19 Co 151/2025 - 200

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], trvale bytem [Adresa žalobce], zastoupeného advokátem [jméno zástupce], sídlem [adresa zástupce], proti žalované: [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A], sídlem [Adresa žalované A], zastoupené advokátem [jméno zástupce], sídlem [adresa zástupce], o zaplacení částky 28 424 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.11.2024, č. j. 25 C 286/2023-169 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 13 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [jméno zástupce], advokáta v [adresa]

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 28 424 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok v odstavci I.) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 76 721 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok v odstavci II.). Žalované uložil i povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na náhradě nákladů řízení částku 888 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci III.). Zaplacení částky 28 424 Kč se žalobce domáhal jako bolestného a náhrady za vypracovaný znalecký posudek s odůvodněním, že pro žalovanou vykonával práci na základě dohody o provedení práce ze dne 2.1.2023 a v noci z 5.2.2023 na 6.2.2023 utrpěl při výkonu práce pro žalovanou úraz, který byl lékařem zhodnocen jako omrzlina na apexu palce II. stupně, omrzlina celého ukazováku III. stupně a omrzlina celého třetího prstu II. stupně. Ukazovák žalobci znekrotizoval a byl následně amputován. Částka 28 424 Kč představuje tedy bolestné, výše vyplývá ze znaleckého posudku, který stanovil bolestné na 60 bodů a při hodnotě jednoho bodu 393,06 Kč náhrada za způsobenou bolest činí 23 584 Kč a náklady na znalecký posudek činí 4 840 Kč. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že mezi účastníky byla platně uzavřena dohoda o provedení práce dne 2.1.2023, touto byl založen pracovněprávní vztah žalobce, coby zaměstnance, u žalované (zaměstnavatele s účinností od 2.1.2023). Mezi účastníky řízení bylo sjednáno místo výkonu práce, rozsah a druh sjednané práce, pracovní pozice žalobce i počátek výkonu jeho práce pro žalovanou. Žalobce se zavázal provést pro žalovanou práci na pozici „pomocný stavební dělník“, místo výkonu práce bylo vymezeno jako „stavby a sídlo společnosti“, práce budou vykonávány osobně s tím, že pracovní úkol začne dne 2.1.2023 a bude ukončen dne 10.2.2023. Bylo sjednáno, že rozsah výkonu práce podle dohody nepřekročí 300 hodin za kalendářní rok s tím, že žalobci náleží za vykonanou práci odměna ve výši 16 000 Kč. Z listiny označené jako pracovní náplň, měl soud za prokázané, že žalobce podpisem této listiny dne 2.1.2023 na pracovišti [adresa] potvrdil, že byl seznámen s povinnostmi a pravomocemi vymezenými níže a s těmito souhlasí. V citované listině je vymezena pracovní náplň žalobce zastávajícího pracovní pozici „pomocný stavební dělník“ tak, že povinnosti a pravomoci žalobce vyplývají z náplně práce a pracovní smlouvy. V záhlaví citované listiny je, coby přímý nadřízený žalobce – parťák, uveden [jméno FO]. Povinnosti a pravomoci žalobce byly konkretizovány tak, že hlídání a monitoring v prostoru stavby probíhá po ukončení pracovní činnosti stavařů, a to od pátku od 16:00 hodin až do neděle do 24:00 hodin (8 hod. směna hlídání probíhá od 16:00 hodin do 24:00 hodin, a to převážně v nočních hodinách), hlídání a monitoring prostoru stavby probíhá z vytápěné stavební buňky umístěné v prostoru zařízení staveniště, předmětem hlídání je prostor stavby a sousedního skladu, drobné mechanizace, předmětem hlídání je zaparkovaná strojní mechanizace nacházející se na staveništi, při narušení prostoru stavby neoprávněnými osobami volat Policii ČR, tel. 158, po nahlášení neoprávněného vstupu Policii ČR na staveniště následně informovat nadřízeného, vyčkat na příjezd policie a nekonat žádný svévolný zásah proti narušiteli vyhrazeného staveniště, je zakázána manipulace se všemi stroji na staveništi, včetně vybavení stavební buňky, v případě jakékoliv mimořádné situace informovat nadřízeného, ohledně poskytnutých OPP je v listině uvedeno, že pro profesi nočního hlídače (s odkazem na dohodu o provedení práce) bez povinnosti obchůzek staveniště nejsou OPP poskytovány. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce utrpěl úraz v noci z 5.2.2023 na 6.2.2023, rozporován nebyl ani rozsah zranění žalobce, popsaný způsob léčení včetně vytrpěných bolestí na straně žalobce a výše bodového ohodnocení znalcem. Soud prvního stupněm provedl výslech svědka [jméno FO] výrobního ředitele žalované, účastnickou výpověď žalobce, výslech svědka [jméno FO], stavbyvedoucího, výslech svědka [jméno FO], zaměstnance žalované na pozici stavební dělník - parťák, dále provedl důkaz lékařskými zprávami, propouštěcí zprávou, znaleckým posudkem, který byl vypracován [tituly před jménem] [jméno FO]. Z nesporných tvrzení obou stran ve spojení s písemným vyjádřením [jméno FO] vzal soud za prokázané, že žalobce nebyl nikterak proškolen v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zjistil, že dohodu o provedení práce žalobce sjednával s panem [jméno FO], stavbyvedoucím, přičemž výhradně s tímto sjednával veškeré podmínky, za kterých bude pro žalovanou práci vykonávat, včetně místa výkonu práce, pracovní doby i pracovní náplně. Žalobci byla práce – hlídání na [adresa] nabídnuta ze strany pana [jméno FO], s nikým jiným za žalovanou žalobce nejednal. Pracovní doba žalobce byla [jméno FO] vymezena tak, že jmenovaný sdělil žalobci, že jeho úkolem je pracovat vždy od pěti hodin večerních, kdy dělníci na stavbě končili s tím, že na stavbě bude do 7 do rána, kdy opět nastupují dělníci do práce i s panem [jméno FO], který žalobce pravidelně v 7 hodin ráno odvážel domů na [adresa]. Žalobce musel na stavbyvedoucího [jméno FO] vždy čekat. Žalobci bylo prostřednictvím svědka [jméno FO] sděleno, že mu na staveniště zařídí „boudu“, tuto skutečně přivezl, žalobce tedy měl na staveništi k dispozici boudu, v této plynové topení na plynovou bombu, ta však žalobci v průběhu noci ze dne 5.2. na 6.2.2023 došla. Žalobci bylo řečeno, že úkolem žalobce je být ve zmíněné boudě, po nějaké době vždy z této vycházet s baterkou v ruce, staveniště obejít a zkontrolovat velká auta, náklaďáky, zda tato nejsou nějak rozebrána, něco jim nechybí. Tuto obchůzku měl žalobce provést 3 - 4krát za noc. Žalobce potvrdil, že ze strany pana [jméno FO] či žádné jiné osoby neprobíral jakákoliv pravidla bezpečnosti práce či zásady chování na pracovišti či užívání zařízení zmíněné boudy, ze strany pana [jméno FO] bylo žalobci pouze ukázáno, že v boudě se nachází plynová kamna. Stavbyvedoucí [jméno FO] žalobci pouze předvedl, jak se toto topení pouští, nikdy se žalobci nedostalo žádného poučení o tom, jak postupovat, kdyby plynová bomba došla. Žalobci bylo umožněno používat elektrocentrálu. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr, že nelze dovodit, že by se žalobci prostřednictvím vedoucího zaměstnance (stavbyvedoucího [jméno FO]) dostalo konkrétního (byť jen ústního) pokynu usměrňujícího způsob chování žalobce ve vztahu k předmětné elektrocentrále. Žalobci nebyl dán žádný jasný pokyn, jak s elektrocentrálou nakládat, aby se žalobce vyvaroval uvolnění a rozšíření zplodin do prostoru buňky. Ani z výpovědi svědka [jméno FO] není zřejmé, že by seznámil žalobce s možnými riziky užití přístroje v prostoru stavební buňky. Soud neuvěřil výpovědi svědka [jméno FO] o tom, že žalobci zdůrazňoval nutnost umístění a užívání elektrocentrály výhradně venku mimo obytnou buňku, tato výpověď je souladná pouze s výpovědí [jméno FO] výpověď svědka [jméno FO] i [jméno FO] o údajném ústním pokynu žalobci je ale v rozporu s účastnickou výpovědí žalobce. I svědek [jméno FO] ale potvrdil, že v souvislosti s uzavíráním dohody o provedení práce se žalobci žádného poučení v oblasti BOZP nedostalo. U žádného dalšího poučení žalobce svědek [jméno FO] nebyl. Výpověď svědka [jméno FO] je podle soudu v rozporu s výpovědí svědka [jméno FO], pokud jde o samotný obsah pracovní náplně žalobce. Žalobci nebyl poskytnut žádný konkrétní návod, jak si má počínat při práci s elektrocentrálou, nedostalo se mu žádného vysvětlení ohledně správného a bezpečného způsobu používání elektrocentrály a předestření takového chování, jímž se vyhne možnému nebezpečí, které by jinak v průběhu výkonu práce při odlišném způsobu chování žalobce, coby zaměstnance, mohlo reálně hrozit. Výpověď svědka [jméno FO] v části, kdy svědek hovoří o širším rozsahu poučení, než je souladné s výpovědí žalobce (bylo pouze ukázáno, jak se elektrocentrála zapíná a vypíná s tím, že nahoře se lije benzín), považuje soud za nevěrohodnou. Svědek pouze mlhavě vypovídá o obsahu poučení, kterého se jeho prostřednictvím mělo dostat žalobci k obsluze elektrocentrály, nebyl schopen specifikovat, s čím konkrétně seznamoval žalobce v oblasti BOZP. Sám vypovídá, že žalobci pouze opakoval, ať jej nenapadne nějaká blbost“, aniž by předestřel nějaký konkrétní reálný scénář toho, co by se skutečně žalobci mohlo přihodit při nesprávném používání elektrocentrály. Žádný konkrétní nesprávný způsob žalobci neosvětlil s tím, že není pravdivé tvrzení svědka [jméno FO], že elektrocentrála byla umístěna a měla stále být instalována pouze vně stavební buňky. Výpověď svědka [jméno FO] hodnotil soud jako nevěrohodnou, neboť sám svědek připustil, že ještě před podáním své svědecké výpovědi získal poznatky z obsahu spisu ohledně předmětu a obsahu řízení. K okolnostem, za kterých žalobce utrpěl úraz svědek [jméno FO] vypověděl, že našel žalobce v pondělí ráno asi kolem půl sedmé. Žalobce si vzpomněl, že se nacházel v boudě, neměl sílu z boudy vylézt, bouda měla pootevřené dveře. Žalobce vypověděl, že když jej stavbyvedoucí [jméno FO] našel, seděl na židli, držel si ruku, strašně jej bolela, pálila, žalobce přesněji vyložil, že omdlel, když upadl, spadl na centrálu, která se nacházela v rohu boudy, kde bylo nářadí a podobné věci. Popis okolností, za kterých byl žalobce nalezen s utrpěným úrazem [jméno FO], se mírně liší od výpovědi svědka [jméno FO], který měl ale pouze zprostředkovanou informaci od [jméno FO] v tom směru, že stavbyvedoucí našel žalobce ležícího před stavební buňkou s tím, že měl ruku položenou na ocelových panelech, tato značně prochladla, včetně celého těla. Uvedená nesrovnalost ve výpovědi žalobce a tohoto svědka nesnižuje podle soudu nikterak věrohodnost zbývajících částí výpovědi žalobce, tuto lze přičíst výpadku vědomí žalobce v důsledku zřejmému vdechnutí výparů s žalobcem použité elektrocentrály v uzavřené boudě. Z SMS komunikace zaslané [jméno FO]. [jméno FO] bylo zjištěno, že [jméno FO] dne 6.2.2023 v 9:16 hodin sděluje [jméno FO] „že [jméno FO] (žalobce) ze včera na dnešek omdlel, tři hodiny byl mimo, ruku měl z boudy“. Citovaná zpráva je doplněna fotografií ruky žalobce. Podle soudu není pochyb o tom, že k úrazu žalobce došlo v důsledku uvolňování výparů z předmětné elektrocentrály, když svědek [jméno FO] vypověděl, že nalezl žalobce sedět v předmětné budce, držet se za ruku, přičemž bouda byla plná kouře, tedy zjevně zplodin z příslušné elektrocentrály. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za pracovní úraz stanovené v ustanovení § 269 zákoníku práce, tedy nemajetková újma na straně zaměstnance, pracovní úraz, a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem nemajetkové újmy. Žalovaná se domáhala zproštění odpovědnosti nahradit nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení § 270 zákoníku práce, soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalovaná ani přes výzvu soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. udělenou jí při jednání dne 30.11.2023 neprokázala, že by žalobce svým zaviněním porušil pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci udělené mu vedoucím zaměstnancem žalované. Žalobce nebyl řádně seznámen se správným a bezpečným způsobem nakládání s elektrocentrálou, znalost a dodržování tvrzených pokynů, popřípadě předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebyla u žalobce soustavně vyžadována, ani kontrolována. Soud tedy vyloučil možnost zproštění žalované, coby zaměstnavatele, podle ustavení § 270 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) zákoníku práce. Žalobce si podle soudu coby zaměstnanec nepočínal v rozporu s obvyklým způsobem chování, když ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nelze uzavřít, že by jednal lehkomyslně. Jednání žalobce nelze charakterizovat jako nebezpečné riskování nebo hazardérství, žalobce si vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci na pracovišti nepočínal způsobem, při němž by vědomě podstupoval riziko hrozící újmy na zdraví. S ohledem na sjednanou pracovní pozici „pomocný stavební dělník“ si žalobce neuvědomoval existenci rizika hrozící újmy na zdraví, pokud využije k zajištění tepla v mrazivé noci (v boudě se nacházející) elektrické topení tak, že toto zapojí do elektrické centrály, kterou mohl užívat dle libosti. Jednání žalobce hodnotí jako běžnou neopatrnost nebo jednání vyplývající z rizika práce. Žalobce si neuvědomoval vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem, že si může způsobit újmu na zdraví. Pokud jde o bolestné, soud prvního stupně vycházel ze závěrů znaleckého posudku [jméno FO] který je vnitřně jednotný, logicky uspořádaný, znalec vymezil na základě jakých podkladů a za užití jakých metod k závěrům svého posudku dospěl, nálezová část znaleckého posudku koresponduje s obsahem provedených důkazů. Z faktury vystavené [jméno FO] zjistil, že znalec žalobci vyúčtoval částku 4 840 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, poukazovala na to, že žalobce není schopen uvést podrobné okolnosti, za kterých se mu měl úraz stát. V rozporu s provedenými svědeckými výslechy uvádí, že nebyl nikým poučen o bezpečnosti práce, kterou měl vykonávat. Vyjádření žalobce o tom, že nebyl poučen o rizicích spojených s používáním elektrocentrály nekoresponduje s obsahem vyjádření svědka [jméno FO]. Výslech svědka [jméno FO] i[Anonymizováno][jméno FO] svědčí o opaku. Z podrobné výpovědi svědka [jméno FO] lze zjistit jaká byla „poučení“ ze strany tohoto nadřízeného vůči žalobci vznesena. Žalobce nebyl žádným způsobem poučován či informován o tom, že by měl manipulovat s elektrocentrálou za účelem zajištění elektrického proudu pro výrobu tepla ve stavební buňce, dle výpovědi svědka [jméno FO] bylo o elektrocentrále mezi [jméno FO] a žalobcem hovořeno pouze a výlučně v souvislosti s dobíjením halogenů, a to ještě tak, že je vyloučeno provozování elektrocentrály v uzavřeném prostoru stavební buňky. Svědek [jméno FO][Anonymizováno]se ve své výpovědi podrobně vyjádřil o obsahu jeho rozhovoru se žalobcem týkajícího se elektrocentrály, která jak bylo zdůrazňováno, byla umístěna vně stavební buňky a do stavební buňky byl natažen pouze přívodní kabel. Žalobce dotáhl elektrocentrálu dovnitř stavební buňky, protože se mu chtělo spát a byla mu zima. Coby nočnímu hlídači možnost spánku v pracovní době nebyla výslovně povolena. Soud výpověď svědka [jméno FO] hodnotí výlučně ve prospěch žalobce, stranou pozornosti soudu zůstalo vyjádření svědka [jméno FO] o obsahu jeho rozhovoru se žalobcem, který se uskutečnil v době příchodu tohoto svědka na pracoviště, kdy vešel do stavební buňky, ve které nalezl žalobce, a to včetně náležitého zhodnocení obsahu rozhovoru tohoto svědka s žalobcem, o tom jak se na pracovišti v noci choval a co se mu stalo. Žalobce si vybavoval, že „dotáhl elektrocentrálu do stavební buňky, spustil její benzínový provoz, zavřel dveře a usnul“. Žalobce se dopustil provozování benzínové elektrocentrály v malém uzavřeném prostoru stavební buňky, takového jednání, které zcela zřejmě a jasně vykazuje znaky nebezpečného riskování a hazardérského chování žalobce, při kterém zcela vědomě podstoupil riziko hrozící újmy na zdraví. Bylo věcí žalobce, aby v řízení prokázal, že si vůbec vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem neuvědomoval, že si způsobem svého chování může způsobit újmu na zdraví. Ke vzniku úrazu žalobce došlo výlučně a výhradně úmyslným jednáním žalobce učiněném v rozporu s poučením, kdy provozoval v uzavřeném prostoru benzínovou elektrocentrálu pro blíže nezjištěné účely. Tímto hrubým riskováním a hazardérstvím sobě způsobil újmu na zdraví. Žalovaná nemůže být shledána právně odpovědná za újmu žalobce na zdraví a zavázána k platebním povinnostem s tímto souvisejícím.

3. Žalobce se ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně, který na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce utrpěl při plnění pracovních úkolů, popřípadě v přímé souvislosti s jejich plněním, při výkonu práce pro žalovanou, újmu na zdraví, ve vztahu k níž shledal odpovědnost na straně žalované a uložil povinnost žalobci vzniklou újmu nahradit. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil jakéhokoliv excesu, jak tvrdí žalovaná, bylo prokázáno, že žalobce podle pokynu nadřízeného mezi obchůzkami staveniště pobýval ve stavební buňce k tomuto účelu mu poskytnuté žalovanou. Z důvodu velkých mrazů využil k zajištění tepla zařízení výslovně určené stavbyvedoucím [jméno FO], a když mu došla plynová bomba, využil jiný ve stavební buňce dostupný zdroj tepla. Je tedy nepochybné, že žalobce činil výhradně úkony potřebné k výkonu práce, popřípadě úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu k tomu zaměstnavatelem určené. Soud proto správně shledal, že byly naplněny předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci. Soud dodržel základní zásady civilního procesu, pečlivě po provedeném dokazování se vypořádal se všemi důkazy, řízení ani rozhodnutí netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly změnu rozsudku.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalované má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř., jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, shora uvedené odvolací důvody neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů.

5. Soud prvního stupně v této věci rozhodl již rozsudkem ze dne 23.4.2024, č. j. 25 C 286/2023-116, který byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.10.2024, č. j. 19 Co 869/2024-157 zrušen a věc vrácena k dalšímu jednání, neboť odvolací soud shledal pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů. Skutkové zjištění učiněné soudem prvního stupně z výpovědi svědka [jméno FO] považoval za nedostatečné, neboť konkrétní zjištění, zda a zejména jakého konkrétního poučení se mělo dostat žalobci ohledně správného a bezpečného užívání elektrocentrály zcela chybělo a toto zjištění bylo významné pro závěr, zda byly splněny podmínky pro zproštění se zaměstnavatele povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu.

6. Po přezkoumání věci odvolací soud pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení důkazů neshledal. Soud prvního stupně hodnotil důkazy podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Pokud jde o výpovědi svědků, soud vyhodnotil věrohodnost výpovědí i s ohledem na okolnosti, které doprovázely vnímání skutečností, o nichž vypovídá, hodnotil do jaké míry je výpověď svědka či účastníka souladná s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce utrpěl pracovní úraz, za který žalovaná odpovídá, úraz utrpěl v souvislosti s použitím elektrocentrály, kterou mohl při své práci používat, o jejím bezpečném a řádném použití ale nebyl proškolen. Žalobce nebyl vůbec proškolen o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP ve smyslu ustanovení § 103 zákoníku práce a § 349 ZP, jehož součástí je i povinnost školit zaměstnance o bezpečném používání výrobků a výstrahách a rizicích, která jsou označena v návodu (§ 3 a § 4 zákona č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků účinného v době pracovního úrazu). V ustanovení § 270 zákoníku práce jsou vymezeny důvody (liberační), v důsledku kterých se může zaměstnavatel zprostit zcela nebo zčásti povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu. Žalovaná se dovolávala zproštění s ohledem na tvrzený pokyn svědka [jméno FO] udělený žalobci ohledně používání elektrocentrály. Odvolací soud již ve zrušovacím usnesení uzavřel s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že právní relevanci má pokyn, který stanoví pro podřízené závadný způsob chování a vyslovuje důvod svého pokynu. Pokynem je i praktická reakce, jejímž smyslem je usměrnit jednání podřízených tak, aby se vyhnuli možnému nebezpečí. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a řádném hodnocení důkazů učinil správný závěr o tom, že žalobci se v souvislosti s používáním elektrocentrály nedostalo ze strany svědka [jméno FO] takového pokynu, který by stanovil závadný způsob chování při použití elektrocentrály, ozřejmil důvody a obeznámil s riziky plynoucími z nesprávného použití. Pokyn „ať nedělá bejkárny a centrálu má daleko od boudy“, je pokyn, který nemůže vést ke zproštění žalované nahradit žalobci nemajetkovou újmu zcela ani zčásti. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná se nezprostila odpovědnosti ani zčásti, jednání žalobce nelze označit za lehkomyslné, nelze ho považovat za hazardérství nebo nebezpečné riskování, ale ani o běžnou neopatrnost nebo jednání vyplývající z rizika práce. Jedná se o porušení zásad BOZP, zásad ohledně bezpečného používání elektrocentrály, se kterými nebyl žalobce vůbec seznámen. Správný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že k úrazu došlo v důsledku uvolňování výparů z předmětné elektrocentrály, výpadku vědomí a následnému vystavení mrazu, který v uvedený den panoval. Tento úrazový děj vyplynul z provedeného dokazování. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 28 424 Kč představující náhradu za bolest ve smyslu ustanovení § 271c zákoníku práce stanovenou znaleckým posudkem [jméno FO]při 60 bodech po 393,06 Kč) a dále přiznal i náhradu nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku ve výši 4 840 Kč. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen.

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce měl v odvolacím řízení úspěch a náleží mu náhrada nákladů odvolacího řízení za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 3.4.2025). K těmto úkonům právní služby náleží i 2 režijní paušály po 450 Kč, ztráta času podle § 14 odst. 3 za 8 půlhodin po 150 Kč a dále cestovné z [adresa] do [adresa] a zpět ve výši 3 025 Kč (včetně DPH). Spolu s 21 % DPH za 2 úkony právní služby, promeškaný čas a režijní paušál ve výši 1 743 Kč (když DPH u cestovného bylo stanovena samostatně) náklady odvolacího řízení dosahují částky 13 068 Kč.

Poučení