19 Co 188/2024 - 299

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: [jméno], narozená [datum narození] trvale bytem [adresa] zastoupena advokátem [jméno] se sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [jméno], narozený [datum narození] trvale bytem [adresa] 2) [jméno], narozená [datum narození] trvale bytem [adresa] zastoupeni advokátkou [jméno] sídlem [adresa] o určení existence věcného břemena k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 4. 2024 č. j. 14 C 79/2020-256 ve znění opravného usnesení ze dne 14. 6. 2024 č. j. 14 C 79/2020-270 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 41 590 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že každému vlastníkovi pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] svědčí služebnost vedení inženýrské sítě, spočívající v oprávnění zřízení, údržby, oprav a provozování elektrické přípojky včetně jejího příslušenství, umístěné na pozemku p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], v rozsahu dle geometrického plánu, a to včetně práva umístění elektroměru na rodinném domě č. p. [číslo], který je součástí pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa]; služebnost zahrnuje oprávnění vstupovat a vjíždět na pozemek p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] přes pozemek p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] v souvislosti se zřízením, údržbou, opravami a provozováním elektrické přípojky a elektroměru, a dále na určení, že každému vlastníkovi pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] svědčí služebnost průchodu po pozemku p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] v rozsahu dle geometrického plánu (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku 44 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok II ve znění opravného usnesení).

2. V odůvodnění rozsudku soud nejprve konstatoval, že původní žalobci manželé [jméno] a [jméno] se žalobou ze dne [datum] domáhali určení, že vlastníkům pozemků p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] svědčí služebnost vedení inženýrské sítě spočívající v oprávnění zřízení, údržby, opravy a provozování elektrické přípojky včetně jejího příslušenství na pozemcích p. č. [číslo] a [číslo] a dále služebnost cesty po pozemku p. č. [číslo]. Svůj návrh žalobci zdůvodnili tak, že jsou vlastníky pozemků p. č. [číslo] a [číslo], kde bydlí v domě č. p. [číslo]. Přístup k těmto nemovitostem a přívod elektrické energie je historicky přes pozemky p. č. [číslo] a [číslo] jejichž vlastníky jsou žalovaní. Jelikož žalobci a jejich právní předchůdci vykonávají od roku [rok] právo průchodu a průjezdu přes pozemky p. č. [číslo] a [číslo] a také právo umístění elektroměru a kabelu na pozemcích p. č. [číslo] a [číslo], tato práva vydrželi.

3. Žalovaní nárok původních žalobců neuznali, když z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdci žalovaných uzavřeli smlouvu, jež by zakládala tvrzené služebnosti. Zároveň nemohlo dojít k vydržení těchto služebností původními žalobci či jejich právními předchůdci, protože právo průchodu je založeno pouze na ústním souhlasu dcery původních žalobců, která byla vlastníkem pozemků p. č. [číslo] a [číslo] před žalovanými. Elektrické připojení pozemků původních žalobců je na domě žalovaných umístěno „na černo“ a žalovaní již několikrát neúspěšně žádali o jeho odstranění. Původní žalobci tak nemohli vydržet ani služebnost inženýrské sítě kvůli absenci dobré víry.

4. V průběhu řízení původní žalobce [jméno] zemřel, a po ukončení dědického řízení bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s původní žalobkyní [jméno]. Poté na její místo vstoupila její vnučka [jméno] (stávající žalobkyně), na kterou přešlo vlastnické právo k pozemkům p. č. [číslo] a [číslo]. Ta se souhlasem soudu změnila žalobu na znění, o němž bylo následně rozhodnuto výrokem I rozsudku.

5. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Původní žalobci manželé [jméno] a [jméno] byli již od kolaudace domu č. p. [číslo] v roce [rok] vlastníky pozemků p. č. [číslo] a [číslo] přičemž na pozemku p. č. [číslo] byl umístěn dům č. p. [číslo]. V roce [rok] původní žalobci převedli vlastnické právo k pozemku p. č. [číslo] včetně rodinného domu č. p. [číslo] a pozemku p. č. [číslo] manželům [jméno] a [jméno], přičemž [jméno] byla dcerou původních žalobců. V roce [rok] došlo k oddělení části pozemku p. č. [číslo] a tato část byla převedena do vlastnictví původních žalobců jako pozemek p. č. [číslo]. Mezi pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] nebylo žádné oplocení a pozemek p. č. [číslo] byl běžně užíván k průchodu k domu č. p. [číslo]. V roce [rok] došlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, kterou bylo mezi manžely [jméno] coby vlastníky pozemků p. č. [číslo] a [číslo] a původními žalobci coby vlastníky pozemku p. č. [číslo] ujednáno zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty přes pozemky p. č. [číslo] a [číslo] ve prospěch pozemku p. č. [číslo]. Tato smlouva nicméně nikdy nebyla vložena do katastru nemovitostí. Dům č. p. [číslo] byl zásobován elektrickou energií za pomocí přípojky vedené z domu č. p. [číslo]. Pozemky p. č. [číslo] a [číslo] včetně domu č. p. [číslo] byly v roce [rok] zpeněženy v insolvenčním řízení a přešly do vlastnictví [jméno], od něhož tyto nemovitosti v roce [rok] koupili žalovaní, kteří hranici mezi pozemky p. č. [číslo] a [číslo] oplotili, čímž znemožnili původním žalobcům přístup na pozemek p. č. [číslo]. Následně byla zamítnuta žaloba původních žalobců, kterou se dožadovali toho, aby žalovaní byli povinni zdržet se stavby plotu mezi pozemky p. č. [číslo] a [číslo]. Žalovaní opakovaně vybízeli původní žalobce k odstranění elektrické přípojky domu č. p. [číslo] z pozemku žalovaných. V průběhu řízení [jméno] zemřel a po skončení dědického řízení převedla [jméno] vlastnické právo k pozemkům p. č. [číslo] a [číslo] na stávající žalobkyni. Ve prospěch pozemků ve vlastnictví žalobkyně není v katastru nemovitostí vloženo žádné věcné právo.

6. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval jednak ustanovení § 130 odst. 1, § 134 odst. 1 a § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do [datum] ve vztahu k žalobkyní tvrzenému vydržení věcného břemene (dále jen „obč. zák.“) a ustanovení § 1095 ve spojení s § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od [datum] (dále jen „o. z.“) ve vztahu k možnosti jeho mimořádného vydržení.

7. Okresní soud se nejprve vypořádal s obranou žalovaných, že i kdyby sporované služebnosti vznikly, došlo by k jejich zániku v důsledku prohlášení konkursu na majetek [jméno] podle znění § 285 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „i. z.“), jež bylo účinné od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012. Vysvětlil, že toto ustanovení nelze vykládat izolovaně, ale ve spojení s § 248 odst. 3 i. z. Tato právní úprava tak nedopadá na všechna věcná břemena, ale pouze na ta, která vznikla za a) nápadně nevýhodných podmínek a za b) až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Tato úprava insolvenčního zákona tak na zkoumaný případ evidentně nedopadá.

8. Ohledně smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené v roce [rok] mezi manžely [jméno] a původními žalobci, která měla původním žalobcům založit právo cesty přes pozemky p. č. [číslo] a [číslo] ve prospěch pozemku p. č. [číslo] okresní soud poukázal na § 151o odst. 1 obč. zák., podle něhož byl k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům nutný vklad do katastru nemovitostí. Tento zákonný předpoklad pro řádný vznik věcného břemena nebyl splněn, a proto tímto způsobem věcné břemeno vzniknout nemohlo. Proto lze zkoumat pouze to, jestli ke vzniku služebnosti průchodu nedošlo žalující stranou namítaným vydržením. Ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. stanovovalo dvě základní podmínky pro vydržení nemovitých věcí, a to a) vydržecí dobu 10 let a b) oprávněnou držbu. Pro posouzení věci je tak zásadní otázka, zda mohla služebnost průchodu vzniknout s dobrou vírou původních žalobců, přestože nebyla do katastru nemovitostí vložena smlouva o zřízení věcného břemene z roku [rok]. Dle názoru soudu tomu tak není. K zajištění vložení smlouvy o zřízení věcného břemene do katastru nemovitostí se podle jejího znění zavázali manželé [jméno] a původní žalobci byli právní laici, které nejspíše nenapadlo si v katastru nemovitostí ověřovat, že věcné břemeno vkladem smlouvy do katastru nemovitostí řádně vzniklo. Nicméně skutečnost, že původní žalobci nedokázali tento nedostatek za více než 10 let zhojit, nelze považovat z právního hlediska za požadovaný standard dobré víry. Kdyby soud připustil, že i v situaci, jaká nastala ve zkoumaném případě, by byl standard dobré víry zachován, odporovalo by to jedné ze základních soukromoprávních zásad, že si každý střeží svá práva (vigilantibus iura scripta sunt), na kterou ve svých četných nálezech odkazuje i Ústavní soud (srov. např. IV. ÚS 1106/08). Tento závěr podporuje i judikatura Nejvyššího soudu, podle které je nutné posuzovat otázku existence dobré víry z hlediska objektivního, tj. podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemenu vzniklo, a že mu náleží. Jestliže však právo k cizí věci bylo vykonáváno na základě souhlasu vlastníka, který mohl svůj souhlas kdykoliv odvolat, nemohl takový souhlas založit dobrou víru držitele o vzniku a existenci práva, které by mělo povahu věcného břemene. K tomu okresní soud poukázal na závěry vyslovené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 398/96 a sp. zn. 22 Cdo 595/2001. Ze strany původních žalobců se tudíž nejednalo o držbu oprávněnou, a proto není naplněna ani druhá podmínka, tedy desetiletá vydržecí doba, neboť bez oprávněnosti držby nemůže vydržecí doba ani začít běžet. Ke vzniku služebnosti práva cesty přes pozemky p. č. [číslo] a [číslo] ve prospěch vlastníků pozemku p. č. [číslo] vydržením tudíž nedošlo.

9. Pokud jde o tvrzenou služebnost vedení inženýrské sítě, soud měl za nesporné, že elektrická přípojka domu č. p. [číslo] byla umístěna na dům č. p. [číslo] oprávněně, a že odběr elektrické energie skrze tuto přípojku byl řádný. Otázka, zda jsou žalovaní oprávněni po žalobkyni požadovat odstranění elektrické přípojky, je však pro toto řízení bezpředmětná, jelikož jeho předmětem je určení existence služebnosti vedení inženýrské sítě a nikoli spor o její odstranění. Situace ohledně tvrzené služebnosti vedení inženýrské sítě se od tvrzené služebnosti průchodu liší především tím, že zde absentuje jakákoliv skutečnost, která by naznačovala, že se původní žalobci a manželé [jméno] snažili toto učinit věcným břemenem. Elektrická přípojka sice byla od domu č. p. [číslo] k domu č. p. [číslo] vedena nejméně od roku [rok] a výkon tohoto „práva“ nebyl nikdy přerušen, což však bez dalšího neumožňuje na tuto situaci aplikovat úpravu mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. Pouhý výkon práva totiž nemůže založit vznik služebnosti, k čemuž lze opět odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 595/2001. V rovině soukromoprávní tak nelze dlouhodobou praxi, která byla praktikována mezi manžely [jméno] a původními žalobci, klasifikovat jinak než jen jako pouhou obligaci, nejspíše výprosu, kdy bylo manžely [jméno] bezplatně a bez ohraničené doby umožněno původním žalobcům užívat jejich pozemek k vedení elektrické přípojky. O věcné právo se tak nejedná, a ani v tomto případě tudíž ke vzniku služebnosti nedošlo.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaným přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu odměny jejich zástupkyně za 8 úkonů právní služby pro každého z nich v sazbě 2 480 Kč, 8krát paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas za 6 půlhodin, tj. 600 Kč a náhradu cestovních nákladů v celkové výši 1 390 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalovaných představují částku 44 070 Kč. Oproti vyúčtování nebyla přiznána náhrada za 2 (resp. 4) úkony připadající na porady – telefonické konzultace, které nebyly nijak doloženy.

11. Žalobkyně v podaném odvolání namítla, že rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Znovu poukázala na okolnost, že jako součást smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] byla ujednána i povinnost manželů [jméno] zajistit vklad smlouvy do katastru nemovitostí, přičemž manželé [jméno] byli přesvědčeni, že smlouva do katastru byla vložena tak, jak se manželé [jméno] smluvně zavázali. Pokud by měl být správný právní závěr soudu prvního stupně, že si právní předchůdci žalobkyně mohli v katastru nemovitostí kdykoliv ověřit, že uzavřená smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí, nemohlo by nikdy být vydrženo právo, které vyžaduje zápis do katastru nemovitostí (tj. contra tabulas), což rozhodně není právní závěr aprobovaný judikaturou a doktrínou. Ostatně pokud bylo možné za účinnosti ObčZ vydržet i část pozemku, jakkoliv dle zápisu v katastru nemovitostí nesvědčilo k této části pozemku držiteli žádné zapsané právo, což tento držitel při náhledu do evidence musel nutně zjistit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 22 Cdo 2338/2014), není dle právního názoru žalobkyně udržitelný závěr, aby v jejím případě byla dobrá víra vyloučena v důsledku absence zápisu (vkladu) věcného břemene do katastru nemovitostí. Okolnostmi prokazujícími na straně právních předchůdců žalobkyně dobrou víru, jak byly shrnuty v soudem odkazovaném rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], pak jsou především existence písemné smlouvy, na základě které byl vznik věcného břemene ujednán mezi manželi [jméno] a [jméno], a dále fakticky soustavně vykonávané právo průchodu. Pokud se smluvní strany smlouvy o zřízení věcného břemene chovaly v souladu s uzavřenou smlouvou a k této skutečnosti nepřistoupila žádná jiná okolnost, které by mohla u právních předchůdců žalobkyně vzbudit pochybnost o vzniku předmětného věcného břemene, byli nutně právní předchůdci žalobkyně vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že právo odpovídající věcnému břemenu drží, a to na základě řádného právního titulu, který byl způsobilý toto právo založit. K uplynutí doby nutné pro vydržení práva odpovídajícího služebnosti průchodu došlo [datum], tedy ještě v době, kdy vlastníkem pozemků p. č. [číslo] a [číslo] byla [jméno], tedy jedna ze smluvních stran smlouvy o zřízení služebnosti. Ohledně služebnosti vedení inženýrské sítě soud prvního stupně přehlíží skutečnost, že v době kolaudace rodinného domu č. p. [číslo] (tj. v roce [rok]), resp. již v době vydání stavebního povolení na tento dům ([rok]) byly veškeré nemovitosti související jak s domem č. p. [číslo], tak s domem č. p. [číslo] ve vlastnictví pana [jméno], jednoho z původních žalobců, případně ve společném jmění pana [jméno] a paní [jméno]. Již od samotného provedení nástavby a přístavby domu č. p. [číslo] tak bylo počítáno vlastníkem pozemku p. č. [číslo] (v té době panem [jméno]) s tím, že elektrická energie bude pro dům č. p. [číslo] (tj. pro každého vlastníka tohoto domu) vždy řešena kabelovou přípojkou z kabelové skříně u stávajícího domu č. p. [číslo], čemuž odpovídala i technická dokumentace stavby domu č. p. [číslo] a reálné provedení přípojky, tj. umístění přívodního kabelu do země a umístění elektroměru na rodinný dům č. p. [číslo]. Nebyli to tedy původní žalobci a manželé [jméno], kdo by se „snažil“ zřídit tuto služebnost, ale fakticky ji založil již pan [jméno] coby původní vlastník nemovitostí ve chvíli, kdy se rozhodl, že připojení a měření elektřiny domu č. p. [číslo] bude vyřešeno tak, jak bylo realizováno (z povahy tehdy platné právní úpravy pak nemohl původní vlastník zřídit odpovídající služebnost, resp. věcné břemeno vedení inženýrské sítě, jelikož tehdy účinná úprava ObčZ neumožňovala zřízení tzv. vlastnické služebnosti, jako je to možné za současné právní úpravy). Toto řešení pak bylo respektováno každým vlastníkem domu č. p. [číslo] (resp. pozemků p. č. [číslo] a [číslo]) až do okamžiku, kdy se jeho vlastníky stali žalovaní, a i těm bylo při koupi domu č. p. [číslo] zřejmé, že dům č. p. [číslo] je propojen s domem č. p. [číslo] skrze přívodní kabel a elektroměr umístěný na domě č. p. [číslo]. Pokud soud argumentuje, že pouhý výkon práva nemůže založit vznik služebnosti, pak přehlíží, že ust. § 1095 odst. 1 o. z. stanoví jako předpoklad mimořádného vydržení právě držbu takového práva, nikoliv prokázání právního důvodu držby. Jediným způsobem, jakým je možné mimořádnému vydržení zabránit, je prokázat u držitele nepoctivý úmysl, přičemž v nepoctivém úmyslu jedná především „ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). V posuzovaném případě však všichni vlastníci domu č. p. [číslo] byli v dobré víře, že je s vlastnictvím domu spojeno i právo mít umístěn na domě č. p. [číslo] elektroměr a v pozemku p. č. [číslo] přívodní elektrický kabel. Žalobkyně je přesvědčena, že právě k nápravě situací, jakými je projednávaná věc, včetně historických souvislostí, byl do právního řádu institut mimořádného vydržení přijat, čemuž odpovídá i důvodová zpráva k o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud nechal vypracovat příslušné geometrické plány k zaměření služebností a poté změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

12. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobkyně předně popřeli její tvrzení, že až do jejich nabytí pozemků p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] nebylo vykonávané právo průchodu žádným způsobem zpochybněno a právními předchůdci žalobkyně bylo soustavně vykonáváno. Vydáním usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužnice [jméno] v roce [rok] totiž veškerá dispoziční oprávnění k majetku dlužnice přešla na jejího insolvenčního správce, který však prokazatelně nikdy nebyl obeznámen o tom, že by uvedené nemovitosti zapsané v majetkové podstatě dlužnice měly být zatíženy projednávanými věcnými břemeny, a že by měla být nyní uplatňovaná věcná břemena manžely [jméno] vykonávána. Manželé [jméno] přitom museli vědět, že jejich dcera má dluhy, na její majetek byl prohlášen konkurs a dům č. p. [číslo] bude prodán. V takovém případě bylo na nich, aby řádně notifikovali své údajně vydržené právo u insolvenčního správce. Již samotná skutečnost úmyslného zamlčení této skutečnosti by měla postačovat pro vyvození závěru, že právní předchůdci žalobkyně nemohli jednat poctivě. O existenci uplatňovaných věcných břemen netušil ani právní předchůdce žalovaných [jméno], a to až do zahájení tohoto soudního řízení, kdy ho za tím účelem oslovili žalovaní. Je však otázkou, zda se v daném případě ještě dá hovořit o výkonu práva jako takového, když o něm právní nástupce povinné osoby nemá ani tušení. Tyto závěry dopadají rovněž na elektroměr pro dům č. p. [číslo] umístěný na domě č. p. [číslo] ve spoluvlastnictví žalovaných a na přívodní kabel elektřiny pro elektroměr, který je veden po pozemku žalovaných parc. č. [číslo]. Konečně právní předchůdci žalobkyně manželé [jméno] se svého práva mohli poprvé domáhat u soudu od roku [rok], avšak učinili tak až v roce [rok]. Žalovaní proto mají za to, že návrh žalobkyně nemůže obstát i z hlediska dobrých mravů. Ve vztahu k otázce dobré víry původních žalobců žalovaní přisvědčili všem závěrům soudu prvního stupně. Zdůraznili, že právní předchůdci žalobkyně objektivně mohli a měli vědět, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí, obzvláště pokud to stojí přímo ve znění uzavírané smlouvy. Skutečnost, kdo měl povinnost podat návrh na vklad, je proto zcela irelevantní. Manželé [jméno] se nijak nezajímali, zda jim právo skutečně vzniklo, toto jejich lajdácké jednání proto nemůže požívat právní ochrany. Je pravdou, že judikatura k z. č. 40/1964 Sb. připouštěla vydržení contra tabulas, tedy v rozporu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí, nicméně projednávaný případ je zcela odlišný od v ní posuzovaných případů, v nichž se dobrá víra dala dovodit z objektivních skutečností (nesprávně postaveného plotu, nejasné hranice pozemků, atd.). Nezavkladování smlouvy o zřízení věcného břemene rozhodně takovouto objektivní skutečností není. Konečně pokud dle žalobkyně mělo dojít k vydržení práva odpovídajícímu služebnosti průchodu ke dni [datum], tedy deset let od podpisu smlouvy o vzniku věcného břemene, tento den nemohla začít běžet vydržecí doba, neboť došlo pouze k uzavření smlouvy a nikoli k podání návrhu na vklad. Ohledně tvrzené služebnosti vedení inženýrských sítí pak žalobkyně nepředložila jediný důkaz o tom, že po rozdělení vlastnictví k pozemkům, tedy po roce [rok] byla uzavřena mezi manžely [jméno] a manžely [jméno] smlouva o zřízení služebnosti inženýrských sítí či jiná obdobná smlouva. Doklady pouze prokazují, že v době, kdy všechny předmětné nemovitosti vlastnil jediný vlastník [jméno], bylo počítáno s elektrickým vedením přes současný pozemek žalovaných. Je tedy zřejmé, že po rozdělení vlastnictví pozemků, tedy v roce [rok], bylo elektrické vedení přes pozemek manželů [jméno] tolerováno pouze na základě ústního souhlasu. V takovém případě se však nemůže uplatnit ani institut mimořádné držby. Žalovaní dodali, že ze strany ČEZu jim bylo doporučeno, aby stávající situaci ohledně elektrické přípojky řešili občanskoprávní žalobou o ochranu vlastnického práva. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal jím napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1., § 205 odst. 2 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněným.

14. Odvolací soud nejprve přezkoumal, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí některou ze zmatečnostních vad vyjmenovaných v § 212a odst. 5 o. s. ř., případně jinou vadou předvídanou v § 219a odst. 1 o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Žádné takové vady řízení neshledal, když účastníky řízení ani nebyly tvrzeny.

15. Ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudem prvního stupně odvolací soud předně konstatuje, že byť nebyly provedeny všechny účastníky navržené důkazy, skutkový stav věci byl zjištěn v rozsahu umožňujícím posoudit důvodnost obou žalobou uplatněných nároků. Skutková zjištění, jak jsou popsána pod body 8 až 25 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, pak obsahu těchto důkazů plně odpovídají, stejně tak jako skutkové závěry popsané pod jeho bodem 27. Vzhledem k tomu, že odvolatelka proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně nijak nebrojí, odvolací soud ve vztahu ke skutkové stránce věci zcela odkazuje na tyto části odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí.

16. Právní závěry, které soud prvního stupně z jím zjištěného skutkového stavu vyvodil, shledává odvolací soud správnými pouze částečně, neboť jsou neúplné, přičemž neúplnost právního posouzení věci znamená jeho částečnou nesprávnost.

17. Soud prvního stupně předně správně dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobkyní žádanému určení, že každému vlastníkovi pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] svědčí služebnost průchodu po pozemcích p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], je třeba na souzenou věc aplikovat ohledně splnění předpokladů pro řádné vydržení příslušná ustanovení z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.) a ohledně splnění předpokladů pro mimořádné vydržení příslušná ustanovení z. č. 89/2012 Sb. (o. z.). Závěry učiněné ve vztahu k možnosti řádného vydržení předmětné služebnosti, jak jsou popsány pod body 36 až 39 odůvodnění předloženého rozsudku, považuje odvolací soud za zcela správné a tímto na ně odkazuje. Odvolací námitky žalobkyně ohledně způsobu posouzení skutečnosti, že smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum] nebyla vložena do katastru nemovitostí vinou manželů [jméno], jsou pak jen polemikou se správným právním názorem soudu prvního stupně podepřeným odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, že podmínky řádného vydržení předmětné služebnosti nebyly splněny, neboť na držbu právních předchůdců žalobkyně nelze hledět jako na držbu oprávněnou. Právě vzhledem k úzkým příbuzenským vztahům osob z věcného břemene oprávněných a povinných je třeba okolnost, že manželé [jméno] neověřili, zda smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum] byla řádně vložena do katastru nemovitostí, hodnotit jako nedodržení běžné opatrnosti, které lze po držiteli oprávnění z věcného břemene požadovat. Nad rámec úvah obsažených v odůvodnění předloženého rozsudku odvolací soud dodává, že nedodržení smluvních ujednání mezi osobami příbuznými může být motivováno řadou ryze subjektivních důvodů, a proto již s ohledem na příbuzenský poměr s osobami povinnými měli být manželé [jméno] ostražitější, a jejich liknavost je tak třeba hodnotit přísněji, než např. u smluv uzavíraných se státem, obcí apod. Stejně tak není vyloučeno, že manželé [jméno] otázku, zda byla smlouva o zřízení věcného břemene řádně zavkladována, nepovažovali za důležitou, neboť s ohledem na okolnost, že druhou smluvní stranou byla jejich dcera, nepředpokládali, že by jejich oprávnění průchodu přes pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] mělo být do budoucna zpochybněno. Soud prvního stupně proto zcela správně dospěl k závěru, že manželé [jméno] jako právní předchůdci žalobkyně, kteří měli podle jejího tvrzení vydržet v roce [rok] věcné břemeno průchodu po pozemku p. č. [číslo] a [číslo], nesplnili požadovaný standard dobré víry, podle něhož držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemenu vzniklo a že mu náleží. Držba manželů [jméno] se totiž sice opírala o omyl ohledně existence řádně zavkladované smlouvy o zřízení věcného břemene jako titulu způsobilého k jejímu nabytí, avšak tento jejich omyl nelze hodnotit jako omluvitelný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 417/98).

18. Soud prvního stupně však zcela opomněl právně posoudit, zda nemohlo dojít ohledně služebnosti průchodu po pozemcích p. č. [číslo] a p. č. [číslo] pro každého vlastníka pozemku p. č. [číslo] k vydržení mimořádnému, tzn. posoudit jím zjištěný skutkový stav věci podle § 1095 odst. 1 a s ním souvisejících ustanovení o. z. Tuto neúplnost jeho právního posouzení věci proto napravil odvolací soud, který se tím současně vypořádal s odvolací námitkou formulovanou pod bodem 14 odvolání a s obranou žalovaných ve vztahu k mimořádnému vydržení uplatněnou ve vyjádření k odvolání žalobkyně.

19. Podle § 987 o. z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

20. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

21. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

22. Podle § 1260 odst. 1 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

23. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

24. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

25. Podle § 1009 odst. 1 o. z. držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou.

26. S ohledem na ust. § 1260 o. z. a absenci speciální úpravy pro vydržení služebnosti je třeba vycházet z obecné úpravy vydržení vlastnického práva podle 1089 a násl. o. z. Na vydržení služebnosti se proto vztahuje jak úprava řádného vydržení, tak i úprava vydržení mimořádného podle § 1095 o. z. S odkazem na § 1091 odst. 2 o. z. je dvojnásobně dlouhá držba míněna v délce 20 let, přičemž tato doba podle § 3066 o. z. neskončí dříve než 5 let ode dne nabytí účinnosti o. z., tj. 1. 1. 2019. I pro mimořádné vydržení je třeba prokázat držbu práva podle § 987 o. z. Žalobkyně v odvolání přiléhavě odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 (publikovaný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž Nejvyšší soud vyslovil tyto právní závěry: „Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale postačí pouze nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá“. K mimořádnému vydržení práva je tak nutná držba práva trvající po dobu dvojnásobně dlouhou než u „řádného“ vydržení, a jediným způsobem, jakým je možné mimořádnému vydržení zabránit, je prokázat u držitele nepoctivý úmysl. Shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu pak uzavírá, že ten, kdo drží „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, je přesvědčen, že tím, že se ujal držby, nepůsobí jinému bezdůvodně újmu.

27. Výsledky dokazování provedeného soudem prvního stupně zajisté umožňují závěr, že držba práva průchodu po pozemcích p. č. [číslo] a p. č. [číslo] nebyla ze strany manželů [jméno] držbou nepoctivou. Toto právo vykonávali až do zahájení insolvenčního řízení ohledně jejich dcery [jméno] na základě s ní uzavřené smlouvy z [datum] a byť vůči dalším vlastníkům těchto pozemků zůstali až do zahájení řízení v předložené věci v roce [rok] nečinní, z žádného z provedených důkazů nelze učinit skutkový závěr, že by do doby, než jim ve výkonu práva průchodu po pozemcích p. č. [číslo] a p. č. [číslo] začali bránit žalovaní, měli povědomost o tom, že vlastníkovi těchto pozemků působí újmu. Pádným důkazem pro takovýto skutkový závěr je koneckonců i obsah žaloby v předložené věci, podle níž se původní žalobci domáhali požadovaného určení s odůvodněním, že právo průchodu vydrželi na základě smlouvy uzavřené s jejich dcerou v roce [rok]. I přes závěr, že držba manželů [jméno] nebyla nepoctivá, však není opodstatněn závěr, že právo průchodu přes pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] vydrželi na základě mimořádného vydržení. Jak bylo výše vysvětleno, je dvojnásobně dlouhá držba uvedená v § 1095 o. z. míněna v délce 20 let, přičemž tato doba podle § 3066 o. z. neskončí dříve než 5 let ode dne nabytí účinnosti o. z., tj. [datum]. K tomuto datu však již manželé [jméno] právo průchodu přes pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] prokazatelně nevykonávali, neboť žalovaní jim v jeho výkonu po koupi těchto nemovitostí v průběhu roku [rok] zamezili stavbou plotu mezi pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] za současného zřízení branky na hranici pozemku p. č. [číslo] s pozemkem p. č. [číslo]. Tuto skutečnost žalobci uvedli již v žalobě a jako nespornou ji potvrdily obě strany řízení i při jednání před odvolacím soudem. Jak se však výslovně podává z ustanovení § 1009 odst. 1 o. z., k vydržení práva nemůže dojít, ztratí-li držitel držbu dříve, než uplyne vydržecí doba. V předložené věci by žalobcům uplynula vydržecí doba pro mimořádné vydržení až ke dni [datum], přičemž držbu práva, určení jehož existence žádají v tomto řízení, před tímto datem ztratili. Odvolacímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že vlastníci pozemku p. č. [číslo] nevydrželi služebnost průchodu přes pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] ani na základě mimořádného vydržení. Rozsudek soudu prvního stupně je proto v části, v níž byla žaloba o určení existence této služebnosti zamítnuta, i přes neúplnost jeho právního posouzení věci věcně správný.

28. Ve vztahu k žalobkyní tvrzené existenci služebnosti vedení inženýrské sítě po pozemcích p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] včetně práva umístění elektroměru na rodinném domě č. p. [číslo] odvolací soud považuje všechny právní závěry soudu prvního stupně za správné a pro stručnost odkazuje na bod 41 odůvodnění jeho rozsudku. K odvolacím námitkám žalobkyně pak dodává následující:

29. Žalobkyně se v odvolání sama dovolává v řízení nesporné skutečnosti, že v době vydání stavebního povolení na dům č. p. [číslo] ([rok]) byly veškeré nemovitosti související jak s domem č. p. [číslo], tak s domem č. p. [číslo] ve vlastnictví pana [jméno] (jednoho z původních žalobců), případně ve společném jmění manželů [jméno]. Již od samotného provedení nástavby a přístavby domu č. p. [číslo] přitom bylo počítáno vlastníkem pozemku p. č. [číslo] (v té době panem [jméno]) s tím, že elektrická energie bude pro dům č. p. [číslo] trvale řešena kabelovou přípojkou z kabelové skříně u stávajícího domu č. p. [číslo], čemuž odpovídala i technická dokumentace stavby domu č. p. [číslo] a následné reálné provedení přípojky, tj. umístění přívodního kabelu do země a umístění elektroměru na rodinný dům č. p. [číslo]. Žalobkyně se však mýlí, pokud se domnívá, že takto byla fakticky založena služebnost vedení přípojky po pozemcích p. č. [číslo] a [číslo] a umístění kabelové skříně na domě č. p. [číslo] pro každého vlastníka domu č. p. [číslo]. Lze předpokládat, že pokud by nebyla dána totožnost tehdejších vlastníků nemovitostí „oprávněných“ a nemovitostí „povinných“, na takovéto řešení by žádný stavebník elektrické přípojky nepřistoupil, případně by si zajistil řádné právní ošetření takovéhoto řešení. Původní žalobci manželé [jméno] tak neučinili, a to ani poté, co byly pozemky p. č. [číslo] s domem č. p. [číslo] a p. č. [číslo] převedeny v roce [rok] na jejich dceru [jméno] a jejího manžela. Od novely obč. zák. provedené zákonem č. 131/1982 Sb. bylo přitom opět umožněno zřizovat věcná břemena smlouvou, závětí, rozhodnutím oprávněného orgánu i vydržením, přičemž novela obč. zák. provedená zákonem č. 509/1991 Sb. na tuto úpravu navázala. Možnosti ošetřit vztahy ohledně vedení přípojky pro dům č. p. [číslo] smluvně si přitom byli manželé [jméno] bezesporu vědomi, o čemž svědčí uzavření smlouvy o věcném břemeni průchodu ze dne [datum]. Jestliže zůstali ohledně právního dořešení způsobu vedení elektrické přípojky pro dům č. p. [číslo] po změně vlastnických vztahů k oběma nemovitostem zcela pasivní, je správný závěr soudu prvního stupně, že dlouhodobou praxi praktikovanou mezi manžely [jméno] a manžely [jméno] ohledně způsobu přivádění elektrické energie do domu č. p. [číslo] je třeba posoudit jako pouhou výprosu ve formě osobní obligace. Nejednalo se tak o věcné právo, ohledně něhož by bylo možno uvažovat o aplikaci předpisů o řádném či mimořádném vydržení. I pokud by snad odvolací soud připustil možnost aplikace § 1095 o. z. o mimořádném vydržení, pro které není nezbytné prokázat právní důvod držby, i na případ předmětného oprávnění vlastníků domu č. p. [číslo], podle jeho přesvědčení by bylo třeba okolnosti uchopení se držby práva posuzovat až k okamžiku zániku výprosy, k němuž došlo přechodem dispozičních oprávnění k domu č. p. [číslo] s pozemky na insolvenčního správce [jméno] v průběhu roku [rok]. Běh dvacetileté vydržecí lhůty požadované k mimořádnému vydržení tudíž dosud není završen. Vzhledem k faktickým dopadům výkonu tohoto oprávnění vlastníků domu č. p. [číslo] na každého vlastníka pozemku p. č. [číslo] a domu č. p. [číslo] by byl současně zřejmě opodstatněn závěr, že držba žalobců byla nepoctivou. K tomu odvolací soud odkazuje na tyto závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2307/2022: „Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně ‚vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou‘ (§ 993 o. z.). Důvodová zpráva k občanskému zákoníku v této souvislosti uvádí, že „institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu“.

30. S ohledem na shora popsané odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný v celém výroku I, jímž byla zamítnuta obě žalobní žádání. Proto ho podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I).

31. Odvolací soud z moci úřední přezkoumal taktéž správnost výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení. Zjistil v něm drobné pochybení spočívající v okolnosti, že žalovaným byla přiznána plná odměna 2krát 2 480 Kč i za úkon právní služby jejich zástupkyně spočívající v podání odvolání žalovaných proti předběžnému opatření ze dne [datum], ačkoli správně měla být tato odměna stanovena podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) poloviční sazbou, tj. 2krát 1 240 Kč. Náklady řízení žalovaných tak tvoří odměna advokáta 2krát 2 480 Kč (odměna 3 100 Kč stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b/ AT při zastupování dvou žalovaných ponížena o 20 % podle § 12/4 AT) za 7 úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání ve věci dne [datum], doplnění dokazování na výzvu soudu ze dne [datum], vyjádření žalovaných ze dne [datum], účast na jednání ve věci dne [datum], písemné podání obsahující závěrečnou řeč ze dne [datum], tzn. 2krát 7 krát 2 480 Kč, a za podání odvolání žalovaných proti předběžnému opatření ze dne [datum] 2krát 1 240 Kč, celkem 37 200 Kč. K této odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů zástupkyně žalovaných 8krát 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 2 400 Kč, dále náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin (6krát 100 Kč) za dvě cesty osobním automobilem dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 AT, tj. 600 Kč a dále náhrada cestovních nákladů při celkovém počtu 168 najetých km, sazbě základní náhrady 5,60 Kč za km, průměrné spotřebě vozidla dle technického průkazu 7 l na 100 km a nákupní ceně pohonných hmot 38,20 Kč za 1 litr paliva natural 95, v celkové výši 1 390 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalovaných před okresním soudem činí 41 590 Kč. Výrok II rozsudku okresního soudu byl proto podle § 220 o. s. ř. změněn tak, že žalovaným byla vůči žalobkyni přiznána na nákladech řízení před ním tato částka (výrok II).

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní v něm uspěli, žalobkyni proto byla uložena povinnost nahradit jim náklady odvolacího řízení. Zástupkyně žalovaných vykonala účelně úkon právní služby spočívající v její účasti na jednání před odvolacím soudem konaným dne [datum], za což jí náleží odměna 2krát 2 480 Kč, celkem 4 960 Kč, a k ní paušální náhrada 2krát 300 Kč. Požadavku na náhradu odměny zástupkyně žalovaných za písemné vyjádření k odvolání nebylo vyhověno, neboť toto podání bylo doručeno do podatelny odvolacího soudu dne [datum] ve 21:12 hodin a žalobkyni bylo doručeno až při jednání. Za situace, kdy odvolací soud i protistrana se s obsahem vyjádření žalovaných seznámili až při jednání tím způsobem, že je zástupkyně žalovaných přednesla, nelze úkon právní služby spočívající jeho písemném vyhotovení považovat za účelný. Žalobkyni proto bylo uloženo nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 5 560 Kč.

33. Lhůta k plnění byla žalobkyni uložena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení