19 Co 165/2025 - 152

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: [jméno žalobkyně], narozená [datum narození žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] 2. [jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [adresa žalovaného] o určení nepřípustnosti prodeje zástavy k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. března 2025, č. j. 3 C 9/2025-106 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Určuje se, že je nepřípustný prodej jednotky č. 399/4 – byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se v budově č. p. 399 stojící na pozemku parc. č. st. 1120, zastavěná plocha a nádvoří, a podílu o velikosti id. 391/7144 na společných částech domu, tedy budově č. p. 399, 400 stojící na pozemku parc. č. st. 1120 a pozemku parc. č. st. 1120, zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, pro obec Hradec Králové a katastrální území Třebeš, v dražbě vedené žalovaným č. 2 pod sp. zn. 194 EXD 2/24 na návrh žalovaného č.

1.

II. Žalobkyni se nepřiznává vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení nepřípustnosti prodeje zástavy – ve výroku specifikované nemovitosti. K odůvodnění uvedla, že je vlastnicí této nemovitosti, kterou dala do zástavy k zajištění dluhů [jméno FO] vůči 1. žalovanému z titulu náhrady škody, kterou [jméno FO] způsobil 1. žalovanému v rámci jeho působení v orgánech 1. žalovaného, když jeho jménem uzavřel se společností [právnická osoba]. Smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne [datum] na [částka] spolu se Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne [datum] a Smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne [datum] na částku ve výši [částka] spolu se Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne [datum] a učinil tak v rozporu se zájmy 1. žalovaného a jinak než v jeho prospěch a finanční prostředky z nich získané užil jinak než ve prospěch 1. žalovaného, dále k zajištění dluhů z titulu bezdůvodného obohacení, když finanční prostředky z uvedených úvěrových smluv užil [jméno FO] jinak než ve prospěch a v zájmu 1. žalovaného a tím se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, a dále k zajištění dluhů z titulu nároku na náhradu plnění poskytnutého za třetí osobu a veškerých jiných nároků ze shora uvedených úvěrových smluv pro případ, že bude zjištěno, že k úhradě pohledávek ze shora uvedených úvěrových smluv byl zavázán přímo [jméno FO] a že 1. žalovaný za něho hradil dluh ze shora uvedených úvěrových smluv. 1. žalovaný se ocitl v insolvenci ([spisová značka]), bylo mu povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční řízení stále probíhá. Vedle toho byla nemovitost postižena ve 2 exekucích – jednak exekučním příkazem [tituly před jménem] [jméno FO], soudního exekutora Exekutorského úřadu [adresa], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a jednak exekučním příkazem 2. žalovaného ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. 1. žalovaný se rozhodl pro prodej zástavy formou dražby a nechal o tom zapsat poznámku do Katastru nemovitostí, návrhem ze dne [datum]. Dražebníkem je 2. žalovaný. Ten vydal dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] dražební vyhlášku a dražbu nařídil na [datum]. Žalobkyně se domnívá, že na prodej nemovitostí se vztahuje úprava zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, jež v § 46 odst. 1 písm. g) ukládá dražebníkovi povinnost upustit od dražby, jestliže byl vydán soudním exekutorem exekuční příkaz prodejem předmětu dražby. Dále žalobkyně tvrdila, že v dražební vyhlášce není uvedena pohledávka 1. žalovaného, jež má být uspokojena z výtěžku dražby. Dražební vyhláška odkazuje pouze na zástavní smlouvu, kterou bylo zřízeno zástavní právo k zástavě k zajištění výše uvedených pohledávek 1. žalovaného vůči [jméno FO] v souvislosti s uzavřením úvěrových smluv se společností [právnická osoba]. V návrhu na poznámku v Katastru nemovitostí je přitom uvedeno, že 1. žalovanému svědčí za [jméno FO] zajištěná pohledávka ve výši [částka] podle rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [incidenční spisová značka] (KSHK [spisová značka]), podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [incidenční spisová značka], [spisová značka] (KSHK [spisová značka]) a podle přihlášených pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení 1. žalovaného. Žalobkyně tak předpokládá, že výtěžek z prodeje zástavy má být použit k uspokojení pohledávky 1. žalovaného [částka], avšak zástavní právo bylo zřízeno pouze k zajištění pohledávek 1. žalovaného způsobených [jméno FO] v souvislosti s uzavřením úvěrových smluv se společností [právnická osoba]., nikoliv k zajištění přihlášených pohledávek všech věřitelů. Z obou rozsudků dovozuje žalobkyně, že společnost [právnická osoba]. má za 1. žalovaným určené po právu pohledávky v celkové výši [částka] vyplývající ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum]. Pouze tyto pohledávky tak lze uspokojit z výtěžku prodeje zástavy. Součástí vymáhané pohledávky je i smluvní pokuta [částka], vzniklá v důsledku toho, že 1. žalovaný nesplácel věřiteli úvěr. V zástavní smlouvě (v bodu 2.1.a) je sjednáno zajištění pohledávek vzniklých v důsledku uzavření úvěrové smlouvy, nikoliv smluvní pokuty, jež nesouvisí s uzavřením smlouvy. Vedle toho ani taková pohledávka nebyla přiznána 1. žalovanému vykonatelným rozhodnutím. Právě existence takového rozhodnutí (či vykonatelného notářského zápisu) je podmínkou prodeje ve veřejné dražbě ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Přitom 1. žalovaný má k dispozici pouze vykonatelný rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým mu byla v rámci adhezního řízení přiznána náhrada škody vůči [jméno FO] ve výši [částka]. Dále žalobkyně nebyla předem vyrozuměna o dražbě, dozvěděla se o ní až na začátku roku 2025 z doslechu. Nebyla jí doručena ani výzva k zaplacení, ani oznámení o započetí výkonu zástavního práva, ani výzva k součinnosti či dražební vyhláška. Přitom má právo na vyrozumění o dražbě podle § 40 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a právo na zaslání dražební vyhlášky podle § 43 odst. 5 písm. c) téhož zákona.1. žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že vyzval [jméno FO] k zaplacení [částka], [jméno FO] nezaplatil, proto 1. žalovaný přistoupil k realizaci zástavního práva. V zástavní smlouvě se strany dohodly, že k uspokojení ze zástavy může dojít kterýmkoli ze způsobů umožněných právními předpisy v době takového uspokojení, včetně soudně nařízeného prodeje zástavy nebo prodeje zástavy či její části v dobrovolné nebo nedobrovolné veřejné dražbě. 1. žalovaný tak využil dražbu jako postup soudního exekutora (2. žalovaného) podle ustanovení § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 S., exekučního řádu (dále již jen e. ř.). Takový postup nepodléhá úpravě zákona o veřejných dražbách. 1. žalovaný postupoval dle § 1362 o. z. a oznámil dlužníkovi započetí výkonu zástavního práva s výzvou k součinnosti. Zároveň postupem podle § 1362 odst. 2 o. z. podal Katastrálnímu úřadu návrh na zápis poznámky o započetí výkonu zástavního práva. 1. žalovaný nesouhlasil s tím, že by se snad na prodej nemovitostí vztahovala úprava zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Odmítl námitku žalobkyně, že by z výtěžku prodeje zástavy měly být uspokojeny pohledávky, na něž se zajištění nevztahuje. Mezi společností [právnická osoba]. a ostatními přihlášenými věřiteli společnostmi [právnická osoba], IČ: [IČO], [právnická osoba], IČ: [IČO], [právnická osoba]., IČ: [IČO], [právnická osoba]., IČ: [IČO], [právnická osoba], IČ: [IČO] došlo k postoupení pohledávek vzniklých z výše uvedených úvěrových smluv se společností [právnická osoba]., tedy pohledávka těchto osob vyplývá z totožných úvěrových smluv. 2. žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, kterou považoval za nepřípustnou, protože uplatněná právní úprava vůbec nedopadá na činnost soudního exekutora mimo exekuci.

2. Okresní soud zjistil ze zástavní smlouvy ze dne [datum], že jí žalobkyně zajistila pohledávky 1. žalovaného vůči [jméno FO]. Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) zástavní smlouvy platí, že se zajišťuje pohledávka 1. žalovaného z titulu náhrady škody, která byla dlužníkem způsobena 1. žalovanému v rámci jeho působení v orgánech 1. žalovaného uzavřením úvěrových smluv na [částka] a na [částka], s věřitelem [právnická osoba]. Týž odstavec pak doplňuje, že toto zástavní právo zajišťuje všechny dluhy dlužníka z téhož titulu a dále titulů uvedených v písm. b) a c) zástavní smlouvy (bezdůvodné obohacení a regresní nárok), až do celkové výše [částka] vzniklých do [datum], přičemž smluvní strany deklarovaly, že taková pohledávka 1. žalovaného již vznikla. Pohledávka pod písm. b) téhož článku se týká bezdůvodného obohacení, které u dlužníka vzniklo v okamžiku užití finančních prostředků z úvěrových smluv jiným způsobem než ve prospěch 1. žalovaného, a dále vymezení pohledávky pod písm. c) míří na situaci, kdy 1. žalovaný splácí úvěr sjednaný a čerpaný dlužníkem. Zástavní věřitel (1. žalovaný) je podle smlouvy oprávněn realizovat zástavu jakýmkoliv způsobem, který je v souladu s právem. Výčet možností je zjevně demonstrativní a obsahuje výslovně možnost soudního prodeje zástavy, prodeje ve veřejné dražbě (dobrovolné i nedobrovolné) a povolení přímého prodeje 3. osobě. Pro případ přímého prodeje si smluvní strany dohodly podmínku určení minimální kupní ceny odborným odhadem a postup zaručující žalobci informování o odborném odhadu nejméně 10 dnů před prodejem. Oznámením ze dne [datum] a podacím archem pošty ze dne [datum] doložil 1. žalovaný, že oznámil dlužníkovi započetí výkonu zástavního práva a vyzval jej k součinnosti. Z výpisu z Katastru nemovitostí plyne, že 1. žalovaný podal návrh na zápis poznámky o započetí výkonu zástavního práva katastrálnímu úřadu a že poznámka byla zapsána [datum]. 1. žalovaný přehledně vysvětlil složení vymáhané pohledávky včetně zahrnutí pohledávek postoupených věřiteli [právnická osoba]. Okresní soud zjistil z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že [jméno FO] byl odsouzen pro zpronevěru a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, když jako předseda 1. žalovaného mj. uzavřel se společností [právnická osoba]. Smlouvu o podnikatelském úvěru na částku [částka], kdy částka [částka] byla zaslána přímo na jeho účet, čímž 1. žalovanému způsobil škodu nejméně ve výši [částka], a že mu byla uložena povinnost náhrady takové škody. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [incidenční spisová značka] soud zjistil důvod vzniku pohledávky 1. žalovaného na [částka] – smluvní pokuta pro 1. žalovaného za nesplácení zajištěných úvěrů.

3. Z hlediska právního posouzení měl okresní soud za to, že na činnost soudního exekutora nelze vztáhnout úpravu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Činnost soudního exekutora jako vykonavatele veřejné moci se řídí exekučním řádem a podpůrně občanským soudním řádem (§ 55b odst. 1 e. ř.). Naproti tomu e. ř. neobsahuje výslovný odkaz na zákon o veřejných dražbách (ačkoliv ten již byl součástí právního řádu v době přijetí e. ř.). Přitom vyhláška č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, tedy právní předpis týkající se činnosti soudního exekutora, odkaz na zákon o veřejných dražbách přímo uvádí. Soudní exekutor není dražebníkem ve smyslu § 2 písm. e) zákona o veřejných dražbách. Dražebník vykonává (ve smyslu § 6 téhož zákona) koncesovanou živnost, jejíž podmínky ani obsah nelze srovnávat s výkonem veřejné moci v rámci exekutorského úřadu ve smyslu e. ř. Vztah § 76 odst. 2 e. ř. a zákona o veřejných dražbách je tedy vztahem speciality. Dražbu napadenou v tomto řízení nelze ani podřadit pod kategorie vymezené zákonem o veřejných dražbách – nejde o dražbu dobrovolnou ve smyslu § 17, když ta se provádí na návrh vlastníka, ani nedobrovolnou ve smyslu § 36, když k jejímu provedení musí mít dražební věřitel pohledávku přiznanou vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doloženou vykonatelným notářským zápisem, anebo doloženou jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků. Proto měl okresní soud postup 2. žalovaného za postup sui generis, jenž není postupem dle zákona o veřejných dražbách, a obsahově odpovídá zástavní smlouvě mezi žalobcem a 1. žalovaným. Proto soudu nepřísluší posuzovat jej podle hledisek zákona o veřejných dražbách. Z hlediska postupu 2. žalovaného jde o jednání dle ustanovení § 76 odst. 2 e. ř., jež není výkonem veřejné moci. Žalobkyni nesvědčí žádný právní titul pro určení nepřípustnosti dražby. Tím není dotčena možnost žalobkyně a dlužníka hájit svá práva v rámci rozvrhu výtěžku – nikoliv však ve fázi zpeněžení zástavy. Proto okresní soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle výsledku řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal náhradu vynaložených nákladů řízení.

4. Proti rozsudku okresního podala včasné odvolání žalobkyně. K odůvodnění odvolání uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Setrvala na stanovisku, že na věc se vztahuje úprava zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, na který je odkazováno ze současného zákona č. 250/2023 Sb. o veřejných dražbách (dále VeřDr), když ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 250/2023 Sb. uvádí, že dražba podle dosavadních právních předpisů konaná na základě smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s ní související se posoudí podle dosavadních právních předpisů. Žalobkyně odkázala na komentář k ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, který uvádí, že má exekutor postupovat dle zákona o veřejných dražbách. Exekutor je na základě smlouvy o provedení dražby a návrhu na její provedení oprávněn k uskutečnění dražby podle VeřDr na základě § 76 odst. 2, a to bez naplnění dalších formálních předpokladů požadovaných VeřDr pro dražebníka. Ustanovení § 76 odst. 2 je totiž, jde-li o formální oprávnění exekutora k provedení dražby, lex specialis k § 6, i k § 17 odst. 2 VeřDr. Podle § 76 odst. 2 věty druhé exekutor při uskutečnění dražby postupuje přiměřeně podle e. ř. Toto pravidlo je namístě vyložit tak, že ustanovení VeřDr upravující proceduru samotného průběhu dražby jsou potlačena ve prospěch e. ř. a podpůrně aplikovaného § 321 a násl. o. s. ř., neplyne-li z VeřDr a z podstaty soukromoprávní dražby něco jiného. Proto například příklep ze strany exekutora nemá povahu usnesení o příklepu podle § 336 o. s. ř., ale jeho podstata je definována v § 2 písm. j) VeřDr. Účastníci dražby uskutečňované exekutorem výlučně podle VeřDr nemohou být rozpoznáni skrze § 36 a normy o. s. ř. definující okruh účastníků exekuční dražby, ale při jejich vymezení je třeba využít § 3 VeřDr, protože v dražbě podle VeřDr žádný oprávněný ani povinný není. Exekutor si do soukromoprávní dražby přenáší jen ta pravidla e. ř. a o. s. ř., jež upravují formální proceduru provedení dražby (například § 336i odst. 4 a 5 o. s. ř.) s přihlédnutím k tomu, že nejde o dražbu v exekuci. Z výše uvedeného plyne, že jiné normy VeřDr upravující proceduru veřejné dražby, nikoliv však její provedení, § 76 odst. 2 e. ř. z aplikace nevylučuje. Jde-li o hmotněprávní účinky porušení právních předpisů ze strany exekutora při provedení dražby, tyto nelze posuzovat podle e. ř. nebo o. s. ř., protože konání exekutora není procesním úkonem, vůči němuž by bylo možné brojit opravnými prostředky, jež předpokládají normy veřejného práva procesního. Žalobkyně má za to, že namítání nepřípustnosti uvedené dražby je třeba posuzovat dle zákona o veřejných dražbách, a nikoliv dle exekučního řádu nebo občanského soudního řádu, a to také s ohledem na to, že prováděná dražba není procesním úkonem, vůči němuž by bylo možné brojit opravnými prostředky, jež předpokládají normy veřejného práva procesního. Navíc jak sám uvádí i soud, vyhláška č. 330/2001 Sb. o odměnách a náhradách soudního exekutora odkaz na zákon o veřejných dražbách přímo uvádí. Je tedy zřejmé, že soudní exekutor při své činnosti postupuje dle zákona o veřejných dražbách, byť není tento předpis explicitně uveden v exekučním řádu. Žalobkyně dále nesouhlasí s názorem okresního soudu, že by se nemělo jednat o dobrovolnou dražbu podle zákona o veřejných dražbách, kterou lze konat pouze na návrh vlastníka věci. Žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž k nim uzavřela zástavní smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala, že neuzavře žádnou smlouvu s třetí osobou, na základě, které by vlastnické právo bylo převedeno na třetí osobu. a tedy dispozice s předmětnými nemovitostmi přešla na žalovaného č.

1. Oprávnění podat návrh na dobrovolnou dražbu měl tak jen a pouze žalovaný č.1, který tak učinil, i s ohledem na to, že dobrovolnou dražbu lze konat i na návrh jiných osob, než je sám vlastník (insolvenční správce, exekutor apod.). Okresní soud postup žalovaného č. 2 pokládá za postup dle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu. Věta druhá tohoto ustanovení uvádí, že při takovém postupu exekutor postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona. Jestliže žalovaný č. 2 má postupovat podle exekuční řádu, zároveň se v takovém případě aplikuje ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu, podle kterého platí, že „Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.“ Jedná-li se tedy dle soudu o postup dle 76 odst. 2 exekučního řádu, je třeba situaci zhodnotit jak z pohledu exekučního řádu, tak také občanského soudního řádu a zohlednit existující exekuční řízení, jejichž předmětem jsou předmětné nemovitosti. Soud prvního stupně při svém rozhodování nepřihlédl k faktu, že k předmětným nemovitostem byly v době nařízení dražby žalovaným č. 2 vydány hned dva exekuční příkazy. Těmito oběma exekučními příkazy bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí. Žalobkyně má za to, že nehledě na závěr, zda bude daná dražba posuzována zákonem o veřejných dražbách či podle exekučního řádu nebo občanského soudního řádu, jak uvedl soud prvního stupně, nelze opomenout skutečnost, že na předmětné nemovitosti jsou vydány exekuční příkazy, tedy probíhá zde exekuční řízení, přičemž i tak soud prvního stupně rozhodl o zamítnutí žaloby na určení nepřípustnosti žaloby, když existence exekučních příkazů je sama o sobě důvod pro nepřípustnost konání dražby. Jestliže zde totiž probíhá exekuční řízení, není možné, aby i tak proběhla dražba nemovitostí, ke kterým jsou exekuční příkazy vázány. Věřitelé mají své pohledávky přihlašovat do exekučního řízení, když zpeněžením předmětných nemovitostí v dražbě by došlo ke zmaření uspokojení pohledávek řádně přihlášených věřitelů (zde věřitel [právnická osoba] a věřitel [právnická osoba]). Je tedy zřejmé, že není možné provádět dražbu předmětných nemovitostí podle § 76 odst. 2 exekučního řádu za situace, jestliže zde již bylo zahájeno exekuční řízení a následně vydány exekuční příkazy k prodeji nemovité věci, přičemž občanský soudní řád zná postup k tomu, jak přihlásit svou pohledávku do probíhajícího exekučního řízení. Postupem, který zvolil 1. žalovaný, tedy dražbou předmětných nemovitostí činností exekutora dle § 76 odst. 2 exekučního řádu by tak došlo k obejití řádně přihlášených oprávněných, kdy by došlo ke zpeněžení předmětných nemovitostí bez uspokojení těchto přihlášených věřitelů. Žalobkyně má tedy za to, že soud měl zohlednit také probíhající exekuční řízení a vyslovit neplatnost konané předmětné dražby, když na toto upozorňovala žalobkyně již ve své žalobě. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

5. Podáním ze dne [datum], které bylo doručeno žalovaným [datum], žalobkyně doplnila své odvolání a uvedla, že v čl. 5.1. zástavní smlouvy ze dne [datum] je ujednáno: „Nebude-li zajišťovaný dluh včas a řádně splněn, [...] bude mít Zástavní věřitel právo na uspokojení ze Zástavy kterýmkoliv ze způsobů uspokojení umožněných právními předpisy v době takovéhoto uspokojení, včetně soudně nařízeného prodeje zástavy nebo prodeje Zástavy či její části v dobrovolné nebo nedobrovolné veřejné dražbě.“ Podle § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. platí, že dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem. K výkladu tohoto ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], a to tak, že: „K interpretaci ustanovení § 1359 odst. 1 věty první o. z. v návaznosti na ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] vyslovil a odůvodnil závěr, že obsah dohody zástavního věřitele a zástavce (zástavního dlužníka) o uspokojení zástavního věřitele ze zástavy jiným způsobem než zpeněžením zástavy ve veřejné dražbě nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy zákon neupravuje. Zakazuje však (není-li zajištěný dluh ještě splatný a v případě, že zástavcem nebo zástavním dlužníkem je spotřebitel nebo malý či střední podnikatel, i po splatnosti dluhu) ujednání, že zástavní věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu ponechat [srov. § 1315 odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. z.], a stanoví, že zástavní věřitel je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase (srov. § 1365 odst. 1 větu první o. z.). Z toho plyne, že jiný způsob uspokojení zástavního věřitele ze zástavy než zpeněžením zástavy ve veřejné dražbě nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy musí být v dohodě uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem (zástavním dlužníkem) sjednán tak, aby nezávisel pouze na vůli zástavního věřitele a aby umožňoval splnění povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za obvyklou cenu.“ I komentářová literatura k tomuto uvádí, že „V zástavních smlouvách se objevuje ujednání, kterým na sebe zástavní dlužník přebírá riziko změny právních předpisů a připouští, aby zástavní věřitel zástavní právo vykonal způsobem, který v budoucnu umožní právní předpisy. Je otázkou, zda takové aranžmá obstojí, když je v důsledku pro zástavního dlužníka podobně nepředvídatelné jako zakázané ujednání libovolného postupu zástavního věřitele dle písm. b).“ [HAMPL, Ondřej. § 1315 [Zakázaná ujednání] In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024]. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu takové zakázané ujednání způsobuje neplatnost daného právního jednání, v tomto případě zástavní smlouvy ze dne [datum]. Ohledně toho, zda se jedná o neplatnost absolutní nebo relativní, Nejvyšší soud uvádí, že „Je tak zřejmé, že případné porušení ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. v zástavní smlouvě uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, který není spotřebitelem ani člověkem, jenž je malým nebo středním podnikatelem, nepředstavuje zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu ustanovení § 588 o. z. a že proto způsobuje pouze relativní neplatnost tohoto právního jednání (§ 586 o. z.).“ Žalobkyně se proto tímto z důvodu právní jistoty dovolává relativní neplatnosti ujednání obsaženého v čl. 5.1. zástavní smlouvy. Žalobkyně má nicméně za to, že by se mělo vycházet spíše z § 1315 odst. 3, podle kterého: „Je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, nepřihlíží se k ujednání s obsahem uvedeným v odstavci 2 písm. b), ať již k němu došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo i poté, co zajištěný dluh dospěl.“ K ujednání obsaženému v čl. 5.1. zástavní smlouvy by se proto nemělo přihlížet. Z výše uvedeného plyne, že nepřihlíží-li se k ujednání v čl. 5.1. zástavní smlouvy nebo je toto ujednání neplatné, neměl žalovaný č. 1 žádný platný smluvní titul k tomu, aby si jednostranně zvolil způsob zpeněžení zástavy formou dražby prováděné soudním exekutorem. Jeho postup tak postrádá smluvní základ a je v rozporu se zákonem, neboť při absenci platné dohody o jiném způsobu zpeněžení přichází v úvahu pouze zákonem předvídaný postup, tj. zpeněžení ve veřejné dražbě dle zákona o veřejných dražbách nebo soudní prodej zástavy. I pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání v čl. 5.1. zástavní smlouvy je platné, dopustil se žalovaný č. 1 porušení smlouvy tím, že nerespektoval ujednání v čl. 5.2. zástavní smlouvy. V tomto článku si smluvní strany výslovně sjednaly konkrétní způsob zpeněžení, a to: „Smluvní strany si výslovně jako způsob prodeje Zástavy sjednávají přímý prodej Zástavy Zástavním věřitelem třetí osobě dle výběru Zástavního věřitele.“ Článek 5.1. a 5.2. zástavní smlouvy lze přitom podle žalobkyně vnímat ve vzájemném rozporu, neboť podle čl. 5.1. má zástavní věřitel (žalovaný č. 1) právo na uspokojení ze zástavy kterýmkoliv ze způsobů uspokojení umožněných právními předpisy v době takového uspokojení, ale v čl. 5.2. je poté výslovně jako způsob prodeje zástavy sjednán přímý prodej zástavy zástavním věřitelem (žalovaným č. 1) třetí osobě dle výběru zástavního věřitele. Pokud jsou tato ujednání v rozporu, způsobují tak neurčitost, když není dovoditelné ani výkladovými metodami, které ujednání platí. Ujednání obou článků je tak potřeba hodnotit jako neplatná. 6. 1. žalovaný s odvoláním žalobkyně nesouhlasil s tím, že rozsudek okresního soudu pokládá za správný a ztotožňuje se se závěrem okresního soudu, že na činnost soudního exekutora při postupu dle § 76 odst. 2 e. ř. nelze vztáhnout úpravu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. 1. žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů odvolacího řízení. 7. 2. žalovaný k odvolání uvedl, že žaloba je nedůvodná, je dán nedostatek právní úpravy, která by zakládala právo žalobkyně k obraně, kterou vůči postupu žalovaných zvolila. 2. žalovaný připojil aktuální stanovisko právní a legislativní komise Exekutorské komory České republiky, které vylučuje aplikaci zákona o veřejných dražbách na zpeněžení sjednané žalovanými.

8. Odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§§ 201 a 204 o. s. ř.). Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení (§§ 212, 212a o. s. ř.) a zopakoval listinné důkazy zástavní smlouvou čl. 16-18 spisu a exekučními příkazy čl. 10 -11 a 22 -23 spisu. Odvolání shledal důvodným.

9. Ze zástavní smlouvy ze dne [datum] bylo odvolacím soudem zjištěno, že byla uzavřena mezi 1. žalovaným jako zástavním věřitelem a žalobkyní jako zástavcem za účasti [jméno FO] jako dlužníka. Zástavce zřídil zástavní právo k zástavě, tj. k nemovitostem specifikovaným ve smlouvě k zajištění všech pohledávek zástavního věřitele vůči dlužníkovi, včetně jejich příslušenství, a to ad a) z titulu náhrady škody, kterou dlužník způsobil 1. žalovanému v rámci jeho působení v orgánem 1. žalovaného uzavřením Smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] na částku [částka] spolu se Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne [datum] a Smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] na částku ve výši [částka] spolu se Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne [datum] se společností [právnická osoba]., a to jménem zástavního věřitele, když tyto byly uzavřeny v rozporu se zájmy zástavního věřitele a jinak než v jeho prospěch a finanční prostředky z nich získané užil jinak než ve prospěch zástavního věřitele, ad b) eventuálně z titulu bezdůvodného obohacení, když finanční prostředky z uvedených úvěrových smluv užil dlužník jinak než ve prospěch a v zájmu zástavního věřitele a tím se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, ad c) eventuálně pokud vyjdou najevo takové skutečnosti, na základě kterých bude zjištěno, že k úhradě pohledávek ze shora uvedených úvěrových smluv byl zavázán přímo dlužník a že zástavní věřitel hradil dluh ze shora uvedených úvěrových smluv za dlužníka, z titulu nároku na náhradu plnění poskytnutého za třetí osobu a veškerých jiných nároků ze shora uvedených úvěrových smluv (článek 2.1. smlouvy). Ohledně uspokojení ze zástavy bylo v čl. 5.1. smlouvy sjednáno, že nebude-li zajišťovaný dluh včas a řádně splněn, tedy nebude-li splněn ve lhůtě stanovené ve výzvě k plnění zaslané dlužníkovi, čímž nastane splatnost zajišťovaného dluhu, bude mít zástavní věřitel právo na uspokojení ze zástavy kterýmkoliv ze způsobů uspokojení umožněných právními předpisy v době takovéhoto uspokojení, včetně soudně nařízeného prodeje zástavy nebo prodeje zástavy či její části v dobrovolné nebo nedobrovolné veřejné dražbě. V článku 5.2. si smluvní strany výslovně jako způsob prodeje zástavy sjednaly přímý prodej zástavy zástavním věřitelem třetí osobě dle výběru zástavního věřitele za sjednaných podmínek.

10. Z exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl vydán soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci oprávněného [právnická osoba], IČ [IČO] pro povinnému [jméno FO] (manželka povinného [jméno žalobkyně]), vymáhaní peněžitá povinnost [částka], exekuční titul elektronický platební rozkaz Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pověření soudního exekutora vydané Okresním soudem v [adresa] dne [datum], pod č. j. [spisová značka]. Soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovité věci, která je shodná se zástavou dle zástavní smlouvy shora.

11. Z exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl vydán 2. žalovaným jako soudním exekutorem ve věci oprávněného [právnická osoba], IČ [IČO] pro povinnému [jméno FO] (manželka povinného [jméno žalobkyně]), vymáhaní peněžitá povinnost [částka], exekuční titul rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pověření soudního exekutora vydané Okresním soudem v [adresa] dne [datum], pod č. j. [spisová značka]. Soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem spoluvlastnického podílu povinného v rozsahu jedné ideální poloviny odpovídající jeho podílu na dosud nevypořádaném SJM s jeho manželkou ohledně nemovité věci, která je shodná se zástavou dle zástavní smlouvy shora.

12. Dle § 76 odst. 2 z. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen e. ř.) exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

13. Dle § 1309 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

14. Dle § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat.

15. Dle § 1359 odst. 1 o. z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským regulovaným trhem.

16. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že na postup soudního exekutora dle § 76 odst. 2 e. ř. nelze vztáhnout úpravu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách a v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 2. 2021 ve věci sp. zn. 20 Cdo 2927/2020 je sice konstatováno, že „k provedení dražby podle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu je exekutor oprávněn na návrh oprávněné osoby nebo orgánu, a to zpravidla (stanoví-li tak zvláštní zákon) poté, co s navrhovatelem uzavře smlouvu o provedení dražby. Exekutor může v mezích ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu vést dvojí typ dražby, jednak dražbu veřejnoprávní, jednak dražbu soukromoprávní. Dražbou podle předpisů veřejného práva je dražba, kterou exekutor koná na základě návrhu nebo pověření osoby či orgánu, který je nadán veřejnoprávní pravomocí k vedení řízení. Soukromoprávní dražbou je dražba, kterou exekutor uskutečňuje nikoliv na návrh nebo z pověření orgánu veřejné moci, ale pouze a jedině na základě soukromoprávního ujednání (smlouvy o provedení dražby) s osobou soukromého práva, typicky s vlastníkem věci. V soukromoprávní dražbě exekutor vystupuje pouze jako dražebník, nikoliv jako subjekt, na který byla přenesena veřejnoprávní pravomoc ke zpeněžení věci ze strany orgánu vedoucího hlavní řízení (např. soudního komisaře nebo insolvenčního správce). Z toho plyne, že proti úkonu exekutora (např. vůči příklepu) není při soukromoprávní dražbě přípustný opravný prostředek. Právní následky příklepu a případných pochybení exekutora se řeší podle ZVD.“ Toto stanovisko však bylo překonáno aktuálním rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 3. 2025, č. j. 21 Cdo 3004/2024-134, ve kterém Nejvyšší soud uvádí: „Pakliže ovšem zákon o veřejných dražbách (v režimu účinném do 31. 12. 2024) vylučoval svoji působnost na dražby prováděné podle jiných předpisů (mimo jiné podle občanského soudního řádu) a pakliže exekuční řád (srov. ustanovení § 76 odst. 2, § 69, § 52 odst. 1) přímo odkazoval na (přiměřené) užití občanského soudního řádu, není žádný rozumný důvod rozlišovat režim provedení dražby exekutorem v rámci jiné exekutorské činnosti podle toho, zda jeho oprávnění vyplývá ze smlouvy o provedení dražby, uzavřené v souvislosti s jiným řízení (insolvenčním likvidace dědictví) anebo bez této souvislosti, a dovodit rozdílný režim úpravy těchto dražeb (resp. režim úpravy zákona o veřejných dražbách. Je tomu tak též proto, že exekutor nebyl oprávněn v režimu zákona o veřejných dražbách smlouvu o provedení dražby v postavení dražebníka uzavřít, neboť ve smyslu ustanovení § 2 písm. e) ZVD je dražebníkem osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění (§ 6 odst. 1 ZVD).

18. Závěr okresního soudu, že ve věci nelze aplikovat ustanovení § 46 odst. 1 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, je tak správný. Žalobkyně se domáhá určení nepřípustnosti dražby s uvedením skutkových tvrzení, proč není možné dražbu vedenou 2. žalovaným pod sp. zn. [spisová značka] na návrh 1. žalovaného uskutečnit. Okresní soud pouze uzavřel, že nelze aplikovat zákon č. 26/2000 Sb. a žalobu zamítl. Za situace, kdy není namístě aplikovat zákona č. 26/2000 Sb., má však krajský soud za to, že žalobu je nutno posoudit jako určovací žalobu dle § 80 o. s. ř. Žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť toto určení může odstranit nejistotu v postavení účastníků a přispět k jejich právní jistotě. Pokud by dražba byla provedena, aniž by byly splněny zákonné podmínky, mohlo by dojít ke zpochybnění vlastnického práva nabyvatele zástavy a ke vzniku sporu ohledně vlastnictví, čemuž může žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy předejít. Již 2 Cz 8/71 praví, že „naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým.“ 19. Zástavní smlouvou ze dne [datum] bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem specifikovaným ve smlouvě k zajištění všech pohledávek zástavního věřitele vůči dlužníkovi, které jsou specifikovány v bodě 2.1. zástavní smlouvy. V době uzavření zástavní smlouvy nebyly zajištěné dluhy dlužníka (manžela žalobkyně) splatné (§ 1958 a násl. o. z.), proto je nutno na věc vztáhnout ustanovení § 1315 odst. 2 občanského zákoníku obsahující ujednání zakázaná v zástavní smlouvě do splatnosti zajištěného dluhu. V článku 5.1 zástavní smlouvy si strany ujednaly, že zástavní věřitel bude mít právo na uspokojení ze zástavy kterýmkoliv ze způsobů uspokojení umožněných právními předpisy v době takovéhoto uspokojení, včetně soudně nařízeného prodeje zástavy nebo prodeje zástavy či její části v dobrovolné nebo nedobrovolné veřejné dražbě. V článku 5.2. si smluvní strany výslovně jako způsob prodeje zástavy sjednaly přímý prodej zástavy zástavním věřitelem třetí osobě dle výběru zástavního věřitele za sjednaných podmínek. Krajský soud má za to, že tyto články si neodporují, když v článku 5.2 byly sjednány podmínky přímého prodeje zástavy jako jednoho z možných způsobů uspokojení zástavního věřitele. Ujednání článku 5.1. o tom, že zástavní věřitel bude mít právo na uspokojení ze zástavy kterýmkoliv ze způsobů uspokojení umožněných právními předpisy v době takovéhoto uspokojení, je dle názoru krajského soudu ujednáním o tom, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem. Jde tak o zakázané ujednání ve smyslu § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. Toto ustanovení znamená, že před splatností zajištěného dluhu nelze sjednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným, tedy v ujednání se zástavcem blíže nespecifikovaným způsobem. Ujednání práva věřitele zpeněžit zástavu způsobem, který v budoucnu (tj. v době uspokojení) připustí právní předpisy, je ujednáním, kterým na sebe zástavní dlužník přebírá riziko změny právních předpisů a připouští, aby zástavní věřitel zástavní právo vykonal způsobem, který v době sjednání zástavní smlouvy není zřejmý. Nejvyšší soudu ČR v rozsudku ze dne 22. 10. 2019 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1961/2019 činí závěr, že pouhý odkaz na zákonné omezení nepostačuje a takovéto ujednání v zástavní smlouvě je v rozporu s ustanovením § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. Následkem porušení zákazu dle § 1315 odst. 2 o. z. je neplatnost právního jednání (§ 580 odst. 1 o. z.). Dle názoru krajského soudu je neplatné pouze ujednání o možnosti zpeněžit zástavu libovolným způsobem, nikoliv celá zástavní smlouva, neboť toto ujednání je oddělitelné od zbytku zástavní smlouvy. Shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] řeší i to, zda porušení ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. zakládá absolutní neplatnost právního jednání, k níž soud přihlédne dle § 588 o. z. i bez návrhu, či relativní neplatnost vyžadující námitku oprávněné osoby (§ 586 o. z.), a činí závěr, že „jestliže dojde k porušení ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. v zástavní smlouvě mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, který není spotřebitelem ani není člověkem, který je považován za malého nebo středního podnikatele, nezakládá (absolutní) neplatnost právního jednání, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Porušení ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. v zástavní smlouvě nepředstavuje zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 588 o. z., proto způsobuje pouze relativní neplatnost tohoto právního jednání. Žalobkyně nebyla při uzavírání této zástavní smlouvy v pozici spotřebitele, proto na věc nedopadá § 1315 odst. 3 o. z. Do doby rozhodnutí okresního soudu nebyla žalobkyní námitka relativní neplatnosti části zástavní smlouvy způsobené porušením § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. vznesena, proto k ní nemohl okresní soud přihlédnout. Do doby rozhodnutí krajského soudu žalobkyně v doplnění odvolání, které bylo oběma žalovaným doručeno, námitku relativní neplatnosti vznesla a této neplatnosti se tak dovolala. V důsledku toho nebyla mezi smluvními stranami zástavní smlouvy sjednána možnost uspokojení zástavního věřitele, tj. 1. žalovaného způsobem, který zvolil, tj. dražbou provedenou 2. žalovaným jako soudním exekutorem dle § 76 odst. 2 e. ř. Zástavní věřitel, tj. 1. žalovaný se tak může uspokojit pouze způsobem stanoveným v § 1359 odst. 1 o. z., tj. zpeněžením ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Provedení dražby postupem dle § 76 odst. 2 e. ř. je ze shora uvedených důvodů nepřípustné, a žaloba je proto důvodná.

20. Pro úplnost krajský soud dodává, že má za důvodnou i námitku žalobkyně vztahující se ke skutečnosti, že při postupu soudního exekutora dle ustanovení § 76 odst. 2 e. ř. se dle věty druhé tohoto ustanovení přiměřeně postupuje podle ustanovení exekučního řádu a v důsledku § 52 odst. 1 e. ř. i dle ustanovení občanského soudního řádu. Ohledně nemovitostí, které jsou dle zástavní smlouvy zástavou, byly před realizací dražby nařízené 2. žalovaným pod sp. zn. [spisová značka] na návrh 1. žalovaného vydány dva shora uvedené exekuční příkazy k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí v exekučních řízeních vedených proti dlužníku [jméno FO], manželu žalobkyně. Jestliže tedy soudní exekutor při postupu dle § 76 odst. 2 e. ř. přiměřeně postupuje podle exekučního řádu a občanského soudního řádu, nelze dle názoru krajského soudu pominout při hodnocení možnosti provedení dražby dle § 76 odst. 2 e. ř. existenci exekučních příkazů k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí, které jsou zároveň zástavou. Pokud by proběhla dražba předmětných nemovitostí, ke kterým jsou exekuční příkazy vázány, došlo by k popření zásad pro souběh exekucí stanovených v § 14 zákona č. 119/2001 Sb. Krajský soud má za to, že není možné provádět dražbu předmětných nemovitostí podle § 76 odst. 2 exekučního řádu za situace, kdy byly vydány exekuční příkazy k prodeji stejných nemovitostí, ale je nutno postupovat dle zákona č. 119/2001 Sb. I pokud by nebyla vznesena námitka relativní neplatnosti ujednání v čl. 5 zástavní smlouvy, tato skutečnost by taktéž byla důvodem pro vyhovění žalobě.

21. S ohledem na shora uvedené krajský soud podle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. změnil ve výroku I rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhověl (výrok I).

22. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu rozhodl krajský soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení před soudem prvého stupně. Dle § 224 odst. 1 o. s. ř. pak bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. V důsledku změny rozsudku byla žalobkyně ve věci plně úspěšná před soudy obou stupňů a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. by jí dle výsledku řízení náležela náhrada vynaložených nákladů řízení. Krajský soud má za to, že v daném případě jsou splněny podmínky dle § 150 o. s. ř. k tomu, aby žalobkyni nebyla náhrada nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem přiznána. Žalobkyně se k odvolacímu jednání dne [datum] nedostavila, proto jí možnost aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. nemohla být předestřena k vyjádření. Dle názoru krajského soudu je nutno přihlédnout k okolnostem vzniku zajišťovaného dluhu v důsledku trestné činnosti manžela žalobkyně poškozující 1. žalovaného, jakož i k tomu, že žalobkyně námitku relativní neplatnosti vznesla až v průběhu odvolacího řízení. Nelze přehlédnout, že žalobkyně i její manžel podepsali zástavní smlouvu dne [datum] a následně došlo v roce 2022 k vydání exekučních titulů ohledně dalších dluhů a v důsledku toho k zahájení exekučních řízení, v nichž byly vydány exekuční příkazy k prodeji nemovitostí, které byly zástavou dle zástavní smlouvy. Krajský soud má za to, že shora popsané okolnosti věci zakládají důvody zvláštního zřetele hodné k tomu, aby žalobkyni nebyla náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů přiznána (výrok II).