9 C 215/2021 - 318

Rubrum

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Adresa žalobkyně A] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] [adresa] o zaplacení částky 211 718,78 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 211 718,78 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 112 574,64 Kč od 20.8.2017 do 19.10.2021, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 32 169,24 Kč od 20.8.2017 do 19.10.2021, s úrokem ve výši 12,20 % ročně z částky 213 768,43 Kč od 20.10.2021 do[Anonymizováno]22.10.2021, z částky 213 293,82 Kč od 23.10.2021 do 23.11.2021, z částky 212 819,21 Kč od 24.11.2021 do 21.12.2021, z částky 212 290,04 Kč od 22.12.2021 do 21.1.2022, z částky 211 813,95 Kč od 22.01.2022 do 28.02.2022, z částky 211 347,16 Kč od 1.3.2022 do 24.03.2022, z částky 210 879,78 Kč od 25.03.2022 do 25.04.2022, z částky 210 411,74 Kč od 26.04.2022 do 26.05.2022, z částky 209 983,02 Kč od 27.05.2022 do 1.7.2022, z částky 209 053,07 Kč od 02.07.2022 do 28.7.2022, z částky 208 649,54 Kč od 29.07.2022 do 30.8.2022, z částky 208 309,01 Kč od 31.08.2022 do 30.9.2022, z částky 207 968,04 Kč od 1.10.2022 do 31.10.2022, z částky 207 562,92 Kč od 1.11.2022 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 213 768,43 Kč od 20.10.2021 do 22.10.2021, z částky 213 293,82 Kč od 23.10.2021 do 23.11.2021, z částky 212 819,21 Kč od 24.11.2021 do 21.12.2021, z částky 212 290,04 Kč od 22.12.2021 do 21.1.2022, z částky 211 813,95 Kč od 22.01.2022 do 28.02.2022, z částky 211 347,16 Kč od 1.3.2022 do 24.03.2022, z částky 210 879,78 Kč od 25.03.2022 do 25.04.2022, z částky 210 411,74 Kč od 26.04.2022 do 26.05.2022, z částky 209 983,02 Kč od 27.05.2022 do 1.7.2022, z částky 209 053,07 Kč od 02.07.2022 do 28.7.2022, z částky 208 649,54 Kč od 29.07.2022 do 30.8.2022, z částky 208 309,01 Kč od 31.08.2022 do 30.9.2022, z částky 207 968,04 Kč od 1.10.2022 do 31.10.2022, a z částky 207 562,92 Kč od 1.11.2022 do zaplacení.

II. Žalobkyni se část zaplaceného soudního poplatku nevrací.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 142 402 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení původně částky 217 519,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 112 574,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 32 169,24 Kč, úrokem ve výši 12,20 % ročně z částky 213 768,43 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 213 768,43 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl pravomocně odsouzen na základě trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 11. 2020 č. j. 3 T 149/2020-293 (dále též jen trestní příkaz) pro přečin úvěrového podvodu podle ustanovení § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku ve formě účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Žalobkyně se v rámci trestního řízení přihlásila s náhradou škody a byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaný jako samostatně výdělečně činná osoba pod obchodním názvem [Jméno žalovaného], IČ [IČO] vystavil na tiskopisu žalobkyně „Potvrzení o výši pracovního příjmu“ potvrzení, že [jméno FO], narozen [datum] je od 6. 5. 2015 jeho zaměstnancem na pozici „provozní“ a to v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních pět měsíců ve výši 24 860 Kč. Na tiskopisu bylo výslovně uvedeno, že pracovní poměr musí trvat minimálně tři měsíce. Potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 3. 10. 2015 (dále též jen Potvrzení) předložil [jméno FO] dne 6. 10. 2015 žalobkyni a ta s ním na základě tohoto potvrzení uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byl [jméno FO] od žalobkyně čerpán úvěr v celkové vyčerpané výši 280 000 Kč. [jméno FO] neplnil řádně a včas své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, zejména byl v prodlení s hrazením sjednaných splátek. Přesný průběh splácení úvěru je zřejmý z historického výpisu z úvěrového účtu, na který žalobkyně odkázala. Splatnost smlouvy o úvěru nastala dne 20. 9. 2021. Žalobkyně má nárok na úroky z prodlení v zákonné výši ze splatné jistiny úvěru. [jméno FO] poskytl žalobkyni vědomě nepravdivé údaje, na jejichž základě mu žalobkyně poskytla úvěr. Žalovaný jako podnikatel musel vědět nebo být minimálně srozuměn, že informace požadované v Potvrzení jsou pro žalobkyni stěžejní a to zejména z hlediska posouzení úvěruschopnosti klienta, kterou je žalobkyně povinna prověřovat. Bez přičinění žalovaného by žalobkyně s [jméno FO] smlouvu o úvěru neuzavřela a nevznikla by jí tak faktická škoda spočívající v neuhrazené jistině, ani škoda ve formě ušlého zisku odpovídající příslušenství.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s argumentací, že jednak je nárok na náhradu škody promlčený a dále, že žalovaný byl sice odsouzen společně s [jméno FO], ten však spáchal přečin úvěrového podvodu ve formě přímého pachatelství. Žalovaný si chybně vyložil pojem pracovní poměr a jako laik nevěděl a ani nemohl vědět jaký je rozdíl mezi prací konanou mimo pracovní poměr a na pracovní poměr, a protože [jméno FO] u něj pracoval před uzavřením pracovního poměru v rámci dohody o provedení práce, pak celou věc bral tak, že u něho [jméno FO] působí již od května 2015. Žalovaný v Potvrzení uvedl pravdivě, že [jméno FO] je u něho zaměstnán od 6. 5. 2015, přičemž nikde v tomto bodě I. Potvrzení není stanoveno, že zaměstnání musí být ve formě pracovního poměru. [jméno FO] byl skutečně u žalovaného zaměstnán od 6. 5. 2015 na základě dohody o provedení práce z téhož dne a posléze od 17. 8. 2015 přímo navazoval pracovní poměr. V bodě II. Potvrzení žalovaný doplnil, že pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou, což byla rovněž pravda. Termín „zaměstnanecký poměr,“ který zákoník práce vůbec nedefinuje, je odlišný od termínu „pracovní poměr.“ Dále žalovaný namítl, že i kdyby byl za škodu odpovědný, pak je nutno podle § 2915 odst. 2 občanského zákoníku rozhodnout podle účasti na škodlivém následku, když veškeré finanční prostředky obdržel [jméno FO], který pak porušil svou primární povinnost hradit splátky, takže účast žalovaného na vzniku škodlivého následku je minimální.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 16. 6. 2022 č. j. 9 C 215/2021-203 bylo výrokem I. řízení částečně zastaveno co do částky 2 888,65 Kč s příslušenstvím tam specifikovaným a ve zbytku nároku byla žaloba výrokem II. zamítnuta a výrokem III. a IV. bylo rozhodnuto o nevrácení části zaplaceného soudního poplatku a o nákladech řízení mezi účastníky. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2022 č. j. 19 Co 1030/2022-244 bylo řízení částečně zastaveno pro dalších 2 420 Kč (výrokem I.) a rozsudek Okresního soudu byl v části týkající se zamítnutí částky zbývající po dalším částečném zastavení potvrzen výrokem II. a výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2025 č. j. 25 Cdo 1019/2023-283 byly zrušeny výroky II. a III. rozsudku Krajského soudu a rozsudek Okresního soudu byl zrušen ve výroku II. s výjimkou té části tohoto výroku, která byla zrušena výrokem I. rozsudku odvolacího soudu a ohledně níž bylo řízení zastaveno a dále ve výrocích III. a IV. Předmětem řízení je tedy nyní částka 211 718,78 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Okresní soud následně v dalším řízení vyšel z důkazů provedených v první fázi řízení před Okresním soudem a ze skutkového stavu zjištěného z provedených důkazů, jak jsou v následujících bodech 5 – 18 níže popsány, a s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu věc znovu posoudil i z hlediska ustanovení § 2918 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.).

5. Trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 11. 2020 č. j. 3 T 149/2020-293 bylo prokázáno, že žalovaný byl shledán vinným, že jako osoba samostatně výdělečně činná pod obchodním názvem [Jméno žalovaného], IČ: [IČO], sídlem [Adresa žalovaného], dne 3. 10. 2015 vystavil „Potvrzení o výši pracovního příjmu“ a to na tiskopisu společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO žalobkyně A], se sídlem [adresa], který obsahuje předtištěné prohlášení „Souhlasím s oprávněním [právnická osoba]. ověřit si informace obsažené v tomto potvrzení. Za tímto účelem je banka oprávněna poskytnout mému zaměstnavateli údaje vztahující se k projednávanému úvěru/ručení“, ve kterém potvrdil, že [jméno FO], nar. [datum], trvale bytem [adresa], je od 6. 5. 2015 jeho zaměstnancem na pozici „provozní“, v pracovním poměru „na dobu neurčitou“, s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních pět měsíců 24 860 Kč, když společnost [právnická osoba]. v tomto „Potvrzení pracovního příjmu“ požadovala nejméně tři měsíce trvání pracovního poměru, a současně v tomto potvrzení prohlásil, že se zaměstnancem není vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru, a dne 5. 10. 2015 tyto údaje stvrdil při telefonickém hovoru s pracovnicí společnosti [právnická osoba]., ač tento pracovní poměr vznikl až dne 17. 8. 2015, tedy umožnil jinému opatřením prostředků, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a činem způsobil větší škodu, když [jméno FO] byl shledán vinným, že dne 6. 10. 2015 při podání žádosti o poskytnutí úvěru od společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO žalobkyně A], se sídlem [adresa], v pobočce na adrese [adresa], předložil: „Potvrzení o výši pracovního příjmu“ ve kterém [Jméno žalovaného], IČ: [IČO], sídlem [Adresa žalovaného], jako osoba samostatně výdělečně činná, dne 3. 10. 2015 potvrdil, že [jméno FO] je od 6. 5. 2015 jeho zaměstnancem na pozici „provozní“, v pracovním poměru „na dobu neurčitou“, s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních pět měsíců 24 860 Kč, když společnost [právnická osoba]. v tomto „Potvrzení pracovního příjmu“ požadovala nejméně tři měsíce trvání pracovního poměru, ač uvedený pracovní poměr vznikl až dne 17. 8. 2015, a na základě tohoto nepravdivého údaje s ním dne 6. 10. 2015 společnost [právnická osoba]. uzavřela smlouvu o úvěru číslo [číslo], kterou mu poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 20. 9. 2021 a to měsíčními splátkami ve výši 5 556 Kč, ze kterých uhradil postupně částku v celkové výši 119 817,32 Kč a společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO žalobkyně A], se sídlem [adresa], tak způsobil škodu ve výši nejméně 160 182,68 Kč, tedy při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a činem způsobil větší škodu. Tímto jednáním žalovaný spáchal přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku ve formě účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účinného od 1. 10. 2020. Žalovaný byl odsouzen k trestu specifikovanému v trestním příkazu, přičemž poškozená žalobkyně byla odkázána s požadavkem na náhradu škody v plném rozsahu na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci ve vztahu k žalovanému dne 24. 11. 2020.

6. Z listin založených v trestním spisu Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 3 T 149/2020, a sice z protokolu o výslechu obviněného [jméno FO], z protokolu obviněného žalovaného a z dohody o provedení práce ze 6. 5. 2015 bylo zjištěno, že [jméno FO] při svém výslechu vypověděl, že nevěděl, že pracovní poměr a práce na dohodu jsou rozdílné. Ve skutečnosti pracoval od 6. 5. 2015 a bral to jako jeden pokračující pracovněprávní vztah. Žalovaný vypověděl v pozici obviněného v podstatě totéž jako [jméno FO]. V dohodě o provedení práce ze 6. 5. 2015 byl [jméno FO] označen jako zaměstnanec, žalovaný jako zaměstnavatel, dále v článku I. dohody se zaměstnanec zavázal provést pro zaměstnavatele práci v pracovním poměru jako provozní a v článku III. bylo sjednáno, že pracovní poměr se uzavírá na dobu neurčitou.

7. Z formuláře označeného „[název]/potvrzení o výši pracovního příjmu“ (č.l. 13) bylo zjištěno, že žalovaný jakožto zaměstnavatel podnikající pod IČO [IČO] vyplnil do formuláře vytvořeného žalobkyní, že [jméno FO] jakožto žadatel o úvěr je u něho zaměstnán jako provozní od 6. 5. 2015, že pracovní poměr zaměstnance je uzavřen na dobu neurčitou a že průměrný čistý měsíční příjem [jméno FO] za posledních pět měsíců činí 24 860 Kč. Tato částka průměrného čistého měsíčního příjmu byla vyplněna pod bodem III. Potvrzení v části nazvané: „Vyplňte pouze, pokud zaměstnanecký poměr trvá méně než 12 měsíců a uveďte počet měsíců jeho trvání číslicí (min. tři měsíce).“ Dále pak v Potvrzení vyplnil, že z příjmu zaměstnance nejsou prováděny srážky. Toto potvrzení vystavil dne 3. 10. 2015, přičemž obsahem potvrzení byl mimo jiné i text, že „zaměstnavatel prohlašuje, že se zaměstnancem není vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru a že zaměstnanec není ve zkušební době.

8. Ze Žádosti o poskytnutí [název] (č.l. 79) bylo zjištěno, že dne 6. 10. 2025 [jméno FO] požádal žalobkyni o poskytnutí půjčky ve výši 280 000 Kč a v žádosti uvedl mimo jiné, že jeho měsíční příjem je 24 860 Kč, je vlastníkem domu/bytu, svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a pokud jde o výdaje, uvedl: „Výdaje spojené s bydlením: 2 000 Kč“, ostatní kolonky ve formuláři zůstaly nevyplněné, tedy nebyla uvedena žádná částka výdajů na pojištění, výživné, spoření či na ostatní výdaje.

9. Z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí [název] (č.l. 100) bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla ohledně navrhovaného financování ve výši 280 000 Kč jakožto údaje o žadateli o úvěr [jméno FO], že se jedná o osobu svobodnou, vlastníka domu/bytu, s čistým průměrným měsíčním příjmem za posledních dvanáct měsíců ve výši 24 860 Kč, jehož výdaje na domácnost činí pouze „nájemné“ ve výši 2 000 Kč.

10. Ze žádosti o čerpání úvěru ze dne [datum] (čl. 86) bylo zjištěno, že [jméno FO] požádal o čerpání úvěru ve výši 280 000 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru uvedl o své osobě, že je svobodný, že je vlastníkem domu/bytu s trvalým pobytem od roku 2001, že jeho měsíční příjem činí 24 860 Kč a poslední zaměstnání má od roku 2015, že jeho měsíční výdaje představuje pouze částka 2 000 Kč označená jako „nájemné“; jiné výdaje u žadatele o půjčku uvedeny nebyly.

11. Z reportu průběhu schvalovacího požadavku (č.l. 99) bylo zjištěno, že žalobkyně doporučila žádost [jméno FO] o poskytnutí úvěru ze dne 6. 10. 2015 ke schválení.

12. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 10. 2015 (čl. 81) ve spojení s úvěrovými podmínkami (č.l. 16), všeobecnými obchodními podmínkami (č.l. 37) a sazebníkem (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s [jméno FO] uvedeného dne smlouvu, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč za účelem konsolidace dluhů a [jméno FO] se zavázal tento úvěr splácet ve sjednaných splátkách.

13. Z historického výpisu z účtu (č. l. 25) ve spojení s legendou k historickému výpisu z účtu (č. l. 15) a ve spojení s interními účetními doklady (č.l. 86-87) bylo zjištěno, že úvěr byl v souladu se žádostí o čerpání úvěru poskytnut a že na základě úvěrové smlouvy č. [číslo] ze 6. 10. 2015 byla čerpána částka úvěru 280 000 Kč, úvěrové splátky však nebyly řádně hrazeny a k datu 19. 10. 2021 činil dlužný zůstatek nesplaceného úvěru 213 768,43 Kč, splatné úroky 112 574,64 Kč, pokuta z prodlení 32 169,24 Kč a úvěrové poplatky 3 750,74 Kč.

14. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, podnikající pod identifikačním číslem [hodnota], a že mu vzniklo mimo jiné dne 10. 8. 2011 živnostenské oprávnění s předmětem podnikání hostinská činnost.

15. Ze zprávy Policie ČR ze dne 5. 11. 2019 (č.l. 61) bylo zjištěno, že policie sdělila uvedeného dne žalobkyni k její žádosti ohledně [jméno FO], že prověřováním ve věci byly policejním orgánem zjištěny nesrovnalosti v Potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 3. 10. 2015, které bylo předloženo k žádosti o úvěr u [právnická osoba] ve výši 280 000 Kč. V potvrzení bylo uvedeno, že [jméno FO] je zaměstnaný u [jméno FO] od 6. 5. 2015 na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem za posledních pět měsíců 24 860 Kč. K tomuto bylo policejním orgánem zjištěno, že [jméno FO] byl v době 6. 5. 2015 veden v zaměstnaneckém poměru u společnosti [právnická osoba] a to do 25. 5. 2015 a poté byl veden na Úřadu práce v [název města] od 2. 6. 2015 do 16. 8. 2015. Od 17. 8. 2015 do 31. 1. 2016 byl zaměstnaný u [jméno FO].

16. Z emailové zprávy ze dne 21. 3. 2022 (č.l. 98) bylo zjištěno, že žalobkyně ohledně způsobu, jak byla ověřena úvěruschopnost [jméno FO] při poskytování úvěru, uvedla, že před poskytnutím úvěru byla vyhodnocena schopnost [jméno FO] splácet spotřebitelský úvěr na základě potvrzení o výši příjmu ve výši 24 860 Kč ze závislé činnosti od zaměstnavatele [Jméno žalovaného], na základě výdajů ve výši životního minima, dále na základě v žádosti vyčíslených měsíčních výdajů domácnosti: náklady na bydlení 2 000 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, náklady na pojištění 0 Kč, platby spoření 0 Kč, výživné 0 Kč, sumy splátek 5 867 Kč dříve poskytnutých úvěrů [právnická osoba]. [jméno FO] v žádosti dále uvedl, že je svobodný a bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Celkové výdaje bez splátek byly 5 746 Kč. Žalobkyně tedy v rámci provedeného řádného posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů [jméno FO] v celkové výši 11 613 Kč, když tato částka se skládala z výdajů na bydlení ve výši 2 336 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdajů na závazky u žalobkyně ve výši 5 867 Kč s tím, že ostatní výdaje a náklady na pojištění byly nulové, stejně jako výdaje na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů.

17. Z výpisu z registru (č.l. 116) bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala ohledně [jméno FO] jakožto žadatele o úvěr bankovní registr klientských informací (BRKI) a nebankovní registr klientských informací (NRKI) a dále registr SOLUS, přičemž z údajů BRKI/NRKI-ukončené obchody mimo [právnická osoba] bylo mimo jiné zjištěno, že [jméno FO] jakožto dlužník kontokorentního úvěru tento úvěr nesplácel.

18. Z výňatku z interní metodiky žalobkyně nebylo učiněno žádné relevantní skutkové zjištění, neboť z článku 7.1 nazvaného Obecná pravidla pro akceptaci příjmů ze závislé činnosti je zřejmé, že v tomto článku je uvedeno: co je příjem ze závislé činnosti – mimo jiné: plnění v podobě příjmů ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce, funkčního požitku a dále je v tomto článku 7.1 uvedeno mimo jiné, že příjem ze závislé činnosti banka standardně akceptuje za podmínek, kdy žadatel má příjem plynoucí z dohody o pracovní činnosti při splnění podmínek v bodu 7.2, přičemž však část interní metodiky obsahující bod 7.2 nebyl žalobkyní k důkazu předložen.

19. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 2. 2016 (č.l. 9), žádosti o poskytnutí osobního úvěru a dokladem o čerpání úvěru (č.l. 24), a žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 4. 2. 2016 (č.l. 35) nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

20. Další účastníky navržené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav byl v rozsahu potřebném pro posouzení žalobního nároku dostatečně zjištěn z důkazů provedených, tak jak byly shora popsány.

21. Podle § 2913 odst. 1 o. z. platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnost zjevně sloužit.

22. Podle § 629 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

23. Podle § 601 odst. 1 o. z. platí, že nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu.

24. Podle § 2918 o. z. platí, že vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

25. Podle § 74 odst. 1, odst. 2 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. platí, že zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.

26. Podle § 77 odst. 2 zákoníku práce platí, že není-li v tomto zákoně dále uvedeno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru.

27. Podle § 35 odst. 1 zákoníku práce platí, že je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než tři měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru nebo šest měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru u vedoucího zaměstnance.

28. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo jestli z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Na základě provedených důkazů soud učinil následující skutkové a právní závěry: žaloba byla podána dne 25. 10. 2021, tj. před uplynutím tříleté subjektivní promlčecí lhůty, která započala běžet od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla ze žádosti Policie ČR ze dne 12. 11. 2019 o škodě a byla schopna identifikovat škůdce; námitka promlčení nároku proto není důvodná.

33. Bylo prokázáno, že žalovaný byl společně s [jméno FO] trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích pravomocně odsouzen pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, jehož se měl dopustit jako pomocník podle § 24 odst. 1 tr. zákona tím, že jako osoba samostatně výdělečně činná vystavil „Potvrzení o výši pracovního příjmu“ na tiskopisu žalobkyně, ve kterém potvrdil, že [jméno FO] je od 6. 5. 2015 jeho zaměstnancem na pozici „provozní“ v pracovním poměru „na dobu neurčitou“ s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních pět měsíců 24 860 Kč, když žalobkyně v tomto potvrzení požadovala nejméně tři měsíce trvání pracovního poměru a současně v tomto potvrzení prohlásil, že se zaměstnancem není vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru a zaměstnanec není ve zkušební době, a dne 5. 10. 2015 tyto údaje stvrdil při telefonickém hovoru s pracovnicí žalobkyně ač tento pracovní poměr vznikl až dne 17. 8. 2015 a [jméno FO] toto potvrzení předložil dne 6. 10. 2015 žalobkyni, která s ním dne 6. 10. 2015 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 20. 9. 2021 měsíčními splátkami ve výši 5 556 Kč, ze kterých uhradil postupně částku v celkové výši 119 817,32 Kč a žalobkyni tak způsobil škodu ve výši nejméně 160 182,68 Kč, tedy umožnil jinému opatřením prostředků, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a činem způsobil větší škodu. Žalobkyně se v rámci uvedeného trestního řízení přihlásila s nárokem na náhradu škody, avšak byla odkázána na občanskoprávní řízení. Žalovaný dne 3. 10. 2015 uvedl do tiskopisu vyhotoveného žalobkyní nazvaného „Potvrzení o výši pracovního příjmu“, že [jméno FO] je od 6. 5. 2015 jeho zaměstnancem na pozici provozní a to v pracovním poměru na dobu neurčitou a že průměrný čistý měsíční příjem za posledních pět měsíců trvání zaměstnaneckého poměru [jméno FO] činí 24 860 Kč. Na základě tohoto potvrzení a žádosti [jméno FO] o poskytnutí půjčky, v níž [jméno FO] uvedl výši svých příjmů a výdajů s tím, že jeho výdaje představuje pouze částka 2 000 Kč jakožto „výdaje na bydlení“ a žádné jiné výdaje nemá, uzavřela žalobkyně dne 6. 10. 2015 s [jméno FO] smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které mu poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč. [jméno FO] neplnil řádně a včas své povinnosti ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 10. 2015 a úvěr zcela nesplatil. Žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti [jméno FO] před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 6. 10. 2015 ověřovala pouze jeho příjmy na základě údajů uvedených v žádosti o půjčku a následně prostřednictvím Potvrzení vystaveného žalovaným, výdajovou stránku [jméno FO] však žalobkyně nezkoumala a výši jeho výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, nijak neověřovala. Z obsahu Potvrzení, to znamená z toho, jaké termíny formulář Potvrzení obsahoval a jak byl koncipovaný, nebylo možno seznat ani dovodit, že pro poskytovatele úvěru je podstatné, jak dlouho trvá pracovní poměr žadatele o úvěr založený pracovní smlouvou, když z obsahu předtištěného textu ve formuláři lze dovodit ohledně pracovního či zaměstnaneckého poměru pouze to, že pro poskytovatele úvěru je podstatná délka trvání zaměstnaneckého poměru a skutečnost, aby osoby, jejichž příjem zaměstnavatel potvrzuje, nebyly ve zkušební lhůtě pracovního poměru nebo ve výpovědní době z pracovního poměru. Žalovaný v Potvrzení uvedl, že [jméno FO] je u něho zaměstnán od 6. 5. 2015 (když dobu trvání zaměstnaneckého poměru založeného dohodou o provedení práce z téhož dne žalobkyně nerozporovala), přičemž nikde v předtištěném textu bodu I. Potvrzení nebylo stanoveno, že zaměstnanecký poměr musí být po celou uvedenou dobu uzavřen na základě pracovní smlouvy (a nikoli na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti).

34. Žalobkyně netvrdila, že povaha pracovněprávního vztahu žadatele o úvěr (tedy zda je zaměstnanecký poměr uzavřen na základě pracovní smlouvy nebo např. na základě dohody o provedení práce) je pro ni při posuzování, zda žádosti o poskytnutí úvěru vyhoví a úvěrovou smlouvu uzavře, důležitá (alespoň) stejně jako výše jeho příjmu a jako okolnost, že pracovně právní poměr je v době posuzování žádosti uzavřen na dobu neurčitou, a žadatel o úvěr není ve zkušební době ani ve výpovědní době. Navíc žalobkyně vůbec netvrdila, že kdyby býval žalovaný do formuláře vyplnil, že [jméno FO] byl u něj napřed zaměstnán na dohodu o provedení práce a až následně na základě pracovní smlouvy, tak by úvěr neposkytla, neb z jejích vyjádření vyplývá, že pro žalobkyni byla rozhodující jednak (jen) výše příjmu žadatele o úvěr a dále to, aby byl jeho příjem zaručen na dobu neurčitou (což z obsahu Potvrzení vyplynulo), a aby žadatel nebyl ve zkušební době pracovního poměru (přičemž však o tom, zda prohlášení žalovaného učiněné v podepsaném Potvrzení o tom, že [jméno FO] není ve zkušební době, mělo být nepravdivé, nebylo tvrzeno ničeho, a nic v tomto směru ani z obsahu spisu nebylo zjištěno).

35. Byť je soud vázán pravomocným trestním příkazem a jeho výrokem o vině, z něhož vyplývá, že žalovaný vystavil potvrzení obsahující nepravdivé údaje, a je tedy vázán pravomocným rozhodnutím o tom, že žalovaný svým jednáním de facto umožnil [jméno FO] spáchat trestný čin, kterým byla žalobkyni způsobena škoda, tak ale pro dovození odpovědnosti žalovaného za občanskoprávní nárok na náhradu škody musí být splněna podmínka existence příčinné souvislosti mezi zaviněným protiprávním jednáním a vznikem škody spočívající v tom, že [jméno FO] nesplatil řádně úvěr poskytnutý mu žalobkyní. Existence vztahu příčinné souvislosti z hlediska občanskoprávního posuzování nevyplývá bez dalšího přímo z výroku trestního příkazu. Ze skutkové věty výroku trestního příkazu totiž sice vyplývá, že žalovaný svým jednáním způsobil (resp. jako pomocník spoluzpůsobil) škodu a je za ni (trestněprávně) odpovědný, nicméně rozhodnutí vydané v trestním řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků trestného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu, a žalobkyně by tedy ke svému úspěchu ve věci musela prokázat existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, tj. muselo by být prokázáno, že jednání žalovaného bylo hlavní a podstatnou příčinou vzniku škody. Tvrzení žalobkyně, že "bez přičinění žalované by žalobkyně s [jméno FO] smlouvu o úvěru neuzavřela", nebylo prokázáno, a toto tvrzení navíc ani není tvrzením o tom, že právě obsah potvrzení, tj. formulace, že "pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou", a že "průměrný čistý měsíční příjem za posledních 5 měsíců trvání zaměstnaneckého poměru činil 24 860 Kč" byl hlavní a podstatnou příčinou vzniku škody. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že obsah Potvrzení nebyl jedinou, ani hlavní a podstatnou podmínkou, na základě které byl žalobkyní úvěr poskytnut, a že tedy mezi jednáním žalovaného a vznikem škody je vztah příčinné souvislosti.

36. Žalobkyně uvedla u jednání dne 20. 4. 2022, že v rámci posuzování tzv. úvěruschopnosti zkoumá kromě příjmu žadatele o úvěr i jeho výdaje, ale že výši výdajů (uvedených žadatelem v žádosti o úvěr) neověřuje, což ostatně vyplývá i z obsahu listin, kterými žalobkyně prokazovala, že ověřovala úvěruschopnost [jméno FO]. Z těchto listin je přitom zřejmé, že minimálně ohledně "výdajů na bydlení“ žalobkyně výši uvedené částky (2 000 Kč) ověřit mohla a měla, když ze skutečnosti, že [jméno FO] uvedl, že nemá jiné výdaje než právě výdaje spojené s bydlením, vyplývaly objektivní pochybnosti o správnosti jím uvedených údajů, a bylo tedy na místě výši tvrzených výdajů, popř. i vlastnictví domu/bytu ověřit, a pokud tak žalobkyně neučinila, neprovedla řádně prověření úvěruschopnosti. Při posouzení úvěruschopnosti se totiž musí jednat o individualizované posuzování konkrétního žadatele s ohledem na jeho zaměstnání a jeho příjmy a též na jeho výdaje, tj. např. výdaje bydlení, služby, na dojíždění, zájmy apod., a nelze – pokud jde o výdajovou stránku žadatele – vycházet pouze z jím uvedených (a neověřených) údajů případně s automatickým připočtením životního minima. Rovněž nelze přehlédnout, že žalobkyně uvedla u jednání dne [datum], že na žádost Policie ČR ze dne [datum] sdělila, že pokud by bývala měla informaci o tom, že [jméno FO] byl po určitou dobu veden na úřadu práce, tak by mu úvěr poskytnut nebyl, přitom však to, zda [jméno FO] byl či nebyl v evidenci úřadu práce, vůbec nebylo obsahem formuláře "Potvrzení o příjmu" a navíc žalovaný ani sám nepravdivou informaci o vedení [jméno FO] na úřadu práce neposkytl. Dále žalobkyně na otázku Jaká je u žalobkyně praxe při posuzování tzv. úvěruschopnosti u žalobkyně - pokud by žadatel o úvěr – obecně – při žádosti o úvěr ve výši 280 000 kč doložil výši příjmu stejnou jako doložil [jméno FO], byl by mu úvěr poskytnut, pokud by žadatel současně uvedl, že tento jeho příjem pramení z dohody o pracovní činnosti nebo z dohody o provedení práce (tedy nikoli z pracovní smlouvy) uzavřené na dobu neurčitou, odpověděla, že Pokud klient nemá jistotu standardního příjmu, tak by mu úvěr neměl být poskytnut, a na otázku Co bylo pro žalobkyni při hodnocení tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr v době rozhodování o žádosti [jméno FO] o úvěr obecně určující, nebo alespoň důležitější, zda výše příjmu a skutečnost, že pracovněprávní vztah, z něhož příjem pramení, je uzavřen na dobu neurčitou, nebo to, na základě jakého pracovněprávního ujednání byl zaměstnanecký poměr žadatele trvající dobu uvedenou v potvrzení vystaveném žalovaným uzavřen odpověděla, že Podstatný je standardní příjem na dobu neurčitou, žalobkyně vyžaduje, aby měl příjem z pracovního poměru na dobu neurčitou. Řádnou činnost žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti [jméno FO] pak nelze dovodit ani z jí předloženého výňatku z interní metodiky, neb pokud je v článku 7.

1. Obecná pravidla pro akceptaci příjmů ze závislé činnosti stanoveno, že Příjem ze závislé činnosti banka standardně akceptuje za podmínek, kdy žadatel mimo jiné "má příjem plynoucí z Dohody o pracovní činnosti při splnění podmínek v bod 7.2.", pak ale článek 7.2. interní metodiky předložen nebyl.

37. Žalobkyně ničím neověřovala výši [jméno FO] uvedených výdajů na bydlení 2 000 Kč, které ve svém interním dokumentu (Návrhu na rozhodnuto o poskytnutí [název]) označila jako "nájemné", ačkoliv potřeba placení "nájemného" je v rozporu s tím, že ohledně bytových poměrů [jméno FO] bylo uvedeno, že je vlastníkem domu/bytu, a vyšla ze zcela nepravděpodobného prohlášení [jméno FO] o tom, že jeho výdaje – kromě výdajů na bydlení – jsou nulové. Toto vše svědčí o nedbalém postupu žalobkyně. Pokud tedy žalobkyně neověřila výdaje uváděné žalovaným, a sice ani žalovaným uváděnou velice nízkou částku nákladů na bydlení (2 000 Kč), ačkoli tak mohla učinit například prostřednictvím dokladů o výši nákladů na služby spojené s bydlením, a nevzala také v úvahu naprostou nevěrohodnost prohlášení [jméno FO] o jeho „nulových dalších výdajích“ (např. na ošacení, komunikační prostředky, volnočasové aktivity, pojištění, a další), nedostála své povinnosti stanoveném ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Soud proto s odkazem na judikaturu týkající se spotřebitelských úvěrů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, či rozsudek z 18.12.2014 ve věci C-449/13) dovodil, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a [jméno FO] je ve smyslu ust. § 588 o. z. absolutně neplatná.

38. Navíc žalobkyně tím, jaké formulace sama uvedla v jí předtištěném formuláři Potvrzení, kde jsou uvedeny zavádějící, resp. nepřesně definované termíny, umožnila, že žalovaný ztotožnil pojmy "pracovní poměr" a "zaměstnanecký poměr", když např. v bodě 3 je doslova uvedeno: "vyplňte pouze pokud zaměstnanecký poměr trvá méně než 12 měsíců a uveďte počet měsíců jeho trvání číslicí", čili je použit termín "zaměstnanecký poměr", nikoli "pracovní poměr". Z obsahu formuláře nelze dovodit, že potvrzovaný příjem musí pocházet z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou trvající po určitý počet měsíců. Pokud žalovaný uvedl v Potvrzení, že [jméno FO] je u něho zaměstnán od 6. 5. 2015, pak je tato informace v souladu se skutečností, neboť nebylo zpochybněno, že pracovnímu poměru založenému pracovní smlouvou ze dne 17. 8. 2015 předcházel zaměstnanecký poměr založený dohodou o provedení práce ze dne 6. 5. 2015. V souladu se skutečností žalovaný vyplnil rovněž výši průměrného čistého měsíčního příjmu [jméno FO] za posledních 5 měsíců v kolonce nazvané "Vyplňte pouze, pokud zaměstnanecký poměr trvá méně než 12 měsíců a uveďte počet měsíců jeho trvání číslicí (min. 3 měsíce)"; z této formulace vyplývá, že minimální doba tří měsíců byla vztahována k zaměstnaneckému poměru, nikoli poměru založenému pracovní smlouvou. Právě z uvedené formulace je zřejmé, že žalovaný vyplnil v souladu se skutečností údaj ohledně příjmu ze zaměstnaneckého poměru trvajícího minimálně 3 měsíce, a zároveň z toho vyplývá, že tvrzení žalobkyně, že "Na tiskopisu Potvrzení bylo výslovně uvedeno, že pracovní poměr musí trvat minimálně 3 měsíce" (č.l. 4 p.v.), neodpovídá skutečnosti. O nedbalém postupu žalobkyně svědčí i skutečnost, že ačkoli žalovaný uvedl v Potvrzení výši průměrného příjmu [jméno FO] za posledních 5 měsíců v částce 24 860 Kč, žalobkyně v návrhu na rozhodnutí o poskytnutí úvěru (č.l. 100) uvedla, že částka 24 860 Kč je čistým průměrným příjmem [jméno FO] za posledních 12 měsíců, což je v rozporu s obsahem Potvrzení vystaveného žalovaným.

39. K tvrzením žalobkyně uvedeným v jejím podání z 11. 5. 2022, že kdyby žalovaný uvedl v potvrzení pravdivě, že je u něj [jméno FO] zaměstnán v pracovním poměru až od 17. 8. 2015 a nachází se ve zkušební lhůtě, nebyl by [jméno FO] úvěr poskytnut, a že z posouzení úvěruschopnosti je patrné, že jedinou překážkou pro poskytnutí úvěru [jméno FO] bylo nesplnění podmínky specifikované v interní metodice žalobkyně, že žadatel nesmí být ve zkušební době; kdyby žalovaný vyplnil v souladu se skutečným stavem Potvrzení o příjmu, nebyl by [jméno FO] úvěr poskytnut pro rozpor s vnitřní metodikou, je třeba uvést, že nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že v pracovní smlouvě [jméno FO] byla zkušební doba sjednána, resp. že zkušební doba byla sjednána v délce 3 měsíců. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že se [jméno FO] v době vystavení Potvrzení žalovaným nacházel ve zkušební lhůtě, když pouhá skutečnost, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze 17. 8. 2015 ještě v době vystavení Potvrzení netrval 3 měsíce, sama o sobě neprokazuje, že [jméno FO] byl ve zkušební době a že zkušební doba neskončila, neboť dle § 35 zákoníku práce není zkušební doba obligatorní náležitostí pracovní smlouvy, a tedy nemusí být vůbec sjednána, popř. může být sjednána v délce kratší než 3 měsíce. Žalobkyně tak neprokázala, že údaj uvedený žalovaným o tom, že v době vystavení Potvrzení [jméno FO] nebyl ve zkušební době, byl nepravdivý, ačkoli takové tvrzení z jejího vyjádření vyplývalo.

40. Skutečnost, že předtištěný formulář vyhotovený žalobkyní obsahoval nepřesné a zavádějící termíny, nelze klást k tíži žalovaného jakožto zaměstnavatele [jméno FO]. V důsledku nejednoznačných formulací uvedených v Potvrzení je text Potvrzení matoucí, a to tím spíše, že v dohodě o provedení práce z 6. 5. 2015 uzavřené mezi žalovaným a [jméno FO] byl [jméno FO] označen jako zaměstnanec, žalovaný jako zaměstnavatel, v článku I. se zaměstnanec zavázal provést pro zaměstnavatele práci v pracovním poměru jako provozní, a v článku III. bylo sjednáno, že pracovní poměr se uzavírá na dobu neurčitou. Proto nelze spatřovat zavinění žalovaného v tom, že do doby trvání zaměstnaneckého poměru zahrnul i dobu trvání dohody o provedení práce, když navíc nebylo prokázáno, že by bylo nepravdivé jeho prohlášení o tom, že [jméno FO] nebyl v době vystavení Potvrzení ve zkušení době pracovního poměru (založeného pracovní smlouvou). Uvedené skutečnosti se zohledněním všech ostatních zjištěných okolností vedly soud k závěru, že i když je z hlediska trestněprávního podle pravomocného trestního příkazu mezi jednáním žalovaného, v němž je trestním příkazem spatřováno protiprávní jednání, a následkem spočívajícím ve vzniku škody, vztah příčinné souvislosti, přičemž výrokem trestního příkazu o vině je soud vázán, přesto je míra takového zavinění žalovaného ve smyslu občanskoprávním podle poslední věty § 2918 zanedbatelná, když naprosto rozhodující měrou zavinila vznik škody sama žalobkyně tím, že nezkoumala řádně úvěruschopnost [jméno FO] a v Potvrzení o výši pracovního příjmu sama uvedla matoucí formulace.

41. Tedy shrnuto: žalobkyně před poskytnutím úvěru [jméno FO] zjišťovala (kromě náhledu do veřejně přístupných rejstříků) informace o jeho zaměstnání a příjmu a za tím účelem mu poskytla jí vyhotovený formulář. Žalovaný poskytl žalobkyni informace o pracovněprávním vztahu s [jméno FO] vyplněním údajů do tohoto formuláře, jehož znění nemohl nijak ovlivnit. Formulace uvedené žalobkyní ve formuláři však byly zavádějící a matoucí. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy s [jméno FO] zkoumala jeho výdaje, čili že řádně splnila povinnost dle § 86 zák. o spotřebitelském úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka. V důsledku toho je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Následkem toho vzniklo na straně [jméno FO] bezdůvodné obohacení představované poskytnutou jistinou po odečtení finančních prostředků zaplacených žalobkyni z titulu hrazených splátek (§ 87 zák. č. 257/2016 Sb). Žalobkyni tak vznikl namísto nároku na vrácení úvěru s příslušenstvím nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy by povinnost vydat bezdůvodné obohacení měla podle pravomocného trestního příkazu dopadat i na žalovaného, soud zkoumal, zda ke vzniku újmy způsobené žalobkyni tím, že se na její úkor [jméno FO] bezdůvodně obohatil, nepřispěla svým zaviněním sama žalobkyně. Po zhodnocení skutkových zjištění soud dovodil, že vznik újmy zásadním způsobem zavinila právě sama žalobkyně a to jednak tím, že při prověřování úvěruschopnosti [jméno FO] postupovala nedbale, když úvěr poskytla osobě, u níž neměla zjištěny reálné výdaje a tedy schopnost úvěr splatit (a okolnost, že [jméno FO] zpočátku úvěr splácel, na tom nic nemění), a jednak tím, že text Potvrzení koncipovaného žalobkyní, jehož znění žalovaný nemohl nijak ovlivnit, byl nejednoznačný a matoucí, jak konstatoval i Nejvyšší soud ve zrušovacím rozsudku čj. 25 Cdo 1019/2023-283. Závěr soudu o zavinění újmy samotnou žalobkyní je posílen tím, že žalobkyně na otázky soudu u jednání sdělila, že rozhodující (při posuzování, zda [jméno FO] úvěr poskytnout) byla výše příjmů a doba jejich pobírání bez konkrétního časového omezení, ale neuvedla (a z žádných důkazů nevyplynulo), že podstatná byla i právní forma, na níž byl zaměstnanecký vztah [jméno FO] založen – byť žalobkyně tvrdila, že podstatný byl pracovní poměr na dobu neurčitou, přitom ale z obsahu potvrzení to nevyplývá, jelikož tam je uveden termín "zaměstnanecký poměr". Toto její zavinění pak ve smyslu § 2918 vylučuje odpovědnost žalovaného za vznik újmy. Proto soud nezjišťoval aktuální výši bezdůvodného obohacení [jméno FO] a žalobu zcela zamítl.

42. Pro úplnost soud dodává, že poučení dle § 118a o.s.ř. po zrušení rozsudků okresního i krajského soudu neposkytl žádnému z účastníků z následujících důvodů: důkazní břemeno prokázat spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody bylo na žalovaném, ale protože zavinění žalované vyplývá z obsahu spisu (tj. z provedených důkazů ve spojení s tvrzeními a vyjádřeními žalobkyně) a zavinění žalobkyně v té míře, jak bylo popsáno výše, vylučuje příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, přesunulo se důkazní břemeno na žalobkyni. Žalobkyně ovšem již o nutnosti prokázat existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou byla poučena u prvního jednání dne 20. 4. 2022.

43. O nevrácení části soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. z důvodu, že řízení bylo částečně zastaveno až po konání prvního jednání ve věci.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla co do převažující části předmětu řízení (tj. co do částky 211 718,78 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II.) procesně neúspěšná, a procesní zavinění na částečném zastavení řízení nelze přičítat žalovanému, a proto mu bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 110 160 Kč za 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 20. 1. 2022, ze dne 28. 2. 2022 a ze dne 13. 6. 2022, vyjádření k odvolání ze dne 19. 8. 2022 a vyjádření k dovolání ze dne 6. 2. 2023, dále porady s klientem ve dnech 6. 6. 2022 a 2. 9. 2025, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 20. 4. 2022, 16. 6. 2022 a 17. 9. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 3. 11. 2022) se sazbou po 9 180 Kč podle § 7 bodu 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), c), d), a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 12 úkonů právní služby ve výši 10 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a ve výši 2 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, jízdné ve výši 2 328 Kč za 3 jízdy z [adresa] a zpět (k ústnímu jednání dne 20. 4. 2022 – 330 Kč, dne 16. 6. 2022 – 361 Kč osobním automobilem [jméno FO] [jméno FO] registrační značky [SPZ] s kombinovanou spotřebou 6 l motorové nafty na 100 km a k ústnímu jednání dne 17. 9. 2025 – 490 Kč osobním automobilem Toyota Yaris registrační značky [SPZ] kombinovanou spotřebou 8,2 l benzinu na 100 km) při ujeté vzdálenosti celkem 144 km (48 km jedna cesta z [adresa] a zpět) a za 1 jízdu z [adresa] a zpět (k ústnímu jednání dne 2. 11. 2022 – 1 147 Kč automobilem [jméno FO] [jméno FO] registrační značky [SPZ]) při ujeté vzdálenosti celkem 156 km, náhrada za ztrátu času cestou k jednáním ve výši 10 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 (2 půlhodiny za cestu z Blatné do Písku a zpět a 6 půlhodin za cestu z Blatné do Českých Budějovic a zpět) a ve výši 2 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení po zaokrouhlení činí 142 402 Kč. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že žalovanému nebyla přiznána odměna za poradu advokáta s klientem ze dne 24. 2. 2022, neboť první poradu s klientem je potřeba považovat za součást úkonu převzetí a příprava zastoupení. Jelikož žalovaný doložil konání pouze 3 porad (dne 24. 2. 2022, dne 6. 6. 2022 a 2. 9. 2025) je nutno uzavřít, že se dne 24. 2. 2022 jednalo o první poradu s klientem a nelze za ni přiznat odměnu jako za samostatný úkon právní služby. Dále nebyla žalovanému přiznána odměna za podaný odpor ze dne 16. 12. 2021, neboť se jednalo o blanketní podání, za které v souladu se stanoviskem České advokátní komory odměna nenáleží; za odůvodnění odporu (vyjádření k žalobě) ze dne 20. 1. 2022 už soud žalovanému odměnu přiznal.

Poučení