jednatele či zaměstnance žalované o nevěrohodnosti nesvědčí.

14. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení sestávající se z nákladů za právní zastoupení žalované při 2 úkonech právní služby po 3 700 Kč (písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne 12. 8. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 13. 11. 2025), dále 2 režijní paušály po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., k nákladům dále náleží i jízdné z [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu ve výši 2 530 Kč při ujetí celkem 310 km, průměrné spotřebě 6,6 l/100 km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč/litr a paušálu 5,80 Kč/1 km. Podle ustanovení § 14 odst. 3 náleží i náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 150 korunách, tedy částka 1 200 Kč. Spolu s 21% DPH ve výši 2 526 Kč tak náklady odvolacího řízení dosahují částky 14 556 Kč.

Poučení