8 C 263/2020 - 145

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl vyšší soudní úřednicí Mgr. Romanou Plhalovou ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované:[Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o odškodnění za nepřiměřenou dobu projednávání řízení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 94 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 5 500 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 446 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 24. 7. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč jako odškodného za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 51/2015.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup v řízení 7 C 51/2015, avšak ta nároku nevyhověla s následujícím odůvodněním. V předmětném řízení byla věc rozhodována soudy třech stupňů soudní soustavy, kdy soudy prvního stupně a druhého stupně rozhodovaly opakovaně. Délka řízení je z části ovlivněna procesní aktivitou účastníků a také složitostí věci samé, neboť soud musel k oprávněnosti jednotlivých nároků provádět obsáhlé dokazování. Žalobce se na délce řízení významně podílel tím, že byl opakovaně vyzýván k odstranění vad žaloby, žádal o ustanovení zástupce, který musel být z důvodu na straně žalobce zproštěn, a musel mu být ustanoven zástupce nový. S ním žalobce nekomunikoval a zástupce žalobce musel žádat o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení. Celková délka řízení tak byla ovlivněna zejména procesním chováním žalobce, jinak bylo v řízení postupována koncentrovaně a plynule. V posuzovaném případě tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Okresní soud dne 16. 8. 2021 rozhodl rozsudkem č. j. 8 C 263/2020-52 a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce podal odvolání do uvedeného rozhodnutí soudu a Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Ve svém, pro soud prvního stupně závazném rozhodnutí, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k výkladu kritéria celkové délky řízení v § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk Nejvyšší soud uvedl, že se konec relevantní doby trvání řízení pojí s okamžikem nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, respektive řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. 30 Cdo 3055/2011 či ze dne 30. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3971/2013). Otázku výše relutární satisfakce je pak třeba posuzovat podle § 31a odst. 3 OdpŠk a tam stanovených kritérií a vycházet i ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010. Zákon ani zmíněné stanovisko sice neuvádějí, jakou konkrétní dobu je třeba ještě považovat za přiměřenou a jakou již nikoli, obecně se má však za to, že doba více než osmi let (po kterou posuzované řízení již trvá a dosud není skončeno) již zásadně přiměřená není; to samozřejmě neplatí bezvýjimečně. Krajský soud vytkl soudu okresnímu, že sice učinil závěr, že posuzovaná věc je právně složitá, nic bližšího a konkrétního však k tomuto svému závěru v předloženém rozsudku neuvedl. Z rozsudku nelze zjistit, co přesně soud prvého stupně v posuzované věci řešil, tedy co konkrétně bylo předmětem předchozího správního a trestního řízení; z toho důvodu nelze ani zjistit, z jakých důvodů považuje okresní soud posuzované řízení za složité a jeho délku za přiměřenou. Podle názoru odvolacího soudu pak skutečnost, že žalobce odstranil vady žaloby teprve po ustanovení zástupce či že žalobce s ustanoveným advokátem nespolupracoval, a proto mu byl ustanoven zástupce jiný, nemá na celkovou délku řízení zásadní vliv. Zmíněné „průtahy“ totiž trvaly od podání žaloby zhruba 1 rok, zatímco řízení trvá již více než 8 let. Závěr okresního soudu, že žalobce se na průtazích významně podílel, tak není s přihlédnutím k celkové délce řízení správný, resp. z toho, co je v rozsudku popsáno, neplyne, že by chování žalobce bylo stěžejní příčinou celkové délky trvání sporu.

4. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti: Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 7 C 51/2015 zjistil soud následující: Dne 2. 7. 2015 byla Okresnímu soudu v Hradci Králové doručena žaloba, kterou se žalobce ([Jméno žalobce]) domáhal vůči České republice náhrady materiální a nemateriální újmy způsobené nezákonným postupem státu. Dne 14. 9. 2015 byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby (mj. k vylíčení rozhodujících skutečností, od kterých odvozuje oprávněnost nároku, a ke specifikaci, čeho se konkrétně žalobou domáhá). Dne 8. 10. 2015 žalobce doručil soudu žádost o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 13. 10. 2015 a 16. 10. 2015 žalobce doručil soudu podání označená jako „doplnění žaloby dle usnesení soudu ze dne 14. 9. 2015“. Dne 7. 12. 2015 byl žalobce opakovaně vyzván k odstranění vad jím podané žaloby. Dne 8. 1. 2016 žalobce doručil soudu podání označené jako „doplnění žaloby dle usnesení ze dne 7. 12. 2015“. Dne 11. 1. 2016 žalobce podání doplnil. Žalobce v podáních navrhnul ustanovení advokáta k jeho zastupování v řízení. Dne 17. 2. 2016 ustanovil soud žalobci zástupce pro řízení [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13. 4. 2016 požádal ustanovený zástupce o zrušení ustanovení jeho osoby jako právního zástupce žalobce z důvodu neposkytování potřebné součinnosti pro řádné zastupování ve věci a z důvodu ztráty vzájemné důvěry. Dne 4. 5. 2016 soud zrušil ustanovení [tituly před jménem] [jméno FO] zástupcem žalobce a usnesením ze dne 31. 5. 2016 ustanovil zástupcem žalobce pro řízení [Jméno advokátky]. Dne 25. 8. 2016 požádal zástupce žalobce o prodloužení lhůty k doplnění žaloby, neboť se mu nepodařilo spojit se s žalobcem. Dne 9. 9. 2016 doplnil žalobce prostřednictvím právního zástupce žalobu tak, že touto žalobou požadoval zaplatit částku v souhrnu 1 029 700 Kč za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnými rozhodnutími – rozhodnutím Magistrátu města [adresa] ze dne 7. 8 2008, zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, zrušeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 51 A 6/2010, a dále rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2009, č. j. 3 T 38/2009-75, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu, zrušeným rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové 24. 11. 2010, č. j. 3 T 38/2009-122 v rámci povolené obnovy trestního řízení. Žalobce ve svém podání uvedl, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 51 Ca 15/2008 podal kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 3. 2010, pod č. j. 1Aa 92/2000, kterým rozhodnutí krajského soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Krajský soud v Hradci Králové svým rozhodnutím ze dne 8. 6. 2010 pod sp. zn. 51 A 6/2010, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2010 zrušil rozhodnutí Magistrátu města [adresa] ze dne 7. 8. 2008 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Magistrát města [adresa] vydal rozhodnutí dne 20. 10. 2010, avšak žalobce doručil nekompletní rozhodnutí, proto se žalobce odvolal. Krajský úřad napadené rozhodnutí zrušil, neboť uznal že žalobci nebylo doručeno celé rozhodnutí, a to svým rozhodnutím ze dne 2. 2. 2011, které nabylo právní moci 3. 2. 2011. Během řízení došlo k prekluzi, proto bylo řízení pro podezření ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích zastaveno. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě byla vydána řada nezákonných rozhodnutí, která na sebe plynule navazovala. Žalobci byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, byl prakticky ze dne na den omezen na svém běžném i podnikatelském životě. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo odebráno řidičské oprávnění nemohl svoji podnikatelskou činnost vykonávat, nemohl se tak dostavit na sjednaná místa a provádět zemní práce. Své nasmlouvané zakázky tak nemohl nadále plnit a stal se do budoucna nespolehlivým partnerem a nemohl tak počítat s další prací. Žalobce je přesvědčen, že v důsledku nezákonných rozhodnutí mu vznikla škoda spočívající v nemožnosti dosahovat jakýkoliv příjmů z podnikatelské činnosti. Žalobce proto za období od srpna 2008 do června 2015 požadoval přiznání nároku v podobě ušlého zisku ve výši 679 700 Kč, dále žalobce požadoval uhradit částku ve výši 250 000 Kč, která představuje škodu odpovídající úrokům z prodlení, které byly vymáhány z titulu půjček, které si bral syn žalobce, aby mohl žalobci poskytovat výživu. Žalobce dále požadoval nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím, jak v rovině právní, tak osobní, žalobci byla újma způsobena na zdraví, zejména v oblasti stomatologické. U žalobce došlo k výraznému zhoršení jeho hypertenze. Rovněž vzhledem k trestnímu odsouzení přišel žalobce o možnost podílet se aktivně na celospolečenském dění zejména kandidovat do zastupitelstva obce. Trestní odsouzení žalobce dehonestovalo v očích místní komunity. Žalobce sám ztrátu řidičského oprávnění a následné trestní odsouzení vnímal subjektivně velmi těžce, neboť byl přesvědčen o tom, že jeho postih je nespravedlivý. Podáním ze dne 15. 1. 2016 se žalovaná Česká republika – [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyjádřila k podané žalobě tak, že s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Ve svém vyjádření rovněž vznesla námitku promlčení. Podáním ze dne 17. 1. 2017 se právní zástupkyně žalobce vyjádřila k podanému vyjádření žalované k žalobě. Usnesením ze dne 6. 3. 2017, č. j. 7 C 51/2015-63 vyzval soud žalobce k doplnění rozhodných skutečností z hlediska uplatněného nároku, konkrétně, kdy přesně uplatnil nárok na náhradu škody u žalovaného, s jakým výsledkem. Podáním ze dne 12. 4. 2017 žalobce doplnil tvrzení na výzvu soudu. Okresní soud v Hradci Králové dne 19. 5. 2017 nařídil ve věci první jednání, a to na 19. července 2017, když toto jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění tvrzení. Podáním ze dne 21. 8. 2017 žalobce doplnil tvrzení na výzvu soudu, ve věci bylo nařízeno dne 3. 10. 2017 jednání na 18. 10. 2017. Při jednání soudu dne 18. 10. 2017 byla žaloba zcela zamítnuta jako nedůvodná. Právní zástupkyně žalobce podala dne 20. 11. 2017 odvolání rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2017, č. j. 7 C 51/2015-107. Dne 20. 11. 2017 podal odvolání do vyhlášeného rozsudku rovněž sám žalobce. Krajský soud v Hradci Králové na den 20. 2. 2018 nařídil jednání, kdy potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Dne 23. 4. 2018 podal žalobce dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně i proti rozsudku soudu odvolacího. Okresní soud v Hradci Králové zaslal dne 25. dubna 2018 žalobci formulář týkající se majetkových poměrů žalobce, dne 14. 5. 2018 žalobce předložil soudu prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce doručil soudu. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. června 2018, č. j. 7 C 51/2015-153 byl žalobci ustanoven pro dovolací řízení zástupce, a to [Jméno advokátky]. Okresní soud v Hradci Králové vyzval dne 8. července 2018 žalobce k doplnění dovolání. Dne 4. 7. 2018 podala právní zástupkyně žalobce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2018, č. j. 26 Co 17/2018-132. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2019, č. j. 30 Cdo 3199/2018–162 byly rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2018, č. j. 26 Co 17/2018-132 a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2017, č. j. 7 C 51/2015-107 zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 22. července 2019 vyzval soud usnesením č. j. 7 C 51/2015-160 k doplnění žaloby. Dne 15. 8. 2019 požádala právní zástupkyně žalobce o prodloužení lhůtu k doplnění žaloby, neboť se jí nepodařilo se s žalobcem spojit. Právní zástupkyni žalobce byla lhůta prodloužena do konce září 2019. Za potvrzení o hospitalizaci ze dne 16. 9. 2019 vyplývá, že žalobce byl hospitalizován ve [Anonymizováno] [podezřelý výraz] v [adresa] od 4. 9. 2019. Dne 7. 10. 2019 doplnila právní zástupkyně žalobce žalobu dle výzvy soudu. Předmětem řízení tedy byl nárok žalobce na náhradu škody z nezákonného správního rozhodnutí proti 1/ žalovanému, tj. České republice – [právnická osoba], když se žalobce domáhal zaplacení: a) náhrady škody ve výši 643 700 Kč, která představuje ušlý zisk žalobce za období od srpna 2008, kdy mu byl průkaz zadržen, do června 2015, když v každém jednotlivém měsíci daného období žalobce vyčíslil ušlý zisk ve výši minimální mzdy. Odebrání řidičského průkazu totiž pro něho znamenalo faktickou nemožnost výkonu dosavadní činnosti, nutnost prodat výkopové stroje, obsazení původních zakázek jinými dodavateli, nemožnost znovuzahájení podnikatelské činnosti pro špatnou majetkovou situaci. b) na náhradu škody ve výši 125 000 Kč, která představuje úroků, které jsou vymáhány z půjček, které si bral syn žalobce, aby jemu a jeho rodině poskytl výživu, když ji žalobce z důvodů shora popsaných nebyl schopen obstarat sám, c) na náhradu nemajetkové újmy v částce 50 000 Kč, která spočívá v újmě na zdraví žalobce. K té žalobce popsal, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí Magistrátem města [adresa] ze dne 7. 8. 2008, zn. [Anonymizováno] /[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a Krajským úřadem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 10. 10. 2008, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], která byla později zrušena, Krajský soud v Hradci Králové svým rozhodnutím ze dne 8. 6. 2010 pod sp. zn. 51 A 6/2010, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2010, došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu žalobce. Absolvoval několikaletý boj za očištění svého jména, když byl od začátku přesvědčen, že neměl být v uvedených správních řízeních trestán a stálo ho to mnoho času a úsilí, aby se domohl zrušení nezákonných rozhodnutí. Boj se správními orgány i soudy byl pro něj velmi náročný, musel mu věnovat mnoho času, zjišťováním všech okolností případu, správných postupů a sepisů podání k vlastní obraně. To se neblaze podepsalo na jeho zdravotním stavu, když u něj právě v období vedení správního řízení došlo k výraznému zhoršení hypertenze. Stres spojený s vedením sporu byl spouštěčem zhoršení zdravotního stavu. V důsledku vydání uvedených rozhodnutí a skutečnosti, že žalobce po odebrání řidičského oprávnění, nemohl nadále vykonávat svou podnikatelskou činnost a neměl žádné prostředky, nemohl si dovolit řádnou lékařskou péči o svůj chrup, protože ta je pouze v základu hrazena ze zdravotního pojištění a většina zákroků i drobnějšího charakteru má být již hrazena samotným pacientem. Žalobce takovou péči, konkrétně zubní protézu, potřeboval, ale nemohl si ji dovolit, proto u něho došlo k částečné ztrátě vlastního chrupu, který by jinak mohl lékařsky zachránit. Zásah do zdraví vnímá jako velice intenzivní, který ho každý den velice omezuje, musí brát léky na tlak a hlídat životosprávu. d) na náhradu nemajetkové újmy v částce 15 000 Kč spočívající v poškození jeho důstojnosti a cti v rámci rodiny. Tento nárok žalobce odůvodnil tím, že odebrání řidičského oprávnění znamenalo stav bez výdělku, což pro něho bylo velice tíživé i osobně v soukromé sféře. Dokud podnikal a měl příjem, zajišťoval celé rodině, sice skromné, ale vyhovující zajištění. Byl živitelem rodiny, má tři děti a minimálně jedno na něm v té době bylo ještě odkázáno výživou plně. Najednou přestal tuto svou funkci v rodině plnit, a naopak sám se stal závislý na pomoci manželky a syna [jméno FO]. Bylo to pro žalobce i rodinu velice frustrující, když nepřispíval na společné živobytí a je nucen hledat po velmi dlouhou dobu zadostiučinění před správními orgány a soudy. Trpěl a trpí pocitem, že nezabezpečil rodinu, jak byla zvyklá, že větší část odpovědnosti byl nucen přenést na manželku a syna a že tím došlo i ke změně pohledu rodiny na něj a jeho roli v rodině. To žalobce vnímá velmi intenzivně jako nabourání celého života rodinného, které nepříznivě ovlivnilo vlastně celou rodinu. Proti žalovanému, tj. proti České republice – [právnická osoba] se žalobce domáhal nároku na zaplacení, který odvíjel od nezákonného soudního rozhodnutí, a to: a) náhrady škody 36 000 Kč. Tento nárok odůvodnil tím, že od doby, kdy byl trestně odsouzen, do doby, než bylo trestní odsouzení pravomocně zrušeno a vymazán záznam z rejstříku trestu, tj. od dubna 2010 do prosince 2010 se na ušlém zisku žalobce promítala neochota zaměstnat odsouzeného člověka. b) náhradu škody ve výši 125 000 Kč, která představuje úroků, které jsou vymáhány z půjček, které si bral syn žalobce, aby jemu a jeho rodině poskytl výživu, když ji žalobce z důvodů shora popsaných nebyl schopen obstarat sám. c) náhradu újmy na důstojnosti a cti 15 000 Kč. Tvrdil, že jeho trestnímu odsouzení předcházelo zadržení Policií ČR. Policie mu odebrala otisky prstů, pachové stopy a DNA. Po zrušení odsuzujícího rozhodnutí žalobce žádal policejního prezidenta o zničení osobních údajů (odebraného materiálu). Rozhodnutím Policejního prezidia ČR ze dne 4. 4. 2011, č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], policejní prezident částečně vyhověl žádosti žalobce a některé jeho osobní údaje byly zlikvidovány a částečně nevyhověl s tím, že některé osobní údaje nezlikvidoval. Tyto vzorky Policie ČR drží pravděpodobně dodnes, v rozporu se svými povinnostmi, demokratickými zásadami a přáním žalobce. Tento zásah do svého soukromí a své cti a důstojnosti vnímá žalobce velice intenzivně. d) náhradu újmy 20 000 Kč. K tomuto nároku žalobce uvedl, že v minulosti byl společenskopoliticky aktivní, vyjadřoval se veřejně k politickému dění na místní úrovni, během cca 10 let publikoval asi 40 příspěvků v regionálním tisku, byl proto známý pro své politické názory a otevřený přístup. Byl osloven v roce 2010 politickou stranou Strana [Anonymizováno] [Anonymizováno], aby kandidoval do zastupitelstva v obecních volbách v roce 2010 (den konání 15. a 16. října 2010). V důsledku trestního odsouzení, ke kterému došlo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2009 č. j. 3 T 38/2009-75, ve spojení s Rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2010 vydaným pod sp. zn. 11 To 48/2010, však musel kandidaturu odmítnout vzhledem k tomu, že právní předpis vyžaduje, aby kandidát do zastupitelstva byl bezúhonný. Žalobce přišel o možnost podílet se aktivně na celospolečenském dění. Žalobce měl velký zájem účastnit se jako kandidát voleb a mít takto možnost aktivně ovlivnit dění v místě mého bydliště, skutečnost, že tak nemohl učinit, vnímal jako velmi závažný zásah do svého práva se svobodně politicky angažovat a podílet se tak na správě věcí veřejných. Dne 3. ledna 2020 vyzval Okresní soud v Hradci Králové žalovanou 2) Českou republiku – [Jméno žalované], aby se písemně vyjádřila k žalobě. Dne 30. 1. 2020 nařídil Okresní soud v Hradci Králové jednání ve věci na den 4. 3. 2020. Dne 7. 2. 2020 požádala právní zástupkyně žalobce o odročení jednání z důvodu kolize s dříve nařízeným jednáním. Okresní soud v Hradci Králové odročil jednání na den 18. 3. 2020. Opatřením předsedkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2020 bylo nařízeno odročit všechna jednání v období od 1. 3. 2020 do 20. 3. 2020 z důvodu omezení rizika šíření nákazy COVID-19. Dne 22. 4. 2020 bylo nařízeno jednání ve věci na den 15. 5. 2020. Při tomto jednání soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Z písemného vyhotovení rozsudku prvního stupně ze dne 15. 5. 2020 č. j. 7 C 51/2011–210 vyplývá, že v případě nároku žalobce na náhradu škody z nezákonného správního rozhodnutí proti žalovanému 1) subjektivní promlčecí lhůta uplynula, kdy nárok žalobce na náhradu škody ve výši 643 700 Kč byl u soudu uplatněn opožděně a žalobci nebylo možné podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo přiznat. V případě nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy proti žalovanému 1) ve výši 65 000 Kč a proti žalovanému 2) ve výši 35 000 Kč soud nároky shledal promlčené. Nárok žalobce uplatněný vůči žalovanému 2) na náhradu škody 125 000 Kč, která má spočívat v úroků, které jsou vymáhány z půjček, které si bral syn žalobce, aby jemu a jeho rodině poskytl výživu, když ji žalobce z důvodů shora popsaných nebyl schopen obstarat sám a náhradu ušlého zisku 36 000 Kč, který žalobce odůvodnil tím, že od doby, kdy byl trestně odsouzen, do doby, než bylo trestní odsouzení pravomocně zrušeno, posoudil soud jako nároky, které promlčeny nejsou. Nárok na zaplacení částky 125 000 Kč soud vyhodnotil jako nedůvodný, neboť ten přiznat nelze, syn žalobce v řízeních jako účastník nevystupoval a žalobci jeho údajnou škodu na úrocích z půjček a úvěrů nelze přiznat. Také nárok na ušlý zisk žalobce ve výši 36 000 Kč za dobu od dubna 2010 do prosince 2010, kdy trvalo jeho trestní odsouzení, protože se mu pro stigma odsouzeného člověka nepodařilo obstarat zaměstnání, posoudil soud jako nedůvodný. Dne 15. 6. 2020 podala právní zástupkyně žalobce blanketní odvolání do rozsudku ze dne 15. 5. 2020 č. j. 7 C 51/2015–210, ve stejný den podal odvolání také sám žalobce. Dne 16. 6. 2020 podala právní zástupkyně žalobce písemné odůvodnění odvolání. Krajskému soudu byl spis předložen k rozhodnutí o odvolání dne 22. 7. 2020. Krajský soud v Hradci Králové dne 20. 10. 2020 vyhlásil rozsudek, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 630 500 Kč, ve zbývající části byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Den 10. 11. 2020 vyzval soud prvního stupně žalobce, aby doplnil tvrzení o konkrétních okolnostech, z nichž dovozuje, že by po dobu od října 2008 do listopadu 2010 a za dobu od září 2013 do června 2015 dosáhl při svém podnikání zisku, o který přišel, o konkrétních okolnostech, z nichž dovozuje, že za dobu od dubna 2010 do prosince 2010, kdy trvalo jeho trestní odsouzení, mu ušel výdělek ve výši minimální mzdy, protože pro stigma odsouzeného člověka se mu nepodařilo obstarat zaměstnání. Žalobce byl vyzván, aby označil zaměstnavatele, u kterých se za dobu od dubna 2010 do prosince 2010 ucházel o zaměstnání a byl odmítnut pro nesplnění podmínky trestní bezúhonnosti. Právní zástupkyně žalobce dne 19. 1. 2021 předložila soudu doplnění žaloby. Dne 13. 4. 2021 podal žalobce dovolání. Spis byl předložen dne 27. 5. 2021 Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2021 č. j. 30 Cdo 1544/2021-280 bylo dovolání žalobce odmítnuto. Okresní soud v Hradci Králové dne 14. 9. 2021 nařídil jednání na 22. 10. 2021. Žalobce požádal o odročení jednání z důvodu jeho hospitalizace v nemocnici, ve věci bylo jednání odročeno na 5. 1. 2022, kdy jednání bylo odročeno z důvodu vyhlášení rozsudku. Soud následně dne 12. 1. 2022 vydal rozsudek, kterým uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci 127 330 Kč a zamítl žalobu v části, ve které se žalobce po žalovaném 1) domáhal zaplacení dalších 239 870 Kč a v části, ve které se žalobce po 2. žalovaném domáhal zaplacení 32 000 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2022 č. j. 7 C 51/2015–312 podal žalovaný 1) (proti výroku pod bodem I a IV) odvolání. Žalobce podal dne 10. 2. 2022 odvolání do výroku pod bodem II a III. Právní zástupkyně žalobce podala blanketní odvolání dne 10. 2. 2022, následně jej dne 17. 2. 2022 písmeně doplnila a zároveň vzala zpět odvolání žalobce do výrokem pod bodem III. Dne 7. 4. 2022 byl spis předložen Krajskému soudu v Hradci Králové. Dne 14. 6. 2022 Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 26 Co 100/2022-362 v části výroku, ve kterém bylo žalovanému 1) uloženo zaplatit žalobci 37 055 Kč, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, v části výroku II, jímž byla žaloba vůči žalovanému 1) v rozsahu částky 9 580 Kč zamítnuta, byl i rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, v části výroku I, jímž bylo žalovanému 1) uloženo zaplatit žalobci 90 275 Kč, v části výroku II, jímž byla žaloba o zaplacení 230 289 Kč zamítnuta a částí výroku IV, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 24. 6. 2022 byl rozsudek krajského soudu rozeslán účastníkům řízení. Na den 7. 9. 2022 bylo nařízeno jednání před soudem prvního stupně, kdy vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v rozsahu náhrady ušlého zisku za období od 1. 10. 2008 do 12. 10. 2008 a zároveň byl žalobce vyzván soudem podle § 118 a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů a tvrzení, kdy byl žalobci vrácen řidičský průkaz. Dne 12. 10. 2022 při jednáních jsou byl vyhlášen rozsudek, kterým soud částečně zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žalobce, výrokem II soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 85 722 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2022, č. j. 7 C 51/2015-402 podala žalovaná Česká republika – [Anonymizováno] [Anonymizováno] odvolání proti výroku II a výroku IV rozsudku, a to dne 1. 11. 2022. Dne 9. 11. 2022 podal odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 12. 10. 2002 žalobce, a to do výroků pod bodem III. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně odůvodnil podané odvolání dne 25. 11. 2022. Dne 21. 12. 2022 byl spis předložen Krajskému soudu v Hradci Králové k rozhodnutí o odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2023, č. j. 26 Co343/2022–446 byl rozsudek okresního soudu vyjma nenapadeného výroku I potvrzen, a to ve výroku III ve správném znění: žaloba o zaplacení 231 745 Kč se zamítá. Žalovaná podala dne 13. 4. 2023 dovolání proti rozsudku Krajskému soudu v Hradci Králové č.j. 26 Co343/2022–446. Žalobce podáním ze dne 20. dubna 2023 podal blanketní dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co343/2022–446. Okresní soud v Hradci Králové dne 25. 5. 2023 ustanovil žalobci pro odvolací řízení zástupce, a to [Jméno advokátky], ta dne 8. 6. 2023 doplnila dovolání žalobce proti výrokům I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2023. Dne 21. 7. 2023 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. Rozsudkem ze dne 31. 7. 2023 Nejvyšší soud ČR rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2023, č. j. 26 Co 343/2022-446 ve výrocích II a III a o nákladech řízení a ve výroku I pokud jím byl v rozsahu částky od 85 722 Kč potvrzen výrok II rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2022, č. j. 7 C 51/2015–402, ve výrocích II a IV zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Dovolání žalobce odmítl. Na den 7. 11. 2023 nařídil Okresní soud v Hradci Králové jednání ve věci, při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 85 722 Kč zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 7 C 51/23015–519 ze dne 7. 11. 2023, podal žalobce dne 12. 12. 2023 odvolání do výroku I, kterým byla žaloba co do zaplacení částky 85 722 Kč zamítnuta. Usnesením ze dne 13. prosince 2023 Ústavní soud České republiky odmítl ústavní stížnost žalobce. Dne 18. 12. 2023 právní zástupkyně žalobce odůvodnila písemně do spisu odvolání žalobce. Spis byl předložen krajskému soudu k rozhodnutí o odvolání dne 19. 1. 2024, Krajský soud v Hradci Králové dne 12. 3. 2024 vyhlásil rozsudek č. j. 26 Co 25/2024-560, dne 20. 5. 2024 podal žalobce proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2024, č. j. 26 Co 25/2024-560 dovolání. Usnesením ze dne 17. 7. 2024 č. j. 30 Cdo 1764/2024-584 Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce odmítl. Rozhodnutí nabylo právní moci 9. 8. 2024.

5. Z listiny datované dnem 5. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce uplatnil dne 8. 1. 2020 nárok na zaplacení odškodného ve výši 100 000 Kč za nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě u [právnická osoba].

6. Z vyjádření místopředsedkyně Okresního soudu v Hradci Králové pro účely předběžného projednání nároku ministerstvem bylo zjištěno, že délka řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové je považována za nepřiměřenou, že věc je složitá po skutkové a právní stránce, že stížnost na průtahy v předmětné věci předsedovi soudu podána nebyla, že žadatel se svým chováním na průtazích významně podílel a že ostatní účastníci nikoli. Dále bylo jištěno, že délka řízení byla zapříčiněna především skutečností, že žalobce podal neúplnou žalobu, kterou řádně nedoplnil ani prostřednictvím zástupce a k jejímu doplnění musel být soudem opakovaně vyzýván, rovněž se svým ustanoveným zástupcem nedostatečně komunikoval, lhůta k doplnění tvrzení mu musela být opakovaně prodloužena.

7. Z odpovědi [právnická osoba] soud zjistil, že nároku nebylo vyhověno, neboť dle ministerstva nedošlo v řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 3 T 38/2009 vyplývá, že dne 31. 1. 2009 byly zahájeny úkony trestního řízení, kdy žalobci jako podezřelému bylo sděleno podezření z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Žalobce se měl dopustit trestného činu tím, že řídil osobní motorové vozidlo, ačkoliv mu byl správním orgánem Magistrátem města [adresa] vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 13. 10. 2008 do 13. 4. 2009. Z protokolu o výslechu podezřelého vyplývá, že žalobce uvedl, že rozhodnutí Okresního úřadu v [adresa], kterým mu byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel nerespektuje, ve věci se obrátil na rozhodnutí soudu, rozhodnutí správního orgánu respektovat nebude. Ve věci byl vydán rozsudek dne 17. 12. 2009, č. j. 30 38/2009-75, kdy byl žalobce uznán vinným, že dne 31. 1. 2009 řídil osobní motorové vozidlo, přestože mu byl rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 10. 10. 2008, které nabylo právní moci dne 13. 10. 2008, uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Žalobce byl odsouzeno k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, když výkon uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Žalobce ve věci podal odvolání a Krajský soud v Hradci Králové odvolání žalobce jako obžalovaného zamítl usnesením ze dne 23. 3. 2010. Žalobce dne 18. 10. 2010 (s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010) podal ve věci návrh na obnovu řízení, když usnesením Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 3 T 38/2009-122 ze dne 24. 11. 2010 soud povolil obnovu řízení a zrušil rozsudek ze dne 17. 12. 2009 vydaný ve věci 3 T 38/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující.

9. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 občasného soudního řádu, tj. každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

10. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 24. 7. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč jako odškodného za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 51/2015. Žalobce dne 8. 1. 2020 uplatnil nárok na zaplacení odškodného ve výši 100 000 Kč u žalované, žalovaná nároku žalobce nevyhověla. Řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 51/2015 bylo zahájeno žalobcem žalobou podanou dne 2. 7. 2015. Konec řízení potom představuje poslední rozhodnutí, tj. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2024 č. j. 30 Cdo 1764/2024–584, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 8. 2024. V průběhu uvedeného řízení bylo opakovaně rozhodováno meritorně soudem prvního stupně (celkem 5 krát), ve věci rovněž opakovaně rozhodoval odvolací soud) celkem 5 krát) a 4 krát i Nejvyšší soud ČR. První rok řízení žalobce svými nejasnými podáními, která neopravil ani po výzvách soudu, a neposkytnutou včasnou součinností ustanovenému advokátovi, způsobil průtahy v řízení. Až 13. 9. 2016 žalobce žalobu opravil tak, že bylo zřejmé, čeho konkrétně se domáhá.

10. Při právním hodnocení vycházel soud z příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). Podle § 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Právním prostředkem nápravy při překročení přiměřené lhůty v každém soudním řízení je možnost „poškozeného“ zahájit kompenzační řízení dle výše citovaného zákona, jehož výsledkem je – v případě prokázání vzniku nemateriální újmy vzniklé z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího právě v nepřiměřené délce řízení – přiznání přiměřeného odškodnění.

12. Zásadní otázkou tohoto řízení tedy bylo posouzení přiměřenosti délky řízení vedeného před Okresním soudem v Hradci Králové, sp. zn. 7 C 51/2015. Požadavek na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené době je integrální součástí práva na spravedlivý proces. Toto právo je garantováno jak Listinou základních práv a svobod (čl. 38 odst. 2), tak i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst. 1), která je ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky.

13. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutno při posuzování přiměřenosti délky řízení vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného a též počet instancí, které se řešením daného sporu zabývaly. Jde o obdobná kritéria, k nimž má soud přihlédnout při rozhodnutí o konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění v případě, že je prokázán vznik nemajetkové újmy nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 citovaného zákona (viz § 31a odst. 3 zákona).

14. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve stanovisku Cpjn 206/2010 (vydaném ke sjednocení praxe při posuzování nepřiměřené délky řízení v souvislosti s rozhodováním o nárocích na odškodnění za nesprávný úřední postup), není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a cit. zákona, popř. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu.

15. Soud v projednávané věci podrobil řízení 7 C 51/2015 přezkumu z hlediska výše uvedených kritérií.

16. Soud vyšel ze zjištění, že ke dni rozhodování soudu trvalo předmětné řízení 9 let. Předmětem řízení je žaloba na náhradu majetkové a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím soudu ve správním řízení a v trestním řízení. Žalobce v předmětném řízení uplatnil více nároků, kdy každý z nároků zahrnující náhradu materiální i nemateriální újmy má svůj samostatný skutkový základ vyplývající z existence následných soudních rozhodnutí, která ruší dříve vydané správní rozhodnutí, resp. rozhodnutí soudu v trestní věci (a způsobují tedy jejich nezákonnost). Jde o právně i skutkově složité řízení, v němž bylo třeba provádět obsáhlé dokazování nejen ke vzniku a výši jednotlivých typů škod a jejich příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, ale i k počátku běhu a stavení promlčeních lhůt k uplatnění jednotlivých nároků. Všichni účastníci řízení využívali procesní prostředky k uplatňování svých práv, sami tak k délce řízení přispěli, sám žalobce se na délce řízení podílel v průběhu prvního roku řízení. Soud shledal celkovou délku řízení za nepřiměřenou, průtahy účastníků řízení jsou ale bezvýznamné v porovnání s celkovou dobou řízení. Navíc nelze účastníkům řízení přičítat k tíži, že využívali všech dostupných procesních prostředků k bránění svých práv. Jak soud výše uvedl, považuje věc vedenou zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 51/2015 za skutkově i právně složitou, o tom vypovídá i počet řádných a mimořádných opravných prostředků. Na rozhodování ve věci se v průběhu let podílely soudy více instancí - Okresní soud v Hradci Králové, Krajský soud v Hradci Králové i Nejvyšší soud ČR, tyto soudy rozhodovaly ve věci opakovaně. V řízení nebylo zjištěno, že by se do délky řízení negativně promítly jakékoli průtahy v řízení. Doby, které uplynuly mezi jednotlivými jednání, a to i v případě nutnosti předání spisu mezi jednotlivými instancemi, považuje soud za zcela přiměřené. Soudy se také musely vypořádat s množstvím procesních návrhů, které měly vliv na délku řízení. Mnohá podání žalobce byla pro soud často ne zcela srozumitelná. Žalobci ale nelze přičítat k tíži, že využíval svých procesních práv a podal několik opravných prostředků, které řízení zákonitě prodloužily. Jak bylo ostatně výše popsáno, žalobce byl mnohdy v rámci odvolacího nebo dovolacího řízení úspěšný. Na druhou stranu soud musel přihlédnout k jednání žalobce, kterým ztěžoval rychlý postup projednání věci. Bylo zjištěno, že žalobce byl opakovaně vyzýván k doplnění (opravě) jím podané žaloby, že žádal o prodloužení lhůty a že později požádal o ustanovení zástupce, který však navrhl zrušení ustanovení z důvodů stojících na straně žalobce, a že z toho důvodu byl žalobci ustanoven další advokát. K doplnění žaloby do projednatelné podoby došlo až v září 2016 (tj. více než rok po zahájení řízení – 2. 7. 2015), k prvnímu jednání i z důvodu výzvy soudu k doplnění rozhodných tvrzení došlo až dne 19. 7. 2017. Tyto zjištěné skutečnosti jsou přičitatelné jedině žalobci a vyplývají nejen ze spisu, ale i z vyjádření místopředsedkyně Okresního soudu v Hradci Králové. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že celková doba řízení je s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu nepřiměřená, přestože se účastníci řízení podíleli na celkové délce řízení, když využívali procesní prostředky k uplatňování svých práv. Účastníkům řízení ale nelze přičítat k tíži, že využívali všech dostupných procesních prostředků k bránění svých práv.

17. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Podle článku 41 Úmluvy platí, že jestliže soud zjistí, že k porušení Úmluvy nebo protokolů k ní došlo, a jestliže vnitrostátní právo dotčené vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Má-li tedy soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

18. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

19. Dle ustanovení čl. 6 odst. 1 věty prvé Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

20. Závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v přiměřené době ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon), je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránit, popř. ji v případě již nastalé újmy zmírnit. Nejprve je nutné vyřešit otázku, zda vůbec v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. K porušení práva na přiměřenou délku řízení zakládajícího nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 31a zákona dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy. K porušení práva na přiměřenou délku řízení proto může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek není nepřiměřeně dlouhé.

21. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 5 písm. a), b) zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Podle § 31a) odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

25. Podle § 31a) odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

26. Podle § 31a) odst. 3 zákona platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých průtahy v řízení odstranit. Dále pak k postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

28. Podle ustanovení čl. 6 odst. 1 věty prvé Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

29. Náhrada nemajetkové újmy náleží účastníkovi řízení v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního a správního řízení. Nepřiměřená délka řízení porušuje základní právo na spravedlivé a rychlé projednání věci, na účastníky řízení dopadá dlouhotrvající nejistota o výsledku sporu. Zákon zakládá nárok na přiměřené zadostiučinění, které má nahradit vznik nemajetkové újmy, a to bez ohledu na to, zda vznikla škoda. Nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného. Ustanovení § 31 a odst. 2) zákona stanoví formu a rozsah náhrady. Zadostiučinění v penězích je koncipováno jako podpůrný způsob kompenzace pro případ, kdy není možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak a dostačující by se nejevilo konstatování porušení práva. Při stanovení výše náhrady soud přihlédl v souladu s uvedeným ustanovením k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k majetkové újmě došlo, a to s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva se vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka řízení morální újmu a újma vzniká již samotným porušením práva na spravedlivé a rychlé projednání věci. Závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v přiměřené době ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránit, popř. ji v případě již nastalé újmy zmírnit. Nejprve je nutné vyřešit otázku, zda vůbec v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. K porušení práva na přiměřenou délku řízení zakládajícího nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy. V této věci soud vymezil počátek a konec řízení, kdy bylo prokázáno, že celková délka posuzovaného řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 51/20115 trvala 9 let. Přestože soud neshledal na straně soudu průtahy v řízení, tak k porušení práva na přiměřenou délku řízení došlo.

30. Při úvaze o tom, zda postačí samotné konstatování porušení práva, popř. zadostiučinění v penězích, a případně v jaké výši, soud vyšel z ust. § 31a) odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dále pak z ustanovení § 31a) odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, dále k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Soud dovodil, že pro náhradu za stav nejistoty, ve které se v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení žalobce ocitl, a byl v něm udržován, se nejeví dostačujícím samotné konstatování porušení práva. Řízení totiž trvalo ke dni právní moci citovaného posledního rozhodnutí Nejvyššího soudu celkem 9 let.

32. Při stanovení výše zadostiučinění soud zohlednil všechny výše uvedené okolnosti a přihlédl k celkové délce nepřiměřeně dlouhého řízení, počet let řízení následně násobil roční částkou 15 000 Kč. Vzorec, který soud pro výpočet použil vychází z metodiky Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před ESLP. Výchozí částku následně soud modifikoval v závislosti na tom, jaká intenzita jednotlivých kritérii byla v řízení zjištěna, a to ve dvacetiprocentním zvyšování či snižování podle stupňů a intenzity každého z kritérií. Uvedená metodika (přestože se jedná toliko o doporučující materiál) koresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu (viz Cpjn 206/2010), který dospěl k závěru, že základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází se pro účely ČR pohybuje v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, kdy s poukazem nato, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, snižuje náhradu za počáteční dobu řízení za první dva roky řízení částkou o polovinu nižší.

33. Vzhledem k okolnostem případu, které jsou výše popsány, soud stanovil náhradu za jeden rok ve výši 15 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení je to 50 %, tedy 2x po 7 500 Kč. Soud dále uvedenou částku modifikoval, když s ohledem na mimořádnou obtížnost věci, snížil částku o 20 % a za první rok řízení dále snížil částku o dalších 20 %, neboť v prvním roce řízení to byl právě žalobce, kdo způsobil průtahy v řízení. Soud tedy za první rok řízení přiznal žalobci částku 4 500 Kč, za druhý rok řízení částku 6 000 Kč a za třetí až devátý rok řízení částku 12 000 Kč, tedy celkem 84 000 Kč. Za celkovou délku řízení tak žalobci náleží částka 94 500 Kč (84 000 Kč + 6 000 Kč + 4 500 Kč). Ve zbývajícím rozsahu (tj. v částce 5 500 Kč) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce v řízení v převážné míře uspěl, a náleželo by mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl úspěšný z 94,5 % uplatněného nároku, neúspěch žalobce činil 5,5 %. Žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 89 % (tj. 94,5 – 5,5). Plné náklady řízení tvoří odměnu právní zástupkyně, kterou soud určil postupem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní částku 5 100 Kč. Právní zástupkyně poskytla žalobci 3 úkony právní služby dle § 11 cit. vyhlášky – převzetí věci, účast na jednání soudu a sepis podání – závěrečný návrh, ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky, tj. celkem 900 Kč. Soud dále přiznal právní zástupkyni DPH ve výši 21 % ve výši 3 402 Kč. Celkové náklady řízení žalobce tak činí 19 602 Kč. Soud přiznal žalobci 89 % jeho účelně vynaložených nákladů, žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci částku 17 446 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.