19 Co 19/2025 - 123

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [právnická osoba] o zaplacení 249.430,80 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. listopadu 2024 č. j. 19 C 95/2024-87 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje v části výroku I, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 249.430,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části výroku I se rozsudek okresního soudu mění takto:

1. Žaloba se zamítá ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 249.430,80 Kč od 10. 6. 2022 do 8. 3. 2024.

2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 249.430,80 Kč od 9. 3. 2024 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 60.048,50 Kč k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 16.250,20 Kč k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II).

2. Z odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku se podává, že žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně a žalovaný byli účastníky řízení o pozůstalosti po [jméno FO], zemřelém dne [datum], které bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro [adresa]. V rámci dědického řízení bylo dne [datum] vydáno usnesení č. j. [spisová značka], kterým byl stanoven okruh dědiců a dále aktiv a pasiv dědického řízení. Celková výše pasiv z výše uvedeného dědického řízení činila [částka]. Žádný z účastníků dědického řízení neučinil výhradu soupisu majetku. Pohledávka [právnická osoba]. z titulu hotovostního úvěru č. účtu [č. účtu] ve výši [částka] byla uhrazena ze strany třetího subjektu v rámci sjednané pojistné smlouvy. Celková pasiva po odečtení částky [částka], která byla uhrazena třetím subjektem, tedy činí částku [částka]. Na žalobkyni a žalovaného připadá podíl na úhradě pasiv ve výši [částka] na každého z nich. Žalobkyně uhradila na dluh vůči [právnická osoba]. ze svých výlučných prostředků částku [částka], tj. o [částka] více, než byl její podíl na výši pasiv. Žalobkyně proto vyzvala opakovaně žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to naposledy dne [datum], avšak bezvýsledně. Žalovaný v rámci obrany proti nároku žalobkyně započetl částku [částka], o kterou žalobkyně dle jeho tvrzení znehodnotila byt žalovaného, s tím, že byt byl předán žalovanému s řadou závad, které byly zachyceny v předávacím protokolu ze dne [datum]. Dále uvedl, že v bytě chyběly věci, které nebyly zařízením rodinné domácnosti, ale patřily prokazatelně žalovanému. Žalovaný si proto započítává proti nároku žalobkyně uplatněnému žalobou částku [částka], která je tvořena hodnotou těchto věcí. Nakonec si žalovaný započítává proti nároku žalobkyně nákladů, které vynaložil na vypravení pohřbu zůstavitele v ceně [částka] a na smuteční pohoštění v ceně [částka], na kterých se žalobkyně ani z části nepodílela. Polovina těchto nákladů činí [částka]. Celková započtená částka činí [částka]. Žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě započítávaných částek výzvou ze dne [datum] a následně v podání ze dne [datum] vznesl opětovně výše uvedenou námitku započtení. Žalovaný dále popřel, že by mu byla doručena předžalobní výzva, a vznesl námitky k datu, od kterého žalobkyně požaduje úrok z prodlení. Žalobkyně rozporovala co do důvodu a výše všechny žalovaným tvrzené pohledávky vůči žalobkyni s tím, že jde o pohledávky nejisté a neurčité, které nejsou způsobilé k započtení.

3. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru o skutkovém stavu, že v pozůstalostním řízení po [jméno FO] byla výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti stanovena částkou [částka]. Pozůstalost byla rozdělena mezi žalobkyni a žalovaného. Do pasiv byla zařazena mj. pohledávka [právnická osoba] z titulu hypotéčního úvěru poskytnutého na základě smlouvy o hypotečním úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum], dle sdělení banky k datu smrti zůstavitele v celkové výši [částka]. Z výpisu z účtu-přehledu pohybů na účtu žalobkyně soud zjistil, že na splátku hypotéky u [právnická osoba] uhradila dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka]. Z informace [právnická osoba] k mimořádné splátce úvěru ze dne [datum] a oznámení o ukončení úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně k uvedenému dni na shora uvedenou hypotéku zaplatila jednorázově částku ve výši [částka] a banka ukončila úvěr po jeho úplném splacení. Výzvou k plnění dle § 142a o. s. ř. ze dne [datum] žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě částky [částka] s tím, že jde o částku, kterou žalobkyně uhradila nad rámec poloviny dluhů po zůstaviteli [jméno FO]. Ve výzvě bylo uvedeno, že žalobkyně splatila výše uvedený hypoteční úvěr na základě domluvy účastníků, dle které dluhy u [jméno FO] a [právnická osoba]. se zavázal uhradit žalovaný. Výzva byla dle podacího lístku žalovanému odeslána dne [datum] a adresu [adresa]. Z e-mailové korespondence žalovaného a žalobkyně z období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalobkyně navrhovala, že bude splácet hypotéku, žalovaný splatí zbylé dluhy a v budoucnu to bude potřeba dořešit. Žalovaný s návrhem na rozdělení splacení dluhů pozůstalosti souhlasil s tím, že částku [částka] „potom spolu dořeší“. Pasiva pozůstalosti činila dle rozhodnutí dědického soudu částku [částka], přičemž třetí subjekt (pojišťovna), dle tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení sporné, na tato pasiva uhradil částku [částka]. Na dědice tedy zůstala k úhradě částka [částka]. Dle výše citovaných ustanovení občanského zákoníku jsou jejich podíly na pasivech pozůstalosti stejné, tj. na každého připadá polovina této částky, tj. [částka]. Žalobkyně ke dni [datum] dluh u [právnická osoba] skutečně splatila, tj. na pasiva pozůstalosti uhradila ze svých výlučných prostředků částku [částka]. Rozdíl mezi jejím podílem na pasivech pozůstalosti a tím, co skutečně uhradila, činí částku [částka] ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně má proto proti žalovanému regresní nárok ve výši [částka]. Ohledně splatnosti tohoto regresního nároku dospěl okresní soud k závěru, že „okamžikem splnění věřiteli nastává také splatnost regresní pohledávky a začíná běžet promlčecí lhůta“ (srov. NS 32 Cdo 31/2016). Za daných konkrétních okolností věci, kdy žalovaný si již z předchozí korespondence a jednání účastníků musel být vědom, že žalobkyni vůči němu regresní nárok splacením uvedeného hypotečního úvěru vznikne, je třeba dojít k závěru, že žalovaný se ocitl v prodlení dnem následujícím po splacení předmětného hypotečního úvěru žalobkyní, tj. dnem [datum], a od tohoto data náleží žalobkyni úrok z prodlení.

4. Ohledně vznesené námitky započtení dospěl okresní soud k závěru, že jde o pohledávky, které nejsou k započtení způsobilé. K prokázání pohledávky za údajné znehodnocení bytu žalobkyní předložil žalovaný soudu svoji tabulku výše znehodnocení bytu, k prokázání údajně odcizených věcí žalovaného žalobkyní předložil soudu opět svoji tabulku ocenění odcizených věcí. Dále navrhl k důkazu předávací protokol bytu, svědeckou výpověď, výpisy z účtů a faktury bez bližší specifikace. Zástupce žalovaného u jednání dne [datum] výslovně uvedl, že uvedené seznamy (tabulky) samy o sobě nestačí, s tím, že navrhli výslech svědků k prokázání, že u tvrzených odcizených věcí šlo o věci, které nebyly součástí rodinné domácnosti zůstavitele a žalobkyně, a dále že budou mít i odborné posouzení. Dle Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 ze dne 1. 10. 2018: „V kontextu civilního procesu by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98, věty druhé, o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost.“ Dále též dle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 [R 37/2021 civ.] I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. II. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3235/2021 ze dne 12. 10. 2022 pak „za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.“ Již ze samotných tvrzení žalovaného je zřejmé, že jím započítávané pohledávky jsou nejisté ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Nejistý je již sám základ pohledávek uplatněných žalovaným k započtení. Sám žalovaný uvedl, že si je vědom, že bude třeba rozsáhlejšího dokazování. Konkrétně k pohledávce ve výši [částka], což má být cena věcí, které žalobkyně údajně odcizila žalovanému z bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa], okresní soud uvedl, že sporný je již základ nároku, tedy zda se tyto věci v bytě v době ke dni úmrtí zůstavitele a následně v době, kdy byt užívala po smrti zůstavitele na základě věcného břemene žalobkyně, vůbec nacházely, a pokud ano, zda nejde o zařízení rodinné domácnosti v předmětném bytě, které nabyla dle výroku II odst. 2 usnesení Obvodního soud pro [adresa] č. j. [spisová značka] žalobkyně. Toto bylo dle provedeného dokazování sporné mezi účastníky již před zahájením tohoto řízení. Taktéž je mezi účastníky sporné, že žalobkyně nějak znehodnotila (poškodila) bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa], kterou zdědil žalovaný a ve které žalobkyně v souladu se závětí bydlela rok po smrti zůstavitele na základě věcného břemene užívání, tj. samotný základ tohoto nároku, nehledě na nejistou výši tohoto nároku. K prokázání již jen základu tohoto nároku by bylo zcela jistě třeba provedení rozsáhlého dokazování, např. již žalovaným avizovanými svědeckými výpověďmi, přičemž tomu by zcela jistě muselo předcházet zásadní doplnění skutkových tvrzení. Konečně je nejistá i žalovaným uplatněná pohledávka na vypravení pohřbu zůstavitele a smuteční pohoštění ve výši [částka]. Z odůvodnění výše citovaného usnesení dědického soudu č. j. [spisová značka] vyplývá, že tento „do pasiv pozůstalosti nezařadil blíže nespecifikované pohledávky [jméno FO] na náklady na pohřeb a smuteční pohoštění, o kterých se [jméno FO] zmínil až v e-mailovém podání ze dne [datum], resp. k takovému podání nepřihlédl“, k podání došlo po vyhlášení usnesení a poté, co se oba dědicové do protokolu vzdali práva odvolání proti usnesení o dědictví, tedy i proti výroku I. o určení dluhů a dalších pasiv pozůstalosti. Dle názoru soudu za konkrétních okolností dané věci, kdy z důvodů na straně žalovaného nedošlo k zařazení tvrzené pohledávky žalovaného na vypravení pohřbu zůstavitele a smuteční pohoštění do pasiv pozůstalosti, jde nepochybně taktéž o nejistou pohledávku ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. V daném případě lze tedy učinit závěr, míra nejistoty ohledně všech žalovaným započítávaných pohledávek je nepoměrně vyšší, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky žalobkyně proti žalovanému.“ 5. Výrok o nákladech řízení opřel okresní soud o § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř, proto jí náleží náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] byla žalovanému zaslána na adresu [adresa], což byla adresa vyplývající z rozhodnutí v pozůstalostním řízení. Na náhradě nákladů řízení okresní soud přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady za zastoupení advokátem za 12 úkonů právní služby po [částka], 12 paušálních náhrad po [částka], náhradu za ztrátu času [částka] a jízdné [částka], celkem částku [částka]. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. K jeho odůvodnění uvedl, že považuje za zneužití práva, které odporuje dobrým mravům, pokud žalobkyně slibuje žalovanému schůzku a přípravu dohody o uhrazení dluhu, tuto dohodu nepřipraví, žalovaného dále nekontaktuje a za dva roky bez další komunikace žalovanému zasílá „předžalobní“ výzvu, aniž by měl žalovaný jakékoli povědomí o tom, že úvěr byl vůbec doplacen a jaká výše dluhu tedy připadá na něho. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by byl v prodlení od [datum], tj. ode dne následujícího po splacení hypotečního úvěru. Žalovaný nedostal od banky žádné oznámení o tom, že úvěr byl ukončen a doplacen [datum]. Teprve k tomuto datu bylo jasné, kolik činí celkový dluh, a teprve od tohoto data měla a mohla žalobkyně vyzvat žalovaného k úhradě poloviny tohoto dluhu. Bylo zcela na vůli žalobkyně, kdy úvěr doplatí, a žalovaný neměl žádnou povědomost o tom, že se tak stalo [datum]. V běžném občanském styku je pravidlem, že pokud věřiteli vznikne dluh za dlužníkem, věřitel dlužníka o této skutečnosti informuje a vyzve ho k úhradě. Úrok z prodlení by měl být po právu stanoven až od okamžiku, kdy byl žalovaný k jeho úhradě vyzván, tj, nejdříve od doby, kdy byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dále nesouhlasil s tím, že žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení za 12 úkonů právní služby. Počet úkonů je zcela nesmyslný a nemá žádné opodstatnění pro nezbytné uplatnění práva žalobkyně před soudem, přičemž soud má za úkol zkoumat účelné vynaložení nákladů řízení. Pouze ty náklady, které musela strana nezbytně vynaložit, mohou být uznány k náhradě. Pět porad s klientem není opodstatněno a z hlediska zastupování před soudem jsou zbytečné. Převzetí a příprava zastoupení je spojena i s první poradou s klientem. Výzva k plnění by neměla být počítána jako plnohodnotný úkon, neboť právní rozbor ve výzvě je zcela mimo předmět daného sporu. Spor byl od počátku veden na jednoduchém skutkovém základu, kdy žalovaný souhlasil se žalovanou částkou (jistinou) a spor byl veden pouze o to, zda a kdy se žalovaný dozvěděl, kolik a kdy má platit, od kdy se počítají úroky a zda soud započte pohledávky žalovaného uplatněné jako jeho obrana proti nároku žalobkyně. Písemná vyjádření žalobce ze dne [datum] a [datum] nejsou rovněž úkony, za které by měla být přiznána náhrada nákladů, neboť jejich podání nebylo soudem vyžádáno a nebylo pro uplatnění práv žalobkyně nezbytné. Na výzvu odvolacího soudu žalovaný doplnil odvolání podáním ze dne [datum], v němž upřesnil, že jeho odvolání do výroku I směruje i do přiznání žalované částky (nejen co do počátku prodlení), neboť žalovaný nesouhlasí se závěrem prvoinstančního soudu o nezpůsobilosti započtení pohledávek žalovaného. Takové rozhodnutí je dle žalovaného v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu 1. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně s odvoláním žalovaného nesouhlasila. Výroky žalovaného o tom, že o regresním nároku žalobkyně z úhrady pasiv v dědickém řízení nevěděl, podle ní neobstojí, neboť z e-mailové korespondence účastníků vyplývá, že ho žalobkyně upozornila na regresní nárok, který při dohodnutém způsobu splácení dluhů vznikne. Žalovaný byl aktivním účastníkem dědického řízení, tedy měl přehled o obsahu dědictví, všech aktivech a pasivech i o konkrétních částkách. Dle žalobkyně se okresní soud dostatečně vypořádal i s otázkou splatnosti regresního nároku žalobkyně a stanovení data počátku prodlení žalovaného. Pokud žalovaný zpochybňuje počet a účelnost úkonů právní služby, žalobkyně uvádí, že počet úkonů vyplývá z procesní strategie, kterou v řízení zvolil sám žalovaný. Pokud by nepodal odpor proti platebnímu rozkazu a dlužnou částku uhradil, nebylo by dalších porad žalobkyně s právním zástupcem a vyjádření ve věci potřeba. Jelikož žalovaný zvolil aktivní obranu, součástí které bylo i provádění opakovaných zápočtů tvrzených pohledávek, nezbylo žalobkyni, než využít dalších právních služeb svého zástupce. Soudu byly zaslány záznamy o provedených poradách s uvedením časového vymezení a obsahu každé porady. Písemná vyjádření byla podána účelně, včetně písemné námitky žalobkyně na relativní neplatnost zápočtu žalovaného. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§§ 201 a 204 o. s. ř.). Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení (§§ 212, 212a o. s. ř.). Odvolání žalovaného shledal částečně důvodným.

9. V průběhu jednání před odvolacím soudem žalovaný učinil nespornou částku [částka] jako pohledávku žalobkyně vůči žalovanému z předmětného pozůstalostního řízení. Dále vzal zpět svou kompenzační námitku co do částky [částka] za náklady pohřbu a smuteční hostinu. Obranou žalovaného tak zůstala kompenzační námitka ohledně tvrzených pohledávek žalovaného za žalobkyní vzniklých dle žalovaného poškozením bytu a odvozem věcí.

10. Dle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

11. Dle § 1987 odst. 1, 2 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

12. Co do posouzení způsobilosti tvrzených pohledávek žalovaného, které měly vzniknout poškozením bytu a odvozem věcí žalobkyní, k započtení, se krajský soud plně ztotožňuje se závěry okresního soudu a odkazuje v tomto směru na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém je vyčerpávajícím způsobem vyloženo, proč tyto pohledávky nejsou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. způsobilé k započtení. Žalovaný v rámci odvolacího řízení neuvedl nic, s čím by se soud prvého stupně nevypořádal a co by mohlo změnit závěr o tom, že se jedná o pohledávky nejisté, přičemž míra této nejistoty je tak vysoká, že nejsou způsobilé k započtení. Aby mohl být učiněn závěr o tom, zda tyto pohledávky žalovaného vůči žalobkyni existují, muselo by být provedeno rozsáhlé dokazování. Ve skutečnosti, že žalobkyně podala žalobu s časovým odstupem po ukončení jednání účastníků, nespatřuje krajský soud rozpor s dobrými mravy, přičemž to, kdy vůči žalovaného uplatnila svůj nárok v konkrétní výši, se projeví v posouzení počátku prodlení žalovaného (viz níže).

13. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že na základě prokázaného skutkového stavu je žaloba co do jistiny důvodná. Vůči nesporné pohledávce žalobkyně vznesl žalovaný námitku započtení nejisté pohledávky, která není k započtení způsobilá. Co do jistiny [částka] proto krajský soud výrok I napadeného rozsudku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když okresní soud nepochybil s ohledem na poměry účastníků ani při stanovení lhůty k plnění dle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř. (výrok I).

14. Ohledně počátku prodlení žalovaného je však krajský soud jiného názoru než okresní soud, který učinil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 31/2016 závěr, že prodlení žalovaného nastalo prvý den poté, kdy žalobkyně doplatila úvěr bance, tedy že okamžikem splnění věřiteli nastává splatnost regresní pohledávky a začíná běžet promlčecí lhůta. Krajský soud nezpochybňuje, že doplacením úvěru počala běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároku žalobkyně vůči žalovanému. V rozhodnutí Nejvyššího soudu shora je prioritně řešena právě otázka promlčení. Závěr okresního soudu o tom, že se tímto okamžikem dostal žalovaný do prodlení, ale správný není, a nemá ani oporu v odkazovaném rozhodnutí. Obdobně jako např. u nároku na vydání bezdůvodného obohacení je totiž třeba, aby ten, kdo má plnit, byl vyzván k zaplacení konkrétní částky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2885/2020). To se v případě žalovaného nemohlo stát na základě e-mailové korespondence účastníků, která předcházela doplacení úvěru a kterou žalobkyně navrhla k prokázání počátku prodlení žalovaného. V této korespondenci není (a ani před doplacením úvěru nemůže být) uvedena konkrétní částka, kterou žalobkyně po žalovaném z titulu náhrady dle § 1876 odst. 2 o. z. požaduje. V korespondenci je obsažena dohoda účastníků jako solidárních dlužníků o tom, kdo z nich který dluh uhradí, přičemž bylo dohodnuto, že dluh vůči Hypoteční bance uhradí žalobkyně a rozdíl oproti částce, kterou měla na pasivech pozůstalosti zaplatit, bude mezi účastníky vyrovnán. Jediný e-mail, který je z předložené korespondence datován po doplacení úvěru, je e-mail žalovaného ze dne [datum], z něhož není možno dovodit, že žalovaný byl po doplacení úvěru žalobkyní vyzván k úhradě konkrétní částky. Jiné důkazy k prokázání počátku prodlení žalovaného žalobkyně neoznačila, proto krajský soud vychází z toho, že k zaplacení náhrady dle § 1876 odst. 2 o. z. byl žalovaný žalobkyní vyzván až v předžalobní výzvě ze dne [datum], která byla dle podacího lístku žalovanému odeslána [datum]. Výzva byla sice žalovanému odeslána na adresu odlišnou od adresy trvalého pobytu žalovaného, ale šlo o adresu, která byla žalobkyni známa z předchozí komunikace se žalovaným, a zároveň o adresu, na které žalovaný přebíral písemnosti v pozůstalostním řízení, ač již v té době měl jinou adresu trvalého pobytu (např. usnesení č. j. [spisová značka], které bylo žalovanému zasláno na adresu [adresa] a žalovaný je osobně převzal dne [datum]). Krajský soud proto souhlasí se závěrem okresního soudu, že k této předžalobní výzvě je třeba přihlížet. Žalobkyně v ní stanovila žalovanému lhůtu k plnění 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do [datum]. Teprve uplynutím této lhůty, tj. od [datum] se dostal žalovaný do prodlení se zaplacením žalované částky a dle § 1971 o. z. je povinen od tohoto dne platit žalobkyni úrok z prodlení. Pokud se tedy žalobkyně domáhala úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum], není její žaloba důvodná. Co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] proto krajský soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I napadeného rozsudku změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II bod 1).

15. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. S ohledem na počátek prodlení žalovaného tak činí 14,75 % ročně (8 % + repo sazba 6,75 %). Krajský soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok I napadeného rozsudku i tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II bod 2).

16. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku musel odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvého stupně. Ten s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve věci úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný od počátku řízení vznášel námitky k počátku svého prodlení a tyto námitky byly odvolacím soudem shledány důvodnými, což je nutno promítnout do posouzení míry úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se ke dni rozhodnutí soudu prvého stupně domáhala celkem částky [částka] (jistina [částka] a úrok z prodlení z jistiny ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky [částka] (jistina [částka] a úrok z prodlení z jistiny ve výši 14,75 % ročně od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]). Žalobkyně tak byla v řízení před soudem prvého stupně úspěšná v rozsahu 85,6 %, její neúspěch činil 14,4 %. Tzv. čistý úspěch žalobkyně v řízení před prvostupňovým soudem tak činí 71,2 % (85,6 – 14,4 %) a v tomto rozsahu má žalobkyně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

17. Námitky žalovaného k účelnosti nákladů řízení požadovaných žalobkyní k náhradě jsou částečně důvodné, když okresní soud se účelností jednotlivých úkonů právní pomoci, za které přiznal žalobkyni náhradu, dostatečně nezabýval.

18. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila za zaplacený soudní poplatek částku [částka] a hradila náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. o advokátním tarifu, ve znění účinném do [datum] (dále jen a. t.). Žalobkyni přísluší náhrada za 6 úkonů právní pomoci spočívajících v: 1. převzetí a přípravě zastoupení, 2. sepisu žaloby, 3. sepisu vyjádření ve věci ze dne [datum], 4. doplnění tvrzení ze dne [datum], 5. účasti u jednání [datum] a 6. účasti u jednání [datum] po [částka]. Za úkon spočívající v předžalobní výzvě přísluší žalobkyni dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. odměna v poloviční výši, tj. [částka], neboť zaslaná předžalobní výzva neobsahuje právní rozbor věci. Dle § 13 odst. 4 a. t. ke každému úkonu právní služby přísluší paušální náhrada [částka]. Náklady žalobkyně za úkony právního zastoupení tak činí [částka] (6,5 x 9.300 + 7 x [částka]). Za účelně vynaložený náklad řízení není možno považovat požadovanou odměnu za první poradu s klientem dne [datum], neboť úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení zahrnuje v tomto případě i první poradu s klientem, když po této poradě následovalo podání žaloby, pro kterou nebyly zapotřebí nijak složité skutkové podklady. Dále nelze za účelně vynaložený náklad řízení považovat odměnu za požadované 4 další porady s klientem, z nichž 2 byly dokonce po prvém jednání ve věci, kdy okresní soud účastníkům předestřel, že pohledávky uplatněné žalovaným považuje za nezpůsobilé k započtení, a bylo zřejmé, že další jednání bude konáno pouze ohledně dokazování k počátku prodlení žalovaného. Není zřejmé, co by mělo být účelným předmětem dalších porad žalobkyně s právním zástupcem delších než jedna hodina, když žalobkyně se po vznesení obrany žalovaného nijak podrobněji k uplatněným pohledávkám nevyjadřovala a pouze uvedla, že je neuznává, a namítla jejich nezpůsobilost k započtení. Ohledně prodlení žalovaného pak pouze předkládala emailovou korespondenci. Naopak se krajský soud neztotožňuje s námitkou žalovaného o neúčelnosti 2 písemných vyjádření žalobkyně ve věci, neboť vyjádřením ze dne [datum] bylo reagováno na obranu vznesenou žalovaným (namítané započtení) a vyjádření ze dne [datum] bylo zasláno na výzvu soudu k obraně žalovaného ohledně počátku prodlení.

19. Žalovaný nevznesl výhrady k nákladům žalobkyně v řízení před okresním soudem spočívajícím v náhradě za ztrátu času ve výši [částka] a v cestovních náhradách [částka] a krajský soud taktéž dospěl k závěru, že byly vynaloženy důvodně. Žalobkyně tak před okresním soudem na nákladech právního zastoupení účelně vynaložila částku [částka] ([částka]) a na nákladech řízení včetně zaplaceného soudního poplatku částku [částka] ([částka]). Z této částky jí přísluší s ohledem na výsledek řízení před okresním soudem 71,2 %, tj. částka [částka]. Krajský soud proto postupem dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. uložil žalovanému v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši [částka] ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. Náklady řízení jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se ke dni rozhodnutí krajského soudu domáhala celkem částky [částka] (jistina [částka] a úrok z prodlení z jistiny ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky [částka] (jistina [částka] a úrok z prodlení z jistiny ve výši 14,75 % ročně od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]). Žalobkyně tak byla v řízení před krajským soudem úspěšná v rozsahu 86,9 %, její neúspěch činil 13,1 %. Tzv. čistý úspěch žalobkyně v odvolacím řízení tak činí 73,8 % (86,9 – 13,1 %) a v tomto rozsahu má žalobkyně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. V jeho průběhu žalobkyně vynaložila náklady za 2 úkony právní pomoci, a to za vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast u odvolacího jednání dne [datum]. Oba úkony byly učiněny po [datum], proto je třeba dle přechodných ustanovení (čl. II) vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou byl změněn advokátní tarif, jejich výši stanovit dle advokátního tarifu ve znění účinném od [datum]. Odměna za dva úkony právní pomoci po [částka] činí [částka], 2x paušální náhrada po [částka] činí [částka], tj. celkem [částka]. Dále vynaložila žalobkyně náklady na náhradě za ztrátu času advokáta cestou a cestovném k odvolacímu jednání, které zástupce žalobkyně přes opakované výzvy krajského soudu v jím stanovených lhůtách nevyčíslil. Dle internetového serveru mapy.cz činí vzdálenost ze sídla advokáta v Praze do sídla odvolacího soudu 116 km a cesta trvá 1 hodinu a 19 minut. Náhrada za ztrátu času proto činí [částka] za 6 půlhodin po [částka]. Cestovní výlohy zástupce žalobkyně k odvolacímu jednání činí [částka], když bylo ujeto 232 km a krajský soud vychází z toho, že šlo o stejné vozidlo dle vyúčtování nákladů žalobkyně před okresním soudem, podle něhož má vozidlo spotřebu 3,4 litru nafty na 100 km, v ceně dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši [částka] za litr. Náklady na pohonné hmoty tak činí 2,32 x 3,4 x 34,70, tj. [částka]. Paušální náhrada [částka] za 1 km dle § 157 odst. 4 zákoníku práce (ve spojení s § 13 odst. 5 a. t. a vyhláškou č. 475/2024 Sb.) činí [částka]. Žalobkyně tak před krajským soudem na nákladech právního zastoupení účelně vynaložila částku [částka] ([částka]). Z této částky jí přísluší s ohledem na výsledek odvolacího řízení 73,8 %, tj. částka [částka]. Žalovanému proto byla uložena povinnost nahradit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. náklady odvolacího řízení ve výši [částka], které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV).