19 Co 189/2025 - 1006

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a JUDr. Miloslava Sládka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 3 156 911,81 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. prosince 2024, č. j. 22 C 271/2021-980, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku[Anonymizováno]56 115 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 3 156 911,81 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 7 187 778 Kč od 28. 2. 2021 do 19. 3. 2021, z částky 3 055 143,60 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení a z částky 97 730,49 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 4 037,72 Kč od 28. 2. 2021 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 3 600 Kč (výrok I.), jakož i částku 710 103 Kč coby náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 15. 10. 2020 uzavřela (jako prodávající) se žalovanou (jako kupující) kupní smlouvu č. [číslo] (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem bylo dodání asfaltových směsí dohodnutých typů a s uvedeným předpokládaným množstvím (směs [Označení], pojivo [Označení] s předpokládaným množstvím 754,65 tun, směs [Označení], pojivo [Označení] s předpokládaným množstvím 5 545,91 tun, směs [Označení], pojivo [Označení] s předpokládaným množstvím 678,27 tun a směs [Označení]). Žalobkyně tyto směsi následně žalované v požadovaném množství dodala a jejich kupní cenu podle Smlouvy celkem ve výši 7 187 778 Kč (včetně DPH) vyúčtovala žalované fakturou číslo [číslo] ze dne 9. 11. 2020 (dále jen „Faktura 1“), kterou jí doručila spolu s dodacími listy dne 18. 1. 2021; její splatnost proto nastala ke dni 27. 2. 2021. Žalovaná však žalobkyni z uvedené částky uhradila pouze dodané asfaltové směsi [Označení] a [Označení], a to částkou ve výši 4 132 634,40 Kč, neuhradila dodanou asfaltovou směs [Označení]. Další část podle Smlouvy dodané asfaltové směsi [Označení] žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. [číslo] ze dne 1. 6. 2021 (dále jen „Faktura 2“) v částce 97 730,49 Kč, tato faktura byla žalované doručena spolu s dodacími listy dne 1. 6. 2021, a proto byla splatná k dni 1. 7. 2021. Tuto Fakturu 2 však žalovaná žalobkyni dosud neuhradila. Žalovaná dále dne 30. 10. 2020 objednala ústně u žalobkyně bez dohody o ceně dodání 2,64 tun asfaltové směsi typu [Označení], která jí byla dodána předáním dopravci panu [jméno FO] téhož dne v 8:48 hod. a jejíž kupní cenu ve výši 1 264 Kč za tunu bez DPH, celkem tedy částku ve výši 4 037,72 Kč s DPH, vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou č. [číslo] ze dne 12. 1. 2021 (dále také jen „Faktura 3“), která byla žalované s dodacím listem doručena dne 28. 1. 2021, a proto byla splatná do 27. 2. 2021. Ani Fakturu 3 žalovaná dosud neuhradila. Tyto své závazky žalovaná nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 6. 10. 2021, žalobkyně se proto domáhá jejich úhrady touto žalobou, a to spolu s příslušenstvím – smluvním (dle Faktury 1 a Faktury 2) a zákonným (dle Faktury 3) úrokem z prodlení a s paušálními náklady spojenými s uplatněním pohledávek.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že se žalobkyní uzavřela Smlouvu, na základě, které jí žalobkyně dodávala sjednané druhy a množství asfaltových směsí, a to k použití na stavbě (rekonstrukci) silnice [adresa], jejímž objednatelem (investorem) bylo [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“) a zhotovitelem žalovaná. Po realizaci pokládky asfaltové vrstvy [Označení], kterou žalované dodala žalobkyně ze své provozovny [adresa] v druhé polovině října 2020, kdy byl na hotovou ložnou vrstvu vozovky dočasně převeden provoz, aby mohly být provedeny práce související přípravou další etapy stavby, však vlivem pojíždění automobilů po povrchu vrstvy začalo prakticky okamžitě docházet k tvorbě výtluků a postupnému vydrolení vrstvy, a to nejvíce v první části stavby, kde vozovka nerovnoměrně podléhala lokální zrychlené degradaci v rozsahu do jednoho metru čtverečního. Žalovaná položila asfaltovou směs v souladu s ČSN [Označení], jakož i dalšími souvisejícími normami a předpisy, a to neprodleně po dovezení na stavbu, za optimálních povětrnostních podmínek, při teplotě směsi po dovozu 165 °C, auta byla zaplachtovaná (o tom svědčí i zápisy ve stavebním deníku), a protože jednotlivá zrna z výtluků byla nedostatečně obalena, má žalovaná za to, že důvodem zrychlené degradace hotové vrstvy bylo nedostatečné obalení kamene asfaltovým tmelem (i z důvodu vlhkosti kamene) a směs byla lokálně nehomogenní, se zjevně nerovnoměrným zastoupením jednotlivých frakcí. Protože ve Smlouvě žalobkyně poskytla záruku za jakost dodaných asfaltových směsí v délce 24 měsíců, žalovaná dopisem ze dne 30. 10. 2020 řádně reklamovala asfaltovou směs, jelikož se po krátké době rozpadala, přinejmenším z důvodu nedostatečné obalenosti zrn, ale pravděpodobně i z důvodu dalších pochybení jednoznačně přičitatelných žalobkyni, neboť dodaná směs nevyhovuje množstvím asfaltu a křivkou zrnitosti. Žalovaná proto v souladu s ustanovením čl. 6.4 Smlouvy žádala žalobkyni o neprodlené odstranění vady na její vlastní náklady a riziko, žalobkyně to ale odmítla s tím, že kontrolní zkoušky vzorků na obalovně byly vyhovující. Žalovaná proto žalobkyni sdělila, že je nucena opravy vozovky provést sama, a sdělila jí i termín a čas jejich provádění, aby mohla být opravám přítomna s tím, že opravy budou spočívat v kompletním odstranění vadných asfaltových vrstev včetně souvisejících konstrukcí a jejich opětovném provedení. Náklady těchto oprav žalovaná vyúčtovala žalobkyni fakturou ze dne 22. 12. 2020, a to na částku ve výši 6 936 115,06 Kč, přičemž se jednalo nejen o frézování reklamované směsi, nákup a pokládku nové směsi, ale i geodetické zaměření, řezání podélné spáry a opravu podkladních vrstev dotčených frézováním. Tuto fakturu jí však žalobkyně vrátila, a naopak žalované vystavila fakturu za dodané zboží včetně vadné směsi. Po vrácení této faktury žalobkyni s tím, že všechno zboží nebylo řádně dodáno, a navíc nebyly k faktuře připojeny dodací listy, doručila žalobkyně dne 28. 1. 2021 žalované opakovaně fakturu za veškeré dodané zboží, tentokrát již s připojenými dodacími listy; žalovaná pak na tomto základě žalobkyni dne 9. 3. 2021 uhradila za dodávku směsí [Označení] a [Označení] částku ve výši 4 132 634,40 Kč. Žalobkyni však nevznikl nárok na úhradu další požadované částky, a to v důsledku žalovanou vznesené námitky započtení její vzájemné pohledávky za žalobkyní ve výši 6 936 115,06 Kč.

4. Soud prvního stupně po skutkové stránce dospěl po provedeném dokazování (a též na základě nesporných tvrzení účastníků) k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena Smlouva, na jejímž základě bylo žalované ze strany žalobkyně dodáno objednané zboží (asfaltové směsi) v požadovaném množství, jehož cena pak byla žalované vyúčtována Fakturou 1 a Fakturou 2; Fakturou 3 pak byla vyúčtována cena další dodávky učiněné mimo rozsah Smlouvy na základě ústní objednávky žalované; fakturovaná cena odpovídá dodanému množství a sjednané ceně směsí, u směsi [Označení] (dodané dle samostatné ústní smlouvy) pak jde o cenu obvyklou. Splatnost faktur nastala po jejich řádném doručení spolu s dodacími listy a po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, tj. u Faktury 1 (na částku 7 187 778 Kč) dnem 27. 2. 2021, u Faktury 2 (na částku 97 730,49 Kč) dnem 1. 7. 2021) a u Faktury 3 (na částku 4 037,72 Kč) dnem 11. 2. 2021. Zaplaceno však bylo ze strany žalované dne 19. 3. 2021 pouze 4 132 634,40 Kč. Nebylo naproti tomu zjištěno, že by dodané zboží neodpovídalo podmínkám Smlouvy, neboť asfaltová směs byla vyrobena ve shodě s typovou zkouškou [číslo], takováto asfaltová směs nemohla být příčinou zjištěných poruch asfaltové vrstvy. Dle znaleckého zkoumání bylo v pořádku vše, s výjimkou teploty při pokládce, následkem čehož nedošlo ke spojení vrstev.

5. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z úpravy smlouvy kupní obsažené v ustanovení § 2079 a násl. o. z., přičemž žalované z uzavřené smlouvy vznikla povinnost zaplatit za objednané a dodané zboží sjednanou kupní cenu (ve vztahu k poslední dodávce účtované Fakturou 3 pak cenu obvyklou podle ustanovení § 2085 odst. 2 o. z.). Obranu žalované soud prvního stupně neshledal důvodnou s tím, že podle ustanovení § 2116 nemá kupující právo ze záruky, způsobila-li vadu po přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího vnější událost. Splatnost kupní ceny pak nastala v souladu se Smlouvou (u Faktury 1 a Faktury 2), resp. na výzvu (ve vztahu k Faktuře 3; výzvou je právě tato faktura) podle ustanovení § 1958 o. z. Uplynutím data splatnosti se žalovaná dostala do prodlení podle ustanovení § 1968 o. z., a přísluší jí proto též úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z., a to v sazbě sjednané (u Faktury 1 a Faktury 2 dle Smlouvy), resp. zákonné (u Faktury 3) dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; stejně tak žalobkyni náleží též paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním předmětných 3 dílčích pohledávek po 1 200 Kč (dle téhož nařízení). Soud prvního stupně proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na náhradu přiznal procesně úspěšné žalobkyni. Konkrétní výši náhrady pak soud prvního stupně určil součtem odměny a náhrady hotových výdajů advokáta včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), za celkem 20 úkonů právní služby, 21% DPH, zaplaceného soudního poplatku (157 846 Kč) a nákladů znaleckého posudku (16 930 Kč).

7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, která namítala, že není možné klást rovnítko mezi uplatnění vady asfaltové směsi při jejím dodání na straně jedné a oprávněností reklamace dodané asfaltové směsi (uplatnění práv ze záruky za jakost) na straně druhé. V průběhu celého řízení před soudem prvního stupně přitom dle žalované nebylo zřejmé, že soud provádí skutková zjištění k otázce oprávněnosti uplatnění práv ze záruky za jakost a nikoli k otázce existence vad asfaltové směsi. Skutková zjištění, zda měla asfaltová směs vady v okamžiku dodání, přitom nelze použít pro závěr, zda měla asfaltová směs po dobu záruční doby vlastnosti stanovené obecně závaznými předpisy, technickými normami a Smlouvou. Žalovaná dále zdůraznila, že od počátku neuplatňovala vady směsi při jejím převzetí, ale reklamovala dodanou směs ze záruky za jakost ve smluvně sjednané záruční době. Pokud jde o předkládané znalecké posudky, tak otázkou oprávněnosti reklamace se nezabýval žádný z nich. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], pak k dotazu, zda se vady směsi, byť by jejich původ byl při výrobě, mohly projevit až teprve degradací vrstev položeného asfaltu, uvedl, že to je možné. Příčinou objektivně zjištěného stavu (plošného masivního kolapsu – rozpadu směsi, která zcela ztratila soudržnost – je přitom nevyhovující přilnavost, resp. nedokonalé a nestejnoměrné obalení všech zrn kameniva pojivem, což bylo zjištěno z interního sdělení objednatele ([právnická osoba]) a plyne i z předložené fotodokumentace. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou proto nesprávná. Po příslušném poučení ze strany soudu prvního stupně pak žalovaná navrhovala k relevantním otázkám zpracování (dalšího) znaleckého posudku, tento návrh však soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil jako nadbytečný. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že žalovaná u ní neuplatňovala práva z poskytnuté záruky za jakost (tj. práva z vad, které by se vyskytly až v záruční době), nýbrž vady, k jejichž vzniku mělo dojít ještě před odevzdáním asfaltových směsí žalované. V řízení přitom bylo prokázáno, že dodané asfaltové směsi byly bez vad a reklamace žalované je neoprávněná, neboť ke vzniku vad došlo až po jejich odevzdání žalované, a to z důvodů nikoli na straně žalobkyně. Příčinou zjištěných poruch totiž bylo nespojení jednotlivých vrstev, nikoli však samotná dodaná směs [Označení], která vyhovovala zkoušce typu. Znalec [jméno FO] nadto uvedl, že řada jím zkoumaných příčin byla následně vyloučena; problém shledal pouze v teplotě při pokládce a v nespojení vrstev. Pokud pak jde o zjištěné nedostatečné obalení kameniva asfaltem, to bylo zjištěno pouze v některých místech, přičemž příčinou zde může být hutnění asfaltové vrstvy při její nízké teplotě, pozdní hutnění směsi vzhledem k její teplotě či přepálení asfaltové směsi (tato poslední hypotéza však byla dalšími důkazy vyloučena). Ke znehodnocení zboží tedy nedošlo vinou žalobkyně, která proto za dané situace neodpovídá za případnou ztrátu či snížení kvalitativních vlastností dodaného zboží a nepřebírá záruku za jeho kvalitu. Žalobkyně z těchto důvodů navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a žádala rovněž přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Úvodem lze na tomto místě konstatovat, že napadený rozsudek je založen na správně a úplně zjištěném skutkovém stavu věci, přičemž odvolací soud se ztotožňuje i s tím závěrem soudu prvního stupně, že návrh žalované na zpracování dalšího znaleckého posudku je nadbytečný.

11. V této věci je podstatná část relevantních skutkových tvrzení nesporná (zejména co do uzavření Smlouvy a dodání objednaných asfaltových směsí včetně jejich množství a ceny), přičemž námitky v tomto směru nebyly uplatněny ani v podaném odvolání; v tomto rozsahu proto odvolací soud pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku zcela bez výhrad odkazuje.

12. Spornou pak byla toliko otázka, v čem spočívá příčina rozpadu položené asfaltové vrstvy. Jde tu o otázku odbornou, kterou si soud nemůže zodpovědět sám, je proto třeba vycházet ze zpracovaného znaleckého posudku. Soud prvního stupně měl k dispozici konkrétně zejména posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], č. [číslo], ze dne 17. 7. 2023, jehož zpracování bylo znalci zadáno žalovanou (znalec pak byl též vyslechnut soudem prvního stupně), posudek samotný pak splňuje všechny požadavky na něj kladené (§ 127a o. s. ř.) a znalec byl i před soudem prvního stupně vyslechnut, není proto důvodu z něj nevycházet, nakolik – a s tímto závěrem se ztotožňuje i odvolací soud – o správnosti znaleckého posudku není pochyb a relevantní odborné otázky jsou jím v potřebném rozsahu zodpovězeny.

13. Nutno na tomto místě konstatovat, že koneckonců ani sama žalovaná coby odvolatelka tento posudek (zpracovaný k její vlastní objednávce) nezpochybňuje, snaží se z něj však dílem dovozovat jiné závěry (činí tak nicméně vytrháváním některých jeho částí z kontextu, když kupř. zdůrazňuje, že něco „je možné“, aniž by zohlednila skutečnost, že tato „možnost“ však byla znalcem následně vyloučena). Pokud pak žalovaná namítala, že znalec se nezabýval otázkou oprávněnosti uplatnění vad ze záruky za jakost, toto nebylo a ani nemohlo být jeho úkolem, neboť tu nejde o otázku odbornou (tou je zkoumání konkrétních poruch položené asfaltové vrstvy a zjišťování jejich konkrétních příčin), nýbrž právní.

14. Dále pak lze konstatovat, že znalec měl (správně) za úkol stanovit možné příčiny degradace asfaltových vrstev, přičemž měl k dispozici mimo jiné zejména listiny, na něž žalovaná odkazuje i nyní, tedy především interní sdělení objednatele ([právnická osoba]) z 5. 11. 2020, zprávu z provedení laboratorních zkoušek, laboratorní protokoly [právnická osoba]. a [právnická osoba], fotodokumentaci z 29. 10. a 9. 11. 2020, jakož i stavební deník. Na tomto základě pak znalec stanovil v rámci svých závěrů (strana 21 posudku) možné příčiny (hypotetické scénáře) zjištěných poruch. Příčinou tak mohly být (i) problémy v asfaltové směsi, (ii) problémy v rámci dopravy směsi a (iii) problémy v rámci pokládky a hutnění. K těmto okruhům pak znalec rozvedl, že v případě problémů v asfaltové směsi (nevyhovující míchací proces včetně kupř. přepálení asfaltového pojiva, použití vlhkého či mokrého kameniva, nedostatečné množství asfaltového pojiva) by mohlo jít o příčinu, když obsah pojiva byl skutečně identifikován u spodní hranice, v některých případech i níže, avšak i v takové situaci je dle znalce krajně nepravděpodobné, že by došlo k naprosté degradaci vrstvy; případná nehomogenita směsi by navíc musela být zřejmá již těsně po pokládce, zde však k degradaci začalo docházet až následně vlivem automobilové dopravy a klimatických podmínek, navíc přilnavost pojiva ke kamenivu byla laboratorně hodnocena jako výborná. Pokud se pak znalec zabýval problémy v rámci dopravy směsi (příliš dlouhé prodlevy v dopravě, přílišné ochlazení asfaltové směsi, její segregace), pak k tomu uvedl, že vzniklá degradace zde svou příčinu mít může, nakolik vizuálně zjištěný stav odpovídá pokládce „studené“ asfaltové směsi, či napovídá, že mohlo dojít k segregaci asfaltové směsi. Proti této možnosti pak dle znalce hovoří krátká vzdálenost mezi obalovnou a stavbou (30 km), jakož i to, že teplota směsi při pokládce (dle údajů ze stavebního deníku 164–170 °C) je pro běžnou pokládku a následné zhutnění vrstvy dostatečná. Obdobně v souvislosti s možnými problémy v rámci pokládky a hutnění (nedodržení technologických postupů, nedostatečné zhutnění, nerovnoměrná pokládka) znalec zopakoval, že tato příčina je možná a odpovídá vizuálním zjištěním, v protikladu s tím však stojí vyhovující míra zhutnění a zjištěná mezerovitost asfaltové směsi dle laboratorních protokolů. Na tomto základě pak znalec konstatoval, že konkrétní příčinu není možné jednoznačně stanovit. Při svém výslechu u soudu prvního stupně pak znalec též potvrdil i to, že měl k dispozici předchozí posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (zpracovaný k zadání žalobkyně). Dále při této příležitosti uvedl, že některé příčiny (kupř. vlhké kamenivo, mísení při příliš vysoké teplotě nebo míchání příliš dlouho) řešil skutečně pouze teoreticky, jinými podklady však byly tyto příčiny vyvráceny (přilnavost kameniva k pojivu byla dle protokolu vynikající, výstupy v obalovně byly v pořádku) a „nesouhlasí akorát teplota při pokládce, to, že nedošlo ke spojení vrstev“.

15. Lze tak shrnout, že tento znalec označil v zásadě dvě možné konkrétní příčiny, a to nedostatečný obsah pojiva a pokládku příliš studené asfaltové směsi. U první z těchto příčin nicméně uvedl, že je krajně nepravděpodobné, že by následkem toho došlo k naprosté degradaci vrstvy; případná nehomogenita směsi by navíc musela být zřejmá již těsně po pokládce. Tuto příčinu zjištěných poruch (mnohem rozsáhlejších) lze proto mít v daných souvislostech vskutku za vyloučenou. Pokud pak jde o zvažovanou pokládku a hutnění studené asfaltové směsi, u této možné příčiny bylo konstatováno, že vizuální zjištění tomu skutečně svědčí, tato příčina je ostatně jako možná uváděna již v žalovanou odkazovaném interním sdělení objednatele z 5. 11. 2020 (zde je na straně 7 zmiňováno intenzivní hutnění již dosti prochladlé směsi, a to s odkazem na „zřetelná bílá místa“ na zrnech kameniva; v závěru na straně 8 je pak uvedeno, že s popsanými problémy se lze zpravidla setkat právě u asfaltových vrstev hutněných při nízké teplotě, při „přepálení“ asfaltu či při pozdním hutnění směsi vzhledem k její teplotě). Pro „přepálení“ asfaltu však žádné konkrétní zjištění znalce nesvědčí, když ani krátkodobé překročení teploty 195 °C by takové následky (dle znalce, srov. jeho výpověď na č. l. 903 p. v., 5. odstavec zdola) nemělo. Lze proto konstatovat, že právě tuto poslední zbývající příčinu (tj. hutnění studené směsi či její pozdní hutnění) je třeba považovat za jedinou zjištěnou (tj. odpovídající konstatovaným poruchám položené asfaltové vrstvy, jakož i odebraným vzorkům). Znalec ji přitom „vyloučil“ toliko na podkladě zápisu ve stavebním deníku (přitom jiné možné příčiny jsou vyloučeny laboratorními protokoly, případně jsou označeny za „krajně nepravděpodobné“ vzhledem ke zjištěné povaze a rozsahu poruch) a sám v závěru své výpovědi před soudem prvního stupně zopakoval, že v pořádku bylo vše, „ať už při výrobě, dopravě či pokládce, všechny výstupy v obalovně jsou v pořádku, nesouhlasí akorát teplota při pokládce, to, že nedošlo ke spojení vrstev“ (uvedeno na dotaz samotné žalované, srov. výpověď znalce na č. l. 904, 3. odstavec zdola). Tato konkrétní příčina (jako jediná) je tedy nejen skutečně možná, ale i zjištěná, nakolik odpovídá i po skutkové stránce výsledkům zkoumání odebraných vzorků (včetně „bílých míst“ na kamenivu, jež se žalovaná snaží interpretovat jako nedostatečně obalené kamenivo; jde však, jak potvrdil i znalec, který měl od žalované k dispozici veškeré podklady, jimiž tato nyní znovu argumentuje, právě o následek intenzivního hutnění již příliš vychladlé směsi).

16. Po právní stránce pak soud prvního stupně také postupoval zcela správně, když mezi stranami byla vskutku uzavřena kupní smlouva (resp. dvě smlouvy), podle níž bylo žalované dodáno ze strany žalobkyně objednané zboží (byla tak splněna její povinnost podle ustanovení § 2087 o. z.), žalovaná pak měla v souladu se smlouvou zaplatit jeho cenu (§ 2118 o. z.). Je tedy správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná je povinna kupní cenu požadovanou zde žalobkyní zaplatit.

17. Obranu žalované pak s ohledem na výše popsaná skutková zjištění nelze shledat důvodnou. Předně je nutno k uplatněným odvolacím námitkám uvést, že právní posouzení nároku je věcí soudu bez ohledu na to, jakou právní kvalifikaci zvolí účastník (zde žalovaná). V této věci pak bylo po skutkové stránce tvrzeno, že v dodané asfaltové směsi nebyla jednotlivá zrna kameniva dostatečně obalena pojivem, tj. je tvrzeno, že tato směs byla vadná již v době dodání (a nikoli, že vada vznikla až později). Z právního hlediska by pak bylo možno uvažovat vskutku právě o případné odpovědnosti za vady, nicméně je nutno konstatovat, že tato vada dodané směsi nebyla po skutkové stránce zjištěna. Toto právní posouzení proto není v poměrech zde řešené věci zjevně namístě. Žalovaná pak – a v tom jí lze přisvědčit – uplatňovala svou obranu též v návaznosti na sjednanou záruku za jakost ve smyslu ustanovení § 2113 a násl. o. z. Ani v tomto směru jí však nelze přitakat, neboť zjištěné poruchy mají svou příčinu – jak bylo výše konstatováno – v postupu samotné žalované (hutnění příliš vychladlé směsi či její pozdní hutnění) a nikoli v dodané směsi jako takové (v tomto ohledu nebyly zjištěny relevantní závady, jež by mohly být příčinou zjištěných poruch co do jejich povahy i rozsahu). V takové situaci ovšem žalované nemůže právo ze záruky svědčit (srov. soudem prvního stupně správně citované zákonné ustanovení § 2116 o. z., jakož i ustanovení čl. 5.4 Smlouvy).

18. Správnými pak jsou i závěry soudu prvního stupně co do splatnosti požadovaných částek, jakož i ohledně jejich příslušenství (v tomto ohledu ostatně ani sama odvolatelka ničeho konkrétního nenamítala), také zde proto odvolací soud na podrobnější odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost bez výhrad odkazuje.

19. Konečně zbývá dodat, že soud prvního stupně postupoval správně i co do určení lhůty k plnění, jakož i při rozhodování o náhradě nákladů řízení; také zde lze na jeho podrobnější odůvodnění bez výhrad odkázat.

20. Odvolací soud proto napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř.

21. V návaznosti na to pak odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení, na niž má právo procesně úspěšná žalobkyně (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Její náklady pak sestávají z odměny jejího zástupce (advokáta) ve výši 41 880 Kč, tj. po 20 940 Kč podle ustanovení § 7 AT za každý ze 2 úkonů právní služby (sepis písemného vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) Dále advokátovi náleží paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, odst. 4 AT ke každému z obou výše uvedených úkonů, celkem tedy 900 Kč. Nadto advokátovi náleží též náhrada cestovních výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1, 5 AT. Jízdné ze sídla advokátní kanceláře ([adresa]) k odvolacímu soudu a zpět dne 22. 10. 2025 osobním motorovým vozidlem [název], RZ: [SPZ], činí při délce cesty 300 km (tam a zpět), spotřebě 6,3 l motorové nafty na 100 km (určující není aritmetický průměr všech 3 hodnot uváděných v technickém průkazu, nýbrž – s ohledem na tam použitou metodiku – pouze poslední údaj o tzv. kombinované spotřebě, který je již sám o sobě váženým průměrem předchozích dvou hodnot), ceně pohonné hmoty 34,70 Kč/l a hodnotě opotřebení použitého vozidla 5,80 Kč/km (obojí podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), celkem 2 396 Kč. K tomu náleží advokátovi rovněž náhrada za čas promeškaný při těchto cestách podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši po 150 Kč za každou započatou takto strávenou půlhodinu, celkem tedy 1 200 Kč za 8 půlhodin (4 půlhodiny za každou cestu v jednom směru) takto strávených. Souhrn těchto částek je třeba dále navýšit o 21% DPH, neboť advokát je dle předloženého rozhodnutí registrován coby plátce této daně. Celkem tak náklady žalobkyně v řízení před odvolacím soudem dosahují částky 56 115 Kč, kterou je třeba zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení