19 Co 14/2025 - 194

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika – [Jméno žalované A], IČ [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] jednající prostřednictvím [Jméno žalované B], IČ [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] doručovací adresa: [Jméno žalované C] Územní pracoviště [adresa] [adresa] o odškodnění za nepřiměřenou dobu projednávání věci k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2024 č. j. 8 C 263/2020-145 ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2024 č. j. 8 C 263/2020-170 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 45 750 Kč, potvrzuje.

II. Ve zbývající části výroku I se rozsudek mění tak, že žaloba o zaplacení 48 750 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

Odůvodnění

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci nemajetkovou újmu [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I); v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky dalších [částka], žalobu zamítl (výrok II). Žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám zástupkyně žalobce (výrok III). Opravným usnesením změnil záhlaví co do označení rozhodující soudkyně.

2. Okresní soud vyložil, že žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] jakožto odškodného za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u tamějšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 9 let. V něm se žalobce domáhal vůči České republice náhrady materiální a nemateriální újmy ve výši [částka], způsobené údajným nezákonným rozhodnutím státu, jehož následkem byla skutečnost, že přišel o řidičský průkaz, který neměl k dispozici od roku 2008 do roku 2011, ušel mu zisk, narostly úroky z půjček a vznikla mu nemateriální újma na cti a důstojnosti.

3. Pochybení státu, za něž žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] požadoval náhradu újmy, mělo spočívat v tom, že v roce 2008 byl nesprávně uznán vinným ze spáchání přestupku, za což mu byla uložena pokuta [částka] a byl mu odebrán řidičský průkaz na dobu 6 měsíců; poté byl i trestně odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, jelikož řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. Následně bylo rozhodnutí o přestupku pro nepřezkoumatelnost zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Poté žalobce podal návrh na obnovu trestního řízení, v jehož důsledku byl zrušen i trestní rozsudek a všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující a trestní stíhání žalobce bylo zastaveno. Řízení o přestupku bylo nakonec také zastaveno, neboť v mezidobí uplynula prekluzivní lhůta 1 roku.

4. Okresní soud podrobně popsal postup tamějšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Vyložil, že řízení bylo zahájeno žalobou ze dne [datum], konec řízení pak představuje poslední rozhodnutí, tedy usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Řízení trvalo celkem 9 let, jednalo se o řízení složité, které žalobce komplikoval mnoha, často nesrozumitelnými, podáními, jež zdvojoval. V průběhu řízení bylo opakovaně rozhodováno meritorně soudem prvního stupně (celkem pětkrát), ve věci rovněž celkem pětkrát rozhodoval odvolací soud a čtyřikrát Nejvyšší soud ČR; Ústavní soud jednou, kdy odmítl žalobcovu ústavní stížnost. Z obsahu spisu nelze dovodit, že by délka řízení byla zaviněna prodlevami na straně soudů. První rok řízení žalobce svými nejasnými podáními, která neopravil ani po výzvách soudu, a neposkytnutou včasnou součinností ustanovenému advokátovi způsobil dle závěru okresního soudu průtahy v řízení. Nespolupracoval s ustanoveným zástupcem a řádně nedoplnil žalobu, nakonec k návrhu ustanoveného zástupce byl tento zastupování žalobce zproštěn a žalobci byla ustanovena zástupkyně jiná. Až [datum] opravil žalobce žalobu tak, že bylo zřejmé, čeho konkrétně se domáhá. Nakonec bylo žalobci přiznáno [částka], přičemž se jedná o ušlý zisk za období od [datum] do [datum] (za 6 měsíců); jinak byla žaloba zamítnuta. Soudy dospěly k závěru, že nároky žalobce byly buď promlčeny, nebo nebyly důvodné, případně nebyla dána příčinná souvislost mezi požadavkem žalobce a pochybením státu (škoda nevznikla či nebyla v příčinné souvislosti s jednáním, za něž stát odpovídá).

5. Okresní soud posoudil věc právně podle § 1, 5, 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“). Vycházel zejména z kritérií, která Nejvyšší soud formuloval ve stanovisku Cpjn 206/2010, které bylo vydáno ke sjednocení praxe při posuzování nepřiměřené délky řízení v souvislosti s rozhodováním o nárocích na odškodnění za nesprávný úřední postup, a dále z tzv. „manuálu“, tedy rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 58/2011, s přihlédnutím i k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Zároveň připomněl, že požadavek na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené době je integrální součástí práva na spravedlivý proces (dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale i dle Úmluvy, která je ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky). Soud vyložil, že žalobce v řízení uplatnil více nároků, kdy každý z nich má svůj samostatný skutkový základ vyplývající z existence následných soudních rozhodnutí, která ruší dříve vydané správní rozhodnutí, resp. rozhodnutí soudu v trestní věci (a způsobuje jejich nezákonnost). Šlo o právně i skutkově složité řízení, v němž bylo třeba provádět obsáhlé dokazování nejen ke vzniku a výši jednotlivých typů škod a jejich příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, ale i k počátku běhu a stanovení promlčecích lhůt k uplatnění jednotlivých nároků. Všichni účastníci řízení využívali procesní prostředky k uplatňování svých práv, sami tak k délce řízení přispěli; žalobce se na délce řízení podílel zejména v průběhu prvního roku řízení. Soud shledal celkovou dobu řízení nepřiměřenou; průtahy způsobené účastníky řízení ale hodnotil jako bezvýznamné v porovnání s celkovou dobou řízení. Účastníkům dle názoru soudu nelze přičítat k tíži, že využívali všech dostupných procesních prostředků k bránění svých práv. Jak uvedeno výše, na rozhodování ve věci se v průběhu let podílely soudy více instancí opakovaně. Okresní soud tak neměl za zjištěné, že by se do délky řízení negativně promítly jakékoli průtahy, když doby, které uplynuly mezi jednotlivými jednáními, a to i v případě nutnosti předání spisu mezi jednotlivými instancemi, považoval soud za zcela přiměřené. Soudy se musely vypořádat s množstvím procesních návrhů, které měly vliv na délku řízení, když mnohá podání žalobce byla pro soud často nesrozumitelná. Žalobci však dle závěru soudu nelze přičítat k tíži, že využíval svých procesních práv a podal několik opravných prostředků, které řízení zákonitě prodloužily. Na druhou stranu soud přihlédl k jednání žalobce, jímž ztěžoval rychlé projednání věci. Byl opakovaně vyzýván k doplnění či opravení jím podané žaloby, žádal o prodloužení lhůty a později žádal o ustanovení zástupce, který navrhl zrušení ustanovení z důvodů stojících na straně žalobce a z toho důvodu byl žalobci ustanoven zástupce jiný. K doplnění projednatelné žaloby tak došlo až v září 2016, tedy více než rok po podání žaloby, což lze přičítat jedině žalobci; k prvnímu jednání i z důvodu výzvy soudu k doplnění rozhodných tvrzení došlo až dne [datum].

6. Soud prvého stupně dovodil, že s ohledem na délku řízení nepostačí pouhé konstatování porušení práva či omluva, nýbrž je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích. Ve smyslu § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu proto přihlédl k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých průtahy v řízení odstranit. Dále přihlédl k postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při stanovení výše zadostiučinění zohlednil shora uvedené okolnosti a přihlédl k celkové délce nepřiměřeně dlouhého řízení, počet let řízení následně násobil roční částkou [částka]. Vzorec, který pro výpočet použil, vychází z metody Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před ESLP (viz výše zmíněný „manuál“). Výchozí částku následně modifikoval v závislosti na tom, jaká intenzita jednotlivých kritérií byla v řízení zjištěna, když základní částka se pohybuje v rozmezí [částka] až [částka] za jeden rok řízení, avšak s poukazem na to, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, se tato částka snižuje za počáteční dobu řízení za první dva roky na částku o polovinu nižší. Za první dva roky tak stanovil částku 2x [částka], kterou snížil s ohledem na mimořádnou obtížnost věci o 20 % a za první rok řízení ji dále snížil o dalších 20 % s tím, že to byl právě žalobce, kdo způsobil průtahy v řízení. Za první rok tedy přiznal žalobci [částka], za druhý řízení [částka] a za třetí až devátý rok [částka] ročně, celkem [částka]. Za celkovou řízení tak žalobci náleží částka [částka], ve zbývajícím rozsahu, tedy v částce [částka] žalobu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Výrok o náhradě nákladů řízení vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl v řízení převážně úspěšný.

7. Proti tomuto rozsudku, konkrétně proti výrokům I a III, se žalovaná v zákonné lhůtě odvolala. Namítla odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Rekapitulovala řízení a rozhodnutí okresního soudu včetně jeho odůvodnění. Namítla, že nebylo prokázáno, že by se do délky řízení negativně promítly jakékoli průtahy řízení způsobené soudními orgány, a dále že se soudy musely v řízení vypořádat s množstvím procesních návrhů zejména žalobce, které měly vliv na délku řízení, což však nalézací soud dle žalované zohlednil nedostatečným způsobem (až v rámci zohlednění stanovení způsobu a výše zadostiučinění). Zdůraznila, že žalobce byl opakovaně vyzýván k doplnění žaloby, následně žádal o prodloužení lhůt a ustanovení zástupce, ten navrhl zrušení svého ustanovení z důvodů stojících na straně žalobce a žalobci musel být ustanoven další advokát. K jednání soudu tak došlo až za dva roky od podání žaloby, přičemž tyto skutečnosti lze přičíst výlučně k tíži žalobce. Základní částka náhrady proto měla být snížena o více než 20 % a nejenom v prvním roce řízení. Žalovaná poznamenala, že neexistuje žádná lhůta, kterou by bylo možné obecně považovat za přiměřenou, přičemž podle přesvědčení žalované k překročení přiměřené lhůty v daném případě nedošlo. Stát je navíc možné činit odpovědným pouze za ty průtahy, které byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Na délce řízení se významně podílel žalobce a také složitost věci, jak již bylo konstatováno. Význam řízení pro žalobce lze shledat jako běžný, k prodlevám ze strany žalované nedocházelo, řízení bylo vedeno plynule a koncentrovaně. Celková délka řízení tak byla ovlivněna zejména procesním chováním žalobce a opakovaným projednáváním věci na všech třech stupních soudní soustavy včetně podané ústavní stížnosti. Ze všech uvedených důvodů má tedy žalovaná za to, že délka řízení nebyla nepřiměřená. Pokud by však bylo odvolacím soudcem shledáno, že tomu tak není, domnívá se žalovaná, že konstatování porušení práva dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., by se jevilo jako plně dostačující. I kdyby pak soud dospěl k závěru, že by žalobci mělo náležet poskytnutí zadostiučinění v penězích, má odvolatelka za to, že výpočet byl proveden neadekvátním způsobem nezohledňujícím jednotlivá kritéria. Ve výpočtu nebyla dostatečně zohledněna skutečnost, že věc projednávaly opakovaně soudy několika stupňů, což se mělo projevit snížením základní částky nejméně o dalších 20 % k již provedenému snížení pro mimořádnou složitost věci. Podle žalované mělo dojít k ponížení částky o dalších 30 % z důvodu průtahů na straně žalobce i v dalších letech trvání řízení, nikoli pouze v prvním roce, neboť žalobce podával neurčitá podání, která vyžadovala výzvy k jejich doplnění a upřesnění i v dalších letech trvání řízení (nalézací soud zohledňuje pouze snížení o 20 % za první rok řízení). Rovněž mělo dle žalované dojít k většímu snížení základní částky v důsledku složitosti celé věci, která by byla skutečně mimořádně složitou, a to alespoň o 30 % a nikoli pouze o 20 %. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná, aby rozsudek okresního soudu byl v napadených výrocích I a III zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Žalobce navrhl potvrzení odvoláním napadených výroků rozsudku z jeho správných důvodů. I on rekapituloval délku a složitost řízení, skutečnost, že ve věci rozhodovaly opakovaně soudy všech stupňů soudní soustavy. Podle jeho přesvědčení byla jeho tvrzení v rámci celého původního řízení konzistentní, žalobce nepřicházel se žádnými zásadními zvraty ve svých tvrzeních, které by mohly rozhodování soudu významně ztížit a zkomplikovat. Také si nepočínal nijak výrazně liknavě, domnívá se, že jeho postup nebyl obstrukční. Nelze mu pak klást k tíži to, že využil možnosti podávat řádné či mimořádné opravné prostředky stejně tak jako žalovaná. Žalobce vyzdvihl, že původní řízení pro něho mělo specifický význam, když mu mělo přinést zadostiučinění za nesprávný postup v předchozích správních a trestních řízeních, avšak neočekával, že o ně bude muset bojovat 9 let. Následky jednání, které se událo v roce 2008, byl nucen řešit ještě 16 let poté, a toto vlastně nadále trvá. Vzhledem ke svému věku a zhoršenému zdravotnímu stavu čelil i obavám, že se satisfakce nedočká. Rozsudek okresního soudu považoval za správný a s jeho závěry se ztotožnil.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek v napadených částech včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.).

10. Jen pro upřesnění a připomenutí podstaty věci provedl odvolací soud důkaz obsahem výroku rozsudku Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (č. l. 543 a násl. přílohového spisu). Z něho plyne, že žalobce se měl dne [datum] kolem 10.15 hodin jako řidič v obci [adresa] za prodejnou nábytku Jamal dopustit přestupku v důsledku toho, že řídil motorové vozidlo kategorie L (moped značky Piaggio), které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť nebylo opatřeno tabulkou státní poznávací značky (registrační značky) a nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Vozidlo tak podle prvoinstančního správního orgánu závažným způsobem bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, když na plášti zadní pneumatiky na jejím vnějším obvodu (boku) mělo trhlinu, chybělo levé zrcátko a nesvítilo přední světlo. Žalobce na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla (nebo výpis technického osvědčení), ani doklad prokazující pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla. Dne [datum] kolem 15. hodiny pak jako řidič řídil stejné motorové vozidlo a neměl řádně připevněnou ochrannou přilbu a nasazeny ochranné brýle a na výzvu policisty nepředložil doklady potřebné pro provoz a řízení motorového vozidla. Těmito jednáními měl porušit podle Magistrátu města [adresa] zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a to § 5 odst. 1 písm. a), dále § 6 odst. 8 písm. a), b), c), § 6 odst. 12 a rovněž § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši [částka], byl mu uložen zákaz činnosti řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a byl zavázán nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši [částka]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání, odvolací orgán žalobci nevyhověl, a proto žalobce napadl rozhodnutí o odvolání správní žalobou. Rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] zamítl Krajský soud v [adresa] žalobu jako nedůvodnou. V mezidobí byl žalobce odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, když byl přistižen při řízení motorového vozidla bez řidičského průkazu, a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří měsíců s podmínečným odkladem na 12 měsíců. Proti správnímu rozsudku č. j. [spisová značka] podal žalobce kasační stížnost, na základě níž Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] citovaný rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] poté odvolací soud mimo jiné zrušil rozhodnutí Krajského úřadu [adresa][Anonymizováno]kraje ze dne [datum] zn. [číslo] a rozhodnutí Magistrátu města [adresa] ze dne [datum] zn. [číslo] a věc žalovanému (Krajskému úřadu [adresa]) vrátil k dalšímu řízení. Na základě povolené obnovy trestního řízení po zrušení správního rozhodnutí byl trestní rozsudek zrušen rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Následně bylo řízení o přestupku pro prekluzi zastaveno.

11. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je z části důvodné.

12. Z postupu orgánů veřejné moci popsaného výše (pod bodem 10 odůvodnění rozsudku) dovodil žalobce pochybení státu, na základě něhož se domáhal materiální a nemateriální újmy v celkové výši [částka], z čehož mu nakonec bylo v devět let trvajícím řízení přiznáno [částka] (za ušlý zisk po dobu 6 měsíců).

13. Odvolací soud se zásadně ztotožňuje se závěrem okresního soudu o nepřiměřené délce řízení, které trvalo celkem [hodnota] let. Byť nelze soudům vytknout v tomto ohledu jakékoli pochybení, z hlediska zákonného požadavku na rychlost řízení se o nepřiměřenou délku řízení jedná. Odvolací soud proto shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že nepostačuje pouhé konstatování porušení práva, případně omluva, ale že je třeba poskytnout žalobci odškodnění v penězích.

14. Je třeba zdůraznit, že odvolací soud nemohl přezkoumávat zákonnost či nezákonnost původního správního rozhodnutí, neboť správní řízení bylo následně zastaveno pro prekluzi, takže ve věci samé nakonec nebylo rozhodnuto. Co do předpokladů pro přiznání výše náhrady za průtahy řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] má odvolací soud za to, že soud prvého stupně pečlivě vyhodnotil kritéria mající vliv na výši odškodnění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu, a to v kontextu s čl. 38 odst. 2 LZPS a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Bylo prokázáno, že žalobce v prvním roce řízení se soudem téměř nespolupracoval a jeho jednání vykazovalo značné obstrukce – nejprve požádal o ustanovení advokáta a ten poté navrhl, aby byl zastupování žalobce zproštěn, jelikož vůbec nebyl schopen se s ním spojit. Následně k žádosti žalobce byla jeho zástupcem ustanovena advokátka [Jméno advokátky]. Teprve po více než roce byla žaloba doplněna a opravena tak, že byla způsobilá k projednání. První jednání ve věci bylo nařízeno až po téměř dvou letech, na čemž se rovněž částečně podílel žalobce, když i později, než jen v prvním roce řízení byl vyzýván k doplňování a upřesňování návrhů; jeho podání, která soudu zasílal po celou dobu řízení, byla často nesrozumitelná, a přestože měl zastoupení, zdvojoval je a posílal soudu vlastní návrhy, vyjádření a úvahy. Vykazoval tedy vysokou procesní aktivitu, čímž soudy neúměrně zatěžoval (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2932/2021). Nároky žalobce tak, jak je postupně uplatňoval, byly v konečném důsledku vyhodnoceny soudy jako extrémně nadsazené, když z požadavku na více než [částka] (konkrétně [částka]) bylo žalobci přiznáno [částka]; nárok žalobce byl shledán důvodným pouze co do ušlého zisku za půl roku od [datum] do [datum]. Věc byla také odvolacím soudem shodně se soudem okresním posouzena jako složitá, když ji okresní i krajský soud řešil každý pětkrát, Nejvyšší soud čtyřikrát a jednou dokonce byla věc předmětem ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud odmítl. Zároveň nelze dovodit, že by se jednalo o tzv. ping-pong mezi soudy, tedy že by nadřízené soudy soudům nižšího stupně zrušovaly a vracely věc k dalšímu řízení toliko pro formální procesní vady (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3616/2023 či sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Dle odvolacího soudu je třeba zohlednit i okolnost, že s řízením neměl žalobce absolutně žádné výdaje, když neplatil soudní poplatek a byla mu ustanovena advokátka, jíž bylo za právní zastoupení vyplaceno téměř [částka]. V této souvislosti se nabízí porovnání, že žalobci byla ve věci samé přiznána částka pětkrát nižší (cca [částka]). Podle ustálené judikatury je nejdůležitějším kritériem pro výši náhrady význam řízení pro žalobce (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3175/2015). Podle názoru odvolacího soudu mělo řízení pro žalobce význam spíše menší než obvyklý, neboť nešlo o nárok z pracovního práva ani z péče o nezletilé a trestní stíhání bylo záhy zastaveno. V době, kdy žalobce podával žalobu (v červenci 2015) už mu byl řidičský průkaz vrácen; trestní stíhání bylo zastaveno již v roce 2010, tedy zhruba za rok po podmínečném odsouzení. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaného v rámci zmíněného řízení pak mohl být žalobci vrácen řidičský průkaz ještě mnohem dříve, avšak jedná se o návrhové řízení a žalobce si o jeho vrácení neprodleně nepožádal. Skutečnost, že jej neměl k dispozici, ač mít mohl, tak není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem.

15. Ze všech výše uvedených důvodů má tak odvolací soud za to, že je třeba rozsudek okresního soudu co do přiznané náhrady částečně změnit tak, že za první rok řízení, za nějž se náhrada dle tzv. manuálu snižuje na polovinu, tedy z obvyklé částky [částka] na [částka], je třeba tuto částku dále snížit o 40 % pro jednání (obstrukce a prodlevy) na straně žalobce, o dalších 20 % pro výše popsanou složitost věci a skutečnost, že ji opakovaně řešily soudy všech stupňů, a o 30 % pro malý význam pro žalobce. Za první rok řízení tak byla žalobci přiznána částka [částka]. V druhém roce se dle manuálu obvyklá částka [částka] taktéž snižuje na polovinu, tedy na [částka]; tato náhrada pak byla (tak jako i v dalších letech) snížena pro složitost věci o 20 %, pro chování žalobce o 10 % a z důvodu malého významu pro žalobce o 30 %; za druhý rok řízení tak bylo žalobci přiznáno [částka]. Ohledně třetího až devátého roku řízení bylo třeba dle manuálu vycházet již z celé částky [částka], která byla shodně jako ve druhém roce řízení snížena o 20 % pro složitost, o 10 % pro chování žalobce a o 30 % pro malý význam pro žalobce. Výše náhrady za třetí až devátý rok řízení tak činí [částka], za těchto 7 let tedy činí náhrada celkem [částka] a s připočtením náhrady za první dva roky činí celková výše náhrady [částka] ([číslo]+[číslo]). Pro přehlednost lze tedy shrnout, že za jednání a obstrukce žalobce byla náhrada snížena v prvním roce o 40 % a v dalších letech o 10 %, dále je třeba po celou dobu řízení náhradu snížit o 20 % pro složitost věci a opakované rozhodování soudů všech stupňů a o 30 % pro malý význam řízení pro žalobce.

16. S ohledem na shora popsané tedy odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci [částka], podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I) - § 219 o. s. ř. Ohledně zbytku okresním soudem přiznané částky, tedy co do [částka], pak byl jeho rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) změněn tak, že žaloba byla zamítnuta (výrok II).

17. S ohledem na okolnost, že rozsudek okresního soudu byl částečně změněn, bylo třeba znovu rozhodnout o nákladech prvostupňového řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a současně o nákladech odvolacího řízení. V řízení před okresním i krajským soudem byl úspěch a neúspěch účastníků přibližně stejný, proto bylo o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) tak, že právo na jejich náhradu nebylo přiznáno žádnému z účastníků (výrok III.).

Poučení