19 Co 1713/2025 - 345

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro 211 718,78 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 7. 9. 2025, č.j. 9 C 215/2021-318, takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje pro 26 984,64 Kč a rozsudek soudu prvního stupně se v tomto rozsahu zrušuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbytku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 37 582 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu v plném rozsahu (výrok I.), dále rozhodl, že žalobkyni se část zaplaceného soudního poplatku nevrací (výrok II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 142 402 Kč (výrok III.). Takto bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně odůvodněném tím, že žalovaný byl pravomocně odsouzen trestním příkazem [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] pro přečin úvěrového podvodu podle ustanovení § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku ve formě účastenství jako pomocník, kterého se dopustil tím, že jako zaměstnavatel [jméno FO] vystavil na tiskopisu žalobkyně „Potvrzení o výši pracovního příjmu“ potvrzení, že [jméno FO] je od 6.5.2015 jeho zaměstnancem na pozici „provozní“ v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 5 měsíců ve výši 24 860 Kč, když žalobkyně v tomto potvrzení požadovala nejméně 3 měsíce trvání pracovního poměru a dále potvrdil, že s tímto zaměstnancem není vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru, když následně dne 5.10.2015 tyto údaje při telefonickém hovoru s pracovnicí žalobkyně stvrdil, ačkoliv uvedený pracovní poměr [jméno FO] vznikl až dne 17.8.2015, tedy umožnil jinému opatřením prostředku, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a činem způsobil větší škodu. Stejným rozhodnutím byl [jméno FO] shledán vinným ze spáchání stejného přečinu. Žalobkyně uzavřela s [jméno FO] úvěrovou smlouvu, na základě které jmenovaný čerpal úvěr ve výši 280 000 Kč, ale tento úvěr řádně a včas nesplatil, když splatnost úvěru ze smlouvy nastala 20.9.2021. Bez přičinění žalovaného by žalobkyně s [jméno FO] smlouvu o úvěru neuzavřela, a tak by jí nevznikla škoda spočívající v neuhrazené jistině úvěru, ani škoda ve formě ušlého zisku odpovídající příslušenství této jistiny. Žalovaná částka tedy představuje škodu požadovanou žalobkyní vůči žalovanému vyplývající z porušení právní povinnosti žalovaným ve formě přečinu, za který byl pravomocně odsouzen. Citovaný trestní příkaz výslovně hovoří o tom, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu, touto škodou je částka požadovaná v tomto řízení. Žalovaný se brání tím, že si jako právní laik chybně vyložil pojem pracovní poměr a neuvědomil si rozdíl mezi prací konanou mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce a řádným pracovním poměrem. Žalovaný [jméno FO] skutečně zaměstnával od 6.10.2015, ale nejprve na základě dohody o provedení práce, řádný pracovní poměr vznikl až od 17.8.2015. Žalovaný je dále přesvědčen, že všechny údaje, které uvedl ve formuláři „Potvrzení o příjmu“, byly pravdivé, neboť skutečně [jméno FO] zaměstnával již od 6.10.2015, v době vyplnění formuláře pravdivě uvedl, že zaměstnává jmenovaného v řádném pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou a správně uvedl i průměrnou výši příjmu. Pojem zaměstnanecký poměr použitý žalobkyní v předmětném potvrzení si vyložil tak, že zahrnuje i práci na základě dohody o provedení práce.

2. Ve věci již rozhodovaly soudy prvního a druhého stupně a vyšly ze zjištění, že žalovaný byl společně s [jméno FO] trestním příkazem [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], pravomocně odsouzen za přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit jako pomocník podle § 24 odst. 1 trestního zákoníku (podle skutkové věty) tím, že jako osoba samostatně výdělečně činná dne 3. 10. 2015 na tiskopisu vyhotoveném žalobkyní nazvaném „Potvrzení o výši pracovního příjmu“ (dále jen „potvrzení“) potvrdil, že [jméno FO] je od 6. 5. 2015 jeho zaměstnancem na pozici „provozní“ v pracovním poměru „na dobu neurčitou“ s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních pět měsíců 24 860 Kč, že s ním není vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru ani není ve zkušební době a dne 5. 10. 2015 tyto údaje stvrdil při telefonickém hovoru s pracovnicí žalobkyně, ač tento pracovní poměr vznikl až dne 17. 8. 2015, přičemž [jméno FO] toto potvrzení předložil dne 6. 10. 2015 žalobkyni, která s ním téhož dne uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 20. 9. 2021 měsíčními splátkami ve výši 5 556 Kč, ze kterých uhradil postupně částku v celkové výši 119 817,32 Kč a žalobkyni tak způsobil škodu nejméně 160 182,68 Kč. Žalobkyně se v rámci tohoto trestního řízení přihlásila s nárokem na náhradu škody, avšak byla odkázána na občanskoprávní řízení. Kromě výše uvedených skutkových závěrů soudy v posuzované věci zjistily, že [jméno FO] u žalovaného pracoval jako provozní od 6. 5. 2015 na základě zaměstnaneckého poměru založeného dohodou o provedení práce a od 17. 8. 2015 v pracovním poměru na dobu neurčitou. Z obsahu potvrzení (z toho jaké termíny formulář žalobkyně obsahoval a jak byl koncipovaný) nebylo možno seznat ani dovodit, že pro poskytovatele úvěru je podstatné, jak dlouho trvá pracovní poměr žadatele o úvěr založený pracovní smlouvou, když z obsahu předtištěného textu ve formuláři lze dovodit ohledně pracovního či zaměstnaneckého poměru pouze to, že pro poskytovatele úvěru je podstatná délka trvání zaměstnaneckého poměru a skutečnost, aby osoby, jejichž příjem zaměstnavatel potvrzuje, nebyly ve zkušební době pracovního poměru nebo nebyly ve výpovědní době z pracovního poměru – nikde v potvrzení není stanoveno, že zaměstnanecký poměr musí být po celou uvedenou dobu uzavřen na základě pracovní smlouvy. Pravdivost údajů uvedených v potvrzení týkajících se výše průměrného čistého měsíčního příjmu [jméno FO] za posledních pět měsíců a skutečnosti, že není ve zkušební době ani ve výpovědní době z pracovního poměru, nebyla zpochybněna. Žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti [jméno FO] před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 6. 10. 2015 ověřovala jeho příjmy na základě údajů sdělených [jméno FO] a prostřednictvím potvrzení vystaveného žalovaným. Výdaje [jméno FO] však žalobkyně nezkoumala a obsah jeho žádosti o poskytnutí úvěru ohledně výdajů (tvrdil pouze 2 000 Kč měsíčně náklady na bydlení) nijak neověřovala, uzavřela s ním smlouvu o úvěru č. [číslo] a dne 6. 10. 2015 mu poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč. [jméno FO] neplnil řádně a včas své povinnosti z této smlouvy a dluží žalobkyni nesplacený úvěr spolu s příslušenstvím tvořeným úroky, poplatky a zákonným úrokem z prodlení. Po právní stránce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že soudy jsou v tomto občanskoprávním řízení vázány výrokem trestního příkazu pouze v tom rozsahu, ve kterém soud v trestním řízení učinil skutkový a právní závěr, že jednání žalovaného, které bylo posouzeno jako přečin úvěrového podvodu ve formě pomoci, bylo v příčinné souvislosti s poskytnutím úvěru. Avšak poskytnutím úvěru z občanskoprávního hlediska škoda nevznikla (snížení majetku poskytovatele úvěru je kompenzováno závazkem dlužníka poskytnout plnění stejného druhu ze stejného obligačního vztahu, které převyšuje úvěr), ta vznikla až ve chvíli, kdy [jméno FO] úvěr nesplatil. Proto soudy vědomy si vázanosti výše citovaným trestním příkazem uzavřely, že z jeho skutkové věty nevyplývá, že právě jednání žalovaného bylo jedinou, nebo hlavní a podstatnou příčinou vzniku škody, když škoda fakticky nevznikla poskytnutím nepravdivých údajů, nýbrž až nesplacením úvěru, kdy žalovaný nemusel vědět, že [jméno FO] nehodlá úvěr splatit, či že toho nebude schopen. Jednání žalovaného, za něž byl trestně odsouzen, by bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody spočívajícím v nesplacení poskytnutého úvěru v případě, pokud by narušilo nebo vyloučilo možnost žalobkyně řádně a objektivně posoudit solventnost žadatele o úvěr. K takové situaci ale nedošlo, neboť nesprávné vyplnění formuláře v uvedení doby trvání pracovního poměru (jehož pravdivost nebyla zpochybněna, neboť pracovnímu poměru založenému pracovní smlouvou ze dne 17. 8. 2015 předcházel zaměstnanecký poměr založený dohodou o provedení práce ze dne 6. 5. 2015) nemohlo být příčinou nesprávného posouzení úvěruschopnosti [jméno FO]. Odvolací soud na základě těchto úvah uzavřel, že mezi jednáním žalovaného a vznikem škody není dána příčinná souvislost. Odvolací soud navíc poukázal na to, že žalovaný nebyl přímým pachatelem trestného činu ale pouze pomocníkem, který nemusí nutně odpovídat za škodu vzniklou v důsledku trestného činu, a žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost [jméno FO], neboť nezkoumala podezřelou výši jím uvedených výdajů. Soudy učinily i eventuální závěr, že i kdyby byl vztah příčinné souvislosti prokázán, nebylo by možné žalobě vyhovět, a to z důvodu nemravnosti uplatněného nároku. Žalobkyně tím, že ve formuláři (Potvrzení o výši pracovního příjmu) uvedla zavádějící, resp. nepřesně definované termíny, umožnila, že žalovaný ztotožnil pojmy „pracovní poměr“ a „zaměstnanecký poměr“. Z obsahu formuláře nelze dovodit, že potvrzovaný příjem musí pocházet z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou trvající po určitý počet měsíců. Pokud žalovaný uvedl v potvrzení, že [jméno FO] je u něho zaměstnán od 6. 5. 2015, pak je tato informace v souladu se skutečností, neboť nebylo zpochybněno, že pracovnímu poměru založenému pracovní smlouvou ze dne 17. 8. 2015 předcházel zaměstnanecký poměr založený dohodou o provedení práce ze dne 6. 5. 2015. Navíc žalobkyně v návrhu na rozhodnutí o poskytnutí úvěru uvedla, že částka 24 860 Kč je čistým průměrným příjmem [jméno FO] za posledních 12 měsíců, což je v rozporu s obsahem potvrzení vystaveného žalovaným, který potvrdil, že tento měsíční příjem je za posledních 5 měsíců. Kromě toho žalobkyně nijak neověřovala výši [jméno FO] uvedených výdajů 2 000 Kč označených žalobkyní jako „nájemné“, přestože měl vlastnit byt/dům. Námitku promlčení vznesenou žalovaným soudy nepovažovaly za důvodnou.

3. Na základě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] rozsudky soudů prvního a druhého stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, když se neztotožnil s právním posouzením otázky vázanosti civilních soudů v tomto řízení předmětným trestním příkazem, když za rozhodující považoval skutečnost, že škoda je součástí skutkové podstaty přečinu, za který byl žalovaný odsouzen. Podstatným pochybením obou soudů bylo, že skutečnosti svědčící o tom, že žalobkyně se spolupodílela na vzniku předmětné škody, neposoudily z hlediska § 2918 o.z., když toto posouzení je v této věci podstatné. Odvolací soud uložil soudům prvního a druhého stupně, aby znovu posoudily rozsah škody, za kterou odpovídá žalovaný, a to při zohlednění spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě podle § 2918 o.z., a to nejen z hlediska matoucí formulace uvedené ve formuláři, ale i z hlediska toho, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost [jméno FO] a tomuto úvěr poskytla, přestože jí jmenovaný v tu dobu již dlužil na dříve poskytnutých úvěrech, případně se bude zabývat otázkou, zda předmětná úvěrová smlouva není neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při stanovení výše škody zohlední i částky, jež byly doposud na úvěr uhrazeny.

4. Okresní soud opětovně rozhodl rozsudkem, který je předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení, když žalobu opět zamítl v plném rozsahu. Vyšel z dosavadních skutkových zjištění a věc posuzoval v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu. Vyšel z premisy, že v tomto řízení je vázán pravomocným trestním příkazem a jeho výrokem o vině žalovaného, tedy že žalovaný svým jednáním de facto umožnil [jméno FO] spáchat trestný čin, kterým byla žalobkyni způsobena škoda. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že obsah formuláře Potvrzení vyplněný žalovaným, nebyl jedinou, ani hlavní a podstatnou podmínkou, na základě které byl žalobkyní úvěr poskytnut. Okresní soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně provedla řádné prověření úvěruschopnosti [jméno FO], a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně řádně nezkoumala informace o skutečných nákladech a výdajích [jméno FO], když tento k nim uvedl pouze to, že má výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ani toto tvrzení si nijak neověřovala, ačkoliv si jej ověřit mohla a měla. Naopak zcela nekriticky vyšla ze zcela nepravděpodobného prohlášení [jméno FO], že jeho výdaje – kromě výdajů na bydlení – jsou nulové. Z tohoto důvodu je tato úvěrová smlouva absolutně neplatná. Dále se zabýval rozhodnými kritérii pro rozhodnutí žalobkyně, zda poskytnout [jméno FO] předmětný úvěr. Podle vyjádření žalobkyně rozhodujícími kritérii byly výše příjmu a existence standardního příjmu žadatele na dobu neurčitou. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by věděla, že [jméno FO] se nachází ve zkušební době pracovního poměru vzniklého až od 17. 8. 2015, úvěr by neposkytla. Okresní soud dál zdůraznil již dříve přijatý závěr, že žalobkyní formulovaný a vytvořený formulář Potvrzení, který měl podle závazného trestního rozhodnutí žalovaný vyplnit nesprávně, byl zavádějící a matoucí, když sama žalobkyně v něm používala nepřesně definované termíny, zaměňovala termíny „pracovní poměr“ a „zaměstnanecký poměr“, když žalovaný takto matoucí a nesprávně formulovaný formulář potvrzení ani nemohl vyplnit řádně. Avšak ve vztahu k výše zmíněný rozhodujícím kritériím žalobkyně pro poskytnutí úvěru, žalovaný ve formuláři uvedl v souladu se skutečností údaj ohledně existence a výše příjmu [jméno FO] ze zaměstnaneckého poměru trvajícího minimálně tři měsíce. V otázce zkušební doby jako dalšího podstatného kritéria okresní soud poukazuje na to, že v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že v pracovní smlouvě [jméno FO] byla zkušební doba vůbec sjednána. Právě s ohledem na to, že předtištěný formulář žalobkyně obsahoval nepřesné a zavádějící termíny, nelze klást k tíži žalovaného jakožto zaměstnavatele a právního laika, že do doby trvání zaměstnaneckého poměru zahrnul i dobu trvání dohody o provedení práce, když navíc nebylo prokázáno, že by bylo nepravdivé jeho prohlášení o tom, že [jméno FO] nebyl v době vystavení potvrzení ve zkušební době. Výše uvedené okolnosti zvážil soud prvního stupně s ohledem na existenci a míru spoluzavinění žalobkyně na vzniklé škodě jako důsledku poskytnutí úvěru nesolventnímu klientovi, když uzavřel, že povaha a míra zavinění na tomto následku ze strany žalovaného je zanedbatelná, když naprosto rozhodující měrou zavinila vznik škody sama žalobkyně, nejen matoucí a zavádějící formulací Potvrzení, ale také tím, že řádně nezkoumala úvěruschopnost [jméno FO] a výlučně sama zavinila neplatnost úvěrové smlouvy z tohoto důvodu. V důsledku toho vzniklo na straně [jméno FO] bezdůvodné obohacení představované poskytnutou jistinou úvěru po odečtení finančních prostředků zaplacených žalobkyni na neplatný úvěr. Žalobkyni tak na základě jejího pochybení vznikl namísto nároku na vrácení úvěru s příslušenstvím pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podstatně nižší částce. Okresní soud uzavřel, že okolnosti zaviněné žalovaným se na vzniku škody podílely jen zanedbatelným způsobem, naopak naprosto rozhodující měrou zavinila vznik škody sama žalobkyně, pak podle věty druhé ust. § 2918 o.z. se škoda mezi žalobkyní a žalovaného jako subjekty, které spoluzavinily vznik škody, nedělí, tedy žalovaný za škodu neodpovídá. Okresní soud proto nárok zamítl v plném rozsahu.

5. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku v odstavci I. a III., podala odvolání žalobkyně, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. a navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadeném rozsahu zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu, který bez ohledu na závěry dovolacího soudu setrvává na svém původním stanovisku, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, ačkoliv v této otázce je vázán pravomocným trestním příkazem. Okresní soud se také opětovně nezabýval námitkou žalobkyně o právním postavení žalovaného jako podnikatele, který by měl mít alespoň minimální právní a účetní povědomí. Podle názoru žalobkyně je řízení postiženo vadou spočívající v tom, že okresní soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu. Závěr okresního soudu, který vyloučil odpovědnost žalovaného, má být podle názoru žalobkyně v rozporu se závazným názorem dovolacího soudu. Okresní soud se omezil na závěr, že žalovaný nespáchal škodu z důvodu absence příčinné souvislosti a na zjišťování dalších okolností rezignoval. Měl se zabývat existencí a výší škody jako rozdílu mezi vyplaceným úvěrem a částkami uhrazenými žalobkyni. Okresní soud zcela rezignoval na kvalifikované posouzení spoluúčasti účastníků tohoto řízení.

6. K odvolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný, s odvoláním nesouhlasí, naopak rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Právní hodnocení okresního soudu je zcela v souladu se závazným právním názorem soudu dovolacího.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. v plném rozsahu (odvoláním byl napadený výrok v odstavci I. a III., výrok odstavci II. je výrokem souvisejícím, a proto dotčeným), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Žalobkyně v podání učiněném v průběhu odvolacího řízení vzala žalobu částečně zpět pro částku 26 984,64 Kč odpovídající plnění, které žalobkyně přijala v rámci výtěžku insolvence vedené na [jméno FO], když k výzvě odvolacího soudu také specifikovala konečnou výši plnění uhrazeného v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou. Odvolací soud proto postupoval podle § 222a o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu částečně zastavil.

9. Podle § 2918 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, skutkový stav byl zjištěn dostatečně, skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování, provedené důkazy jsou hodnoceny logicky a přesvědčivě. Jak soud prvního stupně, tak jsou to odvolací vycházejí plně ze skutkových závěrů, které byly učiněny v dosavadním řízení, když důvod zrušení předchozích rozhodnutí dovolacím soudem spočíval výhradně v otázce právního hodnocení. Tedy skutková zjištění, jak byla učiněna, formulována a shrnuta soudy nižších stupňů v době vydání zrušeného rozhodnutí odvolacího soudu, nebyla dovolacím řízení nijak zpochybněna, odvolací soud z nich tedy plně vychází.

12. Na tomto místě je vhodné rekapitulovat rozhodující okolnosti pro posouzení této věci. 1) Na základě závazného právního názoru dovolacího soudu jsou soudy v této věci vázány výrokem pravomocného trestního příkazu jak ohledně protiprávního jednání žalovaného ve formě přečinu, tak ohledně existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně v důsledku prodlení dlužníka [jméno FO] se splátkami úvěru. 2) Míru zavinění žalovaného a míru zavinění žalobkyně na vzniku škody posuzují soudy v občanském soudním řízení samostatně a nejsou v této otázce vázány obsahem trestního rozhodnutí (viz rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]). 3) Žalobkyně před rozhodnutím poskytnout spotřebitelský úvěr [jméno FO] neprovedla řádně a s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti [jméno FO] a tím způsobila absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. V důsledku toho má žalobkyně nárok pouze na vrácení poskytnutého finančního plnění sníženého o obdržené platby. Ztráta nároku žalobkyně na jakékoliv příslušenství předmětného úvěrového obchodu je důsledkem výlučně jejího pochybení. 4) Žalovaným vyplněný formulář Prohlášení týkající se mzdy a pracovního poměru [jméno FO] byl žalobkyní formulován v rozporu se zavedenou právní terminologií, byl nejednoznačný a matoucí. 5) Nesprávnost údajů vyplněných žalovaným hodnocená trestním rozhodnutím jako přečin, se týkala přesné doby vzniku řádného pracovního poměru [jméno FO] u žalovaného jako údaje, který nebyl pro žalobkyni při rozhodování, zda úvěr poskytne, rozhodující. Rozhodujícími kritérii byla výše mzdy [jméno FO], existence pracovního poměru na dobu neurčitou a skutečnost, že žadatel o úvěr není ve zkušební době. Údaje vyplněné žalovaným ve formuláři prohlášení týkající se těchto rozhodných okolností byly uvedeny správně.

13. Při zhodnocení výše uvedených okolností případu nelze dojít k jinému závěru, než jaký učinil okresní soud při aplikaci § 2918 o.z., tedy posouzení míry, kterou se na vzniku skutečnosti, z níž vznikla žalobkyni škoda, tedy že žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr nesolventnímu spotřebiteli, který jej řádně nesplatil, zavinila naprosto rozhodující měrou sama žalobkyně. Míru spoluzavinění na tomto výsledku ze strany žalovaného skutečně nelze hodnotit jinak než jako zcela zanedbatelnou, neboť nesprávnost údajů uvedených žalovaným ve formuláři prohlášení se netýkaly rozhodných kritérií, které žalobkyně posuzovala při rozhodování, zda úvěr poskytnout. Poskytnutí úvěru spotřebiteli, který nebyl úvěruschopný, tedy nebyl dostatečně solventní, aby poskytnutý úvěr mohl řádně splácet, zavinila z drtivé většiny právě žalobkyně tím, že zcela rezignovala na řádné zjištění a objektivní zhodnocení reálných výdajů spotřebitele, když se spokojila se zcela nevěrohodným tvrzením žadatele, že jeho jedinými pravidelnými výdaji jsou náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vůbec nezohlednila, že [jméno FO] jí v době poskytnutí předmětného úvěru již dlužil částku 5746 Kč.

14. V důsledku vázanosti výrokem trestního příkazu nelze uzavřít, že by se žalovaný v žádné minimální míře nepodílel na vzniku škody, avšak při zhodnocení výše uvedených podstatných okolností tohoto případu nutno uzavřít, že poskytnutí spotřebitelského úvěru nesolventnímu žadateli, který nebyl schopen úvěr splácet, zcela zásadní měrou zavinila žalobkyně. Ve smyslu výše citovaného ust. § 2918 věta druhá o.z. v důsledku tohoto závěru se škoda nedělí, tedy za vznik škody odpovídá pouze žalobkyně, nikoliv žalovaný, který ji způsobil pouze ve zcela zanedbatelné míře.

15. K tomuto závěru dospěl i soud prvního stupně a na tomto svém závěru postavil své zamítavé rozhodnutí, s tímto závěrem se plně ztotožňuje i odvolací soud. Je tedy zjevné, že hlavní odvolací námitka žalobkyně, že okresní soud v napadeném rozsudku neměl respektovat závazný právní názor dovolacího soudu a dojít k závěru, že žalovaný neodpovídá pro absenci příčinné souvislosti mezi svým jednáním a škodou, a že okresní soud měl rezignovat na posouzení míry zavinění na škodě ze strany obou účastníků tohoto řízení, je zcela nedůvodná. Okresní soud v plném rozsahu respektoval a vycházel ze závazného právního názoru dovolacího soudu, tedy že s ohledem na obsah výroku pravomocného trestního příkazu, definici skutku i skutečnost, že škoda je součástí hypotézy příslušné trestněprávní normy, jsou soudy v tomto občanskoprávním řízení vázány tím, že existuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného ve formě přečinu a škodou vzniklou žalobkyni. Okresní soud také v souladu s pokynem dovolacího soudu hodnotil podstatné okolnosti tohoto případu formou aplikace § 2918 o.z., tedy stanovení míry, kterou se na vzniku škody podíleli žalovaný a žalobkyně. Právě závěr o této míře zavinění obou účastníků je důvodem, proč žalobkyně nemůže být ve věci úspěšná.

16. Odvolací soud musí korigovat jistou dílčí nesprávnost právního hodnocení soudu prvního stupně, který v otázce zkoumání úvěruschopnosti vycházel z nesprávné právní úpravy, a to § 86 zák. č. 257/2016 Sb., který v okamžiku uzavření předmětného spotřebitelského úvěru ještě neplatil. Je třeba vycházet z ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb., na který ostatně dovolací soud výslovně odkazuje v odůvodnění svého rozsudku, který ukládá věřiteli obdobné povinnosti, tedy zejména provést řádné ověření úvěruschopnosti žadatele s odbornou péčí. Neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru také nevyplývá z § 588 o.z., ale právě z výše zmíněného § 9 zák. č. 145/2010 Sb. Ve všech ostatních aspektech je právní hodnocení věci okresním soudem zcela správné.

17. Za důvodnou nelze považovat ani odvolací námitku žalobkyně, že v řízení se soudy nezabývaly její argumentací o zvláštním postavení žalovaného jako o podnikatele a tedy jeho přihlášení k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu ve smyslu § 5 odst. 1 o.z. Tuto argumentaci vyvrátil odvolací soud ve svém předešlém rozhodnutí, č.j. [číslo jednací] v odstavci 15. odůvodnění, kde uvedl: V této souvislosti nelze souhlasit s odvolací námitkou žalobkyně, že postavení žalovaného jako OSVČ a zaměstnavatele [jméno FO] má znamenat jeho přihlášení k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu ve smyslu § 5 odst. 1 občanského zákoníku. Podle názoru odvolacího soudu toto ustanovení nelze aplikovat na postavení OSVČ ani zaměstnavatele, neboť toto není žádným speciálním povoláním ani stavem, se kterým by bylo spojeno očekávání o jednání takové osoby se zvláštní znalostí či pečlivostí. Ostatně chyba při výkladu právních termínů nesouvisí s postavením v pracovněprávním vztahu, ale se skutečností, že někdo je právním laikem oproti postavení právního odborníka (osoby vzdělané v tomto oboru a v tomto oboru profesionálně působící), za nějž žalovaného považovat nelze.

18. Odvolací soud také plně setrvává na hodnocení postupu žalobkyně při podání této žaloby jako postupu v příkrém rozporu s principem dobrých mravů, jak odvolací soud vysvětlil v odstavci 14. předešlého rozsudku. Postup žalobkyně lze shrnout tak, že žalobkyně v této věci se snaží využít, respektive zneužít existence pravomocného trestního příkazu, aby přenesla odpovědnost za své selhání, když sama svou zjevnou nedbalostí způsobila vznik škody z předmětného úvěrového obchodu, když jednak zavinila neplatnost úvěrové smlouvy a také nedbale hodnotila úvěruschopnost žadatele, tedy v rozhodující míře sama zavinila vznik škody. Důsledky svého selhání se snaží přenést na žalovaného, jehož podíl na vzniku škody je zanedbatelný.

19. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení. Stranou, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, je žalovaný a soud mu přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 37 582 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů (porada s klientem, vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) v sazbě 9 180 Kč za úkon, dále 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, cestovné související s odvolacím jednáním ve výši 1 419,29 Kč ([adresa] – [Adresa] a zpět, 156 km, km á 9,10 Kč), ztráta času 750 Kč (5 x 30 min.) a 21% DPH.

Poučení