19 Co 1348/2025 - 392

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: [jméno FO], narozená 13. 10. 1981 bytem [adresa] zastoupená advokátem [jméno zástupce] sídlem [adresa] proti žalovanému: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupenému advokátem [jméno zástupce] sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2025, č. j. 14 C 29/2024-346 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 043 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [jméno zástupce], advokáta v [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že okamžité zrušení pracovního poměru předané žalobkyni žalovaným dne 30. 11. 2023 je neplatné (výrok v odstavci I.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 62 803 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 12. 2019 pracovní smlouvu s nástupem do práce k 1. 1. 2020 na pozici samostatného referenta krizového řízení. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou se zkušební dobou v délce tří měsíců. Žalovaný rozvázal pracovní poměr s žalobkyní okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 30. 11. 2023 z důvodu, že žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, mimo jiné s odkazem na provedený vnitřní audit na úseku požární ochrany, zápis z kontroly ze dne 12. 10. 2023. Žalobkyni je vytýkáno, že porušila dodržování zákonných právních předpisů, a to zejména zákona č. 128/2000 Sb. ve smyslu § 38, kdy obec zastupuje v pozici pracovníka KŘ na úseku požární ochrany, tudíž má povinnost nakládat s majetkem obce s péčí dobrého hospodáře. Žalobkyně podle žalovaného porušila interní právní předpisy o zadávání zakázek malého rozsahu, a to směrnici č. 4/2016 a směrnici č. 3/2023, když neprokázala existenci písemných cenových nabídek, a tudíž je nepředložila na vyžádání auditorce provádějící vnitřní audit. Dále je vytýkáno, že došlo k porušení zákona č. 133/1985 o požární ochraně, když podle pracovní náplně je žalobkyně zodpovědná za předkládání kompletních pracovněprávních dokumentů na úseku požární ochrany. Na výzvu auditorky žalobkyně nepředložila komplexní požadované pracovněprávní dokumenty. Důkazem jsou podle žalovaného záznamy emailové komunikace s mzdovou účetní, kdy žalobkyně žádala dodatečné vyhotovení neexistujících dokumentů. Žalovaný měl za prokázané problémy na úseku požární ochrany v JSDH, kde žalobkyně vykonává funkci bezpečnostního tajemníka, i tam bylo zjištěno porušení pracovních povinností. Důkazem podle žalovaného jsou chybějící odvlhčovače vypůjčené městem [adresa] od [právnická osoba]. Další nedostatky v práci žalobkyně byly podle žalovaného zjištěny při prováděné inventarizaci v JSDH konané dne 31. 8. 2023, kde bylo zjištěno manko. Současně podle žalovaného došlo k vyhroceným špatným vztahům v jednotce sboru dobrovolných hasičů mezi žalobkyní a jednotkou sboru dobrovolných hasičů a v důsledku toho častých změn na pozici velitele jednotky. Jednotliví členové sboru dobrovolných hasičů podle žalovaného hrozí odchodem z jednotky kvůli neshodám se žalobkyní. Listina je podepsána [tituly před jménem] [jméno FO], starostou města. Žalobkyně odmítla okamžité zrušení pracovního poměru převzít dne 30. 11. 2023. Soud prvního stupně zjistil, že v okamžitém zrušení pracovního poměru je uveden důvod podle § 55 odst. 2 zákoníku práce, správně mělo být uvedeno ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Ze zápisu z provedené vnitřní kontroly podle zákona č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě ve znění pozdějších předpisů za kontrolované období 4/2022 - 4/2023 vyhotoveného dne 12. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně si tento zápis převzala dne 23. 10. 2023, tento zápis má 48 stran, které nejsou číselně označeny ani zřetelně rozděleny, např. do kapitol. V zápisu z kontroly jsou obsaženy popisy emailové komunikace kontrolující osoby, kterou byla [tituly před jménem] [jméno FO], se žalobkyní a dalšími zaměstnanci žalované. Ze zápisu vyplývá, že cenové nabídky na kontrolované období ani jejich posouzení nebyly ke kontrole doloženy, žalobkyně požádala o přeposlání směrnice č. 4/2016, kontrolující bylo uvedeno, že žalobkyně zodpovídá za zadávání veřejných zakázek v rozsahu své působnosti. Bylo zdůrazněno, že žalobkyně je povinna zajišťovat řádné hospodaření se svěřenými finančními prostředky a zabezpečovat dodržování právních předpisů v oboru své působnosti. Dále zpráva obsahuje výčet jednotlivých nákupů, ke kterým byly vyžadovány cenové nabídky, problematikou pracovněprávní dokumentace se zpráva o kontrole zabývá detailně ve vztahu k výši hodinových odměn členů JSDH, dále je řešena neuzavřená dohoda o provedení práce na rok 2022 s paní [jméno FO], panem [jméno FO] a panem [jméno FO], ve všech třech případech bylo na dohodách o provedení práce uvedeno, že dohodu zaslala paní [jméno FO] žalobkyni emailem k podpisu, dohoda se jí nevrátila. V rámci kontroly byly řešeny také výše odměn hasičů za zásahy v roce 2022, kontrola se dále zabývala inventarizací majetku JSDH, kde nebyl předložen ke kontrole zápis o předání majetku, žalobkyni bylo sdělováno, že předání majetku probíhá za přítomnosti obou velitelů a krizového pracovníka dle vytištěných inventarizačních listů z OHS. Bylo doporučeno konkrétněji stanovit práci v pracovní náplni pracovníka krizového řízení v oblasti požární ochrany. Podle znění pracovní náplně žalobkyně ze dne 19. 12. 2019 je povinností žalobkyně mimo jiné administrativní zajištění úkolů souvisejících s požární ochranou a zabezpečení plnění úkolů v rozsahu působnosti zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, včetně zpracování a aktualizace stanovené dokumentace. Žalobkyně se při výkonu své práce řídí pokyny starosty. Soud prvního stupně po provedeném dokazování se zabýval jednotlivými důvody okamžitého zrušení pracovního poměru, každý z uvedených důvodů posuzoval samostatně, s ostatními důvody nesouvisející. Žalobkyni bylo vytýkáno neprokázání existence písemných cenových nabídek při zadávání zakázek malého rozsahu, čímž mělo dojít k porušení interních předpisů. Toto neprokázání existence písemných nabídek dovozovala [tituly před jménem] [jméno FO] jako kontrolující osoba z jejich nepředložení k vyžádání při prováděném auditu. V průběhu řízení však sám žalovaný uznal, že zde nebyla dána výslovná povinnost archivovat nabídky a písemné podklady, podle soudu je zřejmé, že se žalobkyně nemohla v tomto směru dopustit porušení povinností, když taková povinnost nebyla žalobkyni uložena. V rámci účastnického výslechu starosta žalovaného sdělil, že následně v roce 2023, tedy po kontrolovaném období, bylo tajemnicí města doporučeno tyto nabídky archivovat. Formulaci důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru jako „neprokázání existence písemných cenových nabídek, a tudíž jejich nepředložení na vyžádání při vnitřním auditu“ lze podle soudu výkladem překlenout, překlenout ale nelze absenci skutkového vymezení konkrétních případů, ve kterých mělo k porušení povinnosti žalobkyně dojít a z čeho je toto porušení povinnosti žalobkyně dovozováno, neboť směrnice č. 4/2016 ani směrnice č. 3/2023, na které bylo v okamžitém zrušení pracovního poměru odkazováno, neukládá povinnost k archivaci cenových nabídek. Ve vztahu k zákonu o požární ochraně a z něho plynoucích povinností bylo žalobkyni vytýkáno porušení povinnosti předkládat kompletní pracovněprávní dokumentaci. V řízení nebylo podle soudu prokázáno, že by žalobkyně měla „zodpovědnost za předkládání kompletní pracovněprávní dokumentace na úseku požární ochrany“ když opět samotná formulace důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru je podle soudu zavádějící, z této formulace není zřejmé, zda žalobkyně odpovídala také za zpracování pracovněprávní dokumentace či pouze za její shromažďování a uchovávání. V řízení bylo zjištěno, že pracovněprávní dokumentace byla zpracovávána jinými zaměstnanci žalovaného, konkrétně paní [jméno FO] jako mzdovou účetní, které žalobkyně případně poskytovala součinnost. S tím koresponduje popis činnosti [tituly před jménem] [jméno FO], který pracoval na pozici žalobkyně před nástupem žalobkyně na tuto pozici, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že obdržel podklady od mzdové účetní, tyto podklady byly vyplněny členy JSDH, následně předány zpět mzdové účetní, která připravila texty dohod o provedení práce. S těmito zjištěními koresponduje i skutečnost zmíněná v zápisu o auditu, kde je uvedeno v několika případech, že se dohoda o provedení práce nevrátila od žalobkyně. Podle soudu je zřejmé, že přípravou pracovněprávní dokumentace, tedy jejím zpracováním, nebyla pověřena žalobkyně, ale mzdová účetní. Žalobkyně se podílela na administraci související s podpisem dohod o provedení práce, není však zřejmé, z jakého ustanovení v rámci náplně práce žalovaný dovozoval povinnost žalobkyně předkládat kompletní pracovněprávní dokumenty na úseku požární ochrany ani to, zda takovými dokumenty jsou právě dohody o provedení práce, které jsou shromažďovány mzdovou účetní. Rozšiřoval-li žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobě důvody okamžitého zrušení pracovního poměru o tvrzené nesrovnalosti v odměňování členů JSDH, jednalo se o nepřípustné rozšiřování důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru. Pokud byla žalobkyni vytýkána pochybení související s majetkem žalovaného, a to v podobě chybějících odvlhčovačů a zjištěného manka při inventarizaci v JSDH, ani tyto důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru nebyly podle soudu vymezeny dostatečně určitě pro to, aby soud mohl přezkoumat namítané skutky. Ve vztahu k chybějícím odvlhčovačům sám žalovaný uvedl, že se jedná o záležitost, která byla řešena v květnu roku 2023, tedy v době, která nebyla relevantní pro důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, žalovaný se ale snažil touto zmínkou dokreslit důvody, které ho k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobkyní vedly. Ve vztahu k manku při inventarizaci v JSDH, není zřejmé, zda se jedná o manko finanční či manko v rámci hmotného zajištění JSDH, není ani zřejmé jakým jednáním měla žalobkyně toto údajné manko zapříčinit, a proto je tento důvod neurčitý. Ke stejnému závěru dospěl soud i pokud jde o vyhrocené vztahy v JSDH a rozpory mezi žalobkyní a členy JSDH, neboť ani v tomto případě nedošlo ke konkrétní specifikaci, žalovaný nespecifikoval, v jakém jednání žalobkyně má mít toto zhoršení vztahů příčinu, kteří členové sboru mají se žalobkyní neshody a v čem takové neshody spočívají. Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu učinil závěr o tom, že pro platnost okamžitého zrušení pracovního poměru je nezbytné, aby vytýkaný skutek, který má odůvodňovat okamžité zrušení pracovního poměru, byl jasně individualizován, aby bylo zřejmé, která konkrétní povinnost byla zaměstnancem porušena, kdy, kde a jakým jednáním se tak mělo stát, aby namítané jednání bylo vymezeno tak, aby bylo nezaměnitelné a jednoznačné. Vzhledem k neurčitosti důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru uvedených v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru přistoupil soud prvního stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu v rozsudku citovanou k výkladu projevu vůle žalovaného. V rozhodované věci nebylo možné vyloučit, že žalobkyni byly ústně sděleny informace o tom, jaká konkrétní jednání jsou důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, v souvislosti s předáním listiny o okamžitém zrušení pracovního poměru v průběhu jednání v kanceláři starosty žalované. Takové zjištění by bylo zásadní pro výklad projevu vůle, jestliže by žalobkyně měla vědomost o tom, jaké konkrétní jednání bylo důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, a to bezprostředně v souvislosti s doručením listiny o okamžitém zrušení pracovního poměru během jednání v kanceláři starosty. Účastnickým výslechem žalobkyně i starosty žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyni při předání okamžitého zrušení pracovního poměru nebyly nijak blíže sdělovány a specifikovány konkrétní skutky, které jsou důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru nad rámec toho, co bylo uvedeno v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru. Jestliže toto okamžité zrušení pracovního poměru odkazovalo na zprávu o auditu, jedná se o dokument o rozsahu 48 stran, který spíše než konkrétní pochybení žalobkyně popisuje průběh kontroly, závěrem zprávy o auditu jsou doporučení. Nejzásadnějším doporučením je konkrétnější stanovení prací v pracovní náplni pracovníka krizového řízení v oblasti požární ochrany. Je tedy nepochybné, že sám žalovaný v rámci provedeného auditu dospěl k závěru, že pracovní povinnosti žalobkyně nejsou v rámci její pracovní náplně dostatečně vymezeny, což ostatně koresponduje také s účastnickým výslechem starosty žalovaného, který opakovaně uváděl, že v řadě ohledů vycházel z dlouhodobé praxe, o které byl přesvědčen, že u žalovaného je, aniž by konkrétní postup byl kdekoliv vymezen, popřípadě vycházel z pokynu starosty s odkazem na náplň práce žalobkyně. Tak tomu bylo ostatně i v případě archivace cenových nabídek, která nebyla řešena ani ve směrnici žalovaného. Pokud žalovaný v rámci svých podání osvětloval svou vůli projevenou v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru, podle soudu je zřejmé, že se v rozhodované věci jednalo spíše o doplňování a rozšiřování původního projevu vůle žalované. Soud nevylučuje, že žalovaný vůli v době okamžitého zrušení pracovního poměru měl, neprojevil ji ale při okamžitém zrušení pracovního poměru se žalobkyní v míře dostatečné pro závěr o platném okamžitém zrušení pracovního poměru. S ohledem na tyto závěry se nemohl soud zabývat otázkou, jaké intenzity bylo porušení povinností žalobkyně jako zaměstnance vyplývající z právních předpisů a zda ze strany žalobkyně došlo k porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, neboť důvody neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru shledal v nedostatečně určitě vymezených důvodech pro okamžité zrušení.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. Povinnost žalobkyně evidovat cenové nabídky a jakékoliv podklady relevantní pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu plyne z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek a čl. 2 odst. 4 směrnice 4/2016. Žalobkyně měla povinnost vykonávat své pracovní povinnosti na úseku zadávání veřejných zakázek tak, aby její práce byla přezkoumatelná ze strany nadřízených a dozorujících orgánů, to žalobkyně neučinila a neprokázala. Povinnost žalobkyně předkládat kompletní pracovněprávní dokumentaci na úseku požární ochrany plynula z pokynů starosty žalovaného a ze zavedené praxe žalovaného, do které žalobkyně nastoupila a kterou přijala. Výpovědní důvod a jeho skutkové vymezení je podle žalovaného natolik určité, aby bylo účastníkům zřejmé, co je žalobkyni kladeno za vinu. Žalovaný při okamžitém zrušení pracovního poměru odkázal žalobkyni na zápis o provedené vnitřní kontrole podle zákona č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě ve znění pozdějších předpisů, proti kterému podala žalobkyně odůvodněné námitky. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, jaká konkrétní pochybení jí žalovaný vytýká. Soud měl proto přihlédnout a podrobit přezkumu pochybení, která jsou uvedena v protokolu a která žalovaný v řízení detailně rozvedl a odůvodnil. Řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nepoučil žalovaného, že neunáší břemeno důkazní a tvrzení ohledně tvrzených porušení pracovních povinností žalobkyně. Soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, když neprovedl výslech [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný dále doplnil, že jsou zde nové důkazy, které vznikly po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, kdy v měsíčníku [název] byl publikován článek žalobkyně nazvaný [název] Žalovaný navrhoval, aby tímto článkem byl proveden důkaz, jednalo se podle žalovaného o bulvární článek, jehož účelem bylo očernit a poškodit žalovaného jako zaměstnavatele prostřednictvím zavádějících informací. Co je však zásadní, žalobkyně ve svém článku vynáší citlivé informace ze soudního spisu. Žalobkyně sebe samu pasovala do role neohrožené bojovnice proti moci, jedná se o politickou agendu žalobkyně a součást předvolební kampaně. Žalobkyně v článku agresivně a zcela smyšleně útočí na žalovaného jako na svého zaměstnavatele a osočuje ho, že se jí z pozice moci snažil zničit, šikanoval ji a objednal si na ni kontrolu. Neostýchá se brát si jako rukojmí svou rodinu i vlastní nezletilé děti. Hranice, kterou je žalobkyně schopna překročit pro své vlastní zviditelnění a politické ambice, jsou zarážející. Jde o hrubé porušení loajality a § 16 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, které samo o sobě zakládá další důvod pro ukončení pracovního poměru se žalobkyní. Jedná se o skutečnost, která podporuje tvrzení žalovaného, že žalobkyně je zcela nevěrohodný zaměstnanec. V odvolání namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s argumentací žalovaného ohledně povinnosti žalobkyně evidovat cenové nabídky, čímž založil nepřezkoumatelnost rozhodnutí. V odvolání poukazuje na nutnou transparentnost, proces zničení podkladů k veřejným zakázkám žalobkyní a povinnost vést příslušnou dokumentaci. Zabývá se i porušením povinností na úseku pracovněprávní agendy hasičů a zfalšováním pracovněprávní dokumentace žalobkyní. Podle žalovaného je okamžité zrušení pracovního poměru dostatečně skutkově vymezené. Důvody plynou z vnitřního auditu. Soud nevyslechl svědka, který mohl skutečnosti týkající se auditu objasnit, měl provést výslech [tituly před jménem] [jméno FO]. Bez tohoto důkazu nemohl učinit spolehlivý závěr o obsahu a povaze protokolu. Žalovaného měl poučit, že v kontextu prokázání konkrétních pochybení neunáší břemeno důkazní a tvrzení. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně proti auditu uplatnila námitky, což svědčí o tom, že s obsahem protokolu se podrobně seznámila a jeho závěry byly konkrétní natolik, aby na ně mohla reagovat.

3. Žalobkyně nepovažovala odvolání žalovaného za důvodné, pokud žalovaný odkazuje v odvolání na zákon o veřejných zakázkách, údajné porušení zákona o veřejných zakázkách v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 30. 11. 2023 jako důvod pro ukončení pracovního poměru nefiguruje. V tomto ohledu se žalovaný dopouští nepřípustného rozšiřování původního projevu žalovaného, s čímž se soud prvního stupně v bodě 51. napadeného rozsudku vypořádal. Co se týče porušení údajných povinností na úseku pracovněprávní agendy hasičů, bylo prokázáno, že přípravou pracovněprávní dokumentace, tedy jejím zpracováním, nebyla pověřena žalobkyně, ale mzdová účetní. Žalobkyně pracovněprávní dokumentaci jménem města ani nepodepisovala. Soud správně konstatoval, že z ničeho nelze vyvodit ani údajnou „zodpovědnost žalobkyně za předkládání kompletních pracovněprávních dokumentů na úseku požární ochrany“, která je žalobkyní v okamžitém zrušení vytýkána. Navrhoval proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné.

5. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně míněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Praxe Nejvyššího soudu je v otázce skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru ustálena v tom, že musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedený v ustanovení § 55 odst. 1 zákoníku práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96 uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 35/1998). U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace. Je třeba uvést konkrétní údaje o tom kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena (Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4902/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3648/2019). K otázce stanovení pravidel výkladu právního jednání v pracovněprávních vztazích judikatura dospěla k závěru, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o.z.). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět. Není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (§ 556 odst. 1 o.z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího se při výkladu projevu vůle přihlíží také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co projevu vůle předcházelo a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu přikládají (§ 556 odst. 2 o.z.). Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Soud prvního stupně postupoval správně, když se ve smyslu judikatury pokusil výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr s žalobkyní okamžitě zrušen, tedy kdy, kde, jaké jednání a konkrétní povinnost měla být žalobkyní porušena, neboť takovou individualizaci žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 30. 11. 2023 neuvedl. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že ani výkladem projevu vůle žalovaného se nepodařilo objasnit „kdy, kde a jakým konkrétním jednáním a která konkrétní povinnost“ měla být žalobkyní porušena a že by úmysl žalovaného a důvody okamžitého zrušení pracovního poměru byly žalobkyni nejpozději při doručování okamžitého zrušení pracovního poměru známy nebo o nich musela vědět. Vědomost o konkrétním jednání, které bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru nezískala žalobkyně ani při doručování okamžitého zrušení pracovního poměru během ústního jednání v kanceláři starosty, jak vyplynulo z výpovědi starosty žalovaného i žalobkyně, kdy soudem bylo zjištěno, že při předání okamžitého zrušení pracovního poměru nebyla žalovaným jednání blíže specifikována. Odvolací soud sdílí i závěr o tom, že nedostatečný je i odkaz na zprávu o auditu, která má 48 stran a ani následná reakce žalobkyně na zprávu o auditu, která obsahuje obecné námitky, nesvědčí o tom, že žalobkyně věděla, kdy, kde, jakým jednáním a která povinnost měla být porušena a je důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. S ohledem na závěr o neurčitosti se soud prvního stupně nezabýval tím, zda žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru důvodně, a proto nepoučoval žalovaného o tom, že neunáší důkazní břemeno, že události, jak je vymezil v okamžitém zrušení pracovního poměru se skutečně staly. S ohledem na tyto závěry soud prvního stupně nepochybil, když neprovedl ani výslech [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen.

6. Odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl ani důkaz článkem uveřejněným v měsíčníku [název], a to pro nadbytečnost, neboť s ohledem na závěr o neurčitosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněný soudem prvního stupně i soudem odvolacím provedení tohoto důkazu nepotřeboval.

7. Odvolací soud považuje za správný i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy s ohledem na neúspěch žalovaného mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a z nákladů za právní zastoupení žalobkyně advokátem. Soud prvního stupně tyto úkony právní služby správně stanovil a správně stanovil i odměnu za úkony učiněné do 31. 12. 2024 částkou 2 500 Kč za 1 úkon právní služby a částkou 3 700 Kč za 1 úkon právní služby po 1. 1. 2025. Správně zohlednil i výši režijního paušálu ve výši 300 Kč do 31. 12. 2024 a 450 Kč po 1. 1. 2025. Soud prvního stupně nepochybil, pokud jde o rozsah přiznaných úkonů právní služby, které i odvolací soud považuje za účelně vynaložené, a to i s ohledem na předmět řízení a rozsah dokazování. Odvolací soud proto potvrdil i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 219 o.s.ř.

8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch, je žalovaný povinen jí zaplatit náklady odvolacího řízení, které se sestávají ze 2 úkonů právní služby po 3 700 Kč [vyjádření žalobkyně k odvolání žalované ze dne 14. 8. 2025, a to podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále účast při jednání Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 29. 1. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], s připočtením 2 režijních paušálů po 450 Kč, náklady činí 8 300 Kč a s 21 % DPH ve výši 1 743 Kč náklady odvolacího řízení dosahují částky 10 043 Kč.

Poučení