19 Co 1487/2024 - 260

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], bytem [Adresa žalobce], zastoupený advokátkou [Jméno advokátky], sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A], bytem [Adresa žalované A], zastoupená advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a o návrhu žalované na odklad zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.7.2024, č.j. 27 C 286/2022-216, takto:

Výrok

I. Návrh žalované na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 49 830 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky v [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o zrušení spoluvlastnictví žalobce a žalované k jednotce číslo č. [číslo] byt, vymezené dle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p[číslo], bytový dům v obci České Budějovice, stojící na pozemku p. č. [číslo], v katastrálním území České Budějovice 2, včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu č.p.[Anonymizováno][číslo] a pozemku p. č. [číslo], jak je zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [Jméno žalované B], pro katastrální území [adresa] 2, v obci České Budějovice (výrok odstavci I.). Jednotku č. [číslo], byt, vymezenou dle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. [číslo], bytový dům, v obci České Budějovice stojící na pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území České Budějovice 2, včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy č. p[číslo] a pozemku p. č. [číslo], jak je zapsáno v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [Jméno žalované B], v katastrálním území České Budějovice a obci České Budějovice, přikázal do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu ve výši 1 985 000 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok odstavci II.) Návrh žalované na odklad zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem tak, jak jsou blíže specifikovány ve výroku I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, zamítl (výrok odstavci III.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok odstavci IV.) a rozhodl i o tom, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok odstavci V.). Soud prvního stupně z výpisu z katastru nemovitostí, LV číslo [číslo], vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, okres České Budějovice, katastrální území České Budějovice 2, obec České Budějovice zjistil, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky bytu č. [číslo] vymezeného v budově č. p. [číslo] na p. č. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území [Jméno žalované B] 2, včetně podílu na společných částech domu a pozemků v rozsahu 83/2357 a že žalobce, nabyl svůj podíl ke shora specifikovaným nemovitostem na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 5. 2. 2014, č. j. [číslo jednací] s právní mocí k 21. 3. 2014 a právní účinky zápisu nastaly [datum]. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2015, č. j. 19 Co 297/2015–134 zjistil, že tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2014. č. j. 18 C 132/2014–90 vydaný ve věci žalobkyně [Jméno žalované A] proti žalovaným [tituly před jménem] [jméno FO], soudnímu exekutorovi a [tituly před jménem] [jméno FO], ohledně zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti veřejné dražby č. j. [číslo jednací] provedené Exekutorským úřadem České Budějovice, soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] dne 5. 2. 2014, kdy soud učinil závěr o tom, že skutečnost, jestli dražba měla proběhnout nebo ne, případně, zda byla dražba provedena v souladu se zákonem, se může posuzovat pouze v rámci exekučního řízení. Mimo exekuční řízení se již nemůže v samostatném nalézacím řízení zabývat tím, zda byla dražba soudním exekutorem provedena správně či nikoliv. Možnost podat žalobu na neplatnost dražby provedené v rámci exekučního řízení soudním exekutorem žádný právní předpis neumožňuje a nevyplývá ani z ustanovení § 80 o.s.ř. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná trpí hypertenzí, hypercholesterolemií, psychickými potížemi, poruchou spánku, koxartrózou, oboustrannou, shledány byly i pokročilé artrotické změny kyčelního kloubu a prohloubená bederní lordóza. Soud prvního stupně v řízení ustanovil znalce za účelem zjištění, zda jsou nemovité věci reálně dělitelné a dále za účelem stanovení obvyklé ceny. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno FO] ze dne 9. 10. 2023 zjistil, že bytovou jednotku, která je předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nelze reálně rozdělit, znalec stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí částkou [částka], když při určení obvyklé ceny použil porovnávací způsob, vycházel z porovnání srovnatelných objektů, které byly nejvíce podobné parametrům oceňované nemovité věci. Jednotlivé cenotvorné faktory byly posouzeny a zohledněny korekcí pomocí koeficientů, včetně jejich zdůvodnění. Obvyklá cena byla stanovena jako aritmetický průměr upravených sjednaných cen a následně bylo provedeno zaokrouhlení. Tyto závěry znalec potvrdil při ústním jednání dne 16. 5. 2024 s tím, že v mezidobí od zpracování znaleckého posudku nedošlo k žádnému extrémnímu cenovému vývoji ohledně cen nemovitostí. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1140 o.z. a ustanovení § 1155 odst. 1 o.z. učinil závěr o tom, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je samostatným nalézacím řízením, v rámci něhož nelze posuzovat platnost dražby, popřípadě soulad jejího provedení s právními předpisy. Pro soud je tedy podstatné pouze to, že žalobce svůj podíl k předmětným nemovitostem v dražbě nabyl, byl zapsán jakožto jeho vlastník v katastru nemovitostí a je tedy spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se domáhá žalobou podanou po více než osmi letech od doby, kdy podíl v rámci dražby nabyl, podanou žalobu nelze hodnotit jako výraz zneužití práva. Koupě podílu na nemovitostech představuje realizaci práva nabývat majetek s tím, že právě zrušení spoluvlastnictví soudem je institutem, který chrání práva všech spoluvlastníků a zajišťuje spravedlivé vypořádání vztahu ke společné věci. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v odůvodnění rozsudku učinil závěr o tom, že samotné nabytí podílu v exekuční dražbě nelze klást k tíži žalobce jakožto nabyvatele. Žalovaná namítala, že není vhodná doba pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodu vysoké inflace a cen nemovitostí, nájmů a energií. Tento názor žalované soud prvního stupně nesdílel, vycházel ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015. sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, podle kterého pro posouzení doby nevhodné pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, které nezávisí na spoluvlastnících a způsobují, že by zrušení bylo nevhodné a neúčelné. Podle komentářové literatury bude nevhodnost doby směřovat především k dočasným okolnostem, které mají vliv na cenu společné věci, za případy nevhodné doby lze považovat stavy nemovitých věcí poškozených živelnými katastrofami, u nichž spoluvlastníci pracují na jejich odstranění, uvažované veřejnoprávní zásahy ovlivňující cenu věci, hyperinflaci, probíhající opravu či úpravu věci či brzký zánik zatížení společné věci, v jehož důsledku významně stoupne cena společné věci. Podle soudu není v daném případě žádná ze shora uvedených skutečností. V tuzemských podmínkách není hyperinflace a nelze hovořit ani o tom, že by se nějakým extrémním způsobem vymykaly ceny na trhu s byty či nájmy bytů a že by takový stav byl pouze přechodným. Skutečnost, že ceny se v průběhu doby mění, je zcela běžnou záležitostí, i ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že nedošlo k extrémnímu vývoji cen nemovitostí. Pokud jde o ceny energií, ty podle soudu v současné době naopak klesají, skutečnost, že budoucí vývoj cen nemovitostí, nájmů a energií nelze do budoucna předvídat, nemůže být bez dalšího překážkou pro zrušení spoluvlastnictví. Nelze tedy podle soudu konstatovat, že by se žalobce domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nevhodnou dobu. Žalovaná dále namítala, že zrušením a vypořádáním jí bude způsobena újma s ohledem na její vysoký věk a špatný zdravotní stav. Pro závěr, zda by zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví vznikla některému ze spoluvlastníků újma, jsou podle soudu podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná trpí celou řadu zdravotních problémů, nelze však konstatovat, že by veškeré tyto zdravotní problémy byly pouze dočasného charakteru, naopak obecně s narůstajícím věkem se zdravotní stav člověka spíše zhoršuje než zlepšuje, a proto vyšší věk žalované a její špatný zdravotní stav nejsou okolnostmi přechodné povahy a podle soudu není naplněna výjimka bránící zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná dále navrhovala odklad zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o dva roky, taktéž z důvodu vyššího věku a zdravotního stavu s tím, že během dvou let by měla podstoupit operaci kyčle, což by mělo vést ke zlepšení zdravotního stavu. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 1155 o.z. učinil závěr o tom, že odklad přichází v úvahu zejména v případě závažných zdravotních problémů, které jsou přechodného charakteru, což není případ žalované, jejíž zdravotní problémy nelze považovat za natolik závažné, aby bránily vypořádání spoluvlastnictví, žalovaná není osobou nesoběstačnou či invalidní, odkázanou pouze na invalidní důchod a péči jiné osoby, není osobou omezenou ve svéprávnosti. Zdravotní problémy žalované nelze vnímat ani jako problémy přechodného charakteru, problémy s kyčlemi nejsou jediným zdravotním problémem žalované a nelze konstatovat, že operací kyčle budou vyřešeny veškeré její zdravotní problémy. Důvodem pro odklad mohou být i zdravotní problémy trvalého charakteru, ty však samy o sobě nebudou dostačující, k těm by měla přistoupit další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví. Žalovanou tvrzené důvody, tedy vyšší věk a špatný zdravotní stav, nejsou podle soudu v daném případě důvodem ani pro odklad zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nejedná se o přechodné problémy, ale problémy trvalého charakteru a není zde ani žádná další okolnost, která by ospravedlnila zásah do práva žalobce požadovat kdykoliv, tedy i nyní zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Jak bylo shora uvedeno, ze znaleckého posudku vyplynulo, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, obvyklá cena těchto nemovitostí byla stanovena částkou 3 970 000 Kč, cena spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 1 985 000 Kč. Žalobce projevil zájem nabýt nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, je solventní, což prokázal aktuálním výpisem ze svého účtu. Žalovaná se bránila vypořádání, neprojevila ale zájem, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví, nedisponuje ani dostatečnými finančními prostředky k tomu, aby žalobce ze spoluvlastnictví vyplatila. Překážkou pro rozhodnutí ve věci nebyla ani skutečnost, že žalovaná den před vyhlášením rozsudku podala k soudu žalobu, kterou se domáhá určení, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí z důvodu, že považuje za neplatnou dražbu těchto nemovitostí, v rámci které nabyl žalobce svůj podíl na nemovitostech, neboť argumentace žalované byla soudem posouzena jako předběžná otázka v rámci řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a soud nemá za to, že by měl vyčkat rozhodnutí o žalobě na určení vlastnictví. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 404/22 tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolala z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. e) a g) o.s.ř. Žalovaná je toho názoru, že tvrzené zdravotní problémy s kyčlemi jsou závažné, může dojít k výraznému omezení hybnosti. Operace, při které dojde k výměně kloubu, vede k zásadnímu zlepšení zdravotního stavu. Jedná se o zdravotní problém přechodný. Žalovaná odkazuje na již tvrzené skutečnosti, na základě kterých nabyl žalobce svůj podíl, postup nabytí považuje za zcela v rozporu s právním řádem, jde o nezákonné nabytí nemovitosti, způsob, jakým se stal žalobce vlastníkem ideální jedné poloviny předmětné bytové jednotky, považuje za neplatný a rekapituluje svá tvrzení, ze kterých dovozuje neplatnost. Podle žalované Nejvyšší soud uvedl, že soudy jsou povinny vzít v potaz okolnosti, za kterých došlo k nabytí spoluvlastnického podílu, dále zvážit, zda výše poskytnuté náhrady umožní pořídit si jiné bydlení. Takové skutečnosti nelze posuzovat odděleně od dalších subjektivních skutečností, je třeba je důkladně zkoumat vcelku. Podle žalované nebyly brány v potaz skutečnosti, za kterých došlo k nabytí spoluvlastnického podílu, ani skutečnost, že žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je namířena pouze na samotnou osobu žalované, je to způsob, jak znepříjemnit její život a způsobit další zdravotní potíže.

3. Žalobce považoval odvolání žalované za nedůvodné, žalovaná až v odvolání začala členit své zdravotní potíže na ty, které považuje za nezávažné a tvrdí, že by měla během dvou let podstoupit operaci kyčle, která by měla odstranit bolesti. Z ambulantních zpráv k osobě žalované vyplývá, že žalovaná trpí řadou obtíží a primární koxartrózou, oboustrannou, to je artrózou z přetížení kyčlí. Zdravotní obtíže se netýkají jedné z kyčlí, jak tvrdí žalovaná. Žalovaná po mnoho let v rozporu se soudními rozhodnutími, svými majetkovými poměry a svou bytovou potřebou obývá byt o velikosti 4+1, po mnoho let si způsobuje ekonomické potíže, které na ní dopadají. Žalobci se nejeví přesvědčivé tvrzení žalované o správnosti jejího náhledu na zdravotní obtíže a jejich přechodnost, zdravotní obtíže žalovaná tvrdí od počátku tohoto již dva roky trvajícího řízení. Žalovaná opakovaně před soudem prvního stupně předkládala návrhy a vyjadřovala se při jednání obstrukčními způsoby, vznášela návrhy, které směřovaly k zabránění nebo oddálení vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žádala revizní znalecký posudek, aniž by upozornila, v čem spatřuje nesprávnost. Podle žalobce mu žalovaná dluží za nadužívání bytu za 10 let, bez soudního řízení nezaplatila dobrovolně nic.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalované má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ust. § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, 212a o.s.ř., shora uvedené odvolací důvody neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů.

5. Pokud se žalovaná domáhala přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o určení vlastnictví, které je vedeno u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 223/2024, odvolací soud návrh na přerušení zamítl, neboť žalovaná netvrdí jiné skutečnosti, které by svědčily o jejím vlastnictví než ty, které odvozuje z tvrzení o neplatnosti usnesení o příklepu vydaném v exekučním řízení, na základě kterého se žalobce jako vydražitel stal spoluvlastníkem předmětné věci. K této otázce se odvolací soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 24. 3. 2015, č.j. 19 Co 297/2015–134, ve kterém konstatoval, že „to, jestli dražba měla proběhnout nebo ne, případně, zda byla dražba provedena v souladu se zákonem, se může posuzovat pouze v rámci exekučního řízení. Jak exekuční řád, případně občanský soudní řád platný v době, kdy se exekuční řízení vedlo, dával možnost účastníkům exekučního řízení podat odvolání proti usnesení o ceně bytové jednotky, odvolání proti dražební vyhlášce a usnesení o nařízení dražebního jednání, usnesení o příklepu, eventuálně rozvrhového usnesení, v předmětném exekučním řízení bylo možno podat návrh na částečné či úplné zastavení exekuce atd. Mimo toto exekuční řízení se již soud nemůže v samostatném nalézacím řízení zabývat tím, zda byla dražba soudním exekutorem provedena správně či nikoliv. Možnost podat žalobu na neplatnost dražby provedené v rámci exekučního řízení soudním exekutorem žádný právní předpis neumožňuje, a to ani § 80 o.s.ř.“ 6. Podle ust. § 1140 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2). Výjimky uvedené v ust. § 1140 odst. 2 o.z. nutno vykládat restriktivně. Odvolací soud setrvává na závěru, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze posuzovat platnost dražby prováděné v exekučním řízení a sdílí závěr soudu prvního stupně i o tom, že nabytí podílu v exekuční dražbě nelze klást k tíži žalobce jakožto nabyvatele (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022. sp. zn. 22 Cdo 824/2022).

7. Pokud jde o posouzení nevhodné doby, soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu i komentářovou literaturu učinil správný závěr o tom, že pro posouzení nevhodné doby jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníků, zatímco pro újmu některého spoluvlastníka jsou podstatné jejich subjektivní poměry přechodné povahy. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že nelze učinit závěr o tom, že žalobce žádá o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nevhodnou dobu, neboť nebyly zjištěny přechodné objektivní poměry týkající se věci mající na ni věcný účinek, pro které by bylo nutno dobu pro zrušení a vypořádání hodnotit jako nevhodnou. Ze znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že od doby vyhotovení znaleckého posudku nedošlo k nijak extrémnímu vývoji cen nemovitostí, je zcela logické, že v průběhu času dochází opakovaně ke změnám v prodejních cenách nemovitostí i cen nájmů v závislosti na mnoha parametrech ekonomických i společenských, které ovlivňují nabídku i poptávku. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně i o tom, že skutečnost, že budoucí vývoj cen nemovitostí, nájmu a energií nelze do budoucna předvídat, není překážkou pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Soud prvního stupně dále učinil správný závěr o tom, že ani subjektivní poměry žalované, vyšší věk a zdravotní stav nejsou důvodem bránícím zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, neboť se nejedná o subjektivní poměry přechodné povahy.

8. Žalovaná se dále domáhala odkladu zrušení spoluvlastnictví ve smyslu ustanovení § 1155/1 o.z., podle kterého na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Žalobkyně se odkladu domáhala z důvodu vyššího věku a zdravotního stavu s tím, že má podstoupit operaci kyčle, což by mělo vést ke zlepšení zdravotního stavu žalované. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že i v případě odkladu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví obdobně jako je tomu u důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přicházejí do úvahy důvody dočasného charakteru (závažné přechodné zdravotní problémy), připustit ale lze i důvody charakteru trvalého jako nepříznivý zdravotní stav bez reálné možnosti jeho zlepšení, vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení. Jelikož se tyto dlouhodobé okolnosti mohou vyskytovat v řadě případů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 2. 2. 2022 sp. zn. 22 Cdo 48/2022 zdůraznil, že důvody trvalého charakteru zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, nýbrž by k nim měla přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví. Může jít zejména o naplnění předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka. Odklad vypořádání spoluvlastnictví by ale neměl sloužit k zachování a pokračování stavu trvajícího spoluvlastnictví bez dalšího, nýbrž by měl především chránit oprávněné zájmy dotčeného spoluvlastníka, které převáží nad právem spoluvlastníka domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. V projednávané věci sdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že vyšší věk žalobkyně a její zdravotní stav nejsou důvody dočasnými, pokud jde o operaci kyčelního kloubu, ze zprávy [právnická osoba] ze dne 9. 1. 2025 bylo zjištěno, že operace proběhla dne 19. 12. 2024, poté probíhala rehabilitace a z tohoto důvodu již nelze návrh na odklad tímto odůvodňovat. Ostatní zdravotní problémy žalované nelze vnímat jako zdravotní problémy přechodného charakteru. Jak bylo shora uvedeno, Nejvyšší soud připustil v rozsudku ze dne 29. 6. 2016 sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, že zrušení spoluvlastnictví může být odloženo i z důvodů trvalého charakteru, avšak pouze za předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka. Žalobkyně se brání zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s ohledem na její věk, zdravotní stav a přesvědčení o neplatnosti provedené dražby a je tedy zřejmé, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví nemůže v poměrech posuzované věci dojít k vyřešení ochrany zájmu žalované, a proto nemůže být zrušení spoluvlastnictví odloženo ani z těchto důvodů trvalého charakteru.

9. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen.

10. Soud prvního stupně nepochybil, když o nákladech před soudem prvního stupně rozhodl s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 404/22 tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo s ohledem na povahu řízení, iudicii duplicis, jehož specifika neodpovídají charakteristickým znakům civilního sporu v režimu občanského soudního řádu, a v důsledku toho je stanovení úspěchu jednotlivých účastníků ve věci pro účely rozhodnutí o nákladech řízení obtížné. Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o.s.ř. na řízení typu iudicii duplicis by ve smyslu shora citovaného nálezu měli tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní řešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. Odvolací soud dospěl k závěru, že v odvolacím řízení je třeba v daném případě rozhodnout o nákladech řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce se domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalobou podanou po osmi letech od nabytí spoluvlastnického podílu v dražbě na základě usnesení soudního exekutora ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Žalovaná opakovaně namítá neplatnost dražby, ačkoliv již v rozsudku Krajského soudu v [Jméno žalované C] ze dne [datum], č.j. 19 Co 297/2015-134 byl učiněn závěr o tom, že mimo exekuční řízení se již nelze v samostatném nalézacím řízení zabývat tím, zda byla dražba soudním exekutorem provedena správně či nikoliv. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se žalobkyně jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím domáhala přerušení řízení s ohledem na zahájení řízení o určení vlastnictví k předmětné nemovitosti, kdy žaloba je založena opět na tvrzení o neplatnosti usnesení o příklepu vydaném v exekučním řízení, na jehož základě se žalovaný jako vydražitel stal spoluvlastníkem předmětné věci, přestože již v roce 2015 bylo uzavřeno, že soud není mimo exekuční řízení již oprávněn usnesení o příklepu přezkoumávat. Tento postup žalované v řízení se soudu jeví jako šikanózní, s cílem oddálit rozhodnutí ve věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná od 1. 4. 2014 užívá celou bytovou jednotku výlučně k vlastnímu bydlení, mezi spoluvlastníky neexistuje žádná dohoda o způsobu užívání společné věci, žalovaná za užívání bytové jednotky v rozsahu větším než je její spoluvlastnický podíl, žalobci ničeho neplatí a žalobce je nucen se domáhat nároku na vydání bezdůvodného obohacení u soudu. U Krajského soudu v Českých Budějovicích byla vedena řízení pod sp. zn. 19 Co 1539/2019, jehož předmětem bylo zaplacení částky 39 617,50 Kč s příslušenstvím, dále 19 Co 129/2023 o zaplacení částky 183 358,52 Kč a dále pod sp. zn. 5 Co 192/2020, jehož předmětem byla částka 132 815,50 Kč. Ve shora uvedených řízeních byl žalobce se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení úspěšný. Za situace, kdy žalovaná ani neplatí za nadužívání předmětné nemovitosti, zrušení a vypořádání se brání z důvodů, ke kterým se vyjádřil krajský soud již v roce 2015 tak, že v exekučním řízení se již soud nemůže v samostatném nalézacím řízení zabývat tím, zda dražba byla soudním exekutorem provedena správně či nikoliv, žalovaná není solventní a náhradu za spoluvlastnický podíl by nemohla žalobci zaplatit, jeví se chování žalované jako obstrukční, šikanózní. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení, které byly stanoveny z částky 1 985 000 Kč představující náhradu za spoluvlastnický podíl žalované, kterou je povinen žalobce žalované zaplatit. Podle ustanovení paragrafu 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí odměna za jeden úkon právní služby 16 260 Kč. Právní zástupkyně žalobce učinila v odvolacím řízení tři úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k odvolání ze dne 18. 10. 2024 a účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 1. 2025). Za tyto tři úkony právní služby náleží odměna celkem ve výši 48 780 Kč a s připočtením dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 účinné do 31. 12. 2024 a jednoho režijního paušálu podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč náklady odvolacího řízení celkem dosahují částky 49 830 Kč.

Poučení